Jenom je škoda, že tu dokola čtu jen ideologické nesmysly a že se místní uživatelé nedokáží povznést nad svá těla. Žijí v zajetí těla a svého penisu. Opravdu to tak je. Sice kecy o duchovnu, ale v reálu nic jiného než fyzično a strkání něčeho někam. 

Vůbec se tady neprobírala psychická stránka soužití dvou lidí. Jako by nebyla. Jen to trapné zasouvání. 

Protože pro mě je heterosexualita fascinující fenomén. Nemyslím tělesno, ale právě to psychično. Že heterosexuál hledá dualismus. Tedy někoho, kdo je mu vzdálen. Protiklad. Muži jsou z Venuše a muži z Marsu. To je nadsázka, zveličení rozdílů, ale něco na tom je. A třeba já toto pochopit nedovedu. Protože mužskou psychiku chápu velmi snadno, ale ženská je pro mě složitá. A někoho láká právě to složité objevovat a hledat. V tom mají ode mě heterosexuálové respekt a obdiv. Mám to naopak. Jsem velmi jednoduchý, nekomplikovaný a hledám totéž. Proto jsem si rozuměl leda s ženami, co byly v hlavě jako muži. Kdyby to šlo, tak mi je nejlépe s někým, kdo je mi nejvíce podoben, jak v názorech, tak zájmech. Dvojče. Akorát mladší a hezčí :-) Ale to není na trhu. Když se mi někdo mentálně vzdaluje, třeba jako když bývalý začal podnikat a začal mít panské manýry a jiný životní styl, tak se mi přestal i líbit. Fyzično jde ruku v ruce s psychikou. Ten, s kým si rozumíme, se nám zdá více sympatický. 

Už jako dítě jsem si rozuměl s kluky. Vím, že to tak mají i heteráci. Ale v pubertě se něco stane. U heteráků se najednou zájem přesměruje na holky. Takové přehození výhybky nastává. Dosud si hráli s klukama a žili v klukovském světě a jak přijdou hormony, tak heterák objeví ženy. Mladší (předpubertální - 1. st.) kluci se holek až štítí. Vidím to v tělocviku, nechtějí s nimi hrát ani se jich dotýkat. Fuj s holkou. Fakt to tak je. Radši je se spolužákem klukem. Být s holkou v páru, tak je to diskomfort. 

V dospělosti je to naopak. V pubertě se to láme. No a gay to má pořád stejně. Nikdy se mu to nepřeklopí psychicky ani fyzicky na druhou kolej. Nikdy se neobjeví zájem o holky. Leda u bisexuálů částečně. A vyhraněných gayů určitě ne. Je tedy jasné, že orientace je primárně psychická, mentální, až druhotně se projevuje i fyzicky, eroticky. Primární je skutečně hledání určitého typu psychična. A taky když vidím některé ženy, tak důvod, proč bych nemohl žít, není  pouze v jejích tělu, ale jiném, pro mě nepřitažlivém stylu myšlení. Ale důležité je ještě upozornit, že ani v rámci stejného pohlaví si gay nerozumí s každým, ale jen některými lidmi. 

Ideální je, když člověk najde někoho, s kým si rozumí jak po psychické stránce, tak se mu líbí i vizuálně. A samozřejmě roli hraji i vůně a tisíc dalších věcí. 

Pokud by chtěl nějaký heterák pochopit gaye, tak by si měl vzpomenout na přátelství třeba se spolubydlícím. Třeba na internátu nebo koleji. Páč je to to samé, gayové jsou taky muži a komunikují spolu taky jako muži. Stejně jako dva heteráci. Když si odmyslíte ten sex. A sex tvoří minimum ze společně stráveného času. 95% času se spolu dva gayové baví stejně jako dva heteráci. A není pravda, že jsou všichni kadeřnici a módní návrháři a fotografové. To je jen zase mediální obraz. Můj kámoš je třeba řidič 4 autobusů, s kterými podniká. A bavíme se o autech. Třeba. Nebo o politice. O módě nebo květinkách nee. Nosí vytahané triko a džíny. Já v podstatě taky. 

Každopádně k tématu - vztah dvou mužů opravdu není manželství. Je to parťáctví. 

  Klidně bych nechal RP, jen bych ho upravil tak, aby nebylo diskriminační a mělo různé úrovně (hned začátek RP je silně diskriminační a protiústavní, mohou ho uzavřít pouze osoby stejného pohlaví, co nejsou manželé atd.) Určitě bych RP rozšířil o dědění a další věci. Na druhou stranu spousta lidí nebude mít zájem mít společný majetek a ručit jeden za druhého.

Já mám stále stejný názor. Tedy zachovat institut registrovaného partnerství (RP). Posílit v něm práva, zejména ta ekonomická. Např. dědictví bytu apod. To by se mělo srovnat. LGBT dvojice platí stejné daně jako hetero dvojice, tudíž neexistuje žádný důvod, aby nemohli mít stejná ekonomická práva v RP. Adopce bych do toho vůbec nemotal. U adopcí by to mělo být tak, že by přednost měly dostat hetero páry. Teprve až by konkrétní dítě nechtěl žádný hetero pár, tak pak by zbyl pro LGBT pár. Tady bych nadřadil zájem dítěte. A v zájmu dítěte je předejít potenciální šikaně ze strany okolí, zejména spolužáků ve škole. Toto píšu s ohledem na svoji dlouholetou praxi ve školství.

Jinak projev té poslankyně mi připadal jako projev nějaké gestapačky. Ona se vědomě snaží vzbudit dojem, že gayové a lesby chtějí něco narušit ve společnosti. Je to právě to nesmyslné rozdmýchávání nenávisti. A spousta lží a demagogie.