|
Právě je 595 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116824169 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Věrouka církve adventistů sedmého dne
Vloženo Pondělí, 30. srpen 2010 @ 22:35:06 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Církev adventistů sedmého dne vychází z učení a zásad
Bible, kterou považuje za inspirované Boží slovo (2 Tim 3,16). 66
knih Starého a Nového zákona lidem poskytuje všechny informace o
Božím plánu záchrany v Ježíši Kristu. Starý zákon předpovídá příchod
Mesiáše a Nový zákon dosvědčuje jeho život. Bible lidem radí jak
mohou navázat vztah s Bohem. Odhaluje smysl života, radí jak je možné
zkvalitnit mezilidské vztahy, co dělat pro zlepšení svého duchovního,
duševního a tělesného zdraví.
Základní věroučné výroky Církve adventistů sedmého
dne
Adventisté sedmého dne přijímají Bibli za své jediné
vyznání víry a z ní odvozují základní věroučné články. Dále uvedené
věroučné výroky jsou výrazem toho, jak církev učení Písma chápe a
vyjadřuje. K revizi těchto výroků může dojít při zasedání Generální
konference, když církev pod vedením Ducha svatého dospěje k plnějšímu
pochopení Písma nebo nalezne výstižnější výrazy k vyjádření toho,
co učí Boží slovo.
l. Písmo svaté
Písmo svaté, Starý i Nový zákon, je psané Boží slovo. Je dáno Boží
inspirací prostřednictvím svatých Božích lidí, kteří mluvili a
psali pod vlivem Ducha svatého. V tomto slově Bůh svěřil člověku
poznání nezbytné ke spasení. Písmo je neomylné zjevení Boží vůle.
Je měřítkem charakteru, zkušebním kamenem zkušeností, autoritativním
základem učení a spolehlivým záznamem Božích činů v dějinách. (2
Petr 1,20.21; 2 Tim 3,16.17; Žalm 119,105; Přísl 30,5.6; Iz 8,20;
Jan 17,17; 1 Tes 2,13; Žid 4,12)
2. Trojjediný Bůh
Bůh je jeden: Otec, Syn a Duch svatý; jednota tří osob od věčnosti.
Bůh je nesmrtelný, všemohoucí, vševědoucí, svrchovaný a všudypřítomný.
Je nekonečný a přesahuje lidské chápání. Přesto však je znám prostřednictvím
svého zjevení. Patří mu věčná úcta, sláva i služba všeho tvorstva.
(5.Moj 6,4; Mat 28,19; 2 Kor 13,13; Efez 4,4-6; 1 Petr 1,2; 1 Tim
1,17; Zj 14,7)
3. Otec
Bůh, věčný Otec, je Stvořitel, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce
celého stvoření. Je spravedlivý a svatý, milosrdný a milostivý,
dlouhoshovívající a hojný v neochvějné lásce a věrnosti. Moc a
vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou rovněž zjevením
Otce. (1 Moj 1,1; Zj 4,11; 1 Kor 15,28; Jan 3,16; 1 Jan 4,8; 1.Tim
1,17; 2 Moj 34,6.7; Jan 14,9)
4. Syn
Bůh, věčný Syn, se stal člověkem v Ježíši Kristu. Skrze něj byly
stvořeny všechny věci, zjeven Boží charakter, uskutečnilo se spasení
lidstva a svět je jím souzen. Věčný pravý Bůh se v Ježíši Kristu
stal také pravým člověkem. Počat z Ducha svatého, narodil se z
Marie, panny. Žil a byl pokoušen jako člověk, a přesto byl dokonalým
ztělesněním Boží spravedlnosti a lásky. Svými zázraky projevil
Boží moc a prokázal, že je Boží zaslíbený Mesiáš. Dobrovolně trpěl
a místo nás zemřel na kříži za naše hříchy. Vstal z mrtvých, vstoupil
na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Znovu přijde
v slávě, aby provždy vysvobodil svůj lid a obnovil všechny věci.
(Jan 1,1-3.14; 5,22; Kol 1,15-19; Jan 10,30; 14,9; Řím 6,23; 2
Kor 5,17-19; Luk 1,35; Filip 2,5-11; Žid 2,9-18; 1 Kor 15,3.4;
Žid 8,1.2; Jan 14,1-3)
5. Duch svatý
Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení
a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible. Naplňoval Kristův život
mocí. Zve a přesvědčuje lidi. Ty, kteří ho poslechnou, obnovuje
a proměňuje k Božímu obrazu. Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy
s Božími dětmi, obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji
k vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do
veškeré pravdy. (1 Moj 1,1.2; Luk 1,35; 2 Petr 1,21; Luk 4,18;
Skut 10,38; 2 Kor 3,18; Efez 4,11.12; Skut 1,8; Jan 14,16-18.26;
15,26.27; 16,7-13)
6. Stvoření
Bůh je Stvořitel všeho a v Písmu podal spolehlivou zprávu o své stvořitelské
činnosti. V šesti dnech Pán stvořil nebe i zemi i všechno pozemské
tvorstvo a odpočinul sedmého dne onoho prvního týdne. Tak ustanovil
sobotu jako trvalý památník svého dokončeného stvořitelského díla.
První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo
stvoření. Obdrželi vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj.
Svět byl po dokončeném stvoření velmi dobrý a zvěstoval Boží slávu.
(1.Moj 1,2; 2.Moj 20,8-11; Žalm 19,2-7; 33,6.9; 104; Žid 11,3)
7. Přirozenost člověka
Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou
a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako
svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším
ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních
a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha,
popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení
pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali
kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími
následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však
v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných
lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě
jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své
životní prostředí. (1.Moj 1,26-28; 2,7; Žalm 8,4-8; Skut 17,24-28;
1.Moj 3; Žalm 51,7; Řím 5,12-17; 2 Kor 5,19.20; Žalm 51,12; 1 Jan
4,7.8.11.20; 1.Moj 2,15)
8. Velký spor
Celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem,
v němž jde o Boží charakter, Boží zákon a Boží svrchovanou vládu
nad vesmírem. Tento spor začal v nebi, když jedna ze stvořených
bytostí, obdařená možností volby, se začala povyšovat. Stala se
satanem, Božím odpůrcem, který do odboje strhl část andělů. Svedl
Adama a Evu do hříchu, a tím uvedl ducha vzpoury na naši zemi.
Hřích znetvořil Boží obraz v lidech, narušil pořádek ve stvořeném
světě a zapříčinil zkázu celé země potopou. Celé tvorstvo pozoruje
náš svět, který se stal jevištěm vesmírného sporu, na jehož konci
bude Bůh lásky obhájen. Na pomoc v tomto sporu posílá Kristus svému
lidu Ducha svatého a věrné anděly, kteří mají věřící vést, chránit
a podporovat na cestě spasení. (Zj 12,4-9; Iz 14,12-14; Ezech 28,12-18;
1 Moj 3; 1 Moj 6-8; 2 Petr 3,6; Řím 1,19-32; 5,12-21; 8,19-22;
Žid 1,14; 1 Kor 4,9)
9. Kristův život, smrt a zmrtvýchvstání
Jediný smiřující prostředek za lidský hřích Bůh poskytl v Kristově
životě dokonalé poslušnosti Boží vůle, v jeho utrpení, smrti a
zmrtvýchvstání. Ti, kteří vírou přijímají toto smíření, mohou mít
věčný život a celé tvorstvo může lépe chápat nekonečnou a svatou
lásku Stvořitele. Toto dokonalé smíření obhajuje spravedlnost Božího
zákona a milostivost Božího charakteru, protože odsuzuje náš hřích
a poskytuje nám odpuštění. Kristova smrt je zástupná a očisťující,
smiřující a proměňující. Kristovo zmrtvýchvstání zvěstuje Boží
vítězství nad mocnostmi zla a těm, kteří smíření přijímají, zaručuje
konečné vítězství nad hříchem a smrtí. Vyhlašuje vládu Ježíše Krista,
před kterým se skloní každé koleno na nebi i na zemi. (Jan 3,16;
Iz 53; 1.Petr 2,21.22; 1.Kor 15,3.4.20-22; 2.Kor 5,14.15.19-21;
Řím 1,4; 3,25; 4,25; 8,3.4; 1.Jan 2,2; 4,10; Kol 2,15; Filip 2,6-11)
10. Zkušenost spasení
Z nekonečné lásky a milosrdenství Bůh kvůli nám ztotožnil s hříchem
Krista, který hřích nepoznal, abychom se v něm směli stát před
Bohem spravedlivými. Pod vlivem Ducha svatého si uvědomujeme svou
ubohost, uznáváme svou hříšnost, litujeme svých přestoupení a věříme
v Ježíše jako Pána a Krista, jako zástupce i vzor. Tato víra, která
přijímá spasení, vzniká působením Boží moci prostřednictvím Písma
a je darem Boží milosti. Skrze Krista jsme ospravedlněni, přijati
za Boží syny a Boží dcery a vysvobozeni z nadvlády hříchu. Skrze
Ducha jsme znovuzrozeni a posvěceni. Duch obnovuje naši mysl, do
našeho srdce vpisuje Boží zákon lásky a dává nám moc žít svatým
životem. Zůstáváme-li v něm, stáváme se účastníky Božské přirozenosti
a máme jistotu spasení nyní i na soudu. (2.Kor 5,17-21; Jan 3,16;
Gal 1,4; 4,4-7; Tit 3,3-7; Jan 16,8; Gal 3,13.14; 1.Petr 2,21.22;
Řím 10,17; Luk 17,5; Mar 9,23.24; Efez 2,5-10; Řím 3,21-2 6; Kol
1,13.14; Řím 8,14-17; Gal 3,26; Jan 3,3-8; 1.Petr 1,23; Řím 12,2;
Žid 8,7-12; Ezech 36,25-27; 2.Petr 1,3.4; Řím 8,1-4; 5,6-10)
11. Růst v Kristu
Svojí smrtí na kříži Ježíš zvítězil nad mocnostmi zla. Jako ten, kdo
během své pozemské služby přemáhal démony, zlomil jejich moc a zpečetil
jejich konečný osud. V Ježíšově vítězství spočívá i naše vítězství nad
mocnostmi zla, které se nás pokouší stále ovládat, i když s Kristem
žijeme v pokoji, v radosti a v jistotě jeho lásky. Nyní nás posiluje
Duch svatý, který v nás přebývá. Trvalé odevzdávání Ježíši jako Pánu a
Spasiteli nás osvobozuje od břemen minulých hříchů. Nežijeme už v
temnotách, ve strachu ze zlých mocností, v nevědomosti a bezsmyslnosti
dřívějšího života. Ježíš, který nás vysvobodil, nás povolává, abychom
neustále rostli v podobu jeho povahy, abychom s ním denně udržovali
spojení v modlitbách, abychom se sytili jeho Slovem, abychom hluboce
uvažovali o jeho Slovu a o jeho mocné péči, abychom ho chválili písněmi
při společných bohoslužbách a abychom se zapojili do misijního úkolu
svěřeného církvi. Když se budeme věnovat službě lásky těm, kdo žijí
kolem nás a budeme svědky o Jeho spasení, jeho neustálá přítomnost skrze
Ducha svatého promění každý okamžik a každý úkol v duchovní zážitek. (Ž
1,1-2; 23,4; Ž 77,11-12; Ko 1,13-14; 2,6. 14-15; Lk 10,17-20; Ef
5,19-20; 6,12-18; 1 Te 5,23; 2 Pt 2,9; 3,18; 2 K 3,17-18; Fp 3,7-14; 1
Te 5,16-18; Mt 20,25-28; J 20,21; Ga 5,22-25; Ř 8,38-39; 1 J 4,4; Žd
10,25)
12. Církev
Církev je společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše jako Pána
a Spasitele. V návaznosti na starozákonní Boží lid jsme povoláni
ze světa k společné bohoslužbě, k vzájemnému společenství, k vzdělávání
se v Božím slově, k slavení večeře Páně, k službě všem lidem a
k světoširému zvěstování evangelia. Církev přijímá svou autoritu
od Krista, vtěleného Slova, a z Písma, psaného slova. Církev je
Boží rodina; její členové, které Bůh přijal za své děti, žijí na
základě nové smlouvy. Církev je společenství víry, Kristovo tělo,
jehož hlavou je sám Ježíš Kristus. Církev je nevěsta, za kterou
Kristus zemřel, aby ji mohl posvětit a očistit. Až se vrátí jako
Vítěz, budou před něj postaveni věrní všech věků, které vykoupil
svou krví, bude to slavná církev bez vady a vrásky, svatá a bez
úhony. (1 Moj 12,3; Skut 7,38; Efez 4,11-15; 3,8-11; Mat 28,19.20;
16,13-20; 18,18; Efez 2,19-22; 1,22.23; 5,23-27; Kol 1,17.18)
13. Ostatek a jeho poslání
Univerzální církev tvoří všichni ti, kteří skutečně věří v Krista.
V posledních dnech, v čase rozsáhlého odpadnutí, jsou ostatky církve
povolány zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu. Tyto ostatky
oznamují příchod hodiny soudu, zvěstují, že spasení je možné jen
v Ježíši Kristu a hlásají blízkost jeho druhého příchodu. Toto zvěstování
symbolizují tři andělé ze 14. kapitoly Zjevení. Současně probíhá
v nebi soud a na zemi je jeho výsledkem pokání a náprava. Každý věřící
je povolán k osobní účasti na tomto světoširém svědectví. (Zj 12,17;
14,6-12; 18,1-4; 2.Kor 5,10; Juda 3,14; 1.Petr 1,16-19; 2.Petr 3,10-14;
Zj 21,1-14)
14. Jednota Kristova těla
Církev je jedno tělo s mnoha údy, které Bůh povolává z každého národa,
pokolení, jazyku a lidu. V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás
dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly nebo
rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem
a ženou. Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem
spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme
navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista v Písmu máme podíl
na stejné víře a naději a hlásáme všem jednotné svědectví. Tato
jednota má svůj zdroj v jednotě trojjediného Boha, který nás přijal
za své děti. (Řím 12,4.5; 1 Kor 12,12-14; Mat 28,19.20; Žalm 133,1;
2 Kor 5,16.17; Skut 17,26.27; Gal 3,27.29; Kol 3,10-15; Efez 4,14-16;
4,1-6; Jan 17,20-23)
15. Křest
Křtem vyznáváme svou víru v smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista asvědčíme,
že jsme zemřeli hříchu a chceme žít novým životem. Takto uznáváme
Krista za Pána a Spasitele, stáváme se jeho lidem a jsme přijati
za členy jeho církve. Křest je symbolem našeho spojení s Kristem,
odpuštění našich hříchů i toho, že jsme přijali Ducha svatého.
Je potvrzením víry v Ježíše Krista , jakož i znamením pokání a
koná se ponořením do vody. Křest následuje po důkladném vyučování
z Bible a přijetí jejího učení. (Mat 28,19.20; Řím 6,1-6; Kol 2,12.13;
Skut 2,38; 16,30-33; 22,16)
16. Večeře Páně
Večeře Páně je účastí na symbolech Ježíšova těla a krve jako vyjádření
víry v něho, našeho Pána a Spasitele. V tomto prožitku společenství
je přítomen Kristus, který se setkává se svým lidem a posiluje
ho. Svou účastí radostně zvěstujeme význam Kristovy smrti, dokud
nepřijde. Příprava na tuto večeři zahrnuje zkoumání vlastního svědomí,
pokání a vyznání hříchů. Kristus ustanovil umývání nohou jako symbol
nového očistění a výraz ochoty vzájemně si sloužit v křesťanské
pokoře a sjednotit svá srdce v lásce. Večeře Páně se smějí zúčastnit
všichni věřící křesťané. (1.Kor 10,16.17; 11,23-30; Mat 26,17-30;
Zj 3,20; Jan 6,48-63; 13,1-17)
17. Duchovní dary a služebnosti
Bůh uděluje všem členům církve v každé době duchovní dary, které
má každý člen s láskou použít ve službě pro společné dobro církve
a lidstva. Působením Ducha svatého, který obdarovává každého člena
podle své vůle, projevují se tyto dary ve schopnostech i služebnostech,
které církev potřebuje pro splnění Bohem určených povinností. Podle
Písma patří mezi dary Ducha: víra, uzdravování, proroctví, zvěstování,
vyučování, spravování, smiřování, milosrdenství, sebeobětavá služba,
laskavá ochota pomáhat lidem a povzbuzovat je. Některé členy církve
Bůh povolal a Duchem uschopnil pro splnění pastoračních, evangelizačních,
apoštolských a učitelských úkolů, potřebných pro přípravu členů
k službě, pro vzdělání církve k duchovní zralosti, k podpoře jednoty
víry a poznání Boha. Používají-li členové tyto dary jako věrní
hospodáři rozmanité milosti Boží, je církev chráněna před ničivým
vlivem falešného učení, roste Božím růstem a buduje se ve víře
a lásce. (Řím 12,4-8; 1.Kor 12,9-11.27.28; Efez 4,8.11-16; Skut
6,1-7; 1.Tim 3,1-13; 1.Petr 4,10.11)
18. Dar proroctví
Jedním z darů Ducha svatého je dar proroctví. Tento dar je příznačný
pro církev ostatků a projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy této
služebnice Páně jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou
církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jasně též potvrzují,
že Písmo je měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou
zkušenost. (Joel 2,28.29; Skut 2,14-21; Žid 1,1-3; Zj 12,17; 19,10)
19. Boží zákon
Velké zásady Božího zákona jsou vyjádřeny v Desateru a Ježíš Kristus
je představil svým životem. Vyjadřují Boží lásku, vůli a úmysly
týkající se lidského chování a vztahů; jsou závazné pro všechny
lidi v každé době. Tyto příkazy jsou základem Boží smlouvy s jeho
lidem i měřítkem na Božím soudu. Působením Ducha svatého odhalují
hřích a probouzejí vědomí potřeby Spasitele. Spasení je pouze z
milosti, ne ze skutků, ale jeho ovocem je poslušnost přikázání.
Tato poslušnost rozvíjí křesťanský charakter a dává vnitřní uspokojení.
Je projevem naší lásky k Pánu a našeho zájmu o spolubližní. Poslušnost
víry dokazuje Kristovu moc proměnit život, a tím umocňuje křesťanské
svědectví. (2.Moj 20,1-17; Žalm 40,8.9; Mat 22,36-40; 5.Moj 28,1-14;
Mat 5,17-20; Žid 8,8-10; Jan 15,7-10; Efez 2,8-10; 1.Jan 5,3; Řím
8,3.4; Žalm 19,8-15)
20. Sobota
Dobrotivý Stvořitel po šesti stvořitelských dnech odpočinul sedmého
dne a ustanovil sobotu pro všechny lidi jako památku stvoření.
Čtvrté přikázání Božího nezměnitelného zákona vyžaduje zachovávání
sedmého dne jako dne odpočinku, bohoslužby a služby v souladu s
učením a konáním Ježíše Krista, Pána soboty. Sobota je dnem radostného
společenství s Bohem a mezi věřícími navzájem. Je symbolem našeho
vykoupení v Kristu, znamením našeho posvěcení, znakem naší oddanosti
Bohu i předzvěstí věčné budoucnosti v Božím království. Sobota
je trvalým znamením věčné smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. Radostné
zachovávání tohoto posvátného času od večera do večera (od západu
do západu slunce) je oslavou Boha a jeho stvořitelských i vykupitelských
činů. (1.Moj 2,1-3; 2 Moj 20,8-11; Luk 4,16; Iz 56,5.6; 58,13.14;
Mat 12,1-12; 2.Moj 31,13-17; Ezech 20,12.20; 5.Moj 5,12-15; Žid
4,1-11; 3.Moj 23,32; Mar 1,32)
21. Křesťanské správcovství
Jsme Božími správci; Bůh nám svěřil čas i příležitosti, schopnosti
i majetek, dary země i přírodní zdroje. Jsme Bohu zodpovědni za jejich
správné užívání. Boží vlastnictví uznáváme věrnou službou Bohu a
bližním, odevzdáváním desátků a dobrovolných darů pro zvěstování
evangelia a pro podporu a rozvoj církve. Křesťanské správcovství
je přednost, kterou nám Bůh daroval, abychom rostli v lásce a vítězili
nad sobectvím a lakomstvím. Křesťan má radost, když mají jiní prospěch
z jeho věrného hospodaření. (1.Moj 1,26-28; 2,15; 1.Par 29,14; Ag
1,3-11; Mal 3,8-12; 1.Kor 9,9-14; Mat 23,23; 2.Kor 8,1-15; Řím 15,26.27)
22. Křesťanský způsob života
Jsme povoláni, abychom žili zbožně, smýšleli, cítili a jednali v
souladu se zásadami Písma. Aby Duch svatý v nás mohl utvářet charakter
našeho Pána, účastníme se jen toho, co podporuje křesťanskou čistotu,
zdraví a radost ze života. To znamená, že i naše zábavy a činnost
ve volném čase se řídí normami křesťanského vkusu a krásy. Při
veškerém respektování kulturních odlišností má být náš oděv jednoduchý,
skromný a čistý, jak se sluší na lidi, jejichž krása nespočívá
v zevnějších ozdobách, ale v ozdobě šlechetného a tichého ducha.
To znamená, že se máme rozumně starat o své tělo jako o chrám Ducha
svatého. Kromě přiměřeného pohybu a odpočinku máme dodávat tělu
nejzdravější stravu, jakou můžeme připravit, a zdržovat se těch
pokrmů, které Písmo označuje za nečisté. Alkoholické nápoje, tabák,
nezodpovědné užívání drog a narkotik škodí našemu tělu; proto je
nemáme užívat. Místo toho se máme zapojit do všeho, co naši mysl
i tělo podřizuje Kristu, který má zájem o naše zdraví, radost a
štěstí. (Řím 12,1.2; 1 Jan 2,6; Efez 5,1-21; Filip 4,8; 2.Kor 10,5;
6,14-7,1; 1.Petr 3,1-4; 1.Kor 6,19.20; 10,31; 3.Moj 11,1-47; 3.Jan
2)
23. Manželství a rodina
Manželství ustanovil Bůh v ráji a Pán Ježíš je potvrdil jako celoživotní
spojení muže a ženy ve společenství lásky. Manželský slib činí
křesťan jak Bohu, tak i svému životnímu partnerovi. Do křesťanského
manželství by měli vstupovat jen lidé stejného vyznání. Vzájemná
láska, úcta, respekt a zodpovědnost jsou pojivem tohoto svazku,
který má zrcadlit lásku, svatost, důvěru a trvalost vztahu mezi
Kristem a jeho církví. O rozvodu Ježíš Kristus učil, že ten, kdo
se rozvádí (s výjimkou smilstva partnera) a uzavírá nový manželský
svazek, dopouští se cizoložství. I když některé rodinné svazky
nejsou ideální, manželé, kteří se v Kristu odevzdávají jeden druhému,
mohou pod vlivem Ducha svatého a církve dosáhnout jednoty lásky.
Bůh žehná rodině a chce, aby si její členové vzájemně pomáhali
k úplné zralosti. Rodiče mají vést své děti, aby milovaly a poslouchaly
Boha. Svým příkladem a slovy je mají učit, že Kristus je laskavý,
vždy vlídný a starostlivý vychovatel, který si přeje, aby se staly
údy jeho těla, členy Boží rodiny. Upevňování soudržnosti rodiny
je jedním z cílů poselství evangelia pro poslední dobu. (1.Moj
2,18-25; Mat 19,3-9; Jan 2,1-11; 2.Kor 6,14; Efez 5,21-33; Mat
5,31-32; Mar 10,11.12; Luk 16,18; 1.Kor 7,10.11; 2.Moj 20,12; Efez
6,1-4; 5.Moj 6,5-9; Přísl 22,6; Mal 4,5.6)
24. Kristova služba v nebeské svatyni
V nebi je svatyně, pravý svatostánek, jehož stavitelem je Pán, a
ne člověk. V něm Kristus slouží v náš prospěch, zpřístupňuje věřícím
požehnání své smiřující oběti, přinesené jednou provždy na kříži.
Kristus byl uveden do úřadu jako náš slavný Velekněz a svou prostřednickou
službu začal po svém nanebevstoupení. Roku 1844, na konci prorockého
období 2300 dnů (let) přešel k druhé a závěrečné fázi své usmiřující
služby. Je to dílo vyšetřujícího soudu, který je součástí závěrečného
odstraňování veškerého hříchu. Předobrazem této skutečnosti bylo
očisťování starodávné židovské svatyně v Den smíření. V předobrazné
službě byla svatyně očištěna krví obětí zvířat, ale nebeské skutečnosti
se očišťují dokonalou obětí Ježíšovy krve. Vyšetřující soud odhaluje
nebeským bytostem, kdo z mrtvých zesnul v Kristu, a proto je v
něm uznán hodným mít podíl na prvém vzkříšení. Tento soud také
ukazuje, kdo z živých zůstává v Kristu, zachovává Boží přikázání
a víru Ježíše Krista a je v něm připraven k vstupu do věčného království.
Tento soud obhajuje Boží spravedlnost, zachraňující ty, kteří věří
v Ježíše Krista. Prohlašuje, že lidé, kteří zůstali Bohu věrní,
obdrží království. Dovršení Kristovy služby v nebeské svatyni bude
pro lidi před druhým adventem znamenat ukončení doby milosti. (Žid
8,1-5; 4,14-16; 9,11-28; 10,19-22; 1,3; 2,16.17; Dan 7,9-27; 8,13.14;
9, 24-27; 4.Moj 14,34; Ezech 4,6; 3.Moj 16; Zj 14,6.7; 20,12; 14,12;
22,12)
25. Druhý příchod Ježíše Krista
Druhý příchod Ježíše Krista je křesťanskou nadějí církve, slavným
vyvrcholením evangelia. Spasitelův příchod bude doslovný, osobní,
viditelný a celosvětový. Při Kristově návratu spravedliví mrtví
budou vzkříšeni a spolu se spravedlivými živými budou oslaveni
a vzati do nebe, avšak nespravedliví zemřou. Naplnění většiny proroctví
a současný stav světa naznačují, že Kristův příchod je blízko.
Bůh nám nezjevil čas této události, ale nabádá nás, abychom byli
připraveni. (Tit 2,13; Žid 9,28; Jan 14,1-3; Skut 1,9-11; Mat 24,14;
Zj 1,7; Mat 24,43.44; 1.Tes 4,13-18; 1.Kor 15,51-54; 2.Tes 1,7-10;
2,8; Zj 14,14-20; 19,11-21; Mat 24; Mar 13; Luk 21; 2.Tim 3,1-5;
1 Tes 5,1-6)
26. Smrt a vzkříšení
Důsledkem hříchu je smrt. Avšak Bůh, který jediný je nesmrtelný,
dá věčný život svým vykoupeným. Až do dne příchodu Páně je smrt
pro všechny lidi stavem nevědomí. Až se zjeví Kristus, který je
naším životem, vzkříšení spravedliví a živí spravedliví budou oslaveni
a uchváceni vstříc svému Pánu. Druhé vzkříšení, vzkříšení nespravedlivých,
bude o tisíc let později. (Řím 6,23; 1 Tim 6,15.16; Kaz 9,5.6;
Žalm 146,3.4; Jan 11,11-14; Kol 3,4; 1.Kor 15,51-54; 1.Tes 4,13-17;
Jan 5,28.29; Zj 20,1-10)
27. Tisíciletí a konec hříchu
Milénium znamená tisíciletou vládu Ježíše Krista s jeho svatými v
nebi v době mezi prvním a druhým vzkříšením. V této době budou
bezbožní mrtví souzeni; země bude úplně pustá, bez živých lidí,
obývat ji bude satan a jeho andělé. Na konci tohoto období Kristus
se svými svatými i se svatým městem sestoupí z nebe na zem. Tehdy
budou vzkříšeni nespravedliví mrtví, kteří spolu se satanem a jeho
anděly obklíčí Boží město; avšak oheň od Boha je spálí a očistí
zemi. Takto bude vesmír navěky zbaven hříchu a hříšníků. (Zj 20;
1.Kor 6,2.3; Jer 4,23-26; Zj 21,1-5; Mal 4,1; Ezech28,18.19)
28. Nová země
Na nové zemi, kde přebývá spravedlnost, Bůh poskytne vykoupeným trvalý
domov, dokonalé prostředí pro věčný život, lásku, radost a vzdělávání
ve své přítomnosti. Bůh sám tam bude přebývat se svým lidem a utrpení
ani smrt tam už nebude. Velký spor skončí a hříchu již nebude.
Všechno živé a neživé bude zvěstovat, že Bůh je láska. A Bůh bude
vládnout na věky. (2.Petr 3,13; Iz 35; 65,17-25; Mat 5,5; Zj 21,1-7;
22,1-5; 11,15 )
Zdroj: www.casd.cz
|
Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: Didymos v Úterý, 31. srpen 2010 @ 14:02:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Věru dobře jest nakapáno jedu ve věrouce adventistické! Ecclesia semper reformanda est. |
Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: heureka12 v Úterý, 31. srpen 2010 @ 14:41:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | " ...ecclesia semper reformanda est ..." -a kde je to v Písme!
|
]
Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: helena v Úterý, 31. srpen 2010 @ 15:27:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | II.Tim 3,7 vždycky se učí, ale ku poznání pravdy přijít NEMOHOU; že heureka 12? to reformátorské heslo platí dodnes, hlavně pro organisace, které si říkají církev |
]
Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: heureka12 v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:40:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | na základe tebou daného biblického verša, konštatovanie: , po a/ buď si pomätená duchom alebo po b/ nerozumieš textu v latine alebo po c/ poplietla si si vo svojom súkromnom výklade "veršíky"!
|
]
Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: heureka12 v Úterý, 31. srpen 2010 @ 14:45:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ako sa môže reformovať duch, ktorý podľa vlastnej fatamorgány "je bez hriechu"! , didy, môžeš z vlastnej skúsenosti.
|
]
Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Úterý, 31. srpen 2010 @ 15:45:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Koloským 3,10 a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. |
]
Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: heureka12 v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:50:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | vlastik, si si istý, že aj rozumieš tomu, do čoho si vstúpil! , podľa "veršovania", ktoré predkladáš, zjavne nie.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Čtvrtek, 02. září 2010 @ 00:18:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokoj Tobě heureka 12. Ano,jsem si naprosto jistý ,že rozumím tomu,do čeho jsem vstoupil. Vstoupil jsem do věcí mého nebeského Otce,jako jediného a pravého Boha v jediné osobě Ježíše Krista,mého Pána,který je pánem i nad sobotou.
Již název organizace (CASD) ," církev dne"...mnohým zjevně napovídá o bludařství a modlářství! To si musí adventisté srovnat sami ,čemu se klaní a zda si tím sami nepřivoláváji spravedlivý a žárlivý Boží hněv!
|
]
Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: Didymos v Středa, 01. září 2010 @ 12:46:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Heuréko, může se reformovati tak, že právě pozná, že rozhodně není bez hříchu a že naopak učí bludy.Ovšem nejprve je nutné důkladně reformovat srdce. |
]
Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: JMK v Středa, 01. září 2010 @ 14:40:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zajímavé, že stejná věta se dá aplikovat i na kalvinisty:-) Těm by také neuškodilo uvědomit si, že nejsou bez hříchu a že učí sem tam nějaký ten blud.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: Didymos v Středa, 01. září 2010 @ 15:09:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | JMK, každý učí nějaký ten blud. Někdo více, někdo má jen pár bludných učení. My nehřešíme. To je jasně psáno.Když se člověk znovuzrodí, automaticky nehřeší. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Středa, 01. září 2010 @ 16:09:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 8:7-9 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
Dnes by se našlo tolik nezahanbených až hanba. Měla kliku holka. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Středa, 01. září 2010 @ 19:08:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Karkulko
Tenkrát , natož dnes... dary a oběti v přední části stánku, nemohly dokonale očistit svědomí toho ,kdo obětuje.Stejně tak pokrmy ,nápoje ,tedy vnější předpisy, platné jen do přelomu věků...
2. Korintským 5,19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 03. září 2010 @ 16:18:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jasně, rozumím ti Vlastíku.
Dnes, když už za naše hříchy byla položená a přijatá oběť nejvyšší, můžeme házet, aniž bychom hřešili. Také se to tady zdařile mnohými presentuje. :-) Ale, vážně, jestlipak to co jsi mi napsal vědí i ti staří praktikové, co se vedle hádají o tom, hříchu proti Duchu svatému. Měl by jsi jim to napsat, že to o tom hříchu proti Duchu svatému řekl Pán také ještě před svým ukřižováním. Budou mít radost.:-) |
]
|
|
Re: Věrouka církve adventistů sedmého dne (Skóre: 1) Vložil: helena v Úterý, 31. srpen 2010 @ 15:18:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | co je mylné? svatyně, služba ve svatyni, antitypický den smíření, doba, kdy se Kristus stal Veleknězem, vyšetřující soud nyní probíhající tzv premileniální, rok 1844, Bůh se na konci bude obhajovat u soudu, jak jsou spisy sestry White ukazatelem ke pravdě, jak pro všechny lidi ustanovil sobotu jako památku stvoření a 4.té přikázání, odevzdávání desátků a darů, že se máme zdržovat nečistých pokrmů, II.příchod Ježíše Krista, smrt jako stav nevědomí-anihilacionismus, tisíciletí a hlavně Velký Spor; z těchto čl víry čteme, že kdo si svítí "malým světlem" sestry White je nešťastný ubožák, který čeká v budoucnu na spásu a dočká se opravdového soudu v odsouzení! kdo chce kam... |
|
|
|
|