|
Právě je 531 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116885841 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA
Vloženo Úterý, 08. červenec 2008 @ 23:27:24 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Tato přednáška přibližuje pohled společnosti VERITAS
a také pohled české reformace na významnou osobnost křesťanství – Marii, matku Ježíše Krista.
Svědectví Písma – Nového zákona o tom, že Ježíš byl Mesiáš – Syn Boží, Bůh sám v lidském těle,
je zcela jednotné. Rozdíly jsou ve svědectví o tom, jak se jím stal, jak jím je.
Pavel, Skutky etc.
Nejstarší novozákonní spisy – dopisy Pavlovy o narození z panny nic
nevědí a o Marii, Ježíšově matce, v nich není ani zmínky. Snad nejvýrazněji se zde
vyjadřuje Pavel o Ježíšovu původu v úvodu dopisu Římanům, kde mluví
o "evangeliu Božím… o Synu Božím zplozeném ze semene Davidova s strany těla,
kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podle Ducha posvěcení skrze zmrtvýchvstání."
(Ř 1,3 kral.) Podobně se mluví v témž dopisu o otcích, "ze kterých je
Kristus [Ježíš] podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky."
(Ř 9,5 kral.) Tělesně je tedy podle tohoto svědectví Ježíš potomkem Davidovce,
mocí Duch svatého je však Synem Božím, Bohem v lidském těle.
Marek
Ke svědectví Pavlovu možno přiřadit svědectví nejstaršího ze synoptických
evangelií, evangelium podle Marka. Aby bylo prokázáno Ježíšovo mesiášství a Boží synovství,
spokojí se tu autor tím, že svědčí o naplnění proroctví, mluvících o tom, že příchod Mesiáše
bude předcházet "anděl připravující mu cestu", ozve se "hlas volajícího na poušti".
Za toho "anděla" a "hlas na poušti" je pokládán Jan Křtitel (Mk 1,1nn) a Ježíšovo
Boží synovství prokázáno Božím hlasem, který se ozval při Ježíšovu křtu. (Mk 1,9–11)
"Ty jsi ten můj milý syn, kterého jsem si oblíbil."
Jan
Evangelista Jan rovněž o narození panny nic neví. Ježíš je tu preexistentní
Boží stvořitelské slovo, které se v Ježíši stalo tělem a "přebývalo mezi námi plné milosti
a pravdy". (J 1,1nn)
Matouš a Lukáš
O Ježíšovu narození z panny Marie hovoří jen evangelium podle Matouše
a Lukáše. Odvolává se při něm a spatřuje v něm naplnění proroctví Izajášova ze
sedmé kapitoly verše 14. "Aj, panna počne a porodí syna," které chápe ve
smyslu septuagintního překladu tohoto místa, v němž hebrejské "alma" znamená řecké
"parthenos" – panna.
Všimněme si tohoto svědectví, ve kterém má Marie tak důležitou úlohu,
podrobněji:
Rodokmen
V obou případech provázejí událost divuplného zrození rodokmeny. U
Matouše od Abrahama k Ježíši, u Lukáše od Ježíše k Adamovi. (Mt 1,1–17; Lk 3,23–38)
Liší se uvedenými jmény. U Matouše jsou vedle otců uvedeny i matky (Támar, Raab, Rút, Betsabé).
U Matouše jsou pokolení pečlivě spočítána. Od Abrahama k Ježíši třikrát 14 pokolení.
Čísla v rodokmenu u Matouše
Ta čísla mají nepochybně svou vypovídající hodnotu. Číslo tři je číslem
dovršení, dokonání čehosi, číslem celosti. Třikrát 14 je šestkrát sedm. Také tu jde při čísle
šest a sedm o významnou symboliku. Sedm dnů trvá týden. Sedmička je symbolem nějakého
uzavřeného celku. Po šestkrát sedmi letech následuje období sedmi let, vrcholících v létu
milostivém. V šesti dnech stvořil Hospodin nebe i zemi a sedmého dne odpočinul. Mají
tedy ta čísla vyjádřit, že tu cosi významného dosahuje svého vrcholu, spěje ke svému cíli.
Co se však zde označuje jako se završující, dokončující? Nepochybně to,
co je jmény naznačeno: Úloha vyvoleného Božího lidu, Izraele. Poslání, které je vysloveno
při vyvolení Abrama – Abrahama. Jde o vyvolení, vrcholící v onom určení: "V tobě
dojdou požehnání všechny čeledi země." (Gn 12,1–3)
Lukáš až k Adamovi
Toto univerzální služebné poslání je pak zdůrazněno v genealogii
lukášovské. Nepochybně proto nezačíná, či není dotaženo jen k vyvolenému Abrahamovi,
ale k Adamovi, praotci všech lidí a národů.
Otcem je Bůh
Vrcholně důležité však je, jak je toto vyvolení – poslání dovršeno. Po
vyjmenování všech otců se otcem dovršitelem stává zplozením z panny sám Bůh. On sám
tedy toto dílo dovršuje, dokonává, den sedmý, či sedmý týden otevírá. Všichni, i ti, kteří
byli nositeli vyvolení – poslání, Židé, i ti, pro něž bylo poslání dovršeno – národy, pohané,
jsou tu obdarováni. Jediným dárcem je tu Bůh. Všichni jsou si rovni. Židé, potomci Abrahamovi
jsou první, ale jen první mezi rovnými.
Jméno Ježíš
Potvrzeno a jedinečně vyjádřeno je pak toto poselství divu narození z panny
ve jménu, které je narozenému dáno: "Ježíš – Jehošua" – "Hospodin je spása – Spasitel"
či, jak jinak bychom mohli vyjádřit, spása, která je nám v Kristu dána, je, jak to
reformace z celého poselství Písma vyposlechla, "spasením z pouhé Boží milosti".
Početí a narození Jana Křtitele
Ke stejnému cíli ukazuje i vyprávění, které Ježíšovu početí a narození
předchází, vyprávění o narození Jana Křtitele. Narodil se z neplodné Alžběty vlastně
divem, zásahem Božím. Podobně se narodil Izák, syn–nositel požehnání a poslání daného
Abrahamovi. Lidské síly stoletého Abrahama a devadesátileté Sáry byly k smíchu. Smála
se tomu (Gn 17), že otěhotní a porodí Sára, a smál se tomu i Abraham a jméno Izák proto znamená
"Zasmál se". Bohem, Boží mocí a silou, milostí jim byl syn darován. Z neplodné a darem
Božím byl také syn Manue Samson (Sd 13), vysvoboditel ze jha utlačitelů Pelištejců, a také
Samuel, největší ze soudců, prorok a kněz, se rodí z neplodné Anny jako div Boží milosti
a slitování (1S 1).
Příběhem o narození Jana Křtitele mají být tito všichni připomenuti a tak
také připomenuto, že ten, který je dokonavatelem poslání, údělu Izraele, je zcela a úplně,
dokonale, pouhopouhý dar Boží, Syn Boží tomuto lidu a celému světu darovaný.
Polemika o Mesiášovu synovství
Polemiku o tom vede Ježíš se zákoníky, všemi synoptickými evangelii dosvědčenou,
o tom, čí syn je Mesiáš. Nikoli Davidův, jak oni tvrdí. Dosvědčuje jim to na tomto místě
Ježíš citací 110. žalmu: "Řekl Pán Pánu mému: 'Usedni po mé pravici, dokud ti
nepoložím nepřátele pod nohy.' Jestliže tedy David nazývá Mesiáše pánem, jak může
být jeho synem?" (Mt 22,41 par.)
Mariino mateřství
Všimněme si nyní, jakou úlohu při této zvěsti, která je hlavním obsahem
vyprávění o narození z panny, hraje Mariino mateřství.
Hymny Alžběty, Marie, Gabriel
Už ony hymnické zpěvy, které Mariino početí a těhotenství předcházejí a
provázejí a které bývají pokládány za projevy její jednoznačné a vrcholné oslavy, andělský
pozdrav Gabrielův, Mariina odpověď na něj, pozdrav Alžbětin, jsou, ač oslavují Marii, naprosto
jednoznačně a soustředěně oslavou toho, který byl počat a který se má narodit.
Mariina sláva a velikost
"Kecharistomené" je jen oslovením té, kterou Bůh svou milostí obdařil,
tedy "milostí obdařená", a nikoli té, která by tuto milost měla sama v sobě, "milostiplná",
jak se nesprávně překládá. A požehnaná je "mezi ženami" a nikoli "nad všechny ženy", jak
nám opět neprávem přeložili v ekumenickém překladu. V čem pak je její sláva, velikost,
kterou před nás tyto texty jako příkladnou staví, ukazují slova Mariina: "Hle, jsem
služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38) a slova Alžbětina: "Blahoslavená,
která uvěřila, že se splní to, co jí bylo určeno od Pána." (Lk 1,45)
Simeon, Anna, mágové
Podobně je tomu i v prorockých oslavách Simeona a Anny. Ježíš je jejich
předmětem nejvlastnějším a jediným. Právě tak se narozenému Ježíši klaní, své dary obětují
mudrci (Mt 1,11n), opěvují ho andělé, klaní se mu pastýři. (Lk 2)
Druhá část zvěsti o narození z Panny
Pokud jde o Marii samu, právem tu, myslím, můžeme doplnit jako druhou
část zvěsti o narození z panny: Jde o spasení z pouhé Boží milosti darované pokorné
a poslušné víře, které je panna Marie příkladem.
Blahoslavené břicho a ňadra?
Biologický fakt Mariina mateřství, byť panenského, je jako zvláštního vzývání
hodná dignita "blahoslavenství" výslovně odmítnut v Lukášově evangeliu, tedy v evangeliu,
kde je událost narození z panny nejdůkladněji popsána a zachycena. Vypráví se tu o
Ježíšovu kázání, při kterém jedna z naslouchajících zvolá: "Blahoslavený břich, který
tě nosil, blahoslavené prsy, které tě kojily." Ježíš však odpovídá: "Menun [tj. "spíše"
či "naopak"] blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je." (Lk 11,27–28)
Kdo jsou Ježíšovi sourozenci a matka
O odmítnutí tělesného mateřství jako něčeho, co by mělo svou hodnotu v sobě
samém svědčí i místo vyskytující se ve všech synoptických evangeliích. V Markově evangeliu
je navíc uvedeno v souvislosti, která, jak se zdá, svědčí i o pochybnostech či nepochopení
matčině a Ježíšových sourozenců aspoň v některých chvílích Ježíšova života.
Ježíš byl nařčen, že "ve jménu knížete démonů vyhání démony"
(Mk 3,20–22) a tu přichází jeho matka s jeho bratry a žádá Ježíše, v tu chvíli
obklopeného učedníky, aby k nim přišel. Chtějí se ho jako posedlého zmocnit a odvést?
A tu Ježíš vysloví snad nejostřejší slova odmítající Mariino mateřství jako něco hodného
vzývání: " 'Kdo je má matka a moji bratři?' Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu
kolem něho a řekl: 'Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr,
má sestra i matka.' " (Mk 3,31–35 par.)
Dvanáctiletý Ježíš
Také vyprávění o dvanáctiletém Ježíši, který se svým rodičům ztratil, protože
se neobvykle dlouho zdržoval v jeruzalémském chrámu, hovoří o tom, že Ježíšovi rodiče,
otec i matka, Ježíšovo poslání aspoň zprvu nechápali. Když jim Ježíš řekl: "Což jste nevěděli,
že musím být tam, kde jde o věc mého Otce, oni jeho slovu nerozuměli." (Lk 2,41–52)
Evangelium podle Jana: Svatba v Káni
Zvláštní zmínku o Marii, Ježíšově matce, obsahuje evangelium podle Jana.
Také vlastně hned na počátku, jako by v úvodu k jeho působení, vypráví o svatbě
v Káni Galilejské. Svatba, svatební hostina, hostina vůbec, jsou v Písmu obvyklé
symboly pro království Boží. Když se při hostině nedostane vína – nápoje radosti, a Marie
na to Ježíše upozorňuje, je to upozornění nejen na nedostatek té hostiny, ale i na
vzdálenost – nepřítomnost toho, čeho má tato hostina být obrazem. Proto Ježíš na toto
upozornění odpovídá slovy: "Co mně a tobě, ženo, ještě nepřišla má hodina." Jeho
hodina je hodinou příchodu tohoto království. Toto odmítnutí, či odkázání mezí, má podobný
smysl jako odpověď zmrtvýchvstalého Ježíše učedníkům, na otázku, kterou mu dali před jeho
nanebevstoupením: "Pane, v tomto času napravíš království Izraele?" Ta odpověď
tenkrát zněla: "Není vaše věc znát časy a příhodnosti časů, které Otec položil do své
moci." (Sk 1,6–7)
Marie se tu však obrací ke služebníkům a říká jim: "Cokoli by vám řekl,
učiňte!" Když to poslušně učiní, voda se promění ve víno, hostina v radostnou hostinu,
jas království Božího pronikne přítomnou chvíli. Pronikne tam, kde se poslušně plní Ježíšovo
slovo. Div zpřítomnění království Božího se děje jako odpověď na poslušnou víru a tento div
zpětně víru působí. Proto je v závěru pověděno: "Uvěřili v něho učedníci jeho."
Marie je tu tímto způsobem evangelistu Janovi vlastním, postavena po bok Janu Křtiteli, svědku,
ukazujícímu na Ježíše, Spasitele světa. (J 1,29) Je to, myslím, vrcholné vyjádření o úloze Marie,
matky Ježíšovy, v Novém zákoně vyjádřené.
Marie a učedník u kříže
O Marii se v Janově evangeliu mluví také v souvislosti s Ježíšovým
zápasem na kříži. (J 19,25–27) Jen v tomto evangeliu spolu s jinými z učednického
kruhu stála u Ježíšova kříže Ježíšova matka. Když Ježíš spatřil svou matku a vedle ní "učedníka,
kterého miloval", oslovuje je. Matku: "Ženo, hle, tvůj syn!" Učedníka: "Hle, tvá
matka!" Dodává se: "V tu hodinu ji přijal onen učedník k sobě."
Toto sdělení je určitou obdobou vyprávění z evangelia Lukášova o
zločinci ukřižovaném po Ježíšově pravici. Tam se Ježíš smilovává, zvěstuje spásu, spolu
s ním trpícímu, umírajícímu a k němu se utíkajícímu člověku, zde ukazuje cestu
z bolesti a žalu těm, kteří jsou jeho smrtí hluboce zasaženi. Mají ji nalézt ve vzájemné
lásce a pomoci, kterou mají jeden druhému věnovat. Spasitelská moc kříže, moc lásky tu triumfuje
nad mocí zla a smrti, která jej drtí. I v těchto chvílích koná své poslání, podává ruku
potřebným ku pomoci.
Slova "v tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě", pak ukazují, na čí
straně byla iniciativní úloha ochránce a opětovatele laskavé péče. Ochranu a péči přejímá
především učedník o Marii, Marie ji vděčně přijímá a v lásce opětuje, má přijímat, opětovat.
Profesor Souček ve své knize: "Utrpení Páně podle evangelií" vidí v tomto
oddílu vysloveno – autorem evangelia tlumočeno – Ježíšovo poselství církvi ze Židů a církvi
z pohanů, stojících v době napsání evangelia ve vzájemných sporech. Ježíš je tu
odkazuje, jim přikazuje, vzájemnou službu a pomoc v láskyplném vzájemném přijetí a soužití.
Při významové mnohovrstevnosti sdělení Janova evangelia může být obojí zvěstným závěrem tohoto
oddílku. Marie ve výkladu Součkově pak symbolizuje církev Židů, učedník církev z pohanů.
Co tedy ze všeho, co bylo ve svědectví Písma o Marii pověděno, jak jsme si to
ukázali, vyplývá?
Důležitý důsledek je tu třeba předně vyvodit pro naše rozhovory, které
spolu často vedeme a které nás i v reformačních církvích rozdělují. Jsou události divuplného
Ježíšova zplození historickou – biologickou skutečností, či jde o událost zvěstnou, jen
symbolicky v navázání na prorocké zaslíbení zdůrazňující to, co je v Pavlových
dopisech a všech novozákonních spisech vyjádřeno, Ježíšovo Boží synovství?
Historie? Biologický fakt?
Z toho, co jsme pověděli, myslím, jasně vyplývá, že by nás toto
rozdílné chápání biblického svědectví nemělo rozdělovat, vést k vzájemnému odsuzování.
Početí bez účasti muže, i když nepravděpodobné, neprokazatelné a v této podobě výroku
Pavlovu vlastně protikladné, nelze vyloučit a apriorně odmítnout. Dle toho však, co jsme
pověděli, je způsob, jak budeme tyto události chápat adiaforní, nedůležitý. Oč jde, je Boží
otcovství, spasení nám darované z pouhé Boží milosti a pouhou vírou uchopované. Když
vyznávám: "…jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny", tuto
svou víru ve spasení bez lidských pomocníků a prostředníků vyznávám, k ní se hlásím.
Vše ostatní je nedůležité a nemělo by mezi nás klást jakékoli přehrady či dělící meze. Nemělo,
poněvadž ani Písmo ve svém novozákonním svědectví z tohoto divu jako biologického,
historického faktu, žádné další důsledky nevyvozuje, Marii proto za osobnost nad jiné se
tyčící a vzývaní božských poct hodnou nevyhlašuje. Vedle ostatních svědků jí, jak jsme
ukázali, čestné, ale s ostatními v jedné linii se nacházející, místo dosvědčuje.
Mariánská dogmata
Jinak je tomu, žel v rozporu s Biblí, v sesterské církvi
římskokatolické, jejích tzv. mariánských dogmatech. S ní jsme v minulosti a také
v přítomnosti ponejvíce přicházeli ve svém hledání pravdy do střetů, žel často i násilných,
a do střetů a rozhovorů přicházíme v této otázce i v současnosti. Proto chci o
těchto dogmatech podat ve svém výkladu o Marii zprávu a s tím, co jsme si ukázali jako
svědectví Písma, to porovnat.
Ta dogmata jsou čtyři. Prvé o neposkvrněném početí, druhé o věčném panenství,
třetí o Marii jako matce Boží, čtvrté o Mariině nanebevzetí.
Neposkvrněné početí – Immaculata conceptio
To prvé hovoří o neposkvrněném početí nikoli Ježíšově, o kterém, jak jsme
slyšeli, hovoří některé biblické spisy, ale o neposkvrněném početí Ježíšovy matky. Rovněž
ona jako Ježíš byla podle tohoto dogmatu počata bez poskvrny prvotním hříchem, který je,
podle výkladů k tomu připojených, přenášen na dítě prostřednictvím pohlavní rozkoše
při souloži.
V Písmu nemá toto dogma žádné opory. Uváděná místa, jež by měla být
v nějaké souvislosti s tímto učením, žádnou takovou souvislost nevykazují. Uváděno
bývá Gn 3,15 v mylném překladu a výkladu. Správně zní: "Mezi tebe [hade
– ďáble] a ženu položím nepřátelství mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu
a ty jemu patu." Především je tu žena v římskokatolických výkladech ztotožněna
s Marií, matkou Ježíšovou. Ze souvislosti je však patrné, že jde o ženu v obecném
slova smyslu, nikoli ženu určitou. Dále je zájmeno "ono" (rozumí se sémě) mylně překládáno
"ona" (rozumí se žena – Marie). Ale ani překlad a výklad "žena" ve smyslu Marie, ani "ono"
mylně přeložené "ona" i kdybychom je připustili, nic nevypovídá o Mariině neposkvrněném
početí.
Druhé místo Lk 1,28 jsme již zmínili. Jde tu o překlad – výklad
řeckého slova "kecharistomené" překládané "gratiaplena", "milostiplná", ač správný překlad
zní "milostí zahrnutá či obdařená". Neznamená tedy tento výraz nějakou Mariinu vlastnost,
obzvláštní kvalitu, ale dar, kterého se jí, jak sama dále v souvislosti vyznává, nezaslouženě
dostalo. Ale ani tu, kdybychom mylný překlad – výklad připustili, nevypovídá se zde nic o
neposkvrněném početí.
Jediným důvodem zůstává vždy znovu uváděné: "Decuit, potuit, voluit. Si
igiter voluit, fecit." "Slušelo se, mohl, chtěl. Jestliže tedy chtěl, učinil," které
ovšem ničím jiným není než jakousi rádoby logickou konstrukcí, ve které člověk – církev
určuje samému Bohu, co se vzhledem k Marii slušelo, co tedy chtěl, a proto také najisto
učinil.
V církvi, jejích dějinách se o toto dogma vedly dlouhé a úporné spory,
snad nejdelší z těch, které provázely všechna tato dogmata. Až do roku 1830 prý
zasáhla do těchto sporů sama Maria nápisem na zázračné medailce, kterým prý dala
najevo, že chce být vzývána jako bez hříchu počatá. Dogma pak vyhlásil papež Pius IX.
roku 1854. Maria pak prý za ně poděkovala lurdskými zjeveními, při nichž oslovila dívenku
Bernadetu a představila se jí slovy: "Já jsem neposkvrněné početí."
Dogma samo zní: "…byla od prvního okamžiku svého početí ojedinělou
výsadou všemohoucího Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského
pokolení, uchráněna neporušenou od všeliké poskvrny prvotní viny. To je od Boha zjeveno a
proto tomu všichni věřící musí pevně a stále věřiti."
Už toto dogma však nejen že není Písmem odůvodnitelné, ale je s ním
v protikladném rozporu. Stavíc Marii po bok a na roveň Ježíši, bohočlověku nám ve všem
podobném mimo hříchu, připravuje předpoklady pro její spoluspasitelskou úlohu vedle Ježíše,
kterou, jak jsme si ukázali ve svědectví Písma, nikdo nemá.
Věčné panenství – Semper virgo
Druhé dogma se týká Mariina věčného panenství. Dle něho nejen panensky
počala, ale i porodila a pannou navždy.
Můžeme opět opakovat. Nemá oporu v Písmu. V celé řadě novozákonních
svědectví (Mt
18,53–58; Mk
6,1–6; Ga 1,14) se hovoří o Ježíšových bratrech a sestrách.
Římskokatoličtí vykladači namítají: Nejedná se o Ježíšovy přímé sourozence, jen o jeho příbuzné,
bratrance, sestřenice apod. Přihlédneme-li však k místům, kde se o Ježíšových sourozencích
hovoří, nejeví se nám tento výklad jako přesvědčivý.
Mariino věčné pannenství vyjádřil a potvrdil lateránský koncil roku 649.
Nešlo však o ekumenický koncil, jen místní, není tedy toto prohlášení výslovným dogmatem. Jako
dogma se však předkládá a je mu tak rozuměno. Praví se v něm: "Kdo se svatými Otci
nevyzná, že svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria je ve vlastním a pravém smyslu Boží
Rodičkou, že totiž božské Slovo, které se před všemi věky zrodilo z Boha Otce, v posledním
čase skutečně a v pravdě bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně ho porodila,
a že její panenství po porodu zůstalo netknuté, ať je zavržen."
Nejen neshoda, ale i protikladnost tohoto výroku vzhledem ke svědectví Písma
pokračuje. Ukázali jsme si, jak panenské mateřství Mariino je vlastně jen prostředkem k vyjádření
jedinečného otcovství Božího. V tomto dogmatu, ať už jakkoli církevně právně zakotveném,
se onomu prostředku věnuje taková pozornost, že se z prostředku stává součástí účelu,
součástí zvěsti, předmětem víry.
Matka Boží – Theotokos
Ve třetím dogmatu je Maria jmenována Boží matkou. Chalcedonský koncil, který
se sešel v roce 451 hovoří o tom, že Ježíš Kristus je dokonalý Bůh a dokonalý člověk
"…pro nás a naši spásu se narodil z Marie Panny, Boží Rodičky." Druhý koncil
cařihradský roku 553 k tomu dodává: "Kdo řekne, že svatá, slavná, vždy panna Maria
je pouze v nevlastním smyslu a ne v pravém smyslu Boží Rodička, nebo podle vztahu
jako by se z ní narodil pouhý člověk, ale ne Boží Slovo vtělené a z ní narozené… budiž
vyloučen."
Nikde se v Písmu nehovoří o Marii jako o matce Boží. Je jmenována jen
jako matka Ježíšova. Pozoruhodné pak je, že ji Ježíš nikde svou matkou nenazve. Oslovuje ji
vždy pouze "ženo". Není už to varováním proti možnému nepatřičnému, ale dogmatem uskutečněnému
Mariinu povýšení, celému písmu se příčícímu vytvoření jakési božské rodiny? Jedinost a
jedinečnost Božího daru spásy je tu nejen vážně narušena, ale už přímo popírána.
To je patrno na důsledcích, které jsou z tohoto dogmatu vyvozovány.
Ve spisku P. Metoděje Minaříka "Mariánská dogmata" se k tomuto dogmatu uvádí:
"Mateřstvím je Maria nejúžeji spojena se svým božským Synem. Ježíš je však nejen bohočlověk,
ale i Vykupitel. Maria má největší podíl i na činu jeho vykoupení." "Kristus však je nejen
hlavou svého těla, církve, ale i jejím snoubencem, ženichem. A církev je nejen jeho tělem,
ale i snoubenkou, nevěstou, ženou. I jako takovou ji Maria představuje."
Ze spisu Ludvíka Grigniona z Montfortu se zde cituje: "Duch svatý
nemá možnost ukázat svou plodnost v tajemství nejsvětější Trojice, ale stal se plodným
skrze Marii, s níž se zasnoubil. S ní a v ní vytváří denně až do konce světa
předurčené údy těla, jehož on sám je klanění hodnou hlavou. Čím více nalezne v duši Marii,
svou drahou a nerozlučnou snoubenku, tím mocněji v ní působí, aby vytvořil Ježíše Krista
v této duši a tuto duši v Ježíši Kristu." Vrcholí pak toto hrubé, Bibli zcela
vzdálené, pomýlení citováním prý staré zásady k tomuto dogmatu se družící: "Nikdo
nemá Boha Otcem, kdo nemá Marii matkou."
Nanebevzetí – Ascensio
Čtvrtým mariánským dogmatem je dogma o nanebevzetí Panny Marie. Nejen že
o něm není nikde v Písmu ani zmínky. Žena oděná světlem, o které se hovoří ve 12. kapitole
knihy Zjevení, není v žádném případě matka Ježíšova Marie, ale lid Boží, církev. Nelze
ji tedy uvádět do souvislosti s tímto dogmatem. Ani v církvi však do 4. století
není o Mariině nanebevzetí ani zmínky. Epifanés (†430) o Marii píše: "Snad zemřela a byla
pohřbena, snad usmrcena, snad je dosud naživu… její konec nezná nikdo." Teprve od 5. století
se vyskytují apokryfy o jejím nanebevzetí a až roku 1868 sepsalo při prvním vatikánském
koncilu 195 koncilních otců petici, aby bylo nanebevzetí panny Marie vyhlášeno dogmatem.
Pius XII. v roce 1946 pak rozeslal všem biskupům dotazník, ve kterém se
měli vyjádřit, přejí-li si, aby Mariino nanebevzetí bylo vyhlášeno za článek víry. Když
byla odpověď téměř jednomyslná, vyhlásil papež Pius XII. s odvoláním na tento
souhlas ve své konstituci: "Vynášíme, prohlašujeme a definujeme jako božsky zjevené
dogma, že neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria, po dokončení běhu pozemského života,
byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy."
Účelem tohoto dogmatu je opět nepatřičné, Písmu protichůdné, oslavení
Marie, její vyzdvižení až na úroveň Boží. Spolu s Ježíšem dle našeho vyznání "sedícím
na pravici Boží", tzn. vládnoucím nad světem spolu s Otcem, také ona vládne a rozdává
milosti jeho obětí vykoupené, svými přímluvami pak získává spásu těm, kteří se k ní utíkají,
ano, jako by nebylo spásy bez její přímluvy, vždyť dle "staré zásady": "Kdo nemá Matku,
nemá ani Otce." Neblahé nepochopení zvěsti o narození z Panny, posunující to, co
má být služebné, do role hlavní, je tu dokonáno, z biblické trojjedinosti se stává Boží
rodina, ve které má Matka roli obzvláště milostiplnou. Bývá nazývána "Prostřednicí všech
milostí a bývá vzývána jako přímluvkyně, pomocnice, zachránkyně a prostřednice." Bůh
prý "k nám přišel skrze Marii a chce, abychom my skrze ni přišli k němu."
Porovnání mariánských dogmat a Písma
Máme-li uzavřít toto srovnání svědectví Písma s mariánskými dogmaty,
nelze jinak než opakovat: Nepochopením a dalším rozvinutím biblického vyprávění o Ježíšovu
narození z panny dochází k zastření a zkreslení zvěsti v tomto vyprávění
obsažené. Jde v něm o spasení v Ježíši Kristu darovaném všem z pouhé Boží milosti,
o jedinou a jedinečnou spasitelnost Boží lásky, jak ji poznáváme v jeho díle, slovu a
oběti. Mariánskými dogmaty je tato zvěst odsouvána, zastírána, až zcela ve své jedinečnosti
zastřena. Na místo pracovité a až do oběti jdoucí Boží lásky vstupuje podoba lásky rozněžnělé
citovosti, nesoucí v sobě často motivy až eroticky zabarvené a sexuálně dráždivé, místo
osvobozující víry znevolňující odpustkářské zákonictví, na místo bedlivého naslouchání Slovu
a hledání Pravdy v něm zvěstované kult a mystické zanícení často, žel, dobře se snášející
s konkvistádorskými taženími, protireformační zaslepeností a bezcitností.
Škodlivou marnost ctění svatých a víry v ně a s tím pochopitelně
i v Marii prostě ale skvěle postihla v době toleranční jedna z venkovských žen,
hlásících se k evangelické církvi. Při výslechu před komisí, určenou k tomu, aby
přihlašující od jejich úmyslu odvrátila, odpověděla na varování jednoho z komisařů, že
se vystoupením z římskokatolické církve zbaví přímluvy Marie a svatých: "Jedna jediná
kapka krve mého Spasitele je pro mou spásu nekonečně platnější než všechny přímluvy Mariiny
a všech vašich svatých."
Varováním před hledáním spasitelné pomoci jinde než v Bohu samém je
výrazným způsobem už starozákonní příběh Saulův ze závěru jeho života (1S 28). Saulovi se
jeví, že se od něj Hospodin odvrátil. Hledá proto zastání, přímluvu u Samuela a taková je
Samuelova odpověď: "Jestli se od tebe Hospodin odvrátil, je marné hledat zastání jinde."
Proč? Poněvadž Boží láska je dokonalá. Není dokonalejší, slitovnější, chápavější, spravedlivější
lásky než je ona. Hledat zastání, pomoc jinde je jen novým hříchem, urážkou vrženou této
v Ježíši Kristu za nás se obětující lásce v tvář.
"Není v žádném jiném spasení a není jiného jména daného lidem, skrze
které bychom mohli být spaseni." (Sk 4,12) Je jen jeden jediný: Ježíš Kristus. Tak to
zvěstují hned na počátku apoštolové před židovskou radou. Dodnes není a není to ani Marie.
Ta spása, která nám v něm byla darována je dokonalá a nepotřebuje žádného doplnění.
Chtít ji nějak doplňovat, vylepšovat, usnadňovat je marné a urážlivé.
Nakonec si však položme otázku snad nejžhavější. Žijeme v období
ekumenismu, myšlenky vzniklé mezi církvemi vzešlými z reformace, ke které římskokatolická
církev měla stanovisko po dlouhou dobu zdrženlivé, chladné, až odmítavé, dnes však horlivě
zastávané. Jsme za to vděčni. Jsme však pokud jde o Marii, dogmata k ní se vážící, a
ovšem nejen o ni a tato dogmata, často na rozpacích. Zůstaňme však v rámci našeho tématu
při nich a kultu, který se tu na jejich základě i z podnětu nejvyšších míst rozvíjí.
"Totus tuus" - "celý tvůj" ve vztahu k Marii je životním heslem současného papeže
Jana Pavla II. O Marii pak mluví jako o patronce ekumeny. Jak tomu máme rozumět? Díváme-li
se na události neblahého a zejména u nás v Čechách bolestného údobí protireformace, byla
Marie zcela zřejmě a nepochybně patronkou tohoto rekatolizačního úsilí. O jakou ekumenu to
tedy vlastně jde?
S tím je pak spojena ona otázka, kterou mnozí kladou: Máme v ekumenických
snahách i s římskokatolickou církví pokračovat? Je to otázka pochopitelná zvláště když
se doslýcháme o posledních projevech papežových v tomto směru – po svatořečení Sarkandrově,
jeho stanovisku k nároku církví vzešlých z reformace nazývat se církvemi, tělem
Kristovým, Božím prostředkem spásy, nedávno vyslovené stanovisko k interkomunii a jiné.
Odpovídám na tuto otázku rozhodným: Je třeba setrvat. Stojím na tomto
stanovisku, poněvadž jsem přesvědčen, že jsou ekumenické snahy od počátku až podnes v naprostém
souhlasu s Boží vůlí a že tedy, prohlašuj kdokoli, byť i sám papež, cokoli a s jakýmikoli
úmysly kohokoli za patrona ekumeny, je jejím patronem Pán Bůh sám. Biblických dokladů mohu
uvést dlouhou řadu. Zvláště jednoznačný a významný je ten, který bývá právem nejčastěji uváděn:
Prosba z Ježíšovi modlitby z evangelia podle Jana: "…aby všichni jedno byli
jako Ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět,
že jsi Ty mne poslal." (J 17,21)
A jsem také přesvědčen, že Pán Bůh si tu své dílo již koná. Dokladem toho
jsou mi výsledky druhého vatikánského koncilu. V mnohém jsou nám vítané, blízké, možno
říci, oprávněnost reformace potvrzují a jí se i blíží. Co však pokládám ze všeho za nejdůležitější
a co bychom měli co nejvděčněji vítat, je skutečnost, že na základě tohoto koncilu se konečně
dostává Bible i v této církvi do rukou všech i laiků, bohoslužby se i v ní konají
v mateřských jazycích. To je základně důležité rozhodnutí. Vzpomeňte, co znamenala Bible,
k čemu vedla její znalost v Čechách, jakou úlohu hrála všude, kde se jí takového
místa dostalo. Jsou dnes v římskokatolické církvi mnozí, kteří Bibli objevují, jsou
jí zaujati a mnohdy nás, kteří někdy už jako bychom jí příliš uvykli, zahanbují. Být s nimi
v kontaktu je pro ně potřebné a podnětné a je to i pro nás potřebné a podnětné. A
tedy: Setrvejme! Jsem přesvědčen, že jde o Boží dílo, které nelze zvrátit.
Bude jeden ovčinec a jeden pastýř, ale nebude to nikdo z lidí,
"Beránek, který je uprostřed trůnu Božího nás bude pást a povede k pramenům života." (Zj 7,17)
přednáška Mgr. Dalibora Molnára na valné hromadě VERITAS v Praze 31. května 2003
Zdroj: VERITAS
|
Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 09. červenec 2008 @ 12:27:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | článek obsahuje měkolik nepřesností např. tvrzení
--v němž hebrejské "alma" znamená řecké "parthenos" – panna.--
hebrejské "alma" neznamená pannu ale mladou ženu .Pro pannu má hebrejština samostatný výraz "betulah" Izaijáš tak o zázračném narození z panny nic nepsal
|
Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: vnd v Středa, 09. červenec 2008 @ 16:27:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 'Izaijáš tak o zázračném narození z panny nic nepsal' - Už jsem to sem v jedné diskuzi dával, tak se budu opakovat - snad to nevadí:
Dobře, zkusme se podívat na jedno naznační výkladu od J. Hellera:
'...Když
jsem se nad těmito verši a nad jejich zřetelnou básnickou formou
zamýšlel, vyplynulo mi z toho, že je to úryvek nějakého staršího textu,
písně či říkanky, kterou tu Izajáš převzal a odcitoval, ale ovšem i
obměnil...
...Řekli jsme si už, že "dívka" byl u Kenaanců titul
bohyně Anat víceméně totožné s běžnější mezopotámskou Ištarou, o níž už
byla zmínka, a u Řeků titul bohyně Athény. A to docela běžně. Takže v
kenaanské písni, kterou Izajáš užil, šlo zřejmě o "bžskou pannu",
titulovanou buď ~alma~ nebo ~parthenos~. Křesťané to samozřejmě vztáhli
na pannu Marii, ale židovští překladatelé (už starověcí jako Aquila,
Symmachos a Theodotion) přeložili neutrálně ~neanis~, tj. řecky "mladá
žena", zřejmě aby se vyhnuli pohanským asociacím, kterých záměrně užil
Izajáš, aby s nimi polemizoval.
Proroku je obraz rodící panny
či zasvěcené dívky obrazem Božího zásahu, že Bůh dá i těm, kdo jdou
nebezpečím a strachem, nový život, a to zcela nečekaně a z milosti.
Právě v tom okamžiku, kdy lidské naděje mizí a hasnou. Je to poselství
veliké naděje. ...'
Celý text si můžeš přečíst v
Hellerově knize Stezka ve skalách. To je sbírka kázání. Nevím to jistě,
ale docela bych si tipoval, že k tomu bude i jeho odborný článek.
|
]
Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 09. červenec 2008 @ 16:58:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Se mi zdá,že si to pan Heller vyložil tak,že aby mu tam ta panna alespoň poetickynějak vyšla a nedělámu problém míchat do toho z hlediska židovství pohaské kulty (pro ortodoxní vykladače celkem nepřijatelné věc) .Narození z panny bylo v Izajášově době věc pro Židy naprosto cizí ,pohanské kulty ji samozřejmě obsahovaly,také mladá dívka samozřejmě klidně rodit mohla.Škoda, že pan profesor nemůže již odpovědět, když Izajáš tedy myslel tu panny proč nepoužil ono jasné označení "betulah" ?- jak vidíme v jiných verších tam ho neměl problém použít a je to naprosto jasné. |
]
Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Willy v Středa, 09. červenec 2008 @ 21:13:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Se ti zdá?, ... Tak spi dál a nehledej problémy tam, kde nejsou. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Irena v Středa, 09. červenec 2008 @ 22:35:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 11. červenec 2008 @ 10:59:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | jak jinak,ono nemám patent na absolutní pravdu narozdíl od vás. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 11. červenec 2008 @ 10:57:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ano,zdá neb je to můj subjektivní pocit . Pro mě tam problém není-Izaijáš nic nepsal o narození z panny akorát to např. autor Matouše chybně vyložil a napasoval na Ježíše,tak na to upozorniňuji,vy to akorát nechcete slyšet |
]
|
|
Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 13. červenec 2008 @ 12:25:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Z článku mám rozporuplné pocity. Na jedné straně s mnoha věcmi se lze ztotožnit. Ale reformační pohled z toho čouhá, jako sláma z bot. Co se nehodí, to taktně zamlčíme. Např. Magnificat - Od této chvíle mě budou blahoslavit včechna pokolení...
Pro obsáhlost textu vyberu jen nějakou perličku.
" Bůh
prý "k nám přišel skrze Marii a chce, abychom my skrze ni přišli k němu."
Tak jak je to vlastně? Přišel k nám Ježíš "prý" skrze Marii, nebo skutečně skrze Marii? Odpověď zná každý.
"Také vyprávění o dvanáctiletém Ježíši, který se svým rodičům ztratil, protože
se neobvykle dlouho zdržoval v jeruzalémském chrámu, hovoří o tom, že Ježíšovi rodiče,
otec i matka, Ježíšovo poslání aspoň zprvu nechápali. Když jim Ježíš řekl: "Což jste nevěděli,
že musím být tam, kde jde o věc mého Otce, oni jeho slovu nerozuměli." (Lk 2,41–52)"
Oni znali, že je synem Božím (andělské zvěstování, Josefův sen, aby se nebál vzít Marii za manželku), ale nevěděli, jakým způsobem lidstvo vykoupí.
Svatba v Káni je školním příkladem , jakou má moc Mariina přímluva. Autorovi vytýkám naprostou absenci snahy pochopit a porozumnět postoji katolické církve k Marii.
Stručně: Jen Bohu se klaníme, nestavíme Marii na jeho úroveň, jak je nám podsouváno. Marie v konečném důsledku vždycky jen ukazuje na Krista, je to prostřednice a mocná přímluvkyně, příkladem svého života a vztahu k Bohu hodná napodobování. Nic víc i přes všechny snahy a nepochopení.
|
Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 13. červenec 2008 @ 16:16:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
zásadním problémem je, že katolická Panna Maria není Marií, matkou Ježíšovou podle Bible - Písma svatého Nové smlouvy. Absence snahy pochopit a porozumět postoji kc k Marii je naprosto v pořádku, protože křesťan žádné takové pochopení mít nemá a nemůže.
Svatba v Káni Galilejské není příkladem moci Mariiny přímluvy, protože moc Ducha Svatého přijala mnohem později a k něčemu jinému - viz níže. Nicméně na této svatbě pronesla svá poslední slova, zaznamenaná v Bibli: „Cokoli vám (Ježíš) řekne, učiňte.“ a mnohem lépe vystihují její charakter. Jako by říkala: dávejte pozor na to, co Ježíš říká, a ve všem Ho poslouchejte.
Marie v Bibli nejenže spolu s Josefem nechápali, co jim to 12letý Ježíš udělal; ona nechápala ani to, když začal veřejně sloužit, co to dělá, spolu se svými příbuznými a syny - Ježíšovými bratry (počatými přirozeně) měla za to, že se pomátl, a vedla je k tomu, aby Ježíše nějak nenápadně odstranila ze scény (Mk 3:21,31).
Díky Bohu a Jeho milosti však nakonec byla v tzv. horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta-Horlivec a Juda Jakubův, s Ježíšovými bratry, se ženami a cca 120 učedníky jednomyslně oddána modlitbě, kde na ni sestoupil Duch Svatý a ona přijala moc Ducha Svatého, aby byla svědkem Pána Ježíše Krista (Sk 1:8, 14) a naplněna Duchem Svatým mluvila jinými jazyky, jak jí Duch dával promlouvat (Sk 2:4). Tož tak.
Jak tohle - tedy slovo Písma NZ - odpovídá katolickému postoji k Marii?
willy |
]
Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 09:04:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | zásadním problémem je, že katolická Panna Maria není Marií, matkou Ježíšovou podle Bible
Zásadním problémem je, že se snažíš katolické straně vnutit představy, které ona nezastává. Možná proto, že máš potřebu si utvrdit svoji zvrácenou víru, která je jen fabulací. Ale tak to nefunguje. Utvrdíš se jen ve své falešné představě, která je mimo realitu.
Navíc takové jednání je nečestné. Vnucovat mně svoji představu o tom, jak věřím a čemu věřím, když já vím, že věřím úplně jinak. Postavení Panny Marie jsem vyjádřil v příspěvku výše naprosto jednoznačně.
Základem naší víry totiž Willy není Písmo, kterým se pořád oháníš a vytrhuješ ze souvislostí, ale POSELSTVÍ, KTERÉ PÍSMO PŘINÁŠÍ. V tom je mezi námi základní rozdíl.
Církev Kristova totiž existovala už daleko dříve, než vůbec byla evangelia napsána.
|
]
Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 13:11:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko,
ten základní problém je, že vy katolíci (resp. váš klérus a tzv. "učitelský úřad", vy to jen bezmyšlenkovitě přijímáte) Písmo z větší části úplně IGNORUJETE a nahrazujete je svými vymyšlenými TRADICEMI, přesně jako to vždy dělali farizeové a zákoníci.
Ani v jedné Epištole Nového Zákona, není ANI ZMÍNKA ( ve Skutcích je jen JEDNA - 1,14) o Marii, natož o jakékoli mariánské úctě, dokonce tam ani není jediná zmínka o Marii samotné.
To ve mně vzbuzuje podezření, že ti Kristovi apoštolé byli snad protestantskými agenty uvnitř římskokatolické církve. :-))
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 19:36:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gregu Je ignorantské upírat jinému schopnost přemýšlet. Z které části mých příspěvků usuzuješ, že přejímám bezmyšlenkovitě?
Písmo z větší části úplně IGNORUJETE a nahrazujete je svými vymyšlenými TRADICEMI
I kdyby ses rozkrájel, své tvrzení o ignoraci Písma nedokážeš! Tradice církve není vymyšlenost. Tradice určila, které spisy do Písma patří a které nikoliv. To je historická pravda, před kterou by ses měl sklonit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 19:48:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | natož o jakékoli mariánské úctě
Žádný není uctíván jako svatý za svého pozemského života, i když Marii určitě měli v úctě jako matku Krista a také pro její příklad čistého a Bohu oddaného života. Co jsi čekal, byla krásným a platným údem Kristova těla - církve, to na ni měli skládat ódy už za jejího života?
|
]
Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Willy v Úterý, 15. červenec 2008 @ 01:34:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
já vám nic nevnucuji a moje víra není zvrácená, nýbrž Boží - je to Boží dar, který mi dal Bůh v Kristu a spolu s Ním skrze Ducha Svatého. Nemám žádné své vlastní představy, neboť jsem jich zřekl a opustil je.
Děkuji Bohu, že základem mojí víry je Písmo svaté, které je Božím dechem, Slovem Božím = Synem Božím a jsem rád, že tu zaznělo pro všechny "zájemce", že řkc neuznává Písmo svaté za základ své víry, čímž sebe sama vylučuje z Církve Kristovy, tj. Církve živého Boha a vymezuje se proti všem ostatním věřícím svatým. Tož tak.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: vassil v Úterý, 15. červenec 2008 @ 07:16:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | "jsem rád, že tu zaznělo pro všechny "zájemce", že řkc neuznává Písmo svaté za základ své víry"
Willy, nevím jestli je naše chápání až tak odlišné, či jestliu mluvíme různými jazyky, ale já absolutně nevím kde to co říkáš zaznělo... Já chápu to co řekl Oko uplně jinak, nebo snad máš na mysli něco jiného?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Willy v Úterý, 15. červenec 2008 @ 11:44:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj vassile,
to, co jsem měl na mysli, je toto, co napsalo oko:
Základem naší víry totiž Willy není Písmo, kterým se pořád oháníš a vytrhuješ ze souvislostí, ale POSELSTVÍ, KTERÉ PÍSMO PŘINÁŠÍ. V tom je mezi námi základní rozdíl.
Bez Ducha Svatého coby Ducha moudrosti a zjevení není možné poselství, které Písmo přináší, porozumět, a ani vlastně přijmout Písmo jako Boží Slovo a jako nejvyšší a konečnou Boží autoritu. Psané Boží slovo, o němž Pán Ježíš Kristus řekl, že nepomine navěky, nikdo nemůže zrušit, zneplatnit. Církev nemůže být tou, kdo může a má Písmo vykládat, neboť není Jeho autorem. Autorem je Bůh a jedině On může skrze Ducha zjevit člověku význam toho, co v Bibli říká. Toho negativního, co vznikne, když se výkladu Bible ujme člověk nezávisle na Bohu, jsme byli v minulosti a jsme i v současnosti svědky až až.
V rozhovoru se dvěma katolíky asi před 13 lety, jasně vyplynulo, že řkc staví církev nad Písmo. Tento rozdíl mezi mnou (který kladl a stále klade Písmo nad církev) a jimi jsme tehdy jasně odhalili a na tom jsme se také rozešli. Tentýž rozdíl vyplynul i teď. A dokud tento rozdíl trvá, nemohou katolíci a nekatolíci najít shodu ve všem, nemohou být jednomyslní, nemohou zachovávat jednotu atd.
Pro lepší porozumění uvedu příklad: Napíšu respektive nechám napsat slova o tom, co dobře znám jen já sám a vím, že pro ostatní obsah toho, co jsem napsal, zůstane tajemstvím, dokud jim nevysvětlím jeho význam. Je to proto, že ostatní to, o čem píšu, prostě neznají a beze mne a mého vysvětlení tomu porozumět nemohou. Ne že by nechtěli, nýbrž prostě nemohou, neboť k tomu nemají schopnost. Tuto schopnost jim mohu dát jenom já tím, že jim dám sám sebe jako schopnost rozumět. Kdykoli se na mne mohou obrátit a já jim osvětlím význam toho čí onoho, přičemž je zárovëň povzbuzuji k tomu, aby chtěli nejen rozumět, ale i jednat podle toho, co četli. Pokud by se někdo snažil porozumět mému slovu správně beze mne, nemůže se mu to podařit, bez ohledu na to, jak veliká a upřímná jeho snaha je. Dalo by se toho napsat ještě víc, ale snad to pro tuto chvíli stačí.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:35:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Církev nemůže být tou, kdo může a má Písmo vykládat, neboť není Jeho autorem.
Willy Církev je živým tělem Kristovým! Přímluvce - Duch svatý, kterého Pán Ježíš poslal apoštolům a církvi místo sebe umožňuje církvi vykládat pravdivě Písmo.
Jan 15,26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
Jan 16,12-15 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
Jakmile však přijde on, Duch
pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe,
ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Všecko, co má Otec jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Na tomto slibu staví katolická církev jistotu neomylnosti ve výkladu Boží pravdy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: vassil v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:57:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Willy :-)
Jo, já si myslel, že si myslel, to co si myslel. A souhlasím taky s tím, že bez ducha svatého to nejde, beru to jako samozřejmost. Ale přesto si myslím že to co řekl Oko, vůbec "neshazuje" to co říkáš teď. Základem naší víry doopravdy není písmo, tak jako základem písně není tradice či Maria, základem je Bůh a jeho láska, to poselství o kterém mluví Oko. Písmo je hrozně důležité! Písmo Je Boží slovo! ne že bych chtěl tvrdit něco jiného, ale zdá se mi opravdu že některým záleží na písmu a "jejich vyložení" tak mnoho, že se pro ně písmo stává stejnou modlou jak pro některé Maria, Papež či svatí...
V Katolické církvi se kdysi písmo obyčejným lidem do rukou nedávalo, byla to obrovská chyba a zneužití církve, možná i ještě dnes tomu tak někde je (nevím, mám opačné zkušenosti), ale to neznamená že by církev (či spíše její duchovní) neměla být "pověřena" výkladem písma, samozřejmě, k tomuto je potřeba duch svatý, Bůh! Pokud není, je to v *****li... Ale bůh může jednat různě, a já věřím že přeci i prostřednictvím církev a duchovní, ne? :-) To že konečné rozhodnutí je na církvi, s tím souhlasím, vždy tomu tak bylo, i za času apoštolů, vždyť i tenkrát se řešili nejasnosti (holt, jsme to pořád my lidi...), a já věřím že Bůh dá církvi poznat, jak to má být, pokud k tomu duchovní přitupují tak jak mají, prostřednictvím Boha... U nás v církvi (a u vás jistě také) jsou lidé, kteří by písmo vysvětlit. Mohl bys říci, tak a´t se modlí k Bohu, ale oni se modlí, a je jim to dáno skrze kázání, vždyť naco by byly kázání, na co by byli duchovní (pastoři,...) kdyby každý věděl všechno :-) Ale on neví... Samozřejmě, opakuju, bez Boha to nejde! Bez boha nic nejde! ale vem si, přijdu sem, a tady mi mnozí tvrdí něco jiného, každý má, sprominutím, Patent na rozum, každému dal Bůh poznání, každý se modlík Bohu, každý se setkává s Bohem, a výsledky jsou stejně různorodé (ano, jsou i věci v čem se většina/menšina shodne, třeba nenávist k některým církvím apod. :-). Občas to tu vypadá jako v Babylonu... A komu mám dát zapravdu? Všem? :-)
To že katolíci a nekatolíci nemohou zachovat jednotu, není pravda (minimálně není zcela pravda). Katoličtí i Nekatoličtí křesťané jsou jednotní v Kristu. Mnozí si to nemyslí, a mnozí "to" žijí ;-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:03:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy
Jestli ti to nedělá problém, klidně mi tykej. I přes rozdílné názory bychom se měli snažit být bratři v Kristu. A bratři si mohou tykat.
V podstatě se nám nabízejíé dva způsoby komunikace:
Ten první, který mi vadí, protože nehledá objektivně pravdu - prohlásit druhého za heretika a dokazovat, že věří těm a těm bludům. Co natom, že věří něčemu jinému.
Poslední ukázkou je tvé tvrzení, že ŘKC neuznává Písmo za základ své víry. To přece není pravda, tak jsem to neřekl. Písmo nám přináší poselství spásy, radostnou zvěst o milujícím Bohu. ale tato zvěst není jenom v Písmu, ale i v tradici církve. A ta je staršího data, než evangelia. Tradice určila dnešní podobu Písma.
Přitom mnozí diskutující toto opomíjejí a za základ své víry mají jen Písmo. Nastává zde zbožšťování předmětu. Všechno podřizujete solla scriptula. Ale - i když to nebudeš rád slyšet - to byl problém už u farizejů.
Příklad Ježíšův je jasný: "Sobota byla stvořena pro člověka a ne člověk pro sobotu". Přikázání lásky spolu se zdravým rozumem je víc, než psané slovo, které jde mylně pochopit. Člověk se nesmí stát otrokem psaného slova, ale přjmout do praktického života radostnou zvěst, která bezesporu v tomto psaném slovu je. Ale Písmo není jediným zdrojem.
Základem naší víry není Písmo, ale stavíme na OSOBNÍM VZTAHU S BOHEM, KTERÝ SE MŮŽE Z PÍSMA ŽIVIT, ALE TAKY Z MODLITBY, Z KONÁNÍ DOBRÝCH SKUTKŮ, ZE SLAVENÍ VEČEŘE PÁNĚ I JINÝCH SVÁTOSTÍ. Z úplného otevření a dání se Bohu k dispozici v naplňování jeho plánu se světem. O tomto je víra v Boha, o akční spolupráci s Ním a ne o planém teoretizování nad psaným textem.
Druhý způsob je ten, že přiznáme tomu druhému upřímnou snahu o přiblížení se Bohu a i když máme jiné názory a pohledy, dokážeme je ve vzájemném respektu sdílet a tak se navzájem obohacovat. Protože i když pohled toho druhého nepřijímám za svůj, už tím, že ho znám a vím o něm, mě nutí revidovat, zda ten můj pohled je jediný správný a proč. Dokážu - li si toto poctivě zodpovědět, v konečném důsledku se ve vlastní víře utvrzuji a má víra roste.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:35:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj oko,
prepac ze skacem do diskusie ale ked citam Tvoje riadky, ako sa zufalo snazis pretacat Bozie Slovo aby si ho upravil na katolicku tradiciu, vzbudzujes vo mne uprimnu a nefalsovanu lutost ... Najtragickejsie je to ak napises nejake tvrdenie a pod to napises biblicke verse ktore jasne hovoria o tom ze Tvoje tvrdenia su lži ...
Chcel by som Ti preto pomoct. Na Alesovych strankach som nasiel skveli navod, ktori by Ti argumentacne mal viacej pomoct.
Prosim precitaj si ho pozorne, skor nes napises nejaky komentar ...verim ze by to mala byt pre Teba v dalsich diskusich pomoc ....
citaj:
http://www.apologet.cz/?q=articles/category/26-s-nadsazkou/id/148-jak-nevest-dialog
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:38:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Najtragickejsie je to ak napises nejake tvrdenie a pod to napises
biblicke verse ktore jasne hovoria o tom ze Tvoje tvrdenia su lži ...
Takové tvrzení by si zasloužilo doložit příkladem.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:41:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko: Takové tvrzení by si zasloužilo doložit příkladem
Ten priklad si ty ... staci sledovat Tvoje komentare. :-)))
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: Willy v Úterý, 15. červenec 2008 @ 12:58:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
jestli ses narodil znovu z Ducha a z vody, pak jsi můj bratr v Kristu a nemám problém ti tykat. Vlastně ani nevím, že bych ti někde vykal, spíše jsem ti "onokal" - oko napsalo apod.
Druhý způsob je ten, že přiznáme tomu druhému upřímnou snahu o přiblížení se Bohu a i když máme jiné názory a pohledy, dokážeme je ve vzájemném respektu sdílet a tak se navzájem obohacovat. Protože i když pohled toho druhého nepřijímám za svůj, už tím, že ho znám a vím o něm, mě nutí revidovat, zda ten můj pohled je jediný správný a proč. Dokážu - li si toto poctivě zodpovědět, v konečném důsledku se ve vlastní víře utvrzuji a má víra roste.
Jsme-li bratry v Kristu, mající stejného Otce, Jeho život a účast na Jeho přirozenosti (2P 1:4), je-li při nás stejné smýšlení jako v Kristu Ježíši, pak máme mysl Kristovu a nemůžeme mít jiné názory. Už jsem napsal, že nezáleží na velikosti či upřímnosti naší snahy. Má víra roste ne tím, že poznávám názory lidí, nýbrž tím, jak ve mně narůstá Kristus, v Němž má víra je, poněvadž "má" víra není má, ale Boží a je v Kristu. To znamená, že když jsem v Kristu (mám Krista jako svoji víru), mám víru a má víra roste spolu s Ním. Když nejsem v Kristu, pak víru nemám a spoléhám se jen sám na sebe a svůj rozum.
Pavel napsal Korintským v 2. listu v posledním verši - Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen. To znamená, že z milosti Pána Ježíše Krista, díky Boží lásce, která je rozlita v našich srdcích skrze Ducha Svatého máme mít společenství v Duchu, kdy už to nejsme my, o kom to společenství je, ale Pán Ježíš Kristus; neboli máme společenství s Ním a mezi sebou - "vyměňujeme" si Krista, kterého jsme prožili a poznali, a ne své názory na to či ono. O to jde v křesťanském životě. Kristus je náš život a životem Těla Kristova, který má proudit (Jan 4:14) a růst. To, zdali proudí a roste, záleží na podmínkách, které Mu vytvoříme v našem srdci, aby v něm mohl mít svůj domov a jako símě božského života měl dostatek živin pro svůj růst (4 druhy půdy - podél cesty, skalnatá místa, křoví a dobrá půda, která jediná přináší ovoce). Překážky brání proudění a jiná než dobrá půda brání růstu. Tož tak.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: MARIE, MATKA JEŽÍŠOVA (Skóre: 1) Vložil: vassil v Úterý, 15. červenec 2008 @ 13:56:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | "vyměňujeme" si Krista, kterého jsme prožili a poznali, a ne své názory na to či ono. O to jde v křesťanském životě."
No konečně! :-) Kéž by...
|
]
|
|
|
|