poslal brusle7
Temná noc víry a proměna ze stavu závislého na partnerský - 5. kapitola
V temné noci víry mne Bůh pasivně (bez mé zásluhy) naučil svými laskavými metodami a láskou vztahu s Ním. Zpočátku v bezmocnosti vztahu velmi dětinskému a závislému, který Bůh následně přeměnil na STAV PLNÝ a jiný - STAV PATRNERSKÝ.
Po krásném mystickém období na přelomu 2.-3. tisíciletí následovaly ještě různé další zkoušky, pokušení a nárazy - zřejmě jako tříbení k odpovědím duše Bohu. Šlo jakoby o další střídající se noci (částečně trvající dodnes) , ale již bez toho zoufalství první noci, ale s naprostou jistotou a pevností partnerského vztahu s Bohem.
Ještě zhruba 10 let po první noci víry jsem aktivně praktikovala víru uvnitř ŘKC s podílem na varhanické a katechetické službě. Dodnes se z tohoto období setkávám již s dospělými dětmi, které poznaly mne a víru na tehdy založených křesťanských příměstských táborech otevřených i pro nevěřící, hledající. S některými z nich jsme dodnes přáteli na cestě a sdílíme, podporujeme se (vnímám, že mi je Pán poslal na cestu sdílení s nimi). Moje oficiální služba v ŘKC byla ukončena v roce 2006 (dnes už s odstupem vím, že po jakých konkrétních pomluvách) a vyústila v dalších letech i v další mé postupné hledání dalších cest (bez závislosti na ŘKC).
Podstatou a výsledkem temné noci víry bylo právě vytvoření toho partnerského vztahu s Bohem. Zbourání závislostí na věcech, lidech, činnostech. Tříbení v "ohních" s touženou odpovědí Boha na tyto zkoušky "ANO" od duše. Samozřejmě ale zůstaly i "ostny" , slabiny i možnosti lidské omylnosti - a svádění na těch ostnech a slabinách od Zlého, zejména v situacích, kdy se kolem duše dějí věci, které by mohly přivádět k Bohu další lidi, což Odpůrci vždy vadilo a dodnes vadí nejvíce (proto tam klade to největší úsilí k bourání a své navenek "správné" kličky).
Ke sjednocení s Bohem všechny naše závislosti překáží. A protože se jich člověk často sám zbavit nedokáže a lpí na nich, Bůh duším (které se Mu odevzdávají) takto v temných nocích víry pomáhá, aby se nechaly očistit, sjednotit, a Bůh v nich mohl přebývat, což je naplnění a prolnutí Boží vůle i Božího a lidského štěstí, smyslu bytí.
A toto dal Bůh prožít i mne, v bázni a s pokorou, v mou velkou vděčností.
Děkuji Ti, Pane Bože, MÁ LÁSKO. Jsi v "prachu" duše, jen tam, kde je duše NIC, kde duše nic jiného nevlastní - než jen Tebe, jako největší DAR a ŠTĚSTÍ.
24.8.2024
Brusle7