19a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

20Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. ·  

21On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“     

 Matka svých dvou synů přistupuje k Pánu Ježíši po té, co Pán Ježíš vysvětluje učedníkům a s ním přítomným posluchačům, co ho čeká v Jeruzalémě, kam nyní se vydají. Popisuje svůj krutý konec, ale také vzkříšení. Matku však zajímá něco jiného než Ježíšovo budoucí utrpení. Jako každá matka myslí na své syny. A její dva synové už tři roky chodí s Ježíšem, zanechali svoji práci, neoženili se, nikde nepracují, takže ani nemají nic našetřeno, jsou chudí a dá se dokonce říci, že jsou závislí na tom, co jim kdo dá. Matka nechápe jaký to má smysl, ale pokud se přece jen ten Ježíš stane králem, tak synové si zaslouží v jeho království přední společenské postavení.  Matku ctí, že věří v Ježíšovo království. Možná byla svědkem i některých jeho zázraků, které dokazují, že je s ním sám Hospodin.   Kdyby nevěřila, pak by své syny asi poslala domů, aby pracovali s otcem jako dříve. Její otázka k Pánu Ježíši je projevem mateřské lásky k synům a také vychází z lidského principu něco za něco.   ·  

22Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“    

 Pán Ježíš vyjadřuje pojmem kalich utrpení, které ho čeká, než bude ustanoveno jeho království. A na tomto utrpení budou se spoludílet i ti, co jsou či budou s ním. Budou schopni také pít ten kalich utrpení?  Jakub a Jan vyjadřují, že si věří, že vše zvládnou, ale jejich sebedůvěra však spočívá spíše v jejich horlivosti tak typické pro mládí.   ·  

23Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“       

Pán Ježíš potvrdil, co se opravdu pak stalo. Oba prošli utrpením, Jakub zemřel mučednickou smrtí a Jan byl pronásledován, vyhoštěn na ostrov Patmos, takže také trpěl jako mučedník.    Ale i když oba bratři projdou velkým utrpením a vypijí si ten pohár do dna, tak ten, kdo bude rozhodovat o jejich postavení v nebi postavení,  bude Bůh,  a ne Pán Ježíš.   ·  

24Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.   

 Co bylo důvodem rozmrzelosti ostatních učedníků nad oběma bratry? Určitě to nebylo vědomi, že se oba bratři chovali netaktně k Pánu Ježíši, ale spíše stejné přání o jejich postavení v nebi. I oni uvažují podle principu, co za to. Když oni bratři, jaké postavení bude naše?   ·  

25Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. ·  

26Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; ·  

27a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. ·  

28Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“    

 Pán Ježíš tu situaci vnímá a má příležitost vysvětlit jim to, co vnímají zatím špatně. Na Zemi, kdo vládne a panuje, tak utlačuje. Oni tohle dobře vědí. Z takového panovníka na ostatní působí moc a síla, která vede lidi i ke strachu. Pán Ježíš je král nebeského království, ale on panuje podle jiných principů. On slouží všem. Přece jim sám dává příklad a vidí, jak působí na lidi a jak jim pomáhá. A to si ještě neuvědomují, že obětuje i svůj život. A takové jednání by mělo být mezi vámi už tady na Zemi. Kdo chce být velký, ať co nejvíc slouží druhým. V tom je jeho velikost, která platí i pro nebeské království.   A jak to bylo s křesťany v dějinách? Jsou projevem služby paláce církevních hodnostářů, drahá roucha a okázalost?? Tohle není podle Ježíše Krista!!!!