poslal Frantisek100 26Když jedli,
vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte,
toto jest mé tělo.“
·
27Pak vzal
kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
·
28Neboť toto
jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění
hříchů.
·
29Pravím vám,
že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít
kalich nový v království svého Otce.“
·
30Potom
zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Tato událost je ještě popsána
u Marka a i u Lukáše.
Ale ani jeden z nich , Marek či Lukáš, u toho nebyl a je to
již zprostředkovaná událost, pouze o tom slyšeli vyprávět.
V této části příběhu jsou
klíčové dvě věci: chléb a víno.
Když bere do ruky chléb,
podává ho učedníkům a říká vezměte,
jezte, toto je mé tělo, tak přece je jasné, že mluví obrazně. Jeho tělo ještě
nebylo vydáno na kříži, ale chléb je zde symbol. A chápejme to jako symbol a ne
jako skutečné tělo. Do druhé chápání je práce Satana, aby zamlžil význam
Ježíšova života.
I jinde mluví Pán Ježíš o sobě jako o chlébě a
myslí snad tím svoje masité tělo??
Cituji:
24Když tedy
zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a
jeli ho do Kafarnaum hledat.
·
25Když jej na
druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“
·
26Ježíš jim
odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli
znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
·
27Neusilujte o
pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn
člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“
·
33Neboť Boží
chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
·
34Řekli mu:
„Pane, dávej nám ten chléb stále!“
·
35Ježíš jim
řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo
věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
Proč hledali Ježíše? On totiž
před tím učinil zázrak. Nasytil několik tisíc lidí chlebem. A pak zmizel.A oni
ho hledají právě kvůli tomu chlebu ze
zázraku, který nasytí jejich žaludky. A Pán Ježíš vidí do jejich myšlení. Vidí,
že oni se shánějí a jde jim hlavně o to pozemské.
A proto jim říká, tento chleb
je pomíjející pokrm a není důležitý pro život věčný. Ten chléb, který je potřebný pro váš duchovní
život, pro vaši duši, je dávám z nebe. Najednou to chápou aspoň trochu. Tak nám
ho dávej, pane.Ale on je překvapí.
To jsem já.
·
47Amen, amen,
pravím vám, kdo věří, má život věčný.
·
48Já jsem
chléb života.
·
49Vaši otcové
jedli na poušti manu, a zemřeli.
·
50Toto je
chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
·
51Já jsem ten
chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A
chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
Jde o duchovní zobrazení
abstraktních pojmů.
Jako chléb z obilí dává sílu
našemu biologickému životu, živočišné existenci , tak pro náš duchovní život,
duchovní existenci, která není ohraničena fyzickou smrtí, je třeba obrazně víra v Ježíše, duchovní chléb. Víte, víc nám
to Pán Ježíš už nemohl dál zobrazit k pochopení.
A proto říká jezte tento
chléb, tím krmíte svoji vírou svoji duši. To je to, co je třeba pro váš
duchovní růst. A jsou to jedna z posledních kázání svým učedníkům.
A pak tu máme kalich vína.
On to byl asi jediný nápoj v
té době běžný, který měl červenou barvu. A tady byly důležité kapalné skupenství a barva. Proč? Aby to připomínalo krev. Určitě ne proto,
abychom ji pili, přece pití krve bylo u židů přísně zakázáno.
Opět symbol.
Symbol krvácení a utrpení.
Toho utrpení, které bude muset vydržet Boží Syn, aby lidi zachránil. Lidé
velice snadno zapomínají. A tak při pohledu na pohár vína a jeho červenou barvu
si vzpomeňme na utrpení Božího Syna. To ještě tehdy učedníci vůbec nechápali.
Nepochopili prozatím, že tady
tak byla díky oběti Pána Ježíše uzavřena Nová smlouva. Smlouva o vítězství nad
smrtí, o Boží milosti a záchrany člověka.
Pokud symboly bereme jako
skutečnost, čili jako masité Ježíšovi tělo a skutečnou krev, pak je to strašné, protože pak nechápeme to,
co Pán Ježíš nám chtěl sdělit těmito symboly.
Pán Ježíš po této večeři
odchází s učedníky do Getsemane, zahrada.
Je pozdě večer, je noc
učedníci usnuli únavou, ale Pán Ježíš
bdí, modlí a zápasí duchovně sám se sebou. Vydržím to zítra? Chce být opět sám,
ale pak si raději vezme sebou
·
36Tu s nimi
Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já
půjdu dál, abych se modlil.“
· ¨
37Vzal s
sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
·
38Tehdy jim
řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
·
39Poodešel od
nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento
kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“
·
40Potom
přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli
jedinou hodinu bdít se mnou?
Nikdy neviděli Pána Ježíše,
aby padl tváří k zemi a takto se modlil.
Přesto únavou usnou.
S brzkým ránem nastal
nejtěžší a poslední den Pána Ježíše v tomto lidském těle zde na Zemi.
Den utrpení, ale i vítězství.
A co je naše vítězství,
pravda a co je podvod?
.