|
Právě je 586 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116824733 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak
Vloženo Úterý, 20. listopad 2001 @ 22:24:56 CET Vložil: Effrime |
Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou jaké by to asi
bylo, kdyby se role vyměnily. Kdybychom my byli Bůh a On byl naším dítětem.
Jaký by tento vztah byl? Nepřišlo Vám někdy, že se k tomuto překrásnému a
jedinečnému vztahu chováme jako ke kusu hadru? Jak moc si pohráváme a ani
nedomýšlíme pravou podstatu tohoto vztahu?
Nyní budu mluvit ze svého hlediska. Do této role zasadím
sebe. Nepřísluší mi role soudce a ani nechci zde někoho kritizovat. Nevidím do
Vašich životů. Též vím, že to není vůbec černobílé, jak se na první pohled zdá.
Spíše chci jistým způsobem opět poukázat, jak jedinečný a milující je náš Otec,
když na nás neustále čeká s otevřenou náručí, přestože my se chováme tak
jak se chováme..
Nevím jak vy, ale ve svém duchovním životě to vidím takto.
Přijdu si jako na horské dráze, ne-li na Centrifuze. Jednou nahoře jednou dole.
Tak si říkám, jak by to asi vypadalo, kdybych byla v jeho pozici. Určitě
bych se cítila zraněna. Nabídla bych někomu svou lásku. Tolika jasnými způsoby
bych mu dala najevo, jak moc pro mne znamená. Dokonce bych obětovala svoje
jediné dítě, které bych milovala nadevše jenom pro něj. Pro jeho věčný život.
Stála bych u cesty a čekala. Nenutila bych mu svou lásku násilím… Jelikož jsme
všichni lidé, tak to podám opět lidským způsobem.. Jak dlouho bych tolerovala
jeho neustálé útěky někam jinam? Jak moc dlouho bych vydržela neustálé sliby?
Určitě ne moc dlouho… Cítila bych se neoceněná..Cítila bych se, že mne nebere
vážně, že mu jsem snad jen pro srandu.. Jak může jeden den tvrdit, že mne
miluje a chce mi předat svůj život do mých rukou a přitom vzápětí učiní úplný
opak? Jak může plno věcí činit ve svém jménu a přitom podtext celé věci by byl
k oslavě sebe? Jak moc bych dávala váhu jeho slovům, když skutky by byli
spíše většinou o něčem jiném..
Jak moc toužíme po té pravé lásce která je popsána
v překrásných verších v listu Korintským.. Jak moc po ni dychtíme,
ale přitom je v dnešní době tak zdeformována.. Kolikrát mi je do pláče.
Nad sebou samou. Není to sebelitování..To ne.. Jen mi tak přijde líto, že
kolikrát přes svou přirozenou hříšnost si neuvědomuji a ani se moc nedostávám
do pravé hloubky tohoto jedinečného vztahu.. Dochází mi, jak moc velikou
trpělivost s námi Bůh má.. Kdy mi dochází jak mnoho nás Bůh miluje.. Ano,
ale kde je to pak v mém životě vidět? Víte, když mi kdosi tvrdí, jak moc
mne miluje.. Jak moc touží být po mém boku..Jak moc pro něj znamenám.. Při mé
veliké touze po Lásce mu uvěřím..Tolik dychtím milovat a být milována.. Jenže
když pak rozpoznám, že to jsou jen slova a čin žádný, je mi opravdu úzko u
srdce. Tu si říkám..:“Ale Eff, vždyť sama děláš totéž..“ A mám pravdu.. Jde o
můj vztah k Bohu.. Je to čas, kdy si uvědomím, jak je prázdné říkat Bohu…“Pane,
tolik tě miluji..Tolik chci být s Tebou ve tvém společenství..“, ale
v zápětí upadám do hříchu.. Nechci to neustále obhajovat tím, že jsem od
přirozenosti hříšná.. Nebo nějakými pasážemi z Bible. Jsem člověk, který
zde stojí s pokorou před Bohem a hledá.. Hledá cestu k Bohu.. Hledám
to, kdy k Bohu začnu přistupovat opravdu jako ke Spasiteli a nebudu
znevažovat svobodnou vůli, kterou nám dal .. Kdy mi konečně dojde, jak
převeliká a nekonečná je jeho láska .. A kdy hlavně moje skutky budou obrazem
toho, jak moc jsem šťastná, že jej mám.. A to proto, že On je opravdu mou
jedinou cestou .. A já již nechci říkat druhým lidem, tvoje skutky křičí tak,
že neslyším co říkáš… Protože sama, už opravdu taková nechci být…Nepřijde Vám,
že se někdy až moc spoléháme na to, že Bůh je milující Otec a že k nám
přistupuje s takovou naprostou láskou a oddaností? Nemyslíte si, že někdy
k tomu přistupujeme až moc laxně? Že kolikrát si s jeho láskou
pohráváme jako s kusem hadru? Vždyť Bůh je láska, tak s kým se tu tak
jedná…
|
Re: Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak (Skóre: 1) Vložil: Stepan v Středa, 21. listopad 2001 @ 14:52:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Díky za tvoje vyznání, Effi.
Je to nádherné doplnění tvého zamyšlení Boha není třeba se bát.
Ó ano, nyní je to zcela vyvážené... není třeba se bát Boha, bojíme-li se vé nespolehlivosti, nevěry, záletnosti k jiným bohům a modlám, své soběstřednosti...
Ó ano, je to daždodenní zápas... když duch bývá hotov ale tělo nemocno...
Ó ano, je to cesta růstu a dozrávání... cesta, která jednou skončí... až jednou.... |
Re: Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak (Skóre: 1) Vložil: Effrime v Středa, 21. listopad 2001 @ 19:02:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://maranata.mladez.net | to pisnicka: Tvoje odpoved mi pripomnela, trisku v oku sveho bratra vidis, ale tram ve svem vlastnim ne, nad tim bychom se meli zamyslet vsichni |
]
|
|
Re: Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak (Skóre: 1) Vložil: Pisnicka v Středa, 21. listopad 2001 @ 18:34:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | hmm, to je pravda. Svatá pravda.
někdy se cejtím stejně :-( |
|
|
Re: Bůh coby kus hadru aneb tvoje skutky křičí tak (Skóre: 1) Vložil: katolik v Středa, 21. listopad 2001 @ 18:51:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nechci být uštěpačný, ale zdá se mi, že vy protestanti s Pánem Bohem opravdu zacházíte jako s kusem hadru. Kdepak je úcta, poslušnost řádu Písem a poddanost církvi?
Nad tím byste měli přemýšlet. |
|
|
|
|