Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429544, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 429 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116465992
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Jak lidé vnímají katolickou církev.
Vloženo Pondělí, 09. leden 2023 @ 10:21:40 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

Nejčastěji je katolická církev vnímána obecně jako papež (Vatikán) s kolegiem biskupů a kněží. Obyčejní věřící už  v tomto obraze splývají v jakési "mlze".


Ale ono je tomu ve skutečnosti úplně opačně.

Církev - to jsou jednotliví věřící, které Kristus každého osobně pozval do společného života. Obyčejní hříšníci - každý se svými nectnostmi - kteří jsou zváni Kristem, aby proměnili své životy, aby se stali lepšími, zdravějšími na těle i na duchu, šťastnějšími.
Aby neprožili své životy nadarmo a bez smyslu, bez cíle.

Když se takový křesťan kolem sebe rozhlédne, uvidí, že není sám.
Že je ve společenství lidí značně nesourodých, kteří mají svými vlastnostmi, povahou, k obrazu svatosti občas hodně daleko.
A někteří z tohoto společenství jsou i tak pozváni ke zvláštní službě v církvi - ke službě pastýřů tohoto stáda.
Nejsou lepší než ostatní, nemusí být ani nijak výrazně svatější. Přesto nesou posvátnost služby ustanovené Kristem.

Církev se často přirovnává k lidskému tělu - a to je nejenom organismem, ale vnitřně  i organizací - všechno v něm má svůj pořádek, logiku, uspořádání. Tělo je organicky uspořádáno - tehdy - a jenom tehdy funguje jak má. Jednotlivé údy se ve své funkci doplňují. Kristus je pak označován za hlavu těla své církve.


Aby člověk skutečně patřil do tohoto těla církve, musí se sám stát údem tohoto tajemného těla - a k tomu dochází ve křtu  vodou a Duchem svatým (ve smyslu Mt 28,19).
V tomto křtu se narodí nový křesťan.
(Upozorňuji, že výraz "kristovec" není žádnou herezí - je to jen jiný tvar slova "křesťan" - t. zn. "Patřící Kristu"...).



V zásadě jsou jen dvě cesty, v jakém stavu se člověk stává křesťanem.

Obě mají společné to, že na úplném počátku je Kristovo pozvání ke společnému životu na základě uvěření ze slyšení Božího slova.

Potom následuje lidská odpověď : pokání z životních selhání a svobodné lidské rozhodnutí pro Krista. pro život s ním, pro následování Krista. Toto svobodné lidské rozhodnutí žít svůj život s Bohem  je u člověka možné prakticky jen až od určité rozumové zralosti (většina dětí této zralosti dosahují obvykle mezi 8-10 léty, ale nejsou řídkou výjimkou ani lidé, kteří vydali svůj život Kristu i po dvaceti létech - i mnohem později.).


Na základě tohoto svobodného lidského rozhodnutí z víry se pak člověk dává pokřtít a ve křtu obdrží od Boha dar věčného života - stane se křesťanem - dítětem Božím - Bohem přijatým dítětem.
Až teprve potom plnohodnotně a v dospělosti víry může žít svůj pozemský život jako křesťan - využívat všechny duchovní výsady, které Kristus pro údy své církve připravil a neustále nám nabízí.

Tedy nepokřtěný člověk ještě není křesťanem - i kdyby třeba už uvěřil a vydal svůj život Kristu.



U malých dětí (miminek) Kristovo pozvání přichází skrze víru rodičů - rodiče dají dítě pokřtít a to se zcela bez vlastních zásluh stane také křesťanem - Bohem přijatým dítětem.

Však svobodné lidské rozhodnutí samotného člověka pro život s Kristem ani tak nelze nijak obejít.
Čeká i na tyto už dávno pokřtěné děti jako nezbytná nutnost pro živý vztah víry, až takového rozhodnutí samy budou schopny. Až k tomu dozrají.

Je totiž nezbytnou podmínkou pro plnohodnotný život křesťana - pro plnohodnotný vztah víry.
Každý takto pokřtěný, když už sám začne rozum brát, se musí sám rozhodnout pro život s Bohem - nebo pro život bez Boha. Když člověk mentálně dospěje, sám nese odpovědnost za svůj život a sám z něho bude jednou skládat účet.

Argumentace typu: i Hitler byl pokřtěn, i Stalin byl pokřtěn je zcela lichá.
Pokud totiž u nich, když mentálně dozráli, scházelo ono svobodné rozhodnutí žít život s Bohem, tak je nelze brát jako živé křesťany, ale spíš jako "vylomené rouby" bez života. Promarněná Boží milost člověkem ....



Církev je tedy společenstvím lidí - hříšníků - kráčející k věčnému spasení, kteří se v této snaze navzájem podporují, doplňují a povzbuzují. Kteří se v této snaze v důvěře svého vztahu s Kristem navzájem o sebe i opírají, pomáhají si.

Kdybychom nebyli hříšníky, nepotřebovali bychom být spaseni!

Já jsem Kristův - ty patříš Kristu - jsme v tomto tedy bratři a určeni si pomáhat.

Patříme do stejné rodiny. A tu jsme si sami nevybrali. Berme ji i s chybami jednotlivých křesťanů - takovou, jaká ve skutečnosti je.



"Jak lidé vnímají katolickou církev." | Přihlásit/Vytvořit účet | 63 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak lidé vnímají katolickou církev. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 09. leden 2023 @ 19:25:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko: (Upozorňuji, že výraz "kristovec" není žádnou herezí - je to jen jiný tvar slova "křesťan" - t. zn. "Patřící Kristu"...).

No sláva, alespoň to, že jsi konečně pochopil Oko. Takže již chápeš, že výraz "křesťan" není od slova křest jak jsi zde v minulosti tvrdil, ale že je odvozený od slova "kristovec" být Kristův, patřící Kristu. V některých překladech se dokonce vyskytuje výraz "otrok" Kristův. Takže bys neheretický výraz "kristovec" mohl vysvětlit Martinu, který pod pojmem "kristovec" stále spatřuje sektu Kristovců.

A co se týká obsahu tvého článku prosáknutého gnosticismem a modlářskými názory, tak není o církvi, je o modlářském spolku hříšníků, kteří žijí JAKO křesťané, ale většinou to křesťané nejsou, a jenom se na křesťany hrají v neděli v kostele. Přece máš v souvislostech s křesťanským životem stále jedno velké osobní JAKO!
Všiml sis někdy sám na sobě, že sám o sobě mluvíš že JSI hříšník (to bezesporu), a v souvislostech s křesťanským životem se ti to JSEM vytrácí a nastupuje kompromisní JAKO?




Re: Jak lidé vnímají katolickou církev. (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 16. leden 2023 @ 19:43:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zaráží mne opakování slova "MUSÍ" v článku.
Ježíš přece nádherně zve, nabízí...
Slovo "MUSÍ" není víra.
Pozor na minipulaci /vytváření pocitu viny/ u těch, kdo nevnímají Církev jako příkazy, ale pozvání k lásce.




Stránka vygenerována za: 1.63 sekundy