poslal Nepřihlášený Se zájmem pročítám úvahy o současné finanční krizi a chci se s vámi podělit o svůj názor.
(Pro čtenáře: jsem samozřejmě ekonomicky nekvalifikovaný, nestudoval
jsem tuto vysokou vědu a můj názor je nevědecký, a jistě stejně dostanu
vynadáno, jako když jsem si jednou dělal legraci ze statistik o
průměrných platech. Tehdy jsem, opíraje se o Churchilla, který věřil
jen statistikám, které zfalšoval sám, uvedl statistický údaj o firmě,
kde byl průměrný plat 250.000 korun – byla to poradenská firma jednoho
ex-politika, kde opisovačka jeho myšlenek na počítači vydělávala 10.000
měsíčně na čtvrt úvazku a on 490.000. Jak prosté! Hned mě sepsuli, že
se nevyznám v moderních metodách vektorové či jaké statistiky. Ach a já
ani nechci.)
Myslím, že ta finanční krize je krizí ze žravosti, nenasytnosti a neslušnosti.
Podobně jako magnáti z ČEZu se navzájem zmotivovali mohutnými prémiemi,
jichž jednoduše dosahují vytrvalým zdražováním, abychom se dostali na
světové ceny - ještě štěstí, že tím modelem není třeba jenom Monte
Carlo!- a jeden můj kamarád si spočítal, že odměny pro Martina Romana
zaplatily tři pražské čtvrtě na zvýšeném poplatku; týž přítel tvrdí, že
řediteli a správními a jinými rádci organizací jako je ČEZ může být
každý, kdo má maturitu a umí sčítat a odečítat a je tudíž úplně jedno,
kdo je vede)si ti američtí bankovní grázlové odhlasovali monumentální
odměny a aby jich dosahovali co nejrychleji a nejvíce, prostě zavedli
metodu co největšího obratu a pěkně každý rok uváděli akcionářům, kolik
set miliard jejich hypotéční banky a pojišťovny půjčily a vynaložily a
nadšení akcionáři, slintající blahem nad vidinou úchvatných dividend,
odhlasovávali stamiliónové prémie. No a pak se to posralo, logicky a
normálně. Slušněji to nazvat nelze.
Vzhledem k tomu, že Bushe sice napadlo zachránit je pomocí pár bilionů,
ne však zabavit zodpovědným grázlům majetek (pokud vím, u nás
zodpovídají funkcionáři akciovek i soukromým jměním, nemýlím-li se),
soudím, že moje vysvětlení je sice naivní, ale správné.
(Poznámka pro čtenáře: nebylo to poprvé a bohužel asi ani naposledy.
Nedávno na sjezdu jedné strany takový zrzavý pyknik přistoupil k
mikrofonu a pravil: My úspěšní věříme, že svět, založený na vítězích a
poražených, je sice krutý, ale svobodný. Musíme proto volit silné,
volit vítěze, takové, kteří budou umět vrátit do Evropy kapitalismus,
svět, kdy rozhodují majitelé a nikoliv zaměstnanci. (doslovně najdete
na YouTube). V čem spočívá síla a úspěch? V případě toho lehce obézního
blondýna jako těch amerických manažerů ve schopnosti se sdružit s
podobnými do smečky a navzájem se podporovat. Výrazem síly a úspěchu je
pak například schopnost přinést nějaké miliony v igelitové tašce, že je
posílá Pepa z Hong-Kongu a pak si to nepamatovat.
Jaký kapitalismus je třeba do Evropy vrátit, pyknik blíže
nespecifikoval. Ale nejspíš ten dickensovský. Podotýkám, že jsem z
kapitalistické, buržoasní rodiny.)
Alex Koenigsmark
Spisovatel a scenárista
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alex-koenigsmark.php
