Pozoruji, jak zde na Grano Salis, v určitých časových intervalech, stále probíhá něco, co bych nazval jako, "ne-viditelný boj". Přes jisté, navenek vyjadřované snahy o sblížení (ekuménu), se i zde, křesťané rozdělili a dělí do různých táborů. Dalo by se říci, že každý z nich, se opevnil ve svých pozicích, a odtud se ozývají hlasy a výzvy jednoho tábora k druhému nebo i k jinému, které požadují určitou změnu nebo i obrácení.

  V jednotlivých článcích a diskuzích se, velmi často, objevují sporná místa v učeních, odlišné a někdy i velmi protichůdné výklady Písem, i teologické výklady.

  Přestože si, také i zde, cením možnosti svobodného projevu. A zastávám osobně také i názor, že každá společnost i jakákoliv skupina, může zůstat zdravou, pouze v tom případě, je-li schopna slyšet, ale i uposlechnout i kritického hlasu, který upozorňuje a varuje před něčím negativním. Přesto si myslím, že některé, z těchto projevů, zvláště v diskuzích, ale i v některých článcích, mohou působit i velmi destruktivně, zejména pak na nevěřící nebo na hledající lidi. Toto si myslím, že by měli zvážit a vzít v úvahu, především admini a provozovatelé těchto stránek.

  Co mi zde ale hodně schází, nebo i obecně v církvích, je skutečná a opravdová snaha o sblížení a porozumění si navzájem. Přestože se zde občas objeví, ojedinělé hlasy, volající po sblížení a po jednotě, jsou tyto hlasy přehlušeny, velkým množstvím argumentů a námětů. A tyto, jakékoliv snahy, vychází převážně do ztracena. I když jsem toho názoru, a mnozí mi zde jistě dají za pravdu, že dnes úplná jednota mezi církvemi, nemůže nastat. V jejich současném stavu nebo i pro tak velkou rozdílnost v jejich učeních, nebo i v uspořádání. Přesto věřím, že někde tato jednota může i vzniknout. Přitom jsem přesvědčen, že jednota, za kterou se modlil Pán Ježíš, ve své velekněžské modlitbě, není vůbec zanedbatelná, a to především, co se týče misijní oblasti. A toto si někteří křesťané vůbec neuvědomují. Přesto vše, mi připadá, že se mnohé křesťanské církve i některá hnutí, i jednotlivci, čím dál, tím více, uzavírají, před některými místy v Písmu a evangeliu, a separují se před ostatními, v přesvědčení, že oni jediní mají to nejlepší, pravé a správné. Což si myslím, že je hodně nešťastné.

  Osobně také souhlasím a zastávám názor, že jednota v církvi nebo mezi církvemi, by neměla být vytvářena na úkor pravdy zjevené v Písmu. Avšak věřím, že jsou věci, které jsou podstatné, a pak jsou také i věci, které podstatné nejsou, co se týče učení a věrouky jednotlivých církví. A pro utváření společenství mezi křesťany, nejsou a nemusí být vážnější překážkou. Myslím si také, že tyto věci, spolupráce a sblížení, vždy záleží především na konkrétních jednotlivcích, členech, nebo i na jednotlivých skupinách a denominacích, které o toto společenství stojí a chtějí je vytvářet, podle Božího slova i podle odkazu našeho Spasitele.

  Hlavní přínos ekumenického hnutí, i tohoto portálu, bych viděl především, v poznání se, sebe navzájem, jednotlivých rozdílností v učeních, v teologii, ve vnitřním uspořádání jednotlivých církví, hnutí, nebo i skupin, jejich historie, dále i kladených důrazů a způsobů bohoslužby. Toto je zajisté, mnohem účinnějším, ve skutečném sblížení, porozumění si navzájem, nebo i v možné spolupráci. Než stálé zdůrazňování jejich rozdílů. Proto jsem zde i vznesl podnět, aby se zvlášť, v některé z rubrik, více prezentovaly a představily jednotlivé církve i hnutí, jejich učení, historie atd.

  Kritika, jak jsem zde již zmínil, je jistě nutná a potřebná pro zachování ryzosti a zdravosti jakéhokoliv lidského seskupení a společenství. Proto by měla být přinášena v rámci možností, slušného chování a vychování a jednání na veřejnosti, bez vulgarit, osobních výpadů a také i s úctou k tomu, komu je adresována. O toto by se měli, důkladněji postarat, provozovatelé těchto stránek.

  Problém mnoha i nově vzniklých společenství, ale i původních, nebo i historicky nejstarších a dříve vzniklých církví, vidím v tom, že se uzavírají a uzavřou, v určitém svém poznání a v porozumění pravdy zjevené v Písmu a nehledají dále. Jsem také zajisté i toho názoru, že naše víra a přesvědčení, má být postavena a stát, na pravdě Božího slova. A jistě by také člověk měl zvažovat a důkladně hledat, než přijme cokoliv nového. Avšak ustrne-li člověk na některých, pouze lidských doktrínách, může mu to bránit v dalším růstu a poznání našeho Pána a Boha, i v přijímání Jeho milosti. Každá z církví má trochu jiný kodex knih Písma, které uznává a doporučuje, avšak jistě nezáleží na tom, kolik knih člověk zná nebo co vše uznává, ale nakolik, v nich zjevené pravdy, žije. Boží milost jistě také, není možné žádným způsobem omezit, na určité místo, církev, společenství, obřad nebo jakoukoliv misijní nebo duchovní činnost. Neboť Bůh je Všemohoucí a Vševládnoucí Duch, který může působit kdekoliv, kde nalezne dveře i srdce otevřená, a kde lidé hledají a mají touhu Jej poznat a žít podle Jeho přikázání. Na co by si ovšem křesťané měli dát pozor, je, že také i hřích a svod, může působit kdekoliv, a není zaručen pouhou lidskou autoritou, a není také vyloučen příslušností k jakékoliv vybrané skupině. Ale je zapotřebí řídit se také i svým svědomím a zkoumat i ovoce Ducha každého, kdo přichází v Božím jménu.

  Proto i věřím, že co se týče společenství mezi křesťany a vzájemného sblížení, je vhodný ten obraz a přirovnání, že čím blíže jsme Kristu, tím blíže jsme i sobě navzájem. A podobně také, jako se všichni od sebe navzájem lišíme, svou tváří a vnějším vzhledem, tak se můžeme i lišit i v určitém pohledu na věci, nebo i v porozumění a chápání některých věcí. Na to bychom měli pamatovat i při svých připomínkách, článcích a diskuzích. I přes tuto rozdílnost, se však v Kristu, můžeme nazývat bratry, a ženy sestrami, a můžeme také i zde vytvářet společenství Jeho lidu. Pán nám v tom požehnej. Amen