Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Bořek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16704, komentáře < 7 dní: 876, komentářů celkem: 434579, adminů: 60, uživatelů: 5259  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 110 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Willy
gregorios777
Tolstoj

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
119313054
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?
Vloženo Sobota, 22. červen 2024 @ 09:20:36 CEST Vložil: Tomas

Žhavá témata poslal oko

Když apoštolové postupně poznávali Krista, zpočátku je ani nenapadlo považovat jej za někoho jiného, než jen za pouhého člověka -  od Boha s výjimečným posláním Mesiáše. Tedy za někoho takového,  jako výjimečného "proroka" přislíbeného Bohem.





Ježíš totiž ve svojí poníženosti (Fp 2,8) svoji božskou podstatu nijak veřejně nehlásal. Vždyť dokonce ano satan neměl nejmenšího tušení, s kým má doopravdy co do činění, když na poušti na Pána Ježíše zkoušel svoje "fígle" s pokušením.

 Ale ani svoji božskost nijak neskrýval - veřejně hovořil o svém nebeském Otci. 
Však pochopit tuto realitu nikdo jen lidskými silami nedokázal. Lidé k tomu potřebovali mimořádnou milost od Ducha svatého.  Ten byl po Ježíšově nanebevstoupení na apoštoly vylit až o letnicích.

Až tehdy jim Duch svatý naplno vyjevil, co  do té doby skrze Pánovu výchovu jenom tušili - plnou pravdu o jediném  Bohu, který je přesto nebeským Otcem nebeského Syna v Duchu svatém.


(J 16.5 ...)
Ale teď odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‘Kam jdeš?’ Ale protože jsem k vám toto mluvil, naplnil vaše srdce zármutek. 
A přece vám říkám pravdu: je vám ku prospěchu, když já odejdu; neboť neodejdu-li, nepřijde k vám Utěšitel; ale odejdu-li, pošlu vám ho. 
A on až přijde, prokáže vinu světa co do hříchu, co do spravedlnosti a co do soudu: co do hříchu, protože oni ve mne nevěří; co do spravedlnosti, protože jdu k Otci a protože mě už neuvidíte; co do soudu, protože kníže tohoto světa je odsouzen. 
Mám vám ještě mnoho co říci, ale nyní to nedokážete unést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy; neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit tak, jak to uslyší, a zvěstuje vám věci budoucí. 
On mě oslaví, neboť přijme z toho, co jest mé, a zvěstuje vám to. Vše, co má Otec, je moje. Právě proto jsem řekl, že on přijímá z toho, co mám, a že vám to zvěstuje.




Pánova výchova jeho apoštolů byla úměrná tomu, co byli schopni pochopit a přijat.

Malý příklad Pánovy výchovy:
(Mk 4,35 ...)
Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 
Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. 
Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. 
A on spal na zádi na podušce. 
Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“ 
Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid
Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“

Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: 

KDO TO TEDY JE,  ŽE  HO  POSLOUCHAJÍ  I  VÍTR  I  MOŘE ?“  




Můžeme toto nějak porovnat s chováním starozákonních proroků?

Eliáš se na Boží pokyn modlil (prosil Boha) a tři roky nezapršelo.
Pak se se na jiný Boží pokyn znovu modlil:
Eliáš šel vzhůru na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a dal si tvář mezi kolena. Svému služebníkovi řekl: „Jdi přece vzhůru a podívej se směrem k moři.“ Šel vzhůru, podíval se a řekl: „Není tam vůbec nic.“ Eliáš pokračoval: „Vrať se tam sedmkrát.“ Posedmé služebník řekl: „Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská ruka.“ Tu Eliáš řekl: „Jdi vzhůru a řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď dolů, aby tě nezastavil déšť.“ Nebe se rázem zatemnilo mraky a bouří a spustil se velký déšť. Achab nasedl na vůz a odejel do Jizreelu. 
Nad Eliášem byla Jahvova ruka, opásal si bedra a běžel před Achabem, dokud nedorazil do Jizreelu.  (1 Kr 18.,42 ...)




Eliáš se modlí a Bůh jej používá jako svůj nástroj. Zjevuje svoji moc skrze proroka Eliáše.



Kdežto Pán Ježíš přikazuje větru a dešti autorativně  sám za sebe - jako jeho Pán. A vítr i moře jej poslouchají ....





"Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 726 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 22. červen 2024 @ 09:54:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Stando, tak mezi námi - to je dost chabý trinitární pokus :-)


J 11:40:    Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“  41 Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. 42 Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“


Sk 2:22:   „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které BŮH UPROSTŘED VÁS SKRZE NĚHO UČINIL, jak sami víte,

Sk 10:37:   Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan 38 Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, PROTOŽE BŮH BYL S NÍM.  



Ježíš nečinil  nic sám ze sebe

J 5:19:   Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 22. červen 2024 @ 10:59:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co to používáš za zběsilý překkad...
Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid

Já mám lepší normální:
BKR Bible kralická, 1579
Mar 4:39: "I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké."

Ježíš to řekl a Bůh Otec vše zařidil. Co na tom není pochopitelného? Ježíš přece řekl, že sám ze sebe nemůže učinit nic.



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 22. červen 2024 @ 15:27:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten hymnus Filipským je výborným potvrzením, že Syn je Bůh. V originále tam totiž je:
"Ačkoliv byl Boží přirozenosti, netrval na tom, že je Bůh (dosl. roven Bohu, týž jako Bůh)".
Stejně tak dokazuje Synovu preexistenci, tzn. věčnost jako Boha, tedy že byl dříve, než se vtěli (neboli vzal na sebe přirozenost služebníka, tj. člověka).
A v závěru je jasné, že nakonec mu celé tvorstvo bude vzdávat božskou úctu:
"aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán (Adonai)."- tedy že jako ctí Otce, mají ctít i Syna.
Antitrinitáři jsou prostě tajtrlíci. ;-)



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Sobota, 22. červen 2024 @ 23:39:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, z mého pozorování vyplývá, že když má člověk nějakou svoji lásku, tak ji vyvyšuje. Když se to týká náboženství, tak nově uvěřivší má spíše tendenci zesilovat vliv a status té náboženské postavy, v kterou věří. Což je přirozené. Ve všech náboženstvích lze pozorovat tento fenomén. Muslimové si vyvyšují svého Alláha a Mohameda, křesťané si vyvyšují svého Ježíše. Když někdo náboženskou postavu degraduje, je to příznak odpadnutí. Férové je to ale přiznat. Rosmano a mikim nejsou křesťané. Tolik úsilí vyplýtvat na degradaci statusu Ježíše - to je až na hranici psychopatologie. 

Mimochodem to jejich odpadnutí od křesťanství se manifestuje i v politické rovině a v selhání osobní integrity a propadnutí amorálnosti: 

Rosmano:
 Rusy oplotit, sypat jedem na krysy a zalívat betonem. Rusové nemají právo na sebeurčení. HIMars do každé ukrajinské rodiny. 

Mikim: 
Dobro je USA, Kanada, Západní Evropa vč ČR a Polska, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland, Ukrajina aj. 
Zlo je Rusko, Čína, Severní Korea, Afghanistan, Íran, Jihoafrická republika, Maďarsko, Slovensko, Srbsko 

Jako křesťané by tohle nikdy nemohli napsat. Tohle nenapíše ani humanistický nebo pacifistický ateista. 

Rosmano a mikim jsou dvě prasata, co na tomto webu špiní status Ježíše a hlásají fašismus v politické oblasti. 

Tak to je. 



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Sobota, 22. červen 2024 @ 23:39:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, z mého pozorování vyplývá, že když má člověk nějakou svoji lásku, tak ji vyvyšuje. Když se to týká náboženství, tak nově uvěřivší má spíše tendenci zesilovat vliv a status té náboženské postavy, v kterou věří. Což je přirozené. Ve všech náboženstvích lze pozorovat tento fenomén. Muslimové si vyvyšují svého Alláha a Mohameda, křesťané si vyvyšují svého Ježíše. Když někdo náboženskou postavu degraduje, je to příznak odpadnutí. Férové je to ale přiznat. Rosmano a mikim nejsou křesťané. Tolik úsilí vyplýtvat na degradaci statusu Ježíše - to je až na hranici psychopatologie. 

Mimochodem to jejich odpadnutí od křesťanství se manifestuje i v politické rovině a v selhání osobní integrity a propadnutí amorálnosti: 

Rosmano:
 Rusy oplotit, sypat jedem na krysy a zalívat betonem. Rusové nemají právo na sebeurčení. HIMars do každé ukrajinské rodiny. 

Mikim: 
Dobro je USA, Kanada, Západní Evropa vč ČR a Polska, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland, Ukrajina aj. 
Zlo je Rusko, Čína, Severní Korea, Afghanistan, Íran, Jihoafrická republika, Maďarsko, Slovensko, Srbsko 

Jako křesťané by tohle nikdy nemohli napsat. Tohle nenapíše ani humanistický nebo pacifistický ateista. 

Rosmano a mikim jsou dvě prasata, co na tomto webu špiní status Ježíše a hlásají fašismus v politické oblasti. 

Tak to je. 



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 01:07:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Atanáš Alexandrijský:

"Není bez důvodu, že se bádá ve staré tradici, v nauce a víře katolické církve. Pán ji předal, apoštolové ji hlásali a otcové ji uchovali. Vždyť na ní je založena církev. A jestliže někdo od ní odpadne, ten už z žádného důvodu nebude moci být, ani se nazývat křesťanem.
Trojice, kterou uznáváme v Otci i Synu i Duchu svatém, je svatá a dokonalá a není k ní přimíseno nic cizího ani vnějšího. Nepozůstává ze Stvořitele a stvořené věci, ale celá má moc tvořit a uskutečňovat. Má také podobnou a nerozdílnou přirozenost a jediná je její činnost. Neboť Otec činí vše prostřednictvím Slova v Duchu Svatém a tím způsobem je zachována jednota svaté Trojice."



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 01:12:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tertulián:

"Jestliže tě nadále svým počtem pohoršuje Trojice, kvůli tomu, že nevede k prosté jedinosti, pak se tě zeptám, na základě čeho jediný a osamocený říká v množném čísle: „Učiňme člověka k našemu obrazu a k naší podobě" (Gen 1,26), když by bylo v takovém případě třeba říci: „Nechť učiním člověka k mému obrazu a k mé podobě", když je tedy jediným a osamoceným? Avšak i v následujícím: „Hle, Adam se stal jakoby jedním z nás" (Gen 3,22) - klame snad nebo žertuje, když hovoří v množném čísle, když je tedy jediný, samotný a osamocený? Nebo snad hovořil k andělům, jak to vykládají Židé, kteří neuznávají Syna? Nebo také, jsa sám zároveň Otec, Syn i Duch, se ukázal v množném čísle a mluvil sám k sobě v množném čísle? Kdepak, avšak protože s ním byl již Syn, druhá osoba, jeho Slovo, a onen třetí, Duch v Slovu, proto prohlásil v množném čísle: „učiňme" a „našemu" a „nás"." (Adversus Praxeam)



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 02:55:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Klement Alexandrijský (2. stol.):

„Buď milostiv ke svým služebníkům, Otče řídící Izrael, Synu i Otče, kteří jste oba Jedním, Pane! ... Oslavujme jednoho Otce a Syna, Syna a Otce, kteří spolu s Duchem Svatým jsou Vychovatelem a Mistrem. Vše je od Něho jediného, skrze kterého je všechno.“

„Je zde zmínka i o Nejsvětější Trojici. Tím třetím je jmenovitě Duch Svatý. Tím druhým je Syn Boží, skrze Něhož se vše stalo podle vůle Otce.“




Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 02:59:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Augustin:

"Všichni katoličtí spisovatelé, kteří přede mnou ve starých i nových posvátných knihách pojednávali o Boží Trojici, pokud jsem měl možnost to číst, se snažili učit podle Písem, že Otec i Syn i Duch Svatý v nedílné rovnosti jedné a téže podstaty tvoří Boží jednotu. Proto to nejsou tři bohové, ale jeden Bůh, i když Otec zplodil Syna. Syn tedy není totéž co Otec. A protože Syn je zrozen z Otce, není ani Otec totéž co Syn. A Duch Svatý není ani Otec ani Syn, ale pouze Duch Otce a Syna, je stejně rovný Otci a Synu a patří k jednotě Trojice."



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 04:30:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hippolyt Římský, žák Ireneje, zachycuje tradici církve z 2. stol. o víře v Trojici a o křtu:


"Nyní se z lásky ke všem svatým dostáváme k centrálnímu bodu tradice, která je vlastní církvím. To proto, aby ti, kdo jsou dobře vyučeni, zachovali tradici až dosud předávanou a pomocí našeho výkladu poznanou a byli v ní upevněni. ...

Když křtěnec sestoupí do vody, ten kdo ho bude křtít, vloží na něho ruce a ptá se ho: Věříš v Boha, Otce všemohoucího? A křtěnec odpoví: Věřím. A stále s rukou položenou na jeho hlavě, jedenkrát ho ponoří. Pak se zeptá: Věříš v Krista Ježíše, syna Božího, který se narodil z Ducha svatého a z Marie Panny, byl ukřižován za Poncia Piláta, zemřel, byl pohřben a vstal živý z mrtvých třetího dne, vstoupil do nebe a sedí po pravici Otce a přijde soudit živé i mrtvé? A když odpoví, "věřím", opět ho ponoří. Znovu se ptá: Věříš v Ducha svatého, svatou církev a vzkříšení těla? Křtěnec odpoví: Věřím. A tehdy je potřetí ponořen. (Křtěnec) vystoupí (z vody) a kněz jej pomaže posvěceným olejem: Mažu tě posvátným olejem ve jménu Ježíše Krista. Potom se jednotlivě osuší, obléknou se a vstoupí do kostela. Biskup na ně vloží ruce: Pane Bože, který jsi tyto učinil hodnými odpuštění hříchů skrze koupel znovuzrození Ducha svatého, sešli na ně svou milost, aby Ti sloužili podle Tvé vůle. Neboť Tobě (patří) sláva, Otci i Synu s Duchem svatým, v svaté církvi nyní i na věky věků. Amen. Pak vylije z ruky olej posvěcení, vloží ruce na hlavu se slovy: Mažu tě svatým olejem ve (jménu) Pána, Otce všemohoucího, Krista Ježíše a Ducha svatého. ...

Všichni ar' jsou poslušni apoštolských tradic, kterým ať naslouchají a zachovávají je. Pak vás žádný heretik nebude moci svést, ani nikdo z lidí. Mnohé hereze vznikly tím, že představeni nechtěli, aby se vyučovala apoštolská nauka, ale konali podle vlastni libovůle, co se jim líbilo, a ne to, co je správné." (Apoštolksá tradice)



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 04:43:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Origenes, svědek alexandrijské tradice z 2.-3. stol., jasně vyznácvá jako přijatou od apoštolů víru v Trojici - tři rovné osoby jediného Boha, hodné téže cti:

"Smysl těchto pravd, které nám byly jasně předány prostřednictvím hlásání apoštolů, je tento:

Za prvé, že je jeden Bůh, který vše stvořil a uspořádal a který vše učinil z ničeho, Bůh, který od první stvořené věci a od založení světa je Bohem všech spravedlivých ... a že tento Bůh v posledních dnech – tak jak to skrze své proroky předem zaslíbil – poslal Pána Ježíše Krista, který měl nejprve povolat Izrael a posléze zajisté, po zradě lidu izraelského, rovněž pohany. Tento Bůh spravedlivý a dobrý, Otec Pána našeho Ježíše Krista, dal lidem Zákon a Proroky i Evangelia a je Bohem apoštolů, jakož i Starého i Nového Zákona.

Dále pak, že Kristus Ježíš, týž, který přišel na zem, je zrozen z Otce před veškerým stvořením. To on, ačkoli pomáhal Otci při tvoření všech věcí – neboť „skrze Něho bylo učiněno vše“ (J 1,3) – v posledních časech „omezil samého sebe“ (srov. Flp 2,7) a stal se člověkem, tj. vtělil se, aniž přestal být Bohem, a stavše se člověkem zůstal tím, čím byl: Bohem. Přijal tělo podobné tělu našemu, pouze s tím rozdílem, že bylo zrozeno z Panny a z Ducha Svatého. A že tento Ježíš Kristus se narodil a trpěl skutečně, nikoli zdánlivě, a skutečně zemřel smrtí společnou všem lidem; rovněž skutečně vstal z mrtvých a po zmrtvýchvstání se stýkal se svými učedníky a poté byl vzat do nebe.

Dále pak nám předali, že Duch Svatý má s Otcem a Synem účast na téže slávě a důstojnosti. ... nauka Církve jasně hlásá to, že onen Duch Svatý sesílal inspiraci všem svatým, jak prorokům, tak i apoštolům, a týž Duch Svatý přebýval jak v dávných svatých, tak i v těch, kteří obdrželi inspiraci při příchodu Krista." (De Principiis)





Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 05:11:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cyril Jeruzalémský (3. stol.):

Věř rovněž v Ducha Svatého a měj u něj na mysli totéž, co o Otci a Synu – ne tak, jak tě o něm špatně učí. Zapamatuj si, že jeden je Duch Svatý, nerozdílný a všemohoucí. ... Zná tajemství, proniká vše, rovněž hlubiny Boží. ... A nyní v okamžiku křtu uděluje pečeť tvé duši. Každá rozumová bytost od něho potřebuje posvěcení, Kdo se opováží blouznit proti Duchu Svatému, ten nedosáhne odpuštění ani v tomto životě, ani v budoucím. Duchu náleží spolu s Otcem i Synem sláva a čest. “ (Katecheze)



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 23. červen 2024 @ 11:19:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Skvělý text z Písma z NZ, který jasně a slavnostně potvrzuje, že Ježíš Kristus je BŮH:

List Židům:
"1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
 4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
 5 Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
 6 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!'
 7 O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'
 8 O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
 9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.'
 10 A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,

 12 svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.'
 13 Kterému z andělů kdy řekl: 'Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!'
 14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?
2:1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
 2 Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
 3 jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
 4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.
 5 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,
 6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: 'Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
 7 Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,
 8 všecko jsi podrobil pod jeho nohy.' Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. "

Autor zde píše víceméně to, co již Pavel v Listu Filipským, tedy jednak o Synově božské důstojnosti, jeho ponížení, když se stal člověkem kvůli výkupnému dílu za člověka, a o jeho povýšení, kdy se mu podřídí a pokloní všechno tvrostvo, které on sám předtím stvoří a nese je svojí božskou mocí jako Otec:

"skrze něhož učinil i věky"
- stvořit může jen Stvořitel, proto Syn je Bůh Stvořitel
- a pokud stvořil věky, musel být před těmito věky, tedy kromě Božské schopnosti a moci dokazuje i jeho preexistenci

"odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty"

- on dokonale odráží Boha, protože je výraz Boží pdstaty: "kdo vidí Syna, vidí Otce", Syn "plný milosti a slávy", jejíž je Syn září, díky tomu, že "já a Otec jedno jsme"
- a tento Syn, který je Bůh, činí výkupné dílo, když vtělením přijme lidské tělo:
"Proto Kristus říká, když přichází na svět: 'Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.' (Žid 10, 5-7) - což potvrzuje také jeho preexistenci, poněvadž to neříká, AŽ přijde na svět, ale KDYŽ přichází na svět neboli když vstupuje do světa, jak to popisuje i apoštol Jan: "Bylo tu pravé Světlo, ... to přicházelo do světa", protože "Slovo-Světlo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (J 1).

- Syn je Synem Boha Otce, proto je také Bůh - Bůh z Boha, jak dosvědčuje List Židům dále: "O Synovi však: Tvůj trůn, Bože ..." a : "proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj"

- Syn je Pán, který "na počátku založil zem" a nebesa jsou dílem jeho rukou - je dříve než ta nebesa  a zůstává i poté, kdy nebesa skončí, tedy stvoření předchází a zůstává nepohnutě, navěky, protože je Bůh: "ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou" - je neměnný jako Bůh, protože neměnný je jen Bůh, a proto Syn je Bůh

- jeho věčnost a nepohnutost potvrzují i další slova: "Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou" - vtělením ho nakrátko postavil níže, než byl předtím a dokonce než byly andělé, a po výkupném díle ho opět povýšil tam, kde byl předtím, a dal mu po jeho vykoupení lidství, které na sebe vtělením vzal, korunu vítězství

- a "všecko jsi podrobil pod jeho nohy.' Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno" - komu jinému by mohlo být podřízeno vše než Bohu? Pokud by byl stvoření, bylo by modloslužbou se mu podřídit a uctívat ho jako nade vše vyvýšeného.

Takže i List ŽIdům naprosto výslovně a nepokrytě potvrzuje Ježíšovo Božství, jeho preexistenci, vtělení a přivedení vykoupeného a  vzkříšeného lidství po pravici Boží neboli na roveň Bohu, protože on je Syn Otce, který je celou věčnost po pravici Boží - protože měl slávu Otcovu "dříve než byl svět" (J 17). ;-)






Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 23. červen 2024 @ 11:21:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


Kdo má trošku analytické myšlení, tomu to netřeba vysvětlovat - kdo ho nemá, ten to stejně nepochopí.

Míkim sám tady ve svém komentáři píše o  NANEBEVSTOUPENÍ JEŽÍŠE

Vůbec mu nedocházejí důsledky řečeného:
Kdyby byl Ježíš pouze člověkem, jednalo by se přece o nanebevzetí!!!

 U Ježíše - Boha se ale hovoří o nanebevstoupení (Ježíšova božská přirozenost tu dostává přednost před lidskou stránkou nanebevzetí).

Bůh vstoupil na nebesa - Ježíšova lidská přirozenost byla Bohem vzata na nebesa, protože vtělením se stala součástí Boha.


Jak jsem už předeslal, Ježíš své učedníky vychovával - připravoval je na svoje zjevení jako Bůh. Matouš zaznamenal, že při jeho nanebevstoupení se mu už učedníci klaněli (coby Bohu) - však někteří ještě pochybovali. Musel být seslán Duch svatý a až pak  byla věc všem jasná.

Autorem všech zjevení v Bibli je Bůh sám. Ten přišel, za Abrahámem, za Mojžíšem, za jednotlivými proroky.....

Ten, kdo lidem přináší zjevení (zprávu), je Bůh - nikoli člověk.

Ježíši v Janově zjevení přináležejí jednoznačně božské pocty. Ve svojí slávě a doprovázen zástupy andělů a svatých přichází soudit lidi.

Přitom v Písmu je napsáno, že to Bůh bude soudit svůj lid! (Žl 75,8).

(Žl 54)
Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid.

(Žl 98,9)
před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.

(Iz 3,13)
Hospodin přistupuje k soudnímu procesu; povstává, aby soudil národy.

(Žd 10,29)
Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?  Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘  
Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.



(Zj 1,12 ...)
Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle. Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen.  



Jak toto dát dohromady, není li  Ježíš Bohem?

"První a poslední" - to je přece Bůh!







Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 23. červen 2024 @ 11:31:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ještě mi připadá velmi půvabné, jak jste se vyhýbali přímé odpovědi na výzvu, aby jste dokázali, že Nový zákon je Božím slovem - když už se jím už zaštiťujete.

Jak jste kličkovali, "odpovídali" na tuto otázku jinými otázkami, odváděli pozornost.

V tomto si vás Lev Nikolajevič skutečně doslova " namazal na chleba".

Protože byste v tomto museli uznat autoritu katolické církve - a to se vám nechce ani trochu. Ale kdyby ta neustanovila v r. 397 závazný kánon Písma, měli bychom tady dneska mimo známá čtyři evangelia ještě evangelium Petrovo, Jakubovo, Barnabášovo.... a dokonce i Jidášovo! 
A desítky dalších apokryfů navzájem si někdy i protiřečících. Nikdo by se v tom pořádně nevyznal!

To by bylo teprve heretiků, to by bylo různých sekt!





Dějiny trinitářských nauk (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 24. červen 2024 @ 16:06:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Stanfordská encyklopedie filosofie
/překlad googlem z angličtiny, proto poněkud kostrbaté)



Rané křesťanství bylo teologicky různorodé, i když postupem času o "katolickém" hnutí, biskupy vedeném, rozvíjející se organizace, která přinejmenším od konce druhého století tvrdila, že je pravým nástupcem Ježíšových apoštolů, se stávalo stále více dominantní, převyšující mnoho gnostických a kvazižidovských skupin. 
 
"Katolické" nebo "protoortodoxní" křesťanství, obsahovalo rozdílné názory na Otce, Syna a Svatého Ducha. Žádný teolog v prvních třech křesťanských stoletích nebyl trinitární ve smyslu víry, že jediný Bůh je trojosobní, obsahující stejně božské "osoby", Otce, Syna i Ducha svatého.
    Pojmy, které překládáme jako "Trojice" (latinsky: trinitas, řecky: trias)  se začaly se používat až v posledních dvou desetiletích druhého století; ale takové použití neodráží trojiční víru. 
   Tito autoři pozdního druhého a třetího století nepoužívají tyto termíny k označení jediného Boha, ale spíše za účelem odkazovat na pluralitu jediného Boha spolu s jeho Synem (na Slovo) a jeho Ducha. Vyznávají "trojici", triádu nebo trojjediný, ale ne trojjediný nebo trojosobní Bůh. 

   Ani neuvažovali o tom, že by byly stejně božské. Společná strategie obrany monoteismu v tomto období je zdůraznění jedinečnou božskosti Otce. 
Tedy Origenes (asi 186–255) :
Bůh a Otec, který drží vesmír pohromadě, je nadřazen každé bytosti, která existuje, neboť každému uděluje od svou vlastní existenci, to, čím každý z nich je; Syn, který je menší než Otec je nadřazen pouze rozumným tvorům (neboť je až na druhém místě za ním. Otec); Duch svatý je ještě menší a přebývá v (Svatí sami. ?).  Tak se zvětšuje moc Otcova ve srovnání se Synem a Duchem svatým a Syn je více než Duch svatý... (Origenes, První, 33–4 [I.3])
   Mnozí učenci nazývají tento proud křesťanské teologie "subordinační - poddajný", protože Syn a Duch jsou vždy v nějakém smyslu odvozeni, menší než, a podřízení jejich zdroji, jediného Boha, to jest Otce. Můžeme to také nazvat teologií unitární v tom smyslu, že jediný Bůh je Otec, a ne Syn i Duch, takže jediný Bůh je "uniosobní".
   Zatímco názory na Ducha zůstávaly poměrně nerozvinuté,  protože v Novém zákoně nebyl Duch uctíván,  ve druhém a třetím století začalo katolické křesťanství přisuzovat "božskou přirozenost" Ježíšovi a pevně upevnilo nazýváni ho "Bohem". 

Jazyk, který byl velmi neobvyklý v prvním století (Harris 1992) se nyní stala normou; Ježíš byl nyní "Bůh" nebo "bůh", ale ne ten pravý Bůh. (např. Novatian, Trojice, kap. 31; Justin první, kap. 13) Tento božský Syn (tj. předlidský Ježíš) byl tajemně "stvořené" Bohem buď těsně před stvořením (konec 2. do počátku 3. století "logos teologů",  nebo v nadčasovém věčnosti (od Origena dále).



Theofilos z Antiochie (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 24. červen 2024 @ 20:07:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Prvním a nejstarším křesťanským  autorem, který užívá slova Trias,  Trojice,  je Theofilos z Antiochie ,   ve své knize Autolykovi - kolem roku 184 AD.

Trojici ovšem vykládá jako Boha, Logos a Moudrost.

150 let po Kristu se poprvé objevil pojem Trojice.

A to ještě Trojice zcela nepodobná Trojici z konce 4. století.


Minuta 19:42



Takže tak to asi vypadalo s trinitární teologií křesťanů 150 let po Kristu :-)




Tertullian (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 24. červen 2024 @ 20:32:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
3.1.2 Tertullianus    (160 - 220 AD)

   Důležitou přechodnou postavou je bojovný, ale filosoficky sofistikovaný Tertullianus (asi 160–225).   Ten zavedl pojem Trojice (někdy kolem roku 200 AD).
Ovšem Trojice jinak chápané než Trojice zavedená koncem 4. století.
 
   Byl pod tlakem na jedné straně katolických křesťanů, kteří měli námitky proti " logos christologii" z konce druhého století, podle níž předlidský Ježíš ( "Slovo", řecky: logos Jana 1) byl Božím nástrojem stvoření. Považovali toto schéma  dvou stvořitelů a božského Ježíše za neslučitelné s monoteismem (Tertullianus Praxeas, kap. 3).    
   Na druhé straně byl pod tlakem křesťanů, kteří jsou nyní nazýváni "monarchisty" a kteří zastávali názor, že božským prvkem v Ježíši byl sám Otec. Někteří z nich věřili, že Ježíš byl člověkem zmocněným od Boha a obydleným přebývajícím v něm Bohem, zatímco jiní si mysleli,  že Ježíš a Otec jsou jedno a totéž – totéž já a tentýž bůh (Heine 1998).  
 
   Tertullianus se vysmíval "patripassiánům", pro implikaci (přinejmenším  na druhý pohled), že Otec trpěl, když byl Ježíš ukřižován, což je něco, o čem se všeobecně předpokládalo, že je nemožné.

   V protikladu k nim prosazoval a rozvíjel "logos christologii" jedinečným způsobem. Zde je názorná ilustrace  (jsou doloženy schematické obrázky) Tertullianovy trojice – ne trojjediný Bůh, ale spíše trojice nebo skupina tří s Bohem jako zakládající členem.
   Pod vlivem stoické filozofie Tertullianus věří, že všechny skutečné věci jsou hmotné. Bůh je duch, ale duch je hmotná věc vytvořená z jemnějšího druhu hmoty.    
   Na začátku Bůh je sám, i když má v sobě svůj vlastní rozum. Pak, když přijde čas stvoření, přivádí Syna k existenci, používá k tomu, ale neztrácí část své duchovní hmoty. Pak Syn pomocí části božské hmoty, která je s ním sdílena, přivádí k životu Ducha. A ti dva jsou Božími nástroji, jeho prostředníky ve stvoření a řízení vesmíru.   
   
   Podle této teorie Syn není sám Bůh, ani není božský v tom smyslu jako Otec. Spíše Syn je "Božský" v tom smyslu, že je stvořen z části hmoty, z niž se skládá Otec. To z nich dělá "jednu podstatu - substanci" nebo se neliší, pokud jde o podstatu (esenci).    
   Ale Syn není tentýž bůh jako Otec, i když může, díky tomu, z čeho je stvořen, být nazýván "Bohem". Ani zde není žádný trojosobní Bůh, ale jen trojosobní část hmoty – ta nejmenší část společná pro všechny tři.    
   Jediný Bůh se dělí o část svých věcí s jiným, tím, že způsobí, že z něj bude existovat někdo jiný, a pak tento Jiný se otočí a udělá totéž a podělí se o část této hmoty (matérie) s třetím.   

   Proti obyčejným věřícím, kteří dbali a strachovali se o monoteism, Tertullianus tvrdí, že ačkoli výše uvedený proces vede k dalším dvěma, kteří mohou být nazýváni "Bůh" avšak nepředstavují další dva bohy - nejsou bohové v tom smyslu, jako Jahve je Bůh. A tedy ještě navíc, jak jen může, Jediným konečným, ultimativním zdrojem všeho ostatního je Otec. Tedy monoteismus je zachován, dodržen. 
   Jediný Bůh je jednoosobní jak na počátku, tak na konci tohoto procesu. Ani další dvě osoby nejsou stejně božské; Tertullianus tvrdí,  že Syn "neví nic o posledním dni a hodině, která je známa pouze Otci" (Tertullian, Praxeas, kap. 27; Matouš 24:36).   

   Jaká je Tertullianova odpověď jeho "monarchistickým" kritikům? Za prvé silně zdůrazňuje, že jsou skutečně tři;   žádný z nich není totožný, identický s žádným jiným. Jsou "nerozdělení" v tom smyslu, že Otec, když se dělí o část své hmoty nikdy nic neztrácí; spíše jde o to, že tato materie současně tvoří více než jednu bytost. Výše uvedený graf, obrázek by mohl naznačovat, že tato část hmoty je jedna věc se třemi částmi; Ale je pojímána pouze jako množství, kvantita hmoty. 
   Otec je jeden, Syn je druhý a Duch je třetí. Ani netvoří části jakéhokoli celku;   poslední dva jmenovaní se prostě dělí o něco z Otcovy božské materie.    Tertullianus netvrdí, že tito tři tvoří nebo jinak jsou jediným Bohem. 
   Naopak, místo toho Tertullianus odpovídá, že král se může sdílet o jeho jediné království s podřízenými vládci, a přesto může být jedno království. Podobně Bůh (tj. Otec) se může sdílet na vládě kosmu se svým Synem (Praxeas, kap. 4)   

   Navzdory těmto zcela zásadním odlišnostem od pozdější ortodoxie Tertullianus je nyní oslavován trinitáři za to, že zavedl termín  "Trojice" (latinsky: trinitas) a za jeho názor, že (v jeho poslední fázi) se skládá ze tří osob se společnou nebo sdílenou "látkou - substancí".



Můj dodatek :
Tak takto asi vypadaly ty počátky trinitárních spekulací těch tzv. apoštolských či církevních otců..... A to bylo už nějakých 170 let po Kristu.

Takže tvrdit, že křesťané od začátku byli  trinitariáni, je holý nesmysl a očividná lež.



Re: Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře? (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Úterý, 25. červen 2024 @ 03:02:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Skvělý citát dokazující, že Ježíš Kristus - Syn Otce je Bůh:

Koloským 2:
"Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.  V něm je přece vtělena všechna plnost Božství."

- v kom jiném by mohla být "plnost Božství" než v samém Bohu? ;-)