VĚRNOST - Boží a lidská

[Willy]

Boží věrnost je hojněji zmiňována ve Starém zákoně, kde se často pojí s Božím milosrdenstvím. V Novém zákoně je zmíněna jen jednou, ostatní zmínky se v NZ týkají lidské věrnosti ve vztahu k Bohu, zejména tedy coby ovoce Ducha v listu Galatským 5:22.

Je zvláštní, že ze 71 zmínek v celé Bibli se jen jediná týká Boží věrnosti v NZ. Možná je to proto, že o Boží věrnosti nelze pochybovat. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: "Jsme-li nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." Tento verš nás tedy ujišťuje o Boží věrnosti, která není závislá na věrnosti člověka.

A jak je to tedy s naší věrností Bohu. Ovoce Ducha vyjmenované Pavlem v Ga 5:22 začíná láskou a končí věrností. Tak jako je naše láska založena na lásce Boží, na lásce Boha, který nás miloval jako první, dříve než my Jeho, může a má být naše věrnost k Bohu založena na Jeho věrnosti k nám. Dá se říci, že Boží věrnost k nám se v nás může a má stát naší věrností k Bohu. Jsou to takové spojené nádoby - nakolik důvěřujeme či tedy jsme věrni Bohu, natolik je Bůh věrný či tedy důvěřuje nám.

To vše se odvíjí od našeho vzájemného vtahu s Bohem. Bůh chce, kromě jiného, abychom se z Něho těšili, abychom Jej přijímali se vším všudy takového, jaký je a těšili se z Jeho bohatství. Když chce, abychom Jej milovali, dá nám Jeho lásku. Když Bůh chce, abychom Mu byli věrní, dá nám Jeho věrnost. Když chce, abychom byli milosrdní, dá nám Jeho milosrdenství. Bůh je bohatý Bůh, který s námi chce sdílet vše, Kým a čím je a dává nám to v Synu, Kristu skrze Ducha Svatého, který do nás přenáší vše, Kým a čím Bůh je, všechno, co má, co získal a obdržel, abychom Mu byli podobní, abychom byli jako On a jedno s Ním. *)
Způsob, jakým si Kristus coby Ženich získává svou Nevěstu, je, že ji svými dary činí takovou, jakou ji chce mít a jaká má být, aby se s ní mohl oženit.

Od ženy, manželky je vyžadována věrnost, tj. aby byla svému Manželovi věrná, oddaná a poddaná, protože ona je Jeho slávou. Nevezme si přece nějakou nezletilou, nedospělou, nezkušenou, nevzdělanou "cuchtu", která by se k Němu vůbec nehodila a nesplňovala by Boží požadavky, které Bůh na její kvality klade. Je to Bůh Otec, který dohlíží na přípravu Nevěsty a nedovolí, aby si Jeho Syn vzal nepřipravenou a nehodnou ženu.

Všimněme si, jak nekompromisně a tvrdě vytýkal Izraeli, jehož se chtěl stát Manželem, jeho nevěru. Za dvojí zlo považoval to, že Ho opustili a vykopali si vlastní puklé cisterny, které neudržely vodu. Synové Izraele nezůstali v Jeho smlouvě, kterou s jejich otci uzavřel. A tak je po tom všem, co se Hospodinu natropili, opustil a starou smlouvu nahradil novou, kterou s nimi uzavře, až se zase nad domem Izraelským v Jeho milosrdenství smiluje (se) Slovy:

Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu. Jeremiáš 31:33-34

Tentýž Jeremiáš v Pláči 3:22-23 píše: Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování. Je nová (laskavost) každé ráno, Tvá věrnost je velká.

My věřící z pohanů máme tu úžasnou milost, že v této smlouvě, v Nové Závěti, jsme zahrnuti už nyní, že se na nás vztahuje také a že jsme do ní mohli vstoupit a vstoupili dříve než Izrael - pokud k tomu tedy skutečně došlo.
Celý Nový zákon, Nová smlouva či závěť, je vlastně svým způsobem smlouvou manželskou, neboť v té první manželské smlouvě Izrael nezůstal, porušil ji, a tak nedošla naplnění.

Kéž my věrně v této Nové smlouvě zůstáváme tak, jak zůstáváme v Kristu, věrni našemu budoucímu Ženichovi nechodíme za cizími bohy, nedáváme si jiná jména, vytrvale vzývající jméno našeho Pána Ježíše Krista až do konce. Amen.

*) Dodatek, doplnění:
Vše, čím chce Bůh, abychom se stali my, se nejprve Bůh v Kristu skrze Ducha chce stát v nás a místo nás, jelikož ví a my bychom měli také vědět, že my sami v sobě toho nejsme schopni.
Na nás pak je, abychom k tomu dali Bohu naším sebezapřením všechen potřebný prostor.