Zásadní omyl je v tom, že se o tvůrčím slovu Boha, o Logosu, kterým Bůh všechno stvořil (Bůh řekl - a stalo se)  tvrdí zcela nesmyslně podle helénsko - platónských, tedy pohanských, výmyslů, že to je Ježíš.

Židům 1:2

Ale v těchto posledních dnech k nám promluvil ve svém Synu, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil vesmír. (NIV)

1. Řecké slovo přeložené jako „vesmír“ (nebo „svět“ v mnoha překladech) je množné číslo řeckého slova aion a ve skutečnosti znamená „věky“. Existují další řecká slova, která znamenají „svět“, jako kosmos a oikoumene, a když ďábel pokoušel Ježíše tím, že mu ukázal všechna království „světa“, jsou tato slova použita. Tento verš odkazuje na „věky“, nikoli na „svět“. Vine’s Lexicon má „věk, časové období, vyznačené v N.T. použití duchovními nebo morálními vlastnostmi, se někdy překládá jako „svět“; R.V. margin má vždy ‚věk‘.“ Bullingerův kritický lexikon má:

„Aion [věk], od ao, aemi, foukat, dýchat. Aion označoval původně život, který spěchá pryč v dýchání našeho dechu, život jako pomíjivý; pak běh života, čas života, život ve své časové podobě. Pak prostor lidského života, věk nebo generace s ohledem na trvání. Čas, který lidé žili nebo mají žít, čas jako pohyblivý, historický čas i věčnost. Aion vždy obsahuje odkaz na vyplnění času“ [1]

Protože většina překladatelů je trojice a myslí si, že Ježíš byl tím, kdo stvořil původní nebesa a zemi, překládají v tomto verši „věky“ jako „svět“. Ale skutečné slovo v řeckém textu znamená „věky“ a mělo by se tak překládat.

2. Trinitáři používají tento verš, aby se pokusili dokázat, že Ježíš Kristus stvořil svět, jak ho známe, ale kontext verše ukazuje, že to nemůže být správný výklad. Verše 1 a 2 ukazují, že Bůh mluvil skrze Ježíše „v těchto posledních dnech“, zatímco „v minulosti“ mluvil různými způsoby. Jestliže skutečně skrze Ježíše byl stvořen fyzický svět, pak jeden ze způsobů, jak Bůh mluvil v minulosti, byl skrze Ježíše. Ale to by bylo v rozporu s celým smyslem tohoto verše, který říká, že Bůh mluvil v minulosti jinými způsoby, ale „v těchto posledních dnech“ mluví skrze Syna.

3. Protože verše 1 a 2 říkají, že to byl „Bůh“, kdo mluvil skrze proroky a skrze svého Syna, je jasné, že Bůh je prvotním hybatelem, a proto se liší od Syna. Tyto verše ukazují, že Syn je podřízen Bohu a jako „náustka“ Boha je přirovnáván k prorokům.

4. Skutečnost, že Bůh určil Syna za „dědica“, ukazuje, že Bůh a Syn si nejsou rovni. Pro Syna být „dědicem“ znamená, že existovaly časy, kdy nebyl vlastníkem. Bible byla napsána pomocí běžných slov, která měla v tehdejším jazyce běžný a uznávaný význam. Nauka o Trojici nutí tato slova nabývat „mystických“ významů. Přesto v Písmu není žádný důkaz, že by pisatel změnil význam těchto běžných slov. Tvrdíme, že pokud je Bible čtena s použitím běžných významů slov v textu, není prostě žádný způsob, jak dospět k nauce o Trojici. Slovo „dědič“ je běžné, a protože smrt a dědictví jsou součástí každé kultury, vyskytuje se v každém jazyce. Každý slovník ukáže, že dědicem je ten, kdo zdědí, následuje nebo obdrží majetek, hodnost, titul nebo úřad jiného. Podle definice nemůžete být dědicem, pokud jste již vlastníkem. Nikdo v historii nikdy nenapsal závěť, která by říkala: "Mým dědicem a dědicem mého majetku jsem... JÁ!" Pokud je Kristus Bůh, pak nemůže být „dědicem“. Jediný způsob, jak může být dědicem, je, že nebude vlastníkem.

To, že Kristus je „dědic“ je v rozporu s trinitární doktrínou, která říká, že Kristus je rovnocenný a zároveň věčný s Otcem. Pokud by byl Kristus Bůh, pak byl po celou dobu částečným vlastníkem, a proto vůbec není „dědicem“. Tyto verše učí, že Bůh je původním vlastníkem a dá všechno svému dědici, Ježíši Kristu. Ze znění těchto prvních dvou veršů je zřejmé, že autor listu Židům nepovažuje Krista za Boha.

5. Celá úvodní část listu Židům, která se obvykle používá k ukázce, že Kristus je Bůh, ve skutečnosti ukazuje pravý opak. Další důkaz toho je ve verších 3 a 4. Poté, co se Kristus posadil po Boží pravici, „stal se o tolik vyšší než andělé“, jako je jeho jméno nadřazeno jejich. „Bůh“ byl vždy nadřazený andělům. Jestliže se Kristus stal nadřazeným až po svém vzkříšení, pak nemůže být věčným Bohem. Z této části Písma je zřejmé, že „Člověk“ Kristus Ježíš dostal veškerou autoritu a stal se Pánem a Kristem.

6. Protože aionas znamená „věky“ a ne „svět“, je spravedlivé se ptát, v jakém smyslu Bůh učinil věky skrze Ježíše. Za prvé je třeba pochopit, že slovo „vyrobeno“ je extrémně flexibilní. Jde o řecké slovo poieo, které se samo o sobě i v kombinaci s jinými slovy v NIV překládá více než 100 různými způsoby, a má tak širokou škálu významů. Některé ze způsobů, jak se poieo překládá, jsou: splnit, jednat, jmenovat, být, nést, začal, byl, přinést, provést, způsobit, zvážit, udělat, vydělal, cvičit, tvořil, získat, dát, soudit, držel, vyrobený, poslouchat, vykonával, připravovat, vyrábět, poskytovat, uvést do praxe, dosáhl, utrácet, zůstal, léčit, byl, vyhrát, pracovat, napsal a dal. Ačkoli většina lidí čte poieo v Židům 1:2 jako odkaz na původní stvoření, nemusí to vůbec znamenat. Z kontextu vyplývá, že „věky“, o kterých se mluví, jsou věky po Kristově vzkříšení. Ve verši 2 se Kristus stal dědicem po svém vzkříšení. Ve verši 3 pak po svém vzkříšení seděl po Boží pravici. Verše 5 a 6 také odkazují na vzkříšení. Kontext jasně ukazuje, že Bůh nemluvil skrze svého Syna v minulosti, ale že mluvil „v těchto posledních dnech“ skrze svého Syna a „dával podobu“ věkům skrze něj.

(15) Je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným nad celým stvořením.

(16) Ním bylo stvořeno všechno: věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny nebo mocnosti, vladaři nebo vrchnosti; všechny věci byly stvořeny jím a pro něj.

(17) On je přede vším a všechno v něm drží pohromadě.

(18) A on je hlavou těla, církve; on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby měl ve všem převahu.

(19) Bohu se zalíbilo, že v něm přebývá veškerá jeho plnost,

(20) a skrze něho smířit se sebou všechno, ať už je to na zemi, nebo na nebi, tím, že učiní mír skrze svou krev, prolitou na kříži.

Koloským 1:15–20 (NIV)

1. Jako u všech dobrých biblických výkladů je důležité poznamenat si kontext veršů a důvod, proč byly napsány a umístěny tam, kde jsou. Čtení knihy Koloským odhaluje, že Kolosská církev ztratila své zaměření na Krista. Někteří z věřících v Kolose v praxi opustili své spojení s Hlavou, Ježíšem Kristem, a někteří byli dokonce vedeni k uctívání andělů (2:18 a 19). Situace v Kolosách vyžadovala důrazné připomenutí Kristova vedení nad jeho Církví a epištola Kolosanům to přesně poskytla.

2. Tyto verše nemohou potvrzovat Trojici, protože začínají tím, že Kristus je „obrazem [eikon] neviditelného Boha“. Pokud by Kristus byl „Bůh“, pak by to verš jednoduše řekl, spíše než že by byl „obrazem“ Boha. Otec je na desítkách míst jasně nazýván „Bůh“ a zde by bylo dobré říci, že Ježíš byl Bůh. Místo toho nám bylo řečeno, že Kristus je obrazem Boha. Pokud je jedna věc „obrazem“ jiné věci, pak „obraz“ a „originál“ nejsou totéž. Otec je Bůh, a proto neexistuje žádný verš, který by Otce nazýval Božím obrazem. Nazvat Ježíše Božím obrazem se krásně shoduje s jeho výrokem: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14:9 a 10).

Existují trojiční teologové, kteří tvrdí, že slovo eikon (z něhož pochází anglické slovo „icon“, což znamená „obraz“ nebo „reprezentace“) zde v Kolosanům znamená „projev“ a že Kristus je projevem Boha. Domníváme se, že tento závěr je neopodstatněný. Slovo eikon se v Novém zákoně vyskytuje 23krát a jasně se používá jako „obraz“ v běžném slova smyslu. Používá se k obrazu Caesara na minci, k modlám, které jsou umělými obrazy bohů, ke starozákonním věcem, které byly pouze obrazem reality, kterou máme dnes, a k „obrazu“ šelmy, která se vyskytuje ve Zjevení. 2. Korintským 3:18 říká, že křesťané se mění v „obraz“ Pána, když odrážíme jeho slávu. Všechny tyto verše používají „obraz“ v běžném smyslu slova, tj. reprezentaci oddělenou od originálu. 1 Korintským 11:7 říká: "Člověk si nemá zakrývat hlavu, protože je obrazem a slávou Boží." Jako je Kristus nazýván obrazem Božím, tak jsou lidé nazýváni obrazem Božím. Nejsme tak přesným obrazem jako Kristus, protože jsme poškozeni hříchem, ale přesto nás Bible nazývá „obrazem“ Boha. Tedy formulace o bytí Božím obrazem je pro nás stejná jako pro Krista. Trváme na tom, že slova ve Slově je třeba číst a chápat v jejich běžném nebo běžném významu, pokud nelze dát dobrý důvod tento význam změnit. V tomto případě je běžný význam „obrazu“ „podoba“ nebo „podoba“ a je tak používán pokaždé v Novém zákoně. Pokud by slovo „obraz“ v té době získalo nový význam a odkazovalo na Krista, Bible by nám to dala vědět. Protože tomu tak není, tvrdíme, že použití „obrazu“ je stejné, ať už se týká obrazu na minci, obrazu boha, nebo pro Krista i křesťany jako obraz Boha.

3. Bůh delegoval na Krista svou pravomoc tvořit. Efezským 2:15 odkazuje na Krista, který stvořil „jednoho nového člověka“ (svou Církev) ze Židů a pohanů. Tím, že Pán Ježíš vylil na každého věřícího dar svatého ducha (Skutky 2:33 a 38), stvořil v každém z nich něco nového, totiž „nového člověka“, jejich novou přirozenost (2. Korintským 5: 17; Gal 6:15;

4. Církev Těla Kristova byla zcela novou entitou, vytvořenou Kristem z Židů a pohanů. Musel také vytvořit strukturu a pozice, které by mu umožnily fungovat, jak v duchovním světě (pozice pro anděly, kteří by sloužili církvi – viz Zj. 1:1, „jeho anděl“), tak ve fyzickém světě. (pozice a služby zde na zemi – viz Římanům 12:4–8; Ef 4:7–11). Bible popisuje tyto fyzické a duchovní skutečnosti slovy: „věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné“ (1:16).

5. Mnoho lidí si myslí, že protože Koloským 1:16 říká: „Neboť skrze něho bylo všechno stvořeno“, že Kristus musí být Bůh, ale celý verš je třeba číst pozorně s porozuměním použití slov a slovních obratů. Studium legitimních figur řeči je zapojený a nejlepší práci, kterou víme, vykonal v roce 1898 E. W. Bullinger. Nese název Řečové figury používané v Bibli a je snadno dostupný, protože byl mnohokrát přetištěn.

Za prvé, student Bible (ve skutečnosti jazyka a života) si musí být vědom toho, že když je použito slovo „vše“ (nebo „každý“ nebo „všechno“), je často používáno v omezeném smyslu. Lidé to takto používají v běžné řeči v zemích a jazycích po celém světě. Já (John S.) jsem to nedávno zažil. Bylo pozdě večer a já chtěl před spaním sušenku. Když jsem řekl své ženě, že chci sušenku, řekla: "Děti všechny sušenky snědly." Teď samozřejmě naše děti nesnědly všechny sušenky na světě. Naznačeným kontextem byly sušenky v domě a naše děti je všechny snědly. Toto je dobrý příklad toho, že slovo „vše“ je používáno v omezeném smyslu, a Bible to tak používá také.

Když například Absolon uspořádal radu proti svému otci Davidovi, 2. Samuelova 17:14 říká, že „všichni izraelští muži“ se shodli na radě. „Všichni“ muži Izraele tam nebyli, ale tento verš znamená „všichni“, kteří tam byli. Dalším příkladem je Jeremjáš 26:8, kde se říká, že „všechen lid“ chytil Jeremiáše, aby ho usmrtil, ale kontext jasně ukazuje, že „všichni lidé“ ani nebyli přítomni a lidé, kteří přišli na scénu později chtěl Jeremiáše propustit. 1 Jan 2:20 (KJV) říká o křesťanech: „Vy víte všechno“. Jistě neexistuje křesťan, který by skutečně věřil, že ví všechno. Tato fráze používá omezený význam „vše“, který je určen kontextem.

Jde o to, že kdykoli člověk čte slovo „vše“, musí se rozhodnout, zda je používáno v širokém smyslu „vše ve vesmíru“ nebo v úzkém smyslu „vše v určitém kontextu“. “ Věříme, že v Koloským 1:16 je vyžadován úzký smysl, a další důkazy pro to uvádíme v bodě 6 níže (Další informace o omezeném smyslu „všechny“ viz poznámka k Janovi 2:24).

6. Důležitá řečnická postava v Koloským 1:16 se nazývá „obkličování“. Bullinger poznamenává, že Řekové tuto figuru řeči nazývali epanadiplosis, zatímco Římané ji označili inclusio (str. 245), a uvádí několik stránek příkladů z Bible, které tuto postavu dokumentují. Píše: „Když je použit tento obrazec, označuje to, co je řečeno, jako dokončené v jednom úplném kruhu... čímž je učiněný výrok úplný. S ohledem na to si povšimněte, že fráze „všechny věci byly stvořeny“ se vyskytuje na začátku a na konci verše a obklopuje seznam stvořených věcí: „Neboť skrze něho bylo stvořeno všechno: věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať už trůny nebo mocnosti nebo vládci nebo úřady; všechny věci byly stvořeny jím a pro něj." Věci, které jsou „stvořeny“, nejsou skály, stromy, ptáci a zvířata, protože tyto věci stvořil Bůh. Tyto věci, „trůny, mocnosti, vládci a autority“, jsou síly a pozice, které Kristus potřeboval k řízení své Církve, a které za tím účelem vytvořil. Figura řeči známá jako „obkroužení“ nám pomáhá identifikovat správný kontext „všech věcí“ – že jde o užší význam slova „vše“ a týká se věcí potřebných ke správě Církve.

7. Fráze ve verši 17, že „je přede vším“, byla použita ve snaze dokázat, že Ježíš existoval dříve než všechno ostatní. Slovo „před“ (zde pro) však může odkazovat na čas, místo nebo pozici (tj. To nás vede k závěru, že smyslem této části je ukázat, že Kristus je „před“, tj. „nadřazen“ všem věcem, jak říká verš. Pokud by někdo trval na tom, že jde o čas, poukázali bychom na to, že hned v následujícím verši je Kristus „prvorozený“ z mrtvých, a tedy „před“ svou církví v čase i postavení.

ecr

mikimaus:

"Pán Ježíš nestvořil vůbec nic"

mezitím v Bibli:

"to Slovo bylo na počátku, to SLovo bylo Bůh, skrze ně bylo všechno stvořeno, Slovo se stalo tělem"

"v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky."

"dříve nežli Arbaham byl JÁ JSEM"

;-)

Máš skvělý vkus, co se týče autora, který na mnoha místech dokazuje, že Ježíš je Bůh, třeba jako:

„Ani Pán, ani Duch Svatý, ani apoštolové by nikdy určitě a naprosto Bohem nenazývali toho, který by nebyl Bohem, kdyby opravdu nebyl Bohem; a ani Pánem by nenazvali někoho sami od sebe než jedině toho, který panuje všemu, Boha Otce i jeho Syna, který obdržel panství od Otce nade vším tvorstvem, jak zní slova Písma (Ž 109, 1): ‚Řekl Pán mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ Zde totiž mluví Otec k Synu, ten, který mu za dědictví dal národy (Ž 2,8) a podrobil mu všechny nepřátele. Když tedy Otec je opravdově Pán, i Syn je opravdově Pán, právě proto je Duch Svatý nazval jménem Pána.

A protože Ireneje obdivuješ a bereš ho jako autoritu pro důkaz pravé víry, tak ti postnu ještě další jeho úryvky, ve kterých - vyučen od Ignáce Antiochijského, Janova učedníka - dokazuje Božství Syna:

"Neboť Církev, ačkoli je rozšířena po celém světě až k nejzazším končinám země, přijala od apoštolů a jejich učedníků víru v jednoho Boha, Otce všemohoucího, který učinil nebe i zemi i moře a všechno, co v nich je (srov. Ž 145,6; Ski 4,24; 14,14), a v jednoho Ježíše Krista, Syna Božího, který se vtělil pro naši spásu; a v Ducha Svatého, který skrze proroky hlásal ustanovení Boží a příchod a narození z Panny a utrpení a vzkříšení z mrtvých i s tělem nanebevzetí milého Ježíše Krista, našeho Pána, a jeho budoucí příchod z nebes ve slávě Otcově, „aby napravil všechny věci“ (Ef 1,10) a vzkřísil každé tělo celého lidského pokolení, aby se Ježíši Kristu, našemu Pánu a Bohu a Spasiteli a Králi, podle dobrolíbezné vůle neviditelného Otce „klanělo každé koleno na nebi, na zemi i v podzemí a vyznával ho veškerý jazyk“ (Flp 2,10–11)." (Irenej zu Lyonu, Adversus haereses, I, 10, 1)

"Nebyl tedy někdo jiný, který se dával poznat, a jiný, který řekl: ‚Nikdo nezná Otce', nýbrž jeden a týž, jemuž Otec všechno podrobil a jenž to svědectví dostal ode všech, že je opravdu člověk a opravdu Bůh: od Otce, od Ducha, od andělů, od samého tvorstva, od lidí, i od padlých duchů a ďáblů, od nepřítele a konečně od smrti samé." (Irenej zu Lyonu, Adversus haereses, IV, 6, 7)

Budu rád za další úryvky z Ireneje, rosmano, nemohl sis vybrat lepšího autora, vyučeného v janovské linii! Fakt dík, kámo! ;-)

ecr