To je hlavní smysl křtu. Bůh se k nám při křtu hlásí jako náš nebeský Otec. Otcovsky nás vyznává, a hlásí se k nám a my se tak stáváme Jeho vyvolenými dětmi, stáváme se dětmi Božími. A stát se dítětem Otce je narození se, znovuzrození se v Bohu. To je křest. Je to Otcovské přiznání se ke svému narozenému dítěti, a také okamžik kdy si své narozené dítě Bůh Otec začne žárlivě střežit. Co by to bylo za lidského otce, který by si nepohlídal své vlastní děti? A co teprve Bůh Otec.?

Víra ze slyšení Božího slova, uvěření, víra která stojí na začátku, víra v dokonalé schopnosti milosrdného a odpouštějícího Boha Spasitele, tak tato víra pak roste. Roste v poznání. Roste v poznání příkladu víry Krista v Otce. V tom je nám Kristus největším a jediným Učitelem. Nikomu nedávejte jméno Otec, neb pouze jeden je váš Otec nebeský a nikomu nedávejte jméno Učitel neb jediný váš Učitel je Kristus. Děti Boha nemohou nazývat Otcem a Učitelem nikoho jiného!

Kristus byl smrtelným člověkem a proto byl výkon Jeho božské moci omezený. Smrtelný Kristus vykonával svou božskou moc v prosbě a víře ve svého Otce. 

Bůh pozná smýšlení našeho srdce. To je jistá cesta k Němu. Kristus v myšlenkách prosil Otce za vyslyšení, a Otec slyšel Jeho myšlenky. Kristus pak Otci za vyslyšení poděkoval. To je zřejmé při vzkříšení Lazara. V kapitole Jan 11 je to dobře patrné. Kristus nepronáší prosbu k Otci nahlas, je ale zřejmé, že ji v myšlenkách pronesl, neboť  pak nahlas Otci děkuje za vyslyšení, a dodává že ví, že Ho Otec vždycky vyslyší, ale že to říká kvůli zástupům, tedy kvůli nám. Proč asi, to říká kvůli nám? Protože nás chce jako náš jediný Učitel něco naučit. Naučit správné víře. Chce nás naučit tomu jak věřil Otci On! To je to důležité kam se naše víra ve Spasitele musí posunout. Musí se posunout od víry v Zachránce Krista k víře Krista v Otce. Kristus je Učitelem víry, a tu nám všem svým životním příkladem předvedl. 

Najde Kristus na zemi víru až přijde? 

To je apoštolská otázka, která v sobě skrývá tajemství.

Apoštolové jsou dobře obeznámení s tím, co je víra duchovně dospělých.  V položené otázce nemají na mysli počáteční uvěření a víru v Boha Spasitele, která vede k pokání a křtu. Víra ve spásu tady při příchodu Krista bude.

Apoštolové mají na mysli Víru kterou měl Kristus k Otci. Tato Víra Krista je nám příkladem, a tuto svou Víru nám Kristus ukázal. Víra Krista není vírou ve spásu. Kristus nepotřeboval spasitele. Víra Krista je ukázkou dokonalého vztahu mezi Bohem a člověkem. Tam se musí naše víra ve spásu posunout. Posunout k  Víře Krista aby po našem spasení byl obnovený náš vztah s Otcem k dokonalosti. Aby již nikdy nepovstal hřích. A tuto svou Víru bude Kristus hledat u Božích dětí při svém příchodu, a tuto Víru budeme potřebovat po vzkříšení v nebi, aby na jejím základě mohl být založený nový a dokonalý vztah s Bohem. 

Víra ve Spasitele nás přivede do nebe. Však víra Krista obnovuje náš vztah k Otci ztracený hříchem Adama a Evy. Ukazuje nám to, co bylo před hříchem, to co zase jednou bude. Spása je jedna věc a obnova vztahu druhá. Proto bude Kristus při svém příchodu hledat u svých božích dětí Víru kterou měl On sám. Synovskou Víru v Otce. 

Dobrá zpráva na závěr je, že učit se Víře Krista je mnohem snadnější než přijetí víry ve spásu. U Božího dítěte začne proces výuky Víře Krista v okamžiku, kdy si v poznání uvědomí, že krom víry ve Spasitele je zde i Víra Krista v Otce, která je velkým vzorem víře naší. A je zároveň i vstupem do první třídy Učitele Krista.

Amen 

PK