Spasení je z milosti, může být jenom jako Boží dar - nikdy nijak jinak. Člověk si jen svým snažením není schopen zasloužit spásu.

Spásu nám všem lidem vydobyl Kristus.

Ten už vše dokonal - ale my ještě nikoli!

Abychom my na tuto spásu dosáhli, abychom ji dokázali jako dar přijmout, zde musíme tvrdě pracovat - volit si v životě cestu strmou a úzkou (což je vyjádřením námahy i bolesti) v životě.

Věřit, ale nic přitom nedělat, nesnažit se, neusilovat o věci lepší a vznešenější - to je hereze.

Jsme pozváni na svatební hostinu - ale jde o to, abychom na ni přišli ve vhodném oděvu a nebyli vyhozeni ven do tmy.

Toníku, dokážeme.

Když totiž ta druhá strana není natolik zmatená, že si dokáže v jedné větě klidně i protiřečit. Jako ta "chytrá horákyně".

To je pak kolaps rozumu a zde jde sice také vyslechnout, ale pochopit už není co.

  Katolíci v tom mají někdy zmatek nebo dokonce rozdvojení - jeden tu třeba píše o dezerci k evangelíkům a o ovládání sektářskou manželkou a myslí si, že tím bude "bývalý katolík". Nebo když má katolík svatbu na úřadě, že je tím "bývalý katolík". A občas neví, co si vybrat.

  Ale tak to v ŘKC nefunguje - jednou udělená svátost křtu = římský katolík napořád.

  Toník

Danny,

my římskokatolíci vždycky rozlišujeme mezi stavem a vztahem.

Člověk se stává křesťanem dílem Ducha svatého ve křtu. To je už nový stav života Božího dítěte. Je to Boží dar, bez lidské zásluhy.

Pokud však nežije dál jako Boží dítě, jako křesťan, není mu to k užitku, ale spíš ke škodě. Protože kdo více dostal, od toho bude i více požadováno.

Člověk je ve křtu přivtělen ke Kristu - už navěky získává příslušnost k nebeskému občanství. Je třeba katolíkem - už navždy. Svým stavem..

  Pokud ale svým vztahem dál nežije jako Boží dítě, do nebe se po smrti stejně nedostane.

Skončí jako ulomený uschlý roub.

Willy, jsi snad na nějakých práškcích?

V dialogu mezi dvěma rozdílnými názorovými proudy lidí, kteří usilují o poznání,  jsou vždycky dvě strany.

,a vstoupila po určité době ,do jedné evangelikální církve ( a  byla to žena ,opravdového křesťanského vyznání ) ,......... je tedy možné ,aby po své fyzické smrti ,šla do Boží přítomnosti ? Podotýkám ,že to je hlavně téma pro římské katolíky .

martino

Opět řešíš něco co přesahuje tvé schopnosti a to pro neznalost jak učení Církve tak obsah Evangelia. Z Písma víme, že každý hřích bude člověku pokud o to prosí odpuštěn, jen hřích proti Duchu Svatému odpuštěn nebude. Církev učí, že mezi hříchy proti Duchu Svatému je odpad od Církve=Krista.  Je to viditelným znakem pohrdání Duchem Svatým, který je impulsem iniciátorem probuzení a zapálení víry v každém člověku. Takže pokud člověk dezertuje k evangelíkům, husitům, protestantům a dalším sektářům je ve velmi složité situaci zda lítostí a přijetím svátosti smíření tuto zradu Krista včas smyje jako břemeno své duše nebo zda s takovým břemenem odejde na věčnost. Pokud odejde s neodpuštěním, pak víme co následuje. Ale protože neznáme nikdo poslední okamžiky člověka tak ani nevíme zda ta zrádkyně Krista před smrtí hluboce nelitovala svého hříchu zrady a svou poslední lítostí nenapravila svůj pád. Takže řešit poslední konce člověka zde na GS je hovadina, protože nikdo nezná poslední okamžiky umírajícího, ale všichni víme od Krista co bude následovat u odpadlíka pokud včas nebude litovat svého hříchu. Proto jsem zde opakovaně psal jak mnozí sektáři zde jsou na tom před Bohem lépe s velikou nadějí na spásu, než katolíci odpadlíci a zrádci, kterým bylo dáno poznání v plnosti před těmi, kteří poznali Boha jen vzdáleně uctívají a věří upřímně, než nafoukaní katolíci, kteří ze své nafoukanosti Církev=Krista zradou opustili. Řešíš zde něco, co je pro tvůj mozek náročné a pak zbytečně se koupeš v blouznivostech.