17. listopad 1989 - dnes 17. listopad 2023

brusle7

... vzpomínky ... radost a naděje ... Bůh ví dál ... jsme a jdeme s Ním v důvěře dál ...

Cizinec · Zaslal: ne listopad 19, 2023 8:26 am Předmět:

No, po minulých letech tedy trošku hořkosladká vzpomínka, ...

Když si vzpomenu, jak agresivní hulváti o výročí řvali na premiéra země, který šel položit kytky, či mladí komsomolci na tátu s dětmi a ideologická média k tomu ještě přizvukovala, ... Tak už mám ten den tak jako ukradenou revoluci.

Stávkovali jsme tehdy kdysi na té VŠ, kreslili plakáty "jakeše do koše" a "na štěpána bez štěpána", "se sovětským svazem přišla bída na zem", ale určitě ne proto, aby naši vnuci kreslili plakáty "s evropskou unií do věčné basy a nikdy jinak"...

Byl jsem vděčný za zrušení vojenské katedry, kde nás v kapli ze 17. století učili, jak granátem roztrhat co nejvíc kapitalistických neřádů. Byli jsme vděční po letech za svobodu, za jednotu. O to víc pak bolela změna na konci devadesátek, kdy opět začalo přituhovat, kdy se vlastní vláda postavila proti slibně rozjeté české společnosti a začala systematicky tlačit opět cizí.

Připadám si poslední dobou jak v sedmdesátkách - jen RVHP nahradilo GDPR a Mládek by zpíval jiné písničky, ale učitelky či protirežimní živly už tu soudí za názory, tak, jako kdysi. Velká část společnosti má strach mluvit, roste jejich bezmoc, zatímco arogance moci vlád stoupá. Vzniká několik systémů cenzury, vznikají úřady a úředníci pro "správnou pravdu", vznikají finanční toky na podporu "správných" médií. Lidé blízcí vládě skáčou z oken na dovolené s rodinou, jak v Rusku či jak v roce 1946. Vládní materiály jsou plné intenzifikace ratifikace ekologizace dekarbonizace globalizace, ... A ekonomický pokles je zhruba 10-15% za dekádu (vyrovná se komunistům v jejich "výkonu" bohatě..)

Jen pár střípků...

Toník

Frantisek100 · Zaslal: ne listopad 19, 2023 9:55 am Předmět:

Pravdivá vzpomínka. Já byl tehdy hodně naivní. Věřil jsem, že lidé budou lepší a věřil jsem i křesťanům. Pak se někteří z nich dostali i v našem měst k moci a zhnusili se mi. Najednou se mi zhnusilo celé to křesťanství importované k nám ze západních zemí. Těm lidem šlo jen o to, mít moc a prachy. Co mohli, to by rádi získali pro sebe. Církve se mi zhnusily svojí komedií a křiváctvím. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, že jsem veřejně proti těmto pánům vystoupil. Na druhé straně musím přiznat, že se mi zlepšilo pak sociální postavení i plat. Zdálo se mi, že si mne lidé váží. Životní úroveň se zvýšila. Stačí se podívat na dnešní moderní nemocnice a moderní přístroje v nich, na vybavení škol, kvalitu dopravy, bydlení.. Bohužel na dětech to vidět není. Úroveň vzdělání přes všechnu vybavenost klesá a vidím to pesimisticky stejně jako Jirka. Vysoký počet depresí i u dětí dokazuje, že se něco dělá nedobře. Pokud bych tuto vládu za něco pochválil, tak aspoň za to, že máme plné zásobníky plynu, když jsme si zbytečně vybrali cestu bez závislosti na ruském plynu. Stejně je to většinou zase jen ruský plyn, ale od překupníků a výrazně dražší. Důchodci nemají důvod na vládu nadávat, protože valorizace za poslední tři roky byla dost velká. Nikdo neumírá hladem. A tak vedle negativ, má to i pozitiva. Zatím ještě je svoboda.

Willy · Zaslal: ne listopad 19, 2023 12:10 pm Předmět:

Pro mne byl letošní 17. listopad den jako každý jiný. Před 34 lety to byl taky pátek, měl jsem tehdy denní směnu jako dispoziční výpravčí v Praze na hlavním nádraží, tedy, jak jsme říkali, na "Wilsoňáku" a nevěděl jsem, co se nedaleko děje. A když jsem se to dozvěděl, začal jsem se denně zúčastňovat demonstrací na Václaváku a potom na Letné, cinkal klíčema jako všichni, kdo tam byli, zapojen do dění.
Stal jsem se jedním ze tří mluvčí OF Wilsonova nádraží a posléze za OF členem Přípravného výboru (PV) Odborového sdružení železničářů (OSŽ). Kvůli tomu všemu jsem od 20. do konce listopadu 1989, tj. 10 dní a nocí, spal jen 8 hodin. OSŽ mělo na jaře r. 1990 na pražském výstavišti ustavující sjezd, jemuž předcházela jednání PV na různých úrovních - odborových organizací v rámci Československa i jiných zemí, Generálního i oblastních ředitelství drah, ministerstva dopravy, Federálního shromáždění, díky nimž se podařilo ustavit největší a nejúčinnější odborovou organizaci v zemi.

Pak ale přišel r. 1991, kdy jsem se na den dětí (1.6.) Božím řízením a z Boží milosti octnul na Letné znovu - tentokrát na evangelizaci, jíž se neúčastnili statisíce lidí jako dva roky předtím, ale "jen" tisíce a já se znovu narodil. Od té doby mi můj život nepatří a já vděčím Bohu za to, že se mi dal poznat, že se mne ujal, že mi dal svůj život, život, který má smysl, život, kterému dal smysl Bůh v Kristu, který se pro mne tím životem a smyslem života stal. A za to jsem Bohu neskonale vděčný.