Království Boží je tam, kde je přítomen Bůh v osobě Pána Ježíše Krista. V současnosti je to na zemi jen tam, kde se sejdou lidé v Jeho jménu - lidé, kteří mají dvojí občanství. Narodili se na zemi pozemským rodičům a později se narodili znovu z vody a z Ducha, tj. z Boha Otce a z Jeho vůle jako součást Boží rodiny a stali se občany Božího (nebeského) království, do něhož byli Bohem přeneseni z pravomoci temnoty, aby v Jeho nebeském království žili.

Boží království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém a žít v něm je možné zase jen v Duchu Svatém. Pokud člověk nemá Ducha Božího, Kristova, není Božím dítětem, nemůže do Božího království ani vejít ani v něm žít.

Pán Ježíš učil a učí své učedníky, aby se modlili, aby Boží království přišlo z nebe na zem a naplnilo celou zemi známostí Boží slávy a našeho Pána Ježíše Krista. To nastane, jak je zmíněno výše, při druhém příchodu Pána Ježíše Krista, který Království nebes na zemi skrze soud nad národy ustanoví z trůnu své slávy po porážce a odstranění Antikrista v bitvě u Armagedonu.

Do té doby se každé Boží dítě rozhoduje, ve kterém království bude žít, tzn. jestli bude chodit podle těla nebo podle Ducha. Žít v Božím království se Boží dítě musí naučit, neboť mu to není v lidské přirozenosti dáno. Potřebuje Boží věčný život v Kristu k tomu, aby mělo účast na Božské přirozenosti. A nepotřebuje v tím životě nejen žít, ale i růst, neboť růst je charakteristickou vlastností Božího života, který je nezbytný k naší proměně z člověka na Božího člověka. Jan Křtitel řekl, že se musí menšit, aby Pán Ježíš mohl růst. To se týká každého Božího dítěte, každého Kristova učedníka, aby dovolil Pánu Ježíši Kristu, aby v něm rostl a rostl, dokud neobsadí a nenaplní svým Duchem celou bytost člověka, každý kout jeho domu, který se má stát Božím příbytkem (srdce), chrámem Ducha Svatého (tělo), mající mysl Kristovu, majíc v sobě totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši, když chodil po zemi.

V podstatě jde tedy o to, aby se Pán Ježíš Kristus stal naším všezahrnující náhradou - Tím, Kdo žije v nás, skrze nás, s námi a místo nás. Když Pánu Ježíši dáme všechen potřebný prostor, veškerou potřebnou spolupráci k záchraně (proměně, obnově) naší duše, což je cíl naší víry, aby se toto vše stalo, staneme se my v Něm tím, kým a čím nás chce Bůh v Kristu mít.

Tož tak.