Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 433 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116477545
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh
Vloženo Sobota, 05. květen 2018 @ 18:44:51 CEST Vložil: Tomas

Žhavá témata poslal mikim

Trojice je římskokatolický výmysl a Pán Ježíš Kristus byl člověk a nebyl nikdy Bůh a není od věčnosti, ale má svůj počátek.




Až do loňska jsem věřil na "trojici", vymýšlenou adventistickou, převzatou od vymýšlené římsko-katolické, adventisty někdy v roce 1930, dále jsem zcela mylně věřil, že Ježíš Kristus je Bůh, 2 osoba božství a duch svatý 3 osoba, dnes po přečtení a prostudování těchto dvou studií už věřím jinak.

Trojice není Písmem doložitelná a Pán Ježíš Kristus má svůj počátek v mysli svého Otce, který jej předzvěděl před počátkem stvoření světa (byl myšlenkou u Otce) a počal jako člověka v Marii a až od té doby Ježíš existuje a bude existovat již navěky, protože je nazván Otcem věčnosti (ve smyslu do budoucnosti, nikoliv minulosti).
Ježíš - Mesiáš je ten kterého židé očekávali, ani jeden žid neočekával Mesiáše jako Boha. Pán Ježíš Kristus byl zde na zemi 0% Bůh ale za to 100% člověk, který se 100% spoléhal ve všem konání na Boha Otce a Jeho Moc, stejně jako se spoléháme my dnes, protože ve své síle nemůžeme učinit nic.

I dnes je člověk Pán Ježíš Kristus oslaveným člověkem, nikoliv oslaveným bohem (jak věří SJ) ani Bohem jak věří jiní křesťané stavějící vše jen na JK, a je podle Písma prostředníkem mezi člověkem a Bohem - jediným Bohem JHWH. Věřím, že dnes je oslavený člověk Pán Ježíš Kristus, Syn Boží ve svém postavení výše než andělé a je neustále podřízen svému Otci JHWH, i když jsou ve všem jedno či zajedno a protože byl v myšlení Boha Otce při stvoření, tak je také samozřejmě stvořitelem a spasitelem, i přesto, že není Bůh. Pán Ježíš Kristus je Syn Boží a Syn člověka, stejně jako jsou i všichni obrácení křesťané Syny Božími dnes na této zemi.

Toto není přečtení za hodinku, ale spíše studium několik hodin nebo spíše několik dní:

Bohu buď Sláva 2006 (110 stran):



Doktrína o Trojici 2003 (392 stran):



Je mi jasné, že ne každý bude se vším souhlasit, ale je tam mnoho pravdy a autoři nejsou ani 1x SJ.
Ano najdou se verše, které to či ono mohou zpochybňovat, ale u tyto se dají vyložit úplně jinak.
Když mi někdo bude namítat, že už tady Ježíš byl od věčnosti, tak se ptám a kdo byl, čím byl, proč se o něm nepíše přímo ve SZ?
Byl duch, anděl, archanděl, bůh, Bůh, neb co byl? Synem Božím byl poprvé nazván svým Otcem až na zemi při křtu, takže tím v nebi nebyl.
Stejně tak není jisté, zda je i tím archandělem Michaelem jak věří SJ a naši. Když je dnes Pán Ježíš Kristus ve svatyni svatých jako velekněz před Otcem JHWH, tak asi těžko mohl bojovat v bitvě na nebi proti satanovi a jeho andělům, nebo si snad odskočil? To podle Písma nevíme ne? Spíše věřím, že archanděl Michael je jiný významný archanděl podobně jako Gabriel.






"Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh" | Přihlásit/Vytvořit účet | 374 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 05. květen 2018 @ 19:16:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Věřit na trojici?? Věřit na pětici, věřit na jednici? To není víra. To je náboženské přesvědčení, které jsi pozbyl, a nyní máš zase jiné náboženské přesvědčení. Podle toho co píšeš, jsi názorově odešel k jehovistům. 
V SZ se o Kristu píše, obtěžuj se a dohledej si to.
Bůh je kým chce a kdy chce a kde chce. Byl na počátku Stvořitelem. Když započal se stvořením stal se Slovem. Když stvořil život stal se oživujícím Duchem. Když stvořil a oživil různé inteligentní bytosti stal se Otcem. Když vychovával lid tvrdé šije byl Hospodinem. Když přišel člověka zachránit přišel jako Slovo na počátku, Slovo s veškerou stvořitelskou mocí, Slovo jako příčina všeho a ze Slova stal se člověkem. 
Všechny ty bytostné podoby které na sebe Bůh bere můžeme nějak pojmenovat, ale vždy se jedná o jednu a tu samou boží bytost, která je kým chce, a kdy chce, a to podle své vůle, a Bohu díky i podle lidských potřeb. Kdyby Bůh svou přítomností nevstupoval do lidských dějin, žádné lidské dějiny by dávno nebyly!





Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 05. květen 2018 @ 20:27:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Koukám, že mnoho křesťanů, kteří zřejmě pohrdnou církví z masa a kostí a opájejí se představou, že patří k jakési "imaginární supercírkvi", aniž by někam závazně chodili (vědí přeci vše lépe), začne mít hokej ohledně Trojice.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Sobota, 05. květen 2018 @ 20:57:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pan mikim zbloudil na správnou cestu. Vítejte! 



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Sobota, 05. květen 2018 @ 22:14:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
BA



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Neděle, 06. květen 2018 @ 01:47:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Trojice je nesmysl a tak stejne trojjediný Bůh.  Jediný Bůh je Svatý Duch, jeho prvotní manifestace v čase a prostoru je prvorozená duše - archanděl Michael přišlý v tělo jako JK.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Neděle, 06. květen 2018 @ 11:11:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Efezským 4:5  Jeden Pán, jedna viera, jeden krst;
hm... je jeden Pán... alebo ,,sú traja,, ?

ktorého z týchto Pánov mám vzývať?... ak vzývate všetkých troch, tak dajte vedieť...

2 Korintským 3:17  Veď Pán je Duch
Filipským 2:11 ....Ježiš Kristus je Pán
Zjavenie 4:8  Svätý, svätý, svätý Pán Boh vševládny, ktorý bol, je a príde!



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. květen 2018 @ 12:15:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh je jeden.


Bůh Otec v Duchu svatém plodí Boha Syna a Syn se v tom samém Duchu vydává Otci (Duch svatý je vzájemným věčným darem mezi Otcem a Synem)


 - Otec pak následně tuto zosobněnou lásku mezi Otcem a Synem jako dar sesílá na svět.....



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Neděle, 06. květen 2018 @ 12:21:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Až do loňska jsem věřil na "trojici", vymýšlenou adventistickou, převzatou od vymýšlené římsko-katolické, adventisty někdy v roce 1930, dále jsem zcela mylně věřil, že Ježíš Kristus je Bůh, 2 osoba božství a duch svatý 3 osoba, dnes po přečtení a prostudování těchto dvou studií už věřím jinak.


Sektářem byl a sektářem bude... Mikim kašpárek:-)


14 abychom už nebyli nemluvňata zmítaná a unášená každým větrem učení, lidskou vrtkavostí a vychytralostí k lstivému oklamávání...



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 06. květen 2018 @ 20:50:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 
 
 
 
Je Kristus Boh? Kristus je na mnohých miestach v Biblii nazvaný Bohom. Žalmista hovorí: „Boh, Boh Hospodin, hovorí a oslovuje zem od východu slnka až po jeho západ. Zo Siona, z dokonalej krásy sa skvie Boh. Náš Boh prichádza a nemlčí. Pred Ním pustoší oheň a vôkol neho zúri búrka. Zhora volá na nebo a zem, chce súdiť svoj ľud. Zhromaždite mi mojich zbožných, čo so mnou uzavreli zmluvu pri obete. Nebesá hlásajú Jeho spravodlivosť, lebo Boha sám je sudcom“ (Ž 50,1-6). Táto pasáž poukazuje na Krista. Poznáme to podľa toho, že: 1) ako sme sa už dozvedeli, všetok súd bol zverený Synovi a 2) na základe skutočnosti, že Kristus pri svojom druhom príchode pošle svojich anjelov, aby zhromaždili Jeho vyvolených od štyroch vetrov (Mt 24,31). „Náš Boh príde a nebude mlčať“ (Ž 50,3).   Nie. Pretože keď samotný Pán zostúpi z neba, „zaznie povel, hlas archanjela a Božia trúba“ (1 Tes 4,16). Tento krik, to bude hlas Božieho Syna, ktorý začujú všetci, ktorí sú vo svojich hroboch a ktorý spôsobí, že z nich vyjdú (J 5,28.29). So živými svätými budú vychytení, aby sa s Pánom stretli vo vzduchu, aby vždy boli s Ním, a to bude „naše zhromaždenie sa okolo Neho“ (2 Tes 2,1). Porovnaj Ž 50,5; Mt 24,31 a 1 Tes 4,16. „Oheň bude žrať pred Ním a vôkol neho bude náramná víchrica“ (Ž 50,3), lebo keď sa zjaví Pán Ježiš z neba so svojimi mocnými anjelmi bude to „v plameni ohňa trestajúc tých, ktorí nepoznajú Boha, ako aj tých, ktorú sú neposlušní evanjeliu nášho Pána Ježiša“ (2 Tes
  1,8). A tak vieme, že Ž 50,1-6 je živým popisom druhého príchodu Krista, aby spasil svoj ľud. Keď príde, príde ako „mocný Boh“ (porovnaj Hab 3). Je to jeden z Jeho oprávnených titulov. Dlho pred Kristovým prvým príchodom vyslovil prorok Izaiáš Izraelu tieto slová útechy: „Lebo dieťa sa nám narodilo, syn nám je daný; na Jeho pleciach spočinie kniežatstvo, Jeho meno bude: Predivný radca, Mocný Boh, Otec večnosti, Knieža pokoja“ (Iz 9,5). Nie sú to iba Izaiášove slová, ale slová Božieho Ducha. Keď Boh priamo oslovil svojho Syna, použil ten istý titul. V Ž 45,6 čítame tieto slová: „Tvoj trón, ó, Bože, stojí na večné veky; žezlo tvojho kráľovstva je žezlom práva.“ Bezmyšlienkovitý čitateľ by to mohol chápať tak, že žalmista iba velebí Boha, lenže keď sa pozrieme do Nového zákona, zistíme, že je to oveľa viac. Objavíme, že tie slová hovorí Boh Otec svojmu Synovi a nazýva ho Bohom (pozri Žid 1,1-8). Toto meno nebolo Kristovi dané kvôli nejakému veľkému úspechu, patrí Mu podľa dedičného práva. Keď pisateľ hovorí Židom o Kristovej moci a veľkosti, vyhlasuje, že sa stal o toľko lepším ako anjeli, lebo „zdedil znamenitejšie meno než oni“ (Žid 1,4). Syn vždy podľa práva dostane meno otca a Kristus, „jednorodený Syn Boží“, má právom to isté meno. Syn je tiež vo väčšej či menšej miere kópiou otca, do určitej miery má Jeho rysy a osobné charakteristické vlastnosti; nie dokonale, pretože ani u ľudí nejde o dokonalú kópiu. Ale u Boha alebo v Jeho dielach niet nedokonalosti a tak je Kristus „obrazom podstaty“ Otcovej osoby (Žid 1,3). Syn je samoexistujúci Boh, preto má prirodzene všetky vlastnosti božstva. Pravda, je veľa synov Božích, ale Kristus je „jednorodený Syn Boží“ a teda Boží Syn v takom zmysle, v akom ním nikdy nebola a ani nemôže byť žiadna iná bytosť. Anjeli sú synovia Boží tak ako Adam (Jób 38,7; Lk 3,38), teda podľa stvorenia; kresťania sú nimi podľa adopcie (Rim 8,14.15), ale Kristus je Boží Syn podľa narodenia. Pisateľ listu Židom ďalej ukazuje, že Kristus nebol do postavenia Božieho Syna povýšený, ale má ho podľa práva. Hovorí, že Mojžiš bol verný v celom dome Božom ako sluha, „ale Kristus ako Syn nad celým Jeho domom“ (Žid 3,6). A tiež uvádza, že Kristus je Staviteľom domu (3. verš). Práve On stavia Pánov chrám a nesie slávu (Zach 6,12.13). Samotný Kristus učil dôrazne učil, že je Boh. Keď prišiel mladík a spýtal sa: „Učiteľu dobrý, čo mám robiť, aby som získal podiel na večnom živote?“ tak Ježiš skôr, než odpovedal na priamu otázku, povedal: „Prečo ma nazývaš dobrým? Nik nie je dobrý, iba jediný – Boh!“ (Mk 10,17.18). Čo tými slovami myslel? Poprel nimi prívlastok, ktorý Mu bol daný? Alebo oznámil, že nie je absolútne dobrý? Bolo to zdržanlivé znehodnotenie seba samého? Vôbec nie, lebo Kristus bol absolútne dobrý. Židom, ktorí ustavične striehli, aby v Ňom odhalili nejakú chybu, za ktorú by Ho obvinili, smelo povedal: „Kto z vás ma usvedčí z hriechu?“ (J 8,46). V celom židovskom národe sa nenašiel ani jeden človek, ktorý by Ho kedy videl urobiť alebo počul vysloviť niečo, čo by sa podobalo na zlé. Tí, ktorí boli odhodlaní odsúdiť Ho, mohli tak urobiť len najatím falošných svedkov proti Nemu. Peter hovorí, že Kristus „neučinil hriechu, ani lesti nebolo v Jeho ústach“ (1 Pt 2,22) a Pavel zase, že „nepoznal hriechu“ (2 Kor 5,21). Žalmista vraví: „Hospodin je moja skala, neprávosti v Ňom niet“ (Ž 92,15) a Ján: „Viete predsa, že On sa zjavil, aby sňal hriechy, ale v Ňom nieto hriechu“ (1 J 3,5). Kristus nemôže zaprieť sám seba, preto nemohol povedať, že nie je dobrý. Bol a je dokonale dobrý, dokonalosť dobroty. A pretože nikto nie je dobrý okrem Boha a Kristus je dobrý, vyplýva z toho, že Kristus je Boh a že presne to chcel naučiť toho mladého muža. Práve toto učil učeníkov. Keď mu Filip povedal: „Ukáž nám Otca a to nám postačí,“ Ježiš mu odvetil: „Filip, toľký čas som s vami a nepoznal si ma? Kto videl mňa, videl aj Otca. Ako to, že teraz hovoríš: Ukáž nám Otca?“ (J 14,8.9). Je to práve také dôrazné, ako keď povedal: „Ja a Otec sme jedno“ (J 10,30). Kristus bol tak ozajstne Bohom, dokonca aj keď bol medzi ľuďmi, že keď Ho požiadali, aby im ukázal Otca, mohol povedať: Pozrite sa na mňa! 
A to pripomína vyhlásenie, že keď Otec uviedol Prvorodeného na svet, povedal: „Nech sa mu klaňajú všetci Boží anjeli!“ (Žid 1,6). Kristus mal nárok na uctievanie nielen vtedy, keď mal podiel na sláve Otca pred založením sveta, ale aj keď prišiel ako nemluvňa v Betleheme; dokonca i vtedy dostali Boží anjeli príkaz, aby sa Mu klaňali. Židia nechápali Kristovo učenie o Ňom samom nesprávne. Keď vyhlásil, že je jedno s Otcom, zdvihli kamene, aby Ho kameňovali. Na otázku, za ktorý z Jeho dobrých skutkov sa Ho pokúšajú ukameňovať, odvetili: „Nekameňujeme ťa pre dobrý skutok, ale pre rúhanie a preto, že sa robíš Bohom, hoci si len človek“ (J 10,33). Keby bol býval tým, za čo Ho považovali, a síce len obyčajným človekom, Jeho slová by skutočne boli rúhaním, lenže On bol Boh. Zámerom Kristovho príchodu na zem bolo zjaviť Boha ľuďom, aby k Nemu mohli prísť. Apoštol Pavel teda hovorí, že „Boh bol v Kristu a zmieril svet so sebou“ (2 Kor 5,19) a u Jána čítame, že Slovo, ktoré bolo Bohom, sa „stalo telom“ (J 1,1.14). V tej istej súvislosti je uvedené: „Boha nikto nikdy nevidel. Jednorodený Syn, ktorý je v lone Otcovom, On nám vysvetlil“ (alebo Ho oznámil) (J 1,18). Všimnite si výraz „jednorodený Syn, ktorý je v lone Otcovom“. Má tam svoj príbytok a je súčasťou božstva na zemi práve tak ako v nebi. Použitie prítomného času naznačuje trvalú existenciu. Predkladá nám to tú istú myšlienku, ktorá je obsiahnutá v Ježišovom vyhlásení Židom (J 8,58): „Skôr ako bol Abrahám, ja som.“ A to nám zase ukazuje Jeho totožnosť s Tým, ktorý sa ukázal Mojžišovi v horiacom kríku a vyhlásil, že Jeho meno je „SOM, KTORÝ SOM.“ No a nakoniec máme inšpirované slová apoštola Pavla o Ježišovi Kristovi, že „Bohu sa zaľúbilo, aby v Ňom prebývala všetka plnosť“ (Kol 1,19). V ďalšej kapitole sa dozvedáme, čo je to táto plnosť, ktorá prebýva v Kristovi. Píše sa v nej, že „v Ňom telesne prebýva celá plnosť božstva“ (Kol 2,9). Je to to najpresvedčivejšie a najjednoznačnejšie svedectvo, že Kristus má od prirodzenosti všetky charakteristické vlastnosti božstva. A práve táto skutočnosť, že je Boh, veľmi zreteľne vystúpi do popredia, keď budeme o Ňom uvažovať ako o Stvoriteľovi.  
 
 
 
 



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 06. květen 2018 @ 20:51:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kristus ako Stvoriteľ Hneď po často citovanom texte, ktorý hovorí, že Kristus, Slovo, je Boh, čítame, že „všetko vzniklo skrze Neho a bez Neho nevzniklo nič z toho, čo jestvuje“ (J 1,3). Žiadne vysvetlivky nemôžu urobiť toto vyhlásenie jasnejším, než je, preto prejdeme k slovám u Žid 1,1-4: „Boh... v týchto posledných dňoch prehovoril k nám v Synovi, ktorého ustanovil za dediča všetkého a skrze ktorého stvoril aj svety. On je odbleskom Jeho slávy a obrazom Jeho podstaty a všetko udržuje svojím mocným slovom. Keď dokonal očistenie od hriechov, posadil sa po pravici Velebnosti na výsostiach. Stal sa o toľko dôstojnejším ako anjeli, o koľko vznešenejšie meno zdedil než oni.“ Ešte dôraznejšie sú slová apoštola Pavla Kolosenským. Keď hovorí o Kristovi ako o Tom, skrze ktorého máme vykúpenie, popisuje Ho ako Toho, „kto je obraz neviditeľného Boha, prvorodený všetkého stvorenia. Veď v Ňom bolo stvorené všetko na nebi i na zemi, viditeľné i neviditeľné, či tróny alebo panstvá, kniežatstvá alebo mocnosti, všetko je stvorené skrze Neho a pre Neho. A On je pred všetkým a všetko trvá v Ňom“ (Kol 1,15-17). Tento nádherný text by sme mali starostlivo študovať a často o ňom premýšľať. Nezostane ani jedna vec vo vesmíre, ktorú by Kristus nebol stvoril. On stvoril všetko na nebi a na zemi. Utvoril všetko, čo je vidno a všetko, čo nevidíme – kniežatstvá, mocnosti a nebeských vládcov. Existencia toho všetkého závisí od Neho. A pretože je pred všetkým a Stvoriteľ všetkého, tak skrze Neho všetky veci trvajú alebo držia pohromade. Je to v súlade
  s tým, čo je povedané u Žid 1,3, že „On všetko udržuje svojím mocným slovom“. Nebesia boli stvorené slovom a to isté slovo ich udržiava na ich mieste a chráni pred zánikom. V tejto súvislosti snáď nemôžeme vynechať Iz 40,25.26: „Komu ma teda pripodobníte? Komu sa budem rovnať? – vraví Svätý. Zdvihnite vozvýš svoje oči a viďte, kto to stvoril. Ten, ktorý vyvádza ich voje podľa počtu, všetkých oslovuje menom; pred Premocným a Presilným nechýba ani jeden,“ alebo – ako to pôsobivejšie vyjadruje židovský preklad: „pred Ním, ktorý je veľký vo svojej moci a silný, nikto neunikne“. Z iných častí tej istej kapitoly je zjavné, že Kristus je Ten Svätý, ktorý takto zvoláva nebeské zástupy po mene a udržiava ich na svojich miestach. On je Ten, pred ktorým bolo povedané: „Na púšti pripravujte cestu Hospodinovi, na stepi urovnávajte hradskú nášmu Bohu!“ (Iz 40,3). On je Ten, kto prichádza s mocnou rukou a Jeho odmena s Ním; Ten, kto ako pastier sýti svoje stádo a nesie baránky na svojej hrudi. O Kristovi ako Stvoriteľovi musí postačiť ešte jedno vyhlásenie, a síce svedectvo samotného Otca. V 1. kapitole listu Židom čítame, že Boh k nám hovoril prostredníctvom svojho Syna a povedal o Ňom: „Nech sa mu klaňajú všetci Boží anjeli!“ (Žid 1,6), že o anjeloch hovorí: „Svojich anjelov robí vetrami a svojich služobníkov ohnivými plameňmi,“ (Žid 1,7) ale Synovi vraví: „Tvoj trón, Bože, je na veky vekov a žezlo tvojho práva je žezlom tvojho kráľovstva.“ A Boh ďalej hovorí: „Ty, Pane, na začiatku si založil zem a nebesá sú dielom tvojich rúk“ (Žid 1,8-10). Otec tu oslovuje Syna ako Boha a hovorí Mu: Ty si položil základy zeme a nebesá sú dielom tvojich rúk. Keď samotný Otec dáva Synovi túto česť, čo je človek, aby to odoprel? A s týmto môžeme uspokojivo zanechať priame svedectvo o božstve Krista a o skutočnosti, že je Stvoriteľom všetkých vecí. Nezaškodí však jedno varovanie: nech si nikto nemyslí, že by sme mali vyvyšovať Krista na úkor Otca alebo Otca ignorovať. To nemôže byť, lebo ich záujmy sú zhodné. Uctievaním Syna si ctíme Otca. Pamätáme na Pavlove slová, že „my máme jedného Boha Otca, z ktorého je všetko, a my sme pre neho, a jedného Pána Ježiša Krista, skrze ktorého je všetko, a aj my sme skrze Neho“ (1 Kor 8,6). Ako sme už citovali, Boh stvoril svety skrze Neho. Všetky veci prichádzajú koniec-koncov od Otca, ale Otcovi sa zapáčilo, aby v Kristovi prebývala všetka plnosť a aby bol priamym a bezprostredným činiteľom v každom stvoriteľskom čine. Naším zámerom v tomto skúmaní je vyjasniť Kristovo oprávnené rovnocenné postavenie s Otcom, aby sme lepšie ocenili Jeho výkupnú moc.  



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 06. květen 2018 @ 20:53:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je Kristus stvorená bytosť? Skôr, ako prejdeme k niekoľkým praktickým ponaučeniam, ktoré majú pre nás vyplynúť z týchto právd, mali by sme sa na chvíľu zdržať pri názore, ktorý úprimne zastávajú mnohí, ktorým by ani na um nezišlo dobrovoľne zneuctiť Krista, ale ktorí ním vlastne popierajú Jeho božstvo. Je to predstava, že Kristus je stvorená bytosť povýšená do súčasného vznešeného postavenia, lebo sa to Bohu zapáčilo. Nikto, kto zastáva tento názor nemôže správne chápať Kristovo skutočné vyvýšené postavenie. Toto presvedčenie spočíva v nesprávnom chápaní jediného textu v Zj 3,14: „Anjelovi cirkvi v Laodikei napíš: Toto hovorí Amen, verný a pravdivý svedok, počiatok Božieho stvorenia.“ Nesprávne sa vykladá tak, že Kristus je prvá bytosť, ktorú Boh stvoril – že Božie stvoriteľské dielo sa začalo Kristom. Toto stanovisko však protirečí písmu, ktoré vyhlasuje, že samotný Kristus stvoril všetky veci. Keď povieme, že Boh začal svoje stvoriteľské dielo stvorením Krista, Krista tým celkom vynecháme z diela stvorenia. Slovo preložené ako „počiatok“ je arche, čo tiež znamená „hlava“ alebo „veliteľ“. Vyskytuje sa v mene gréckeho vládcu Archona, v slovách arcibiskup a archanjel. Zoberme si to posledné slovo. Kristus je archanjel (pozri Júda 9; 1 Tes 4,16; J 5,28.29; Dan 10,21). To neznamená, že je prvý z anjelov, lebo nie je anjel, ale je nad nimi (Žid 1,4). To znamená, že je veliteľ alebo knieža anjelov, práve tak ako je arcibiskup na čele biskupov. Kristus je veliteľ
anjelov (pozri Zj 19,19-14). Stvoril ich (Kol 1,16). A tak tvrdenie, že je počiatkom alebo hlavou Božieho stvorenia znamená, že stvorenie má v Ňom svoj počiatok, teda, ako hovorí On sám, je Alfa a Omega, počiatok a koniec, prvý a posledný (Zj 21,6; 22,13). Je zdroj, v ktorom majú svoj pôvod všetky veci. Tiež by sme si nemali myslieť, že Kristus je stvorenie, lebo Ho Pavel nazýva „prvorodený všetkého stvorenia“ (Kol 1,15). Hneď ďalšie verše totiž ukazujú, že je Stvoriteľ, nie stvorenie. „Veď v Ňom bolo stvorené všetko na nebi i na zemi, viditeľné i neviditeľné, či tróny alebo panstvá, kniežatstvá alebo mocnosti, všetko je stvorené skrze Neho a pre Neho. A On je pred všetkým a všetko trvá v Ňom“ (Kol 1,16.17). Ak teda stvoril všetko, čo bolo kedy stvorené a existoval pred všetkými stvorenými vecami, je očividné, že On sám nie je medzi nimi. Je nad všetkým stvorením, nie je jeho súčasťou. Písma vyhlasujú, že Kristus je „jednorodený syn Boží“. Je splodený, nie stvorený. Čo sa týka času, kedy sa to stalo, nenáleží nám, aby sme to skúmali a naše mysle by to ani nepochopili, keby nám to bolo povedané. Prorok Micheáš nám všetko, čo o tom môžeme vedieť, hovorí týmito slovami: „Ale ty, Betlehem Efrata, hoci si najmenší medzi júdskymi čeľaďami, z teba mi vyjde Ten, ktorý bude vládcom v Izraeli. Jeho pôvod je v praveku, v časoch večnosti“ (Mich 5,1). Bol čas, keď Kristus vyšiel a prišiel od Boha, z Otcovho lona (J 8,42; 1,18), ale bolo to tak dávno vo večnosti, že pre chápanie smrteľníka je to prakticky bez počiatku. Dôležité však je, že Kristus je splodený Syn a nie stvorená osoba. Podľa dedičstva má výnimočnejšie meno ako anjeli; je „Syn nad Jeho domom“ (Žid 1,4; 3,6). A nakoľko je jednorodený (splodený) syn Boží, je od základu a prirodzene Bohom a od narodenia má všetky Božie prívlastky, lebo Otcovi sa zaľúbilo, aby bol Jeho Syn obrazom Jeho podstaty, odbleskom Jeho slávy, naplnený plnosťou božstva. Tak má „život v sebe samom“. Vlastní nesmrteľnosť podľa svojho vlastného práva a môže ju udeliť druhým. Život je Mu vlastný, takže Mu nemôže byť vzatý, ale keď ho dobrovoľne položil, môže ho znovu vziať. Toto sú Jeho slová: „Otec ma preto miluje, že dávam svoj život, aby som si ho zase vzal. Nik mi ho neberie, ja ho dávam sám od seba. Mám moc dať ho a mám moc zase si ho vziať. Také poverenie som dostal od svojho Otca“ (J 10,17.18). Ak niekto začne zapárať, ako mohol byť Kristus nesmrteľný a predsa zomrieť, môžeme povedať len toľko, že nevieme. Nenamýšľame si, že vieme preskúmať nekonečno. Nemôžeme porozumieť, ako mohol byť Kristus na počiatku Bohom, ktorý sa pred založením sveta delil s Otcom o rovnakú slávu a predsa sa narodil ako nemluvňa v Betleheme. Tajomstvo ukrižovania a vzkriesenia je tajomstvo vtelenia. Nedokážeme pochopiť, ako mohol byť Kristus Bohom a predsa sa kvôli nám stať človekom. Nevieme porozumieť, ako mohol stvoriť svet z ničoho, ani ako môže kriesiť mŕtvych, či ako pôsobí svojím Duchom v našich vlastných srdciach. Predsa však týmto veciam veríme a vieme o nich. Malo byť nám postačiť, aby sme prijali ako pravdivé tie veci, ktoré Boh zjavil a nepotkýnali sa na tých, ktoré nedokáže preskúmať myseľ anjela. Tak sa tešíme z nekonečnej moci a slávy, ktoré – ako hlásajú Písma – patria Kristovi a netrápime svoje smrteľné mysle márnou snahou vysvetliť nekonečno. A nakoniec: o božskej jednote Otca a Syna vieme zo skutočnosti, že obidvaja majú jedného Ducha. Pavol povedal, že tí, ktorí sú v tele, sa nemôžu zapáčiť Bohu a pokračoval: „No vy nie ste v tele, ale v duchu, ak totiž vo vás prebýva Duch Boží. Ale ak niekto nemá Ducha Kristovho, ten nie je Jeho“ (Rim 8,9). Tu zisťujeme, že Svätý Duch je tak Boží, ako aj Kristov. Kristus „je v lone Otcovom“, od prirodzenosti Boh a má život v sebe. Správne sa nazýva Jehovah, Samoexistujúci. Takto je oslovený u Jer 23,56, kde je povedané, že spravodlivý Výhonok, ktorý vykoná súd a právo na zemi, bude známy pod menom Jehovah- cedekenu – HOSPODIN, NAŠA SPRAVO-DLIVOSŤ.
  Nech teda nikto, kto ctí Krista, nectí Ho menej ako Otca, lebo to by práve tak zneuctilo Otca, ale nech sa všetci, spolu s nebeskými anjelmi klaňajú Synovi bez strachu, že slúžia stvoreniu namiesto Stvoriteľovi. A kým ešte máme v čerstvej pamäti skutočnosť, že Kristus je Boh, pouvažujme o nádhernom príbehu Jeho poníženia.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 06. květen 2018 @ 20:55:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Boh zjavený v teleA to Slovo sa stalo telom a prebývalo medzi nami“ (J 1,14)   Žiadne slová nemôžu jasnejšie ukázať, že Kristus bol tak Bohom, ako aj človekom. Pôvodne len Boh, vzal na seba ľudskú prirodzenosť a chodil medzi ľuďmi ako iba obyčajný smrteľník, s výnimkou okamihov, keď cez ľudský zjav presvitalo Jeho božstvo, tak ako pri príležitosti očistenia chrámu alebo keď Jeho ohnivé slová jednoduchej pravdy donútili dokonca i Jeho nepriateľov k vyznaniu, že „nikdy tak nehovoril človek“ (J 7,46). Poníženie, ktoré vzal Kristus dobrovoľne na seba, vyjadruje najlepšie Pavel v liste Filipským: „Tak zmýšľajte ako Kristus Ježiš, ktorý – pôvodne v podobe Boha – nepovažoval rovnosť s Bohom za čosi, čoho sa má držať [t.j. na čom má lipnúť], ale vzdal sa sám seba, vzal na seba podobu otroka, stal sa podobným ľuďom; a v podobe človeka, ponížil sa a stal sa poslušným až na smrť, a to na smrť na kríži“ (Fil 2,5-8). Uvedený preklad robí tento text oveľa jasnejším ako bežná verzia. Chce povedať, že hoci bol Kristus podobou Boh, „odblesk Jeho slávy a obraz Jeho podstaty“ (Žid 1,3), hoci mal všetky vlastnosti Boha, bol Vládca vesmíru a celé nebo Ho s potešením uctievalo, netúžil po všetkých týchto veciach, kým boli ľudia stratení a bez sily. Nemohol sa tešiť zo svojej slávy, kým bol človek vyvrheľom bez nádeje. A tak zmaril sám seba, zbavil sa všetkého svojho bohatstva a slávy a vzal na seba prirodzenosť človeka, aby ho vykúpil. Kristovu jednotu s Otcom môžeme teda uviesť do súladu vyhlásením: „Môj Otec je väčší ako ja“ (J 14,28). Nemôžeme pochopiť, ako sa mohol Kristus ako Boh ponížiť na smrť na kríži a je viac ako zbytočné, aby sme o tom špekulovali. Môžeme len prijať skutočnosti predstavené v Biblii. Ak je pre čitateľa ťažké zladiť niektoré vyhlásenia Biblie o Kristovej prirodzenosti, nech pamätá na to, že by nebolo možné vyjadriť to takými slovami, ktoré by smrteľnej mysli umožnili plné pochopenie. Práve tak ako je zaštepenie pohanov do kmeňa Izraela proti prírode, aj božská ekonomika pripadá ľudskému chápaniu paradoxná. Ďalšie texty písma, ktoré budeme citovať, nám približujú ľudskú prirodzenosť Krista a jej význam pre nás. Už sme čítali, že „Slovo sa stalo telom“ a teraz si prečítame, čo hovorí Pavel o prirodzenosti toho tela: „Čo bolo nemožné zákonu pre slabosť spôsobenú telom, to vykonal Boh, keď poslal svojho Syna v podobe hriešneho tela a pre hriech odsúdil hriech v tele, aby sa splnila požiadavka zákona v nás, ktorí žijeme nie podľa tela, ale podľa Ducha“ (Rim 8,3.4). Postačí malé zamyslenie, aby sme komukoľvek dokázali, že ak vzal Kristus na seba podobu človeka, aby ho vykúpil, musel sa stať hriešnym človekom, lebo takého prišiel vykúpiť. Smrť nemohla mať žiadnu moc nad bezhriešnym človekom, akým bol Adam v raji, a nebola by mohla mať žiadnu moc nad Kristom, keby na Neho Hospodin nepoložil neprávosti všetkých nás. Ba čo viac, vyhlásenie, že „bol narodený zo semena Dávidovho podľa tela“ poukazuje na to, že Kristus vzal na seba telo nie bezhriešnej bytosti, ale hriešneho človeka, takže telo, ktoré prijal malo všetky slabosti a hriešne sklony, akým podlieha ľudská prirodzenosť. Dávid mal všetky vášne ľudskej prirodzenosti. Sám o sebe hovorí: „Hľa, v neprávosti som splodený a v hriechu ma počala moja matka“ (Ž 51,7). Jasne o tom hovorí nasledujúci výrok z listu Židom:
  „Lebo nevzal na seba prirodzenosť anjelov; ale vzal na seba semeno Abraháma. [Veď sa neujíma anjelov, ale potomstva Abrahámovho. Revidovaná verzia.] Preto sa vo všetkom musel pripodobniť bratom, aby sa stal milosrdným a verným veľkňazom pred Bohom a odpykal hriech ľudu. A pretože sám trpel, keď bol pokúšaný, môže pomáhať tým, čo sú pokúšaní“ (Žid 2,16-18). Ak sa vo všetkom stal takým ako Jeho bratia, potom musel byť tak ako oni sužovaný všetkými slabosťami a podrobený všetkým pokušeniam. Veľmi pôsobivo to vyjadrujú ďalšie dva texty, ktoré postačia ako dôkaz. Ako prvý citujeme 2 Kor 5,21: „Toho, ktorý nepoznal hriech [Krista], kvôli nám [Boh] urobil hriechom, aby sme sa v Ňom stali Božou spravodlivosťou.“ Je to oveľa silnejšie vyhlásenie, ako že sa narodil „v podobe hriešneho tela“. Stal sa hriechom. Je to to isté tajomstvo ako že syn Boží mal zomrieť. Nepoškvrnený Boží Baránok, ktorý nepoznal hriech, sa stal hriechom. Bezhriešny bol nielenže počítaný za hriešnika, ale skutočne vzal na seba hriešnu prirodzenosť. Stal sa hriechom, aby sme sa my stali spravodlivými. Tak Pavol hovorí Galatským, že „Boh poslal svojho syna narodeného zo ženy, narodeného pod zákonom, aby vykúpil tých, čo sú pod zákonom a aby sme dostali synovstvo“ (Gal 4,4.5). „A pretože sám trpel, keď bol pokúšaný, môže pomáhať tým, čo sú pokúšaní. Veď máme nie veľkňaza, ktorý by nemohol spolucítiť s našimi slabosťami, ale veľkňaza, ktorý bol vo všetkom skúšaný, ale bez hriechu. Pristupujme teda s dôverou k trónu milosti, aby sme dostali milosrdenstvo a našli milosť a pomoc v pravý čas“ (Žid 4,15.16). Ešte jeden postreh a dozvieme sa všetko, čo sme sa mali naučiť zo skutočnosti, že „Slovo sa stalo telom a prebývalo medzi nami“. Ako to, že Kristus mohol tak „podliehať slabosti“ (Žid 5,2) a predsa nepoznať hriech? Kým niektorí dočítali až sem, mohli si myslieť, že znižujeme Ježišov charakter, keď Ho kladieme dolu na úroveň hriešneho človeka. Naopak: jednoducho vyvyšujeme „Božiu moc“ nášho požehnaného Spasiteľa, ktorý sa sám dobrovoľne znížil na úroveň hriešneho človeka, aby ho vyzdvihol do svojej nepoškvrnenej čistoty, ktorú si uchoval za tých najnepriaznivejších okolností. Jeho ľudská prirodzenosť len zakrývala božskú, ktorou bol neodlučne spojený s neviditeľným Bohom a ktorá bola viac než schopná úspešne odolať slabosti tela. Celý Jeho život bol jeden zápas. Telo, manévrované nepriateľom spravodlivosti, priťahoval hriech, ale Jeho božská prirodzenosť nikdy ani na okamih neprechovávala nejakú zlú túžbu, ani Jeho božská moc ani na okamih nezakolísala. V tele vytrpel všetko, čo by mohli vytrpieť ľudia a k Otcovmu trónu sa vrátil práve taký nepoškvrnený, ako keď opúšťal slávne nádvoria. Keď ležal v hrobe pod mocou smrti, „nemohla ho zadržať“, pretože „nepoznal hriech“. Lenže niekto povie: „Ja v tom pre seba nevidím žiadnu útechu. Iste, mám vzor, ale nedokážem sa ho pridržiavať, lebo nemám silu, ktorú mal Kristus. Bol Bohom ešte aj vtedy, keď bol tu na zemi, ale ja som človek.“ Áno, ibaže vy môžete mať tú istú moc, akú mal On, ak chcete. On „podliehal slabosti“ a predsa „neučinil hriech,“ pretože v Ňom ustavične prebývala Božia moc. Vypočujme si inšpirované slová apoštola Pavla, aby sme sa dozvedeli, akú prednosť môžeme mať: „Preto sa na kolenách skláňam pred Otcom, od ktorého má meno každý rod na nebi i na zemi, aby vám svojím Duchom dal mocne zosilnieť na vnútornom človeku podľa bohatstva svojej slávy, a aby Kristus skrze vieru prebýval vo vašich srdciach, aby ste tak zakorenení a upevnení v láske mohli so všetkými svätými pochopiť, aká je to šírka, dĺžka, výška a hĺbka, a poznať Kristovu lásku, ktorá prevyšuje poznanie, a tak aby ste sa dali naplniť celou Božou plnosťou“ (Ef 3,14-19). Kto by si mohol želať viac? Kristus, v ktorom prebýva všetka plnosť božstva telesne, môže prebývať v našich srdciach, aby sme boli naplnení všetkou plnosťou Božou. Aké
  nádherné zasľúbenie! On „súcití s našimi slabosťami“. To znamená, že keď pretrpel všetko to, čo dedí hriešne telo, všetko o tom vie. So svojimi deťmi sa stotožňuje do tej miery, že to, čo dolieha na nich, pôsobí rovnako na Neho. Vie, koľko Božej moci treba, aby sme odolali. Ak úprimne túžime odrieknuť sa „bezbožnosti a svetských žiadostí“ (Tít 2,12) môže a túži dať nám moc „nad to všetko, omnoho viac, ako my prosíme alebo rozumieme“ (Ef 3,20). Všetka moc, ktorá od prirodzenosti prebývala v Kristovi, môže z milosti prebývať v nás, lebo nám ju zdarma udeľuje. Nech teda unavení, slabí a kvárení hriechom naberú odvahu! Nech „prídu smelo k trónu milosti“, kde istotne nájdu milosť na pomoc v pravý čas, pretože náš Spasiteľ cíti tú istú potrebu, keď vznikne. Súcití „s našimi slabosťami“. Keby to bolo jednoducho tak, že trpel pred 1800 rokmi, mohli by sme sa báť, že zabudol na niektorú zo slabostí. Ale nie: to isté pokušenie, ktoré dolieha na teba, tlačí i na Neho. Jeho rany sú stále čerstvé a stále žije, aby sa za teba prihováral. Aké nádherné možnosti má kresťan! Aké výšky svätosti môže dosiahnuť! Nezáleží na tom, ako veľmi Satan proti nemu bojuje a útočí naňho tam, kde je telo najslabšie. Kresťan môže prebývať v tieni Všemohúceho, naplnený Božou silou. Ten, ktorý je silnejší ako Satan, môže ustavične prebývať v jeho srdci, takže pozerajúc sa na Satanove útoky ako z mocnej pevnosti, môže povedať: „Všetko môžem v Kristovi, ktorý ma posilňuje“ (Fil 4,13).   7. Dôležité praktické ponaučenia Naše uvažovanie o Kristovi ako Bohu a Stvoriteľovi nie je len krásna teória, púha dogma. Každé učenie Biblie môžeme prakticky využiť a ako tak by sme ho mali aj študovať. Nože sa najskôr pozrime na vzťah medzi týmto učením a ústredným prikázaním Božieho zákona. V 1 Moj 2,1-3 nachádzame na záver stvorenia tieto slová: „Tak boli dokončené nebesá i zem a všetky ich voje. V siedmy deň Boh dokončil svoje dielo, ktoré konal; v siedmy deň si odpočinul od všetkého diela, ktoré vykonal. Nato Boh požehnal siedmy deň a posvätil ho, lebo v ňom si odpočinul od všetkého diela, ktoré stvorením začal konať“. To isté nájdeme v 4. prikázaní (2 Moj 20,8-11). Zisťujeme, čo je aj prirodzené, že tá istá Bytosť, ktorá tvorila, aj odpočívala. Ten, ktorý šesť dní tvoril zem, si v siedmy deň odpočinul, požehnal ho a posvätil. Už sme však zistili, že Boh Otec stvoril svety skrze svojho syna Ježiša Krista a že Kristus stvoril všetko, čo existuje. Nevyhneme sa teda záveru, že to bol Kristus, kto odpočíval v ten prvý siedmy deň na sklonku šiestich stvoriteľských dní a ktorý ho požehnal a posvätil. A tak je siedmy deň – sobota – dôrazne Pánovým dňom. Keď Ježiš povedal dobiedzajúcim farizejom: „Lebo Syn človeka je Pánom aj soboty“ (Mt 12,8), vyjadril tým svoje panstvo nad tým istým dňom, ktorý navonok tak úzkostlivo dodržiavali a urobil to slovami, ktoré ukazujú, že ho považuje za symbol svojej autority, čo dokazuje skutočnosť, že je väčší ako chrám. Siedmy deň je preto Bohom ustanovený pamätník stvorenia. Je to najctenejší zo všetkých dní, lebo má zvláštne poslanie: má priniesť do mysle tvorivú Božiu moc, ktorá je pre človeka dôkazom Kristovho božstva. Keď teda Kristus povedal, že Syn človeka je pánom aj soboty, nárokoval si vysokú poctu – nič menej ako to, že je Stvoriteľ a že sobota je pamätník Jeho božstva. Čo teda povieme na často opakovaný názor, že Kristus zmenil deň sabatu z dňa, ktorý pripomína dokončenie stvorenia na deň, ktorý taký význam nemá? Jednoducho len to, že keby mal zmeniť alebo zrušiť sobotu, znamenalo by to zničiť pripomienku Jeho božstva. Keby Kristus zrušil sobotu, anuloval by dielo svojich vlastných rúk a šiel tak sám proti sebe. A vnútorne rozdelené kráľovstvo nemôže obstáť. Ibaže Kristus „nemôže zaprieť sám seba“ a preto nezmenil ani jednu čiarku z toho, čo sám ustanovil a čo – svedčiac o Jeho božstve – ukazuje, že je hodný cti nad všetkých pohanských bohov. Pre Krista by bolo bývalo práve také
  nemožné zmeniť sobotu ako zmeniť skutočnosť, že za šesť dní stvoril všetky veci a v siedmy deň si odpočinul. A znovu: často opakované vyhlásenia, že Pán je Stvoriteľ majú byť zdrojom sily. Všimnite si spojenie stvorenia a vykúpenia v 1. kapitole listu Kolosenským. Prečítame si 9.-19. verš, aby sme to úplne pochopili: „A preto aj my, odo dňa, keď sme to počuli, neprestávame sa za vás modliť a prosiť, aby ste vo všetkej múdrosti a duchovnej rozumnosti boli naplnení poznaním Jeho vôle, aby ste žili hodní Pána a páčili sa Mu vždy, keď budete prinášať ovocie v každom dobrom skutku a hlbšie poznávať Boha, keď budete všemožne posilňovaní silou Jeho slávy ku každej vytrvalosti a trpezlivosti, keď s radosťou budete ďakovať Otcovi, ktorý vás urobil schopnými podielu na údele svätých vo svetle. On nás vytrhol z moci tmy a preniesol do kráľovstva svojho milovaného Syna, v ktorom máme vykúpenie – odpustenie hriechov. On je obraz neviditeľného Boha, prvorodený všetkého stvorenia. Veď v Ňom bolo stvorené všetko na nebi i na zemi, viditeľné i neviditeľné, či tróny alebo panstvá, kniežatstvá alebo mocnosti, všetko je stvorené skrze Neho a pre Neho. A On je pred všetkým a všetko trvá v Ňom. On je hlavou tela, cirkvi. Je počiatkom, prvorodeným z mŕtvych, aby tak mal vo všetkom prvenstvo. Lebo Bohu sa zaľúbilo, aby v Ňom prebývala všetka plnosť.“ Nie je to náhoda, že toto nádherné vyhlásenie o Kristovi ako Stvoriteľovi je spojené s tvrdením, že v Ňom máme vykúpenie. Vôbec nie. Keď apoštol vyjadruje svoju túžbu, aby sme boli „posilňovaní silou Jeho slávy,“ dáva nám vedieť, čo je to tá sila Jeho slávy. Keď nám hovorí o vykúpení z moci temnoty, oznamuje nám čosi o moci Vysloboditeľa. Pre našu útechu nám hovorí, že hlavou cirkvi je Stvoriteľ všetkého. Hovorí nám, že On všetko udržuje svojím mocným slovom (Žid 1,3), aby sme mohli spočinúť v istote, že „Ruka, ktorá nesie celú prírodu, bude dobre strážiť aj Jeho deti.“ Všimnite si spojenie z Iz 40,26. Táto kapitola predstavuje nádhernú múdrosť a moc Krista, ktorý volá všetky nebeské voje podľa mena a udržiava ich na svojich miestach svojou veľkou mocou a silou a potom sa pýta: „Prečo hovoríš, Jákob, a vravíš, Izrael: Skrytá je moja cesta pred Hospodinom a moje právo uniká môjmu Bohu? Nevieš to? Nepočul si? Hospodin je večný Boh, ktorý stvoril končiny zeme; neustáva a neumdlieva, Jeho múdrosť je nemožné vystihnúť“. Naopak: „Ustatému dáva silu a rozhojňuje moc bezvládneho“ (Iz 40,27-29). Jeho moc je v skutočnosti schopnosť stvoriť všetko z ničoho, preto môže robiť zázraky skrze tých, ktorí nemajú sily. Môže prebudiť silu v slabosti. Všetko to, čo nám udržiava v mysli Kristovu tvorivú moc, musí mať istotne za následok obnovu našej duševnej sily a odvahy. A presne toto je zámerom soboty. Prečítajte si 92. žalm s názvom žalm sobotného dňa. Toto sú prvé verše: „Dobre je chváliť Hospodina, ospevovať Tvoje meno, Najvyšší; hneď zrána hlásať Tvoju milosť a Tvoju vernosť v noci hudbou na desaťstrunnej lutne, na harfe za zvuku citary. Potešil si ma, Hospodine, svojimi skutkami; plesám nad dielami Tvojich rúk“ (Ž 92,2-5). Čo to má spoločné so sobotou? Len toto: sobota (sabat) je pamätníkom stvorenia. Hospodin hovorí: „Dal som im aj svoje soboty, aby boli znamením medzi mnou a medzi nimi, aby poznali, že ja, Hospodin, ich posväcujem“ (Ez 20,12). Žalmista prežíval sobotu tak, ako to Boh zamýšľal: uvažoval o stvorení a o Božej zázračnej moci a dobrote, ktorá sa v Ňom prejavila. A potom, keď na to tak myslel, si uvedomil, že Boh, ktorý odieva ľalie slávou prevyšujúcou slávu Šalamúna, sa oveľa viac stará o svoje inteligentné stvorenia. A keď sa pozrel na nebesia, ktoré ukazujú Božiu moc a slávu a uvedomil si, že boli stvorené z ničoho, napadla ho povzbudzujúca myšlienka, že tá istá moc bude pôsobiť v ňom, aby ho vyslobodila z ľudskej slabosti. Preto sa tešil z diela Božích rúk a jasal nad Ním. Poznanie Božej moci, ktoré nadobudol uvažovaním o stvorení, ho naplnilo odvahou, keď si uvedomil, že má
  k dispozícii tú istú moc. Vierou sa jej zmocnil a skrze ňu zvíťazil. A to je zámer soboty: má človeku priniesť spásne poznanie Boha. Stručne povedané, obsah je tento: 1. Vieru v Boha vyvoláva poznanie Jeho moci. Nedôvera k Nemu znamená, že nepoznáme Jeho schopnosti splniť svoje zasľúbenia. Naša viera v Neho musí byť úmerná nášmu skutočnému poznaniu Jeho moci. 2. Rozumné uvažovanie o Božom stvorení v nás vytvára správnu predstavu o Jeho moci, lebo Jeho večná moc a božstvo sa chápu z vecí, ktoré stvoril (Rim 1,20.3). Viera dáva víťazstvo (1 J 5.4); preto – nakoľko viera je z poznania Božej moci z Jeho slova a vecí, ktoré stvoril - víťazíme alebo jasáme skrze diela Jeho rúk. Ak teda kresťan náležito zachováva sobotu, pamätník stvorenia, je pre neho zdrojom veľkého posilnenia v boji. Toto je význam Ez 20,12. „Dal som im aj svoje soboty, aby boli znamením medzi mnou a medzi nimi, aby poznali, že ja, Hospodin ich posväcujem.“ To znamená, že keď vieme, že naše posvätenie je Božou vôľou (1 Tes 4,3; 5,23.24), prostredníctvom riadne zachovávanej soboty spoznávame Božiu moc, vynaloženú na naše posvätenie. Tá istá moc, ktorá stvorila svety posväcuje tých, ktorí sa poddávajú Božej vôli. Keď túto myšlienku plne pochopíme, musí priniesť radosť a útechu v Bohu úprimnej duši. V jej svetle môžeme oceniť silu Iz 58,13.14: „Ak si zdržíš nohy pre sobotu, ak nebudeš konať v môj svätý deň, čo sa tebe ľúbi, ak deň sviatočného odpočinku budeš volať rozkošou a svätý deň Hospodinov úcty hodným, ak ho budeš ctiť tým, že nebudeš podnikať svoje cesty, ani hľadať, čo sa tebe ľúbi, ani hovoriť daromné slovo, potom budeš mať rozkoš v Hospodinovi, povodím ťa po výšinách zeme a nachovám ťa dedičstvom tvojho otca Jákoba, lebo ústa Hospodinove prehovorili.“ Ak sa teda sobota zachováva podľa Božieho plánu, ako pamätník Jeho tvorivej moci, ktorý privádza na myseľ Božiu moc, vynaloženú na spásu Jeho ľudu, potom sa duša, jasajúca nad dielom Jeho rúk, musí radovať v Pánovi. A tak je sobota veľkým oporným bodom pre páku viery, ktorá povznáša dušu do výšin Božieho trónu, aby s Ním mala spoločenstvo. Skrátka a stručne to môžeme povedať takto: Pánova večná moc a božstvo sú zjavené v stvorení (Rim 1,20). Práve schopnosť tvoriť je meradlom Božej moci. Ale evanjelium je Božia moc na spásu (Rim 1,16), preto nám jednoducho odhaľuje moc, použitú na stvorenie svetov a teraz vynakladanú na spásu ľudí. V každom prípade je to jedna a tá istá moc. Vo svetle tejto veľkej pravdy niet miesta pre spor o tom, či je vykúpenie väčšie ako stvorenie, pretože vykúpenie je stvorenie (pozri 2 Kor 5,17; Ef 4,24). Moc vykúpenia je moc stvorenia; Božia spásna moc je moc, ktorá môže vziať ľudskú ničotu a stvoriť z nej to, čím bude po celé večné veky na chválu slávy milosti Božej. „Preto aj tí, čo trpia podľa Božej vôle, nech porúčajú svoje duše vernému Stvoriteľovi, konajúc dobro“ (1 Pt 4,19).  



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 06. květen 2018 @ 21:20:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Vskutku nebezpečné učení. To jsi vystihl mikime.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pondělí, 07. květen 2018 @ 00:26:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Mikime a ty se mýlíš. Prvorozený syn má svůj počátek protože aby byl náš svět musel vzniknout čas a prostor. Proto jediný Bůh manifestoval sám sebe....zformoval sám sebe do času a prostoru a vnikla prvorozená duše - prvorozený syn. Ale tento prvorozený je manifestací OTCE v času a prostoru. Ježíš Kristus je tedy vládce tohoto světa. Ježís je tentýž Svatý Duch...tedy jediný Bůh. Rozdíl je akorát v času a prostoru...tedy ve velikosti.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. květen 2018 @ 06:37:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Když mi někdo bude namítat, že už tady Ježíš byl od věčnosti, tak se ptám a kdo byl, čím byl, proč se o něm nepíše přímo ve SZ?"...



Bůh ve SZ sám sebe nazývá v plurálu - tedy množným číslem  (Gn 1,26 - Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby!.....).



Náš Bůh je tedy společenstvím
.
Je to společenství, jehož podoba však není uchopitelná lidským rozumem - protože to by pak byl opravdu velice malý bůh.
O našem Bohu platí, že Otec tvoří skrze Syna, mocí Ducha svatého.

To je ten "Stvořitelský Boží Duch" (hebr, "ruach" - který se vznášel nad vodami (Gn 1,2).



Apoštol Pavel píše o našem Bohu, že pro nás přebývá v nepřístupném světle - 1 Tim 6,16 - (nepřístupný pro dokonalé poznání našim rozumem) - Boha tedy poznáváme především srdcem.


Společenství Otce a Syna (kteří se sdílejí v zosobněné Lásce - v Duchu svatém) může být i navenek překypujícím zdrojem nezištné lásky i pro náš stvořený svět. Takový Bůh je dokonalý, na ničem a na nikom nezávislý. Nikdo jiný mu nemůže přidat na jeho kvalitě bytí něco, co by už neměl.


Pokud by byl ovšem Bůh toliko v jediné osobě (jak to mají třeba muslimové), logicky nemůže být zdrojem žádné lásky navenek, protože nemá žádnou lásku ani uvnitř. Maximálně může mít sebelásku. Logicky! Proto také muslimové nemají Boha za milujícího Otce - nýbrž jen za mocného Pána, jehož je třeba poslouchat a nerozhněvat si ho.

 
Pravá láska se totiž sdílí jen mezi osobami - jinak je sebeláskou!

Pokud by jednoosobový bůh sdílel svoji lásku s člověkem - znamenalo by to v důsledku, že člověk přináší takovémuto bohu novou další kvalitu bytí - vztahovost - kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže.
A už touto prostou skutečností by přestal být Bohem.




Pán Ježíš Kristus byl přítomen při stvoření světa - je Bůh. Skrze něho bylo všechno stvořeno
.

(Kol 1,15-20)
On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.
Jím bylo stvořeno všechno, co je na nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, jak trůny, tak panství, jak vlády, tak mocnosti - všechno je stvořeno skrze něj a pro něj.
A on je přede vším a jím všechno stojí;
on je hlavou těla církve, on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby ve všem držel prvenství.
Vždyť Otci se zalíbilo, aby veškerá plnost přebývala v něm
a aby jeho prostřednictvím všechno smířil se sebou. Skrze něj způsobil pokoj, když krví jeho kříže usmířil to, co je na zemi, i to, co je na nebi.....



(J 8,58)
Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham,   JÁ  JSEM. "






Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. květen 2018 @ 06:48:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
(j 1,1-5)
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.
V něm byl život a ten život byl světlo lidí.
A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila.....




Syn Boží, Ježíš Kristus, je tímto "Slovem".

Píše o něm ve Starém zákoně prorok Izaiáš:

(Iz 55,8-13)
Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou -- dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí -- tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Neboť s radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a návrší před vámi propuknou v jásot a všechny stromy na poli budou tleskat rukama.
Namísto křoviny vyroste cypřiš a místo plevele vyroste myrtoví. Bude to k Hospodinovu věhlasu jako věčné znamení, které nebude zmařeno.



Radujme se - Kristus vstal!

To je skutečnost, která otevřela lidem dveře ze zajetí hříchu.





Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pondělí, 07. květen 2018 @ 10:24:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak je možné, že na křesťanském serveru je zveřejněno toto: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh!




Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Pondělí, 07. květen 2018 @ 12:48:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Boh je Laska a k laske su potrební dvaja Boh Otec a jeho Syn Boha. Na počiatku ked nebolo nič stvorene bola tu Laska medci nimi. A z tej Lasky vzniklo všetko stvorenstvo: anieli ,vesmirne bytosti, človek. Ani stvorena bytosť Satan to nemohol pochopiť, zavidel Kristovy a preto sa vzburil.  Ked chceme porozumiet, aky je vztah medzi Božim Otcom a jeho Synom Ježišom Kristom, najlepšie to pochopime zo vzťahu prvých rodičov Adama  a Evy, oni boli stvorený na podobu Božiu. Vo vesmire mame len dve atributy: Stvoriteľa a stvorenstvo. človek , aniely a všetke bytosti boli stvoreni Stvoriteľom. Uznavam je len jeden Boh Otec a jeho jednorodený alebo jednosplodený  Boži syn Ježiš Kristus. Medzi stvorením a splodeným je velky rozdiel. Kedže Ježiš Kristus nebol stvorený,  ale splodeny (rečou človeka vyšiel z Boha), tak mal všetke vlastnosti, alebo ludsky povedane všetko DNA svojho Otca Boha a preto aj On je synom Boha.  Tento vztah je najlepšie znazorneny vzťahom Adama a Evy. Eva bola vzata z muža,(tak ako bol Kristus splodeny z Boha) nebola vytvorena z niečoho ineho, ale len z Adama, mala všetko čo ma muž, a predsa boli obidvaja  človekom. Aj Kristus mal a ma všetky Božie vlastnosti čo ma Jeho Otec.  A kedže sa Kristus vzdal božstva, ked prišiel na tuto zem a zaodial sa človešenstvom to ešte zeznamena že nebol synom Boha.   Bol synom Božim aj synom človeka. Stvorenstvo to nikdy nemože  nepochopiť, ale len vierou to može prijať. Tak zaverom Kristus nebol len človek, ale aj Boh, lebo z Boha vysiel. Ale hovorim zase, Boh je len jeden a to Boh otec. Tak ako Adam a Eva su človek. 





Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 07. květen 2018 @ 14:19:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mikime, mikime.... věříš tomu, co Ti kdo napovídá, co si kde přečteš... to je asi tak to hlavní, co jsi o sobě v tom článku řekl. Například následující věta je snužka nesmyslů svědčící o tom, že čteš kde co, jenom ne Písmo Svaté, a věříš kde komu, jenom ne Bohu-Stvořiteli:

Pán Ježíš Kristus má svůj počátek v mysli svého Otce, který jej předzvěděl před počátkem stvoření světa (byl myšlenkou u Otce) a počal jako člověka v Marii a až od té doby Ježíš existuje a bude existovat již navěky, protože je nazván Otcem věčnosti (ve smyslu do budoucnosti, nikoliv minulosti).

Kdybys trošičku četl o původu Pána Ježíše v Písmu, nikdy bys takový 'skvost' ze svého pera (pardon klávesnice) nevypotil. Téměř nic z toho se nezakládá na pravdě ani na zjevených faktech. Však zkus alespoň část z tohoto tvrzení doložit Biblí.

//ani jeden žid neočekával Mesiáše jako Boha

Můžeš mít pravdu, nemusíš. Každopádně sis to vymyslel - není to z čeho jednoznačně odvodit. Není to potvrditelné. Jediné, co lze s jistotou ohledně této věty tvrdit, že ukazuje na způsob Tvého myšlení, způsob argumentace a práce s daty - 'zoufalost' je slovo, kterým bych si dovolil to stručně shrnout a vyjádřit.

//je neustále podřízen svému Otci JHWH

Zajímalo by mne, jak jsi přišel na to, že Otec je JHWH. Jak konkrétně?

//protože byl v myšlení Boha Otce při stvoření

Kde se v Písmu píše o takovém 'myšlení' Boha Otce? Působí to na mne jako lidský konstrukt. Přiznej původ této myšlenky. Je v Bibli? Pokud ano, kde?

//přesto, že není Bůh. Pán Ježíš Kristus je Syn Boží a Syn člověka, stejně jako jsou i všichni obrácení křesťané Syny Božími dnes na této zemi.

Tak jsi se právě způsobem svého bytí a původem pasoval prakticky na roveň kristu - považuješ-li se za obráceného křesťana. Nebo jsi to myslel nějak zázračně jinak? Jak tedy?

//Když mi někdo bude namítat, že už tady Ježíš byl od věčnosti, tak se ptám a kdo byl, čím byl, proč se o něm nepíše přímo ve SZ?

Přečti, co k tomu psal Myslivec. Je to daleko nejracionálnější vysvětlení, aniž bychom museli jakkoliv překrucovat Písmo, přehlížet verše, používat pojmy jako Trojice či trojjediný Bůh, nepozastavovali se nad rozdílností NZ a SZ, a věřili Písmu i Bohu, tak jak je napsané, a jak nám jej Bůh skrze své proroky a apoštoly zjevil - a přesto mohli Pána Ježíše uctívat jako Boha-Stvořitele, nikoliv jako stvoření - což by bylo modlářství a ohavnost před Bohem - to nechápeš? To si opravdu myslíš, že se před stvořením bude klanět každé koleno, že jméno stvoření budou lidé vzývat na věky věků?

To, co píšeš, je tak silně nekonzistentní, že to už raději odhoď celou Bibli a začni raději věřit třeba na UFO nebo evoluční teorii o vývoji mloků v člověka... Rozumem byste si pak všichni mohli podat ruku.




Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Pondělí, 07. květen 2018 @ 19:12:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Šalom mikime, 

dal jsi zde svou kůži na trh, mnoho nás nevěří na trojici... 
Jiní nevěří na avatary, na Bohy v lidských tělech... 

Ježíš člověk zemřel (byl zavražděn) a pohřben,  otázkou je "co je myšleno vzkříšením", pro lidi nevěřící na Boha v lidském těle....? 



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 08. květen 2018 @ 08:05:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Mikime.

  Až do loňska jsi věřil na "trojici", teď už věříš jinak.

  Byla ti víra na trojici v životě k něčemu užitečná?

  Když teď věříš jinak, pomohla ti nějak tvoje nová víra v životě? Je ti nějak užitečná, tobě, tvým blízkým, lidem v okolí?

  Má v praxi jiné účinky víra na trojici a víra jinak?




Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 08. květen 2018 @ 09:09:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mikine, pořádně jsi mne překvapil. Od  adventistického učení jsi přešel k unitářům. Co sobota? Už nedbáš na její zákonické dodržování? EGW už pro Tebe není tak důležitá? Asi máš pravdu, že u některých adventistů dochází k tomu, že neuznávají trojjediného Boha, protože to považují za katolický výmysl. Teď zrovna frčí představa, že katolická šelma se spoji s charismatickým učením, které se šíří hlavně v USA a tak se naplňují, že dvě šelmy jsou katolická církev a USA. Nikomu ale nějak nevadí islamizace. Zvláštní.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Úterý, 08. květen 2018 @ 10:05:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak to máte blbé, že nevíte ani kolik hlav má drak z vaší pohádky. 



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 10. květen 2018 @ 13:59:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Trojjediný BůhNa Golgotě téměř všichni Ježíše zavrhli. Jen několik lidí rozpoznalo, kým skutečně byl. Mezi nimi byl i umírající zločinec, který ho nazval Pánem (L 23,42; Kral.) a římský setník, který zvolal: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží!“ (Mk 15,39)Když Jan napsal „přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (J 1,11), neměl na mysli pouze zástup pod křížem nebo Izrael, ale každou generaci, která kdy žila na zemi. Podobně jako onen rozvášněný zástup na Golgotě ani lidstvo v Ježíši nepoznalo svého Boha a Spasitele. Výjimku tvořila pouze hrstka lidí. Tento největší a nejtragičtější omyl lidstva ukazuje, že (37) poznání lidí o Bohu je zcela nedostatečné.Poznání BohaMnoho teorií, které se pokoušejí vysvětlit Boha, a stejně tak mnoho argumentů pro a proti jeho existenci svědčí o tom, že lidská moudrost není schopna pochopit Boží tajemství. Spoléhat při poznávání Boha pouze na lidskou moudrost je stejné jako používat lupu při studiu souhvězdí. Proto je pro mnohé lidi Boží moudrost „skrytou moudrostí“ (1 K 2,7). Bůh je pro ně tajemstvím. Pavel napsal: „Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.“ (1 K 2,8)Jeden z nejzákladnějších příkazů Písma je milovat „Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ (Mt 22,37; srov. Dt 6,5). Nemůžeme milovat někoho, o kom nic nevíme; přesto nemůžeme pouhým hledáním vystihnout hluboké věci Boží (Jb 11,7). Jak tedy můžeme poznat a milovat Stvořitele?Boha lze poznat. Bůh, který ví o kritické situaci člověka, nás ve své lásce a soucitu oslovuje skrze Bibli. Ta ukazuje, že „křesťanství není zpráva o lidském hledání Boha; je to důsledek Božího sebezjevení a Božích úmyslů s člověkem“1. Toto sebezjevení si klade za cíl překlenout propast mezi neposlušným světem a pečujícím Bohem.Hloubka Boží lásky se nejvíce projevila ve vrcholném Božím zjevení – v Ježíši Kristu, Božím Synu. Ježíšovým prostřednictvím můžeme poznat Otce. Jan napsal: „Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh.“ (1 J 5,20)Ježíš řekl: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3)Toto je radostná zvěst. Ačkoli je nemožné plně Boha poznat, Písmo nám umožňuje poznat ho prakticky, a to stačí k tomu, abychom s ním vstoupili do spásného vztahu.Jak Boha poznat. Na rozdíl od jiného poznání je poznání Boha záležitostí srdce i rozumu. Týká se celé bytosti, ne pouze intelektu. Člověk se musí otevřít působení Ducha svatého a být ochotný činit Boží vůli (J 7,17; srov. Mt 11,27). Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8)Proto nemohou nevěřící lidé Boha pochopit. Pavel zvolal: „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh (38) moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ (1 K 1,20.21)Způsob, jakým se učíme poznávat Boha z Bible, se liší od všech ostatních metod poznávání. Nemůžeme se nad Boha povýšit a zacházet s ním jako s předmětem, který bude analyzován a měřen. Při svém hledání Boha se musíme podřídit autoritě Božího sebezjevení – Bibli. Jelikož Bible vysvětluje sama sebe, musíme respektovat zásady a metody, které je možné nalézt v samotné Bibli. Bez těchto biblických principů nemůžeme Boha poznat.Proč tolik lidí Ježíšovy doby nevidělo v Kristu Boží sebezjevení? Protože odmítli nechat se vést Duchem svatým skrze Písmo. Nesprávně vykládali Boží poselství a ukřižovali svého Spasitele. Jejich problém nebyl problémem intelektu. To jejich zatvrzelá srdce jim zatemnila mysl a přivedla je tak k věčnému zahynutí.Boží existenceJsou dva hlavní zdroje důkazů o Boží existenci: kniha přírody a Písmo.Svědectví stvoření. Každý se může o Bohu dozvědět z přírody a z lidské zkušenosti. David napsal: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ (Ž 19,1) Jan zastává názor, že Boží zjevení včetně přírody osvěcuje každého člověka (J 1,9). Pavel konstatoval: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět.“ (Ř 1,20)O Boží existenci svědčí také lidské jednání. V uctívání „neznámého boha“ v Aténách viděl Pavel důkaz víry v Boha. Řekl: „Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“ (Sk 17,23) Pavel také řekl, že chování nekřesťanů podává svědectví o „jejich svědomí“ a ukazuje, že Boží zákon je „napsán v jejich srdcích“ (Ř 2,14.15). Tušení, že Bůh existuje, můžeme pozorovat i mezi těmi, kteří nemají vůbec přístup k Bibli. Toto všeobecné zjevení Boží vedlo ke vzniku mnoha klasických rozumových argumentů pro existenci Boha.2Svědectví Písma. Bible nedokazuje Boží existenci; předpokládá ji. Hned úvodní text Bible prohlašuje: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1) Bible popisuje Boha jako Stvořitele, Udržovatele a Vládce všeho tvorstva. Boží zjevení ve stvoření je tak přesvědčivé, že pro ateismus neexistuje žádný důvod. Ateismus vzniká v myslích těch, kteří potlačují Boží pravdy a odmítají (39) uznat důkazy o tom, že Bůh existuje. (Ž 14,1; Ř 1,18-22.28)Pro Boží existenci je dostatek důkazů, které mohou přesvědčit každého, kdo se opravdově snaží objevit pravdu o Bohu. Předpokladem je však víra, protože „bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žd 11,6)Víra v Boha však není slepá. Je založena na dostatečných důkazech Božího zjevení v Písmu a v přírodě.Bůh PísmaBible zjevuje podstatné Boží vlastnosti v jeho jménech, působení a atributech.Boží jména. V době, kdy vznikalo Písmo, hrálo jméno důležitou roli, jak je tomu dodnes na Blízkém východě a v Orientě. V těchto zemích se má za to, že jméno zjevuje charakter jeho nositele, jeho pravou povahu a totožnost. Důležitost Božích jmen, která ukazují jeho povahu, charakter a vlastnosti, je patrná z Božího nařízení: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha!“ (Ex 20,7) David zpíval: „Budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.“ (Ž 7,18) „Bázeň budící je jeho jméno.“ (Ž 111,9) „Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené.“ (Ž 148,13)Boží jména El Elohim (Bůh) zjevují Boží moc. Představují Boha jako silného a mocného, jako Boha stvoření (Gn 1,1; Ex 20,2; Da 9,4). Eljón (Nejvyšší) a El Eljón (Bůh Nejvyšší) se soustřeďuje na jeho vyvýšené postavení (Ex 14,18-20; Iz 14,14). Adonaj (Pán) označuje Boha jako Všemocného Vládce (Iz 6,1; Ž 35,23). Tato jména zdůrazňují vznešený a transcendentní charakter Boha.Jiná jména zjevují Boží ochotu vstoupit s lidmi do vztahu. Šaddai (Všemohoucí) a El Šaddai (Bůh Všemohoucí) představují Všemohoucího Boha jako zdroj požehnání a útěchy (Ex 6,3; Ž 91,1). Jméno Jahve,3překládané jako Hospodin nebo Pán, zdůrazňuje Boží věrnost své smlouvě a milost (Ex 15,2; Oz 12,5.6). V Ex 3,14 se Jahve představuje jako „Já jsem, který jsem“ nebo „Já budu, který budu“, čímž vyjadřuje svůj neměnný vztah ke svému lidu. Příležitostně se Bůh zjevoval ještě důvěrněji – jako „Otec“ (Dt 32,6; Iz 63,16; Jr 31,9; Mal 2,10), který Izraele nazývá „můj synu“ a „můj prvorozený“ (Ex 4,22; Dt 32,19).Kromě jména „Otec“ mají novozákonní Boží jména stejný význam jako ve Starém zákoně. V Novém zákoně používal Ježíš jméno „Otec“, (40) aby nás uvedl do úzkého a osobního vztahu s Bohem (Mt 6,9; Mk 14,36; srov. Ř 8,15; Ga 4,6).Boží působení. Bibličtí pisatelé se více věnovali popisu Božího působení než psaní o jeho podstatě. Je představován jako Stvořitel (Gn 1,1; Ž 24,1.2), jako Udržovatel světa (Žd 1,3) a jako Vykupitel a Spasitel (Dt 5,6; 2 K 5,19), který nese odpovědnost za konečný osud lidstva. Bůh tvoří plány (Iz 46,11), proroctví (Iz 46,10) a zaslíbení (Dt 15,6; 2 Pt 3,9). Odpouští také hříchy (Ex 34,7), a proto si zasluhuje naši úctu (Zj 14,6.7). Písmo zjevuje Boha jako Vládce, Krále věků, nesmrtelného, neviditelného, jediného Boha (1 Tm 1,17). Jeho činnost potvrzuje, že je osobním Bohem.Boží vlastnosti. Pisatelé Bible poskytují další informace o Boží podstatě tím, že svědčí o Božích vlastnostech.Boží nepřenosné vlastnosti jsou ty aspekty jeho božské podstaty, které nebyly dány stvořeným bytostem. Boží existence není na ničem závislá, neboť Bůh „má život sám v sobě“ (J 5,26). Má nezávislou vůli (Ef 1,5) a moc (Ž 115,3). Je vševědoucí, zná všechno (Jb 37,16; Ž 139,1-18; 147,5; 1 J 3,20), protože jako Alfa i Omega (Zj 1,8) zná konec již od začátku (Iz 46,9-11).Bůh je všudypřítomný (Ž 139,7-12; Žd 4,13) a svou velikostí přesahuje celý vesmír. Přesto je však přítomen v každé části kosmu. Je věčný (Ž 90,2; Zj 1,8), přesahuje hranice času, ale přesto je plně přítomen v každém jeho okamžiku.Bůh je všemocný a všemohoucí. To, že pro něj není nic nemožné, nás ujišťuje o tom, že uskutečňuje všechno, co si předsevzal (Da 4,14.22.32; Mt 19,26; Zj 19,6). Nemění se, je stálý, protože je dokonalý. On praví: „Já Hospodin jsem se nezměnil.“ (Mal 3,6; srov. Ž 33,11; Jk 1,17) Jelikož tyto vlastnosti v určitém smyslu Boha vymezují, jsou nepřenosné.Boží přenosné vlastnosti vycházejí z jeho laskavého zájmu o lidstvo. Mezi ně patří láska (Ř 5,8), milost (Ř 3,24), slitování (Ž 145,9), trpělivost (2 Pt 3,15), svatost (Ž 99,9), spravedlnost (Ezd 9,15; J 17,25), právo (Zj 22,12) a pravda (1 J 5,20). Tyto dary přicházejí pouze se samotným Dárcem.Boží svrchovanostPísmo jasně svědčí o Boží svrchovanosti. „Podle své vůle nakládá... Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce.“ (Da 4,32) „Ty jsi stvořil (41) všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zj 4,11) „Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi.“ (Ž 135,6) Proto mohl Šalomoun říci: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př 21,1) Pavel si uvědomoval Boží svrchovanost, protože napsal: „Já se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít.“ (Sk 18,21; srov. Ř 15,32) Jakub napomíná: „Raději byste měli říkat: Bude-li Pán chtít...“ (Jk 4,15)Předurčení a lidská svoboda. Bible svědčí o tom, že Bůh má nad světem plnou kontrolu. Bůh „předem určil“ lidi, „aby přijali podobu jeho Syna“ (Ř 8,29.30), aby byli adoptováni jako jeho děti a obdrželi dědictví (Ef 1,4.5.11). Co znamená taková svrchovanost pro lidskou svobodu?Sloveso předurčit znamená „určit předem“. Někteří lidé se domnívají, že tyto texty učí, že Bůh svévolně vyvolil některé lidi ke spasení a jiné k zatracení – bez ohledu na jejich vlastní volbu. Avšak studium kontextu ukazuje, že Pavel nehovoří o tom, že by Bůh z pouhého rozmaru někomu zabránil ve spasení.Uvedené texty mají hluboký význam. Bible zřetelně říká, že Bůh chce, aby „všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tm 2,4). „Nepřeje si, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3,9) Neexistuje žádný důkaz, že by Bůh rozhodl o tom, že někteří lidé budou zatraceni. Takové rozhodnutí by popřelo oběť na Golgotě, kde Ježíš zemřel za každého. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16) Slovo žádný v tomto textu znamená, že spasen může být každý člověk.„To, že svobodná vůle člověka je rozhodujícím faktorem v jeho osobním určení, je zřejmé ze skutečnosti, že Bůh trvale ukazuje na výsledky poslušnosti a neposlušnosti a naléhavě vybízí hříšníka, aby si zvolil poslušnost a život (Dt 30,19; Joz 24,15; Iz 1,16.20; Zj 22,17); je to také zřejmé z toho, že pro věřícího existuje možnost odpadnutí a zatracení, i když už jednou přijal milost (1 K 9,27; Ga 5,4; Žd 6,4-6; 10,29).Bůh může předvídat volbu každého jednotlivce, kterou učiní, ale Boží předzvědění tuto volbu neurčuje ... Biblické předurčení spočívá ve skutečném Božím záměru, aby všichni, kteří se rozhodli věřit v Krista, byli spaseni (J 1,12; Ef 1,4-10).“4Ale co Písmo myslí, když říká, že Bůh miloval Jákoba a nenáviděl Ezaua (Ř 9,13), a že zatvrdil faraónovo srdce (v. 17.18; srov. s v. 15.16; Ex 9,16; 4,21)? Kontext těchto veršů (42) ukazuje, že Pavel zde má na mysli poslání, a ne spasení. Vykoupení je dostupné pro každého, ale Bůh vyvoluje určité lidi ke zvláštním úkolům. Spasení bylo stejně dostupné Jákobovi i Ezauovi, ale Bůh si vyvolil Jákoba, a nikoli Ezaua, aby se stal prostředníkem, který ponese světu poselství o spasení. Bůh ve své misijní strategii uplatňuje svrchovanost.Když Písmo říká, že Bůh zatvrdil faraónovo srdce, znamená to, že se Bohu připisuje to, co připouští, aby se dělo, ale nevyplývá z toho, že určuje, že se to tak stane. Faraónova negativní odpověď na Boží výzvu ve skutečnosti ilustruje Boží úctu ke svobodě rozhodování.Předzvědění a lidská svoboda. Někteří se domnívají, že Bůh přistupuje k lidem, aniž by znal jejich volbu ještě před jejich vlastním rozhodnutím; zastávají názor, že Bůh zná určité budoucí události, jako druhý příchod, tisíciletí a obnovení země, ale vůbec neví, kdo bude spasen. Zdá se jim, že Boží dynamický vztah s lidmi by byl ohrožen, kdyby znal předem všechno, co se děje od věčnosti k věčnosti. Někteří tvrdí, že by se „nudil“, kdyby znal konec již od počátku.To, že Bůh ví, jak se jednotliví lidé rozhodnou, jim nikterak nebrání se svobodně rozhodnout. Podobně jako historikovo poznání toho, co lidé v minulosti udělali, neovlivňuje jejich činy. Stejně jako kamera zachytí scénu, ale nezmění ji, tak i předzvědění hledí do budoucnosti, aniž by ji měnilo. Boží předzvědění nikdy nenarušuje lidskou svobodu.Dynamika TrojiceExistuje pouze jeden Bůh? Kdo je pak Kristus a Duch svatý?Boží jednota. V protikladu k okolním pohanským národům Izrael věřil, že je pouze jeden Bůh (Dt 4,35; 6,4; Iz 45,5; Za 14,9). Nový zákon klade stejný důraz na Boží jednotu (Mk 12,29-32; J 17,3; 1 K 8,4-6; Ef 4,4-6; 1 Tm 2,5). Tento monoteistický důraz není v rozporu s křesťanským pojetím trojjediného Boha nebo Trojice – Otce, Syna a Ducha svatého. Naopak potvrzuje, že neexistuje žádný pantheon různých božstev.Pluralita v Trojici. Ačkoli Starý zákon výslovně neučí, že Bůh je trojjediný, naznačuje pluralitu v rámci Trojice. Bůh někdy používá množné číslo, například: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem“ (Gn 1,26); „teď je člověk jako jeden z nás“ (Gn 3,22); „nuže, (43) sestoupíme“ (Gn 11,7). Někdy je anděl Hospodinův ztotožňován s Bohem. Mojžíšovi se zjevil anděl Hospodinův a řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (Ex 3,6)Některé biblické texty činí rozdíl mezi Božím Duchem a Bohem, např. ve zprávě o stvoření: „Nad vodami se vznášel Duch Boží.“ (Gn 1,2) Některé texty se zmiňují nejen o Duchu, ale zahrnují i třetí osobu do Božího díla vykoupení: „A nyní mne [Syna Božího] posílá Panovník Hospodin [Otec] a jeho Duch [Duch svatý]“ (Iz 48,16); „Já [Otec] jsem vložil na něho [Mesiáše] svého Ducha; on vyhlásí soud pronárodům.“ (Iz 42,1)Vztahy v Trojici. První Kristův příchod nám poskytuje mnohem jasnější pohled na trojjediného Boha. Janovo evangelium zjevuje, že Trojici tvoří Bůh Otec (viz kapitola 3 této knihy), Bůh Syn (kapitola 4) a Bůh Duch svatý (kapitola 5). Je to jednota tří souvěčných osob, které mají jedinečný a tajuplný vztah.1. Vztah lásky. Když Kristus zvolal „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mk 15,34), trpěl odcizením od Otce, které způsobil hřích. Hřích narušil původní vztah člověka k Bohu (Gn 3,6-10; Iz 59,2). V posledních hodinách svého života Ježíš, který nepoznal žádný hřích, se stal hříchem kvůli nám. Tím, že na sebe vzal náš hřích a postavil se na naše místo, zakusil odloučení od Boha, které bylo naším údělem – a v důsledku toho také zemřel.Hříšníci nikdy nepochopí, co pro Trojici znamenala Ježíšova smrt. Ježíš byl od věčnosti se svým Otcem a Duchem. Žili jako souvěčné a spolu existující osoby, které si vzájemně projevovaly naprosté odevzdání a lásku. To, že spolu byli po tak dlouhou dobu, svědčí o dokonalé a absolutní lásce, která v Trojici existovala. Výrok „Bůh je láska“ (1 J 4,8) znamená, že každý z nich žil pro ostatní tak, že ostatní prožívali dokonalé naplnění a štěstí.Láska je definována ve 13. kapitole 1. listu Korintským. Někteří by se mohli ptát, jak se mohly vlastnosti jako dlouhoshovívavost a trpělivost vztahovat na Trojici, která měla dokonalý vztah lásky. Trpělivost byla poprvé potřebná v jednání se vzbouřenými anděly a později se vzpurným lidstvem.Mezi osobami trojjediného Boha není žádný rozdíl. Všechny tři jsou božské, a přece se dělí o svou božskou moc a vlastnosti. V lidských organizacích má konečnou autoritu jedna osoba – prezident, král nebo ministerský předseda. V Trojici (44) mají konečnou autoritu všechny tři osoby.Zatímco Trojice není jedinou osobou, Bůh je jedno v záměru, myšlení a charakteru. Tato jednota nesmazává charakteristické rysy osobnosti Otce, Syna a Ducha svatého. Stejně ani samostatnost osobností Trojice nenarušuje monoteistické učení Písma, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jeden Bůh.2. Vztah spolupráce. V Trojici má každý určité poslání. Bůh nekoná zbytečně práci dvakrát. Řád je základním zákonem nebes a Bůh také pracuje podle řádu. Tato uspořádanost vychází z Trojice a udržuje její jednotu. Otec, jak se zdá, působí jako zdroj, Syn jako prostředník a Duch svatý jako vykonavatel.Inkarnace krásně ilustruje spolupráci tří božských osob. Otec dal svého Syna, Kristus dal sebe samého a Duch svatý způsobil Ježíšovo narození (J 3,16; Mt 1,18.20). Andělovo svědectví Marii jasně ukazuje součinnost všech tří v tajemství Božího vtělení. „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (L 1,35)Každý člen Trojice měl podíl na Kristově křtu; Otec dal podnět (Mt 3,17), Kristus se dal pokřtít jako náš příklad (Mt 3,13-15) a Duch svatý dal Kristu svou moc (L 3,21.22).Ke konci svého pozemského života Ježíš zaslíbil, že pošle Ducha svatého jako rádce a pomocníka (J 14,16). O několik hodin později zvolal Ježíš, visící na kříži, ke svému Otci: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46) Těchto vrcholných okamžiků dějin spasení se účastnili všichni tři – Otec, Syn i Duch svatý.Dnes nás Otec a Syn oslovují skrze Ducha svatého. Ježíš řekl: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“ (J 15,26) Otec a Syn posílají Ducha, aby každému člověku zjevil Krista. Hlavním úkolem Trojice je každému umožnit poznat Boha a Krista (J 17,3), aby každý skutečně prožíval přítomnost Ježíše (Mt 28,20; srov. Žd 13,5). Petr řekl, že věřící „byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví“ (1 Pt 1,2).Apoštolské požehnání zahrnuje tři osoby Trojice. „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ (2 K 13,13) Kristus je tu jmenován první. Bůh navázal s lidstvem styk skrze Ježíše Krista – Boha, který se stal člověkem. I když všichni tři členové Trojice při spasení (45) spolupracují, pouze Ježíš žil jako člověk, zemřel jako člověk a stal se naším Spasitelem (J 6,47; Mt 1,21; Sk 4,12). Ale protože „v Kristu Bůh usmířil svět se sebou“ (2 K 5,19), může být Bůh také označován jako náš Spasitel (srov. Tt 3,4), neboť on nás zachránil skrze Krista Spasitele (Ef 5,23; Fp 3,20; srov. Tt 3,6).Každá osoba Trojice má při spasení člověka jiný úkol. Dílo Ducha svatého nepřidává nic k dokonalé oběti, kterou přinesl Ježíš Kristus na kříži. Skrze Ducha svatého se však objektivní vykoupení na kříži stává osobní skutečností ve chvíli, kdy do něj vstupuje Kristus jako Vykupitel. Pavel proto může říci: „Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Ko 1,27)Zaměření na spásuPrvotní církev křtila lidi ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28,19). Jelikož však skrze Ježíše Krista byla zjevena Boží láska i jeho záměr, Bible se soustřeďuje právě na něj. Kristus je onou nadějí, jejímž předobrazem jsou oběti a slavnosti Starého zákona. On je ústřední postavou evangelia. Stal se požehnanou nadějí, tedy poselstvím, které učedníci hlásali v kázáních a spisech. Starý zákon očekává jeho příchod; Nový zákon podává zprávu o jeho prvním příchodu a očekává jeho návrat.Kristus, prostředník mezi Bohem a námi, nás spojuje s Trojicí. Ježíš je „cesta, pravda i život“ (J 14,6). Evangelium je soustředěno na Osobu, ne jen na způsob života. Jeho obsahem je vztah, ne pouze nařízení – neboť křesťanství je Kristus. V něm nalézáme jádro, obsah a souvislost veškeré pravdy a života.Do srdce Božího nahlížíme tím, že se díváme na kříž. Na tomto mučícím nástroji nám Bůh ukázal svou lásku. Kristovým prostřednictvím naplňuje Boží láska naše toužící, ale prázdná srdce. Ježíš visel na kříži jako Boží dar a náš zástupce. Na Golgotě Bůh sestoupil do hlubin země, aby se tam setkal s námi. Je to však nejvyšší místo, kterého můžeme dosáhnout. Jestliže jsme vystoupili na Golgotu, dostali jsme se k Bohu nejblíže.Na kříži se plně projevila obětavost Boží Trojice. Právě zde se Bůh zjevil ve své plnosti. Kristus se stal člověkem, aby zemřel za lidstvo. Více si cenil nesobeckosti než vlastního života. Na Golgotě se Kristus stal naší „spravedlností, posvěcením a vykoupením“ (1 K 1,30). Naše hodnota nebo význam, který máme nebo budeme mít, vychází z jeho oběti na kříži. (46)Jediný skutečný Bůh je Bůh kříže. Kristus odhalil celému vesmíru nekonečnou lásku a spásnou moc Trojice. On zjevil trojjediného Boha, jenž byl ochoten projít utrpením odloučení pro svou nepodmíněnou lásku k vzbouřené planetě. Z kříže nás Bůh laskavě zve: Smiřte se, „a pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Fp 4,7).



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pátek, 11. květen 2018 @ 16:04:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nechal jsem si kritickou pasáž z Filipským 2, kapitoly přeložit přímo řeckým kamarádem, který studoval starou řečtinu a je v ní velmi dobrý - kromě toho, že je rodilý Řek. 

who, existing in the form of God, did not considered himself by force to be equal to God, 
but emptied himself taking the form of a slave, becoming similar to humans. 
he humbled himself by becoming a slave until death, a death by crucifiction.

Ekumenická verze:

6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 
7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 
8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Zajímalo mne to proto, neboť tady autor článku vybíral ten pro něj nejvhodnější překlad z mnoha desítek, kde to nebylo až tak zřejmé.

Je nadevší pochybnost jasné, že Písmo považuje Ježíše Krista za rovného Bohu, formou Jeho existence, a že pouze dočasně přijal lidskou podobu, ponížil se. Veškeré zmínky o Kristu jako člověku, např. známé:

1 Tim 2:5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

jsou pak pouze odkazy na jeho dočasnou formu existence. Nikde v Bibli není napsané nic, z čehož by šlo jednoznačně odvodit, že Kristus Bohem není. Ale jsou tam jasné zmínky o tom, že Bohem je. A kromě toho mu jsou připisovány pocty, vlastnosti, schopnosti a některé atributy, které nikomu jinému než Bohu nepatří. Nic na tom nezmění ani žádné studie, i kdyby neměly 500 stran, ale milión stran. Verše Písma jsou jasně dané a žádným spisováním vlastních výmyslů okolo na tom nelze nic změnit.



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Pátek, 11. květen 2018 @ 20:01:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj.Vis i zide farizeove veleknezi ti všichni studovali pismo tak moc ze to prekombinovali a praveho Mesiase nepoznali.Uz ti to tady psali k cemu obrovske studie když v pismu jsou mista kde je Jezisove bozstvi minimalne podporovano.
vem si tuhle část pisma: Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem
Zjevení Janovo 1:4je tam psano od sedmi duchu, takze neninjeden duch ale sedum svatych duchu Bozich kolik jich je??? Dobra otázka ale ne na všechny otázky dostanes na tehle zemi odpověď. A co se tyce klaneni se a modleni tak to muzeme delat jen k Bohu. Pokud Jezis není Bohem nemuzes se mu klanet ani se k nemu modlit.Ja si myslim ze není dobře se tak ostre vyhranovat k nekterym castem pisma pokud ta věc není jasne v pismu uvedena. co se tyce Bozstvi Jezise není jednoznacne a primo napsano ze je Buh ale na druhou stranu zase nikde není jasne uvedeno zr Bohem není v takovem pripade musíme byt opatrni ve vire a nechat tu věc takříkajíc otevřenou. Vis ze ja v trojjedinost verim ale pochopil jsem ze nemam dostatek streliva z Biblle abych oponenty jednoduse sestrelil tak mlcim a nehadam se o tom protože existuji i studie  které zase podporuji trojjedinost atd.ja to nechavam otevreny a pravdu nam zjevi Buh sam v nebi a bude toho asi hodne co budeme muset poopravit to cemu dnes verime.Takze na zaver nekdy prilis mnoho studia zamereneho na jednu konkretni věc muze spise cloveku uskodit nez mu byt k uzitku.Jak se říká vseho moc skodi i moc studia jednomu nkonkretnimu problemu skodi a nekde jsem slysel ze mezi adventisty nedělalo dobrotu to ze studovali bibli jen se zamerenim na vyklad proroctvi Daniel  a Zjeveni a mnozi co to prepalili později odpadli od prave viry to rikali nekteri vasi teologove Amen



Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 12. květen 2018 @ 09:15:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lidé mívají různými způsoby zatemňované logické myšlení, vlastní úsudky.

Jsem dalek toho, abych se snad někomu kvůli tomu posmíval, nebo se na něho kvůli tomu díval spatra.

Ale kdo můžete, jste toho schopni - vemte prosím rozum do hrsti!






Obecně platí:  BŮH V JEDNÉ OSOBĚ EXISTOVAT NEMŮŽE - NEBYL BY TO TOTIŽ VŮBEC BŮH.


Bůh v jedné osobě logicky nemůže být plností všeho - nemůže být dokonalým, na nikom a na ničem nezávislým ve svém bytí.


Pokud by totiž vstupoval jednoosobový bůh do vztahu s tvorem, přidával by mu takto  TVOR  novou kvalitu - (vztahovost),  - kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže.

Znamenalo by to, že tento bůh je závislý na tvoru - jinak sám nemůže sdílet lásku - a takováto závislost skutečného Boha na tvoru nemůže být pravdou.




Náš Bůh je sám vnitřně společenstvím a přesto je stále jediným Bohem (tato skutečnost zůstává pro nás neproniknutelným tajemstvím)
    - jedině pro tuto skutečnost však může být náš Bůh naprosto nezávislým zdrojem lásky i navenek (je svojí podstatou Láskou samou).


Láska je vztahem mezi osobami, nelze ji nacpat do pytle jako věci materiální - je trvajícím vztahem mezi osobami a bez nich nemůže existovat.

Jednoosobový bůh nemůže logicky být zdrojem lásky, trojjediný Bůh naopak je už svojí podstatou Láskou samou.



Toto jsou věci přece zcela logické, na které můžeme dojít každý sám vlastním rozumem.





Re: Trojjediný Bůh neexistuje a Pán Ježíš Kristus není a nikdy nebyl Bůh (Skóre: 1)
Vložil: foton v Sobota, 01. září 2018 @ 10:25:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na to mu povedal Filip: Pane, ukáž nám Otca, a bude nám dosť. Ježiš mu povedal: Taký dlhý čas som s vami, a nepoznal si ma Filipe? (Jn 14,8-9)



Stránka vygenerována za: 2.54 sekundy