Rád bych se dnes zamyslel na první epištolou v NZ. Je  to epištola k Římanům. Pavel ji píše kolem roku 57, kdy zrovna je v Korintu a plánuje cestu zpět do Jeruzaléma, aby tam  mohl předat dary od  křesťanských sborů, které navštívil. Sbor v Jeruzalémě je ten nejchudší Je to tím, že před léty asi špatně pochopili Ježíšova slova o jeho brzkém návratu,  Domnívali se, že to bude asi za pár měsíců  a tak prodali vše, co měli, včetně polí, tedy svých výrobních prostředků a  také svých obydlí.. Jenže Pán Ježíš nepřišel  a oni vyčerpali to společné, co vložili, a ocitli se na mizině. Těžko pochopíme, proč se tak stalo, ale asi je důležité dobře chápat Písma, zachovat si cit i rozum. Ale vraťme se k Pavlovi. On píše to Říma, kde křesťané nemají lehký život, i když ještě nezačalo jejich pronásledování, jako se stane za Nerona. Nemají písma, nemají z čeho poznávat pravdu o Ježíši, nemají ještě psaná evangelia. Sice Matoušovi evangelium prý napsáno už v roce 41, ale také až mnohem později.  Těžko ho však v Římě měli k dispozici. Ale uvěřili a jsou mezi nimi i ti, kteří byli před léty o letnicích v Jerusalemě, byli tam pokřtěny a mají v sobě Božího Ducha a touhu dál stále více poznávat Ježíše a Boha. Ale kde se vše mají či mohou dozvědět? Proto píše Pavel svůj dopis, aby tamní křesťany, až se jim bude předčítat dopis, byli připraveni chápat i další sdělení a kázání apoštola Pavla, až k nim přijde. Pavel se k nim dostane za nějakou  delší dobu, ale jako vězen, protože byl v Jerusalemě zatčen a vězněn. Když se dozvědí křesťané v Římě, kdy asi přibližně bude Pavel eskortou vojáků přiveden do Říma, tak  jdou mu dokonce po známe cesta Via Apia  naproti. Pavel byl sice vězněn, ale k němu měli křesťané přístup a tak mohl působit na křesťany i na ty, co se jimi ještě nestali. A tak se zaposlouchejme do toho, jak Pavel do Říma svým bratřím a sestrám ve víře píše. Tito křesťané v Římě byli původně židé,  a tak lépe rozumějí tomu, co Pavel píše než my.