|
Právě je 558 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116810450 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Petr Hájek: Já z opice nepocházím
Vloženo Pondělí, 11. květen 2009 @ 22:09:54 CEST Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený zdroj: www.cepin.cz
Petr Hájek: Já z opice nepocházím
www.cepin.cz, 22.04.2009
publikováno: 22.04.2009, čteno: 7107×
Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jakože je živý Bůh
nade mnou. Říkám to jako premisu u vědomí tématu dnešního semináře, neboť si
myslím, že je správné dát bez zastírání jasně najevo, jakým směrem můj diskusní
příspěvek míří. Pokládal jsem proto za užitečné podložit současně své tvrzení
absolutním důkazem, který je ze své podstaty nevyvratitelný. Jsem si při tom
vědom, že navzdory tomu s mým závěrem někteří nebudou souhlasit a pokusí se
možná proti němu argumentovat důkazy nekonečně slabší síly. Před nějakými dvěma
sty lety by se nic takového nestalo. Pokusím se vysvětlit, že právě v tom
spatřuji velkou část problému současného lidského bloudění, ne-li přímo jeho
deskripci.
Dnešní seminář Centra pro ekonomiku a politiku inspiroval fakt, že uplynulo dvě
stě roků od narození významného vědce a současně sto padesát let od vydání jeho
základního díla, kterým, jak se mnozí domnívají, byl změněn svět. Karel Marx by
dodal – poté, co čas oponou trhl.
Nezmiňuji kontroverzního sociálního vizionáře v této souvislosti náhodou. Hnutí,
která svým dílem oba vědci a reformátoři přivedli na svět – darwinismus a
marxismus – mají totiž mnoho společného. Nejen dobou ve které tato údajně
pokroková hnutí vznikla, ale především filosofickou a společenskou bází na které
se dodnes pohybují i cílem, který sledují. V neposlední řadě pak rovněž
metodami, kterými své radikální ideologie ve společnosti prosazují, či přesněji
řečeno již prosadili, a nyní je v bojových formacích brání, ve snaze udržet v
našem civilizačním okruhu ničivé paradigma, na jehož vzniku se zásadně podílely.
Nikoli náhodou v něm pramenily totalitní režimy dvacátého století, zvláště pak
ten sovětský, jehož místní verzi mnohým z nás bylo dáno čtyři desetiletí
nedobrovolně sdílet.
Navzdory jeho zhroucení však ideový fundament nezmizel. Je tu s námi a jeho
jedovatý pramen napájí nová, respektive do moderních karosérií metamorfovaná
hnutí poháněná původním motorem. I ten je ovšem modernizovaný a vylepšený,
doplněný o různé sofistikované pomůcky, především o mediální turbodmychadlo,
jehož mystifikační síla, umocněná technologickými možnostmi, jsou nejdůležitější
zbraní dnešních evolucionistických revolucionářů. Ti již obsadili řídící centra
prakticky všech hlavních společenských a přírodovědných oborů, od ekonomie přes
medicínu až k ekologii či klimatologii, abych jmenoval alespoň ty momentálně z
nejpopulárnějších.
Jejich nejnovějším politickým hitem je rappový popěvek "Yes, we can!", ve
skutečnosti nic jiného, než nová karoserie již poněkud výběhové série náklaďáku
"Ó zazni písni vznešená, o práci, která vrozená, příčinou lidstva jest!" V Písni
práce, hymně sociálních dobrodruhů, je ještě zjevné – Óda na radost je přesně ze
stejného ideového kadlubu – co je v hymnách současných euroamerických sociálních
revolucionářů cudně zakryto: V jejich pozadí vlaje prapor takzvaného vědeckého
darwinismu, jako symbol počátku dlouhé cesty do tmy, v níž dnes naše civilizace
stále bezmocněji tápe.
Nebohý Charles Darwin s tím vším má pochopitelně jen velmi málo společného. Otec
zakladatel novověkého evolucionismu nemohl ani v nejtemnějším snu tušit, že
právě jeho jméno – především jeho jméno – bude jako znak a symbol levičáckými
darwinisty využito a zneužito a stane se akademickým kladivem proti křesťanské
civilizaci, jíž marxisté komplementárně přiloží na krk svůj zahnutý nůž – srp.
Darwin a darwinismus jsou dvě zcela odlišné kategorie, které nespojuje vůbec
nic, kromě podobného zvuku, který při vyslovování těchto slov vydáváme. Jsou
stejně tak protikladné jako pojmy evoluce a revoluce, stejně mystifikačně
zaměňované a znejasňované, až jedno může nahradit druhé, respektive se stát
vzájemně synonymem.
Darwin byl úctyhodný pozorovatel přírody, vědec, který ve vší početnosti
podlehl, jak se stalo mnohým před ním i po něm, iluzi Objevu. Jeho doba v tehdy
moderním mechanistickém antropocentrickém pohledu na svět právě opět nosila pod
srdcem vyvíjející se plod nikterak nového paradigmatu Všemocného Člověka. To
tady už předtím samozřejmě mnohokrát bylo. Neúspěšná výstavba Babylónské věže
byla tímtéž problémem, stejně jako řada podobných událostí, o nichž informuje
Starý zákon. Všechny dopadly stejným krachem. Ale po nějaké době člověk opět
zapomněl na tragédie, které způsobil, oklepal se a zkusil znovu a znovu stát se
Bohem a ovládnout svět, jenž mu byl propůjčen.
Entou řadu tohoto stereotypního seriálu právě žijeme. Započala Descartesem a
jeho populárním bonmotem, že o všem lze pochybovat – kromě tohoto tvrzení ovšem.
Darwin, který k němu napsal oscarový díl O původu druhů, sám však ještě ani
zdaleka o všem nepochyboval. Stejně jako Descartes neměl především nejmenší
pochybnost o jsoucnosti Boží. Proto Darwina také ani nenapadlo, že by člověk
mohl vzniknout jinak než stvořitelským aktem Božím. Narozdíl od darwinistů všeho
druhu, pohlaví, rasy či vyznání. Darwinistická ideologie nezná hranic. Darwin je
ještě znal. Ve svém základním díle proto všehovšudy uvažuje, že "život mohl být
původně vdechnut Stvořitelem do několika forem či pouze do jedné."
Nicméně omámen vědeckou pýchou, projevující se pravidelně riskantním hryzáním do
pozemského obrazu Jablka poznání, se jako mnozí před ním a po něm domníval, že
sestrojil dílčí Teorii Všeho. A když pohlédl na své dílo, uviděl, že všechno, co
učinil, jest velmi dobré. A byl večer a bylo jitro, den šestý.
Nejinak to od té doby líčí a jako dogma fixují vědecká kněžstva ateistického
náboženství. Jenže ani tak to nebylo. Darwin sám byl v průběhu let postaven před
řadu problémů, s nimiž se jeho teorie neuměla vyrovnat – a neumí dodnes, dodávám
– což v dalších vydáních O původu druhů či jiných svých děl poctivě připouštěl.
Nikoli darwinismus. Ten dodnes slepě a hluše opakuje četné nesmysly a exaktními
důkazy překonané evolucionistické mantry, jako nedotknutelná tabu. Nejde mu
totiž primárně o vědecká zjištění, jak klamně tvrdí, ale o ideologii, jejíž cíle
jsou úplně jiné než jen vědecké – ať již teologické či pozitivistické –
poznávání světa a jeho zákonitostí.
Tato mystifikace, v níž dávno nejde o Darwina a jeho teorii, probíhá již bezmála
sto padesát let. Nejpozději od roku 1864, kdy T. H. Huxley použil poprvé termín
"darwinismus", je tato ideologie instalována do mozků stále většího počtu lidí
od kolébky až do hrobu. Děje se tak s mylnou darwinistickou vírou, že stálým
opakováním nepravd, za současného odříznutí jiných informačních zdrojů, dojde k
mutacím DNA a konečně poprvé vznikne vytoužený nový druh: Člověk, pokládající
sám sebe za výsledek náhodného evolučního procesu, člověk, jehož existenční a
mravní obzor je omezen pozemskou "zárodečnou polévkou", onou vlažnou louží, v
níž život údajně vznikl a v níž také skončí, neboť předtím, ani potom nic nebylo
a nebude. Člověk snadno ovladatelný, protože v oné zárodečné polévce se rozhodně
žádné vyšší principy nelouhovaly, takže veškeré absolutní maximy lidského
jednání jsou pouze nadstavbovým luxusem relativistické společenské organizace.
Jaká má být její ideální či optimální podoba nám včas řeknou majitelé přísně
racionalistických pravd – materialističtí vědci a politici. Řečeno s excelentním
teologickým myslitelem Michailem Fjodorovičem Dostojevským: "Není-li Bůh, je
dovoleno vše."
Toto zčásti implicitní a zčásti explicitní spiknutí máme ostatně příležitost
pozorovat ve "zmutované podobě" denně v médiích takřka v přímém přenosu. V
opakovganých experimentech s lidskou individualitou a svobodou nešlo a nejde o
nic jiného, než odtržením člověka od jeho přirozených kořenů získat "lidský
materiál" pro sociální manipulaci. A mnozí skuteční vědci v této hře dnes
nevědomky hrají, řečeno Leninovým slovníkem, roli "užitelných idiotů".
Podstata Darwinovy teorie – i když je sporné dokonce i to, zda můžeme v pravém
smyslu hovořit o teorii – je proto dnes všeobecně známá a lze ji shrnout zhruba
do trojdílné premisy: 1) Všechny živé organismy jsou modifikovaní potomci
jednoho společného předka. 2) Základním mechanismem modifikace je přírodní výběr
fungující na principu akumulace náhodných odchylek. 3) Neřízené procesy stačí k
vysvětlení všech vlastností živých organismů.
Není zde samozřejmě čas a tedy ani prostor k věcné hluboké kritice tohoto bludu,
který za sto padesát let své existence vyprodukoval ke svou verifikaci jak celé
systémy podbludů, tak i jednotlivé vědomé podvrhy podvody, a které pak zafixoval
jako nezvratné pravdy. Existuje o tom rozsáhlá literatura "popíračů", kteří bod
za bodem dokonce uvnitř daného vědeckého paradigmatu dokazují opak. Jen jejich
práce téměř nikde neuvidíte, v novinách ani odborných časopisech se o nich
prakticky nedočtete, jejich vědecká zjištění a exaktní důkazy jsou ignorovány a
oni sami často pronásledováni – nejen odborně a karierně, ale , především v
dnešní Americe, také existenčně. Z tisíců argumentů proto jen letmo a s vědomím,
že na samé hranici únosného zjednodušení zmíním spíše pro ilustraci alespoň tři
takříkajíc z nejpopulárnějších:
Evolucionistická teorie se například od počátku neuměla vyrovnat s takzvaným
Principem nezjednodušitelné složitosti. V Původu druhů o něm sám Charles Darwin
poznamenal: "Kdyby se ukázalo, že existuje jakýkoli složitý orgán, který by
nemohl být vytvořen početnými a postupnými malými modifikacemi, moje teorie by
šla úplně ke dnu." Takový orgán je například oko, které, jak Darwin připouštěl,
pro něj představovalo vážný problém. Pozdější rozvoj biochemie jeho obavu
potvrdil: Nejen na anatomické úrovni, ale především v biochemických procesech,
jež jsou vlastní podstatou vidění, musel být tento orgán od počátku kompletní,
neboli nemohl se vyvinout z jednoduššího ke složitějšímu. Prostě oko, aniž bych
se pouštěl do složitějšího výkladu – oko v jakékoli verzi – zde jako orgán
vidění muselo být od počátku a kompletně hotové. Kdyby se moderních
biochemických závěrů Darwin dožil, už jen na tom by musel svou teorii "poslat ke
dnu", jak říkal. Co by platilo pro Darwina však samozřejmě neplatí pro
darwinisty.
Přesvědčivou a vlastně půvabnou ukázkou skutečného podvrhu, jenž stojí odedávna
na přední příčce takzvaných důkazů o vývoji druhů z jediného společného předka,
jsou ranná vývojová stádia různých obratlovců. Naprostá většina lidí se stále
ještě mylně domnívá, že dítě během svého vývoje v matčině těle prochází jakousi
"pamětí evoluce", že počínaje rýhováním vajíčka je postupně podobno rybě, pak
obojživelníku, plazu a ptáku – až konečně se z něj stane člověk.
I Darwin podlehl této mystifikaci, která byla původně postavena na záměrném
evolucionistickém překroucení takzvaného von Baerova zákona, jemuž dodal
přesvědčivou obrazovou – dnes bychom řekli televizní – "verifikaci" v šedesátých
letech devatenáctého století německý kreslíř Ernst Haeckel. Tento přesvědčený
darwinista nakreslil notoricky známé obrázky vývojových stádií lidského embrya,
které si prostě z lásky k evolucionismu vymyslel či přizpůsobil, ale které byly
od té doby nicméně přetištěny do stamiliónů učebnic biologie. Až v roce 1997 se
o jeho mystifikaci ve váženém vědeckém časopise Science odvážil Michael
Richardson potichu špitnout: "Zdá se, že se z toho vyklubal jeden z největších
podvrhů v biologii."
Do třetice připomenu ještě alespoň takzvanou Kambrickou explozi, která popřela
samotný princip slavného Darwinova Stromu života, který máme většinově také
nesmazatelně vypálený do paměti. Nejde totiž o nic menšího než "speciaci" jádro
celé teorie, postupný vývojový přechod jednoho druhu do jiného, vyššího.
Fosilní nálezy z geologického období zvaného kambrium prokázaly něco pro
darwinisty šokujícího. Jakoby zničehonic se na počátku kambria na scéně světa
objevila většina hlavních živočišných kmenů – a v jejich rámci i mnohé hlavní
třídy – náhle a společně a již dokonale vytvořené. Dnes se tomuto období
nepřesně říká biologický Velký třesk. Fakt je, že i Darwinem tyto fosilní nálezy
otřásly, takže byl nucen prohlásit: "Jde o vážný problém, který v současnosti
neumíme vysvětlit. Může jít skutečně o platný argument proti mým názorům."
Navzdory tomu, že stále další a další objevy dokládají i na mikrobiologické
úrovni, že kambrická exploze byla ještě rychlejší a rozsáhlejší, než se zprvu
zdálo, darwinisté ji samozřejmě bagatelizují, anebo nejlépe zcela ignorují.
Nelze se jim ani moc divit. Pokud by se jí s vědeckou nezaujatostí zabývali,
přivedlo by je to zjednodušeně, k tomu, že slavný Strom života by nakonec asi
museli obrátit. Neboť rozčlenění na živočišné kmeny, o němž Darwin předpověděl,
že mělo probíhat jako poslední, se podle důkazů ve fosilních nálezech objevilo
jako první. Prostě místo aby teoretická evoluce probíhala pěkně odspoda nahoru,
rozvíjela se nanejvýš opačně, odshora dolů. Kambrická exploze je tak jedním z
mnoha přesvědčivých důkazů, že vývoj druhů podle Darwinovy evoluční teorie se
nikdy nekonal. Vážené dámy a pánové, nepocházíme z opic.
Bylo by možné uvádět nesčetné další a další více či méně zábavné příklady a
důkazy, které z Darwinovy teorie již před delší dobou učinily toliko poučný
pomník vědeckého zbloudění. To ještě neznamená, že řada biologových metodických
pozorování a z nich plynoucích zjištění není z různých hledisek cenná. Nebýt
ideologie darwinismu a darwinistů připomínali bychom si dnes výročí úctyhodného
vědce, podobně jako si občas s úctou ale kriticky připomínáme třeba odkaz Izáka
Newtona. A tak to nepochybně půjde stále po spirále dále, ad infinitum.
Schopnosti a možnosti lidského poznání jsou nepochybně obrovské, ale současně
smysluplně omezené, a z definice proto zůstanou vždy jen velmi relativní
Prastará pravda: Jedinou správnou metodou je racionální pokora před jevy a
zákonitostmi, které možnosti a schopnosti člověka dalece převyšují. Kdybychom
byli evolučně poučitelní, museli bychom rázně odmítnout třeba genetické
inženýrství. Tato nebezpečná a slepá cesta, přímá linie pokušení v
darwinistickém paradigmatu – snaha šťourat se diletantsky Pánu Bohu v kuchyni
Stvoření, by pro nás byla jen dalším výstražným znamením, že se opět riskantně a
záškodnicky snažíme vystoupat k nebesům po stupních aktuální kopie Babylónské
věže. Její vratké základy před sto padesáti lety z významné části začali hloubit
právě darwinisté.
Ve starém klasickém americkém filmu o takzvaném Opičím procesu, natočeném podle
skutečné události, nabízí v závěrečné scéně tolerantní a smířlivé řešení
darwinistického problému nezapomenutelný Spenser Tracy. Je zde v roli obhájce,
který čelí federálnímu soudci. Ten má rozhodnout, zda učitel, jenž o své vůli
vyučuje na veřejné škole bludnou Darwinovu teorii, se tím provinil proti zákonu.
Je to film o době, kdy ještě v Americe nebylo protizákonné učit o původu člověka
Stvořitelským aktem Božím. Dnes, po krátkém intermezzu, způsobeném sice slabým,
ale aspoň vůbec nějakým odporem prezidenta George W. Bushe, probíhají v
obamovských Spojených státech již opět naplno velmi nefilmové procesy, které
naopak vyučování jiné než darwinistické evoluční teorie ve veřejných školách pod
trestem zakazují. I v kolébce moderní demokracie jsou darwinisté již tak silní,
že umějí mohou a smějí prosadit, aby se děti o původu člověka v Bohu – třeba jen
jako přípustné možnosti – vůbec ve škole nesměly dovědět. Yes, we can! De javu z
mého vlastního dětství v komunistickém Československu.
V Opičím procesu učitel prohraje, i když fakticky zvítězí. Soudce, hluboce
věřící tolerantní muž, ho pouze formálně odsoudí k jednomu dolaru pokuty.
Symbolizuje člověka, který byl ještě oddaný původní ideji demokracie, že vůdčím
principem, z něhož se všechno ostatní odvíjí, je princip lidské svobody a
názorové plurality. A tak zatímco darwinisté slaví vítězství, které se stane
trampolínou jejich budoucího tažení za ovládnutím lidské duše, Spenser Tracy, se
naposledy vrátí do opuštěné soudní síně. Je tu ticho, které ostře kontrastuje s
vřavou venku.
Na soudcovském stole leží dvě knihy, o které se tady několik týdnů dramaticky a
vášnivě bojovalo. Bible a Darwin. Soudce uchopí Bibli a odchází. Po několika
krocích se však zastaví, vrátí se, vezme Darwina, položí si ho symbolicky na
svou Bibli, a teprve potom s oběma knihami definitivně odejde ze scény. Ze scény
mizejícího světa, v němž svobodný člověk, aniž by se vystavil v lepším případě
jen nebezpečí dehonestujícího posměchu, ještě mohl s jistotou srdce prohlásit:
Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Jakože je nade mnou živý Bůh.
Vystoupení na semináři CEP "Darwin a darwinismus – věda, nebo ideologie? Praha,
20. dubna 2009.
Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky
Petr Hájek
|
Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: eleonora v Úterý, 12. květen 2009 @ 08:48:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | "Ó zazni písni vznešená, o práci, která vrozená, příčinou lidstva jest!"
Nevím jestli jsou ještě jiné varianty tohoto šlágru, ale já znám verzi kde je to trochu jinak, i když v Darwinově směru.
"Ó zazni písni vznešená, o práci která vrozená, přírodou lidstvu jest".
Ela
|
|
|
Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: nula v Úterý, 12. květen 2009 @ 09:51:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. I když s tím vesmírem si nejsem tak úplně jist. (Albert Einstein) |
|
|
Marxismus a darwinismus (Skóre: 1) Vložil: nula v Úterý, 12. květen 2009 @ 09:55:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Marxismus a darwinismus mají společných několik věcí. Vznikaly zhruba ve stejné době. Jsou to materialistické teorie, které si příliš nerozumí s náboženstvím. A pracují (ačkoli jinak) s myšlenkou pokroku-evoluce.
To vše ale byly myšlenkové tendence 19. století vyplývající z osvícenství. Britský propagátor evoluční teorie Matt Ridley zdůrazňuje, že darwinismus má mnohem blíž k učení liberálního ekonoma Adama Smithe (k němuž se hlásí i Klaus). Darwin prokazatelně Smithe a ostatní klasické ekonomy četl a volnotržními myšlenkami se inspiroval.
Ještě před Darwinem vyvinul svou evoluční teorii sociolog Herbert Spencer (autor sousloví "přežití silnějších"), bývá označován za zakladatele "sociálního darwinismu". Ten má ale zcela jiné cíle a hodnoty než marxismus. Pro liberála a antikomunismu Spencera a jeho následovníky je "přežití silnějších" žádoucí. Marxismu jde naopak o ukončení "vykořisťování" vytvořením beztřídní společnosti.
Karl Marx Darwina četl a vážil si ho. S Bedřichem Engelsem ale měli k Darwinovi i výhrady. Náhodné pojetí evoluce totiž zcela nepodporuje jejich myšlenku, že dějiny nutně směřují k beztřídní společnosti. Marx navíc napsal velkou část svého díla už před Darwinem. Komunistický manifest vyšel roku 1848, Darwinova studie O původu druhů v roce 1859. V Marxově Kapitálu je pak Darwin uveden v jedné krátké poznámce pod čarou, která se navíc netýká evoluce.
|
|
|
Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 15. květen 2009 @ 15:00:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Máte pravdu. Pan Darwin umřel jako kajícník a řekl zhruba totéž co vy. Ani já nepocházím z opice a jestli si někdo myslí že ano ať mluví jen za sebe. Popřípadě jí může přivést a umožnit skeptikům aby si na ní sáhli. Z evoluce vyšli i nacisti. Právo žít má jen silnější. jak jednoduché. |
Re: Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: Nematemne v Pátek, 15. květen 2009 @ 15:46:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já také nejspíš nepocházím z opice, ale dost možná mam já i opice společného předka. Když tedy nepocházíš z opice a s velkou pravděpodobnosti nemáš ani společného předka s opici, máš lepší vědeckou teorii, jenž by vysvětlila život zde na zemi, bez toho abys ses vymlouval na nadpřirozenou bytost? Zdůrazňuji vědeckou, protože to co čteš v Genesi s vědou nemá nic společného. Dále, i když bude evoluce vyvracena, znamená to nutně, že je Bůh, anebo jen to, že nevíme jak život vznikl? A pokud by to znamenalo, že je Bůh, znamenalo by to také, že jde o toho Boha jenž je popsán v Bibli?
|
]
Re: Re: Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: Lu v Sobota, 16. květen 2009 @ 11:35:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V Genesis to máš přesně popsaný.
|
]
Re: Re: Re: Re: Petr Hájek: Já z opice nepocházím (Skóre: 1) Vložil: Nematemne v Sobota, 16. květen 2009 @ 12:39:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-)))) |
]
|
|
|
|