|
Právě je 586 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116818588 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty
Vloženo Středa, 24. duben 2013 @ 21:52:54 CEST Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený
Podivuhodná
renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty
Dnešní (zejména konzervativní) protestanté si často myslí, že u nich dosáhla
reformace svého vrcholu, že se již oprostili ode všech nánosů římského
katolicismu, který ještě zůstal u Kalvína či Luthera. Takoví dokazují (1.) že
minimálně od Kalvína nečetli ani řádku – ženevský reformátor si římský
katolicismus tak ošklivil a tak jím pohrdal, že si nelze představit, že by si z
něj chtěl a mohl ponechat cokoliv, o čem nebyl pevně přesvědčen z Písma. Ti,
kteří si myslí, že Kalvínův křest dětí je takovým pozůstatkem a hloupě se
domnívají, že se tak reformátor dětem snažil skrze rituál zajistit spasení
(kdyby to tak bylo, tak by nebyla žádná reformace, protože by to znamenalo, že
Kalvín nepochopil naprosté základy evangelia), nechť zví, že tento kníže
vykladačů Písma otázku křtu s největší pravděpodobností prostudoval do větší
hloubky než oni. Tím neříkám, že jeho pohled je nutno přijmout, nicméně by bylo
záhodno jej aspoň prozkoumat a opustit onu hloupou myšlenku katolického
pozůstatku. (2.) Takoví též dokazují velikou ignoranci a neschopnost znát a
rozumět časům, jakž dovedli za blahé vlády Davidovi synové Izacharovi (2. Par.
12:32), a svou velikou pýchu.
V posledních 50 letech (ale v některých případech i předtím) mezi protestanty
totiž došlo k tak nebývalému rozkvětu a návratu různých prvků pro římský
katolicismus typických, že nad tím zůstává rozum stát. Těžko se pak lze
vyvyšovat nad reformátory, kteří pod bludným a antikristovým učením vyrůstali (a
přesto se aspoň v případě Kalvína z milosti Boží zázračným způsobem od oněch
ďábelských doktrín a praktik, pokud je mi známo, zcela očistili, 2. Tim. 2:21),
když ti, kteří vyrůstali pod kazatelnami protestantskými v době, kdy je
protestantismus na scéně již 500 let, přejímají mnohé předpoklady, východiska a
schémata myšlení, která jsou vlastní katolíkům. Pojďme si je tedy krátce
nastínit.
1. Odklon od kázání. V Římskokatolické církví byla středem bohoslužby
(lze-li jejich modlářské praktiky nazývat bohoslužbou) vždy mše; tzv. bohoslužba
slova je jen jedním bodem z programu, a to ještě ne nejdůležitější. Mezi
protestanty bylo kázání vždy naprostým centrem, když jednak pravidelně
předčítali z Písma na pokračování (tvůrci Westminsterského katechismu ve svých
Instrukcích pro veřejnou bohoslužbu píší, že standardem je pro ně číst jednu
kapitolu ze Starého a jednu z Nového zákona, ne-li více) a jednak kázali.
Samozřejmě, že se modlili a zpívali duchovní písně, ale Slovo bylo centrem. Dnes
se však kázání stále zkracuje a rozmělňuje na úkor tzv. chval, případně dokonce
jiných věcí (scénky či scénické tance). Dnes se tedy protestanté odvrátili od
tradičního protestantského přístupu k bohoslužbě a kázání a navrátili se k
římskokatolickým způsobům, kdy je kázání odsunované ze středu čím dál více na
okraj.
2. Odsun kazatelny. S výše uvedeným souvisí i to, že místo kazatelny
již v protestantských kostelích není uprostřed, jak vždy tradičně bývalo -což
mělo vyjadřovat, že kázání je v centru bohoslužeb -ale jaksi na kraji. V
římskokatolických kostelích je kazatelna vždy někde na boku (uprostřed musí být
oltář); často se už však nepoužívá a farář tak káže vedle oltáře se stojánkem. I
dnes, nezůstala-li kazatelna uprostřed jako dědictví minulosti, jsou u
protestantů kazatelny na kraji – aby uvolnily místo na stupínku pro „chválící
skupinku“ -nebo je již vůbec nemají a používají stojánek. Protestanté také vždy
dbali na kazatelnice dřevěné, aby jim připomínaly onu slavnou dobu, kdy
Izraelité udělali kazatelnici dřevěnou pro Ezdráše; ten z ní četl Zákon, levíté
ho vykládali a lid s největší pozorností naslouchal dlouhé hodiny. Tato úžasná
biblická praxe je již však často opuštěna a to, co vidíme v modlitebnách dnes,
má jistě blíže římskému katolicismu než historickému protestantismu.
3. Prázdné repetice. Pro římské katolíky je typické, že dávají důraz
na častá opakování. Liturgie často spočívá v tom, že kněz něco řekne a ostatní
sborové odpoví předepsaným způsobem. Dnes jsou mezi protestanty čím dál
oblíbenější písně, kdy předzpěvák zazpívá verš písně a shromáždění to po něm
zopakuje. Také při římskokatolickém shromáždění lze slyšet zpěv litanie „Ave
Maria“, nekonečné opakování těchto dvou slov. Římští katolíci také často
neustále opakují modlitby – po zpovědi jim jako pokání kněz uloží například
desetkrát se pomodlit modlitbu Páně. Kdyby dnes někdo protestanty vyzval, aby se
pomodlili modlitbu Páně dvakrát za sebou, setkal by se asi s odporem a nevolí
(což je správné, protože nejsme vyslyšeni množstvím slov a není žádný biblický
důvod pro takové opakování). Je ovšem zajímavé, že již nikomu nevadí, že se
nějaká píseň -protože je sama o sobě příliš krátká - opakuje dvakrát až třikrát
po sobě, přitom princip je ten a týž (lze podotknout, že takové krátké stále se
opakující písně jsou často zhudebněné úryvky z mnohem delších Žalmů; podle mého
soudu ten, kdo by o takových prázdných repeticích pár veršíků říkal, že zpívá
Žalmy, musí být vybaven značnou dávkou slepoty a ignorance). Vidíme, že i v této
otázce protestanté dnes přemýšlejí spíše jako katolíci.
4. „Obohacení“ bohoslužby. Bohoslužba římskokatolické církve se
rozhodně nedá vystihnout slovy „v duchu a v pravdě“. O pravdě se vůbec nedá
hovořit, protože každý její aspekt je zcela nebiblický. Stejně tak se nedá
hovořit o bohoslužbě v duchu, která spočívá na síle víry a nikoliv na podpoře
smyslů (spoléhání se při bohoslužbě na smysly je ostatně modloslužbou, jak o tom
píše i J. C. Ryle). Všechno v římskokatolickém kostele je jedním velkým útokem
na smysly. Oči katolíka tak patří na velkolepost, lesk zlata, obrazy a sochy,
světlo svíček a podobně, a nečtou biblické verše na stěnách. Nos katolíka cítí
vůni kadidla, uši slyší emocionální hudbu a je přesvědčován, že hlavním
prostředkem přijímání těla Páně je břicho a jazyk, a ne víra. Modlitebny
protestantů byly tradičně takových věcí prosty, na bílých stěnách byly maximálně
biblické verše ku čtení. Dnes však již často hledí na stěny i na kříže (není to
jen mírnější verze krucifixu?) a vědomí, že bohoslužba je záležitostí rozumnou,
stojí čistě na víře a nepodporuje tělo, takřka vymizelo.
Lze se dnes mezi nimi setkat s vyjádřeními, že bohoslužba je záležitostí
všech smyslů (Jakou roli v ní má tedy mít takový hmat? Že si osaháme sochu?),
samozřejmě bez žádného biblického odůvodnění. V protestantských modlitebních
místnostech můžeme tak najít trojrozměrné modlitební stimuly – umělecké předměty
(doslova takto pojmenované); co je však římskokatolická socha, než trojrozměrný
modlitební stimul? Trojrozměrný modlitební stimul je v Písmu obvykle nazývaný
modlou. Dnes to však již mnohé protestanty vůbec nenapadne. Zcela se ve svém
chápání bohoslužby odchýlili od tradičního protestantského pojetí, kdy hlavním
aktem bohoslužby je kázání, a ve které nejde o podporování těla, ale budování
vnitřního člověka skrze Boží Slovo.
5. Svíčky. S výše uvedeným do určité míry souvisí praxe zapalování
svíček v kostelích. Římskokatolické kostely jsou svíček plné a pro katolíky
jejich posvěcování a zapalování představuje dokonce formu zbožnosti. Protestanté
ve svých kostelích svíčky samy pro sebe nikdy neměli (jistě, v dřívějších dobách
je mívali jako formu osvětlení, ale poté, co je nahradily petrolejové lampy či
elektrické osvětlení, přestali je používat, protože pro to odpadl praktický
důvod). Ano, protestanté – aspoň doufám -v zapalování svíčky formu zbožnosti
nevidí. Natolik si však přestali ošklivit římský katolicismus, že jim často již
nevadí v modlitebnách zapalovat např. adventní věnce. Zapalování svíček je dnes
vnímáno jako akt nastolení příjemnější atmosféry, proto ovlivněným protestantům
již nevadí mít ve své modlitebně zapálené svíčky. Někdo řekne, že na takových
věcech přeci nezáleží, ale pro zapálení svíčky ve shromáždění dnes není naprosto
žádný důvod (a už vůbec ne ospravedlnitelný Písmem) a je to další věc, ve které
se protestanté přiblížili katolíkům.
6. Divadlo. V římskokatolických kostelích se již v hlubokém středověku
hrávaly pašijové hry, které měly lidem přiblížit nenásilnou a zajímavější formou
velikonoční události. Takové hry ovlivnily dokonce divadlo jako takové.
Protestanté se svým důrazem na kázání Slova Božího takové formy nepoužívali,
kazatelé působili na mysle posluchačů, a ne na jiné smysly. Dnes však již skoro
nikomu scénky v modlitebnách aspoň při zvláštních příležitostech (slavnosti
apod.) nevadí a berou se jako zajímavá a přijatelná forma sdílení duchovních
myšlenek a pravd. Dozajista to souvisí s výše zmíněným odklonem od kázání, o
které už není příliš zájem, a tak lidé dychtí po jiných, tělu přijatelnějších a
zajímavějších formách. Pašijové hry byly odůvodňovány tím, že je třeba
negramotným lidem vštípit do myslí základní události evangelií. Dnes už tento
důvod (který ostatně stejně pašijové hry neospravedlňuje) odpadl, přesto
protestanté tuto typicky římskokatolickou formu přejali.
7. Profesionalizace zpěvů. Ve středověku v římskokatolických kostelích
zpívaly jen trénované sbory mnichů či snad někdy jeptišek. Lidé poslouchali a
při zpívání chvalozpěvů byli jaksi na okraji. Protestanté zejména od dob Luthera
tradičně zpívali kongregačně, společně jako jedno tělo (jak ostatně zpívají i
zástupy v nebesích ve Zjevení), mnohdy i bez hudby. Dnes se houfně zavádějí tzv.
chválící skupinky (pro které je třeba uvolnit pódium, tedy odstranit kazatelnu),
které jsou do určité míry opět návratem do oněch smutných středověkých dob.
Jistě, lidé stále zpívají, ale znovu se zavádí jakási další kasta, která je
něčím speciálnějším a má větší význam než „obyčejní“ zpěváci z řad méně hudebně
nadaných bratří a sester. Většina protestantů by toto (snad) stále principielně
odmítala (tzn. ústy by jim nepřiřazovala větší význam než ostatním zpěvákům),
ale v praxi to tak je, a na ony chválící skupinky je dáván čím dál větší důraz.
8. Snaha vytvořit vnější jednotu za každou cenu. V historii neváhala
římskokatolická církev, která se považovala za jedinou správnou a všeobecnou
církev, pro zachování tohoto statutu quo a vnější jednoty sáhnout k nejrůznějším
prostředkům perzekuce včetně upalování. Je pravda, že dnes nikdo nikoho takto
neperzekuuje ve smyslu upalování (nicméně někteří naši bratři v Severním Irsku
se pro nenásilné protesty vůči ekumeně dostali v 60. letech i do vězení), ale
protestanté převzali toto smýšlení, že je třeba mít jednotu, ať to stojí, co to
stojí. Proto se spojují v ekumeně s liberály, odpadlíky (takže se nakonec
postupně také stávají liberály a odpadlíky) a koneckonců i s těmi katolíky.
Argumentují, že nesmíme dovolit, aby Satan křesťany rozděloval. Takoví však
zaspali dobu více než o 50 let; ďábel dnes nechce křesťany ani tak rozdělovat,
jako spíše spojit s apostátníky, aby se jejich odpadnutí mohlo svobodně a bez
překážek šířit do dalších církví.
O jednotu křesťané samozřejmě musí usilovat, ale ne za cenu kompromisu a
odsunutí základních doktrín evangelia a křesťanského náboženství jako takového
(a jde o mnohem více než jen o Trojici), což se přesně v dnešní ekumeně děje. Ve
své honbě za jednotou, stejně jako středověcí katolíci, jsou protestanté ochotni
opustit naprosto základní biblické principy (byť konkrétně jiné, než katolíci).
Luther a Kalvín takto nepřemýšleli. Zapojením do ekumeny s římskými katolíky
vlastně protestanté říkají, že reformátoři zhřešili, že měli raději v
římskokatolické církvi zůstat. To je přesně to, co by si mysleli katolíci. Tento
posun je snad ze všech nejsmutnější.
9. Pyramidový systém. V poslední době se mezi protestanty pod záminkou
učednictví velmi rozmáhá pyramidový systém, tedy že jeden člověk vychovává nově
obráceného v „učedníka“, ten následně začne vychovávat dalšího učedníka a tak
dále, načež se vytváří jakási pyramida od prvního učitele (který mezitím začne
vychovávat další a další „učedníky“) dál a dál. Takové pojetí se odůvodňuje
vztahem Pána Ježíše k učedníkům či apoštola Pavla k Timoteovi. Když však člověk
čte Nový Zákon, vidí, že Pán Ježíš neposlal učedníky, aby si každý vytvářel
vlastní pyramidu učedníků. Poslal je zakládat místní církve. Ano, některé církve
byly přirozeně blíže jistým apoštolům (zejména těm, kteří je založili), ale
žádná výlučnost zde nefungovala. Sboru v Efezu sloužil jak apoštol Pavel, tak
apoštol Jan. Sboru v Korintu apoštol Pavel vyčítal, že se hlásili k jednotlivým
apoštolům (já jsem Petrův, já Pavlův apod.).
Jestli bychom mermomocí chtěli nějaká přirovnání, tak církev není pyramida,
ale síť. Služba jednotlivcům neleží primárně na bedrech samozvaných „mistrů“ či
„Pavlů“, ale na staršovstvu a kazateli (zejména v případě lidí z nevěřícího
prostředí, kteří nemohou být vyučováni doma), případně na povolaných a
ustanovených služebnících (vedoucí mládeže, učitel nedělní školy apod.), a na
otcích rodin, kteří se budou doplňovat podle svého Pánem daného místa (to
neznamená, že jiní lidé nemohou nově obráceným nijak pomoci, ale nemůže na nich
ležet hlavní tíha pastýřské péče, zvlášť ne na lidech, kteří jsou křesťany dva
tři roky, jak tomu v praxi často bývá). Proto se jedná spíše o síť než o
pyramidu. Pyramidální struktura má principiálně blíže k římskému katolicismu s
jeho papežem a následně hierarchicky podřízenými kardinály, arcibiskupy,
biskupy, faráři a jáhny.
10. Důraz na pokřesťanštělé pohanské svátky. Římskokatolická církev
byla vždy mistrem v tom, převzít pohanský svátek a naplnit ho rádoby křesťanským
obsahem, aby tak jaksi nenásilně navedla pohany, zvyklé na své pověry, případně
bezbožné radovánky, do svého lůna. Mnohdy se jim také pohanské zvyky nedařilo
vymýtit, tak bylo jednodušší je upravit do „přijatelné“ podoby. Vánoce tak
nahradily oslavy zimního slunovratu (k čemuž se přidalo liturgicky zaměřené
adventní období), Dušičky nahradily pohanské svátky mrtvých, Hromnice (svátek
Uvedení Páně do chrámu) římský svátek Amburbium a podobně. V jiném smyslu
nahradily Velikonce Pesach (zde je samozřejmě rozdíl, že Pesach nebyl pohanský
svátek, byl to Hospodinem nařízený svátek Židů).
Protestanté sice dnes nedrží všechny takové svátky, ale minimálně Vánoce a
Velikonoce ano. Slavení žádného z těchto svátků a období však nemá žádný podklad
v Písmu a v žádném případě není výrazem nějaké zvláštní zbožnosti, jako
neslavení jich není výrazem bezbožnosti či duchovní vlažnosti. Nejmoudřejší
přístup je patrně postoj Spurgeonův, že je-li mysl nevěřících lidí v takových
obdobích zvlášť otevřena naslouchat, pak toho využijeme, abychom jim tímto
způsobem hlásali evangelium, ale samo pro sebe dodržování takových svátečních
období nemá pražádný význam. Mnoho protestantů je má však po vzoru katolíků tak
zažité, že kdybyste jim řekli, že ve vašem sboru nedodržujete advent, nemáte
bohoslužbu na Štědrý den, Boží hod, Velký pátek apod., dívali by se na vás málem
jak na neznaboha. Jak hluboko se jim římskokatolický liturgický kalendář vryl
pod kůži!
11. Důraz na lidmi prováděné zázraky. S výjimkou některých extrémních
okrajových sekt (jejichž učení a praxe nebyly zdaleka biblické) protestanté až
do 20. století neusilovali o moc, která byla dána apoštolům a některým jejich
spolupracovníkům jako znak jejich apoštolství (2. Kor 12:12). Boží muži jako
Hus, Luther, Kalvín, puritáni, Spurgeon a další nikdy netvrdili, že mají moc
uzdravovat či činit zázraky. Prostě jen hlásali Boží Slovo v moci, čistotě a
pravdě, a Pán Bůh se k tomu přiznával. Naopak římskokatolická církev na zázraky
vždy spoléhala a dávala důraz. Za dobu své existence prohlásila za svaté již
přes 10.000 lidí – jednou z podmínek takového prohlášení je právě provedení
zázraku dotyčným (pravda, posmrtně). Podporovala tak svou autoritu – podívejte
se, kolik zázraků učinili naši světci, to je možné jen z Boha, jistě jsme tedy
tou jedinou správnou církví. I dnes protestanté ovlivnění charismatickým hnutím
usilují o nadpřirozené dary a vyhledávají „pomazané“ řečníky, kteří něco
takového činí. Doufají, že moc v kázání Božího slova, moc zbožnosti a moc
modlitby, které dnes v církvi tak chybí, mohou nahradit mocí činit divy. To však
není možné a není to cesta.
Neznamená to, že dnes Pán Bůh nečiní zázraky – mnohé odpovědi na modlitby
jsou zázračné. Hovoříme zde však o zázracích a divech konaných přímo
skrze lidi, jak je činili apoštolové. Taková moc byla doprovodným znakem zjevení
a potvrzovala autoritu – lidé viděli, že apoštol Pavel má takovou moc, a mohli
se proto spoléhat, že dopisy, které jim píše, jsou vskutku vdechnuté Duchem a
autoritativní. Kdyby Pán Bůh dal takovou přímou moc lidem dnes, znamenalo by to,
že chce skrze ně přidat do kánonu Písma další inspirované knihy, proti čemuž
jasně svědčí závěr knihy Zjevení. Našimi prostředky jsou dnes modlitba a hlásání
Božího Slova -to vše v moci Ducha svatého - a tak to protestanté vždy chápali.
Dnes se však přiklonili k římskému katolicismu, neboť místo, co by se opírali o
autoritu Božího Slova, hledají ji v zázracích. Navíc je moderní charismatické
hnutí hnacím motorem hříšné ekumeny, neboť naprosto stejné věci jako v
charismatických církvích se dějí i v římskokatolické církvi, takže lidé usoudí,
že rozdíly mezi nimi nejsou tak zásadní a mohou tedy spolupracovat.
12. Nesrozumitelné jazyky. Podobně jako v předchozím případě tzv.
modlitby v jazycích, tedy vyluzování nesrozumitelných zvuků, které se vydávají
za andělského či nebeského původu, se tyto jevy až do počátku 20. století
vyskytovaly jen mezi extrémními sektářskými skupinami – a také v jiných
náboženstvích, např. mezi některými hinduistickými skupinami. U věrným
biblických křesťanů nic takového nenajdeme – ti také dar jazyků, o kterých
hovoří Skutky a 1. Korintským vždy vykládali tak, že se jednalo o dar hovořit
cizími lidskými jazyky bez potřeby se je naučit, jak svědčí 2. kapitola skutků.
Pod vlivem událostí v Asuza Street z roku 1906 se však moderní nebiblické pojetí
tzv. modlitby v jazycích postupně rozšířilo mezi většinu protestantů. Modlící se
v jazycích tak vůbec neví, co říká.
Jak podobné to je situaci v římskokatolické církvi před 2. vatikánským
koncilem, kdy byla prakticky jediným používaným jazykem latina! Nechť čtenář
posoudí – co mi prospěje, když bych odříkával modlitbu Páně latinsky, ale
nevěděl, co říkám? Může mi taková modlitba prospět, když jí nerozumím, může mě
duchovně zbudovat a vzdělat? A není to principiálně stejný případ jako ona tzv.
modlitba v jazycích? Někdo by možná namítl, že při modlitbě v jazycích, kterými
dává promlouvat Duch, se o vzdělání postará On sám skrze svou moc. Jenže podobně
by argumentovali i katolíci – protože bylo vše říkáno latinsky, tedy tím
„správným“ jazykem, Duch svatý si to použije a nějak mysticky účastníky mše
vzdělá a zbuduje ve víře. Písmo a zejména 14. kapitola 1. Korintským však jasně
učí, že duchovní vzdělání vyplývá z rozumového pochopení (to vše je samozřejmě
dílo Ducha svatého, ale prostředkem je rozum) – když mi někdo nerozumí, můžu mu
říkat perlu za perlou, ty nejryzejší pravdy, ale nic mu to neprospěje. Jak by
nám tedy mohlo prospět vyluzování nějakých zvuků, kterým my sami vůbec
nerozumíme? To už rovnou můžeme převzít tu latinu. Vidíme, že i tato tak klíčová
charismatická praxe není nic jiného než myšlenkový návrat k římskému
katolicismu.
13. Mysticismus. Výše uvedená „modlitba v jazycích“ je mysticismus v
nejryzejší podobně. Mysticismus je učení nebo přístup, že se lze dostat do
kontaktu s Pánem Bohem mimosmyslově, mimorozumově, a takto se s ním dostat do
přímého obecenství, případně takto získat hlubší, mimorozumové poznání či hlubší
zážitek, osvícení. V nebiblickém římském katolicismu zvlášť ve středověku proto
mysticismus jen kvetl. Praxe charismatiků není ničím jiným – pokud má být kdo
vzdělán skrze „modlitbu v jazycích“, z podstaty věci to musí být zbudování
mystické. Je zde však ještě jiné nebezpečí. Mysticismus obchází naprostou
nezbytnost prostředníka mezi Pánem Bohem a člověkem, tedy Pána Ježíše Krista.
Středověký mystik Krista v podstatě nepotřeboval – skrze askezi a „duchovní“
cvičení se uvedl do změněného stavu vnímání a takto se pokoušel dostat do
kontaktu s Hospodinem.
Je pravda, že málo protestantů je dnes mystiky v takovém slova smyslu
(nicméně někteří, kteří dávají důraz na dlouhé a časté posty se jim mohou
blížit). Nicméně s rozšířením tzv. chval a zejména zavedením (čím dál delšího)
bloku zpívání takových písní se do protestantských církví dostalo něco podobného
(mimochodem, moderní křesťanské chvály v Americe byly významně ovlivněny hnutím
hippies, které bylo zase ovlivněno východním mysticismem). Lidé si dnes často
myslí, že se ve chvále dostávají do Boží přítomnosti. Začnou zpívat, pod vlivem
emocionální hudby se dostanou do extáze a myslí si, že navázali s Hospodinem
užší kontakt a zažívají Jeho přímý dotek (argumentuje se např. Ž. 22:4). Je
pravda, že když někdo přichází do přítomnosti Svatého, nemůže než Jej chválit.
Nicméně chvála není ani v nejmenším prostředkem tohoto vejití. Před Boží trůn
můžeme jen a jen skrze oběť našeho Prostředníka, Pána Ježíše Krista.
Moderní hnutí chval toto pochopení zcela vymazalo. Jistě, nikdo tuto pravdu
nepopíral, ale tyto důrazy způsobily, že ve většině lidí toto vědomí, že
přicházet ve chvále před Hospodina mohou jen a jen díky oběti Kristově,
prakticky chybí. Moderní „chvály“ naučily zejména mladé protestanty myslet
mysticky, římskokatolicky.
14. Ignorance protestantských předků víry. To, že se nebudou o
protestantské předky víry zajímat římští katolíci, je vcelku pochopitelné. Z
jejich pohledu jim nemohou nic nabídnout a nemají k nim žádný vztah. Smutnější
však je, že téměř žádný vztah k těm, kteří je předešli, nemají už ani
evangelikální protestanté a pramálo o nich vědí. Slaví římskokatolické Vánoce,
ale na rozdíl od zásadových protestantů na západě již nemají Reformační neděli
ku připomenutí Lutherova začátku reformace. Někdo si občas vzpomene na Mistra
Jana Husa, že byl upálen, ale kdo dnes čte spisy Jana Amose Komenského a který
český protestant si dnes plně uvědomuje, jak Písmu věrný a zbožný muž to byl? (V
Anglii se podobně zapomnělo třeba na zbožnost Olivera Cromwella.) Kdo si
vzpomene na 27 českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí a kdo ví, jak
zbožní byli a jak věrně trvali na pravdě Písma až do smrti?
Výše zmínění jsou jen předci v Čechách; lidí, kteří by četli něco od Luthera,
Kalvína, puritánů a podobně (a kteří by o to měli zájem!) je jak šafránu. Nějaké
vzpomínání dnes zůstává v tradičních, nicméně liberálních církvích, které by
ovšem nekompromisní postoje našich předků a jejich zásadovost ve věcech Písma
nedokázaly snést, kdyby se s nimi mohly setkat dnes. Ti lepší protestanté však
již na své předky víry pořádně ani nechtějí navazovat a moc o nich nevědí;
nevědí moc ani o reformačních 5 solas. To by člověk očekával od katolíků,
protestanté se jim v tom však smutně přiblížili. Nevzpomínají již na vůdce své,
kteříž jim mluvili slovo Boží, a nespatřují již, jaký byl cíl obcování jejich,
natož aby následovali jejich víry (viz Žd. 14:7).
15. Despekt vůči reformátorům. Souvisí to s předchozím a také s
úvodem. Že reformátory pohrdají římští katolíci je nakonec vcelku pochopitelné –
jsou pro ně svůdci mnohých a odpadlíci od jejich „pravé“ církve. Nicméně vážnost
vůči těm, kterým dal Hospodin sám znovu objevit pravdy evangelia a díky kterým
se nakonec evangelium dostalo i k nám, chybí i dnešním protestantům. Málo
protestantů si dnes reformátorů skutečně váží. Mají o nich a jejich učení
minimální povědomí, ale přesto se domnívají, že byli ještě plní bludů a vlastně
spoustě věcem ještě tak nerozuměli jako my. Ano, je pravda, že zejména Luther
měl ještě určité teologické slabiny (např. v učení o konsubstanciaci), ale
dostal se mnohem dál, než by člověk očekával a zcela nepochybě mnohem dál, než
by se dostala drtivá většina dnešních křesťanů, kdyby byla v jeho situaci. O
Kalvínovi si protestanté dnes spíše vzpomenou, že svolil k upálení Serveta
(resp. mají mlhavé povědomí, že „někoho nechal upálit“) než na to, jak měl
důkladné a věrné výklady Písma a jak jej dovedl vykládat vcelku a systematicky.
Nejenže tedy toho nevědí o reformátorech mnoho, ale i to málo, co si
zapamatovali, je vede k tomu, že si jich příliš neváží. Mají v tom tedy blíž k
římským katolíkům než dejme tomu protestantům 19. století.
16. Odložení od Bible kralické. Pro římské katolíky byla po Bílé hoře
léta Bible kralická nejnebezpečnější knihou, kterou zabavovali i pálili, protože
lidem ukazovala na její protibiblické bludy. Nechtěli, aby ji lidé četli, proto
katolíci také žádnou Bibli, natožpak Kralickou, neměli. Přišli i s vlastním
překladem, Biblí svatováclavskou, kterou však většinou měli jen kněží. Pro české
protestanty však byla Bible kralická nejcennějším pokladem. Dnes však
protestanté většinou tento klenot chválí jen ústy, a z mladších generaci ji čte
jen málokdo. Stejně jako katolíci nahradili tento překlad svým, protestanté
nahradili Bibli kralickou ekumenickým překladem, na kterém se ostatně podíleli i
ti katolíci, a pak i dalšími.
17. Podřizování se papeži. Katolíci vidí v papeži svého „svatého otce“
a „vikáře Kristova“ a vyhlásí-li doktrínu ex cathedra, musí ji bezpodmínečně
věřit. Je tedy vcelku logické, že v papeži vidí svého vůdce, mluvčího a
zástupce. Smutné však je, že – byť ne ve stejném smyslu a do stejné míry –
papeže jako svého mluvčího a vůdce uznávají již i mnozí protestanté, což by mezi
našimi protestantskými předky víry nebylo možné. Místo, co by se od něčeho
takového jasně a hlasitě distancovali, podřizují se pohledu nevěřících, kteří
již (díky ekumeně) mezi protestanty a katolíky nevidí skoro žádný rozdíl a
nechávají za sebe papeže aspoň do určité míry mluvit. Jsou schopni ho také
chválit za činy či postoje, z čehož by před 100 lety všem protestantům vstávaly
vlasy hrůzou na hlavě. Nedávno (březen 2013) kardinál Duka veřejně označil
papeže za přirozeného mluvčího všech křesťanů. Žádný zástupce některé z
protestantských zemích se oproti tomu, pokud vím, veřejně neohradil – zřejmě jim
to nevadilo a souhlasili s tím. Papež tedy dnes zastupuje nejen katolíky, ale i
protestanty.
18. Neochota nazvat papeže *****m. To, že katolíci svého „svatého
otce“ nebudou nazývat *****m, je vcelku pochopitelné. Nicméně protestanté v
historii vždy v římskokatolické církvi viděli antikristovský systém a nebáli se
to dát najevo. Bez ohledu na eschatologický pohled a bez ohledu na to, zda
věřili, že papež je skutečně tím *****m prorokovaným ve Zjevení a na
dalších místech, nebo zda byli přesvědčeni, že tento Antikrist s velkým A má
teprve přijít, chápali antikristovský charakter papežství (předpona anti
neznamená jen „proti“, ale také „místo“ nebo „jako“ ve smyslu nahrazení). Jan
Amos Komenský napsal celou knížku O papežství, ve které zcela jasně papeže
nazývá *****m. Dnes však již málokdo mezi protestanty má takovou
otevřenost, smělost a odvahu, a co hůř, málokdo je o této skutečnosti
přesvědčen, naopak, papeže dnes již mnozí spíše chválí než by odhalovali, co je
zač. Také již nikdo nepoužívá dříve obvyklý termín papeženec (Papist). Jasným
prohlášením této skutečnosti by mnozí byli šokováni, možná by i oponovali. I v
tom mají dnešní protestanté blíž římským katolíkům než svým předkům ve víře.
19. Malý zájem o biblické podložení doktrín a praxe. Katolíci dříve
Bibli ani pořádně nečetli, a rozhodně se nenamáhali v ní hledat důkladné
podložení svého učení (biblické argumenty pro některé věci byly skutečně směšné
– např. k opodstatnění, že se u katolíků při bohoslužbě může používat je latina,
řečtina a hebrejština sloužil verš, který hovoří o tom, že nápis na kříži byl v
těchto jazycích, což samozřejmě nemá žádnou souvislost). Pro pochopení doktrín
jim stačilo se naučit římskokatolický katechismus. Protestanté dnes Biblí se
dnes mávají na všechny strany, ale kolik lidí by dovedlo z Písma obhájit např.
protestantský pohled na přítomnost Krista ve večeři Páně (když už jsme u toho –
kolik protestantů by ho vůbec dovedlo vysvětlit?) a kolik by z Písma vyvrátilo
římskokatolickou nauku o transsubstanciaci? Kolik protestantů by z Písma
obhájilo Trojici? A kolik protestantů by se rádo začetlo do nějaké solidní
systematické teologie? Podle mých zkušenosti žalostně málo.
Místo důkladného zkoumání Písem, argumentace z Bible a hojného používání
biblických příkladů jsou čím dál více v módě populární novoevangelikální fráze a
ilustrace, z nichž některé jsou i protibiblické. Kupříkladu v otázce vztahů s
nevěřícími se většinou necituje verš o netáhnutí jha s nevěřícími nebo nedává
příklad Nehemiášovy reakce na smíšená manželství, ale dává se ilustrace s
přetahováním člověka, co je na židli s člověkem, co je dole. Místo důkladné
analýzy principů bohoslužby ve Starém i Novém zákoně se prostě jen říká, že Pánu
Bohu nezáleží na stylu hudby a tak Ho můžeme chválit, jak se nám zlíbí (což
vůbec není pravda). Často se říká, že Pán Bůh dává člověku svobodnou vůli se pro
Něj rozhodnout, aniž by takoví tušili, že žádný reformátor ničemu takovému
nevěřil. Minimálně o českých protestantech se již dávno nedá říci, co se říkalo
kdysi, že každá česká selka zná Bibli lépe než římskokatolický farář. Když ji
neznají, nemohou ji ani používat. Nejsmutnější je, že zejména mnozí mladí ani
necítí potřebu si důkladně potvrdit to, čemu věří, důkladně Písmem. Jak tragický
návrat k římskokatolickému myšlení.
20. Nepochopení a ignorance podstaty ospravedlnění. Tento bod úzce
souvisí s předchozím. Zájem o doktríny a jejich biblický základ je tak pramalý,
že dnes již málokterý protestant důkladně chápe podstatu ospravedlnění. Téma, na
které se dříve psaly tlusté knihy, by dnes většina shrnula v pár větách, že za
nás Pán Ježíš zemřel a tak nám Pán Bůh může odpustit naše hříchy. Přitom, jak
napsal Luther, otázka ospravedlnění je věc, se kterou církev stojí a padá. Pro
rozdílnost nauk o ospravedlnění se také reformátoři oddělili od Říma. Malá
znalost v této oblasti proto u protestantů je nejen smutná, ale přímo tragická.
Ospravedlnění je pro římské katolíky otázka vnitřní proměny člověka, něco, co
Pán Bůh vloží do nitra člověka a ten to musí následně kultivovat, aby to
vyrostlo. Z toho důvodu věří katolíci v očistec – lidský život je většinou
příliš krátký, aby si člověk tu svou spravedlnost vypiplal a tak to musí dohnat
právě skrze utrpení očistce. Biblická protestantská nauka je, že ospravedlnění
je právní akt, kterým Hospodin člověka nezávisle na jeho stavu prohlašuje
spravedlivým a na základě toho s ním jedná.
Ospravedlnění člověka spočívá v tzv. dvojí imputaci (přičtení). Ačkoliv Pán
Ježíš dokonale naplnil veškerou spravedlnost, Bůh Otec mu přičetl náš hřích a
jednal s ním, jako by všechny naše hříchy spáchal On, ačkoliv byl Kristus ve
skutečnosti zcela bezhříšný. Ačkoliv jsme my spáchali všechny možné hříchy a
jsme všechno jen ne spravedliví, věříme-li, Hospodin nám přičítá dokonalou
spravedlnost Pána Ježíše (v tomto případě coby člověka, ne Jeho spravedlnost
přirozeně vyplývající z Božské přirozenosti) a jedná s námi, jak by jinak jednal
s ním – přijímá nás tedy za syny a dává věčný život. To je to, o čem hovoří 2.
Kor. 5:21 -„Toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my
učiněni byli spravedlností Boží v něm.“ Já osobně, ačkoliv jsem odmala vyrůstal
v poměrně konzervativním sboru, který na Písmo a evangelium dával vždy velký
důraz, jsem se s tímto biblickým reformovaným učením o ospravedlnění setkal až
ve 23 letech. Nikdy jsem předtím neslyšel se někoho zaobírat ospravedlněním do
takové hloubky, a jsem si jist, že něco takového bych si zapamatoval. Opět – jak
tragický odklon od historického protestantismu k něčemu, co se nebezpečně blíží
římskému katolicismu. Jedna z nejdůležitějších otázek ve vztahu mezi protestanty
a katolíky a protestanté o ní nevědí vlastně téměř nic.
21. Někdy příklon ku spasení ze skutků. Vzhledem k jejich nauce o
ospravedlnění jsou pro římské katolíky skutky nezbytnou součástí získání
ospravedlnění a tedy i spasení. Je pravda, že všeobecně vzato by protestanté
odmítali, že člověk je spasen na základě svých skutků. Je ovšem zajímavé, že v
některých konkrétních případech jsou – možná aniž by si to uvědomili – tuto
základní doktrínu ochotni odsunout stranou. Vezměme si například matku Terezu.
Byla to oddaná římská katolička a když umírala, umírala v zoufalství, protože
nevěděla, jestli jde do nebe nebo ne. Neznala evangelium, nespoléhala se ve své
spáse jen a jen na Pána Ježíše Krista a nebyla tedy spasená. Přesto ji pro její
skutky a pomoc chudým i mnozí protestanté dávají za příklad křesťanské
obětavosti a lásky a byli by pohoršeni kategorickým prohlášením, že matka Tereza
je v pekle. Jistě, péče o chudé je pěkná a příkladná věc, ale nikoho nemůže
spasit!
Podobně někteří o tom či onom římském katolíkovi říkají, že je to tak milý
člověk, nebo že se přeci tolik modlí, snaží se pro Pána Boha dělat tolik věcí a
tak upřímně věří. To všechno může být pravda, ale nic z toho do nebe nemůže
dovést. Apoštol Pavel psal o upřímných horlivých Židech, kteří však nesloužili
podle pravého poznání a byli tak nepřátelé evangelia. Je to velmi smutné, ale
když někdo věří v římskokatolické doktríny, vzhledem k bludné nauce o
ospravedlnění nemůže být spasen, protože se podobně jako Galatští zbavuje Krista
snahou přidat vlastní skutky.
Podobně by někteří tvrdili, že lidé, co nikdy neslyšeli evangelium, budou
moci býti spaseni, pokud žili v souladu se svým svědomím. To však popírá
kategorický výrok Pána Ježíše, že nikdo nepřichází k Otci než skrze Něj a výrok
Pavla, že spasení není ze skutků. Vidíme tedy, že v praxi by mnozí protestanté
vlastně připouštěli, že někteří jsou spaseni ze skutků. Jestli toto není návrat
k římskému katolicismu, tak už nevím, co je.
22. Snaha naklonit si Hospodina sebetrýzněním. Už jsem zmínil praxi
některých, kteří se oddávají dlouhým a častým postům a snaží se tak Pána Boha
přimět, aby je vyslyšel. Je pravda, že v určitých případech je i půst na místě,
ale Písmo nás neučí, že bychom se něčemu takovému měli věnovat pravidelně.
Prorok Izaiáš naopak zdůrazňuje, že půst, který Hospodin oblibuje, je „rozvázati
svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti
svobodné, a všelijakého jho roztrhnouti, lámati lačnému chléb svůj“ atd. a
ne oblékat se v žíně apod. (Iz 58:5-7). Nepodobá se snad tato moderní půstní
mánie askezi středověkých mnichů, kterou se snažili dosáhnout u Pána Boha
přízně?
23. Důraz na svobodnou vůli. Minimálně v České republice je většina
evangelikálů arminiánská (věří tedy, že člověk se může pro Pána Boha sám
rozhodnout) – a někdy to ani netuší, protože se pořádně nesetkali s ničím jiným.
Sám Arminius by se ovšem jejich důrazu na svobodnou vůli člověka v otázce spásy
asi velmi divil. V arminiánských 5 bodech Remonstrance není ona „svobodná lidská
vůle“ zrovna lehko k nalezení. Co by ovšem mnohým dnešním protestantům asi
vyrazilo dech, je fakt, že žádný z reformátorů nevěřil, že člověk se může pro
Pána Ježíše svobodně rozhodnout, protože to mnozí považují málem za základní
doktrínu evangelia.
Otázka svobody vůle byla dokonce jedním z bodů rozkolu s Římem – Luther sám
ji považoval za jednu z hlavních otázek. Také řekl, že i kdyby ji mohl mít, tak
by ji nechtěl, protože by se pak musel neustále o své spasení strachovat. Postoj
Kalvína je doufám dosti zřejmý a Zwingli učil stejně – jako i ostatní
reformátoři. Všichni věřili, že v důsledku hříchu je člověk duchovně mrtvý (a
mrtvý se pro nic a nikoho rozhodnout nemůže), brali do důsledku verš, že není,
kdo by hledal Boha (Řím. 3:11) a byli přesvědčeni, že lidské obrácení je plně
dílo Boží bez lidské kooperace. Římskokatolická církev naopak vždy držela
semipelagiánskou nauku o tom, že člověk má na své spáse podíl ve formě
svobodného rozhodnutí a dodnes to učí ve svém katechismu. Je velmi smutné, že
postoj tak mnohých protestantů odpovídá učení římskokatolické církve a ne
biblické nauce reformátorů.
Na závěr jen krátce zmíním některé věci, které by naopak mnozí (zejména
evangelikální) protestanté považovali za škodlivý pozůstatek římského
katolicismu, a přitom na nich všeobecně vzato není nic špatného nebo nejsou
aspoň tak špatné, jak by si někteří mysleli – a se kterými protestanté
historicky neměli problém, nebo ne tak velký.
Na prvním místě je to katechismus, tedy formalizovaná soustava otázek a
odpovědí na naučení, které v celku shrnují nauku. Dříve jsem na katechismus
pohlížel jen jako na nástroj pro uvádění nebohých duší do římskokatolických
bludů. Nicméně je špatný katechismus a je dobrý katechismus. Římskokatolický
katechismus je bezpochyby špatný. Ovšem na katechismu, který odpovídá biblickému
učení, není nic špatného a naopak může být užitečným nástrojem (dobrý
katechismus bude mít také vždy odkazy na Písmo, aby člověk věděl, z čeho
odpovědi vycházejí). Evangelikálové dnes většinou katechismus nepoužívají a
jejich znalost biblických doktrín je prachbídná. Dříve protestanté s dobrými
katechismy neměli problém, svůj si vytvořil například i baptistický kazatel C. H.
Spurgeon. Možná proto na tom byli lépe než my dnes. Zbožná „osmidenní královna“
Jane Grey, popravená Marií I. Tudorovnou, dokázala odpovídat svým věznitelům o
své víře tak dobře a detailně díky tomu, že byla vyučená v Písmu skrze dobrý a
biblický katechismus.
Druhá věc je vyznání víry. Katolická církev dává důraz zejména na stará
vyznání víry, Apoštolské, Nicejsko-cařihradské apod. Někteří protestanté – často
z baptistických kruhů, i když nejen – prohlašují, že nestojí na lidském učení,
ale jen na Bibli, a proto nemají sepsané vyznání víry. Pravda je však taková, že
vyznání víry má každý člověk, ať už si ho sepíše, nebo ne. Sepsané vyznání víry
neznamená odklon od sola scriptura – je prostě jen sumou toho, o čem jsme
přesvědčeni, že Písmo učí; dobré podrobné vyznání víry má proto u jednotlivých
bodů odkazy na verše Písma. Je praktičtější, bezpečnější a transparentnější mít
sepsané vyznání víry (zejména co se týče aktuálních kontroverzních bodů). Heslo
„my se držíme jenom Písma a proto nemáme vyznání“ zní sice moc hezky, ale je
hrubě zavádějící. Často je to tak, že ti bez sepsaného vyznání na svém učení
trvají mnohem důrazněji a nekompromisněji než ti s vyznáním. Navíc v praxi
bývají lidé v církvích bez vyznání závislejší na svém kazateli než ty, které
stojí na biblickém vyznání víry.
Třetí věc jsou – i když to říkám s jistou opatrností – modlitební knížky.
Rozumím obavám některých, že modlitební knížky nahradí lidem živé obecenství s
Pánem v upřímné a nestrojené modlitbě – nebezpečí není zanedbatelné, a u
katolíků (i některých protestantů) se to nepochybně stalo. Asi bych
nedoporučoval vzít knihu modliteb a přímo se modlit, co je tam napsáno. Nicméně
přesto mohou při správném užití přinést modlitební knihy užitek. Modlitby
zástupů protestantů jsou dnes velmi mělké, postrádají hloubku, důstojnost jazyka
a bázeň Boží. Lidé se svatým Bohem již v modlitbách často mluví, jak se jim
zlíbí, jako by to byl kamarád z rynku. Neumí k Němu přistupovat důstojně. Neumí
v modlitbách citovat a aplikovat Písmo.
Protestantští kazatelé proto psávali modlitby, aby své ovečky učili se modlit
důstojně a patřičně (to není to samé, co strojeně a neupřímně). Jistě, je třeba
dobře vybírat a neměli bychom vzít do ruky první modlitební knížku, na kterou
narazíme – vyhnul bych se čemukoliv modernímu. Některé staré modlitební knížky
jsou však tak prostoupené Písmem a bázní Boží, že křesťanu nemůže než prospět si
je pročíst a na základě jejich příkladu se učit modlit podobně, s důstojností
jazyka a častou citací a aplikací Písma, neboť, jak píše Matthew Henry, to
nejlepší, co můžeme Pánu Bohu v modlitbách říci, je to, co On řekl nám. Něco
takového potřebují dnes protestanté pro své modlitby jako sůl.
Martin Hýsek
původně člen BJB Jablonec, nyní - Svobodná presbyterní církev v České
republice
|
Podobná témata
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Středa, 24. duben 2013 @ 22:27:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý článek.
Luther ve své době nepochopil plně bibli. 5imskokatolick cirkev hlásala
ospravedlnění skze skutky a Luther to odmitnul a hlasal
ospravedlnění skrze víru. A ja ho chápu v tehdejši době bych asi reagoval
stejně.
Ale při dnešním chápaní bible mma Luther pravdu ospravedlnění skrze víru ale
k tomu se ještě musí přidat poslušnost zákona.
Ne zákona jak to dělá KŘC na základě lidských skutku. Ale skutky musí být
výsladkem pusobení ducha svatého na lidské srdce
a spolupráce ducha svastého a člověka. Výsledkem tohoto spojení jsou dobré
skutky na základě toho že se člověk mění k obrazu Ježíše Krista.
Dnes lidé berou jen milost víru a lásku a nechcou přijmout poslušnost
zákonu božímu. Evangelium a ZÁKON JDOU RUKU V RUCE ale tohle lidé odmitaji
protože si příliš oblíbili hřích. Na základě bible mužu říct že žijeme v
království satana a buh odmita toto království.
To znamená že veškeré požitky které my lidé si dnes dopřáváme jsou hříšne.
Ježíš a andělé jsou duchovní bytosti a člověk je spojením bytosti duchovni a
fyzické. Pokud milujeme Ježíše tak si užíváme duchovní radosti a odmítáme
fyzické užíváni radosti.Dnešní svět a křestanství propaguje hlavně si užívat
tento fyzický život ale to nemá s duchovním životem Krista nic společného
Kristus to odmítá. Fyzicke užívání si života je satanuv vynález.
Ježíš v bibli jasně říka že jeho následovníci budou trpět podobně
jako Ježíš. JSOU NĚKDE V BIBLI VERŠE O TOM ŽE JEŽÍŠ SI UŽÍVAL ŽIVOTA SE
ŽENAMI,ŽE TANCOVAL,PIL ALKOHOL,KOUŘIL A JA NEVÍM JAK SI JEŠTĚ LIDÉ V DOBĚ KRISTA
UŽÍVALI ŽIVOTA DĚLAL TO JEŽÍŠ POKUD VÍM NÉÉ.
|
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 00:58:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zase to tvoje zákonictví. Sleduj a snaž se chápat. Ty a Boží zákon- snažíš se zákon plnit- ok. Někdo další a Boží zákon- snaží se zákon plnit- ok. Někdo další... Někdo další... A nad tím vším je Bůh který to vše vidí a prostřednictvím těch co mu věří a plní Jeho zákon- naplňuje svoji Boží vůli- nade všemi. Nezapomínej, že v Boží vůli není jenom zákon nad tebou, je zde zákon nade všemi a pozor, v Boží vůli není jen zákon, je zde třeba i projev Boží moci, který stojí nad zákonem a zákony ustanovuje. Boží zákony jsou ustanoveny pro hříšné lidi a ne pro svatého Boha. Bůh ve své moudrosti někdy zasahuje v rozporu se zákonem a sám zabíjí. On může. Je třeba si uvědomit, že zákonu podléhají lidé, ne Bůh. On nám zákon dal, abychom poznali čím se nejvíce proviňujeme vůči lásce. Kdo miluje bližního svého jako sebe sama, ten poznal Boží vůli a zákon naplnil. Takový člověk je nad zákonem a zákonem se již neřídí- řídí se poznanou Boží vůlí, která je víc jak zákon. Je nad zákonem. Mojžíš utopil celou faraónovu armádu, aniž by porušil Boží zákon. Mojžíš byl nad zákonem, jelikož plnil Boží vůli. Bůh na základě svého zákona lid izraelský osvobodil a egyptské vojáky zahubil. Za porušování zákona je trest. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:45:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivče ma představa o bohu je troch jiná než ta tvá. Ty pořád píšeš o
smrti. Bible říka že je Buh a Stvoření a nelze to dávat dohromady. Bible
jasně učí že při druhém příchodu krista MRTVÍ POVSTANOU Z HROBU!!! Mnoho lidí
co bylo zabito třeba ve válkach najednou bude žít. Zopakujme si to: Když
stvořená bytost usmrtí jinou bytost TAK JI ZABIJE protože ji neumí
vrátit život Když Buh usmrtí stvořenou bytost tak se stane co bytost
nežije,ale jelikož Buh této bytosi kdykoliv dokáže vrátit život tak nemůžeme
říct že ji zabil bible říka že lidé po smrti spí. Z lidského
pohledu je ukončení lidského života smrt protože člověk nedokáže vzkřísit
mrtvého Z božího pohledu je ukončení lidského života spánek protože buh
dokáže mrtvému člověku navrátit život Takže Myslivče ZABÍJÍ POUZE TEN KDO
NEDOKÁŽE ŽIVOT NAVRÁTIT a to jsou stvořené bytosti. Myslivče ta armáda
egyptanu co Mojžíš pohřbil v moři muže buh kdykoliv vráti do
života Lidé touží po lásce po pokoji míru chcou být štastní myslím
si že lidé nechcou žít tam kde je jim ubližováno a i andělé si myslím jsou na
tom stejně my žijeme na planetě kde je hřích a je tady hodně utrpení jinými
slovy HŘÍCH JE PŘÍČINOU VEŠKERÉHO UTRPENÍ STVOŘENÝCH BYTOSTÍ VČETNĚ LIDÍ. Buh
je moudry a ví co je pro jeho děti to nejlepší,také proto existuje zákon: MZDOU
HŘÍCHU JE SMRT. Buh dal každé stvořené bytosti svobodnou vuli i lidem!!! A
stvořené bytosti se na základě vlastní vule mohou rozhodnout jestli budou nebo
nebudou hřešit. My dneska žijeme na planetě kde je hřích a výsledky
pusobení hříchu vidíme všude kolem sebe.Ja osobně toužím žít v ráji a myslím si
že po tom touží většina lidí. Když kolem sebe vidím výsledky pusobení hříchu
tak jsem za jedno s Bohem a plně souhlasím se zákonem MZDOU HŘÍCHU JE
SMRT, ale současně si uvědomuji že já mám svobodnou vuli se rozhodovat a
jestliže já osobně se rozhodnu z vlastní vule hřešit tak si tím padem si
uvědomuji že jdu dobrovolně z vlastního rozhodnutí na smrt. Výsledky
hříchu vidím kolem sebe a jestliže toužím žít v ráji vim že nemohu
hřešít a uvědomuji si že pokud bych v ráji já hřešil trpěly by tím jiné
bytosti proto souhlasím se zákonem mzdou hříchu je smrt. Takže když to shrnu
tak Buh žádnou stvořenou bytost nikdy nezabije ale každá stvořená bytost se pro
smrt rozhodne sama tím že bude hřešit, protože tam kde je hřích nemůže
BÝT RÁJ PO KTERÉM VĚTŠINA Z NÁS TOUŽÍ . Poku má existovat ráj ve ktrém
mají žít štastné stvořené bytosti tak ten ráj musí být nějakým zpusobem
chráněn aby nebyl zničen hříchem a k tomu slouží boží zákony které chrání
stvořené bytosti před tím aby upadly do hříchu a nešly na smrt. Tahle planeta
kde žijeme je v podstatě DIVADLEM PRO CELÝ VESMÍR JAK BY TEN VESMÍR VYPADAL
KDYBY V NĚM ZUSTAL HŘÍCH, A BUH V PODSTATĚ VŠECHNY STVOŘENÉ BYTOSTI UČÍ CO JE TO
HŘÍCH ABY TO POCHOPILY. Bohužel narodili jsme se na této planetě hříchu s tím
nic nenaděláme ale Buh má k nám lidem takovou lásku že sestoupil z nebe a
dal jako výkupné za lidstvo svého jediného syna Ježíše ale to už znáš. |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:11:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč myslíš, že jsem minule napsal aby jsi ČETL POZORNĚ? Neposlechl jsi a vypotil jsi tady cosi, co je opět produktem tvého zákonického uvažování. Nemluvím o smrti a zabíjení. Mluvím o tvém zákonictví a tvém zákonickém pohledu. Je hloupost psát, že Bůh nezabíjí protože může život znovu dát. V pravdě Bůh zabíjí a může to dělat, protože zákon Boží se na Něho nevztahuje způsobem, jak by tvé vlastní zákonictví chtělo. Tím co jsi o Bohu napsal, se stavíš do pozice jeho Božího obhájce. Nedělej to! Bůh se dokáže v pravdě obhájit sám a nepotřebuje k tomu obhajobu tvoji ani moji.
Největší hloupostí co jsi napsal je, že ZÁKON OCHRAŇUJE RÁJ. Tím se sám usvědčuješ ze svého zákonického pohledu a z toho, že nejsi schopný pochopit co je to být NAD ZÁKONEM. Žádné ochrany ráje není třeba- nepřátele totiž nejsou, byli definitivně poraženi a veškerá moc zla rovná se nula. Zlo neexistuje, bylo zničeno.
Vysvětlivky o tom, že jsme jakýmsi vesmírným divadlem, na kterém se názorně prezentuje souboj dobra a zla, tak to si nech to toho svého adventistického vesmírného fanklubu. Tyto vaše Ellen pohledy vesmírné nesmírně zavání. Připomínají spíš pohled žalobce, který na nás před Bohem neustále žaluje. To žalobce sleduje souboj dobra a zla a chytá se stébla. Jenže! V souboji dobra a zla jsme díky Kristu dávno vítězi a netřeba se ani prezentativně zabývat něčím, co je již nyní poraženo a navíc bude i zapomenuto. Nestojí to za pohled ani za myšlenku. Čeká se pouze na to až se doplní počet služebníků vydávajícíh svědectví pravdy a až završí se doba určená Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 00:19:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Největší hloupostí co jsi napsal je, že ZÁKON OCHRAŇUJE RÁJ. Tím se sám
usvědčuješ ze svého zákonického pohledu a z toho, že nejsi schopný pochopit co
je to být NAD ZÁKONEM. Žádné ochrany ráje není třeba- nepřátele totiž nejsou,
byli definitivně poraženi a veškerá moc zla rovná se nula. Zlo neexistuje, bylo
zničeno.
Zlo neeksistuje??????????????????
Kde to žiješ na které planetě??????? Víš tady u nás na planetě Zemi je zlo
hodně rozšířeno samé války zabíjení víš chtěl bych odtud pryč tam kde zlo už
není, poradíš mi kde to je????????????????????????
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 16:09:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepleť si ráj a zemi. Ráj je pro hříšného člověka definitivně uzavřený, nic nečistého do něho vstoupit nemůže, a po konci času již žádné zlo nebude a všechno zlé bude zapomenuto. Ráj neochraňuje zákon, jak mylně tvrdíš. Ráj je od zla zcela izolovaný. |
]
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 14:32:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hirali, napsal jsi, že lidé berou jen milost, víru a lásku a nechtěj přijmout poslušnost zákonu božímu.
Jak tedy chápeš Pavlova slova, že láska je naplněním zákona? Nebo Ježíšovo slovo: Miluj Boha nade vše a miluj bližního svého, jako sebe samého - v tom je celý zákon a proroci? Uvědom si jednu věc: Kdo přijal Kristova Ducha už není pod zákonem, protože je veden Bohem k lásce a pravdě. Vždyť Pavel jasně říká, že zákon byl dán jen k rozpoznání naší hříšnosti - k tomu, abychom poznali, že bez Boha nejsme schopni ničeho dobrého - že nejsme schopni opravdové lásky.
Ještě k tomu utrpení následovníků Ježíše. Ty si myslíš, že utrpení pro Ježíše je nejíst dobroty, nepít alkohol,neužívat si se ženami, netancovat? V evangeliích jasně čteme, že tyto radovánky si Ježíš užíval. (Tedy kromě žen. Ženu neměl, protože věděl, že brzy umře a že jeho poslání je jiné než zakládat rodinu.) A farizeové a zákoníci mu to vyčítali. Nepatříš také k nim? Utrpení pro Krista není v odmítání tělesného potěšení(vyjma hříšného), ale v utrpení pro pravdu evangelia a pro poslušnost Pána. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 14:39:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mluvíš v pravdě. |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 02:11:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | MYSLIVČE MĚL BYS POCHOPIT JEDNU VĚC ZAKLADNÍ
VĚC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Viš jsou dvě věci DOBRO A ZLO
Jestli to nevíš tak zlo to je satan!!!!!!!!
Jestli to nevíš tak dobro je Ježíš!!!!!!!!!
A kdybys pořadně četl bibli TAKBYS ZJISTIL že satan dělá věci opačně
než buh (Ježíš)
ŽIJEME NA PLANETĚ KDE DOČASNĚ VLADNE SATAN SATAN
POUŽÍVÁ K VLÁDĚ STRACH NÁSILÍ A MIMO JINÉ ZABÍJENÍ!!!!!!!! BUH POUŽÍVÁ OPAČNÉ
PROSTŘEDKY NEŽ SATAN POKUD SATAN POUŽÍVÁ ZABÍJENÍ TAK BUH JEDNÁ OPAČNĚ
NEZABÍJÍ.
POKU BY BUH ZABÍJEL JEDNAL BY STEJNĚ JAKO SATAN V
TAKOVÉM PŘÍPADĚ BY DOBRO A ZLO BYLO TO SAMÉ
A JESTLI MYSLIVČE MÁŠ VŠECH
PĚT POHROMADĚ TAK VÍŠ ŽE DOBRO JE OPAK ZLA
UŽ Z TÉTO JEDNODUCHÉ
DEFINICE NEMUŽE BUH ZABÍJET BO BY BYL STEJNEJ JAKO SATAN A V TOM PŘÍPADĚ
BYCHM TED TADY NA ZEMI ŽILI V RÁJI.
MYSLIVČE DEJ SI DO POŘÁDKU ZÁKLADNÍ
INSTINKTY VNIMÁNÍ DOBRA A ZLA
POKUD VĚŘÍŠ V MILUJÍCIHO BOHA NEMUŽEŠ
TO SLUČOVAT S NĚČÍM CO JE ZLÉ NEBO PODLE TEBE JE PROJEV LÁSKY ZABIJENÍ A
PODOBNÉ VĚCI
ZAMYSLI SE NAD TÍM CO JE TO LÁSKA
TY V
PODSTATĚ TVRDÍŠ ŽE ČLOVĚK KTERÝ MILUJE JE ČLOVĚK KTERÝ
ZABÍJÍ.
OTÁZKA MYSLIVČE PROČ POTOM LIDÉ KTEŘÍ ZABÍJEJÍ JDOU
DO VĚZENÍ
VÍŠ MYSLIVČE LÁSKA PRAVÁ LÁSKA NEDOKÁŽE
ZABÍJET. ALE TY TVRDÍŠ OPAK JESTI BUH O SOBĚ PROHLAŠUJE ŽE JE BUH
MILUJÍCÍ TOUŽÍCI PO LÁSCE NEMUŽE ZABÍJET TO SI PROTIŘEČÍ.
MYSLIVČE PRO
TEBE LASKA ROVNÁ SE ZABÍJENÍ?????????? MYSLÍM ŽE BY SIS TO MĚL DÁT MĚL DÁT V
HLAVĚ DO POŘÁDKU A UJASNIT SI CO JE TO LÁSKA.
NAPROSTÁ VĚTŠINA LIDÍ VÍ ŽE
LÁSKA JE NESLUČITELNÁ SE ZABÍJENÍM.
EXISTUJE BUH KTERÝ S OBLIBOU ZABÍJÍ
JMENUJE SE SATAN.
POKU DUDEŠ TVRDIT ŽE BUH ZABÍJÍ JSI UCTÍVAČ SATANA
MYSLIVČE |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 02:27:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A MYSLIVČE TOTO NENÍ PSÁNO Z BIBLE ALE POUZE NA ZÁKLADĚ LIDSKÉHO ROZUMU.
VIŠ MYSLIVČE MUJ RAZUM A ROZUM VĚTŠINY LIDÍ VÍ ŽE LASKA JE NESLUČITELNÁ SE
ZABÍJENÍM.
TY ALE TVRDÍŠ OPAK BUH KTERÝ JE LÁSKA ZBÍJÍ
MÁŠ OPAČMÉ CÍTĚNÍ CO JE TO LÁSKA NEŽ DRTIVÁ VĚTŠINA LIDSTVA.
BĚŽ DO TELEVIZE A ŘEKNI ŽE ZABÍJENÍ JE PROJEV LÁSKY A LIDÉ TĚ UKAMENUJÍ.
JESTLI TO NEVÍŠ TAK V BIBLI JE NAPSÁNO Ž ČLOVĚK JE OBRAZ BOŽÍ
VÍŠ TO ZNAMENÁ ŽE ČLOVĚK A BUH JSOU SI PODOBNI
A
JESTLIŽE DRTIVÁ VĚTŠINA LIDSTVA VÍ ŽE LASKA JE NESLUČITELNÁ SE ZABÍJENÍM TAK
MUŽEME TVRDIT ŽE POKU JE LIDSTVO OBRAZEM BOŽÍM TAK PRO BOHA JE LÁSKA
NESLUČITELNÁ SE ZABÍJENÍM KDYBY TOMU BYLO OPAČNĚ POPÍRALI BYCHOM ŽE ČLOVĚK JE
OBRAZ BOŽÍ.
MYSLIVČE MĚL BYS HODNĚ PŘEMÝŠLET CO JE TO LASKA A JAKÝ JE VUBEC BUH TVÉ
PŘEDSTAVY O BOHU JSOU HODNĚ ZKRESLENÉ
A NEARGUMENTUJ BIBLICKÝMI VERŠI ALE NORMÁLNIM LIDSKÝM ROZUMEM. JESTLI JE PRO
TEBE LÁSKA ZABÍJENÍ TAK TO NEMÁŠ V HLAVĚ UPLNĚ V POŘÁDKU.
JESTLI ŽE JE ČLOVĚK OBRAZ BOŽÍ TAK JE JASNÉ ŽE TAK DULEŽITÁ VĚC JAKO
VNÍMANÍ CO JE TO LÁSKA JE U BOHA I ČLOVĚKA STEJNÁ
A JESTLIŽE MY LIDÉ VNÍMAME ZABÍJENÍ JAKO NESLUČITELNOU VĚC S LÁSKOU TAK U
BOHA TO BUDE STEJNÉ
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 16:13:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivec střílí dobře a opět se trefil do černého. Pěkně to z tebe Hitali vylejzá, pěkně. Vypni ten capslock a zapni rozum. Pravda je někdy velmi těžká. |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 02:37:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | MYSLIVČE POKUD BUDEŠ MÍT PŘEDSTAVU BOHA KTERÝ ZABÍJÍ DO RAJE SE NEDOSTANEŠ TO TI
GARANTUJU NA ZÁKLADĚ LIDSKÉHO ROZUMU NE BIBLE. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 16:33:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pozor na pýchu! Tohle garantovat nemůžeš, Žádný z lidí není garantem spasení. Jen jeden. Kristus. A ten garantuje spásu svým nepomíjejícím slovem a podmínkou víry. Nemám představu Boha který zabíjí. Bůh skutečně zabíjí. 1 Paralipomenon 13:10 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem. 2 Samuelova 6:7 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:25:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | no, pletete se v určité míře oba, ale Myslivec by to se svým "naturelem lovce" mohl zkusit u MUSLIMŮ:-), tam by byl jako doma, a jeho "bůh" - Alláh - by zabíjel velmi a velmi.. tam by se Myslivec konečně mohl nasytit krve.. , téměř Starozákonně..
|
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 02:46:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | všichni tady říkate že máte ducha zabýváte se zákonictvím a
jinými podobnými věcmi ale nepochopili jste vůbec základní věc jaký je buh
bible o něm vypovídá. Jestli že Myslivec tvrdí že buh který je
láska sočasně zabíjí hmm nevím co k tomu říct a je vás tady více co s
Myslivcem souhlasíte.
Jestliže mi někdo tvrdí že láska rovná se zabíjení nemá to v hlavě v pořádku.
Jsou to tvrdá slova ale napsat jsem je musel.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 17:00:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V pravdě je to jen tvá láskařská představa Boha, která se nemůže ztotožnit s tím, že Bůh (láska), někdy zabíjí. Bůh nezabíjí z lásky, zabíjí jako spravedlnost a nejvyšší soudce. Bůh není jenom láska. Je to Bůh. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 21:24:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | přijal jsi Kristova duch ok. Ale jak si mužeš byt jistej že toho ducha
doopravdy máš????
Člověk není schopen svými smysly ani city nějak vnímat a poznat ducha,poud to
ovšem není nějaké zjevení jaká známe z bible.
Ovšem i tady musíme být opatrní a ověřovat to na základě bible protože né
všechna zjevení pochází od boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Pátek, 26. duben 2013 @ 08:37:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hirali, jak bys přijímal slovo od svého Pána a jak bys prožíval společenství s ním, pokud bys neměl jeho Ducha. Vždyť je psáno, že Bůh je Duch a Ti kdo ho ctí, ho musí uctívat v Duchu a pravdě. Bez Ducha je všechno snažení jen prázdné náboženství - lidská snaha zalíbit se Bohu. Člověk bez Ducha je hříšník nesmířený s Bohem a je na cestě odsouzení. Ten kdo přijme Božího Ducha, ten to moc dobře pozná. S ním to je úplně jiná rovina života. |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 26. duben 2013 @ 10:58:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hirali, nyní mluvíš jako katolík, který potřebuje k potvrzení své víry a k jejímu šíření jiným člověkem udělené "imprimatur". Jenže ten "jiný" člověk je stejně omylný jako ty. Takže! Člověk byl a je schopný rozpoznat Ducha Božího a rozpozná ho všemi smysly, i bytostně duchem, duší a tělem. Od toho je poznání pravdy v Duchu svatém. Sám Bůh se nám dává poznávat, protože je to Jeho Boží vůle. Hřích a lež schopnost poznání Ducha pravdy vážně narušuje. Proto potřebujeme Krista, který nás od hříchu neustále očišťuje abychom byli schopní vnímat Boha v pravdě a v pravdě rozlišovat působení duchů. Takže! K rozpoznání pravosti Ducha potřebuješ: 1)Víru v Krista (cesta, pravda s život) 2)Kristovo odpuštění (pokání a vítězství nad duchem zla) 3)Ducha svatého (Boží slovo)
Víc není třeba, a každý kdo k tomu něco přidává se pokouší do toho v nést chaos a přesměrovat pozornost člověka od Boha někam jinam. Začíná to zpochybňováním víry v pravost Ducha a končí totálním papežským věroučným diktátem. Ve svému vztahu (víře) k Bohu, jiné lidi nepotřebuješ. Je to vztah dvou bytostí Boha a tebe. Jelikož je jen jeden Bůh, máme s ním všichni jeden vztah, jednu víru ve které se nám Bůh dává v pravdě poznat podle své Boží vůle a v tomto poznání pravdy utváří svou církev. Církev Kristovu. Bůh tvaruje podobu našeho vztahu, naší víry tak, aby se stala jednotnou vírou u všech. Cokoliv vnáší do víry rozkol, od Boha není. Kdo však chce v pravdě pochopit co to rozkol je, musí napřed opustit své náboženské vůdce a následovat pouze a jenom Boha. Kdo totiž následuje svého náboženského vůdce, ten se mylně o rozkolu domnívá, že se jedná o věroučný spor s jinou denominací. Rozkol rozbíjí víru kterou dává Bůh. To je rozkol. Začátkem rozkolu je zpochybnění pravdy Ducha a následná infiltrace náboženského vůdce jako prostředníka do vztahu víry- mezi člověka a Boha. Každé náboženství které má na konci ..ismus, je náboženství v jehož čele stojí člověk, člověk kterého ostatní následují. Zapamatuje si všichni. Lidi k Bohu přivádíme. NIKDY VŠAK NESMÍME BÝT PROSTŘEDNÍKY VE VZTAHU ČLOVĚKA A BOHA! Podle toho v pravdě rozpoznáte ducha antikrista- neustále se vám jako prostředník pokouší vlézt do vašeho vztahu k Bohu!! Jednoho prostředníka už máme. Ostatní prostředníci jsou z pekla.
1 Timoteovi 2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Pátek, 26. duben 2013 @ 12:29:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Naprostý souhlas. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 01:49:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | strach co to je ????
Když má nějakej člověk strach muže být štastnej???
Buh nad zákonem muže kdykoliv zabíjet. Pokud člověku hrozí možnost že bude
zabit má strych ze smrti.
Všichni říkají že v nebi bude ráj.
Dnes žijeme na planetě kde je strach na každém kroku a ne ze zabíjení.Vezmu
si hypotéku a když je krize mám strach z toho že stratím zaměstnání
a nebudu moct hypotéku splácet a seberou mi barak.
Otazka jsme na této planetě štastni?? Proč potom toužíme po nebi???
MYLIVEC TVRDÍ ŽE BUH ZABÍJÍ.
pokud se dostanu do nebe a bude možnost že buh mě zabije tak musím mít
strach. JAKÉ TO POTOM BUDE NEBE KDYŽ BUDU V TOM NEBI MÍT STRACH???
Bude to podobné jako tady u nas na planetě Zemi planetě kde je hřích.
Jak si představujete ráj???????????????????????????
Ja jako místo kde budu štastný. Ale pokud budu muset mit z něčeho strach
nemužu být uplně štastný, alespoň já.
Otázka vy chcete žít v nebi kde je strach možnost že vás buh nad zákone
jednou zabije???
Nebo jaká je vaše představa o nebi???
Já vnímám strach jako důsledek hříchu.
MYSLIVČE: co myslíš je láska slučitelna ze strachem???
nebo
hřích je slučitelný ze strachem??
NEBE MÁ BÝT RÁJ.
JE RÁJ SLUČITELNÝ SE STRACHEM??????????
JAKÝ BY TO BYL RÁJ KTERÝ BY VYTVOŘIL BUH KTERÝ JE NAD ZAKONEM, SEM TAM NĚKOHO
ZABIJE NEBO SI TŘEBA LIBUJE V UBLIŽOVÁNÍ STVOŘENÝM BYTOSTEM.
MYSLIVČE V TAKOVÉM RÁJI BYS CHTĚL ŽÍT JA OSOBNĚ TEDA NÉ TO RADĚJI VOLÍM
ZAHYNUTÍ A V TAKOVÉM PŘÍPADĚ BYCH MUSEL JENOM HŘEŠIT ABYCH SE DO TAKOVÉHO RÁJE
KTERÝ PROPAGUJEŠ SE ZABÍJEJÍCIM BOHEM NEDOSTAL TO ŘÍKÁM UPŘÍMNĚ.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 16:26:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Víš co tě potkalo? Myslivec ti bere iluze, tvou falešnou představu Boha kterého si vytvořilo tvé zákonictví. Stále nechápeš co je to být nad zákonem a do toho jak zákon chápeš se snažíš zákonicky napasovat i Boha. Jenže! Nejsem to Já kdo tvrdí, že Bůh zabíjí. Čti dobře: 2 Samuelova 6:7 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel. 1 Paralipomenon 13:10 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem a zabil ho, protože napřáhl ruku na schránu. Zemřel tam před Bohem. Zabíjí Bůh nebo ne? Takže máš dvě možnosti. 1)Utočit na mne, za to že jsem ti v pravdě vzal falešné iluze Boha. 2)Uklidnit se a začít přemýšlet. Ne o mně. O sobě a tvém vztahu k Bohu. Běž za Kristem, On ti dá vše v pravdě poznat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 00:00:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty jsi napsal že buh je nad zákonem,s tím s tebou souhlasím.Buh nas stvořil a v
podstatě si muže dělat co chce je to pravda a ty takhle chápeš
boha.
A nad tím vším je Bůh který to vše vidí a prostřednictvím těch co mu věří a
plní Jeho zákon- naplňuje svoji Boží vůli- nade všemi.
Nezapomínej, že v Boží vůli není jenom zákon nad tebou, je zde zákon nade
všemi a pozor, v Boží vůli není jen zákon, je zde třeba i projev Boží moci,
který stojí nad zákonem a zákony ustanovuje. Boží zákony jsou ustanoveny pro
hříšné lidi a ne pro svatého Boha. Bůh ve své moudrosti někdy zasahuje v rozporu
se zákonem a sám zabíjí. On může. Až budeš jednou v ráji nesmrtelný tak co
když jednou na tebe příjde řada a buh řekne že ve své moudrosti tě
zabije??? Co na to říkáš počítáš s touhle možností že se ti muže na
věčnosti stát?? A ted se tě zeptám jak budeš takového boha milovat z
lásky nebo ze strachu že jednou příjdeš na řadu ty osobně????
To já o
svém bohu mohu říct že mě nikdy na věčnosti ani tady na zemi ze své moudrosti
nezabije. Muj buh totiž touží aby ho stvořené bytosti uctívaly z lásky na
základě svobodného rozhodnutí. Muj buh netouží po tom ho bytosti
uctívaly ze strachu o to on nestojí!!!! Víš kdyby muj buh ublížil jedné
jedine bytosti tak cely vesmír všichni andělé a lidé by dostali strach a
uctívali by boha ze strachu. Muj buh je také nad zákonem ale jestliže udělá
jednou věc která je nad zákonem budou ho všichni uctívat ze strachu. Takže je
na bohu po čem touží a muj buh touží po lasce a uctívání z lásky ze svobodného
rozhodnutí. A pokud muj buh chce uctívání z lásky tak má svázane ruce a
je pod zákonem více než my lidé. Víš muj buh když se ve vesmíru vyskytl hřích
tak nebyl nad zákonem kdyby byl tak by satana zabil!!!!! Ale co udělal muj
buh sestoupil z nebeských výšin a stal se člověkem. Pro něho to bylo velké
ponížení. Vem si to tak že ty osobně by si opustil lidství a na nějakou dobu
se s tebe stal mravenec. To je pěknej rozdíl mravenec a člověk. A rozdíl mezi
bohem a člověkem je mnohem větší. Muj buh se nechal z lásky k lidem ponížit
lidé po něm plivali a nakonec ho ukřižovali to vše udělal pro lidi uvědomuješ si
vůbec že toto není buh nad zákonem ale je to buh který je mnohem níže než
zákon který máme my lidé takový buh nedokáže zabít své děti.
Já bych
nikdy nemohl milovat boha který by zabíjel. Lidé mají svobodnou vuli,
zákon MZDOU HŘÍCHU JE SMRT ZNAJÍ takže každý člověk ma na výběr žít podle zákona
a mít život věčný nebo se můžeme rozhodnout hřešit a tím jdeme do zahynutí
z vlastní vule NE Z VULE BOŽÍ . A zákon mzdou hříchu je smrt je na stejné
urovni jako zákony lásky a buh jasně zaslíbil že jednou z vesmíru odstraní hřích
a k tomu použije zákon mzdou hříchu je smrt. A pokud si někteří hříšnici
myslí že buh je tak mocný že je změní a oni budou moct do nebeského království
TAK MAJÍ SMULU!!! Proč?? Protože poku by buh změnil hříšníka na bezhříšného
člověka musel by zasáhnout do našeho myšlení, jinými slova muse by takového
člověka přeprogramovat aby nehřešil PROBLÉM JE V TOM ŽE Z TAKOVEHO ČLOVĚKA
BY SE STAL OBYČEJNÝ NAPROGRAMOVANÝ ROBOT A o roboty buh nestojí. Buh touží po
tom aby lidé z vlastní vule se rozhodli stát se bezhříšnými samozřejmě že
svátosti Kristovy nedosáhneme ale buh ocení naši snahu žít bezhříšný život a
když updneme někdy do hříchu tak nám to odpustí ale něco jiného je když člověk
odpuštění hříchu zneužívá k vlastním radovánkám. Vím že s tím co jsem
napsal nebudeš souhlasit asi ale každej chápe boha jinak.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 00:47:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | čisté nečisté
Pokud člověk nedokáže odvodit tak jednoduché do očí bijíci věci z bible tak
pochybuji že má pravého ducha!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 01:08:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já jsem teprve na začátku studia bible vůči vám. Už jednou jsem psal že bible
je příběh. Vy nazýváte čisté a nečisté zákonictvím ale pro mě
v mém chápaní je to pouze to že Buh rozdělil potraviny na ty které jsou
méně škodlivé a více škodlivé židé neměli techniku kterou máme dnes ale buh
nas stvořil a ví nejlépe co je pro naše zdraví to nejlepší z toho co se nachází
na této planetě hříchu. A v bibli je ještě mnoho věcí které se dají aplikovat
podobným zpusobem jenže vy takhle nepřemýšlíte já zatím nemám ducha ale jednou
bych ho chtěl přijmout stejně jako Ježíš křtem ponořením do vody. Jako male dítě
jsem byl pokřtěn v KŘC.
My si myslíme že bibli rozumíme ale to co obsahuje bible se bude studovat
ještě možná miliony let v nebi teda alespoň ti co se tam dostanou.
A největší tajemství bible je vykoupení člověka a Ježíšuv plán spasení. Tohle
lidé ve své omezenosti stvořených bytosti možná nikdy nepochopí
my lidé se nikdy nedostaneme na uroven boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 17:17:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | my lidé se nikdy nedostaneme na uroven boha.
Proč takhle mluvíš? Je zde na GS snad někdo kdo by si to myslel? Nebo snad bereš to, že se my lidé nikdy nedostaneme na úroveň Boha, jako nějaký náš lidský handicap? Jsme lidé a jsme zváni děti Boží a Bůh je náš Otec. Které pozemské dítě uvažuje zda dosáhne a nebo nedosáhne na úroveň svého otce. Pozemské dítě chce být u svého tatínka a víc neřeší, vše ostatní se naplní v lásce, přijde samo ve správný čas. A tak je tomu i v našem křesťanském vztahu k našeho nebeskému Otci. Otci který nám dal velké zaslíbení co ucho neslyšelo a oko nevidělo a na mysl nepřišlo. V tomto vztahu s Bohem Otcem myšlenka, že se nikdy nedostanu na úroveň Boha, to prostě na mysl nikdy nepřijde ani přijít nemůže. V pravdě ti říkám, že v takové myšlence je totiž malinkaté semínko satanovi pýchy, které může začít klíčit. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: noname v Sobota, 27. duben 2013 @ 21:39:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj hirali. Kladeš tu otázky, nad kterými se stojí zamyslet a také mít k tomu své výhrady - proč také ne, přeci v tomto by měl být smysl našeho povídání na GS. Není nutné být v tomto povídání příslušníkem nějaké církve, společenství, či jak kdo má potřebu se začlenit - mluvíme tu především každý sám za sebe, nikoliv za svou církev - i když podle reakcí se zdá, že někteří to zde ne úplně chápou. Je obtížné mluvit sám za sebe a ještě obtížnější je nepromítat si svoje myšlení do druhého a tak být předpojatý. (Však já si v tomto směru o sobě nedělám žádné iluze. )
Honza.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 28. duben 2013 @ 18:19:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mluvíš jako straník příslušník. Oni ti v té tvé antikristově církvostraně zapomněli říct, že k příslušenství k tělu Kristovu potřebuješ znovuzrození se při křtu při kterém přijmeš vědomě Krista spasitele? Řeč každého fanatického katolíka je stejná, nabízí členství ve své cirkvostraně a snaží se modlářskou agitací získat nové členy. A této zvrhlosti pak sám v sobě říká evangelizace. Mluvit nebo nemluvit za církev? Blbost na entou! Kristovci nemluví za církev, ale vydávají svědectví pravdy Ducha svatého. Dobře si zapamatuj, že za církev Kristovu mluví jen jeden- Duch svatý. Žádný člověk za Kristovu církev mluvit nemůže. Ani ten tvůj "neomylný" papež. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 00:42:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jedn příklad pro tebe: čisté a nečisté
Poku pujdeš k doktorum na zdravou výživu a budeš se chtít zdravě stravovat
tak ti doporučí nějaké potraviny kde na základě výzkumu vědí co je pro naše tělo
mín škodlivé a co více škodlivé. Zkus si zjistit které potraviny jsou méně
škodlívé a vhodnější pro naše tělo. Až budeš mit ten seznam
od lékařu tak si ho porovnej s tím co je v bibli uvedeno jako čisté a budeš
překvapen že většina potravin biblí označených jako čísté bude souhlasit
s tím co doporučujou dnešní odborníci na základě výzkumu.
Z to lze jednoduše selským rozumem můžeme odvodit že buh dal židum seznam
potravin které byly pro jezich zdraví mín škodlive a ty se označujou biblicky
čisté. Asi víš že pokud se budeš stravovat zdravě mužeš předejít některým
nemocem ve stáří.
Když miluješ své dítě tak pro něj chceš to nejlepší a pokud ti to situace
dovolí tak svým dětem dáš potraviny méně škodlivé je pravda že je to dražší a
někteří lide si to nemohou dovolit ale milujici rodič udělá pro své dítě
vše v rámci svých možností. Nebo své děti krmíš samými jedy???
My lidé jsme boží děti a buh nám chce dát to nejlepší i co se týče našeho
zdraví Z TOHO DUVODU OZNAČIL PRO ŽIDY POTRAVINY ČISTÉ A NEČISTÉ.
Takže když se na to podíváme tak buh tim dokazuje svou lásku k lidem. Bohužel
lidé si myslí že to jsou nějaké zákony přikázaní ale v kontextu
co jsem napsal to BUH DĚLAL PRO DOBRO A ZDRAVÍ SVÝCH DĚTÍ.
Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím že toto je pravý důvod proč jsou
potraviny v bibli rozděleny na čisté a nečisté pochybuju o tom ale i tohle
vypovídá jaký je buh.
|
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: helena v Sobota, 27. duben 2013 @ 09:13:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ahoj Hirali, "nečistého se NEDOTÝKEJTE a JÁ přijmu vás" to není o vepřovém řízku, ale o duchovním SMILSTVU! není to dokonce, ani o nejnovějších hygienicko - lékařských výzkumech, to přece pro své již vynalezla a hutně opsala EGW!
My již nejsme pod Sinajem /naštěstí/, kde máme přijímat kamenné litery, ale my máme toho povinného /musíte znovuzrodit/ DUCHA SV v srdci a to není o buřtech a klobásách a dnech oddělených! Nezapomeň, že BŮH je TEN, kdo tvoří dobré i zlé a že zabije nepřátele dechem Svým je JISTÉ! Není "universální" lásky Boží, je jen smilování se nad těmi, kdo jsou JEHO! etc etc |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. duben 2013 @ 11:25:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Buh netvoří dobré a zlé!!!!
představitel dobra je Ježíš
představitel zla satan
Buh stvořil satana byl to buh kdo zpusobil v satanovi touhu rovnat
se bohu. Satan chtěl být rovný svému stvořiteli tim vznikl u satana hřích
pokud vím máme svobodnou vuli a satan se sám mohl rozhodnout jestli jestli
chce nebo ne byt roven bohu a bible jasně říka že ke svým záměrum používal
lži.
Jan 14,15 - „Jestliže mne milujete, zachovejte má
přikázání.
Lukáš 16,17 - Je však snadnější, aby pominuly nebe a země,
než aby padla jedna čárka Zákona.
1. Jan 5,3 - To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho
přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká,
Římanům 3,21-24, 31- Nyní však je zjevena Boží
spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost
skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž
rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni
zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši....Rušíme tedy
vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.
Zjevení Jana 22, 12-14- A aj, přijduť brzo, a odplata má se
mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho. Jáť jsem Alfa i Oméga,
počátek i konec, první i poslední. Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní
jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města. (Kral.)
.k blahoslavení ti kdo zachovvají přkázaní
jeho
Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.
jan 14.15 jak to chápete: ja to chápu tak že jetli miluju boha zachovávám
jeho přikázání.
Problém je v tom že jsou zákony Boží a zákony lidské buh nevyžaduje
dodržování zákonu lidských ale jen božích takzvané desatero jestli vám to něco
říká.
lidská ustanovení neboli zákony mají pojmenování tady tomu říkate
ZÁKONICTVÍ
Zákonictví nelze vztahovat na DESATERO
tyhle dva řadky co jsem výše napsal JSOU TAK STRAŠNĚ SLOŽITE že je mužu
přirovnat k Ajnštajnově teorii relativity kterou chápe velice málo lidí
protože je dokázalo zatím pochopit velice málo lidí
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Sobota, 27. duben 2013 @ 12:27:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hele Hirali, sám si řekl, že jsi teprve na začátku studia bible a že jsi se ještě neznovuzrodil z Ducha. Tak potom nechápu, jak můžeš dělat tak dalekosáhlé závěry, které tady předvádíš. Připadá mi to stejné, jako kdyby žák základní školy přednášel na universitě a chtěl, aby ho studenti brali vážně. Napřed se hodně uč a pak dělej závěry. Mimochodem - to, že Bůh tvoří dobré i zlé je napsáno v bibli. To, že tomu nerozumíš, souvisí s tím, že ještě neznáš ani dost bibli ani dost Boha. A v nebi Bůh zabíjet nebude, protože už tam nebude smrt a hřích. Odevzdej svůj život Pánu Ježíši a už se neboj smrti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 27. duben 2013 @ 16:51:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I když se to nezdá, je reakce Hirali pozitivní. Brzo se zbaví svých současných jednostranně láskářských představ o Bohu. Nadělá přitom trochu povyku a pak přejde na hutnější stravu. Držím mu palce.Hirali, uvědom si, že Bůh ustanovil smrt. Je to Jeho vynález, aby tady hřích a zlo nebylo věčně. Nyní máme na výběr. Můžeme zemřít v Kristu a pak s Ním věčně žít a poznávat milujícího Boha. Nebo můžeme zemřít v hříchu a poznat opak Boží lásky- zatracení. Zatracení je taky Boží vynález a je určený všem co Boží lásku odmítnou. Hirali, Bůh je Láska pro toho kdo Jeho lásku opětuje. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i či (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 28. duben 2013 @ 23:47:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Izajáš 45:7 Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci." |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení (Skóre: 1) Vložil: noname v Středa, 01. květen 2013 @ 17:22:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak může někdo koho nazýváme nekonečně dobrým, tvořit zlo ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: helena v Neděle, 28. duben 2013 @ 09:35:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ahoj Hilari, modlíš se kdy k Pánu Ježíši a vzdáváš se v JEHO prospěch své vůle? To je to umírání s NÍM, bez kterého tu budeš dlouho bloudit v Boží gramatice! Všechny věci věřícího jdou znovunarozenému, tedy prv zemřelému i s tou svojí vůlí, skrze Ducha Sv, který začne MLUVIT ve Tvém nitru SNADNO! Evangelium je rajská hudba, která prochází našim zdevastovaným umírajícím tělem, a tak i my, kteří nemáme hudební sluch zpíváme tu nádhernou píseň z nebeského ráje z plných plic a ladíme! Přestaň tu prosím pět falešné tóny adventistických a jiných zmámených SZ vyznavačů, kteří mají jedinou starost jak uvařit našeho PÁNA košer v kašrut hrnci; Ty Hilari, nám brzy podej tu lepší zprávu, že STALO SE a DOKONÁNO JEST! |
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: rive v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 06:59:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Možná by pak nedošlo k takovému úletu - "bláznovině" - že směrnicí, co je či není správné je římský katolicismus.
Opakovaní písničky, která má jen jednu sloku vadí, ale zde je římská církev omílaná jako nějaká mantra, to je košer??? Jaký je cíl, kam autor směřuje čtenáře, je snad nornou křesťanova života římská církev, kde je Kristus jako cesta, pravda a život, kde je Písmo svaté, jako správný ukazatel směru. Mantra, takže co není katolické, to je správné? "Bláznovství".
(z srdce lidského zlá myšlení pocházejí: nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.)
Určitě je mnoho úletů a bludů mezi lidem Božím, ale tuhle oslavnou ódu na Modlu, která má být vodítkem, toho co je či není "správné" odmítám.
rive |
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: helena v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 08:11:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | není třeba malovat ANTIKRISTA narůžovo a na viditelnou zeď, protože tam je už vymalováno jednou provždy tím MENE TEKEL... ano svět i s antikristy všeho druhu je nalezen lehkým! ti tenkrát na poušti měli na pomoc armádu andělů, aby se dostali do Kanánu, a dostali se? kolik a kdo vešel? vydupali si zákon a oko za oko a bída zůstala; a dnes? máme nashromážděná duchovní i myšlenková bohatství, dokonce k nám sestoupil SÁM NEJVYŠŠÍ s nebe do těla na zem a my stále NIC? a stejně jinam netrefíme než do Říma? |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:11:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A v zápase smrtelném na konci katolického žití, v temnotě prázdnosti ducha a bez Boha duše bytí. Viatikum podáno jim v posledním zápasu duše jako konečná to pekla lest, načemž oklamáni vydají se, nechají se kýmsi tunelem ke světlu vést. Tam ve světle pravdy žádné víry již třeba není. Nejvíce se tam život v pravdě Ducha cení. Bez lásky k pravdě Slova, světlo pravdy náhle černou tmou zardoušeno jakoby jest. Prohlédnuta v pravdě je nyní je ta děsná lest, od pohledu na ducha odvrací k smrti věčné pravdy zrak. Ducha, který duši lidskou za života modloslužbou vedl, když z cesty za Kristem ji *****m svedl. |
]
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: call v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 10:07:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | rive, logika tvého odmítnutí přehledu rekatolizačních vlivů mezi protestanty je převrácená. Vycházíš totiž nikoli z jednotlivých faktů, které po důkladné analýze ukazují, že souzní s katolickou praxí, na kterou autor článku poukazuje, ale naopak z předpokladu, že tebou uznávaný a ctěný katolicismus nemůže být špatný, a tudíž i dvacet tři uvedených přejatých katolických prvků v soudobém protestantství je jen hledání hnid na dokonalé fasádě ekumenického zglajchšaltování evangelikálních denominací.
Nedivím se, že odmítáš kritiku rekatolizace, kterou v CB a v dalších denominacích tak usilovně provádí charismatické hnutí, vedené katolickými agenty typu smutně proslulého Olina Kadlece, jehož žvásty jsou zde na granosalis stále ještě k nalezení.
CB odpadla od víry svých otců, kteří se musí obracet v hrobě, když asistujete při katolických modloslužbách a převzali jste jejich způsoby i projevy víry. Rozdíl mezi vámi a vašimi otci z 20. let minulého století je dnes propastný (viz. např. Nosil by dnes P. Černý z CB po Praze plakát proti Římu?, Když bůh spí…). Odpadli jste od víry otců a ve jménu katolického ekumenismu se oddáváte katolické modloslužbě.
Tvůj postoj je tedy naprosto očekávatelný a konzistentní s vaší současnou církevní praxí. Nemůžeš ani jinak. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: rive v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 19:46:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | calle :))) ti naozaj preplo!!
1) nenajdeš nikde v ani jednom mém příspěvku náznak uctívání katolicismu, 2) opak je pravdou, vlastně hodně mých comentů je v opozici s římským katolickým směřováním
3) charta ekumenica je pro mě nepřijatelná
4) mám o tom článku velké pochybnosti, ty mi trochu napovídáš "hnidy", hmm, vyhledávač mi napověděl, že slovo "řk" se v článku opakuje skoro šedesátkrát, hmm, to je dost, vidím, že římských má autor plnou hlavu, jako nějakou modlu, je to vůbec křesťan, o Kristu skoro nic! Svíčky na adventním věnci, kazatelna je na boku, to je totální cesta do záhuby, anebo recese autora?? Něco na tom článku je podivné, neumím to prozatím pojmenovat.
5) už jsem to taky psala, aby nedošlo k mýlce, nejsem člen cb, "můj domov" je jinde
6)ale tím, že taky velmi intenzivně pociťuji nebezpečí postupné asimilace malých církví s římskou, tím, že pociťuji intenzivní manipulaci a masírování ze strany římských, například v poslední době velmi bytelně, tak článek vnímám něco jako klasické drby!!, a někdy drby mohou splnit i dobrou úlohu, pomáhají oživovat paměť, a oživovaná paměť, je celkem dobrý prostředek proti silné římské manipulaci - mazání medu.
7)nevím, jestli mi teď porozumíš, můj postoj je jasný, nemá nic společného s členstvím v denominaci, už jsem to psala, pozor na zlé myšlenky, pozor na úlet udělat si z římských svou modlu, svou fobii, pozor kam to pořád koukáme, můj pohled je stále upřený na Krista, On je naděje, ikdyž kolem nás zuří bouře.
rive |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: call v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 20:33:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za odpověď. Je o něco vyváženější, nežli ten tvůj první komentář. |
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 08:35:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nesrozumitelné jazyky U věrným
biblických křesťanů nic takového nenajdeme – ti také dar jazyků, o kterých
hovoří Skutky a 1. Korintským vždy vykládali tak, že se jednalo o dar hovořit
cizími lidskými jazyky bez potřeby se je naučit, jak svědčí 2. kapitola skutků.
Pod vlivem událostí v Asuza Street z roku 1906 se však moderní nebiblické pojetí
tzv. modlitby v jazycích postupně rozšířilo mezi většinu protestantů. Modlící se
v jazycích tak vůbec neví, co říká.
Mysticismus je učení nebo přístup, že se lze dostat do
kontaktu s Pánem Bohem mimosmyslově, mimorozumově, a takto se s ním dostat do
přímého obecenství,
Věrní bibličtí křesťané dar jazyků vykládali nebiblicky. Byli to ještě věrní bibličtí křesťané?
Viz: 1 Kor 14,14: "Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku." |
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:16:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Natolik si však přestali ošklivit římský katolicismus, že jim často již nevadí v modlitebnách zapalovat např. adventní věnce.
Řekl bych že to je taková perlička. Adventní věnce jsme převzali my od protestantů a přebírá je i pravoslavná církev. První adventní věnec udělal reformovaný pastor z Hamburku, Jan Jindřich Wichern. Který se obětavě staral o místní sirotčinec a děti se ho pořád ptaly kdy už budou Vánoce. Vzal staré dřevěné kolo od vozu, obarvil, ozdobil a umístil na ně bílé svíčky za všední dny Adventu a červené za neděle. Potom je společně s dětmi každý den zapaloval až do Vánoc. Ať mu za to Bůh oplatí ve své slávě. |
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:25:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..ismus. Katolicismus, protestantismus, adventismus. Víš co je na všech stejné. Potřebují si zrovna jako ty spojovat a poměřovat svou denominaci s nějakým jiným ..ismem. Kristova církev není žádný ..ismus a není to ani náboženství. Jenže to zatím vidět nemůžeš. Vidíš totiž jen ten svůj ..ismus. |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:35:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ještě jednu věc mají ty ismy společnou. Ekumenu která je naplněním toho že bude jen jeden Ovčinec a jeden Pastýř. K čemuž přispívá i to že nás v tom jednom "pytli" vidíte vy. |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: helena v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 09:57:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | a kde je to napsáno o prosperujcí firmě ekumeny s pastýřem římským papem v Písmech Sv? ano, je tam vážné varování, ale chvála a doporučení?! ekumenický "pytel" není vůbec NIC co by mohlo i jen zdáli připomínat Boží stádo oveček spasených |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:14:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je psáno že bude jedno Stádo a jeden Pastýř. Myslíte si že se tomu stádu podobá pestrá směsice těch kteří svádějí lidi k tomu aby opustili církve ? Do které patří mimo jiné i otevření satanisti a popírači Boha ? Zloději církevního majetku, zvrhlíci a bojovníci proti všemu co je byť jenom lidské ? Propagátoři potratů a vraždění starých lidí ? Ti kteří by chtěli povraždit část lidstva která je paradoxně živí, aby měli víc zdrojů ? Lidé kteří nedokážou říct pravdu ani v případě že zesměšňují sami sebe ? Popírači a překrucovači Bible v celém rozsahu ? Ti všichni jsou proti Ekumeně i proti církvím které se k ní nehlásí. Věřím že kohokoliv z nich může Bůh ve svém milosrdenství zachránit a netroufám si o sobě říct že jsem lepší než oni. Na jejich rady bych ale raději nespoléhal a názory nepřebíral. Na cokoliv.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:40:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Popírači Bible jsou proti ekumeně?! Ach jak zvrácené tvrzení! Jsou to právě biblisti co na základě Božího slova ekumenismus usvědčují ze lži a ukazují ho v celé jeho nahotě. Nemůžeš napadnout pravdu o ekumenismu, který spojuje čerta z ďáblem, tak ty mizero budeš podle napadat samotný zdroj pravdy. Tak je v pravdě vidět komu sloužíš a taky že pravdy v tobě není. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:16:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kromě toho stádo oveček spasených nenajdeme tady na zemi, dokud se Kristus neujme Království. Tady se momentálně pasou ovečky putující. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:34:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..a dravá šelma papežství zde na zemi odjakživa pronásleduje stádo ovcí, které se rozprchlo spolu s pastýři do všech koutů země, koutů kde je papežská šelma nemůže vyčenichat.. V ŘKC nevěstce pasou pasáci kozly, co jinak než smilníky nazvat nedají. Jejich smilstvo předaleko páchne jako každý cap. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: helena v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 15:05:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | POUITNICKU, Tvoje ovečky se pasou evidentně bez pravého pastýře a svého krále, který panuje, protože ON kraluje a sedí na trůnu pravice moci! a bude kralovati do chvíle, než bude poražen poslední nepřítel a tím je SMRT! Tvoje ovečky pasou jedovatou bylinu lži, protože ON přišel a SPASIL, a Ty to nekážeš a děláš, že nevíš! Tvé ubohé ovečky se ženou do očistce-pekla, tak o spasení chudinky neslyšely NIC! a Ty budeš vinen, tím, že mlčíš, protože Ty jsi SLYŠEL
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:27:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To ve tmě pytle vidět nejde. Je nutno z něj napřed hlavu zavčasu vystrčit, rozhlédnout se a zdrhnout. Než bude celý pytel zavázaný a vhozený do ohně. Na ekumenismu je hrozné to, že satanem oklamaní lidé, lezou na příkaz svým guru do pytle zcela dobrovolně a přitom si myslejí, že jsou zachránění. Škoda že si v pravdě nepřečtou nápis na vnějšku pytle: Vítejte na palubě ekumenického Titanicu. Tuhle loď ani Bůh nepotopí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 11:49:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To že už jsme zachráněni si díky Bohu nemyslíme. Podobné myšlenky připomínají to slavné skoč z věže dolů, nic se ti nemůže stát. Každý z nás doufá v Boží Milosrdenství a ne spravedlnost. Do poslední chvíle našeho pozemského života. Jinak Vám zas pro jednou musím dát za pravdu. Loď kterou Bůh staví a udržuje na hladině opravdu nepotopí. Tenkrát to heslo znělo trochu jinak. Tuhletu loď nedokáže potopit ani Bůh. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 13:37:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Uff, no to je síla! Uvědomuješ si vůbec co říkáš? To že už jsme zachráněni si díky Bohu nemyslíme.
Děkuješ Bohu za to, že si nemyslíte, že jste zachránění? Víš co to znamená? Je to tragické nepochopení Kristova spasitelného díla a ty za tento vlastní tragický duchovní handicap ještě Bohu děkuješ a navíc ještě v množném čísle. To je v pravdě zvrácené myšlení. Ujasni si pojem zvrácenost!Co je potom pro tebe křest, a znovuzrození se v Kristu, když si přesto dál zvráceně myslíš, že zachráněný nejsi? Takovým smýšlením činíš z Boha lháře!
1 Janův 5:10 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
Galatským 3:26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Marek 16:16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Skutky apoštolské 2:38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Skutky apoštolské 18:25 Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. Efezským 4:5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,
|
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:45:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | s těmi -ismy.. no, jsou to jen pojmenování.. co když třeba katolicizmus nazveme, pojmenujeme nějak jinak, vypadne z onoho "důkazu"??
Důkaz -izmů mě kdysi říkal jeden kamarád.. před mnoha mnoha lety.. mohlo nám být tak 12? - říkal: "táta mi říkal, že všechny -izmy jsou špatně.. jako socialismus a tak.. zaniknou. Ale zvítězí - "ije" - ie . Jako demokracie.. a tak".
takhle - poslouchá se to hezky,.. jenže - je to pravda? - sloro bych řekl, že současná "-ije" je ještě větší humáč než ten předcházející - izmus.. a pak - jsou také jiné názvy, koncovky.. třeba - ta : totalita... -ra: "diktatura". Někdo současné demokracii říká příhodněji: "demokratura"...
takže pozor na líbivá, jednoduchá (leč děravá) vysvětlení.. a dalekosáhlé závěry.. nemusí to být vždy "kryté".
jinak s tou pochybností budování vyprázdněné "pseudoekumeny modernistů". jak říká Emmerichová: "ekumena vyprázděných hříšníků" - ta opravdu může být ďábelská.. v podstatě společenství Božích nepřátel.. v tomto bodě souhlasím.. ona taky KC byla k onomu "ekumenismu" dříve dost chladná...
Ekumena musí být skutečná, v Kristu a v Duchu... ta jistě ano.. jenže ta se nedá "nadekretovat zeshora"...
|
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 14:05:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Martin Hýsek sám sebe nazývá synem izacharovým a tudíž je sám o sobě přesvědčen, že ví co by měl činit boží lid. Tato samolibost čiší i z jeho článku. Ne že by některé věci nebyli pravda, ale styl a postoj jakým je to psáno je mírně řečeno samolibý – jako by on byl ten poslední pravý protestant. Ostatně bible nás nevede k tomu, abychom celý život protestovali proti ŘKC, ale abycom žili Krista a byli tak svědectvím o Ježíši Kristu. S tou modlitbou v jazycích nemá vůbec pravdu a je znát, že to psal člověk, který tento dar nemá a nerozumí tomu. Dar modlitby v jazyku neměli jen apoštolé ale naopak Pavel Korinťany povzbuzuje, aby mluvili v jazycích, jen aby u toho byl pořádek a aby druzí ten jazyk vykládali. Kdyby to byly nesrozumitené zvuky, tak by je nikdo nemohl vykládat. Srovnávat jazyky s latinskou liturgií je totální neznalost problematiky.
Kromě toho bratře Hýsku, biblická litera není základem spásy. Základem spasitelné víry je živé Boží slovo v lidském srdci. I ten nejlepší překlad písma je jen litera, kterou když uchopí pouze lidský rozum a špatně ji pochopí - není mu dán od Boha správný význam litery - tak člověku není k ničemu.
Jinak s těma písničkama (chválama), praporama, mečema a tanečkama to vidím stejně - duchaprázdné divadlo pro ukojení duší. |
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:47:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | souhlas.. |
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 15:58:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Co by asi pan Hýsek říkal kdyby byl zrovna včera u nás v kostele. Pan farář citoval Jana Amose Komenského a v dobrém se zmínil také o mistru Janu Husovi. |
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:55:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | řekl by, že je to strašně rafinovaný a velmi nebezpečný záludný nepřítel, ten "váš" či "náš" "bratr farář". :-)
Osobně jsem měl Komenského z dřívějška poměrně rád, ale po přečtení jeho "Retuňku proti Antikristu" - zvláště pasáži o tom, jak Petr nikdy zaručeně nebyl v Římě, mě to skoro přešlo.. Ámos byl tak pěknej Ultras.. když chtěl.. možná to bylo tím, že se tak v exilu živil těmi "Drabíkovými proroctvími"?? Jeho sveřepost, s jakou posílal do Českých zemí jednu švédskou výpravu za druhou, poněkud odrazuje i antikatolickou část naší rodiny pocházejícíí někde od Hané.. zvlášť mu nemůžou zapomenout nějakou mapu či co.. prý byla tak skvělá, žže se podle ní Švédové orientovali "jako doma", až na to, že se "nechovali jako doma". No, ve škole se to nijak moc nezdůrazňovalo..
|
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: vnd v Čtvrtek, 25. duben 2013 @ 18:52:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Celkově to na mě působí jako nářek za konzervovanými tradicemi otců. Ti již přeci vše vyřešili pro všechny doby. A následovat je (zvlášť v jejich vymezení se vůči katolíkům), je důležitější než hledat boží vůli.
|
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:56:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | souhlas.. |
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. duben 2013 @ 00:00:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Zajímavý článek. Vidím to dost podobně, jako Rive.
Chudáci protestanti. Je mi líto lidí, jejichž hlavním postojem je vzpoura a opozice proti nějakému náboženství, tak jak je to názorně ukázané v článku. Autor zjevně nemá ani šajnu co je to být římským katolíkem, jen si pěstuje tradici postavenou na vlastních pocitech z povrchní znalosti historie, bez osobní známosti faktů a reality. Na jednu hromadu hází věrného římskokatolického kněze Jana Husa, římskokatolického rebela Luthera a věrného křesťana Komenského, který s ŘKC neměl nic společného a mix namíchá jak se mu to do jeho tradice hodí.
Vánoce mu vadí, ale katechismus má rád. Docela by mne zajímalo, co se v jeho nejsprávnějším katechismu píše třeba o sedmém dni odpočinku nebo jaké je v něm desatero: Jestli to Lutherovo, nebo to z bible.
Jinak opět dobrý materiál pro studium.
Jsem moc rád, že jsem před lety potkal křesťany, kteří měli moc evangelia Ježíše Krista a tu moc mi předali a ne protestantské buřiče, kteří nemají než lidskou tradici opozice proti Římanům.
|
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:57:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen.. |
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Neděle, 28. duben 2013 @ 21:17:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | To je hrozné, zase 23 obsáhlých bodů s radami, co se má a co nemá dělat, aby byl člověk řádným protestantem. Problém však je v tom, že já nechci být řádným protestantem, ale Kristův. Pro ty chápavější cituji podle W. Nee, že "chci být Kristem" a ne pouze napodobenina "jako Kristus". Pro ty zatvrzelé - ať si nechají své výroky o pýše. Jak jinak naplnit Boží vůli a stát se obrazem Božím?
Tak si docela rád pustím profesionálně upravený zpěv z Taizé (bod 7. článku), aniž bych se stal katolíkem. |
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: MilanH v Pondělí, 29. duben 2013 @ 09:59:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | souhlas.. mě taky Hendlům Mesiáš a Bachovy preludia "nezabijou"ani "nerozloží zevnitř".. :-)))
či Husova píseň v KC kancionále:"Jezu Kriste, ščedrý Kněže..."
|
]
|
|
Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 29. duben 2013 @ 10:06:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý autore článku, Matrine Hýsku. Svými názory jsi nám zde jen znovu potvrdil smutnou pravdu, že mnozí protestanté ani za 500 let svého trvání ještě nestačili dorůst k dospělosti své víry a kdyby nebylo římskokatolické církve, neměli by vůbec o čem mluvit, neměli by se proti komu vymezovat. Ale protože jejich dalším hlavním rysem je i neznalost učení římskokatolické církve, také jejich věroučné závěry pochopitelně působí spíš tragikomicky.
..."ale pro zapálení svíčky ve shromáždění dnes není naprosto
žádný důvod (a už vůbec ne ospravedlnitelný Písmem)"...
(Ef 5,8-11) Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste v Pánu světlem. Choďte
jako děti světla,
neboť ovoce Ducha spočívá ve vší dobrotě, spravedlnosti a
pravdě.
Rozeznávejte, co je příjemné Pánu,
a neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je
usvědčujte...
Světlo svíčky je symbolem světla Kristova (světlo evangelia o slávě Krista - 2 Kor 4,4), které zahání temnotu hříchu. Zapálením svíčky říkáme, že chceme chodit ve světle, jako je i Kristus ve světle (a On sám je pro nás tím světlem), že máme společenství mezi sebou a že Kristova krev nás očišťuje od veškerého hříchu (1 J 1,7).
Velikonoční svíce (paškál) tedy symbolizuje samotného Krista a postupným zapalováním dalších svící jednotlivých věřících od tohoto světla vyjadřujeme šíření světla Kristova evangelia (světla víry v Krista Spasitele) do celého světa - jak jsme k tomu ostatně všichni pověřeni službou obecného kněžství od samotného Krista (Mk 16,15; 1 Pt 2,9). Podobně při křtu otec dítěte symbolicky zažehne svou svíci od paškálu - vyjadřuje tím, že to bude právě on, kdo bude ve své rodině udržovat a střežit světlo víry, že jeho dítě bude už vyrůstat právě v tomto světle víry v Krista. Je to tak výmluvnější, než všechna lidská slova.
(J 12,44-46) Tehdy Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v
Toho, který mě poslal,
a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal.
Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří,
nezůstal ve tmě.
|
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Pondělí, 29. duben 2013 @ 20:59:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko nám napísal: Svými názory jsi nám zde jen znovu potvrdil smutnou pravdu, že mnozí protestanté ani za 500 let svého trvání ještě nestačili dorůst k dospělosti své víry a kdyby nebylo římskokatolické církve, neměli by vůbec o čem mluvit, neměli by se proti komu vymezovat.
...to máš pravdu...človeče ani ja nie a nie dospieť do ,,dospelosti,,...všade okolo vidím ekumenické snahy ako splynúť s rímskou cirkvou...a ja sa furt vymedzujem...buď som tak pozadu, alebo......možno o tom je kresťanstvo....je to umenie vymedziť sa voči bludným učeniam a rozpoznať v Duchu falošné kresťanstvo ktoré dobrých 1500 rokov reprezentuje Rím...takto sa vymedzovali kresťania v histórii, takto sa vymedzila reformácia...a veľmi rád budem vymedzený....hoci sám....
ivanp |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: helena v Úterý, 30. duben 2013 @ 09:55:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ahoj, já jen doušku, že vymezený není OMEZENÝ, jak tu zní již dlouho z Říma |
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 30. duben 2013 @ 11:18:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křesťanství je o životě s Bohem, o životě v Bohu, o svobodném sebedarování se v lásce, o poznávání a naplňování Boží vůle ve světě (dobrými skutky).
|
]
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Jan21 v Úterý, 30. duben 2013 @ 10:10:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Oko,
Co takhle verš:
Matouš 5:16 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.
Myslíš si, že když si zapálíš svíčku v kostele, že jsi splnil tento Ježíšův požadavek?
Byli to právě protestanté, kteří se už 500 let vymezují proti bezduchému formalizmu, obřadnictví, automatismům, fetišismu a modlářství KC. Je zajímavé, že se snažíš některé vaše dosavadní praktiky zdůvodňovat a obhajovat veršíky z bible, která byla donedávna v KC zakázanou knihou.
Že by nastávala v KC nějaká polovičatá reformace a naopak u protestantů deformace aby mohla zavládnout kýžená jednota?
|
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 30. duben 2013 @ 11:37:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." zdůvodňovat a obhajovat veršíky z bible, která byla donedávna v KC zakázanou knihou.."..
Toto je často bezduše omílaná nepravda. Uveď kdo a kdy by podle tebe měl zakázat bibli v římskokatolické církvi.
Co tak bezduchého spatřuješ na vyznání víry (skutkem zapálení svíce), že Kristus je pro nás světlo světa? Kdybych toto samé vyznal ústy, tak bys proti tomu ani nepípl!
Římskokatolická církev nestojí o žádnou reformaci a nic takového nepotřebuje.
Je totiž neustále formována Duchem svatým podle Boží vůle.
Reformace znamená zbořit dům a postavit nový. Toto ale už za nás přece jednou provždy učinil Kristus (J 2,19).
Formace Duchem svatým naopak znamená kontinuální růst živého organismu církve (skrze dobré skutky, ve spolupráci s Duchem, roste víra k dokonalosti - Jk 2,22).
|
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: helena v Úterý, 30. duben 2013 @ 12:01:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | milé OKO, dobré skutky z vaší vůle jsou ďáblovo dílo, tak to bude zase římský OMYL, a hřích proti Duchu Svatému, kterého si svévolně berete za svědka LOTŘI |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 01. květen 2013 @ 12:01:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Lotři?
Milá Heleno, Když mám být lotrem, tedy chci být tím lotrem po pravici.
..."dobré skutky z vaší vůle jsou ďáblovo dílo"... ???
(Mk 3,24-26) Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže to
království obstát.
Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže ten dům
obstát.
Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen,
nemůže obstát, ale je s ním konec. (Tit 2,11-14) Boží zachraňující milost se zajisté zjevila všem lidem.
Ta nás vyučuje, abychom se zřekli bezbožnosti a světských
žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně,
v očekávání té požehnané naděje, totiž slavného příchodu
našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista,
který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré
nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě
milující dobré skutky.
|
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: Jan21 v Středa, 01. květen 2013 @ 09:39:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Matouš 7:14 Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.
KC jako instituce se vydala po té široké. Možná někdo i tam tu úzkou cestu najde, ale má to velmi ztížené. ....neustále formována Duchem svatým podle Boží vůle.
No to vážně pochybují, že by pohanské praktiky a dogmata, které se v KC objevily po uzavření kánonu, mohly být inspirovány Duchem svatým, spíše naopak duchem nesvatým a proto KC brány pekelné přemoct nemohou, protože v nich už 17 století vězí až po uši. Žádné kosmetickém úpravy nepomou, ani účelové citování jen některých veršíků z bible na podporu dosavadních praktik.
Matouš 7:13 Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni.
|
]
Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestant (Skóre: 1) Vložil: helena v Úterý, 30. duben 2013 @ 12:26:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jene21, místo Bible měli doporučený jedině katechismus a to trvá! moje bába, než přišli adventisti, od pana faráře měla Bibli zakázanou, že jí prý nemůže chápat... a pokud jde o zapalování svící, tak je to další ohavný rituál, kterým se původně a magicky uctíval oheň, takže co je křesťanu zakázáno, to je římským, povoleno a doporučeno a nám to tu jen "okecávají" |
]
Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protes (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 01. květen 2013 @ 12:19:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Heleno, sám Římskokatolický katechismus tě nyní usvědčuje z omylu a ze tvé vlastní předpojatosti vůči katolíkům:
§102-104 Bůh ve všech slovech Písma svatého nevyslovuje nic jiného než jen jedno
Slovo, své jediné Slovo, v němž se sděluje naprosto celý. „Uvědomte si,
že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu
svatém, a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých
spisovatelů; to Slovo, které, poněvadž bylo na počátku Bůh u Boha, nemá
zapotřebí slabik, protože nepodléhá času.“ Proto církev měla vždy v úctě Boží Písmo, jako má v úctě samo tělo Páně.
Neustále totiž podává věřícím chléb života, který bere ze stolu jak
Božího slova, tak Kristova těla. Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: vždyť v
něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je.
„V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází
vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.“
§107- Inspirované knihy učí pravdě. „Protože tedy všechno, co tvrdí
inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha
svatého, je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a
bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro
naši spásu.“ Nicméně křesťanská víra není „náboženství knihy“. Křesťanství je
náboženstvím Božího „Slova“, slova, které „není slovem psaným a němým,
nýbrž Slovem vtěleným a živým“. Aby slova nezůstávala mrtvou literou, je
nezbytné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám skrze Ducha svatého
„otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu“ (Lk 24,45).
§131 „Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a
pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem
duchovního života.“ „Věřícím křesťanům musí být dokořán otevřen přístup k
Písmu svatému.“
..."místo Bible měli doporučený jedině katechismus a to trvá!"...
§133 Církev „naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící..., aby častým
čtením Písma svatého získali ‘nesmírně cenné poznání Ježíše Krista’ (Flp
3,8). ‘Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista’.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Středa, 01. květen 2013 @ 17:20:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | §133 Církev „naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící..., aby častým čtením Písma svatého získali ‘nesmírně cenné poznání Ježíše Krista’ (Flp 3,8). ‘Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista’.“
...to je zaujímavé...v stredoveku Rím zakazoval čítať bibliu a ten správny výklad mal len ,,učiteľský úrad,, rímskej cirkvi...a dnes doporučujú ,,časté čtení...,, katolíkovi to nepríde že je v tom rozpor...z princípu má RKC vždy pravdu...
P.S: ak by som sem dal odkaz na to že Rím zakazoval v stredoveku čítanie písma, stejne by pravoverný katolík z ,,princípu,, veril radšej Rímu...ako serióznym historickým dôkazom...
ivanp |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi pr (Skóre: 1) Vložil: helena v Čtvrtek, 02. květen 2013 @ 10:20:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | milé OKO, a na co ten katechismus vůbec máte? víme, že jeho prizmatem výkladu vykládáte a jen se chcete srovnat s hrůzou minulosti tím, že studujete Písmo Sv! ale jak milé Oko? jako to děláš léta Ty! Zůstává stejně jen to římské, které prohlašujete za Boží! ano, zůstává otevřeno co? Katechismus mé babky, která věděla co říká a Bibli dostala až přes adventisty! omyl to není můj, to tedy pardón |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mez (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 03. květen 2013 @ 15:33:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | S katechismem je to podobné, jako se sbírkou pravidel silničního provozu.
Právě proto, že často řídím, nemám potřebu si osvěžovat pravidla silničního provozu a přiznám se bez mučení, že jsem je už dlouho nedržel v ruce.
V podstatě, kdyby jste mě neprovokovali těmito nesmysly, vůbec bych katechismus nepotřeboval ani otevírat. Praktický život v katolické církvi stačí k osvojení zásad křesťanského života a katechismus používám jen ve sporech s vámi, kdy o nás tvrdíte nějaké nepravdy.
|
]
Re: Re: Podivuhodná renesance římskokatolického myšlení i činění mezi protestanty (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Čtvrtek, 02. květen 2013 @ 13:16:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko, jestli si si nevšiml, tak i Ježíš se v kázání na hoře vymezuje vůči učení zákoníkůa farizeů. Takže ve vymezování se vůči bludům, nevidím nic špatného. Kromě toho ŘKC toto vymezování praktikovala dávno před protestanty. |
]
|
|
|
|