|
Právě je 577 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano gregorios777
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116816839 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých zemích
Vloženo Úterý, 18. prosinec 2012 @ 20:42:23 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Němečtí evangelíci a nacismus
V poválečném Československu byla Německá evangelická církev (NEC)
vnímána jako výrazně pronacistická. Tento soud byl ovšem spíše
intuitivní či vysloveně tendenční. Otázka zapojení NEC do složek
nacistického režimu zůstává dodnes nezodpovězena. Zcela nezpracovány
jsou klíčové prameny z doby druhé republiky a protektorátu. Určitý
obrázek si však lze udělat z hlášení úřadů první republiky. Důležité je,
že tyto materiály nejsou zatíženy tendenčností poválečných let.
Prvorepublikové orgány vyšetřovaly NEC s ohledem na možnou
nacistickou orientaci a agitaci v letech 1930–38. Při šetření nebyly
shledány přímé důkazy o nacistické propagaci. Výhrady vůči NEC se týkaly
shromažďování ilegální pošty na farách, zvaní duchovních z říše,
pořádání porad a přednášek neznámého obsahu, prázdninových pobytů dětí v
Německu, zapojení do německých národních spolků a přijímání peněz z
říše. Nejčastější výtkou vůči NEC byly sympatie vůči Sudetendeutsche
Partei (SdP). Minimálně sedm farářů bylo jejími aktivními členy. (Podle
poválečných údajů ministerstva vnitra (MV) byli členy SdP prakticky
všichni faráři.) NEC však s SdP nespolupracovala jako instituce.
Vyvstává navíc otázka, zda je vůbec možno chápat sympatie k SdP do r.
1938 jako přitakávání nacismu. Až do obsazení Sudet popírali
představitelé této legálně existující politické strany velkoněmecké
tendence a orientaci na nacismus. SdP se do té doby prezentovala jako
ochránce německé menšiny. Jeden ze sedmi farářů, členů SdP, Walter
Stoeckel, podle úřední zprávy rozmnožoval a mezi svými kolegy rozšiřoval
texty protinacistické německé „Vyznávající církve". Pozoruhodné je i
to, že do říšské církve se NEC začlenila až v r. 1940. Slezská
evangelická církev se přitom do polské evangelické církve začlenila 7.
11. 1938, okamžitě po odtržení pohraničí.
Poválečná situace Německé evangelické církve
Po válce neměla NEC prakticky žádnou možnost ovlivnit svou
budoucnost. Už v prvním červnovém týdnu proto začalo její vedení řešit
své záležitosti prostřednictvím synodní rady Českobratrské církve
evangelické (SR ČCE). V této době začíná docházet k prvním konfiskacím
jejího majetku. (Kostel a fara v Trutnově, Brně, Č. Budějovicích…) Od
poloviny června začíná majetek NEC zajišťovat SR ČCE. Ta rovněž
intervenuje za její zatčené faráře, jejich rodinné příslušníky a formou
půjček jim poskytuje finanční výpomoc. Do odsunu německého obyvatelstva
jsou postupně zařazováni i faráři, takže NEC začíná mít problémy s
personálním zajištěním správy svých věcí.
V červenci s nelibostí evidují
zápisy jabloneckého ústředí NEC první nucenou správu svého majetku ze
strany Československé církve (CČS). Informují o tom SR ČCE a snaží se,
aby veškerý její majetek přešel na ČCE jako teologicky jí nejbližší
církev. 21. 8. 1945 požádala Rada NEC o připojení k ČCE. Ministerstvo
školství a osvěty (MŠO) tuto žádost z formálních důvodů neuznalo. (Musel
by ji totiž potvrdit sněm, který však nebylo možno svolat.) Své
rozhodnutí o spojení s ČCE zopakovala Rada NEC v letech 1945-46
několikrát. Pravděpodobně právě tato její snaha vedla v únoru 1946 k
zatčení jejího prezidenta E. Wehrenfenniga. Naznačuje to mj. zpráva
libereckého faráře Šuchmanna, kterému jablonecká policie sdělila, že
zatčení provedla na pokyn ministerstva vnitra. V srpnu 1946 byl
Wehrenfennig odsunut. Tím byla NEC v Československu umlčena.
Politické předpoklady soupeření o majetek
O majetek NEC měla ovšem zájem i CČS. Předpokladem jeho získání byla
jeho konfiskace. Tou by se stal obecným vlastnictvím, o který by se mohl
hlásit kdokoli. Konfiskaci majetku NEC prosazovala v poválečném
politickém spektru KSČ. Toto její řešení se proto CČS rozhodla
podporovat. Po válce okamžitě sesadila své zkompromitované vedení a do
čela si postavila Ústřední národní správu. Jejími členy byli komunisté
František Hub (pozdější vedoucí Státního úřadu pro věci církevní),
Václav Mollkup (pozdější pražský krajský církevní tajemník) a pražský
biskup Miroslav Novák. Ten se nechal na pokyn ÚV KSČ později ze strany
vyškrtnout a byl veden jako „důvěrný člen". Zachovaly se dopisy z ledna a
února 1947, v nichž Novák gratuluje Klementu Gottwaldovi k politice
vlády, připomíná mu svou „pokrokovost" a stěžuje si, že ještě nedošlo ke
konfiskaci majetku NEC. Konfiskace majetku NEC se na komunisty vedeném
ministerstvu vnitra domáhala i Ústřední rada CČS.
ČCE se obracela na ostatní strany, především na evangelíky v jejich
řadách. Posílala jim a jejich poslaneckým klubům ohledně NEC různé
rezoluce. (KSČ nebyl adresován jediný dopis.) Největší pomocí ČCE se
stal národní socialista František Loubal. Ten se stal v květnu 1945
předsedou Zemského národního výboru v Brně a svým vlivem pomohl získat
ústavy v Sobotíně a Myslibořicích. (Zemřel v 50. letech v Jáchymově.)
ČCE razila právní výklad, že majetek NEC je „veřejnoprávním evangelickým
majetkem". Pro tento výklad získala i Slovenskou luterskou církev,
která by při jeho aplikaci získala majetek NEC na Slovensku.
Politicko-právní bitva
Základní právní rámec, podle kterého se na majetek NEC pohlíželo,
tvořil dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. O úpravě
československého občanství a dekret č. 108/1945 Sb. O konfiskaci
nepřátelského majetku. První dekret odstavil od majetku NEC původního
vlastníka, druhý poskytl nástroj k jeho konfiskaci.
SR ČCE se přihlásila o majetek NEC 28. 5. 1945 dopisem Zemskému
národnímu výboru v Praze a Brně. V tom oznamuje, že považuje majetek
německých evangelíků za majetek ČCE. V Brně bylo 17. 7. rozhodnuto o
přidělení majetku NEC do správy ČCE jako církvi ideově nejbližší. Již
27. 7. ovšem Ministerstvo školství a osvěty (MŠO) nařídilo, aby Národní
výbory ustavily nad majetkem NEC národní správu. Ministerské nařízení
mělo přitom větší právní váhu než rozhodnutí zemských národních výborů.
V říjnu 1945 vydala SR ČCE memorandum obsahující právní rozbor
týkající se povahy majetku NEC. Jeho základní myšlenkou bylo, že uvedený
majetek není majetkem hmotným, nýbrž majetkem účelovým – tedy potřebným
k praktikování víry jedné konfese. Jako takový nepodléhá žádnému z
konfiskačních dekretů. Evangelická církev byla v Rakousku organizována
jako jednotný celek na základě patentu z r. 1861. Po roce 1918 se církev
rozdělila podle národnostního principu. Je tedy logické, že má-li být
nový československý stát po roce 1945 jednotný, musí se evangelická
církev vrátit k jednotné správě.
S řadou memorand vyjadřujících její
právní názor přišla i CČS. Ta stavěla na červencovém výnosu MŠO
zřizujícím nad majetkem NEC národní správu. NEC hodnotila jako
národnostně nespolehlivou, s nacistickým charakterem. Tedy ve smyslu
dekretu č. 108/1945 Sb. vůči Československu nepřátelskou. Sama sebe
prezentuje jako uvědomělého pěstitele národního života. Poskytnutí
majetku NEC by jí pomohlo rozšířit toto působení do pohraničních
oblastí. Argumentuje i tím, že má v pohraničí z nekatolických církví
nejvíce členů. Termín „evangelický" posouvá na „nekatolický".
Chaoticky působí výnosy MV. V prosinci 1945 MV souhlasí s rozpuštěním
NEC a sloučením s ČCE. Sloučení se však má týkat pouze osob, nikoli
majetku. V březnu 1946 přebírá MV právní názor SR ČCE, že nárok na
užívání majetku NEC má ČCE. Od června 1946 - tedy po pro KSČ úspěšných
volbách - však začne zastávat názor, že se konfiskační dekret vztahuje i
na majetek NEC. MŠO naproti tomu trvale tvrdí, že se tento dekret na
majetek NEC nevztahuje a disponování s ním je třeba vyřešit zvláštním
zákonem. Než se tak stane, souhlasí však s uvalením národní správy. V r.
1946 se o majetku NEC jednalo na čtyřech schůzích vlády. Vždy patově.
Komunističtí ministři žádali konfiskaci, nekomunističtí byli pro jiné
řešení.
Únor 1948 a jeho důsledky
Krátce po převratu bylo MŠO vyzváno sborem CČS v Ústí n. L., aby
realizovalo návrhy na konfiskaci majetku NEC a přidělovalo jej
nekatolickým církvím v pohraničí podle potřeby. Vedoucím církevního
odboru MŠO byl bývalý duchovní CČS, člen KSČ Vladimír Ekart. Dr. Ammer,
kterého na MŠO vnímala jako „svého člověka" SR ČCE, zde v dubnu skončil.
Koncem března se sešli v Úřadu předsednictva vlády zástupci MV a MŠO a
dohodli se na speciálním zákonu, který bude projednán ve zkráceném
řízení. ÚV KSČ vyhodnotil deset dní před přijetím zákona CČS jako
„vhodný nástroj" pro své politické cíle a 25. 4. 1949 rozhodl, že
součástí podpory této církve bude i předání konfiskovaného majetku NEC.
Zákon č. 131/1948 Sb. O likvidaci právních poměrů NEC byl schválen už 4.
5. 1948. V jeho důvodové zprávě se mluví o zachování kultového účelu
pro potřeby nekatolických církví, z nichž je na prvním místě jmenována
CČS. Církve pak byly osloveny, aby podaly své návrhy na rozdělení
majetku. Vzhledem k vlivnému postavení některých členů CČS v novém
režimu a zmíněnému usnesení ÚV KSČ nepřekvapí, že CČS nakonec získala
většinu, tj. 73 % majetku NEC, zatímco ČCE 27 %. V absolutních číslech
to znamenalo pro ČCE 48 položek ze 176. Definitivně byly majetkové
převody NEC dokončeny až v roce 1958.
K tomu je třeba ještě přidat poznámku. Prvním vážným zářezem do nově
nabyté svobody byl odsun německého obyvatelstva v letech 1945-1946.
Poválečná atmosféra přispěla k jeho většinovému akceptování i členy
Českobratrské církve evangelické. Záhy se však na stránkách církevního
tisku objevily také ostré reakce napadající jeho obecnou podstatu
(náprava válečných křivd, konečné vyřešení německého problému), a
především jeho mnohde děsivý průběh. Pomoc pro děti zajatých či zabitých
německých rodičů organizoval českobratrský evangelík Přemysl Pitter.
Synodní rada zase distribuovala prostřednictvím svých farářů, kteří byli
posláni k obnově evangelických sborů v pohraničí zabraném v roce 1938
(např. Mostu), zahraniční pomoc německým evangelickým farářům. (Ostatně
již 26. března 1945 vydala Synodní rada oběžník, který žádal sbory o
pomoc pro prchající Němce.)
Českobratrská církev evangelická na podnět
církevního prezidenta Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku Ericha Wehrenfenniga a jeho zástupce Gerharda Hickmanna a na
základě jednání, která probíhala již před koncem války, přijala do svých
struktur sbory této zanikající církve. Ne většina, ale řada německých
kostelů a far se tak dostala do majetku ČCE. Němečtí evangelíci, kteří
se rozhodli zůstat na území Československa, byli začleněni do sborů ČCE,
které pak pro ně na několika místech organizovaly bohoslužby v německém
jazyce (např. Aš). Česká diakonie převzala zařízení německé diakonie
(především v Doběticích u Ústí nad Labem a v Sobotíně u Šumperka).
Jiří Piškula
Zdroj: http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010101060
|
Re: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých zemích (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 12:26:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | V poválečné době náš národ ubližoval všem lidem dobré vůle, vlastním i cizincům a ukradnul každému co se dalo. Bohatým i chudým (měnové reformy, znárodnění), šlechtě, církvím i cizincům. Pomáhali jsme také aktivně šířit zlo a nenávist po celém světě, vyváželi revoluci i zbraně a podporovali všemožné zlo. Ať nám to odpustí Bůh a oběti a jejich potomci též. Je to naše vina. Odčinit se dá jen tak že vrátíme co se dá a budeme žít v lásce a míru. S bohem a slidmi. Mimo jiné i se všemi Němci. |
Re: Re: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých zemích (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 13:49:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, konečně jsi napsal pravdu, je to vaše vina! Je vaše vina, že šlechta v úzké spolupráci s ŘKC vždy utlačovala a vykořisťovala lid! Je vaše vina, že kvůli ŘKC lžím o Bohu povstal ve Francii komunistický odboj proti ŘKC! Je vaše vina, že se ŘKC v každém válečném konfliktu vyje s agresorem a žehná mu jeho zbraně.! Je vaše vina, že Německý národ po staletí naši zem vykrádal a zotročoval a ŘKC za to německým vladařům žehnala, a brala si z lupu svůj díl! Je vaše vina, že komunismus vůči vám použil stejné ideologické zbraně jako po staletí používala ŘKC! Je vaše vina, že se německý papež snaží přes církevní restituce prolomit Benešovi dekrety a vytunelovat českou zem jako mnohokrát v minulosti. Je to všechno vina každého zrádného katolíka, který takové počínání římského antikrista schvaluje.
|
]
Re: Re: Re: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých zemích (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 15:24:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jméno Páně budiž pochváleno, nyní i na věky. Za všechny bližní a za každého zvlášť, za všechny bratry a setry, přátele i nepřátele. Velké i malé, bohaté i chudé, krajany a cizince. Za Němce, za Poláky, za Rakušáky, za Slováky i za Maďary. Za Evropu a za všechny světadíly. I za Vás. Všichni jsme tvorové a děti Boží, synové Adama a Evy. K tomu nám pomáhej Bůh, abychom si to neustále uvědomovali. Pokoj a mír mezi lidmi a pokoj a mír mezi člověkem a Bohem. |
]
Re: Re: Re: Re: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých zemích (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 19:07:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Papež s tebou.. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Poválečný zápas o majetek Německé evangelické církve v Českých ze (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 21. prosinec 2012 @ 12:44:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen. |
]
|
|
|
|