poslal Seraphim Sedminásobný otec zvěstuje Boží slovo!
(Rozhovor s evangelistou S´2001 rev. James L. Johnsonem - převzato z IDEA 5/2001)
Jistě všichni rádi vzpomínáme na týden prožitý ve Smilovicích. Evangelistou letošního tábora byl rev. James L. Johnson - děkan AFLBS (The Association Free Lutheran Bible School) Minneapolis, MN. Je mu 39 let, má manželku Lindu a 7 dětí. Pán Bůh ho zhruba před 10 lety povolal od žurnalistiky za kazatelnu. Svou duchovní službu začínal jako asistent mládežového pastora a nyní je ředitelem největší dvouleté biblické školy.
Víme o Vás, že jste pastorem a ředitelem na jedné straně a na druhé straně manželem a otcem sedmi dětí. Jak se vypořádáváte s rovnováhou mezi službou a rodinou?
Za prvé bych chtěl říci, že věřím slovům z 1.Tim. 3,5 "nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?" Neříkám, že všechny děti musí být věřící, protože každé dítě se musí rozhodnout samo, avšak obecně jestliže většina dětí jde špatnou cestou, pak tu není něco v pořádku. Toho jsem si vědom a pokud by tato situace nastala u mne, jsem připraven ze služby odejít.
Chtěl bych vám trochu přiblížit náš rodinný život. Jednou týdně máme spolu s manželkou večer pro sebe. U nás je to neděle večer. Po návratu ze společenství věřících nebo návštěvy přátel, připravíme děti na spaní, pak je přenecháme někomu na hlídání a jdeme na "rande". Mluvíme spolu o Bohu, o sobě navzájem, o manželství … Jak víte máme 7 dětí, nejstarší má 13 let a pak to postupuje dolů co 2 roky. Máme je moc rádi! Když mají své narozeniny, vždy pro ně připravíme něco zvláštního. Vezmeme je někde ven, avšak je to vždy překvapení, například na nějaké sportovní utkání, na jídlo a samozřejmě spolu hodně mluvíme o tom, jak jsou pro nás důležité a že je máme rádi. Také dojde v rozhovoru na vztah s Bohem. Prostě je to den, kdy je oblažujeme svou pozorností.
Já se hodně věnuji duchovní službě. Zhruba 4 týdny v roce kážu v církvích a na podobných táborech jako tento ve Smilovicích. Mimochodem jsem velice vděčný za to, že zde mohu být. Kdysi jsme chodili sloužit spolu s manželkou a brali jsme s sebou naše děti. Nyní chodím většinou sám, avšak také si beru s sebou obvykle 3 děti. Děti to mají rády, když jim věnuji svou pozornost.
Velkou prioritu vkládám do role otce. Otec mé manželky byl také ve službě a tak moje Linda dokonale ví, jak se může cítit zanedbávané dítě pastora. Jen jedna návštěva navíc, jen se zastavit tu nebo tam na úkor kontaktu s dětmi. Linda mi proto často připomíná: "Jime, jsi především pastorem naší rodiny." Otec má "pást" především své děti.
Mít sedm dětí je u nás dost neobvyklé. Chtěli jste mít od začátku tolik potomků?
Já jsem vyrůstal v křesťanské rodině jako nejmladší ze 4 dětí a tudíž jsem kolem sebe nikdy neměl mladší sourozence. Linda vždycky měla ráda děti a chtěla být matkou. Poté co jsem se obrátil, bydlel jsem několik letních období v domě pastora, kde jsem měl praxi. V této rodině měli 4 děvčata a já jsem si všímal, jaký mají rodiče vztah k svým dětem. Měli je rádi, byli přísní, také je trestali, všichni se účastnili rodinných pobožností… Cítil jsem tu radost, která v této křesťanské rodině vládla. A tehdy jsem začal snít a prosit Boha o podobnou rodinu. Když jsme se s Lindou vzali, spolu jsme o tom mluvili a na základě Žalmu 127 a 128, kde se říká, že děti jsou darem Božím a také že jsou "jak olivové ratolesti kolem tvého stolu" , jsme se rozhodli, že budeme mít tolik dětí, kolik nám Bůh dá. V mé generaci je dosti takových věřících evangelikálních manželů, kteří mají více dětí. Jestliže svět se dětí zbavuje interrupcí, křesťané by naopak měli mít děti a "činit z nich učedníky".
Na světě jsou pouze dvě věci, které mají věčnou hodnotu a proto se vyplatí do nich "investovat": Boží slovo a lidé. Každý člověk bude žít v nebi nebo v pekle. Proč investovat do domů, aut, polí a různých věcí, které nemají věčnou hodnotu? Ale děti, které máme, budou žít věčně. Jsme vděční Pánu Bohu, že nám bylo dáno mít tolik dětí. Naše děti vychováváme v lásce i v kázni. Jsme si vědomi toho, že nám jsou svěřeny jen na krátkou dobu...... Více z: http://www.ks-sch.cz/idea/_old/7o.htm
