poslal Frantisek100
Chtěl bych se zamyslet nad významnou postavou SZ.
Abraham. Je nazýván přítelem Božím. Jaký tedy byl? Dodržoval ve všem zákon, byl
dokonalý, bez chyb? Byl nám v něčem podobný? Z čeho si máme vzít
příklad? Co máme dělat, abychom také byli Boží přátele?
Podívejme se tedy na jeho život, tak jak je nám přiblížen
v Bibli.
Mne nikdy nezajímalo, kdo je koho bratr či otec, a tady
je to však důležité. Pomůže nám to objasnit i motivy a působení Boží.
Již uplynulo strašně mnoho roků od doby, kdy žil
Abraham. Narodil se však ve městu Uru roku 2122 před naším letopočtem. Ur
leží jižním Iráku. Jak se ocitl však v Cháranu, kde pak žil a odtud ho Bůh
vyslal na cestu k opuštění města? Toto město leží v Sýrii až u
tureckých hranic a 1200 km od Ur v jižním Iráku tehdejším Sumeru.
Pravděpodobně je to místo kolébky civilizace, místo dříve než Babylon a
v blízkosti Babylonu, místo nesmírně cenných archeologických památek
největších na světě a co je zajímavé, objeveny i stopy po potopě. Ovšem existuje
i názor, že Ur ležel úplně jinde a to v Turecku. Je tam město
podobného jména. Ale tady jde o Kaldejský Ur a to spíše ukazuje na
Babylon.
·
31I
vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu
svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské
přišli do Cháranu a usadili se tam.
·
32Dnů
Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.
Kam měli namířeno Abrahamův otec.??? Proč? Do kenanské
země? Proč? To se jim v Uru nelíbilo? Ostatně. To asi nebyl pravý
důvod. Abrahamův bratr Náchor tam totiž zůstane i s rodinou. Manželkou je
Lotova sestra Milka. Milka ani Lot už nemají tatínka. Abrahamův další bratr
Háran zemřel mladý. I tehdy mladí lidé umírali.
Proč se tedy Terach rozhodl vydat se na cestu do
kenanské země? Proč zrovna tam? Někteří badatele Bible se domnívají, že i
Terach dostal asi od Boha výzvu vydat se do této země. Takže to nebylo jen
z něho samotného. Bůh mu to řekl, asi stejně jako Abrahamovi.
A ještě jedné věci jsme si všimnul. Když se Abraham
vydává na cestu, jeho otec ještě žije. Je mu 145 let a ještě 60 bude žít,
ale to on netuší. Je starý a necítí se na cestu. Zůstanu tady, ale syn ať to
splní, co jsem chtěl a došel až sem. Ostatně bratr Náchor se pak do Cháranu
přestěhuje a asi pak pečuje o otce Teracha.A tak se Cháran stavá městem
Náchorovým, kam později jde Izák mezi své příbuzné hledat nevěstu. A tak
Abraham má pro cestu dvojí motivaci. Od Boha i od vlastního otce.
My také máme poslouchat oba Otce. To plní
Abraham.
Nyní se podívejme dál do Písma:
· 1I
řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého
otce do země, kterou ti ukážu.
· 2Učiním
tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
· 3Požehnám
těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání
veškeré čeledi země.“
· 4A
Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi
bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.
· 5Vzal
svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i
duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli
tam.
Abrahamovi je 75 roků. Už není žádný mladík. Nemá
rodinu, tedy nemá potomka a po tom touží každý chlap. Mít syna, syny
pokračovatele rodu. A Bůh mu slibuje právě to, co nemá a co mu pomůže naplnit
život. Jeho jméno bude slavné a Bůh bude s ním, bude mu žehnat a chránit.
To je lákavá nabídka. I jeho otec odešel ze své země a z jeho rodiště, aby
došel do kenanské země. Došel do Cháranu. Nebude tak jeho syn pokračovatelem
stejného úkolu??
Asi Abraham hodně přemýšlel. Ale proč to nezkusit.
A myslím, že po té, co se jeho bratr Náchor přestěhuje do
Cháranu a o otce je postaráno, se vydá na cestu. A je vidět, že
jsou on i synovec Lot, kterého má rád jako svého syna, docela bohatí. Posuďte
podle Písma:
Cituji:
· A
Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi
bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.
· 5Vzal
svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i
duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli
tam.
Tyto duše bylo služebnictvo. Na co služebnictvo? Vedli
sebou i dobytek, a to nebylo jen pár kusů. A jak probíhá cesta do cíle,
do kennanské země. Dobře, bez problémů, čteme , že tam přišli, takže dobrá
cesta, žádné potíže neměli. Bůh je chrání, plní Boží výzvu.
Cituji dál:
· 6Abram
prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli
Kenaanci.
· 7I
ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam
Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.
· 8Odtud
táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi
Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a
vzýval Hospodinovo jméno.
Takže Abraham je u cíle. Projeví vděk, vybuduje oltáře a
vzývá Hospodinovo jméno. To všechno je v pořádku a správné.
Ale pak udělá něco nečekaného, co mu Bůh
nenařídil.
Cituji:
· 9Pak
se vydal na další cestu směrem k Negebu.
· 10I
nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host,
neboť na zemi těžce doléhal hlad.
Chápete, proč tam šel? Proč se už neusadl? Tam, kam ho
Bůh poslal? U Negetu je poušt, neúrodná krajina. To není úrodný Kenán. Neděláme
my také podobné chyby, že chceme víc, než máme, než jsme o pána Boha dostali?
Vydá se tam, kam ho Bůh neposlal a hle potká ho hlad a nesnáze a to není
vše. Bůh ho sice úplně neopustil, ale také proč by mu zametal cestičky, když
jedná na vlastní pěst. Vidíte, už se mu nepůjde tak snadno a lehce, protože Bůh
mu tento úkol nedal.
Cituji dále:
· · 11Když už se
chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného
vzhledu.
· 12Až
tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si
ponechají živou.
· 13Říkej
tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou
zůstal naživu.“
· 14Když
pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.
· 15Spatřila
ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu
faraóna
· 16a
ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i
otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.
O koho má strach a o koho se bojí, když nabádá Sáru
k nepravdě, aby zamlčela, že je jeho ženou a řekla jen polopravdu. Bojí se
o Sáru či hlavně o sebe? A kde je důvěra v Boha? Ona je i jeho sestrou,
ale nevlastní, polovlastní, protože měli každý jiného jednoho
z rodičů.
20
· 12Ona
také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala
se mou ženou.
Takto se hájí Abraham ne tady v Egyptě, ale když už
po druhé zapírá Sáru ze strachu o svůj život. Je to o desítky let
později. Asi rok před tím, než Sára otěhotněla a oba byli jako hosté u
gerarského krále Abímeleka. Zase lže a opakuje se to, co v Egyptě. Úplně
stejně. Král pro ni pošle a vezme si ji. A i tady zasáhne Bůh
· Té
noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis
vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“
· 4Proto
se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což vybiješ pronárod, i když
je spravedlivý?
· 5Což
mi on sám neřekl: ‚To je má sestra‘? Ano, i ona řekla: ‚To je můj bratr.‘
Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“
· 6A
Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám
jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil
dotknout se jí.
· 7Teď
však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a
zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou
tvoji.“
· 8Za
časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a
ty muže pojala velká bázeň.
· 9Abímelek
tedy zavolal Abrahama a řekl mu: „Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti
tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil
ses u mne něčeho, co se přece nedělá.“
· 10Dále
se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“
· 11Abraham
odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli
mé ženě zabijí.
· 12Ona
také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala
se mou ženou.
No, poučné. Nyní lžou oba. A neublíží sobě, ale tou
polopravdou ohrožují jiného člověka. Ten král je v tom nevědomky, ten král
nehřešil. A Bůh mu v tom hříchu, aby měl vdanou ženu, zabrání. Bůh to
vidí, vidí nesprávné chování Abrahama i Sáry a nevinnost krále.
Nemůže se i nám stát, že lží nebo polopravdou ublížíme
nevinnému člověku? A Bůh to vidí. A protože Abrama i Sáru chrání, zasáhne
a situaci vyřeší. Pro nás je poučná tato část rozhovoru:
Opakuji:
· 9Abímelek
tedy zavolal Abrahama a řekl mu: „Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti
tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil
ses u mne něčeho, co se přece nedělá.“
· 10Dále
se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“
· 11Abraham
odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli
mé ženě zabijí.
A co přivede člověka k tomu, že se tak nesprávně
chová? Zapomene na Boha. Jako zde zapomněli oba.
Přestavme si, že se říká, že jaký otec takový syn.
Neplatí to ve všem, ale tady je něco zajímavého. Za mnoho roků se stejně
zachová i Izák.
· 1V
zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák
tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi.
.“
· 6Izák
se tedy usadil v Geraru.
· 7Když
se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: „Je to má sestra.“ Bál se
totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili,
neboť byla půvabného vzhledu.
· 8Jednou,
když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a
spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.
· 9Předvolal
tedy abímelek Izáka a řekl: „To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je
to tvá sestra?“ Izák odvětil: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život.“
· 10Abímelek
pravil: „Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl
bys na nás vinu!“
· 11Proto
abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude
bez milosti usmrcen.“
Tady je zajímavé, jak Izák se tady chová stejně zbabělé
jako kdysi jeho otec. Asi dokonce před stejným králem. A já si cením toho
pelištejského krále. On dokonce vydá toto nařízení:
· 11Proto
abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude
bez milosti usmrcen.“
Zajistí bezpečnost královským
výnosem.
Zvláštní. Mně v tuto chvíli napadá to, jak i my
věřící někdy jsme schopni odsoudit nebo nepěkně vyjádřit o nevěřících či jinak
věřících. Jakási pýcha. A pak se může stát, že nás ty nevěřící zahanbí svým
čestným jednáním.
Ale vraťme se do Egypta. Jak tady se to
vyřešilo?
Cituji:
- 17Ale faraóna
a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.
- 18Farao tedy
Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi
nepověděl, že to je tvá žena?
- 19Proč jsi
říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš,
vezmi si ji a jdi!“
- 20A farao o
něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.
Vidíte, Bůh to vše dává do pořádku. Raní faraona ranami
velkými. Kdo trpí? Faraon.
A co udělá? Zachová se velkoryse. Vyhostí ho ze
země a vůbec mu nesahá na majetek asi mu nechává i to, co mu předtím daroval.
Uvědomuje si Abraham jak snadno z té těžké situace, kterou si zavinil sám,
vyvázl?
A tak vrátí do kenantské země. Žije s Lotem a díky
pastýřům, kteří se hádají kvůli pastvinám, se nyní Abraham zachová velice hezky
vůči Lotovi.
· · 8Tu
řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a
tvými, vždyť jsme muži bratři.
· 9Zdalipak
není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám
napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“
· 10Lot
se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý
zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo
předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru.
· 11Proto
si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe
oddělili.
Vidíte, jak se k Lotovi chová jako by byl jeho
vlastní otec. Bohužel Lot si vybral to, co je na pohled hezké a
nevšimnul si tohoto:
· 12Abram
se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až
u Sodomy.
· 13Sodomští
muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.
Vybral si Lot dobře, věděl o tom, jací jsou sodomští?
Nevybereme si i my někdy špatně? Proč? Protože se rozhodneme podle nějakých
vnějších líbivých znaků a to důležité nevidíme?
Lot si dobře nevybral. Zatím stanuje u Sodomy a časem
s ní s plyne. Přestěhuje se tam, má tam dům…Staví vůbec oltáře svému Bohu
jako Abraham. Má tu odvahu v cizím prostředí? Nevíme o tom.
A co Abraham?
- 14Poté, co se
Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž
jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ,
- 15neboť celou
tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.
- 16A učiním, že
tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země,
pak bude i tvé potomstvo sečteno.
- 17Teď projdi
křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“
- 18Hnul se tedy
Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu.
I tam vybudoval Hospodinu oltář.
Opět ho ujistí o tom, že bude mít potomky a že tato země
bude dána jeho potomkům. Staví oltář a stany u Chebronu. Tady bude jeho domov i
hrob. Co je to Mamre. Byl tam dubový háj a dodnes je prý tam Abrahamův dub a
studna. Studna byla v té době velice důležitá. Je toposvátné místo. Na
památku Abrahama tam snad dodnes stojí svatyně a bazilika, pokud to nebylo
zničeno nedávnou válkou. Tady je jeho domov.
A nyní se podívejme na politickou situaci v jeho
době. V té oblasti je spousta malých království. Ale opravdu malých. Každé
městečko má krále. A často vedou mezi sebou války.
Abraham je díky Bohu diplomat. On chce žít v míru.
Jak to udělat? Politicky. Uzavře mírovou smlouvu s amorejci. A to se třemi
králi a vytvoří takovou male Nato. Kdyby jim hrozilo nebezpečí, budou se
společně bránit. Lepší než, když by se chránil jeden sám. Úžasné.
Ještě , že tu smlouvu měl. Proč?
Cituji:
· 11Útočníci
pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli.
· 12Vzali
s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a
odtáhli.
· 13Tu
přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti
Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati
smlouvou.
· 14Když
Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti
zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.
· 15V
noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a
pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku.
· 16Všechno
jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy
a lid.
Jak to by užitečné. Můj synovec je v nebezpečí.
Pomůžete mi. Kde by sám sehnal 318 bojovníků. Musí synovce
zachránit a to se mu společnými silami podaří. Proč bojuje? Jde o majetek či
moc? Jde mu o záchranu.
A nyní se podívejme, jak se po této vítězné bitvě
zachová? Také úžasné.
Cituji:
- 7Když se vracel
po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně,
vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská.
- 18A šálemský
král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího.
- 19Požehnal mu:
„Požehnán buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země.
- 20Požehnán buď
sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal
Abram desátek ze všeho.
- 21Pak řekl
Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“
- 22Abram však
sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu
nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země,
- 23že z ničeho,
co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem
učinil Abrama bohatým.‘
- 24Sám nechci
nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér,
Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“
To je férovost. Já nechci nic, jen uhradit náklady za
jídlo a podíl pro ty, kteří mi pomáhali. Proč to nechce? Přísahal Hospodinu,
modlil se k němu a ví, že to vítězství bylo Boží zásluhou. A nejvyššímu knězi,
který tak krásně vyjádřil víru v Abrahamova Boha jako stvořitele země a
nebes dá desátek ze svého. Takový je Abraham. Tady si z něho můžeme vzít
vzor.
A půjdu dál, ještě jednou musel Abraham Lota
zachraňovat. A to byla mnohém vážnější situace. Jistě si vzpomínáte , Sodoma.
Nechci rozebírat případ Sodomy,ale mne zaujal ten rozhovor Abrahama
s Bohem. A já jsme se najednou nad tím začal umívat. Já jsem si představil
Pána Boha, jak poslouchá Abrahama s úsměvem si říká: Abrahama,
Abrahame, proč tak kličkuješ? Vždyť já do tebe vidím. Proč neřekneš rovnou, o
co ti jde. Copak máš zájem na těch hříšnících, které neznáš nebo chceš
zachránit Lota. Proč to neřekneš rovnou.
Sledujte slovo Boží. Cituji:
· 0Hospodin
dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,
· 21že
už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z
křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“
· 22Zatímco
se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.
· 23I
přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?
· 24Možná,
že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu
místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?
· 25Přece
bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak
by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což
Soudce vší země nejedná podle práva?“
· 26Hospodin
odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli
nim celému místu.“
· 27Abraham
pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:
· 28Možná,
že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé
město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“
· 29On
však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil:
„Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“
· 30I
řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam
najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“
· 31Řekl
pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam
najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“
· 32Nato
řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich
tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“
· 33Hospodin
po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému
místu.
Proč tahle Abraham smlouvá? On dobře věděl, jací lidí
žijí v Sodomě a na jakém nebezpečném místě Lot žije. Mohl říci rovnou.
Bože, zachráníš Lota?
My také někdy před Bohem, když máme se k něčemu
přiznat, kličkujeme a zapíráme pravý účel. Není nám tu Abraham v něčem
podobný a my jemu?
Vraťme se však dál k životu Abrahama. Je štastný?
Netrápí ho něco? Má majetek a u určité společenské postavení. Chybí mu
něco?
Jednoho dne se něco stane. Cituji.
- 1Po těchto
událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj,
Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“
Bůh vidí do Abrahama, vidí, že prožívá strach, krizi,
není spokojený… a tak ho chce ubezpečit o tom, že nemusí se takto
cítit.
Vnímá tuto řeč Abraham? Cituji:
· 3Abram
dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého
domu?“
A najednou je před Bohem pravda venku. Trápí ho, že nemá
syna. A Bůh?
Cituji dál:
· 4Hospodin
však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z
tvého lůna.“
· 5Vyvedl
ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A
dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“
· 6Abram
Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.
Jaké to bylo tady uvěření? Proč si tohoto uvěření Bůh
tak cení, že mu to připočte za spravedlnost? Přemýšlel jsme o tom. Tady je
to jen pár veršů. Ale co se za tím skrývá? Jaké to bylo uvěření? A tak jsem si
představil takový příklad ze života Není dokonalý, ale mně to
pomohlo.
Jsem malý klučina. Dostal jsem nádherné vysvědčení. Samé
jedničky. A vím, že mi rodiče už dříve řekli, že když budu mít dobré
vysvědčení, dostanu kolo. A teď tu stojím s vysvědčením. A rodiče. Milý
synku máme velkou radost, teď nemáme peníze, ale až je budeme mít, tak
slibujeme, že to kolo rozhodně dostaneš. A bude mít přehazovačku. Pane,
to bude kolo.! To ti budou všichni závidět. Co udělám a co vnímám? Zajímá mne ,
kdy budou peníze a kdy to kolo budu mít? Zajímá mne jen to, že řekli. Budeš ho
mít. A bude pěkný s přehazovačkou. Co udělám Hurá. Hurá. Děkuji, Dostanu
kolo , hurá… To je ta dětská víra. Tak se zachoval Abraham a takovou
dětskou víru u něho Pán Bůh vnímal a měl z toho radost. I ti rodiče
přece nají radost, když vidí u dětí radost. Tak i Pán Bůh měl zde radost,
že mu to přičetl za spravedlnost. Chápete. Je to dětská víra a má jen
jednu nevýhodu. Není trvalá, ale za to je ta nejupřímnější. A panu Bohu to
nevadí. On má radost z každého okamžiku, kdy jsme k němu
upřímní.
Tady bych už rád pomalu končil a pokračoval někdy
příště.