poslal Nepřihlášený Za několik dní (14.10.2014) bude v Moskvě prezentován svazek meditací o Matce Boží, které kard. Jorge Maria Bergoglio pronášel při poutích s mladými lidmi do argentinské mariánské svatyně v Luján.
Dvanáct homilií z let 1999 až 2012 tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires spolu s jedním nedávným textem papeže Františka vycházejí v rusko-italské edici (péčí Giuseppiny Cardillo Azzaro a Jekateriny Torkunové a za podpory nadace Generali). Předmluvu k útlému svazku podepsal pravoslavný metropolita Hilarion Alfejev, předseda odboru pro vnější vztahy moskevského patriarchátu, a otiskl ji dnešní L´Osservatore Romano.„Panna Maria z Luján je v Latinské Americe uctívána jako Matka, která se přimlouvá za chudé a prosté lidi“, píše mimo jiné metropolita Hilarion a pokračuje: „Když patriarcha Kyril gratuloval novému primasovi římskokatolické církve k jeho volbě, věnoval mu mariánskou ikonu nazvanou „Pohleď na pokoru“. Název této ikony odkazuje k hymnu Magnificat, ve kterém Maria vyzpívala veliké věci, které v ní Nejvyšší učinil, „protože shlédl na svou nepatrnou služebnici“ (Lk 1,48). „Matko, daruj nám svůj pohled“, modlí se papež s mladými lidmi. Slovo „pohled“ je jedním z nejčastějších výrazů těchto meditací.Je to pohled lásky a soucitu, jakým Maria nazírá svého syna visícího na kříži. Je to pohled Syna, který z kříže ve chvíli největší samoty a opuštěnosti s láskou pohlíží na svou Matku a v Janovi, svém milovaném učedníku, jí svěřuje nás všechny se žádostí, aby na nás ona pohlížela s toutéž láskou (srov. Jan 19,25-27).Není to pouhá sentimentální zbožnost. Naopak, papež prosí Matku Boží, aby darovala všem věřícím pohled, schopný vidět bratra či sestru ve všech lidech okolo nás, láskyplný a soucitný pohled, pozorný k potřebám všech lidí, zejména však chudých, vyděděných a vyloučených, emigrantů, starých lidí, zbloudilců a dětí ulice.Tento pohled lásky se tedy stává konkrétním úsilím, vynaloženým na obranu života, k práci pro spravedlnost a zápasu proti všem typům zneužívání. Jednou ze silných myšlenek pontifikátu papeže Františka až do současnosti byla jeho opakovaná výzva církvi a celému světu, aby znovu začali od „existenciálních periferií“, tedy od „nejposlednějších“, nepatrných, trpících (srov. Mt 10,42; 18,10-20; 25,40).Pouto Panny Marie s trpícími je jedním z podnětů k rozjímání, který zřetelně vyvstává při četbě této knížečky“, píše dále metropolita Hilarion a dodává: „Kostel v centru Moskvy, jehož jsem farářem, je známý pod jménem mariánské ikony, kterou uchovává a která je drahá všem moskevským občanům. Ikona nese název „Radost všech trpících“ a vyobrazuje Matku Boží, kterou obklopuje zástup trpících, nemocných, opuštěných mužů a žen, kteří hledají pomoc, ochranu a uzdravení. Tisíce lidí se každoročně shromažďují k modlitbě před touto zázračnou ikonou, která stejně jako mariánský obraz z Luján pochází ze 17. století, aby nejčistší Matku prosili o pomoc a podporu, svěřili se jí se svými bolestmi a nadějemi.Lidé se tu modlili také v dobách sovětského státního ateismu. Tento kostel byl po válce zpřístupněn k obřadům jako jeden z prvních v Moskvě a od té chvíle se zástup věřících, který proudí do moskvevského centra, už nikdy nezastavil. Třebaže pravoslavní nesdílejí některé aspekty katolické mariologie, je úcta k Matce Boží jedním ze společných duchovních pokladů pravoslaví a katolicismu. Křesťany na západě a východě spojuje také mnoho dalších věcí, navzdory neshodám, které se navršily v průběhu staletí.Úsilí o službu trpícímu lidstvu, diakonie, je určitě jedním z polí, na kterém obě naše církve již od nynějška mohou a musí jednat společně, aby našemu světu daly přesvědčivé svědectví o tom, co je to křesťanství, uzavírá metropolita Hilarion Alfejev své úvodní slovo k meditacím kardinála Bergoglia.
