Tvorba: Když je člověk dítě
Vloženo Středa, 21. květen 2003 @ 12:54:02 CEST Vložil: Stepan |
Když je člověk dítě
Když je člověk dítě, zdá se všechno snadnější. Svět - to je velikánský kolotoč, plný barevných střípků radosti a překvapení. Vyhoupneš se na koně a je z tebe rytíř z pohádky, usedneš do kočáru a jsi princeznou se zlatými vlásky. Lidé kolem se jen usmívají... Jsou tu pro tebe a mají tě rádi. - jsi přece dítě.
A pak, jen co trochu povyrosteš, jen co odhodíš své dětství někam do kouta jako nepotřebný krám.
kolotoč se zastaví, hudba zmlkne a všechno se rázem změní. jako v pohádce, kterou ti četli na dobrou noc.
Smutný kůň tě už nepohoupá a v kočáru není dost místa pro všechny...
Ani lidé kolem se už neusmívají.
nemají proč - jsi přece dospělý. Žiješ si pro sebe a všechno je strašně moc těžké. Svět - to je velikánské smetiště plné ostrých střepů nelásky a bolesti. Máš se čeho bát.
A otec? Ten je tak nesmírně daleko. Kdesi, až na pomezí jiného světa... Kolem něho jsou jen samé děti, velké, malé i docela staré děti. bere je do náručí a žehná jim.
Oni jsou rádi dětmi, poslouchají ho, a když jim Pohádka na zemi skončí dostanou Prince a celé Království.
13.05.1992
|