|
Právě je 554 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116733220 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Proč podporujeme Izrael
Vloženo Středa, 20. únor 2013 @ 12:27:04 CET Vložil: Stepan |
poslal 972magcom Stručný kritický rozbor
programového prohlášení ICEJ (Mezinárodní křesťanské
velvyslanectví Jeruzalém) Pojďmě se nyní společně zamyslet
nad tímto prohlášením. ICEJ v něm uvádí jako motto pro svou
činnost verš z Izaiáše 40:1-2 a vyvozuje z něj dvě výzvy:
Potěšovat židovský národ a ohlašovat židovskému národu Boží
záměry.
Položme si nyní otázku, zda Bůh
skutečně křesťany k něčemu takovému vybízí.
Proč podporujeme Izrael
Stručný rozbor
programového prohlášení ICEJ (Mezinárodní křesťanské
velvyslanectví Jeruzalém)
Převzato ze stránky:
http://www.icej.cz/kdo_jsme/proc_podpora.php
Mottem ICEJ je verš z proroka Izajáše
(40:1-2):
„Potěšte, potěšte můj lid, praví
váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho
služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z ruky
Hospodinovy přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.“
Tento biblický verš obsahuje dvě
výzvy:
- Potěšovat židovský národ;
- Ohlašovat židovskému národu
Boží záměry.
ICEJ podporuje Izrael, protože jej
milujeme, jsme jeho dlužníky a snažíme se poslouchat Boží
slovo. Nesnažíme se naplnit nějakou agendu spojenou s očekáváním
konce věků, nýbrž stojíme na biblických zásadách. Sionu
ohlašujeme, že jeho obnova v moderní době není historickou
náhodou, nýbrž naplněním Božího slova (Ez 36:24-26, Lk 21:24).
Izrael čeká slavná doba, přestože před úsvitem mohou přijít
ještě těžké časy. Avšak tato vize neselže a z židovského
Jeruzaléma bude vycházet slovo Hospodinovo a „národy se již
nebudou učit boji“ (Iz 2:1-4).
Ježíš řekl, že „spasení je ze
Židů“ (Jan 4:22) a Pavel potvrzuje, že vše, co je nám
křesťanům drahé, přišlo od židovského národa (Řím 3:1-2,
9:1-5, 15:27). Jsme vskutku jejich dlužníky a Izrael dnes více než
kdy dříve potřebuje naši podporu, modlitby a službu potěšování.
Zveme vás, abyste se stali našimi
partnery v tomto velkém díle. Připomínáme vám, abyste se při
návštěvách naší stránky modlili za Boží záměry s tímto
lidem a za Jeruzalém. I to je příkaz Písma (Žalm 122:6, Iz
62:6-7). Kdo tak činí, bude požehnán.
Služba potěšování Izraele
Pojďmě se nyní společně zamyslet
nad tímto prohlášením. ICEJ v něm uvádí jako motto pro svou
činnost verš z Izaiáše 40:1-2 a vyvozuje z něj dvě výzvy:
Potěšovat židovský národ a ohlašovat židovskému národu Boží
záměry.
Položme si nyní otázku, zda Bůh
skutečně křesťany k něčemu takovému vybízí.
Podíváme- li se na verše v Izaiáši
40,1-2, potom s překvapením zjistíme, že prorok na tomto
místě vůbec nepíše, komu je tato jeho výzva adresována. Není
tam tedy napsáno: „Křestané potěšte, potěšte můj lid.“
Při výkladu tohoto místa v Písmu by bylo třeba si položit
podobnou otázku jako komoří ve Skutcích 8:34:
„Prosím tě, o kom to prorok
mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“
ICEJ si však v prohlášení
žádnou otázku neklade, místo ní tuto nejasnou výzvu bez
zaváhání vztahuje okamžitě na křesťany a vyvozuje z ní
nutnost konání „služby potěšování“.
Pokud budeme hledat v Novém
zákoně „službu potěšování“ židovského národa, budeme
zklamáni, nalezneme v něm pouze zmínky o tom, že se mají
křesťané potěšovat navzájem anebo těšit ty, kteří jsou
v soužení. O potěšování židovského národa se však Nový
zákon na žádném místě nezmiňuje.
Pro ICEJ je tak základem pro tuto
službu pouze jedno nejasné místo z knihy proroka Izaiáše.
Je třeba zde také připomenout, že kniha proroka Izaiáše není
Novozákonní knihou, ale je součástí Starého zákona. Při
výkladu Starého zákona pak je třeba mít stále na paměti, že
jeho hlavním poselstvím bylo proroctví o Spasiteli Ježíši
Kristu.
Tehdy jim řekl: „Jak jste
nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli
proroci! Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do
své slávy?“ Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak
vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech
Písmech. (Lk 24,25)
Potom jim řekl: „Právě o tomto
jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit
všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově
zákoně, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby
porozuměli Písmům. Řekl jim: „Tak je psáno - Mesiáš musel
trpět a třetího dne vstát z mrtvých.“ (Lk 24,44)
Zkoumáte Písma, neboť se
domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o
mně. (J 5,39)
Hlavním poselstvím Starého zákona
tak byl Spasitel Ježíš Kristus. Je proto poněkud zvláštní
namísto Spasitele dnes hledat ve starozákonních knihách nějaké
nové skutky, o kterých první církev neučila a pokoušet se
takové starozákonní skutky adoptovat do křesťanství.
Pokud budeme s obnovenou myslí hledat
výklad 40. kapitoly Izaiáše, potom v ní nalezneme například
úžasné proroctví o Janu Křtiteli, který ohlašoval příchod
Spasitele. Tento prorocký oddíl v Iz 40:3-4 zmiňují hned tři
evangelisté: Matouš, Marek a Lukáš (Mt 3:3, Mk 1:3, Lk 3:4). Nový
zákon naproti tomu první dva verše z Iz 40 nikde necituje. První
církev je tedy nepokládala za podstatné, protože první křesťané
nekázali o službě potěšování Izraele.
Dále je třeba jasně definovat, že
Starý zákon neustanovil Izraelity a už vůbec ne pohanské národy
do role potěšitelů. Starý zákon na mnoha místech zmiňuje pouze
jediného utěšitele, kterým je Bůh. Proto i v proroctví Izaiáše
nalezneme jako jediného utěšitele Boha :
Já jsem váš Utěšitel, já sám.
Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě
podobá? (Iz 51,12)
Nebo potěší Hospodin Siona,
potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou,
a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. (Iz 51,3, viz dále
také Iz 12,1, 49,13, 52,9, 61,2, 66,13)
V Novém zákoně je tato myšlenka
Boha jako utěšitele dále rozvinuta zmínkami o dvou utěšitelích:
Prvním utěšitelem je Pán Ježíš
Kristus:
Já pak požádám Otce a dá vám
jiného Utěšitele (řec. Parakletos – překládáno jako
utěšitel, přímluvce), aby s vámi zůstal navěky, totiž
Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a
nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. (J
14,16)
Toto vám píšu, moji drazí,
abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce
( parakletos), Ježíše Krista, toho Spravedlivého. (1 J
2,1)
Druhým utěšitelem je Duch svatý:
Avšak Utěšitel (parakletos),
ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí
všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (J 14,26)
Starý i Nový zákon tak představují
Boha Otce, Pána Ježíše Krista a Ducha svatého jako utěšitele
svého lidu. Je proto chybné vytvářet z nejasné výzvy v Iz
40:1-2 nějaké nové starozákonní přikázání pro dnešní
křesťany, zvláště, když víme, že první církev nic takového
neučila.
Dluh křesťanů vůči Židům
Prohlášení ICEJ se dále zmiňuje o
dluhu křesťanů vůči Židům. Slovo dluh se v něm objevuje
dvakrát, není zde však vůbec napsáno, z kterého místa Písma
toto tvzení o dluhu vychází. Nový zákon totiž nic o žádném
dluhu vůči Židům neučí.
Apoštol Pavel, který byl Žid,
ve svém učení pak přiznává, že je sám dlužníkem Řeků i
cizích národů, když jim dluží to nejcennější – zvěst o
Ježíši Kristu:
Jsem dlužníkem Řeků i cizích
národů, jak moudrých, tak nemoudrých, takže pokud se mne
týče, jsem připraven kázat evangelium i vám, kteří jste v
Římě. (Ř 1,14-15)
V Novém zákoně je pouze jedno místo,
u něhož by se při letmém čtení mohlo zdát, že hovoří o
nějakém dluhu vůči obyvatelům Jeruzaléma:
Církve v Makedonii a Řecku se
totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi
svatými v Jeruzalémě. Rozhodli se sami, zároveň však i proto,
že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na
jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. (Ř 15,26)
O čem se ale ve skutečnosti v těchto
verších píše:
1) Makedonští a řečtí křesťané
se rozhodli udělat sbírku na chudé mezi svatými v Jeruzalémě.
2) Chudí mezi svatými byli křesťané
v církvi (Nový zákon mluví o církvi jako o svatých viz.
Sk 8,3: „Saul zatím pustošil církev.
Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení..“
Sk 9,13: „Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha
lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým
v Jeruzalémě! )
3) Pavel toto rozhodnutí schvaluje a
říká, že jsou jejich dlužníky.
4) Pavel uvádí důvod, proč
jsou jejich dlužníky: „získali podíl na jejich duchovních
věcech.“ Na jakých duchovních věcech dostali podíl? Kázali
jim snad Mojžíšův zákon či snad obřízku? Nikoliv, kázali jim
evangelium Ježíše Krista.
5) Pavel soudí, že na oplátku mají
tito křesťané z pohanů zase chudým mezi svatými v Jeruzalémě
sloužit tělesným darem.
6) Tento Pavlův princip je zmíněn
také v Gal. 6,6: „Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše
dobré se svým učitelem.“
Je tedy zřejmé, že v době apoštola
Pavla bylo zvykem, že lidé, kteří přijali evangelium, hmotně
podporovali konkrétní křesťany, kteří jim tuto zprávu
zvěstovali. Zde je třeba být ve výkladu přesný. Pohané, kteří
uvěřili v Ježíše, podpořili sbírkou chudé mezi svatými v
Jeruzalémě. Jeruzalém byl místem, odkud přišli křesťané,
kteří jim kázali Krista. Nehovoří se tu o tom, že by
podporovali všechny chudé v Jeruzalémě. Z toho verše nelze
vyvodit, že dnes musíme materiálně podporovat nekřesťany v
Jeruzalémě.
Absence evangelizace Židů
Velmi zvláštní je pak v prohlášení
ICEJ skutečnost, že tato organizace, která se hlásí ke
křesťanství, se v něm vůbec nezmiňuje o evangelizaci. Zvěst
evangelia místo toho nahradila jakousi službou „potěšování
Židů „ a „ohlašování jim Božích záměrů“.
Pán Ježíš i první církev přitom
v Novém zákoně velmi jasně a důrazně vyučuje o nutnosti kázání
evangelia všem národům včetně Židů.
Potom jim řekl: „Jděte do celého
světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a
pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. (Mk
16,15-16)
Nestydím se za evangelium – vždyť
je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida,
ale i Řeka. (Ř 1,16)
…ale my kážeme Krista
ukřižovaného - pohoršení pro Židy a bláznovství pro Řeky,
těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak Řekům, Krista
- Boží moc a Boží moudrost. (1 K 1,23-24)
Když jsem k vám tedy, bratři,
přišel, nepřišel jsem vám zvěstovat Boží svědectví se
vznešeností řeči nebo moudrosti. Rozhodl jsem se totiž neznat
mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. (1
K 2,1-2)
Písmo křesťany tedy výslovně
vyzývá ke kázání evangelia všem národům. Nikde je ale
nevyzývá, aby místo kázání evangelia zvěstovali sbírky na
výsadbu stromů v Izraeli, financování výstavby nelegálních
osad na okupovaných územích, aby v církvi prodávali
izraelskou kosmetiku, knihy a vlajky, anebo se účastnili
demonstrací na podporu izraelského státu. Těmito skutky bez
kázání evangelia pak křesťané Židy ke Spasiteli nepřivedou.
Je velmi smutné, že ICEJ nepodporuje tuto novozákonní výzvu k
nesení evangelia Židům.
Politika nikoliv Písmo
V prohlášení ICEJ dále deklaruje:
„Nesnažíme se naplnit nějakou agendu spojenou s očekáváním
konce věků“, vzápětí ale čteme v prohlášení o „židovském
Jeruzalémě“ čímž ICEJ dokazuje, že tato deklarace je pouze
prázdnou floskulí. ICEJ se tímto prohlášením pouští do vod
blízkovýchodní politiky. Pokud se podíváme do Nového zákona,
zjistíme, že nepropaguje žádný čistě židovský Jeruzalém. I
v době Pána Ježíše bydlelo v Jeruzalémě mnoho lidí z různých
národů.
Parthové, Médové, Elamité a
obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i
Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma,
jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové –
slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech! (Sk
2,9)
Petr se postavil spolu s jedenácti,
pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a
všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám
známo, vyslechněte pozorně má slova.“ (Sk 2,14)
V oblasti Jeruzaléma bydlely
další národy. Proto byl také nápis nad ukřižovaným Ježíšem
Kristem psán v několika jazycích:
Byl nad ním i nápis napsaný
řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král
Židů.“ (Lk 23,38)
Pro Novozákonní křesťany ale již
pozemský Jeruzalém není místem, ke kterému mají upínat svou
naději. Naší nadějí je pouze nebeský Jeruzalém.
Ale přistoupili jste k hoře Sionu,
a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému
zástupu andělů. (Žd 12,22)
I vnesl mne v duchu na horu velikou
a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém,
sstupující s nebe od Boha. (Zj 21,10)
Spasení je ze Židů?
Nyní se zamysleme nad nejvíce
problematickou částí prohlášení ICEJ. Je velice smutnou
skutečností, že v tomto prohlášení není žádná zmínka o
Ježíši jako Spasiteli. Ježíš Kristus v tomto prohlášení není
středem, ale je zde představen pouze okrajově jako někdo, kdo
řekl, že: „spasení je ze Židů“. Prohlášení ale vůbec
nevysvětluje, co tato nejasná formulace z Jana 4,22 pro
křesťany prakticky znamená. Pokud se nad tímto místem v Janovi
4,22 zamyslíme, potom můžeme učinit tyto závěry:
1) Pán Ježíš na tomto místě
hovoří o sobě. On je Spasitel, který přišel tělesně ze
Židů a přinesl spasení pro každého, kdo v Něj uvěří.
Tento závěr je v souladu s těmito místy Písma
A ty, Betléme, země Judova, vůbec
nejsi nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde
vůdce, který bude pást můj lid, Izrael. (Mt 2,6)
Je dobře známo, že náš Pán
pocházel z Judy. (Žd 7,14)
Jeden z těch starců mi však řekl:
„Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda,
kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“ (Zj
5,5)
Tato skutečnost, že Ježíš byl ze
Židů a přinesl lidem spasení, dovedla některé překladatele
verše v Janovi 4:22 k mnohem věrnějšímu překladu:
Vy uctíváte, co neznáte, my
uctíváme, co známe, protože spása přichází od Židů.
(Petrů)
Vy ani nevíte, koho uctíváte; my
víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. (B21)
Vy se klaníte – nevíte, čemu;
my se klaníme – víme, čemu protože spása je ze Židů. (Pavlík
– v poznámce: snad „zprostřed“ židů.)
2) Nový zákon má v otázce
spasení a Spasitele jednotnou a celistvou zvěst. Jediným
Spasitelem je Ježíš Kristus.:
V nikom jiném není spása
- na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli
být spaseni! (Sk 4,12)
Kvůli provinění jediného člověka
vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají
hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze
toho jediného, Ježíše Krista! (Ř 5,17)
Je přece jediný Bůh a jediný
prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
(1 Tm 2,5)
„Já jsem ta cesta, pravda a
život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než
skrze mne. (J 14,6)
A myť jsme viděli, a svědčíme,
že Otec poslal Syna svého spasitele světa. (1
J 4,14)
3) Kontext, ve kterém ICEJ tento verš
bez jakéhokoliv objasnění či výkladu v prohlášení
použila, vytváří v čtenáři dojem, že Ježíš říká,
že Židé jsou zdrojem spasení.
Pokud by Židé byli sami zdrojem
spasení, potom by nepotřebovali žádného Spasitele ani pokání a
odpuštění hříchů. Písmo však říká, že Židé jsou také
v zajetí hříchu.
…toho Bůh vyvýšil
jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici,
aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Sk 5,11)
Kam až může křesťany toto
nepochopení Božího slova v otázce jediného Spasitele a
prostředníka Ježíše Krista dovést, je patrné z modlitby
kazatele Ulfa Ekmana:
Děkuji, Bože, za židovský lid,
skrze který jsem přijal spasení.
(Ulf Ekman: Další vítězný den,
Slovo života 2012)
Bible však, jak jsme již viděli,
říká, že pouze skrze Pána Ježíše je možno přijmout spasení.
A v nikom jiném není spásy. Na
celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které
bychom mohli dojít spásy. (Sk 4,12)
Těmto snahám, kdy je Spasitel Ježíš
Kristus nahrazován židovským lidem, je proto třeba důrazně
oponovat. Ani služba Židům, ani obhajoba a podpora židovského
národa, ani modlitba za Jeruzalém nedá nikomu věčný život a
spasení. Pouze a výhradně Ježíš Kristus je původcem a zdrojem
spasení.
Potvrzuje Pavel, že vše co je nám drahé, je ze Židů?
Dále je v prohlášení ICEJ napsáno:
„Pavel potvrzuje, že vše, co je nám křesťanům drahé, přišlo
od židovského národa.“
Toto tvrzení opět odvádí zrak
křesťanů od drahého spasitelného díla Ježíše Krista a
nahrazuje ho židovským národem. Podívejme se, co o svém
židovském původu napsal apoštol Pavel:
Vždyť právě já bych mohl
spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo,
já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z rodu
Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona
farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do
spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však pro mě bylo
ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno
pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání
Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a
pokládám to za hnůj, abych získal Krista! (Fp 3,4-8)
Apoštol Pavel zde celou svou židovskou
minulost prohlašuje za nic (doslova za hnůj) a píše, že jediné,
čeho si cení a co pro něj má hodnotu, je poznání Pána Ježíše
Krista. Také apoštol Petr píše:
Víte přece, čím jste byli
vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po
předcích - nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem,
ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako
beránek bez vady a poskvrny předem vybrán už před stvořením
světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. Díky
němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a
oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k
Bohu. (1 Pt 1,18-21)
Petrova zvěst je rovněž zaměřena
na Krista. Křesťané jsou vykoupeni vzácnou krví Pána Ježíše
Krista, k němu má směřovat naše víra a naděje. Jen díky
Ježíši věříme v Boha. Také pisatel listu Židům píše:
Nespouštějme oči z Ježíše,
původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící
před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici
Božího trůnu. (Žd 12,2)
Ježíš je zde nazván původcem naší
víry. Vše, co je tedy křesťanům drahé, přišlo pouze a jedině
v osobě Spasitele Pána Ježíše Krista.
Modlitby za Jeruzalém
V prohlášení ICEJ je dále zmíněna
nutnost modlit se za Jeruzalém. Tato výzva je zapsána v Ž 122:6:
Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!“
Opět se jedná o nepochopení rozdílu
mezi Starou a Novou smlouvou. Kniha Žalmů totiž není součástí
Nového Zákona. Výzva k žádání o pokoj Jeruzaléma tak spadá
do období Mojžíšova zákona. A zde je třeba upozornit na
skutečnost, že Židé neměli příliš na vybranou, buďto se
modlili za Jeruzalém (a konali oběti atd.) a přicházelo na ně
starozákonní požehnání, anebo se nemodlili a sklízeli prokletí.
Všimněte si také skutečnosti, že ICEJ neponechává tuto
starozákonní výzvu k modlitbě za Jeruzalém vůbec na
dobrovolnosti, ale nazývá ji přikázáním, které jsou křesťané
povinní plnit. Nový zákon ale učí, že pro křesťany, kteří
uvěřili v Ježíše Krista, již neplatí nutnost zachovávat
Mojžíšův zákon a jeho přikázání.
Vždyť konec Zákona je Kristus, k
ospravedlnění každého věřícího. (Ř 10,4)
…i my jsme uvěřili v Ježíše
Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na
základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista),
abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků
Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno
žádné tělo. (Ga 2,16)
Neodmítám tu Boží milost. Vždyť
jestliže spravedlnost přichází skrze Zákon, pak Kristus zemřel
nadarmo. (Ga 2,21)
Nový zákon křesťany nikde
k modlitbě za pokoj Jeruzaléma nevyzývá. Když pak apoštol
Pavel píše, za co se mají křesťané modlit, tak předkládá
učedníkům Ježíše Krista zcela jiné priority:
Především prosím, aby se konaly
prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za
krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a
pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné
a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli
spaseni a došli k poznání pravdy. (1 Tm 2,1-4)
Pavel zde zmiňuje dva hlavní okruhy,
za které se mají křesťané modlit:
- Za všechny lidi
- Za krále a za všechny, kdo jsou
ve vysokém postavení
Apoštol Pavel se ve svých listech na
mnoha místech zmiňuje o svém modlitebním životě. Pouze jednou
však píše o tom, že se modlí za Židy, (neboť sám byl Žid):
Bratři, touha mého srdce a
modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. (Ř 10,1)
Apoštol Pavel se však nemodlil za
Izrael, aby byl osvobozen od římské nadvlády, ani za
obnovení Izraele v hranicích Davidova království. Ani se
nemodlil za další politicko-ekonomické problémy Izraele v
Ježíšově době. Ne. Jediným tématem jeho modliteb bylo spasení
Židů skrze přijetí evangelia Ježíše Krista. Pavlova modlitba
tak byla zcela v souladu s principy jeho vlastního
vyučování, kdy učil, že je třeba se modlit „za všechny
lidi.“
Podívejme se také na několik dalších
zmínek, kde Pavel píše, o tom, jak se horlivě modlí za křesťany
z Řeků a dalších národů:
Nepřestávám za vás děkovat,
když se o vás zmiňuji ve svých modlitbách. (Ef 1,16
A modlím se za to, aby se vaše
láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a ve vší
vnímavosti. (Fp 1,9)
Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána
Ježíše Krista a stále se za vás modlíme. (Ko 1,3)
Proto se i my, od toho dne, kdy jsme
to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli
naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním
porozumění. (Ko 1,9)
Pokaždé, když si na vás
vzpomenu, děkuji svému Bohu (neboť za vás všechny při každé
své modlitbě stále s radostí prosím). (Fp 1,3-4)
Stále za vás všechny děkujeme
Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách. (1 Te 1,2)
Když se dnem i nocí převelice
modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se
nedostává vaší víře? (1 Te 3,10)
Proto se také za vás stále
modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodné tohoto povolání a
mocně naplnil každý dobrotivý záměr i každý skutek víry. (2
Te 1,11)
Z těchto zmínek vidíme, že se
apoštol Pavel horlivě modlil ve dne i v noci za křesťany
z různých národů, kteří přebývali v malé Asii, Řecku a
Makedonii. Obsah Pavlových modliteb byl tedy velmi široký a Židé
byli jen jedním z mnoha národů, za které se Pavel modlil.
Shrnutí
Prohlášení organizace ICEJ „Proč
podporujeme Izrael“ obsahuje několik velmi závažných omylů:
1) Zamlčuje a nepodporuje příkaz
Pána Ježíše Krista, aby křesťané kázali evangelium Židům.
2) Vyzývá křesťany k činění
starozákonních skutků, o kterých Nový zákon nic neučí.
3) Hlásá nové poselství, jehož
středem není Ježíš, ale Židé.
4) Židovskému národu přivlastňuje
roli Spasitele.
|
Podobná témata
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: 972magcom v Středa, 20. únor 2013 @ 15:07:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stručný kritický rozbor programového prohlášení ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém)
Převzato ze stránky: http://www.icej.cz/kdo_jsme/proc_podpora.php
Mottem ICEJ je verš z proroka Izajáše (40:1-2):
„Potěšte, potěšte můj lid, praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma,
provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění.
Vždyť z ruky Hospodinovy přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.“
Tento biblický verš obsahuje dvě výzvy:
-
Potěšovat židovský národ;
-
Ohlašovat židovskému národu Boží záměry.
ICEJ podporuje Izrael, protože jej milujeme, jsme jeho dlužníky a
snažíme se poslouchat Boží slovo. Nesnažíme se naplnit nějakou agendu
spojenou s očekáváním konce věků, nýbrž stojíme na biblických zásadách.
Sionu ohlašujeme, že jeho obnova v moderní době není historickou
náhodou, nýbrž naplněním Božího slova (Ez 36:24-26, Lk 21:24). Izrael
čeká slavná doba, přestože před úsvitem mohou přijít ještě těžké časy.
Avšak tato vize neselže a z židovského Jeruzaléma bude vycházet slovo
Hospodinovo a „národy se již nebudou učit boji“ (Iz 2:1-4).
Ježíš řekl, že „spasení je ze Židů“ (Jan 4:22) a Pavel potvrzuje, že
vše, co je nám křesťanům drahé, přišlo od židovského národa (Řím 3:1-2,
9:1-5, 15:27). Jsme vskutku jejich dlužníky a Izrael dnes více než kdy
dříve potřebuje naši podporu, modlitby a službu potěšování.
Zveme vás, abyste se stali našimi partnery v tomto velkém díle.
Připomínáme vám, abyste se při návštěvách naší stránky modlili za Boží
záměry s tímto lidem a za Jeruzalém. I to je příkaz Písma (Žalm 122:6,
Iz 62:6-7). Kdo tak činí, bude požehnán.
Služba potěšování Izraele
Pojďmě se nyní společně zamyslet nad tímto prohlášením. ICEJ v něm
uvádí jako motto pro svou činnost verš z Izaiáše 40:1-2 a vyvozuje z něj
dvě výzvy: Potěšovat židovský národ a ohlašovat židovskému národu Boží
záměry.
Položme si nyní otázku, zda Bůh skutečně křesťany k něčemu takovému vybízí.
Podíváme- li se na verše v Izaiáši 40,1-2, potom s překvapením
zjistíme, že prorok na tomto místě vůbec nepíše, komu je tato jeho výzva
adresována. Není tam tedy napsáno: „Křestané potěšte, potěšte můj lid.“
Při výkladu tohoto místa v Písmu by bylo třeba si položit podobnou
otázku jako komoří ve Skutcích 8:34:
„Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“
ICEJ si však v prohlášení žádnou otázku neklade, místo ní tuto
nejasnou výzvu bez zaváhání vztahuje okamžitě na křesťany a vyvozuje z
ní nutnost konání „služby potěšování“.
Pokud budeme hledat v Novém zákoně „službu potěšování“ židovského
národa, budeme zklamáni, nalezneme v něm pouze zmínky o tom, že se mají
křesťané potěšovat navzájem anebo těšit ty, kteří jsou v soužení. O
potěšování židovského národa se však Nový zákon na žádném místě
nezmiňuje.
Pro ICEJ je tak základem pro tuto službu pouze jedno nejasné místo
z knihy proroka Izaiáše. Je třeba zde také připomenout, že kniha proroka
Izaiáše není Novozákonní knihou, ale je součástí Starého zákona. Při
výkladu Starého zákona pak je třeba mít stále na paměti, že jeho hlavním
poselstvím bylo proroctví o Spasiteli Ježíši Kristu.
Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit
všemu, co pověděli proroci! Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než
vejde do své slávy?“ Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak
vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech. (Lk 24,25)
Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně
psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel
mysl, aby porozuměli Písmům. Řekl jim: „Tak je psáno - Mesiáš musel
trpět a třetího dne vstát z mrtvých.“ (Lk 24,44)
Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. (J 5,39)
Hlavním poselstvím Starého zákona tak byl Spasitel Ježíš Kristus. Je
proto poněkud zvláštní namísto Spasitele dnes hledat ve starozákonních
knihách nějaké nové skutky, o kterých první církev neučila a pokoušet se
takové starozákonní skutky adoptovat do křesťanství.
Pokud budeme s obnovenou myslí hledat výklad 40. kapitoly Izaiáše,
potom v ní nalezneme například úžasné proroctví o Janu Křtiteli, který
ohlašoval příchod Spasitele. Tento prorocký oddíl v Iz 40:3-4 zmiňují
hned tři evangelisté: Matouš, Marek a Lukáš (Mt 3:3, Mk 1:3, Lk 3:4).
Nový zákon naproti tomu první dva verše z Iz 40 nikde necituje. První
církev je tedy nepokládala za podstatné, protože první křesťané nekázali
o službě potěšování Izraele.
Dále je třeba jasně definovat, že Starý zákon neustanovil Izraelity a
už vůbec ne pohanské národy do role potěšitelů. Starý zákon na mnoha
místech zmiňuje pouze jediného utěšitele, kterým je Bůh. Proto i v
proroctví Izaiáše nalezneme jako jediného utěšitele Boha :
Já jsem váš Utěšitel, já sám. Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě podobá? (Iz 51,12)
Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní
poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově.
(Iz 51,3, viz dále také Iz 12,1, 49,13, 52,9, 61,2, 66,13)
V Novém zákoně je tato myšlenka Boha jako utěšitele dále rozvinuta zmínkami o dvou utěšitelích:
Prvním utěšitelem je Pán Ježíš Kristus:
Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele (řec. Parakletos – překládáno jako utěšitel, přímluvce),
aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže
přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a
bude ve vás. (J 14,16)
Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce ( parakletos), Ježíše Krista, toho Spravedlivého. (1 J 2,1)
Druhým utěšitelem je Duch svatý:
Avšak Utěšitel (parakletos), ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (J 14,26)
Starý i Nový zákon tak představují Boha Otce, Pána Ježíše Krista a
Ducha svatého jako utěšitele svého lidu. Je proto chybné vytvářet z
nejasné výzvy v Iz 40:1-2 nějaké nové starozákonní přikázání pro dnešní
křesťany, zvláště, když víme, že první církev nic takového neučila.
Dluh křesťanů vůči Židům
Prohlášení ICEJ se dále zmiňuje o dluhu křesťanů vůči Židům. Slovo
dluh se v něm objevuje dvakrát, není zde však vůbec napsáno, z kterého
místa Písma toto tvzení o dluhu vychází. Nový zákon totiž nic o žádném
dluhu vůči Židům neučí.
Apoštol Pavel, který byl Žid, ve svém učení pak přiznává, že je sám
dlužníkem Řeků i cizích národů, když jim dluží to nejcennější – zvěst o
Ježíši Kristu:
Jsem dlužníkem Řeků i cizích národů, jak moudrých, tak
nemoudrých, takže pokud se mne týče, jsem připraven kázat evangelium i
vám, kteří jste v Římě. (Ř 1,14-15)
V Novém zákoně je pouze jedno místo, u něhož by se při letmém čtení
mohlo zdát, že hovoří o nějakém dluhu vůči obyvatelům Jeruzaléma:
Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro
chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. Rozhodli se sami, zároveň
však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na
jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. (Ř 15,26)
O čem se ale ve skutečnosti v těchto verších píše:
1) Makedonští a řečtí křesťané se rozhodli udělat sbírku na chudé mezi svatými v Jeruzalémě.
2) Chudí mezi svatými byli křesťané v církvi (Nový zákon mluví o církvi jako o svatých viz. Sk 8,3: „Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení..“ Sk 9,13: „Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! )
3) Pavel toto rozhodnutí schvaluje a říká, že jsou jejich dlužníky.
4) Pavel uvádí důvod, proč jsou jejich dlužníky: „získali podíl na jejich duchovních věcech.“
Na jakých duchovních věcech dostali podíl? Kázali jim snad Mojžíšův
zákon či snad obřízku? Nikoliv, kázali jim evangelium Ježíše Krista.
5) Pavel soudí, že na oplátku mají tito křesťané z pohanů zase chudým mezi svatými v Jeruzalémě sloužit tělesným darem.
6) Tento Pavlův princip je zmíněn také v Gal. 6,6: „Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.“
Je tedy zřejmé, že v době apoštola Pavla bylo zvykem, že lidé, kteří
přijali evangelium, hmotně podporovali konkrétní křesťany, kteří jim
tuto zprávu zvěstovali. Zde je třeba být ve výkladu přesný. Pohané,
kteří uvěřili v Ježíše, podpořili sbírkou chudé mezi svatými v
Jeruzalémě. Jeruzalém byl místem, odkud přišli křesťané, kteří jim
kázali Krista. Nehovoří se tu o tom, že by podporovali všechny chudé v
Jeruzalémě. Z toho verše nelze vyvodit, že dnes musíme materiálně
podporovat nekřesťany v Jeruzalémě.
Absence evangelizace Židů
Velmi zvláštní je pak v prohlášení ICEJ skutečnost, že tato
organizace, která se hlásí ke křesťanství, se v něm vůbec nezmiňuje o
evangelizaci. Zvěst evangelia místo toho nahradila jakousi službou
„potěšování Židů „ a „ohlašování jim Božích záměrů“.
Pán Ježíš i první církev přitom v Novém zákoně velmi jasně a důrazně
vyučuje o nutnosti kázání evangelia všem národům včetně Židů.
Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu
stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude
odsouzen. (Mk 16,15-16)
Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. (Ř 1,16)
…ale my kážeme Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy a
bláznovství pro Řeky, těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak
Řekům, Krista - Boží moc a Boží moudrost. (1 K 1,23-24)
Když jsem k vám tedy, bratři, přišel, nepřišel jsem vám zvěstovat
Boží svědectví se vznešeností řeči nebo moudrosti. Rozhodl jsem se
totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. (1
K 2,1-2)
Písmo křesťany tedy výslovně vyzývá ke kázání evangelia všem národům.
Nikde je ale nevyzývá, aby místo kázání evangelia zvěstovali sbírky na
výsadbu stromů v Izraeli, financování výstavby nelegálních osad na
okupovaných územích, aby v církvi prodávali izraelskou kosmetiku, knihy a
vlajky, anebo se účastnili demonstrací na podporu izraelského státu.
Těmito skutky bez kázání evangelia pak křesťané Židy ke Spasiteli
nepřivedou. Je velmi smutné, že ICEJ nepodporuje tuto novozákonní výzvu k
nesení evangelia Židům.
Politika nikoliv Písmo
V prohlášení ICEJ dále deklaruje: „Nesnažíme se naplnit nějakou
agendu spojenou s očekáváním konce věků“, vzápětí ale čteme v prohlášení
o „židovském Jeruzalémě“ čímž ICEJ dokazuje, že tato deklarace je pouze
prázdnou floskulí. ICEJ se tímto prohlášením pouští do vod
blízkovýchodní politiky. Pokud se podíváme do Nového zákona, zjistíme,
že nepropaguje žádný čistě židovský Jeruzalém. I v době Pána Ježíše
bydlelo v Jeruzalémě mnoho lidí z různých národů.
Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i
Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle
Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech! (Sk 2,9)
Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.“ (Sk 2,14)
V oblasti Jeruzaléma bydlely další národy. Proto byl také nápis nad ukřižovaným Ježíšem Kristem psán v několika jazycích:
Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ (Lk 23,38)
Pro Novozákonní křesťany ale již pozemský Jeruzalém není místem, ke
kterému mají upínat svou naději. Naší nadějí je pouze nebeský Jeruzalém.
Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů. (Žd 12,22)
I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město
veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha. (Zj 21,10)
Spasení je ze Židů?
Nyní se zamysleme nad nejvíce problematickou částí prohlášení ICEJ.
Je velice smutnou skutečností, že v tomto prohlášení není žádná zmínka o
Ježíši jako Spasiteli. Ježíš Kristus v tomto prohlášení není středem,
ale je zde představen pouze okrajově jako někdo, kdo řekl, že: „spasení
je ze Židů“. Prohlášení ale vůbec nevysvětluje, co tato nejasná
formulace z Jana 4,22 pro křesťany prakticky znamená. Pokud se nad tímto
místem v Janovi 4,22 zamyslíme, potom můžeme učinit tyto závěry:
1) Pán Ježíš na tomto místě hovoří o sobě. On je Spasitel, který přišel tělesně ze Židů a přinesl spasení pro každého, kdo v Něj uvěří. Tento závěr je v souladu s těmito místy Písma
A ty, Betléme, země Judova, vůbec nejsi nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael. (Mt 2,6)
Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy. (Žd 7,14)
Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda, kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“ (Zj 5,5)
Tato skutečnost, že Ježíš byl ze Židů a přinesl lidem spasení,
dovedla některé překladatele verše v Janovi 4:22 k mnohem věrnějšímu
překladu:
Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása přichází od Židů. (Petrů)
Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. (B21)
Vy se klaníte – nevíte, čemu; my se klaníme – víme, čemu protože spása je ze Židů. (Pavlík – v poznámce: snad „zprostřed“ židů.)
2) Nový zákon má v otázce spasení a Spasitele jednotnou a celistvou zvěst. Jediným Spasitelem je Ježíš Kristus.:
V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! (Sk 4,12)
Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt.
Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti,
budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista! (Ř 5,17)
Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, (1 Tm 2,5)
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)
A myť jsme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna svého spasitele světa. (1 J 4,14)
3) Kontext, ve kterém ICEJ tento verš bez jakéhokoliv objasnění či
výkladu v prohlášení použila, vytváří v čtenáři dojem, že Ježíš říká, že
Židé jsou zdrojem spasení.
Pokud by Židé byli sami zdrojem spasení, potom by nepotřebovali
žádného Spasitele ani pokání a odpuštění hříchů. Písmo však říká, že
Židé jsou také v zajetí hříchu.
…toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Sk 5,11)
Kam až může křesťany toto nepochopení Božího slova v otázce jediného
Spasitele a prostředníka Ježíše Krista dovést, je patrné z modlitby
kazatele Ulfa Ekmana:
Děkuji, Bože, za židovský lid, skrze který jsem přijal spasení.
(Ulf Ekman: Další vítězný den, Slovo života 2012)
Bible však, jak jsme již viděli, říká, že pouze skrze Pána Ježíše je možno přijmout spasení.
A v nikom jiném není spásy. Na celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli dojít spásy. (Sk 4,12)
Těmto snahám, kdy je Spasitel Ježíš Kristus nahrazován židovským
lidem, je proto třeba důrazně oponovat. Ani služba Židům, ani obhajoba a
podpora židovského národa, ani modlitba za Jeruzalém nedá nikomu věčný
život a spasení. Pouze a výhradně Ježíš Kristus je původcem a zdrojem
spasení.
Potvrzuje Pavel, že vše co je nám drahé, je ze Židů?
Dále je v prohlášení ICEJ napsáno: „Pavel potvrzuje, že vše, co je nám křesťanům drahé, přišlo od židovského národa.“
Toto tvrzení opět odvádí zrak křesťanů od drahého spasitelného díla
Ježíše Krista a nahrazuje ho židovským národem. Podívejme se, co o svém
židovském původu napsal apoštol Pavel:
Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že
může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z
rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona
farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti
Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro
Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k
té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to
všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! (Fp 3,4-8)
Apoštol Pavel zde celou svou židovskou minulost prohlašuje za nic
(doslova za hnůj) a píše, že jediné, čeho si cení a co pro něj má
hodnotu, je poznání Pána Ježíše Krista. Také apoštol Petr píše:
Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního
způsobu, zděděného po předcích - nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem
ani zlatem, ale vzácnou krví
Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny předem vybrán už
před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu. (1 Pt 1,18-21)
Petrova zvěst je rovněž zaměřena na Krista. Křesťané jsou vykoupeni
vzácnou krví Pána Ježíše Krista, k němu má směřovat naše víra a naděje.
Jen díky Ježíši věříme v Boha. Také pisatel listu Židům píše:
Nespouštějme oči z Ježíše, původce a
završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na
hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. (Žd 12,2)
Ježíš je zde nazván původcem naší víry. Vše, co je tedy křesťanům
drahé, přišlo pouze a jedině v osobě Spasitele Pána Ježíše Krista.
Modlitby za Jeruzalém
V prohlášení ICEJ je dále zmíněna nutnost modlit se za Jeruzalém. Tato výzva je zapsána v Ž 122:6:
Za pokoj Jeruzaléma se modlete: „Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!“
Opět se jedná o nepochopení rozdílu mezi Starou a Novou smlouvou.
Kniha Žalmů totiž není součástí Nového Zákona. Výzva k žádání o pokoj
Jeruzaléma tak spadá do období Mojžíšova zákona. A zde je třeba
upozornit na skutečnost, že Židé neměli příliš na vybranou, buďto se
modlili za Jeruzalém (a konali oběti atd.) a přicházelo na ně
starozákonní požehnání, anebo se nemodlili a sklízeli prokletí. Všimněte
si také skutečnosti, že ICEJ neponechává tuto starozákonní výzvu k
modlitbě za Jeruzalém vůbec na dobrovolnosti, ale nazývá ji přikázáním,
které jsou křesťané povinní plnit. Nový zákon ale učí, že pro křesťany,
kteří uvěřili v Ježíše Krista, již neplatí nutnost zachovávat Mojžíšův
zákon a jeho přikázání.
Vždyť konec Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. (Ř 10,4)
…i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není
ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše
Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě
skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné
tělo. (Ga 2,16)
Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost přichází skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo. (Ga 2,21)
Nový zákon křesťany nikde k modlitbě za pokoj Jeruzaléma nevyzývá.
Když pak apoštol Pavel píše, za co se mají křesťané modlit, tak
předkládá učedníkům Ježíše Krista zcela jiné priority:
Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a
díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené,
abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a
počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce,
aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. (1 Tm 2,1-4)
Pavel zde zmiňuje dva hlavní okruhy, za které se mají křesťané modlit:
-
Za všechny lidi
-
Za krále a za všechny, kdo jsou ve vysokém postavení
Apoštol Pavel se ve svých listech na mnoha místech zmiňuje o svém
modlitebním životě. Pouze jednou však píše o tom, že se modlí za Židy,
(neboť sám byl Žid):
Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. (Ř 10,1)
Apoštol Pavel se však nemodlil za Izrael, aby byl osvobozen od římské
nadvlády, ani za obnovení Izraele v hranicích Davidova království. Ani
se nemodlil za další politicko-ekonomické problémy Izraele v Ježíšově
době. Ne. Jediným tématem jeho modliteb bylo spasení Židů skrze přijetí
evangelia Ježíše Krista. Pavlova modlitba tak byla zcela v souladu
s principy jeho vlastního vyučování, kdy učil, že je třeba se modlit „za
všechny lidi.“
Podívejme se také na několik dalších zmínek, kde Pavel píše, o tom, jak se horlivě modlí za křesťany z Řeků a dalších národů:
Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji ve svých modlitbách. (Ef 1,16
A modlím se za to, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a ve vší vnímavosti. (Fp 1,9)
Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista a stále se za vás modlíme. (Ko 1,3)
Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za
vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší
moudrosti a duchovním porozumění. (Ko 1,9)
Pokaždé, když si na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu (neboť za vás
všechny při každé své modlitbě stále s radostí prosím). (Fp 1,3-4)
Stále za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách. (1 Te 1,2)
Když se dnem i nocí převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře? (1 Te 3,10)
Proto se také za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh uznal za
hodné tohoto povolání a mocně naplnil každý dobrotivý záměr i každý
skutek víry. (2 Te 1,11)
Z těchto zmínek vidíme, že se apoštol Pavel horlivě modlil ve dne i
v noci za křesťany z různých národů, kteří přebývali v malé Asii, Řecku a
Makedonii. Obsah Pavlových modliteb byl tedy velmi široký a Židé byli
jen jedním z mnoha národů, za které se Pavel modlil.
Shrnutí
Prohlášení organizace ICEJ „Proč podporujeme Izrael“ obsahuje několik velmi závažných omylů:
1) Zamlčuje a nepodporuje příkaz Pána Ježíše Krista, aby křesťané kázali evangelium Židům.
2) Vyzývá křesťany k činění starozákonních skutků, o kterých Nový zákon nic neučí.
3) Hlásá nové poselství, jehož středem není Ježíš, ale Židé.
4) Židovskému národu přivlastňuje roli Spasitele. Posílám celý článek znovu, ten textový slepenec co sem dal Štěpán se nedá číst. |
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: 972magcom v Středa, 20. únor 2013 @ 15:14:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stručný kritický rozbor programového prohlášení ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém)
Převzato ze stránky: http://www.icej.cz/kdo_jsme/proc_podpora.php
Mottem ICEJ je verš z proroka Izajáše (40:1-2):
„Potěšte, potěšte můj lid, praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma,
provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění.
Vždyť z ruky Hospodinovy přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.“
Tento biblický verš obsahuje dvě výzvy:
-
Potěšovat židovský národ;
-
Ohlašovat židovskému národu Boží záměry.
ICEJ podporuje Izrael, protože jej milujeme, jsme jeho dlužníky a
snažíme se poslouchat Boží slovo. Nesnažíme se naplnit nějakou agendu
spojenou s očekáváním konce věků, nýbrž stojíme na biblických zásadách.
Sionu ohlašujeme, že jeho obnova v moderní době není historickou
náhodou, nýbrž naplněním Božího slova (Ez 36:24-26, Lk 21:24). Izrael
čeká slavná doba, přestože před úsvitem mohou přijít ještě těžké časy.
Avšak tato vize neselže a z židovského Jeruzaléma bude vycházet slovo
Hospodinovo a „národy se již nebudou učit boji“ (Iz 2:1-4).
Ježíš řekl, že „spasení je ze Židů“ (Jan 4:22) a Pavel potvrzuje, že
vše, co je nám křesťanům drahé, přišlo od židovského národa (Řím 3:1-2,
9:1-5, 15:27). Jsme vskutku jejich dlužníky a Izrael dnes více než kdy
dříve potřebuje naši podporu, modlitby a službu potěšování.
Zveme vás, abyste se stali našimi partnery v tomto velkém díle.
Připomínáme vám, abyste se při návštěvách naší stránky modlili za Boží
záměry s tímto lidem a za Jeruzalém. I to je příkaz Písma (Žalm 122:6,
Iz 62:6-7). Kdo tak činí, bude požehnán.
Služba potěšování Izraele
Pojďmě se nyní společně zamyslet nad tímto prohlášením. ICEJ v něm
uvádí jako motto pro svou činnost verš z Izaiáše 40:1-2 a vyvozuje z něj
dvě výzvy: Potěšovat židovský národ a ohlašovat židovskému národu Boží
záměry.
Položme si nyní otázku, zda Bůh skutečně křesťany k něčemu takovému vybízí.
Podíváme- li se na verše v Izaiáši 40,1-2, potom s překvapením
zjistíme, že prorok na tomto místě vůbec nepíše, komu je tato jeho výzva
adresována. Není tam tedy napsáno: „Křestané potěšte, potěšte můj lid.“
Při výkladu tohoto místa v Písmu by bylo třeba si položit podobnou
otázku jako komoří ve Skutcích 8:34:
„Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“
ICEJ si však v prohlášení žádnou otázku neklade, místo ní tuto
nejasnou výzvu bez zaváhání vztahuje okamžitě na křesťany a vyvozuje z
ní nutnost konání „služby potěšování“.
Pokud budeme hledat v Novém zákoně „službu potěšování“ židovského
národa, budeme zklamáni, nalezneme v něm pouze zmínky o tom, že se mají
křesťané potěšovat navzájem anebo těšit ty, kteří jsou v soužení. O
potěšování židovského národa se však Nový zákon na žádném místě
nezmiňuje.
Pro ICEJ je tak základem pro tuto službu pouze jedno nejasné místo
z knihy proroka Izaiáše. Je třeba zde také připomenout, že kniha proroka
Izaiáše není Novozákonní knihou, ale je součástí Starého zákona. Při
výkladu Starého zákona pak je třeba mít stále na paměti, že jeho hlavním
poselstvím bylo proroctví o Spasiteli Ježíši Kristu.
Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit
všemu, co pověděli proroci! Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než
vejde do své slávy?“ Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak
vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech. (Lk 24,25)
Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně
psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel
mysl, aby porozuměli Písmům. Řekl jim: „Tak je psáno - Mesiáš musel
trpět a třetího dne vstát z mrtvých.“ (Lk 24,44)
Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. (J 5,39)
Hlavním poselstvím Starého zákona tak byl Spasitel Ježíš Kristus. Je
proto poněkud zvláštní namísto Spasitele dnes hledat ve starozákonních
knihách nějaké nové skutky, o kterých první církev neučila a pokoušet se
takové starozákonní skutky adoptovat do křesťanství.
Pokud budeme s obnovenou myslí hledat výklad 40. kapitoly Izaiáše,
potom v ní nalezneme například úžasné proroctví o Janu Křtiteli, který
ohlašoval příchod Spasitele. Tento prorocký oddíl v Iz 40:3-4 zmiňují
hned tři evangelisté: Matouš, Marek a Lukáš (Mt 3:3, Mk 1:3, Lk 3:4).
Nový zákon naproti tomu první dva verše z Iz 40 nikde necituje. První
církev je tedy nepokládala za podstatné, protože první křesťané nekázali
o službě potěšování Izraele.
Dále je třeba jasně definovat, že Starý zákon neustanovil Izraelity a
už vůbec ne pohanské národy do role potěšitelů. Starý zákon na mnoha
místech zmiňuje pouze jediného utěšitele, kterým je Bůh. Proto i v
proroctví Izaiáše nalezneme jako jediného utěšitele Boha :
Já jsem váš Utěšitel, já sám. Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě podobá? (Iz 51,12)
Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní
poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově.
(Iz 51,3, viz dále také Iz 12,1, 49,13, 52,9, 61,2, 66,13)
V Novém zákoně je tato myšlenka Boha jako utěšitele dále rozvinuta zmínkami o dvou utěšitelích:
Prvním utěšitelem je Pán Ježíš Kristus:
Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele (řec. Parakletos – překládáno jako utěšitel, přímluvce),
aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže
přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a
bude ve vás. (J 14,16)
Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce ( parakletos), Ježíše Krista, toho Spravedlivého. (1 J 2,1)
Druhým utěšitelem je Duch svatý:
Avšak Utěšitel (parakletos), ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (J 14,26)
Starý i Nový zákon tak představují Boha Otce, Pána Ježíše Krista a
Ducha svatého jako utěšitele svého lidu. Je proto chybné vytvářet z
nejasné výzvy v Iz 40:1-2 nějaké nové starozákonní přikázání pro dnešní
křesťany, zvláště, když víme, že první církev nic takového neučila.
Dluh křesťanů vůči Židům
Prohlášení ICEJ se dále zmiňuje o dluhu křesťanů vůči Židům. Slovo
dluh se v něm objevuje dvakrát, není zde však vůbec napsáno, z kterého
místa Písma toto tvzení o dluhu vychází. Nový zákon totiž nic o žádném
dluhu vůči Židům neučí.
Apoštol Pavel, který byl Žid, ve svém učení pak přiznává, že je sám
dlužníkem Řeků i cizích národů, když jim dluží to nejcennější – zvěst o
Ježíši Kristu:
Jsem dlužníkem Řeků i cizích národů, jak moudrých, tak
nemoudrých, takže pokud se mne týče, jsem připraven kázat evangelium i
vám, kteří jste v Římě. (Ř 1,14-15)
V Novém zákoně je pouze jedno místo, u něhož by se při letmém čtení
mohlo zdát, že hovoří o nějakém dluhu vůči obyvatelům Jeruzaléma:
Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro
chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. Rozhodli se sami, zároveň
však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na
jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. (Ř 15,26)
O čem se ale ve skutečnosti v těchto verších píše:
1) Makedonští a řečtí křesťané se rozhodli udělat sbírku na chudé mezi svatými v Jeruzalémě.
2) Chudí mezi svatými byli křesťané v církvi (Nový zákon mluví o církvi jako o svatých viz. Sk 8,3: „Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení..“ Sk 9,13: „Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! )
3) Pavel toto rozhodnutí schvaluje a říká, že jsou jejich dlužníky.
4) Pavel uvádí důvod, proč jsou jejich dlužníky: „získali podíl na jejich duchovních věcech.“
Na jakých duchovních věcech dostali podíl? Kázali jim snad Mojžíšův
zákon či snad obřízku? Nikoliv, kázali jim evangelium Ježíše Krista.
5) Pavel soudí, že na oplátku mají tito křesťané z pohanů zase chudým mezi svatými v Jeruzalémě sloužit tělesným darem.
6) Tento Pavlův princip je zmíněn také v Gal. 6,6: „Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.“
Je tedy zřejmé, že v době apoštola Pavla bylo zvykem, že lidé, kteří
přijali evangelium, hmotně podporovali konkrétní křesťany, kteří jim
tuto zprávu zvěstovali. Zde je třeba být ve výkladu přesný. Pohané,
kteří uvěřili v Ježíše, podpořili sbírkou chudé mezi svatými v
Jeruzalémě. Jeruzalém byl místem, odkud přišli křesťané, kteří jim
kázali Krista. Nehovoří se tu o tom, že by podporovali všechny chudé v
Jeruzalémě. Z toho verše nelze vyvodit, že dnes musíme materiálně
podporovat nekřesťany v Jeruzalémě.
Absence evangelizace Židů
Velmi zvláštní je pak v prohlášení ICEJ skutečnost, že tato
organizace, která se hlásí ke křesťanství, se v něm vůbec nezmiňuje o
evangelizaci. Zvěst evangelia místo toho nahradila jakousi službou
„potěšování Židů „ a „ohlašování jim Božích záměrů“.
Pán Ježíš i první církev přitom v Novém zákoně velmi jasně a důrazně
vyučuje o nutnosti kázání evangelia všem národům včetně Židů.
Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu
stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude
odsouzen. (Mk 16,15-16)
Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. (Ř 1,16)
…ale my kážeme Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy a
bláznovství pro Řeky, těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak
Řekům, Krista - Boží moc a Boží moudrost. (1 K 1,23-24)
Když jsem k vám tedy, bratři, přišel, nepřišel jsem vám zvěstovat
Boží svědectví se vznešeností řeči nebo moudrosti. Rozhodl jsem se
totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. (1
K 2,1-2)
Písmo křesťany tedy výslovně vyzývá ke kázání evangelia všem národům.
Nikde je ale nevyzývá, aby místo kázání evangelia zvěstovali sbírky na
výsadbu stromů v Izraeli, financování výstavby nelegálních osad na
okupovaných územích, aby v církvi prodávali izraelskou kosmetiku, knihy a
vlajky, anebo se účastnili demonstrací na podporu izraelského státu.
Těmito skutky bez kázání evangelia pak křesťané Židy ke Spasiteli
nepřivedou. Je velmi smutné, že ICEJ nepodporuje tuto novozákonní výzvu k
nesení evangelia Židům.
Politika nikoliv Písmo
V prohlášení ICEJ dále deklaruje: „Nesnažíme se naplnit nějakou
agendu spojenou s očekáváním konce věků“, vzápětí ale čteme v prohlášení
o „židovském Jeruzalémě“ čímž ICEJ dokazuje, že tato deklarace je pouze
prázdnou floskulí. ICEJ se tímto prohlášením pouští do vod
blízkovýchodní politiky. Pokud se podíváme do Nového zákona, zjistíme,
že nepropaguje žádný čistě židovský Jeruzalém. I v době Pána Ježíše
bydlelo v Jeruzalémě mnoho lidí z různých národů.
Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i
Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle
Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech! (Sk 2,9)
Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.“ (Sk 2,14)
V oblasti Jeruzaléma bydlely další národy. Proto byl také nápis nad ukřižovaným Ježíšem Kristem psán v několika jazycích:
Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ (Lk 23,38)
Pro Novozákonní křesťany ale již pozemský Jeruzalém není místem, ke
kterému mají upínat svou naději. Naší nadějí je pouze nebeský Jeruzalém.
Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů. (Žd 12,22)
I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město
veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha. (Zj 21,10)
Spasení je ze Židů?
Nyní se zamysleme nad nejvíce problematickou částí prohlášení ICEJ.
Je velice smutnou skutečností, že v tomto prohlášení není žádná zmínka o
Ježíši jako Spasiteli. Ježíš Kristus v tomto prohlášení není středem,
ale je zde představen pouze okrajově jako někdo, kdo řekl, že: „spasení
je ze Židů“. Prohlášení ale vůbec nevysvětluje, co tato nejasná
formulace z Jana 4,22 pro křesťany prakticky znamená. Pokud se nad tímto
místem v Janovi 4,22 zamyslíme, potom můžeme učinit tyto závěry:
1) Pán Ježíš na tomto místě hovoří o sobě. On je Spasitel, který přišel tělesně ze Židů a přinesl spasení pro každého, kdo v Něj uvěří. Tento závěr je v souladu s těmito místy Písma
A ty, Betléme, země Judova, vůbec nejsi nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael. (Mt 2,6)
Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy. (Žd 7,14)
Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda, kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“ (Zj 5,5)
Tato skutečnost, že Ježíš byl ze Židů a přinesl lidem spasení,
dovedla některé překladatele verše v Janovi 4:22 k mnohem věrnějšímu
překladu:
Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása přichází od Židů. (Petrů)
Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. (B21)
Vy se klaníte – nevíte, čemu; my se klaníme – víme, čemu protože spása je ze Židů. (Pavlík – v poznámce: snad „zprostřed“ židů.)
2) Nový zákon má v otázce spasení a Spasitele jednotnou a celistvou zvěst. Jediným Spasitelem je Ježíš Kristus.:
V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! (Sk 4,12)
Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt.
Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti,
budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista! (Ř 5,17)
Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, (1 Tm 2,5)
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)
A myť jsme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna svého spasitele světa. (1 J 4,14)
3) Kontext, ve kterém ICEJ tento verš bez jakéhokoliv objasnění či
výkladu v prohlášení použila, vytváří v čtenáři dojem, že Ježíš říká, že
Židé jsou zdrojem spasení.
Pokud by Židé byli sami zdrojem spasení, potom by nepotřebovali
žádného Spasitele ani pokání a odpuštění hříchů. Písmo však říká, že
Židé jsou také v zajetí hříchu.
…toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Sk 5,11)
Kam až může křesťany toto nepochopení Božího slova v otázce jediného
Spasitele a prostředníka Ježíše Krista dovést, je patrné z modlitby
kazatele Ulfa Ekmana:
Děkuji, Bože, za židovský lid, skrze který jsem přijal spasení.
(Ulf Ekman: Další vítězný den, Slovo života 2012)
Bible však, jak jsme již viděli, říká, že pouze skrze Pána Ježíše je možno přijmout spasení.
A v nikom jiném není spásy. Na celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli dojít spásy. (Sk 4,12)
Těmto snahám, kdy je Spasitel Ježíš Kristus nahrazován židovským
lidem, je proto třeba důrazně oponovat. Ani služba Židům, ani obhajoba a
podpora židovského národa, ani modlitba za Jeruzalém nedá nikomu věčný
život a spasení. Pouze a výhradně Ježíš Kristus je původcem a zdrojem
spasení.
Potvrzuje Pavel, že vše co je nám drahé, je ze Židů?
Dále je v prohlášení ICEJ napsáno: „Pavel potvrzuje, že vše, co je nám křesťanům drahé, přišlo od židovského národa.“
Toto tvrzení opět odvádí zrak křesťanů od drahého spasitelného díla
Ježíše Krista a nahrazuje ho židovským národem. Podívejme se, co o svém
židovském původu napsal apoštol Pavel:
Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že
může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z
rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona
farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti
Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro
Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k
té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to
všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! (Fp 3,4-8)
Apoštol Pavel zde celou svou židovskou minulost prohlašuje za nic
(doslova za hnůj) a píše, že jediné, čeho si cení a co pro něj má
hodnotu, je poznání Pána Ježíše Krista. Také apoštol Petr píše:
Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního
způsobu, zděděného po předcích - nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem
ani zlatem, ale vzácnou krví
Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny předem vybrán už
před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu. (1 Pt 1,18-21)
Petrova zvěst je rovněž zaměřena na Krista. Křesťané jsou vykoupeni
vzácnou krví Pána Ježíše Krista, k němu má směřovat naše víra a naděje.
Jen díky Ježíši věříme v Boha. Také pisatel listu Židům píše:
Nespouštějme oči z Ježíše, původce a
završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na
hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. (Žd 12,2)
Ježíš je zde nazván původcem naší víry. Vše, co je tedy křesťanům
drahé, přišlo pouze a jedině v osobě Spasitele Pána Ježíše Krista.
Modlitby za Jeruzalém
V prohlášení ICEJ je dále zmíněna nutnost modlit se za Jeruzalém. Tato výzva je zapsána v Ž 122:6:
Za pokoj Jeruzaléma se modlete: „Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!“
Opět se jedná o nepochopení rozdílu mezi Starou a Novou smlouvou.
Kniha Žalmů totiž není součástí Nového Zákona. Výzva k žádání o pokoj
Jeruzaléma tak spadá do období Mojžíšova zákona. A zde je třeba
upozornit na skutečnost, že Židé neměli příliš na vybranou, buďto se
modlili za Jeruzalém (a konali oběti atd.) a přicházelo na ně
starozákonní požehnání, anebo se nemodlili a sklízeli prokletí. Všimněte
si také skutečnosti, že ICEJ neponechává tuto starozákonní výzvu k
modlitbě za Jeruzalém vůbec na dobrovolnosti, ale nazývá ji přikázáním,
které jsou křesťané povinní plnit. Nový zákon ale učí, že pro křesťany,
kteří uvěřili v Ježíše Krista, již neplatí nutnost zachovávat Mojžíšův
zákon a jeho přikázání.
Vždyť konec Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. (Ř 10,4)
…i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není
ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše
Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě
skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné
tělo. (Ga 2,16)
Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost přichází skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo. (Ga 2,21)
Nový zákon křesťany nikde k modlitbě za pokoj Jeruzaléma nevyzývá.
Když pak apoštol Pavel píše, za co se mají křesťané modlit, tak
předkládá učedníkům Ježíše Krista zcela jiné priority:
Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a
díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené,
abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a
počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce,
aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. (1 Tm 2,1-4)
Pavel zde zmiňuje dva hlavní okruhy, za které se mají křesťané modlit:
-
Za všechny lidi
-
Za krále a za všechny, kdo jsou ve vysokém postavení
Apoštol Pavel se ve svých listech na mnoha místech zmiňuje o svém
modlitebním životě. Pouze jednou však píše o tom, že se modlí za Židy,
(neboť sám byl Žid):
Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. (Ř 10,1)
Apoštol Pavel se však nemodlil za Izrael, aby byl osvobozen od římské
nadvlády, ani za obnovení Izraele v hranicích Davidova království. Ani
se nemodlil za další politicko-ekonomické problémy Izraele v Ježíšově
době. Ne. Jediným tématem jeho modliteb bylo spasení Židů skrze přijetí
evangelia Ježíše Krista. Pavlova modlitba tak byla zcela v souladu
s principy jeho vlastního vyučování, kdy učil, že je třeba se modlit „za
všechny lidi.“
Podívejme se také na několik dalších zmínek, kde Pavel píše, o tom, jak se horlivě modlí za křesťany z Řeků a dalších národů:
Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji ve svých modlitbách. (Ef 1,16
A modlím se za to, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a ve vší vnímavosti. (Fp 1,9)
Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista a stále se za vás modlíme. (Ko 1,3)
Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za
vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší
moudrosti a duchovním porozumění. (Ko 1,9)
Pokaždé, když si na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu (neboť za vás
všechny při každé své modlitbě stále s radostí prosím). (Fp 1,3-4)
Stále za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách. (1 Te 1,2)
Když se dnem i nocí převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře? (1 Te 3,10)
Proto se také za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh uznal za
hodné tohoto povolání a mocně naplnil každý dobrotivý záměr i každý
skutek víry. (2 Te 1,11)
Z těchto zmínek vidíme, že se apoštol Pavel horlivě modlil ve dne i
v noci za křesťany z různých národů, kteří přebývali v malé Asii, Řecku a
Makedonii. Obsah Pavlových modliteb byl tedy velmi široký a Židé byli
jen jedním z mnoha národů, za které se Pavel modlil.
Shrnutí
Prohlášení organizace ICEJ „Proč podporujeme Izrael“ obsahuje několik velmi závažných omylů:
1) Zamlčuje a nepodporuje příkaz Pána Ježíše Krista, aby křesťané kázali evangelium Židům.
2) Vyzývá křesťany k činění starozákonních skutků, o kterých Nový zákon nic neučí.
3) Hlásá nové poselství, jehož středem není Ježíš, ale Židé.
4) Židovskému národu přivlastňuje roli Spasitele.
|
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: Papen v Středa, 20. únor 2013 @ 15:38:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | mohol by mi niekto vysvetlit, na zaklade coho mame vyhradne podporovat Izrael, je jeden z troch čisto fašistických štátov založených na rasovom princípe, kde sa nepotierajú demonštrácie proti černochom, kde sa legalne sterilizujú černošky, vyvražďujú Palestínci, v čom je tá ich vyvolenosť, najmä ak vieme, že etnické zloženie Izraela je nie židovské ale chazarské, čo sú turkotatari ktorí konvertovali na judaizmus ... V ich Talmude sa o ostatných národoch píše, že je to dobytok povinný slúžiť židom. Talmud umožňuje znásilňovať ženy nežidov, okrádať ich a klamať. Talmud nie je zakázaný ale main kaimpf od Hitlera áno. Prečo ? Veď to je ešte horší fašizmus ako ten Nemecký, ktorý mimochodom vznikol oklamaním a zneužitím nemeckej cieľavedomosti plne, za podpory židovských bánk, podvodom, na základe čoho vznikol aj celý štát Izrael. Lucifer, je bohom kabaly a talmudu. Prečo ho uctievať? Obete nemeckého fašizmu treba zachraňovať a obete židovského fašizmu nie? A prečo? Izrael v Novom zákone a časti starého zákona nie je telesný štát Izrael. Určite nemoze byt biblicky Izrael, zalozeny na Rotschildovcoch a ich výrobou 2 sv. vojny, tým že postavili proti sebe gojské národy, a vyhlásili seba za najväčšie obete a pomocou filmov. a zákonodárstva v nás vyvolávajú pocit večnej viny ... Ináč, čo si židia vylobovali v Európe, že popieranie holokaustu je trestné, OSN túto nehoráznosť a obmedzovanie slobody prejavu konečne zatrhla, http://www.zvedavec.org/komentare/2013/02/5362-popirani-holokoustu-zcela-zakonne.htm |
Re: Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: Jan21 v Středa, 20. únor 2013 @ 17:00:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pán Ježíš se vyjadřoval o židech (duchovní elitě národa) tak, že by si to nedali za rámeček:
Jan 8,44: Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
Myslím, že postoj židů k Pánu Ježíši se od té doby nezměnil, zůstává stejný, řekl bych že ještě horší, pokud čteme Talmud. A celý ten hrozný holokaust nebyla jen Hitlerova libůstka, ale byl určitě z Božího dopuštění. A bude možná hůř. Je třeba se modlit za to, aby co nejvíce židů uvěřilo v Pána Ježíše. Evangelizace je nejdůležitější.
|
]
Re: Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: rudinec v Pátek, 22. únor 2013 @ 14:45:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Papen,ani sám Robin de Ruiter by to výstižnejšie nenapísal.Súhlasím s tvojim komentárom. Ešte by som dodal,že sionisti pdporovaní Rotschildovcami potrebujú vybudovať tretí chrám,aby mohli v ňom usadiť antikrista a oblbovať svet,že sa jedná o skutočného Boha.
|
]
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 21. únor 2013 @ 08:30:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milovat a podporovat máme každého člověka bez rozdílu, přítele i nepřítele. Podporovat Vyvolený národ ale přináší zvlášť velké potěšení. Kromě toho tím podporujeme i sami sebe. Nový a duchovní Izrael už není jen na malém kousku země na Blízkém východě. I my jsme synové Abrahamovi. |
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: 972magcom v Neděle, 24. únor 2013 @ 18:45:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jak by se křesťané měli postavit k
slavení svátku Purim v křesťanské církvi?
1) Nový zákon nás neučí o tom,
že máme slavit tento židovský svátek.
2) Nový zákon nás varuje před
slavením židovských svátků.
Kol 2,11: V
něm jste také obřezáni obřízkou, jež nebyla učiněna rukama,
[ale] svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo. Spolu
s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním
vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I
vás, mrtvé v hříších a neobřízce
vašeho
těla, spolu s ním obživil, když vám odpustil všechny hříchy a
smazal ten soupis ustanovení, jenž byl proti nám a byl nám
nepřátelský. Odstranil ho z cesty tím, že ho přibil ke kříži. A
když odzbrojil vlády a mocnosti, vystavil [je] veřejné potupě a
skrze něj nad nimi slavil vítězství. Ať
vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití, nebo kvůli
svátku,
novoluní či sobotám. Ty
věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale skutečnost [je] v
Kristu.
a) List Koloským byl psán pohanům, kteří uvěřili v Krista. Proto Pavel píše o tom že nejsou
tělesně obřezáni.
b) Pavel zde nemluví k židům, že je
nikdo nemá soudit kvůli tomu že zachovávají svátky. Nikoliv, hovoří
zde ke křesťanům z pohanů, kteří byli ze strany židů obviňováni, že
nezachovávají židovské tradice. Podobná situace nastala také ve Sk 15,1:
Potom
přišli někteří z Judska a učili bratry: "Nenecháte-li se
obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni." A
když s nimi měl Pavel a Barnabáš nemalý spor a hádku, rozhodli,
aby Pavel, Barnabáš a někteří další z nich šli s touto
otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.
Jak
se díval Apoštol Pavel na svou židovskou minulost?
Vždyť
právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že
může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán
osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z
Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel
církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však
pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A
vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné
hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to
všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! (Fp
3,4-8)
Apoštol
Pavel zde celou svou židovskou minulost prohlašuje za nic (doslova
za hnůj nebo odpadky) a píše, že jediné, čeho si cení a co pro
něj má hodnotu, je poznání Pána Ježíše Krista.
Slavení
Purim je tak jen odpadem, pravdou je pouze Ježíš Kristus.
Na
Wikipedii se dočteme mimo jiné o svátku Purim:
"Je
zvykem, že kdykoli je přečteno Hamanovo jméno, bývá přehlušeno
dupotem dospělých či křikem dětí a rachotem jejich klapaček
nebo řehtaček"
"Podle
talmudických
učenců je micvou
opít se tak, že dotyčný nerozezná mezi požehnaným Mordechajem
a prokletým Hamanem."
"V
evropských zemích (a také v České republice) jsou oblíbené
štrůdl a
slivovice nebo
vodka."
"Zpěv
písně Chajav
iniš li-vesumej
(„Je povinnost pít ").
Vypadá
to, že v židovském pojetí celý tento svátek zdegeneroval do
opilecké pijatiky. Do křesťanského shromáždění však nepatří
řehtačky, provolávání fuj a dupání při vyslovení jména
Haman. Nepatří tam ani to, že se křesťané musí opít vodkou do
němoty, či zpívat opileckou píseň " Je povinnost pít".
Apoštol
Pavel nás pak vybízí, abychom se nezabývali už více židovskými
bájemi:
Tit
1:13 Proto je přísně napomínej, ať jsou zdraví ve víře a
nezabývají se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se
odvracejí od pravdy.
Žijeme
v poslední době a organizace jako ICEJ. (Mezinárodní
křesťanské velvyslanectví Jeruzalém)
se pokoušejí o zavedení těchto zvyků a svátků do
křesťanských církví. |
|
|
Re: Proč podporujeme Izrael (Skóre: 1) Vložil: 972magcom v Neděle, 03. březen 2013 @ 22:17:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Na webu je mnoho obrázků namol opilých "zbožných" židů. Několik desítek fotografií jsem
dal ke stažení zde:
http://www.ulozto.cz/x3rZj2K/opilost-zidu-na-purim-pdf
Rozešlete prosím tento odkaz dále. |
|
|
|
|