Je Ježíš Kristus Bůh?

[bratr_ivo]

Kristus je pravý Bůh a pravý člověk (Chalcedon cca. 452 A.C). Už samotné narození z panny ukazuje na Jeho božský původ + zázraky, zmrtvýchvstání, zjevení, nanebevzetí, ad. Historie se tyto skutečnosti dokazují obtížně, ale Ježím se dá dokázat také svědecky. Zatímco víra v Božího Syna nese ovoce, tak vyznavači adopciánské či jiných herezí už dávno vymřeli. Nestoriánství a malá víra v božství Ježíše na východě Římské říše zapříčinila vznik zhoubného Islámu kolem roku 600 A.C. Dnes o božství Krista u nás pochybují snad jen někteří velmi staří bývali profesoři HTF, unitáři a snad i zbytky modernistů ve světě. V Německu se zprovanovala Muttische Schoole krátce po II. světové válce, když chtěla prohlásit Ježíše za pouhý mýtus. Jenže pak vyhrabali Britové v Kumránu vědecké důkazy o tom, že Ježíš skutečně žil (Marcus Flavius, papyry, apod.) takže o tom se nediskutuje, ale zase se napadá, zda byl Bůh. Stvořitel však neargumentuje vědecky, ale jinak. Stačí se dívat kolem sebe.

[franciscus]

Vysvětlení problému zda je Ježíš Bůh je možno hledat na Inetové adrese http://fromik.t-b-from.cz/kstudie/ukaz_text.phtml?uzel=239&id_textu=4304. Uvádí se zde, že základem každého náboženství je ústřední pojem bůh. Podle něho jsou jednotlivé náboženské systémy rozdělovány do dvou základních skupin: Jednobožské (monoteistické), podle nichž existuje jen jedna božská osoba a mnohobožské (polyteistické), podle nichž existuje celé společenství božstev s rozmanitou hierarchií. Ovšem i ta náboženství, která se hlásí k monotheismu, ve skutečnosti téměř nikdy neučí jen o jednom jediném bohu. Už katolická církev zavedla pojem tzv. Trojice neboli vlastně tři hlavní bohy "v jednom". To ji však nevadí v tvrzení, že Bůh je jen jeden (což je návaznost na izraelské vyznání víry: "Slyš Izraeli! JHVH, náš Bůh, je jeden JHVH!" Dt.6:4). Pro nejrozšířenější náboženství světa – křesťanství – je typické, že vlastně není ani mono ani polyteistické (to platí pro většinu církví).
V Bibli užívané slovo bůh není jméno. Je to česká náhrada hebrejského slova Elóhím a řeckého Theós, z nichž ani jedno není jménem. Na těchto původních slovech je několik zásadních znaků: Jako český význam obou slov se udává mocní (Elóhím) a mocný (Theós). Obě slova označují především všechny bytosti inteligentnější (a tím i mocnější) než jsou lidé (tedy i anděly, cheruby a serafy). V minulosti se však do tohoto pojmu především započítávali lidé s nadprůměrnou inteligencí a tím zpravidla i ve vysokém postavení (v Bibli jen za podmínky, že jim toto postavení určil pravý Bůh - Ex.4:16; 7:1; Ž.82:6; J.10:34,35; 1.K.8:5).
Slovo bůh se užívalo nejen pro označení skutečných bohů a Nejvyššího boha, ale i pro bohy odporující pravému Bohu (ty anděly, kteří jsou spojenci satana). Kromě toho ještě pro bohy neexistující, vymyšlené lidmi (tak zvané modly nebo bohy falešné). Dále si toto označení vynucovali pyšní lidé ve vysokém postavení, kteří se nechávali již za svého života uctívat jako bohové (někteří římští císařové a většina pohanských králů a velmožů).
Slovo bůh se však v Bibli vztahuje i na další lidi. Chápání významu slova bůh bylo dlouhodobou katolickou tradicí (která jím nahradila Boží jméno) posunuto do jakéhosi 'mystična'. Myšlení takto ovlivněného křesťana se vzpíralo byť jen uvažovat, že by bylo možné užít takového titulu legálně (z Božího hlediska) i pro člověka. Odmítnutí této alternativy však činí některé biblické pasáže téměř nesrozumitelnými. Nicméně toto označení na některé své služebníky použil v Písmu sám Bůh. Například Mojžíšovi řekl: "A bude za tebe (Árón) mluvit k lidu; a stane se, že ti bude sloužit jako ústa a ty mu budeš sloužit jako Bůh." "Podívej se, udělal jsem tě pro faraóna Bohem a tvůj vlastní bratr Árón se stane tvým prorokem." (Ex.4:16; 7:1). Žalm 82. dokonce popisuje Boží soud svých služebníků.
Lze zakončit slovy Pavla (1.K.13:9,10): „Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.“