/ Ale snažil jsi se dokázat, že moje tvrzení o tom, že Bůh je v čase neměnný není pravdou:

 "

Jo.

"Bůh je věčný a neměnný. Pokud by u Boha v čemkoli PLATIL JEN ČAS MINULÝ bez přítomnosti i bez budoucnosti - pak by to znamenalo, že sám Bůh podléhá času a stárne. Tímto by ale zároveň přestal být Bohem. Nemohl by být skutečným Bohem."

A ukázat ti absurditu takového tvrzení, kdy vlastně říkáš, že u Boha neexistuje, nemůže existoval jakákoliv činnost, čin, úkon, událost, který se odehrál v minulosti.

(například vyvedení Izraele z Egypta).  Jako čin dokonaný, ukončený.

Že Ježíš nebyl zplozen v nějakém konkrétním čase (dni - Dnes jsem tě zplodil),

ale že je neustále plozen ("Otec zde plodí Syna v Duchu svatém a Syn se ve stejném Duchu vydává Otci")

/ A pak jsi obrátil a začal mně dokazovat, že Bůh se nezměnil

Stejně jako se nezměnil, když povolal k životu Jana Křtitele, který Mu připravil cestu./

Ne Stando. Neobrátil jsem.  Bůh je neměnný.  A to se nezměnilo ani tehdy, když přivedl k životu z Marie Ježíše, Mesiáše, ani když povolal k životu Jana Křtitele  a už z lůna své matky ho naplnil Duchem svatým.   

Bůh se tehdy nezměnil a nestal se člověkem.

   Ale Pána Ježíše do toho nepleť - to nebyl žádný unitář - ten znal nebeského Otce, znal také Syna, který měl u Otce slávu dříve než byl svět a znal také Ducha svatého, kterého poslal církvi místo sebe...! /

Jo Stando :-)

Natřel jsi to judaistům Mojžíšovi, Jozuovi, Samuelovi, králi Davidovi, Salomonovi, Eliášovi, Elizeusovi, Danielovi, Izajášovi, Jeremiášovi, ...  Petrovi, Pavlovi,....

Ti všichni také znali Ducha svatého.

Přesto nevěřili ve více Bohů v jednom Bohu.

A Ježíš ?   Ten byl samozřejmě také unitář.  Pravý Žid. Ten měl jednoho Boha - Otce . Neměl jiného Boha než ti výše vyjmenovaní:

Mk 12:28:  Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“  Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘ .....   32 I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho

J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.



Všichni ti měli a věřili v Boha JEDINÉHO.

Rozšíření na 3 osobové božství, na Boha TROJJEDINÉHO, se událo až 350 let po Kristu, po prvních křesťanech.

Jan 17:5

A nyní, Otče, oslav mě ve své přítomnosti slávou, kterou jsem měl u tebe, než začal svět. (NIV)

1. Není pochyb o tom, že Ježíš „existoval“ před začátkem světa. Existoval však doslovně jako osoba nebo v Božím předzvědění, „v mysli Boha? Jak Kristus, tak korporace být v Těle Kristově, Církev, existovala v Božím předvědění, než byla naživu. Kristus byl „logos“, „plán“ Boží od počátku, a stal se tělem, až když byl počat. Je to trojiční zaujatost, která způsobuje, že lidé v tomto verši čtou skutečnou fyzickou existenci spíše než obraznou existenci v mysli Boha. Když 2. Timoteovi 1:9 říká, že každému křesťanovi byla dána milost „před počátkem času“, nikdo se nepokouší dokázat, že jsme tehdy skutečně žili s Bohem. Každý uznává, že jsme byli „v mysli Boží“, tj. v Božím předzvědění. Totéž platí o Ježíši Kristu. Jeho sláva byla „u Otce“ před začátkem světa a v Janovi 17:5 se modlil, aby se projevila.

2. Ježíš se modlil, aby měl starozákonní předpovězenou slávu, která byla v mysli Boha, Otce, od doby, než svět začal, a aby se uskutečnila. Trinitáři však učí, že Ježíš se mnoho let před svým narozením modlil o slávu, kterou měl u Boha, a tvrdí, že to dokazuje, že měl přístup k mysli a paměti své „Boží přirozenosti“. Kdyby si však Ježíš jako člověk „vzpomněl“, že byl ve slávě u Otce před začátkem světa, pak by věděl, že je Bůh v každém smyslu. Vůbec by si o sobě nemyslel, že je „muž“. Kdyby věděl, že je Bůh, nebyl by a nemohl být „v žádném případě pokoušen stejně jako my“, protože nic, s čím se setkal, by pro něj nebylo „skutečným“ pokušením. Neměl by strach a ani pomyšlení na neúspěch. Neexistuje žádný skutečný smysl, ve kterém by Písmo mohlo skutečně říci, že byl „ve všem učiněn jako jeho bratři“ (Žd 2:17), protože by vůbec nebyl jako my. Kromě toho Písmo říká, že Ježíš „rostl“ v poznání a moudrosti. To by ve skutečnosti nebyla pravda, kdyby měl Kristus přístup k nějakému typu Boží přirozenosti s nekonečným poznáním a moudrostí.

Věříme, že Jan 17:5 je skvělým příkladem verše, který ukazuje potřebu jasného myšlení ohledně nauky o Trojici. Tento verš lze jasně vyložit způsobem, který je upřímný a biblicky zdravý, a ukazuje, že Kristus byl člověk, ale byl v předzvědění Boha jako Boží plán pro spasení lidstva. Může být také použit tak, jak jej používají Trinitáři: k prokázání Trojice. Když je však použit tímto způsobem, zjevuje Krista, se kterým se jako křesťané nemůžeme skutečně ztotožnit. Nemáme Boží přirozenost, která by nám pomohla, když jsme v pokušení, máme potíže nebo nemáme znalosti či moudrost. Bible říká, že Kristus může „soucítit s naší slabostí“, protože byl „všechno pokoušen, stejně jako my“ (Židům 4:15). Podstata tohoto verše je velmi přímočará. Protože Kristus byl jako my a byl pokoušen všemi způsoby, jakými jsme, může s námi soucítit. Pokud by však nebyl „stejný jako my“, nemohl by s námi soucítit. Tvrdíme, že učinit Krista Bohočlověkem znemožňuje skutečně se s ním ztotožnit.

3. Ježíšova modlitba v Janovi 17 je pro nás jako křesťany úžasným příkladem. Vylil své srdce svému Otci, „jedinému pravému Bohu“ (Jan 17:3), a modlil se, aby se naplnila proroctví Starého zákona o něm.

​

 Duch = Ruach

    Dechnutí, vánek, životní síla

Přirovnán k vodě, ohni, větru,...

..."Není samostatný Bůh. Není osoba."...

Je to Bůh - a Bohem by měl být křesťan naplněn, mít jej neustále v srdci. Kde je Duch svatý, tam je nutně Otec i Syn.

Proto může Duch učit lidi v církvi  podobně, jako učila osoba Syna své učedníky, proto může Duch svatý být Utěšitelem, Zastáncem .

..."Proto mohl Elizeus (Elíša) žádat dvojnásobný díl Ducha, ..."...

Člověk je jako nádoba. Když chceš mít dokonalejší společenství s Bohem, musíš rozšířit své srdce láskou - "zvětšit" jeho objem.

Bůh tvé srdce naplní - ale vždy jen do míry jeho velikosti. Elíša tedy vlastně žádal o větší prostor svého srdce - Bůh dává vždycky své dary v hojnosti větší, než kolik člověk dokáže pobrat.