Jednou jsem kdesi četla toto:
“Potkají se dva známí a ten je den se zeptá toho druhého:,Kam kráčíš?´ ,Do kina.´zní odpověď. ,Co dávají?´,Quo Vadis´,Co to znamená?´,Kam kráčíš´,Do kina´….Tímhle tempem by se rozhovor mohl ubírat sto let a pokud neskončili, stojí tam dodnes. Nicméně tato myšlenka „Quo Vadis, Křesťane“ mne poslední dobou napadá čím dál více. Když si pročítám články, které jsou staré dobrých 10 let mám pocit, že to má zcela jiný duchovní náboj a rozměr než leckteré články renomovaných autorů v dnešní době. Tím nechci kritizovat snahu těchto lidí. Nejde především jen o články. Hovořím o nás některých (z řad křesťanů), kteří se doslova chovají jak leklé ryby – chladně, nezúčastněně, mrtvě..
pokračování
ZDE