Jezuiti a infiltrácia kresťanstva - mýtus alebo realita?

[Gojim]

Považujete fenomén cieleného rozkladadu evanjelikálnych kresťanských spoločenstiev za nereálny? Zdá sa Vám proces rozpadu niektorých zborov a následná ekumenizácia prirodzená? Myslíte, že sa to v naších končinách nepraktizuje?
.............................................................................................................................................................................................
dr. Rivera, bývalý vysoký Jezuitský kňaz:

Jak ubíhala léta, infiltroval jsem stovky sborů a organizací. Jezuité počali infiltrovat kolem roku 1550 každé náboženství a každou denominaci. A toto činí do dnešního dne, ovšem mnohem sofističtějším a obludnějším způsobem díky ekumenicko-charizmatickému hnutí v některých fundamentalistických církvích. Kněží, kteří úspěšně infiltrovali Plymonské bratry nám předali knihy od Darbyho, Skofilda, Kellyho atd, aby studovali rozdílná učení. ... Kněz nám dokonce ukázal, jak máme lámat chléb v den Páně. Když učitelé seznali, že bychom to už dovedli, přidělili nám úkol církve infiltrovat a řekli nám, jak máme předstírat přijetí Krista. ...
Jediným povoleným náboženstvím ve Španělsku bylo římské katolictví. Místní kněží měli seznamy těch, kteří nebrali účast na mši a tajná policie je měla nahlášené. Tito policisté je pak sledovali tak dlouho, dokud nevypátrali jejich tajná podzemní shromáždění.
Byli jsme poučeni, jak si hrát s dětmi členů těchto církví a jak se jich vyptávat, když s nimi budeme sami. ... Naučili nás, jak přinést kytici paní, když bychom byli pozváni k obědu, jak máme být velmi zdvořilí, abychom k nim měli otevřené dveře a když jsme s nimi byli sami, měli jsme jim lichotit, jak jsou krásné a šaramantní.
Byli jsme poučeni, jak hrát na jejich city, projevujíc hluboký soucit, když jejich milovaný zemřel. ... Také jsme měli o ně projevit velký zájem, když se ocitli v těžké krizi.
Nejzajímavější částí naší nauky bylo roztříštění církve znemožněním pastora, o kterém se vědělo, že říká, že římskokatolíci nejsou křesťané. Takový se stal naším hlavním terčem. Jen ve Španělsku jsem mohl takto zničit nejméně 19 sborů.
Na tyto sbory byly pořádány přepadové akce. Při jedné takové přepadové akci jsem se nechal zatknout a tím se moje jméno objevilo v novinách, kde jsem figuroval jako kacíř. Od pastora této církve jsem pak dostal osobní dopis, jímž mne doporučoval jako věrného a důvěryhodného křesťana. On totiž nevěděl, že jsem to byl já, který je zodpovědný za tuto akci a za jeho uvěznění. Tehdy mi bylo 17 let.
S dopisem tohoto pastora jsem byl přijat v jednom Baptistickém sboru ve Venezuele. Naše instituce mne vyslala, abych tam infiltroval. A potom jsem se dostal do většího mezidenominačního teologického semináře v Kostarice. Mým posláním bylo zničit pastora, sbor i seminář. Měl jsem získat tolik jmen, jak nejvíce to bylo možné a odeslat je do Vatikánu. Byla to totiž protestantská škola připravující studenty ke kazatelství. ...
Všechna tato jména jsou nyní zanesena do počítače pro inkvizici. Oni tam mají zaznamenána všechna jména pastorů, každého člena církve všech denominací na celém světě, včetně katolíků. V budoucnu to bude nepochybně proti nim použito, budou-li stát proti této jediné světové supercírkvi, kterou se Řím snaží vybudovat. Tou supercírkví je míněna ta, kterou římskokatolická instituce shromáždí ze všech protestantských církví pomocí ekumenického hnutí pod svou nadvládu. Pronásledovaní věrní, kteří tuto nadvládu odmítnou, budou od ní odkázáni na smrt. Pak budou tajně mordováni ...
Nyní se vrátíme zpět k tomu, jak jsem ničil baptistickou církev ve Venezuele. Polovina sboru věřila, že římskokatolická instituce je církví křesťanskou a já jsem jim na to říkal toto: »Ó ano, ... mám mnohé příbuzné v katolické církvi, kteří milují Pána a já věřím, že jsou spaseni jako věřící křesťané. To je křesťanská církev. A ti, kteří nevěří, způsobují strašné rozdělení a škodu tělu Kristovu. Už mnoho kazatelů na tuto církev útočilo a víra mnohých byla zničena. A to způsobilo mnoho zmatků a rozkolů. To musí přestat! My musíme kázat lásku.«
Takto vždycky mluví jezuité. Jsou to jejich fráze, které se zdají jako pravdivé. ... Dnes bych tomu pastorovi a těm, kteří vzdorují, chtěl říci: »Pastore, máš pravdu. Katolická církev není církví křesťanskou. Trpěl jsem v jejich rukou ve Španělsku. Nenávidí křesťany.«
Můj drahý pastor byl dosud ve vězení ... a když mne tento babtistický pastor poslal do mezidenominačního semináře, rozšířil jsem pověst o tom, že měl nějaký vztah s 18ti letou dívkou. Byla sehnána dívka (katolické děvče). Ta řekla diakonům, kteří byli proti tomu pastorovi, že by se chtěla z toho vyznat. Pastor však byl nevinný. Manželka se s ním rozvedla, církev byla rozbita a já jsem přešel na jiné působiště. ...


Jsou tři nejdůležitější způsoby rozbití sboru:
1) Uvést ve špatnou pověst silnou vůdčí osobu sboru (kazatele). 2) Izolovat ho, to je pozbavit ho jeho přátel a za 3) nějakým způsobem ho sprovodit ze světa.
1. způsob: Zničit jeho pověst lží proti němu. Překroutit něco, co řekl, aby vypadal jako nepřítel země. Uvést jej do nepříjemností s úřady. Falešně jej obvinit ze vztahu k ženě. Ku příkladu: Sekretářka, která má s ním milostný poměr. Dále zařídit, aby jej policie vyšetřovala z obvinění požívání drog, protože se chtěl vyhnout platit poplatky. Když by pak v takovém případě prokázal svou nevinu, je již pozdě. Sdělovací prostředky jej stačily představit jako viníka. Jeho pověst byla zhanobena. Když jej uvedou do špatné pověsti, pak se mu omluví za omyl. Je ovšem již pozdě. Pak třeba přichází telefonáty s pomluvou jeho manželky a jeho dětí z nemravných skutků. To je jen několik způsobů, jak takového člověka zneuctít. Od té doby je totiž považován za člověka nespolehlivého, označovaného jako lhář a zloděj.
2. způsob: Potom začíná kampaň psaníček a pomluv, ve kterých je takový člověk označen jako nevěrohodný. ... Je to zkrátka smolař. Ti, kteří se proti němu staví, vznášejí proti němu výhrady jako proti nepříteli způsobujícímu rozdělení: »Je proti jednotě! Neprokazuje Boží lásku, ... drží se svých vlastních podivných učení a pověr. Takto je svými spolupastory odstaven. Šíří se nová lež o nervovém zhroucení, ... všechno co řekne, je nevěrohodné.
Většina z nich se při tom podrobí a přistoupí na kompromis. Je to snadnější než bojovat proti takovému peklu. ... Izolace se používá, aby byl donucen vzdát se kazatelství.
3. způsob: Smrt je poslední východisko.Jestliže věří, že je povolán od Boha a nechce vstoupit v kompromis pod tlakem svých kolegů, přátel a rodiny, pak se stane neobvyklá věc: Je například sražen autem při nějaké nehodě. Může být zasažen autem a dostane se do nemocnice, ošetřovatelka mu zavře přívod kyslíku nebo dojde k záměně léku, nastane komplikace a on zemře. ... Nebo umírá následkem otráveného jídla nebo je živen drogami, jež mu mění psychiku a dostane se do blázince. Také se stává, že se střetne s nějakým mužem, který jej probodne dýkou nebo hovoří s někým osobně, kdo jej náhle zastřelí.
Jedna smrtelně nebezpečná technika se zakládá na vyhledávání dvojníka, který vypadá stejně jako oběť. Vybaven doklady totožnosti, používá jeho jméno, žije špatným životem, falšuje doklady, rujnuje jeho pověst a ničí jeho čest.


Protestantský seminář, který jsem měl zničit, byl v Kostarice. Byl to seminář mezidenominační. Byly mi určeny dvě krásné dívky, které měly se mnou spolupracovat. Byly ze skupiny Katolické akce mládeže. Předstírali fundamentalisticky založené znovuzrozené křesťanky. Karmen měla být mou přítelkyní v biblické škole. Marie byla určena k ničení pastorů a zavádění sexu mezi studenty.
Abych dokázal svůj antikatolický postoj, hádal jsem se za přítomnosti jiných studentů s jezuitskými kněžími, kteří přišli do tohoto semináře. Tito jezuité věděli kdo jsem. Samořejmě to byla jen přetvářka. Byl jsem to přece já, kdo poskytoval veškeré informace o této škole těmto kněžím a oni to dál poskytovali a předávali Svatému officiu ve Vatikáně. Mezi studenty jsem působil nevoli, protože jsem se i přes nejpřísnější předpisy o separaci chlapců a dívek vodil s Karmen za ruku.
Napřed začala vznikat ze strany učitelek podivení, pak pohrdání a nakonec pohoršení. Dvě ženy učitelky, které byly misionářky a byly svobodné, tím byly těžce pohoršeny. Dále jsem vybral a určil několik katolických šviháků, kteří předstírali křesťany, aby tyto učitelky sváděli. Pak jsem navštívil noclehárnu pro dívky a nechal jsem se přistihnout, když Karmen byla v nočním úboru. Na dotaz učitelky odpověděla, že všechny dívky dělají totéž s jinými studenty. A pohoršení učitelek neznalo mezí.
Nastoupila diskuze a tento »skandál« se také dostal do sdělovacích prostředků. Jako novinář byl další jezuitský kněz, který to celé patřičně a barvitě popsal. Seminář byl otřesen. Byl totiž označen za místo mravní zkázy.
Schválně jsem se také oblékal jako nemehlo, loudal jsem se a přicházel vždy všude pozdě. Bojoval jsem s učiteli a obviňoval je, že nemají křesťanskou lásku. Jakmile se proti mně ozvali, ihned jsem se ohradil slovy: »Nerýpejte do mě. Proč mě tak pronásledujete? Jednejte jako kněz.« Při každé příležitosti jsem je přesvědčoval, že v katolické instituci jsou mnozí dobří křesťané a že katolické školy jsou pro svou disciplinu lepší.
Marie byla velice zaměstnaná. Mnozí ze 17ti studentů, které svedla, byli ze školy vyloučeni a nyní přišli na řadu pastoři a kazatelé. Pak bylo možné vidět pastora, jak často Marii ohmatával a hlídal ji, kam jde. A Marie hrála i citové divadlo. Tak padli tři pastoři: Metodistický, letniční a jeden pevně stojící kazatel. ... Její misie se zdařila. Všichni tři pastoři se stali plně ekumenickými. Začali kázat jen o Boží lásce a již vůbec nemluvili o tom, že římští katolíci směřují do záhuby a odsouzení. Všechno proběhlo podle našich plánů. A tak dojde k ultimativnímu sjednocení všech církví s římskokatolickou institucí.
Vrcholem všeho bylo, když jsem studentům namluvil, že třítýdenní hladovka zlepší kondici. Opět se to dostalo do novin a škola měla náběh na zánik. Katoličtí kněží žádali její uzavření. Prohlašovali, že je to satanovo doupě.
Pak na mne škola vydala zatykač. Představitel školy se mne pokoušel vyhostit ze země. Ovšem Vatikán pomocí Španělské vlády prohlásil, že jsem jen zběh z armády a na základě toho jsem byl přemístěn dřív, než mohli zjistit, že jsem jezuita. Dnes (1979) už je tato biblická kolej totálně ekumenická a plně spolupracuje s římskokatolickými kněžími. ...
Když jsem zruinoval teologický seminář a byl vzat zpět do Vatikánu, byl jsem vysvěcen (ordinován) za jezuitského kněze. Ve špionáži jsem byl tak obratný, že na mne vložili to největší jho a pověření. ... Když jsem opustil instituci, stal jsem se biskupem ve starořímské katolické církvi držíc svou bullu mého vysvěcení pod apoštolskou posloupností římských biskupů.” (A. Rivera: Alberto, Part I., vol. 12, Chick publ., California, USA, 1990, str. 14-23)
[/b]



K Téme:

Nury Riverová, vdova po Albertovi Riverovi, bývalom jezuitskom kňazovi, odmietla podplatenie Vatikánom
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6751&mode=&order=0&thold=0