Vzájemnost podle dopisu andělu sboru ve Filadelfii i obecně

[Willy]

Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval Mé slovo a nezapřel jsi Mé jméno.
Protože jsi zachoval slovo Mé vytrvalosti, i Já zachovám tebe v hodině zkoušky,... Zjevení 3:8b, 10a

Zachoval jsi Mé Slovo, Já zachovám tebe; nezapřel si Mne, nezapřu Já tebe. Já žiju v Tobě, Ty žiješ ve mně. Já miluji tebe, ty miluješ Mne. Já miluji vás, vy se milujte navzájem Mou láskou - tak se pozná, že jste Mými učedníky. Vy jste Mým dědictvím a Já jsem vaším dědictvím.

Od této naší vzájemnosti s Pánem Ježíšem Kristem se odvíjí vzájemnost mezi bratry a sestrami, která má být mezi svatými, spojenými poutem lásky, ať už se jedná o vzájemné milování nebo sdílení, povzbuzování či napomínání, službě milostí, která byla jednomu každému údu Těla Kristova dána, apod. Se vzájemnosti také souvisí vzájemné přebývání na němž je založena jednota - především jednota Ducha, ale i jednota mysli, tj. jednomyslnost, aby se skutečně stal ze dvou jeden; jeden D/duch, jedna mysl, jedna vůle, jedno srdce, jedna ústa a nakonec jeden univerzální manželský pár, kde jeden Bůh je Manželem a jeden nový souhrnný člověk manželkou, přebývající v jednom Božím vzájemném příbytku - Novém Jeruzalémě, městě s chrámem, choti Beránkově, Boží stánku s lidmi, v němž budeme trávit věčnost.

Je třeba, abychom si uvědomili, že jaký je náš vzájemný vztah s Pánem, takový je a bude náš vzájemný vztah s Božími dětmi. A víme, jak Bohu Otci záleží na tom, aby se Jeho děti a Kristovi učedníci navzájem milovali. Vždyť to, jaký je náš vzájemný vztah, rozhodne o bytí či nebytí v Božím Království v tomto i v budoucím věku.
Kdo se nenaučil a nenaučí žít v Království našeho Pána Ježíše Krista v tomto věku, nebude v něm moci žít ani ve věku budoucím. Do Království nebes se vstupuje růstem v životě a žitím v tom Království v tomto věku a v tomto těle skrze společenství s Pánem Ježíšem, který je naším životem a vším, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti, tzn. že jsme na Něm závislí.

A pak jsou tu ještě další úžasné vzájemnosti. Máme Pána Ježíše, ale má také On nás? Pán je naším přítelem, ale jsme i my Jeho přítelem? Bůh Otec neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás, za všechny Jej vydal, jak by nám s Ním nedal všechno. To znamená, že máme všechno společné - vzájemné. Všechno, co je Jeho, je i naše a všechno, co je naše, je i Jeho. Je to doslova jako bezpodílové vlastnictví manželů, kdy společně vlastníme všechno, s čím do manželství vcházíme, přičemž my sami jsme do něho přinesli vlastně jen sami sebe, neboť vše ostatní vlastní budoucí Manžel, který nám dává vše zadarmo z Jeho milosti.

Tož tak.