|
Právě je 557 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Dzehenuti Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116732680 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Zabývá se věda pravdou?
Vloženo Pátek, 07. červen 2002 @ 07:55:26 CEST Vložil: Spuntik |
Zabývá se věda pravdou?
Ralph Estling
(Redakční poznámka: Autor chápe slovo
"pravda" ve smyslu "skutečnost", jak to odpovídá významu
slova "truth" v angličtině. Nesporně tím ale vyvolá protesty
filozofů, kteří se ovšem na smyslu slova "pravda" stále nemohou
shodnout.)
Zkuste vyslovit slovo pravda před
vědci! Většina znich znejistí a začne se chovat podrážděně nebo odmítavě.
Odpoví-li Vám vůbec někdo z nich, pak nejspíše nadutě a přezíravě, že
diskutovat o pravdě je přece úkolem filozofů (Murray Gell-Mann, nositel
Nobelovy ceny, měl dokonce od svého lékaře zakázáno zúčastňovat se
filozofických debat.). Podle našeho vědce je pravda metafyzický termín,
vlastně ještě hůře, termín theologický. Vědců se to netýká. - A když
to panu vědci dovolíte, rychle změní téma.
Trváte-li ale na tom, aby se vyjádřil, pak Vám
sdělí, že věda ani zdaleka není cestou k nalezení pravdy, ale jen zkusmým
hledáním možných, dílčích podnětů a nástrojů pro nekonečné pátrání
po poznatcích. Je to hledání protetických pomůcek pro náš mozek, které
by mu měly pomáhat v jeho tápání směrem k realitě, a které se ovšem musí
ihned odhodit, jakmile se objeví pomůcky nové - opět dočasné. A literáti
nebo romantici mezi vědci Vám pak shovívavě vysvětlí, že věda je jen
nekonečné Zjevování, nikdy úplné a nikdy nekončící. V nejlepším případě
je věda cestováním, ale bez dojezdu... A tak dále a tak podobně.
Takové proklamace jsou nápadně časté a podezřele
naléhavé. Vědci se totiž příliš bojí, aby se nejevili jako neskromní,
aby se nezdálo, že vědu přeceňují - a my dobře víme, proč se bojí: věda
dnes stojí na pranýři jako nové náboženství a vědci jako jeho kněží.
Proti vědě stojí široká fronta kritiků počínaje následovníky Thomase
Kuhna a konče dekonstruktivisty. Stala se totiž příliš úspěšnou. A to je
třeba napravit. Proto se pomlouvači vědy z řad sociologů, filozofů a
historiků vědy - z řad těch, kdo o vědě vědí všechno kromě toho, co věda
je - uchýlili k nenávisti a postmodernizmu. Vědci se pod touto masivní kanonádou
přikrčují a popírají, že by jejich práce měla jakékoli spojení s
pravdou.
Ovšemže jde o morální zbabělost, jistě
pochopitelnou, ale neoprávněnou a v zejména neomluvitelnou.
Věda jako výtvor lidí není neomylná. Jako
kulturní artefakt nepochybně také reflektuje svou dobu a místo. Nemůže
tomu být jinak a nepotřebujeme relativisty, aby nám to řekli. Ale přes to přese
všechno, i když věda nehledá Pravdu s velkým P, hledá a nachází alespoň
pravdy. Ty vědecké ovšem nejsou pravdami sociálními ani morálními, věda
neslouží tomu, aby slučovala harmonicky, mírumilovně a demokraticky to, co
je neslučitelné. Věda není pluralitní a není ani tolerantní, na rozdíl
od sféry společenské, která se bez pluralizmu a tolerance neobejde.
Vědu by pluralizmus a tolerance zavedly nepostřehnutelně
do vod relativizmu, který nezná nic takového jako jsou objektivní fakta a
vnitřní, svébytná realita. Relativizmus uznává "mou" pravdu i
"tvou" pravdu, není třeba porovnávat, tázat se, pochybovat, hádat
se, hledat poučení v tom, co říkají získaná data a co nám praví Vesmír.
Když do této sféry zabředneme, pak se pravda - neboť ta existuje - dostává
do vážného ohrožení a věda přestává fungovat.
Existuje ale i druhý extrém: fanatik, osoba,
která si je jista, že je majitelem Pravdy. Oba extrémy, fanatizmus a
relativizmus, představují smrtelné nebezpečí pro civilizaci, mohou ji
roztrhnout vedví. V jedné polovině budou ti, kdo hlásají, že není žádné
objektivní pravdy, v druhé ti, kteří vykřikují nejen to, že existuje
Pravda, ale že My jsme její majitelé, a proto Vy
si dejte pozor! ---
"Co je pravda?" ptal se v žertu Pilát,
aniž by čekal odpověď. Dnešní filozof, Alfred Tarski, odpovídá, že
"to je všechno, co je pravdou", že pravda "je analogická
funkci slova pravdivý v běžné řeči". Toto je, jak jsme byli informováni,
"sémantická teorie pravdy". (Gell-Mannův doktor byl zřejmě velice
moudrým mužem.)
Snad to dokážeme lépe. Můžeme možná říci,
že pravda je to, co je mimo nás, ať už o tom víme nebo ne. Kde se tu pravda
vzala, nevíme, ale budeme-li dost pilní a a pečliví, můžeme ji postupně,
kousek po kousku odhalovat.
Někteří filozofové věří, že pravdu objeví,
když o ní budou v klidu a velice hluboce přemýšlet. Klidně sedět a dumat
sice není sama o sobě špatná věc, občas je dokonce nutná, ale jenom to k
poznání pravdy nestačí, protože chceme-li ji poznat, je třeba jít ven a dívat
se, pozorovat a experimentovat. Musíme shromažďovat informace, ale nejen to,
současně v nich musíme umět vyhledat nějaký smysl. Jinak se vystavujeme
nebezpečí, že budeme informacemi, které k nám proudí otevřenou branou
empirizmu, zahlceni.
Empirický přístup je přístupem vědeckým,
jak všichni víme - na tom ostatně není nic nového. Byl vypracován jako
systém již před 250 lety Davidem Humem, který sám však neskrýval hluboké
pochyby o jeho možnostech. Tvrdil, že vnější jevy, které se nám jeví
jako pravdivé, pravdivými zůstanou jen pravděpodobně, nikoli jistě. Podle
jeho názoru je to tím, že vnější jevy podléhají hlubším pravdám, které
nám mohou být utajeny. Skeptik Hume argumentoval skutečností, že i když
slunce doposud vyšlo každý den po nespočetnou řadu let, stále ještě to
není zárukou, že nenastane den, kdy nevyjde. V jeho době byly pochyby o možnostech
vědy poznat pravdu namístě. Dnes je tomu jinak. Na rozdíl od Humea, který
to nemohl tušit, dnes jistotu máme, poznali jsme hlubší pravdy. Víme totiž
bezpečně, že takové jisto přijde, i když až za několik miliard let. Tato
skutečnost - že Země zanikne (jakkoli je smutná, vždyť polovina Země se
nevyhnutelně spálí a druhá polovina neunikne zmrznutí), usvědčuje z omylu
jak fanatika, tak relativistu.
Neboť se to stane. Stane se to bez ohledu na to,
co o této záležitosti prohlašují fanatici nebo relativisté. Stane se to,
protože 1/ pravda je mimo nás, 2/ pravda existuje. Fanatik i relativista mohou
vykřikovat a dupat a proklamovat cokoli chtějí. Takový den přijde, až se
rotace země kolem její osy ztotožní s dobou jejího oběhu kolem slunce.
Pravda je mimo nás ( sorry, relativisto) a nikoli v nás (smůla, fanatiku), a
zda nás toto poznání osvobozuje, je sporné. Dobrý pocit to není, jsme si
plně vědomi toho, že tuto pravdu nemůžeme ovlivnit, podřídit ji naší vůli
a skutečnost přizpůsobit našim malým přáním. Neboť pravda je suverénní.
Nepotřebuje nás k tomu, abychom jí říkali, co je zač a co má dělat. - To
vše nám říká věda.
A právě proto jsou fanatici i relativisté tak
žárliví a nevraživí na vědu. Ti prví si totiž byli jisti, že ve svých
spárech drží Pravdu, ti druzí se stejnou jistotou věřili, že každý drží
v ruce svou vlastní, od jiných odlišnou pravdu. Kdyby mohli, vědu by zničili,
protože jim říká oběma, že nejsou jenom blázny, ale blázny nemohoucími.
Nemohou popřít toto strašné poselství. Proto chtějí alespoň zničit
posla, nositele špatných zpráv, zvěstovatele pravdy, vědu a celé její dílo.
A co k tomu říká náš ušlechtilý hledač
pravdy, vědec? Řekne: Co má věda společného s pravdou? Já si musím hlídat
své Pétriho misky a statistické tabulky.... Neobtěžujte mne s prkotinami a
filozofií!
Jenže věda není prkotina ani předmět pro
filozofické kouzlení presokratistů a postmodernistů. Pravda není relativní,
subjektivní názor a měřítko věcí, které si vytváří každý z nás
uvnitř vlastního hodnotového rámce. Pravda je to, co je Tam, venku, mimo nás.
Jestliže si fanatici a relativisté přejí
ignorovat pravdu, která leží mimo ně, nechme je. Použijme předpis Gell-Mannova
lékaře. Jestliže ale budou sami vědci popírat, že jejich práce se týká
toho, co je pravdou, co je skutečným stavem věcí, čím se pak pro ně stane
věda, kromě pracné a komplikované hry, kterou mohou hrát nebo odložit,
podle svého gusta.
Nelze si však takto vybírat, není takové hry.
Měli bychom si přestat namlouvat, že jde jen o hru.
|
Re: Zabývá se věda pravdou? (Skóre: 1) Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Neděle, 23. červen 2002 @ 20:51:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Spuntiku :
Celý článek je jistě zajímavý a stojí za přečtení. O pravdě jsme si tady už napovídali mnohé a tak to asi nebudeme zase pitvat až tak do detailů. Za pozornost zde jistě stojí Tarského definice pravdy jakožto personifikujícího synonyma pro slovo pravdivý atd. . Podívejme se teď ale závěr článku :
"......
A co k tomu říká náš ušlechtilý hledač pravdy, vědec? Řekne: Co má věda společného s pravdou? Já si musím hlídat své Pétriho misky a statistické tabulky.... Neobtěžujte mne s prkotinami a filozofií!
Věda je chleba o dvou kůrkách a ty Petriho misky se opravdu musí hlídat a mnohdy není čas na nic jiného . Na druhou stranu si nemyslím, že vědci ( mimo filosofů ) nemají o filosofii zájem. Jistě mají, protože v ní nacházejí inspiraci.
Jenže věda není prkotina ani předmět pro filozofické kouzlení presokratistů a postmodernistů. Pravda není relativní, subjektivní názor a měřítko věcí, které si vytváří každý z nás uvnitř vlastního hodnotového rámce. Pravda je to, co je Tam, venku, mimo nás.
To, co je tam, venku, mimo nás, to není Pravda, tomu se říká realita. To je to, co existuje, bez ohledu na to, zda to reflektujeme nebo ne. Naše reflexe s tím ale inter-reaguje a máme to tedy možnost i ovlivňovat, což také často děláme a ne vždy to bývá to příliš užitečné, viz ekologie. Mluvíme-li o pravdě, máme podle mne mnohem více na mysli naše chápání reality, tedy zda se k ní blížíme a zda ji reflektujeme tak, jako ji reflektují další existence. Ptám-li se tedy, zda mám pravdu, ptám se po tom, zda někdo jiný realitu vnímá tak, jako ji vnímám já. V případě, že tomu tak není, musíme o našem názoru začít pochybovat a nebo zpochybnit argumenty našeho korektora. ( Zůstaneme-li u našeho příkladu a ptáme-li se, zda Ježíš vstal z mrtvých, pak se vlastně ptáme, zda všichni ostatní - ať už Židé, muslimové, budhisté a další - jsou stejného názoru jako my. Jestliže nejsou, pak je to pro nás určitě námět na kritické zamyšlení ).
Jestliže si fanatici a relativisté přejí ignorovat pravdu, která leží mimo ně, nechme je. Použijme předpis Gell-Mannova lékaře. Jestliže ale budou sami vědci popírat, že jejich práce se týká toho, co je pravdou, co je skutečným stavem věcí, čím se pak pro ně stane věda, kromě pracné a komplikované hry, kterou mohou hrát nebo odložit, podle svého gusta.
Pravda tedy pro mne není něco, co leží mimo nás, pravda je především komunikační záležitost. A věda to je z 99% mravenčí práce a filozofie ( mimo filosofie pro a od filosofů ) je pro ni většinou jen třešnička na dortu. Věda není hra ale pracná a komplikovaná činnost se zásadními důsledky jak pro náš praktický život , tak i pro mantinely pro naše mystické úlety.
Nelze si však takto vybírat, není takové hry. Měli bychom si přestat namlouvat, že jde jen o hru."
Věda je i trošku hra, tak jako všechno ostatní, protože člověk i Bůh jsou taky hračičkové .
Tohle naše licitování o pravdě není věru nijak nové. Je třeba zajímavé si přečíst něco z fragmentu Tajného Markova evangelia ( z Novozákonních apokryfů, např v překladu Jana Dusa a Petra Pokorného , vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Vyšehrad ) :
" Z dopisů nejsvětějšího Klémenta, autora koberců, Theodórovi:
Dobře jsi udělal, že jsi umlčel nestoudné učení Karpokratovců. To jsou totiž ty prorokující bludné hvězdy, které od úzké cesty přikázání zbloudily do propasti tělesných a pozemských hříchů. Jsou pyšní na poznání toho, čemu říkají "hlubiny satana" a nevidí, že sami padají do černé temnoty lži. Chlubí se , že jsou svobodní, ale stali se otroky nízkých vášní. Je jim třeba vždy klást všemi způsoby odpor. I kdyby řekli něco pravdivého, ani v tom by s nimi milovník pravdy neměl souhlasit. Ne všechno, co je pravdivé, je pravda. Před tím, co se podle lidského mínění jeví jako pravda, by měla mít přednost skutečná pravda víry ... "
Zdraví
Pavel
|
|
|
|
|