Autority

[Tomas]

Na neveřejném diskusním fóru Notabene se objevilo zajímavé téma Autority. Myslím si, že by bylo i pro členy ostatních denominací užitečné jednak poznat určité spektrum názorů na toto téma mezi baptisty a jednak se podělit se svými náhledy. Bude zajímavé, jakým směrem se bude diskuse ubírat. Osobně si myslím, že ta část baptistických názorů, které duchovní autority neuznávají bude v menšině a že většina členů ostatních denominací bude naopak autority přijímat. Ale možná se mýlím.

Pavel_Soukup Připojen: 30/01/2004 Komentáře: 105	Komentář došel: 14. 07. 2004 v 14:39    Žijeme v době, kdy slovo autorita působí minimálně archaicky, kdy v rodinách i ve školách je autoritativnost spíše potlačována, než preferována. V době, kdy v osobách politiků a jiných rádoby osobností v televizi vidíme spíše onu negativní stránku našich autorit. V době, kdy učitel musí poslouchat děti, v době, kdy se rodiče mohou bát žalob ze strany svých dětí, v době, která autoritám a autoritářství prostě příliš nepřeje. A tak se vás chci zeptat na váš názor a zkusit rozjet diskuzi o autoritách tady na granu. Opět se pokusím dát do placu několik otázek: 1. Kdo v minulosti byl pro vás, pro váš život, zejména v dospívání, přirozenou autoritou a proč? 2. Znáte ještě dnes nějakou žijící autoritu a v čem je pro vás autoritou? 3. Jste sami autoritou? Chcete jí být? 4. Proč, dle vašeho názoru, je dnes autoritativnost spíše na ústupu? 5. Jak z této situace ven? Jak sami vidíte, je zřejmé, že na takto položené otázky budou odpovídat ti, kterým stejně jako mně autority v životě chybí. Pokud vám však současný stav vyhovuje, rád si vyslechnu i opačné postoje. Zkuste je však taky patřičně podepřít argumenty. Těším se!
Krytyk Připojen: 26/01/2004 Komentáře: 72	Komentář došel: 15. 07. 2004 v 09:08    Jen velice stručně a telegraficky: Je rozdíl mezi pojmy autorita, autoritářstvím a řádem. V rodině se minulých časech pěstovala autorita většinou jednoho z rodičů, která hojně přerůstala v autoritářství (rozuměj zneužívání autorit k nepřiměřené tvrdosti a soběstřednosti), což mělo za následek, že se z potomků stávali rebelové, kteří autority přestali uznávat. V celospolečenském pohledu kult autorit vyústil v autoritářské režimy fašistické a komunistické, které poznamenaly velmi negativně vztah celé společnosti k autoritám. Autoritativní patriarchální model rodiny z výše uvedených příčin již není pro společnost přitažlivý. Přesto zdravá a funkční rodina potřebuje řád, bez něho přijatelně nefunguje. Mnohé rodiny přešly od modelu patriarchální autority k modelu dynamického sdílení autority. Autorita je v rodině uplatňována dynamicky jednak v časové ose vývoje potomstva podle jejich mentálních potřeb a zároveň je chápána jako odpovědnost a sdílena jednak rodiči v různých oblastech jejich kompetence a jednak je autorita-odpovědnost postupně delegována na dorůstající děti tak, jak mentálně dozrávají a jsou schopni odpovědnost přebírat. Tento model se ukazuje jako životaschopný a méně náchylný k zneužití "moci", jako model patriarchálně autoritativní. K tvým otázkám: 1. V dětství rodiče, postupně přátelé, kazatel, Bible. Kromě Bible, žádná autorita nevydržela dodnes. 2. Ježíš Kristus - svoji autoritu nezneužívá 3. Nechci být autoritou a kdybych se dozvěděl, že pro někoho jsem, pak bych mu to rozmluvil 4. To jsem vysvětlil v úvodu komentáře 5. Používání autority v lidské "smečce" je archetyp, který je založen na instinktivních pudech vládnout a být ovládán. Vzhledem k narušenosti lidské podstaty hříchem je tento pud vždy zneužitelný a nikdo není dokonalý, aby mohl říci, že jej toto pokušení mine. To se týká nejen rodiny, ale i sborového života.Cestou ven se jeví transformace pojetí autority do roviny pouhé odpovědnosti a uplatňování jejího dynamického sdílení v demokratickém rámci. Závěrem: Autorita mi nechybí. Chybí mi pocit odpovědnosti u osob, kterým byla svěřena rozhodovací pravomoc. [ Editace od Krytyk On Date 15/07/2004 ]
mars Připojen: 22/01/2004 Komentáře: 90	Komentář došel: 15. 07. 2004 v 09:52    1. Kdo v minulosti byl pro vás, pro váš život, zejména v dospívání, přirozenou autoritou a proč? Jako důležité slovo v otázce v vnímám slovo "přirozenou". Člověk je ve svém životě obklopen autoritami. Rodina, zaměstnání etc. V oblasti sborové práce je pak ideálním stavem, je-li v čele sboru autorita přirozená. 2. Znáte ještě dnes nějakou žijící autoritu a v čem je pro vás autoritou? Mám několik "autorit" pro různé oblasti svého života. Autoritami jsou především kvůli svému autentickému životu. To znamená zejména minimum rozporů mezi řečmi a skutky. Rozhodně není chybou autority přiznat chyby a omyly. 3. Jste sami autoritou? Chcete jí být? Autorita dostává často pejorativní přídech. Raději chci být solí a světlem... 4. Proč, dle vašeho názoru, je dnes autoritativnost spíše na ústupu? Nejsem si vědom, že by byla autoritativnost na ústupu. Na vzestupu je spíše budování autority zuby-nehty a její vynucování si postupem dle Mt 18 (o bratrském napomínání). 5. Jak z této situace ven? Jako zásadní se mi jeví v rámci sborové baptistické práce (kam pravděpodobně otázky míří ??) fakt, že např. kazatel je služebníkem a zaměstnancem sboru, nikoliv nedotknutelným vůdcem s papežskou neomylností. Zdravého vyučování o biblických autoritách je pak jako šafránu...
peto Připojen: 20/03/2004 Komentáře: 34	Komentář došel: 16. 07. 2004 v 16:05    Nejdřív odpovědi: 1: Když pominu rodiče, kteří pro mne byli přirozenou autoritou, pak v mém dospívání to byl „můj“ bratr kazatel. Ten mne přivedl k obrácení a jeho autorita na tom měla dost velký vliv, nebylo to obrácení po evangelizaci, tedy nějakém citovém zážitku, ale docela tvrdě na modlitbách…. Byli to také asi dva, tři učitelé na základní škole a snad jeden na střední. 2: Z těch žijících bych taky několik našel, nechci jim však ublížit jmenováním na tomto fóru. Vychází to však z našeho osobního oboustranného vztahu – bratr a přítel. 3: Chci a snažím se být autoritou svým dětem a svému okolí. Jsem dost ve styku s lidmi a práce s lidmi se mi zdá být mým životním posláním. 4: Autoritativnost na ústupu? Jak kde. V západní civilizaci je cítit posun od autorit k demokracii, možná spíš k liberalismu. Na východ, tam se autority ještě „nosí“. Myslím, že my jsme tak někde uprostřed. (Jako v hodně jiných i nepříliš lichotivých situacích si razíme svoji vlastní cestu, co nám bude kdo říkat…). 5: Já, který jsem vyrůstal mezi autoritami, budu ctít a uznávat přirozené autority, mé děti, které snad neodradím svým občasným, byť nutným despotismem, doufám také. Bojím se však, že ti, kteří zažili a zažívají autoritářství v podobě jakou zde popisují někteří další diskutující, ti budou proti autoritám jako takovým. Prostě z principu vycházejícího ze zkušeností. Zaznělo tu od Krytyka, že nechce být autoritou. Chápu ho, ale vůbec mu nezávidím, protože to, že nechce být autoritou, znamená spoustu práce, žel na, dle mého názoru, negování jeho celé osobnosti. Ale, ať se to pokusím trochu zmírnit, stejně to, jestli je, nebo není autoritou, to rozhodnou jeho blízcí. Jeho děti, lidé ve sboru, spolupracovníci atd. Někdy, bohužel až po smrti.
Benjamin Připojen: 02/02/2004 Komentáře: 40	Komentář došel: 16. 07. 2004 v 22:46    Když vás tak čtu, tak se mi zdá, že je to téma spíše pro ty, kteří teskní po starých časech našich otců a dědů a po modelu jejich způsobu uplatňování moci ať v rodině nebo ve sboru. Já s tím problém nemám. Velmi blízký je mi názor Krytyka. Jen bych chtěl připomenout, že určité nedorozumění v této diskusi může způsobit různé chápání pojmu autorita. Jeho význam představuje dost široké spektrum od označení úlohy veřejného činitele (policista, celník, soudce, revizor), před kterými se poddáme všichni, přes autoritu rodičů v dětství (které jsme se také většinou chtě nechtě poddávali), přes autority pedagogické, vědecké teologické až k autoritám duchovním (dnes populární princip učednictví, apoštoláty, prorocké úřady apod). Udělat z toho všeho jeden Eintopf je dost zavádějící. Budeme-li mluvit pouze o duchovních autoritách, pak ve smyslu výše jmenovaném o nich věřím, že se jim dospělý křesťan nemusí poddávat, protože je svobodnou a jedinečnou bytostí, která má privilegium osobního vztahu s jedinou autoritou, která je hodna toho jména a jíž je Ježíš Kristus. Ostatní takzvané samozvané nebo vynášené autority jsou jen nám rovnocenými bratry a sestrami, kteří jsou poddáni stejným bídám jako my. Hledání a vytváření autorit lidských je v životě křesťana modloslužbou, která si zaslouží zavržení. Věřím s Petrem a apoštoly, že Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Věřím, že Bůh ke každému člověku, který jej hledá, přistupuje osobitě a zjevuje mu své pravdy tak jak ráčí. Každý tak může v Písmu rozeznávat Boží zjevení různě a nemusí se shodovat s tím, jak je rozeznávají ti, kteří se nebo které někteří pokládají za autority. To je mé vyznání, které jak věřím je baptistické.

[Lucie]

Zrovna toto téma je pro mě osobně velmi palčivý problém. Upřímně přiznávám, že se velice nerada podřizuji a velmi ráda diskutuji. Což v našem sboru není zrovna chvályhodná vlastnost.Do určité míry to chápu, ale vadí mi bezmezná poslušnost. Co si konkrétně představujete pod pojmem autorita.

[wollek]

Pojem autorita vnímám jako pojem spíše negativní, zejména díky tomu, že je často zneužíván.

Pokud jde o Tvůj problém, Lucie, pak by to asi chtělo být konkrétnější, neboť mohou existovat dva extrémy:

- ješitný pastor, který neuznává nic jiného než vlastní názor, který všem vnucuje pod záminkou, že k tomu má autoritu.
- téměř nevěřící nebo silně pochybovačný člověk, který se ocitne v církvi, a pak ostatní obtěžuje svojí nevírou a pochybnostmi, a ve skutečnosti nemá jasno ani v základních otázkách křesťanské víry a je ochoten dlouhosáhle diskutovat, zda vůbec Kristus mohl být vzkříšen a jak je to možné...

Obecně řečeno pro křesťana je podstatné věřit tomu co je v Bibli, řídit se tím v souladu se svým svědomím, a nenechat se odradit od víry ani tou nejnepříjemnější autoritou, která nerespektuje jedinečnost a osobnost každého z nás. Pokud se touto radou budeš řídit, myslím, že neprohloupíš, a zda se Ti podaří setrvat ve sboru pod autoritou vyžadující bezmeznou poslušnost či nikoliv, už bych považoval za celkem vedlejší.

Bůh Ti v Tvé situaci pomáhej,

wollek