Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zikmund.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16656, komentáře < 7 dní: 319, komentářů celkem: 430002, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 584 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

cizinec
Frantisek100
rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116705071
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Nádherná a neuvěřitelná milost
Vloženo Středa, 03. září 2003 @ 05:54:58 CEST Vložil: Stepan

Svědectví poslal dolly

  Nádherná a neuvěřitelná milost
   Vystudoval jsem střední i vysokou školu, věnoval jsem se vrcholovému sportu, politice, vybudoval jsem si kariéru v zaměstnání, podnikal jsem, měl jsem bohatství a majetek. Co by si člověk na světě mohl přát víc?
   Fyzicky se člověk vyvine i vzdělání dosáhne, ale k tomu, aby se člověk vyvinul k obrazu Božímu, potřebuje nezbytně Hospodina, Ježíše, Ducha svatého. Jenže mě to štěstí potkalo až ve 43 letech a ve světě nikdo opravdu neléčí duši a srdce a nevyučuje emocionální výchovu, protože tam nikdo nepotřebuje zdravé, sebevědomé, a hlavně svobodné lidi, protože by jimi nikdo nemohl manipulovat, protože by se nenechali. Kromě toho každý rodič ve světě může dát dítěti pouze to, co má sám, a to se od Božího obrazu (dospělého křesťana) diametrálně liší.

Moji rodiče měli každý úplně jiný výchovný důraz. Tatínek mi předkládal téměř nepřetržitě svou pravdu, a nic, co jsem udělal ať ve škole nebo ve sportu, nebylo dost dobré. Křesťanští psychologové tomu říkají "soud" . Ano, tatínek mě odsuzoval, kdežto maminka se ve mně viděla a dávala mi zase pouze milost. Pokud ve vztahu není milost a pravda v rovnováze, projeví se u takto vychovávaného člověka v rodině i mimo rodinu hříšnost mnohého druhu - např. svévole, opilství, různé další druhy závislosti, neukázněnost, nezodpovědnost, neuznávání autorit, neznalost vlastních hranic, pýcha, samospravedlnost, vzdorovitost a další.
Takto připraven-nepřipraven jsem v oblasti vztahů páchal jeden hřích za druhým. Neobhájil jsem narození vlastního dítěte a nechal jsem zasáhnout mého tátu do svých hranic, do své rodiny. Skončilo to interrupcí. Zakusil jsem hořkost závislosti na alkoholu i hořkost rozvodu. Ze závislosti na alkoholu jsem byl díky Bohu zázračně vysvobozen, ale dále jsem žil bez Boha, jako hříšník. Bez Boží moudrosti, lásky a milosti jsem se snažil celou svou vůlí a silou. Chtěl jsem dělat dobro, ale výsledkem bylo skoro vždy zlo.
A tak po dvaceti letech hledání vlastní identity jsem bez Pána Boha, " vyzbrojen" pýchou, arogancí, sobectvím, sebeláskou, sudičstvím a dalšími "zbraněmi hromadného ničení" došel až na pokraj zoufalství, vlastních sil a životního krachu.
Tehdy jsem odjel sám na chatu a tam jsem po tři dny a tři noci usilovně přemýšlel, co si počnu se svým životem, ale nevymyslel jsem zhola nic, a tak jsem ve své bezmocnosti křičel a vyzýval: "Vyšší duchovní mocnosti, jestli existujete, pomozte mi!"
Náš Pán Nejvyšší, Hospodin, mě slyšel a přivedl mě k Pánu Ježíši Kristu skrze našeho bratra Pavla. Hned jak jsem slyšel evangelium, uvědomil jsem si, že jsem našel svůj duchovní domov, a ihned jsem činil pokání a přijal Pána Ježíše Krista za svého Pána. Byla to nádherná a neuvěřitelná milost, kterou jsem dostal.
Začal jsem chodit na pastorace, do skupinky i do sboru. Avšak moje lidská přirozenost, nepatrná znalost naší církve a sboru (v kombinaci s mými zidealizovanými představami o křesťanském životě po přečtení Bible) a mé nulové zkušenosti měly za následek, že jsem se na čas uzavřel do sebe a hledal důvody, proč v mém životě nic z toho nádherného a dobrodružného života křesťanů nefunguje. Tehdy jsem se snažil nehřešit, usilovně jsem četl Bibli, stále jsem rozšiřoval své modlitební úsilí, ale bylo mi stále hůř a nic mi nepomáhalo. Pouze o své víře v živého Boha jsem nikdy nezapochyboval a nikdy jsem nezareptal.
Má samota mi byla více než vězením. Bůh však mně, úplně bezradnému, daroval další neuvěřitelné milosrdenství a dovolil, že jsem se setkal se svou nejmilejší a nejbližší sestrou, nyní již snoubenkou Maruškou. Náš obdivuhodný Bůh totiž shlédl na tyto dva životní trosečníky a i když jsme v té době byli oba mimo církev, začal v našich životech konat milost za milostí. Otevřel naše srdce, abychom se mohli vzájemně přijmout i s našimi nedostatky a dal nám tak vztah plný bezpečí, takže jsme spolu mohli otevřeně hovořit o věcech v našich životech, které byly dosud ukryty před ostatními a zasuty hluboko v našem nitru. Měli jsme vždy obavu, že kdybychom dali před ostatními, i těmi nejbližšími, najevo svoje skutečné potřeby, pocity a představy, že by nás tito lidé nepřijali nebo zranili, což jsme vědomě i podvědomě nechtěli riskovat, a tak jsme světu ukazovali své náhradní já. S těmi, kdo nám měli být blízko, jsme si vyměňovali jen praktické nebo povrchní informace.
Maruška i já jsme našemu Bohu velice vděční za tento krásný čas, v němž jsme začali žít opravdový život v Jeho přítomnosti. Společně jsme před Bohem prošli všechna období našeho starého života a modlili jsme se za nápravu chyb, které jsme udělali.
Na naši upřímnou snahu a vydanost Bohu odpověděl Pán ve své milosti tak, že nám začal dávat nový pohled na Něj i na nás, a osvětloval nám kousek po kousku svou velikou moudrost. Najednou jsme schopni porozumět tomu, jaký je rozdíl mezi svobodou, jak ji chápe svět, a svobodou Božích dětí, jaký je rozdíl mezi láskou Boží a láskou člověka, mezi chytrostí světa a Boží moudrostí. Poznali jsme, co je Boží pokoj, a také další, dříve pro nás neuvěřitelné zázraky.
Proto dnes před vámi a před Bohem můžeme dosvědčit, že život světský a život znovuzrozeného křesťana se liší tak, jak je o tom psáno v Božím slově. Je to změna nejen o 180 stupňů, ale je to rozdíl mezi životem a smrtí.
Postupně jsme také začali okoušet další milost od našeho Pána, a to výchovu v kázni Ducha svatého, za kterou Pána moc chválíme a děkujeme Mu. Mnohdy tato výchova není moc příjemná. Dostavují se zkoušky, pokušení, překážky, musíme se snažit být trpěliví, neztrácet víru, nereptat, podvolovat se vůli našeho Otce a učíme se to dělat v lásce a moudrosti. Když Boží dítě při takové zkoušce pochopí záměr učitele, dostaví se obrovská radost a povzbuzení.
Potom nám Bůh osvětloval, že On je také Bohem vztahů a že pro Něj i pro křesťana je kvalita vztahů na nejpřednějším místě. V této souvislosti nás Bůh začal připravovat na návrat do církve a současně nám kladl na srdce, jak důležité jsou vztahy v církvi, jak důležité je umět svoje bratry, sestry a autority přijímat bezvýhradně i s jejich chybami a nedostatky, protože i my máme nedostatky. Nejdříve si máme vyndat trám z vlastního oka a až potom se pokoušet vyjmout třísku z oka svého bratra. K tomu všemu je potřeba mít mnoho Boží moudrosti a lásky. Problémy je třeba řešit v pravý čas a pod vedením Ducha svatého (a ne abychom se chovali jako sloni v porcelánu nebo jako sudiči, kteří hned poukazují na vše, co uvidí nebo uslyší), aby naše vztahy s bratry a sestrami byly v lásce - k budování těla Kristova a ne k rozmíškám a nedorozuměním.
Bůh nás vyučí respektovat řád a kázeň v církvi, ale také tomu, že jsme členové Boží rodiny, že máme nejen povinnosti, ale také práva. Když něčemu nerozumíme nebo se nám něco nelíbí, máme se o tom poradit nejdříve s našimi pastory a staršími, neboť oni mají od Boha svěřenou velkou odpovědnost za celý sbor.
Tak toto je stručné svědectví o tom, jak se Bůh oslavil v životě mém i v životě Marušky. Děkujeme za to Bohu, chválíme Ho, milujeme a vyvyšujeme a voláme k Němu: "Děj se Tvá vůle v našich životech !" Dalibor Dobrohruška
AC Praha


"Nádherná a neuvěřitelná milost" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nádherná a neuvěřitelná milost (Skóre: 1)
Vložil: Chilli (evca@prohnila.cela.cz) v Středa, 14. leden 2004 @ 09:29:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nádherná a neuvěřitelná milost!!! Pán Vám s Maruškou žehnej opravdu hodně!



Stránka vygenerována za: 0.14 sekundy