Ve Sk5,1-10 je popisováno, jak Ananiáš prodal své pole a peníze \"položil apoštolům k nohám\". Část si jich dal stranou, ale apoštolům tvrdil, že veškeré peníze utržené za pole přinesl jim. Když ho Petr obvinil z podvodu, \"skácel se a byl mrtev\". Stejně se vedlo i jeho ženě, která o všem věděla.
Jak se díváte na tento novozákonní příběh se starozákonními rysy tvrdých trestů? Jak jej vidíte v kontextu Ježíšova učení lásky a odpuštění? Lze v tomto příběhu vystopovat obhajobu trestu smrti?
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: út červenec 06, 2004 9:56 pm Předmět:
Ahoj Gepo,
osobně považuji tento příběh za dosti zajímavý a poučný zároveň, ale v žádném případě bych v něm nehledal podporu pro trest smrti. Neproběhl zde žádný soudní proces, ani vlastní vykonání rozsudku. Věřím, že Ananiáš i Safira podlehli dotyku Boží moci. Petr měl velmi dobré porozumnění hlasu Ducha Svatého, a tak pouze celou událost komentoval s moudrostí od Boha, nikdo z lidí je nezabil.
Na tomto příběhu se líbí několik věcí: (ačkoliv mi je samozřejmě líto Ananiáše a Safiry a kolikrát jsem si kladl otázku, jak to asi je s jejich spasením: nevím, nemohu se to dovědět, ale přes jejich selhání bych jim to moc přál).
- příběh ukazuje, jak je důležitá upřímnost. V podstatě říká, že nemá smysl si na nic hrát, nic si namlouvat, přetvářka, potažmo lež je Bohu ohavností.
- jasně ukazuje souvislost mezi tím, jak Bůh jednal v době starozákonní, a mezi dobou novozákonní, tedy to, že Bůh se nijak nezměnil, jak někteří tvrdí, pouze jedná s lidmi jinak, a sice z hlediska milosti. Ale zahrávat si s Bohem nelze, a tzv. \"laciná milost\", kdy člověk svévolně hřeší, a pak jde zjišťně třeba ke zpovědi, což mnohdy kritizují nevěřící, na našeho Pána rozhodně neplatí.
- příběh ukazuje naprostou svobodu v dávání a já v něm třeba vidím silný argument proti dávání desátků v současné církvi
- příběh nás vede k tomu, abychom měli neustálou bázeň (ne strach!) před Bohem, a uvědomovali si naší závislost na Boží milosti
- příběh nám dává poznat Boží svatost a lépe pomáhá porozumět Ježíšovu učení a poselství. Mnoho lidí, zejména nekřesťanů či velmi vlažných křesťanů, vidí Ježíše jen jako učitele moudrosti, který je plný lásky a odpuštění, ale už nevidí druhou stranu mince a sice, že Ježíš kázal o pekle a o Božím trestu, nevidí, že NZ obsahuje zejména ve Zjevení velmi drsné příběhy, které si nijak nezadají se SZ krvavými příběhy a nevidí třeba ani tento příběh. Pro takové lidi, co vidí NZ Boha jen jako lásku a nevidí Jej i jako spravedlivého soudce, je tento příběh jasným svědectvím a jsem vděčný Bohu za to, že v Bibli je, ale jsem mu vděčný i za to, že s námi takto nejedná v běžném životě. Myslím, že to bylo spíš pro výstrahu nám všem a doufám, že oba dva aktéry příběhu také potkáme jednou v nebi.
Příběh mi přijde také zajímavý a pro NZ trochu netypický a z toho důvodu jsem ho zde zmínil.
„…v žádném případě bych v něm nehledal podporu pro trest smrti. Neproběhl zde žádný soudní proces, ani vlastní vykonání rozsudku.“ Začnu od konce. Vykonání něčeho zde jednoznačně proběhlo. To vykonání mělo za následek smrt dvou lidí. Skáceli se k zemi po vyslechnutí obvinění. Safira dokonce dostala možnost záchrany – a poměrně logicky - ale nevyužila ji. Peníze přinesl pouze Ananiáš bez své ženy. Proto Petrův dotaz k ní byl oprávněný. Z pohledu Petra ohledně Safiry se nabízí hodně možností: 1) o penězích „stranou“ nemusela vůbec vědět; 2) mohla s tím skutkem nesouhlasit; 3) mohla skutku ještě litovat . A určitě by se našlo více důvodů. Petrova otázka podle mne ale směřovala k bodu 3) – dostala možnost vyznat svou vinu a litovat a pokud by tak učinila, myslím si, že by potom nebyla odsouzena – že by dotyk Boží moci vypadal jinak. Ale musela by projevit upřímnou lítost, musela by se vyzpovídat a kát. To se ti nevysmívám, ale mě z toho plyne pravý opak - nezbytnost vyznat své hříchy, obzvláště zeptá-li se na ně představený církve (snad to je dost neutrální výraz). Ostatně vyznávat hříchy před druhými je biblický příkaz – Jk 5,16. Pokud to nebyl trest, tak jak tomu chceš říkat? Dotyk Boží moci – nepochybně ano, ale tímto pojmem můžeš popsat hodně jevů, protože je to příliš obecný termín. Narození Ježíše byl dotyk Boží moci, Jeho podobenství také, Jeho ukřižování také. Ale narození, podobenství a ukřižování jsou přesnější termíny. Mě to trochu přijde jako by ses bál nazvat věc pravým jménem. Já si tedy myslím, že to byl trest a jelikož s následkem smrti, tak to byl trest smrti. A nemyslím si, že bych se nějak rouhal. Bůh nad námi má veškerou moc, nad životem i nad smrtí. Může nás k sobě povolat kdykoli. Jejich smrt opravdu nepřivodil žádný člověk.
Svévolně hřeší
Své-volně – tj. ze své vůle. To je ale každý osobní hřích. Asi to myslíš tak, že někdo hřeší a ví o tom, že hřeší. Je minimálně na diskusi, zda někdo hřeší aniž by o tom nevěděl. V Písmu je mnoho odkazů, ze kterých se dá vyčíst, že hřešit můžeme pouze tehdy, pokud o tom víme – musíme mít vědomí, že to hřích je (J 9,41; J 15,22; Ř 3,20; Ř 5,13; Ř 7,7…).
Zištná zpověď Je to od tebe záměrně cílená střela. Vzhledem k mému nedávnému příspěvku na jiném místě GS jsem si tím téměř jist. Tématicky sem ale nepatří s výjimkou výše uvedeného, proto na ni nebudu více reagovat.
S těmi desátky tuším, jak to myslíš. Dokud jsem na toto téma nenarazil zde na GS, ani jsem nevěděl, že v některých církvích jsou desátky povinné. Povinná desetina mzdy! Pokud tomu zde rozumíš tak, že každý má dát tolik, kolik uzná za vhodné a kolik může (jednoduše řečeno), tak s tebou souhlasím.
Ve vztahu k SZ to vidím takto. Bůh se opravdu nemění. Ale mění se naše poznání Boha a mění se lidé, kteří poznávají Boha i ti, kteří ho nepoznávají. Myslím si, že jiné Boží zásahy vyžadovala starozákonní doba a jiné novozákonní.
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: st červenec 07, 2004 7:09 pm Předmět:
Ahoj Gepo,
díky za Tvé reakce. Myslím, že bych měl některé své teze trochu upřesnit:
- trest smrti - samozřejmě, že to byl trest smrti. Měl jsem za to, že máš na mysli \'trest smrti\' ve smyslu běžně používaném, tedy podle lidského práva, trest, který je vykonán člověkem. Z Božího pohledu je každá smrt trestem, a tudíž mi připadalo zbytečné to zvlášť specifikovat. Opravdu v tom není snaha vyhýbat se pojmu trest, ale byla v tom snaha rozlišit mezi trestem smrti vykonaným člověkem a trestem smrti vykonaným Bohem. Domníval jsem se, patrně mylně, že o to Ti šlo.
- pár poznámek je Tvému výkladu: bod 1) není možný, protože to odporuje verši Sk 5:2 (\"Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou...\"). Všimni dále, že Petr se, alespoň podle popisu v Bibli, Ananiáše vůbec neptal na to, zda si něco ponechal. Doslova se píše:
2 Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám.
3 Ale Petr mu řekl: \"Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?
4 Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!\"
5 Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.
Z toho usuzuji, že šlo čistě o postoj Ananiášova srdce, vůbec o tom nemusel s nikým mluvit (ačkoliv se spíše kloním k domněnce, že zde jde o zjednodušení vyprávění, protože takto to trošku postrádá smysl). Tvůj bod 2) se mi nezdá možný, protože na jejich skutku nic zlého nebylo, mohli si přece nechat všechno. Znovu si myslím, že tam šlo o postoj srdce, tedy snaha vypadat před ostatními lidmi lepším, než jaká je skutečnost.
3): Vinu samozřejmě vyznat mohla, ale myslíš, že Ananiáš ne?
Píšeš body z pohledu Petra, a ten si skutečně mohl myslet cokoliv, nicméně pokud by neměl přímé Boží zjevení (nebo nějakého \'donašeče\'), tak by nepoznal nic. A o to především šlo: o Boží moc v prvotní církvi.
vyznávat hříchy: souhlasím, že si je můžeme či máme vyznávat, ale Safira se podle mě hříchu dopustila právě svým postojem, neměla se tedy z čeho vyznávat, protože zhřešila právě v okamžiku domnělé možnosti k vyznání (před tím asi hřešila myšlenkami, nikoliv však skutkem, a za to by Bůh trest smrti takovým způsobem asi nevykonal, domnívám se)
Svévolně hřeší - myslel jsem, že hřeší s tím úmyslem, že později svůj hřích vyzná a bude mu \'automaticky\' odpuštěno. Převzal jsem toto vyjádření z Bible (ŽD 10:26)
Zištná zpověď - netuším, kam tím míříš, použil jsem to slovo zcela bez postranních úmyslů a sice proto, že nevěřící si nejčastěji takové jednání spojují s následnou zpovědí, alespoň je to můj dojem.
Desátky - ano, souhlasím s Tebou. Těm, co jsou pro-desátkoví, bych doporučil držet se novozákonní zvěsti (nikoliv Starého Zákona):
Sk 2:44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.
nebo
Mt 19:21 Ježíš mu odpověděl: \"Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.\"
Řekl bych, že je mnohem bibličtější odevzdat do shromáždění (církve) všechno, ne jen 10% aktuálně nabytého. Problém je v tom, že ono to vše je myšleno poněkud jinak, a sice nezákonicky. Mezi námi však v tomto polemika není, tak se s Tebou budu loučit s tím, že ohledně NZ- a SZ-ních Božích zásahů s Tebou souhlasím také.
Pro Gepu: já bych ještě napsal, že ty desátky (alespoň co je mi známo) jsou oficiálně nopovinné, a vřádech církví je najdeš nejspíš po označením dobrovolné příspěvky. Druhá věc je masáž která potom následuje...
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: pá červenec 09, 2004 8:16 am Předmět:
blabla: Většinou je to tak, jak píšeš, ale slyšel jsem i o sborech, kde se vedla naprosto přesná evidence, kde členové povinně odevzdávali desetinu svých příjmů, a někdy to snad i bylo okořeněno předkládáním výplatních pásek... Ale je možné, že mě paměť klame a až tak drsné to nebylo
Oběma děkuji za reakce!
Možná by v těch sborech stálo za to ukázat bankovky a mince a zeptat se: \"Čí je na nich obraz?\" Pro mne by bylo trochu problematické co s padesátikorunami a kovovýni dvacetikorunami. Tam je katolická světice a světec. Ale naštěstí to u nás není tak horké. Dnes je vzhledem k cirkulaci státníků v úřadech hlava císaře vyměněna za státní znak.
S tím odevzdáním \"všeho\" církvi jsem tomu ale v Písmu rozuměl jen jako jakýsi \"nadstandard\". Nemám teď po ruce Bibli, ale i bohatému mladíkovi to Ježíš řekl až jakoby v druhém sledu. A ze zde komentovaného úryvku to také vyplývá, že není povinnost odevzdávat vše, i když je to jakýsi krůček k dokonalosti. Zbavit se veškerého majetku je dle mého názoru dobré především s ohledem na to, že odpadá posluhování majetku. Ale v dnešní době je to pro někoho s rodinou téměř nemožné, nebo alespoň hodně těžké (ale spíš to první).
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: so červenec 10, 2004 12:06 pm Předmět:
Milý Gepo,
souhlasím s Tebou, že odevzdávat vše, ať už církvi nebo chudým, určitě není myšleno jako povinnost. Ale docela dobře by jistá skupina kazatelů mohla začít takové učení prosazovat a na rozdíl od desátkového učení by pro něj zdánlivě našla i podpora v Písmu, a proto by se proti takovému názoru mnohem obtížněji argumentovalo a hůře by se věci uváděly na pravou míru.
Jinak dokonalí určitě nejsme a rozhodně si takové ambice ani nedělám, protože to považuji za prakticky nemožné .
Založen: May 05, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: so červenec 10, 2004 10:10 pm Předmět:
Je zajímavé, jak vždy vše sklouzne k penězům (Já se nebráním diskusím o desátcích (na GS je dost článků s touto tématikou) a myslím, že zde uváděná kontrola výplatních pásek je přehnaná, když už však peníze někdo dává a uplatňuje odpočet z daní, pak je přece evidence na místě).
Podívejme se na ten příběh. Ve čtvrté kapitole knihy Skutků se píše:
Skutky apoštolské 4:31 Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s otevřeností mluvili slovo Boží. 32 Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. 33 A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista a veliká milost byla na nich všech. 34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli 35 a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
V církvi po zmrtvýchvstání Krista byla veliká bázeň a moc (přibývali tisíce lidí). Samozřejmě bylo i hodně takových, kteří nedodrželi Boží standarty života (lež, krádež, alkohol atd.) a další neprožili znovuzrození a na „víru“ si hráli. Jak jim ukázat na nesprávnosti v životě ?? 1) Kázání Pavlovo a učedníků 2) vzájemné napomínání a povzbuzování 3) přímý zásah Boží a ukázka své svrchovanosti atd.
Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné
V popisovaném příběhu se nejednalo o maličkost ! Z knih Mojžíšových se v Exodu dovídáme, jak lidé byli nadšeni, když Bůh osvobozoval, aby za pár dnů reptali a nadávali.
Jak by to asi dopadlo, kdyby taková lež prošla ?? Co se stalo ? Je to napsáno v jedenáctém a dalších verších: 11 A velký strach padl na celou církev i na všechny, kteří to slyšeli. 12 Skrze ruce apoštolů se dálo mezi lidem mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví. 13 Z ostatních se nikdo neodvažoval k nim připojit, ale lid je velebil. 14 A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, 15 takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde.
Je smutné, že v dnešní církvi máme v osobním životě „několik hříchů“ a jdeme s maskou nebo i bez masky. Ale také se podívejme, jakou moc má dnes církev. Velice chabou.
Kde je jednota srdce a duše ? Proč pořád diskutujeme nad tím, že dávání desetiny je nebiblické, proč pořád odsuzujeme evangelizační aktivity druhých a sami sedíme za pecí ???
Tuším že František z Asisi (nebo někdo jiný ?) řekl, že církev má evangelizovat činy a jen někdy slovy.
Pak by se vrátila moc a život by se netočil kolem peněz.
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: ne červenec 11, 2004 12:36 pm Předmět:
///Je zajímavé, jak vždy vše sklouzne k penězům.
Je to skutečně problém. Sice ne této konkrétní diskuze, ta u tohoto tématu začala, tedy tam nemohla sklouznout, ale je to spíše problém některých církvích.
Desátky: podle Bible nikdy nešlo o peníze. Dneska si však pod tímto pojmem snad 95% charizmaticky orientovaných křesťanů automaticky představí peníze. Proč asi? Z Bible to vyčteno mít nemohou...
Odměna: Starším církve, kteří svou práci konají dobře, se má dostat dvojnásobné cti (1 Tim 5:17). Téměř všechny výklady, které jsem na to téma slyšel, hovořily opět o penězích. Kdopak asi takový výklad zavádí?
Pojmy jako: Boží finance, Boží ekonomika atp. rovněž nepocházejí ze Slova.
Vím, že jsou lidé, kteří trpí pocitem viny jenom proto, že jim jsou jisté části Písma velmi zkresleně vykládány za účelem snadného získání finanční podpory, znám dokonce případy, kdy z tohoto důvodu raději nevstoupili do církve a jejich víra pak postupně chladla atd.
A právě kvůli takovým je třeba na tyto problémy upozorňovat a na tomto příkladě Ananiáše a Safiry je krásně vidět, že člověk může odevzdal téměř vše a přesto může být Bohem usmrcen.
///Pak by se vrátila moc a život by se netočil kolem peněz.
Souhlas, ale na to jsme příliš malí páni. Nicméně svým nepatrným dílem se k tomu snažím přispívat také, podobně jako i v jiných oblastech.
Pokud jde o odevzdávání veškerého majetku a vyloženě kolektivní vlastnictví všeho majetku, je takových případů z historie známo více, ale nepamatuji si, že by to někdy z dlouhodobého hlediska mělo pozitivní dopad. Lidé jsou hříšní a pokud mezi nimi aktivně nepůsobí Bůh, jako za dob Ananiáše a Safiry, tak se to vždy dříve nebo později zvrhne, a proto v žádném případě nejsem zastáncem tohoto modelu, a řekl bych, že Bible jej spíš popisuje jako fakt, který se v minulosti stal, ne jako univerzální model církevního společenství. V ideálním případě by pro člověka opravdu bylo lépe, kdyby dokázal žít zcela bez majetku, ale ruku na srdce, kdo z nás by toho byl dnes schopen?
Založen: May 05, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: ne červenec 11, 2004 7:25 pm Předmět:
S neodevzdáváním celého svého majetku v dnešní době musím souhlasit. Jednak se opravdu jednalo o konkrétní společenství lidí - Izraelitů, kteří měli jasná pravidla pro své osobní životy a rodiny, proselité tyto přijaly také za své. Pro ně v tu dobu to nebyl asi problém, aby se stali zajedno i na poli víry v Krista. My se dnes spíš musíme řídit příslovími, že cizí je někdy bližší než bratr (myšleno rodinně). Navíc je kolem spousta hříchu, církevní prostředí nevyjímaje. Nic méně tento příběh jasně dokládá čistou a upřímnou víru v Krista, v Jeho slovo - nestarej se, co budeš jíst a co si oblékneš, máš-li něco dvakrát - rozděl se. Dnes se nám to v době starostí \"dělá podstatně hůř\", ale pořád platí, je-li bratr neb sestra v nouzi, nestačí, když je jen zahřeješ, ale máš naplnit jejich tělesné potřeby, ba dokonce hladoví a žízní-li nepřítel, nakrm a napoj jej. To se podle mne vyrovná tomu příběhu aniž by jsme museli prodávat vše.
Dávat církvi vše by v dnešní době prakticky znamenalo zákaz podnikání, akepoň na vlastní triko. Za všemi společnostmi, ve kterých by vystupovali křesťané by byla v obchodním rejstříku církev. Církev a.s. nebo Církev s.r.o. V ČR by to vzhledem k podílu ateistů určitě byl dost velký handicap. A co krachy? Církev v konkursu. Ještě větší problémy by nastaly, pokud by žena a muž byl každý z jiné církve. A nebo jeden z nich dokonce nevěřící. Muž-ateista založí firmu a žena-věřící v domácnosti. Fantazíruju, co?
Desátky mě osobně přijdou z hlediska víry jako druhořadý problém. Almužny určitě ne, ale desátky ano. Určitě se máme starat o to, aby naše církev mohla fyzicky existovat, ale jde opravdu o čistě technický problém. Z hlediska mé spásy nevidím důležité, zda dám deset procent, nebo dvě procenta. Pokud dám všechno církvi a nebudu věřit, tak mi můj dar asi příliš nepomůže a naopak. Budu-li pevně věřit, ale dám minimum, myslím, že naději na spásu mám mnohem větší (jistotu nemám nikdy). Největší křesťanské přikázání je láska - v první řadě láska k Bohu a v druhé k bližnímu. Pokud je někde církevní striktní předpis, který navíc může sociálně slabší rodinu uvrhnout pod hranici chudoby, pak se mi takový předpis nejeví z pozice lásky. Pastýř (kněz) nám má být služebníkem a ne pánem a biřicem vybírajícím daně. Nechci se někoho dotknout, ale u darů musí být láska. Musíme dávat církvi dar z lásky. Ne nadarmo Pán směnárníky vyhnal z blízkosti chrámu - a to dokonce bičem.
V uvedené citaci ze Skutků šlo, ale o něco jiného - šlo o čistotu srdce. Nemůžeme Bohu (ale i církvi) říkat dávám vše (nebo deset procent) a přitom si něco ulít stranou (dát jen pět procent). A to se netýká jen peněz. Ale hlavně člověka jako takového. Nemůžeme Pánu lhát, že se mu dávám celý, když to není pravda. Mimochodem, v naší církvi jsou lidé, kteří dali Pánu téměř vše, nemají téměř žádný osobní majetek (až na pár knih a věcí osobní potřeby) - a přesto jsou společností vysmíváni. Ale nechci provokovat.
Ohledně tématu mě na příběhu Ananiáše a Safiry zaujalo ještě něco, ale o tom možná někdy příště.
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: po červenec 12, 2004 9:50 am Předmět:
////pořád platí, je-li bratr neb sestra v nouzi, nestačí, když je jen zahřeješ, ale máš naplnit jejich tělesné potřeby, ba dokonce hladoví a žízní-li nepřítel, nakrm a napoj jej.
To určitě platí vždycky, nicméně zdá se mi, že v dnešní době je poněkud aktuálnější téma naplňování duševních potřeb člověka, což je nesrovnatelně obtížnější. Tělesné potřeby, pokud se nejedná o živelnou pohromu, či jinou tragédii, většinou řeší poměrně štědrý sociální systém, pokud má však člověk hlubší psychické problémy a chceme mu pomoci, pak to opravdu není jednoduché.
Gepo: Prosím, aby ses s tím, co Tě v souvilosti s příběhem napadlo, sdílel, až budeš mít trochu času.
Tělesné potřeby a sociální systém.
Zástup žebráků stojících na polívku u různých charitativních organizací nejen v Praze jsou tedy samí lenoši, co nechtějí nic dělat? Sociální systém našeho státu je děravý a štědrý tam, kde nemá. Navíc ne každý stát se chová k sociálně slabším dobře. Takže naše finanční pomoc může jít i do zahraničí.
Wollku! Mylně sis vysvětlil, že mé \"příště\" je z časových důvodů. (Špatný výklad mého písma. ) Diskuse běžela na téma \"peníze\" a nechtěl jsem ji drobit. Navíc jsem reagoval na předešlé příspěvky, takže jsem přeci alespoň něco sdělil. A sdílet budu, co chci a kdy chci .
Takže příště!!!
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Jdi na stránku 1, 2, 3, 4Další
Strana 1 z 4
Můžete přidat nové téma do tohoto fóra. Můžete odpovídat na témata v tomto fóru. Můžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Můžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Můžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
Tam je katolická světice a světec. Ale naštěstí to u nás není tak horké. Dnes je vzhledem k cirkulaci státníků v úřadech hlava císaře vyměněna za státní znak.
Sociální systém našeho státu je děravý a štědrý tam, kde nemá. Navíc ne každý stát se chová k sociálně slabším dobře. Takže naše finanční pomoc může jít i do zahraničí.
.
