JEDENÍ, PITÍ A DÝCHÁNÍ - JSME TO, CO (KOHO) JÍME

[Willy]

Tento článek jsem napsal proto, že mi toto téma položil Pán Ježíš na srdce. Jde totiž o zanedbávané a přitom životně důležité téma, jemuž není ve sborech věnována patřičná pozornost, jakou si zaslouží a jak si v Písmu ukážeme.

Od počátku, od stvoření člověka byl jeho život otázkou jedení. Jak fyzicky, tak duchovně.

Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.
Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady... Gn 1:29, 2:9

Strom života nalezneme jak v první knize - Genesis (2:9), tak v poslední knize - Zjevení Janovo (22:2,14), tedy na začátku i na konci Bible.

Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Zj 22:2

Strom života v několika různých významech zmiňuje kniha Přísloví (3:18, 11:30, 13:12 a 15:4) a v knize Zjevení je kromě výše uvedeného 2. verše, 22. kapitoly ještě ve verších 14 a 19 a v 7. verši, 2. kapitoly.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.

„Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města.“
...a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku.

Strom života je zobrazením Pána Ježíše Krista, který nám dává život, je naším životem (Ko 3:4) a Jehož můžeme a máme jíst, jak nám řekl v Janově evangeliu 6:57 - Jako Mne poslal živý Otec a Já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo Mne jí, bude žít skrze Mne.

Víme také, že když byl Ježíš pokoušen ďáblem na poušti, prvním pokušením bylo, aby proměnil kámen v chléb. Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ “

V Janovi 6:56 Pán Ježíš říká Neboť Mé tělo je pravý pokrm a Má krev je pravý nápoj. Kdo jí Mé tělo a pije Mou krev, zůstává ve Mně a Já v něm. Tím tělem je Kristus jako Slovo, které se stalo tělem a jako chléb života, který sestoupil z nebe. Ten chléb a tu krev symbolizuje chléb a víno, které jíme a pijeme při Památce Večeře Páně u Pánova stolu. K pití máme také vodu života, tj. Ducha, který nám byl dán díky tomu, že byl Pán Ježíš oslaven, tzn. vzkříšen z mrtvých. Z tohoto Ducha jsme také všichni dostali napít, jak napsal Pavel Korintským (1K 12:13) Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.
To je naplněním Pánova slova z Janova evangelia 7:37-39 V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke Mně a pije. Kdo věří ve Mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v Něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.

Tak to bychom měli jedení a pití a zbývá nám dýchání.
Dýchání je pro fyzický život nejdůležitější. A i dýchání má v duchovním životě ekvivalent - je to vzývání Pánova jména, jména Ježíš. Vzývání Hospodinova jména začalo s narozením Enóše - A Šétovi, také jemu se narodil syn. Dal mu jméno Enóš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. Gn 4:26

Vzývání jména Páně má ve trojici "jedení, pití a dýchání" výsadní postavení, protože může v jistých případech nahradit či zastoupit i ono jedení a pití, snad právě proto, že je důležitější. Jak píše Pavel Římanům (10:12-13).

Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo Ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘

Tolik tedy stručně k tématu či uvedení do tématu jedení, pití a dýchání, k němuž můžete klást v případě zájmu otázky.

Kéž si uvědomíme a uvědomujeme důležitost tohoto tématu; takovou, jakou má nejen pro nás, ale i pro našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

[Willy]

On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal Jeho dílo. Jan 4:32-34

Pokrmem Pána Ježíše bylo činit vůli Otce, který Jej poslal a dokonat Jeho dílo. Na kříži řekl: „Dokonáno jest.“

Učedníci v té době tento Ježíšův pokrm neznali, nebyli znovuzrození a nebyli pokřtěni v Duchu Svatém, tzn. zmocněni a pomazáni ke službě. Ale co potom?

Apoštol Pavel napsal Korintským: Když hlásám evangelium, není to má chlouba; je to pro mne nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal.
To znamená, že hlásání evangelia, k němuž byl povolán, byla pro něho nutnost, řecky: leží na mně nutnost.
Ve Skutcích zaznamenal Lukáš Pavlovo slovo: „Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.“

Pavel zde sice nemluví o pokrmu, nicméně tak jako je nutný k životu pokrm, tak nutné a životně důležité bylo pro Pavla, aby činil Boží vůli, naplnil službu, kterou přijal od Toho, který jej poslal, a dokončil svůj běh.

Pro Pána Ježíše bylo činění Boží vůle také břemenem; břemenem, které máme nést spolu s Ním zapřaženi v Jeho jhu, jímž je Boží vůle - viz Mt 11:29-30.
Z toho vyplývá a v důsledku to znamená, že ten pokrm Pána Ježíše, který učedníci neznali, je pro dnešní učedníky určen k jedení také. Tož tak.

[Willy]

Zaměřme naši pozornost ještě jednou na dýchání v souvislosti s jedením a pitím.

Bylo řečeno, že dýchání v duchovním smyslu slova je především vzývání jmena Páně. Dýchání ve fyzickém i duchovním životě znamená vydechování a nadechování.
Z jistého hlediska můžeme říci, že výdechem se zbavujeme sebe, něčeho ze sebe, čeho se potřebujeme zbavit. A nádechem přijímáme v duchovním životě něco z Boha, Božího Ducha, doslova Boží vzduch, neboť v hebrejštině slovo "Rúah" znamená Duch, vzduch, vítr a je napsáno, že Písmo Svaté, Slovo Boží bylo vdechnuté Bohem. Toto vdechnuté Slovo máme nejen číst, nýbrž i jíst a vzýváním Pánova jména toto Slovo, které je Duch, také vdechujeme, nadechujeme.

Pán Ježíš řekl: Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. J 6:63

Když člověk mluví, de facto vydechuje ústy vzduch skrze hlasivky, v nichž se tvoří specifický zvuk - tedy řeč.

A dále, aby se člověk mohl napít, používá také dech, tzn. že "vdechuje", nasává místo vzduchu vodu, která jde místo do plic, do žaludku, podobně jako vysavač může sát buď vzduch nebo vodu.

Z toho všeho je patrné, že duchovní život se odehrává a je žit podobně jako život fyzický s tím rozdílem, že je dočasný, kdežto ten duchovní je věčný. A říká se, že modlitební život je dýchání a že pijeme z Ducha, že jsme z jednoho Ducha dostali napít. Samařská žena od Jákobovy studny v Janovi 4. kapitole by o pití z Ducha, vody života, mohla vyprávět.

Vidíme tedy, jak to všechno spolu souvisí a jak na našem fyzickém životě můžeme pozorovat, že obdobně funguje život duchovní.

Tímto tento příspěvek nekončí - budu k němu přidávat, doplňovat popř. měnit nebo vylepšovat, upřesňovat.

[Willy]

S jedením, pitím a dýcháním neboli tedy s životem Kristova učedníka neodmyslitelně souvisí a k životu v Kristu náleží stůl Páně, Pánův stůl s Památkou Večeře Páně, jíž si Pána Ježíše připomínáme právě jedením a pitím Jeho těla a krve, symbolizované nekvašeným chlebem a vínem.
Nic jiného tak neoslaví Pána Ježíše a neprospěje našemu společnému budování, než shromáždění u Pánova stolu a slavení Památky Večeře Páně, kdy jedením a pitím jednak zvěstujeme Kristovu smrt a druhak díky tomu máme v sobě Kristův život, život vzkříšení - viz J 6:54-56.
Kdo jí Mé tělo a pije Mou krev, má život věčný a Já ho vzkřísím v poslední den. Neboť Mé tělo je pravý pokrm a Má krev je pravý nápoj. Kdo jí Mé tělo a pije Mou krev, zůstává ve Mně a Já v něm.

Mějme na paměti, že Pánův stůl s Památkou Večeře Páně ustanovil Pán Ježíš při poslední večeři se svými učedníky před svým ukřižováním jako životně důležitou součást života církve. Žádné jiné shromáždění církve nepředstavuje praktickou jednotu církve, svatých a učedníků Pána Ježíše Krista jako právě toto a žádné jiné shromáždění nemá takový význam pro budování církve jako shromáždění kolem Pánova stolu, jehož středem a obsahem je Pán Ježíš jako náš život, život Těla, jednota Ducha, jednota víry, vedoucí k plnému poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti (Ef 4:13).

Podívejme se, co o Pánově stole a Památce Večeře Páně říká Boží Slovo skrze apoštola Pavla v 1. listu Korintským tak, jak je ustanovil sám Pán Ježíš Kristus.

Pánův stůl:
1K 10:14:24 Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám. Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni. Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře? Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Či chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.

Památka Večeře Páně:
11:23-33 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají, tzn. umírají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého.

Prosím ty, kdo to budou číst, aby se nad tím Slovem modlili a přijali z Něho život potřebný pro zachovávání tohoto Slova a správnou praxi, která předejde problémům tělesných svatých v Korintu.

Po 11. kapitole následují dvě známé kapitoly o darech Ducha a o lásce Boží a dále 14. kapitola o Božím řádu na shromáždění církve u Pánova stolu, které jsou důležité pro správnou praxi života církve v Kristu Ježíši.
https://www.obohu.cz/bible/index.php?hledat=1K+14&k=1K&styl=CSP&kap=14&kde=1

Modlitba:
Kéž se nad námi Bůh v Kristu smiluje a dá nám skrze Ducha moudrosti a zjevení milost ke všemu, co je třeba, abychom dospěli a dozráli v životě, který potřebujeme k životu v Království nebes, a vybudováni v Tělo Kristovo v lásce byli připraveni na příchod Pána Ježíše jako zloděje v noci, našeho Ženicha a život v Jeho Království v budoucím věku, v Miléniu. Amen.