SVOBODA PODLE BOHA

[Willy]

Pán Ježíš Kristus řekl, že poznáme pravdu a pravda nás vysvobodí a pokud nás Syn vysvobodí, budeme skutečně svobodní. K tomu nám Bůh v Kristu dal Ducha pravdy, který nás uvádí do veškeré pravdy, abychom uměli rozlišit pravdu od lži, což je pro tělesného/duševního člověka nemožné. Jako výsledek a důsledek je napsáno, že Bohem definovaná svoboda je tam, kde je Pánův Duch. (2K 3:17)

Pán Ježíš sám o sobě také řekl, že je Pravda a Pavel nám vysvětlil k čemu nás Bůh zachránil a vysvobodil, když napsal Galatským (2:13-14) Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘

Z toho všeho můžeme usoudit, co je a co znamená pro věřícího v Krista svoboda, o které Pán Ježíš i Pavel mluvili/psali a také, co svoboda není. Dá se říci, že svoboda nám je dána ke službě Bohu a lidem, k činění Boží vůle, k mluvení P/pravdy k našim bližním, k promlouvání Slova milosti, spravedlnosti, moudrosti, věčného života, ale také spravedlivého soudu Božího.

Bůh nedal nikomu z Božích dětí svobodu k hříchu, ke lhaní, k pomluvám, k dělání si, co chtějí. Bůh nedal svým dětem svobodu slova ve světském lidskoprávním smyslu toho slova. Svoboda Božích dětí je Bohem omezena a vymezena Božím Slovem, Boží vůlí a Božím zákonem svobody, jak píše Jakub (1:25-26, 2:12-13).

Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.
Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.

Tož tak.