Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. - Tímto se Kristus stává zdrojem veškeré činnosti křesťanovy. Žijeme sice v těle, ale život křesťanů je už produchovněn vírou (Ef 3,17)
Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží. ..
(Fp 1. kap.).
... a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.
Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil. Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás....
Slova tohoto verše jsou vytesána na Pavlově náhrobku v Římě. Překrásně shrnují celý jeho život.
Ale ani z nich nelze vyčíst, že by Pavel snad nežil svůj život, ale že by žil snad život Kristův. V tom je to tvé nesprávné pochopení, ten nesprávný posun. I apoštol Pavel žil svůj život - Pavlův život - a žil ho v těsném sepětí s Kristem.