Grano Salis - Garantem kánonu Písma je Církev, ne naopak

CIZINEC:

Ty spisy kolovaly jako uznávané po místních církvích už dávno předtím, než vůbec nějaká ŘKC existovala.

Spisy Písma svatého byly v církvi o počátku a byly v úctě a vážnosti, v době, kdy papeži, kardinály, očistce, odpustky, zpovědi, kontemplace, svátosti, maria a všechno to další ještě běhalo po houbách a v Efezu byla teprve Veliká Artemis.

Už v prvním století píše Addai: "Čtěte Zákon a proroky, evangelia, listy Pavla a Petra, skutky apoštolů... a žádné jiné, protože v nich je Boží pravda, která vás udrží ve víře, do které jste byli povoláni." A to píše moc dobře. To platí dodnes stejně jako tehdy.

Stejnou autoritu mělo Písmo v církvi od prvních okamžiků až dodnes. Od života Ježíše, který byl podle Písma, přes první rozhodnutí z Písma k volbě Matěje namísto Jidáše, první kázání apoštola Petra z Písma o letnicích, po stovky a stovky překladů Písma do jazyků všech národů dnes.

To, že se někdo odvolává na autoritu Písma, aby si podpořil svoje proprietární učení, jen ukazuje na to, že i dotyčný ve skutečnosti uznává autoritu křesťanských písem, podobně, jako to má církev od svého počátku dodnes.

Toník

TOLSTOJ:

Cizinec opět, jak to má rád, dezinterpretuje, převrací naruby, zamlčuje podstatné a faktické a nevědomky dokonce vyvrací své tvrzení a potvrzuje tvrzení oponentovo. ;-)

Spisy apoštolů těžko byly od začátku, např. evangelia jsou poněkud pozdější (např. Markův záznam Petrova kázání, Janovo evangelium, spisy jiných apoštolů než Pavla, List Židům, Lukášovo evangelium). Co bylo od počátku, bylo ústní hlásání apoštolů a zakládání jimi církví, které byly kánonem víry ještě před kánonem Písma, jak dosvědčuje Tertulián v době, když Cizinec byl ještě hodně, hodně, hodně, hodně dlouho na houbách:

"Apoštolově potom odešli do celého světa a hlásali národům tutéž nauku téže víry. Pak u každého města založili církevní obce, od nichž pak ostatní církevní obce - aby mohly být církevními obcemi - přijaly a denně přijímají život z víry a semena křesťanské nauky. Tím i ony jako potomstvo apoštolských církví jsou považovány za apoštolské. Každé pokolení musí mít svůj původ. A tak ač je tolik církevních obcí, přece všechny pocházejí z jedné první, založené apoštoly. Tím jsou všechny první a apoštolské, pokud tvoří současně jednotu, pokud žijí ve vzájemném míru a bratrské pomoci. Právo na to dává jen jedna tradice téhož tajemství víry.
Odtud tedy vyvozujeme pravidlo: Jestliže Pán Ježíš Kristus poslal apoštoly kázat, nemají být přijímáni za hlasatele jiní než ti, které ustanovil Kristus. „Nikdo totiž nezná Otce než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit" (Mt 11,27). Nezdá se, že by to Syn zjevil jiným než apoštolům, které poslal hlásat to, co jim zjevil. Co však hlásali, to znamená, co jim Kristus zjevil, to je možné dokázat jen těmi církevními obcemi, které apoštolově sami založili a kterým hlásali víru jednak živým jazykem, jednak potom svými listy. Je-li tomu tak, pak veškerou nauku, která se ve všem shoduje s naukou mateřských původních apoštolských církevních obcí, nutno považovat za pravou, ježto nade vší pochybnost zachovává, co přijaly církevní obce od apoštolů, apoštolově od Krista a Kristus od Boha. Každou ostatní nauku, která je v rozporu s pravdou církevních obcí, apoštolů, Krista i Boha, nutno považovat za lež. Jsme ve společenství s apoštolskými církvemi, poněvadž naše nauka jim neodporuje. To je svědectví pravdy.
Jestliže se některé církevní obce odvažují vydávat za církve apoštolské doby - aby budily dojem, že byly založeny apoštoly, protože existovaly v době apoštolů -, můžeme jim říci: Nechť tedy uvedou svůj původ s pořadím svých biskupů tak, aby první jejich biskup byl nástupcem některého z apoštolů či apoštolských mužů, kteří žili s apoštoly. Tímto způsobem mohou apoštolské církve předložil seznam svých biskupů. Smyrnenská církevní obec uvádí, že tam byl Polykarp ustanoven Janem. Římská uvádí Klementa ustanoveného Petrem. Stejně i ostatní církevní obce mohou dokázat, koho mají ustanoveného do biskupské služby od apoštolů za rozsévače apoštolského semene. Nechť se o něco takového pokusí heretici! Co si nedovolí, jen aby mohli urážet! Ale i kdyby se o to pokusili, neuspějí. Vždyť jejich nauka ve srovnání s naukou apoštolů sama prozrazuje svou odlišností a opakem toho, čemu apoštolově učili, že ani některý apoštol ani nikdo z žáků apoštolů není jejich zakladatelem. Žádný apoštol by totiž neučil něco jiného než druhý apoštol a stejně tak žáci apoštolů by nehlásali něco jiného než apoštolově - leda ti, kteří se to naučili sice u apoštolů, ale jinak to hlásali. Tudíž takovýmto způsobem se dokáže pravost těch církevních obcí, které - i když je nezaložil apoštol či žák apoštolů - jsou daleko mladší a denně vznikají, mají však tutéž víru. I tyto jsou považovány za apoštolské právě vzhledem k téže nauce. A tak všechny hereze, které se odvolávají na obojí formu vzniku našich církevních obcí, nechť samy dokáží, jak dalece se považují za apoštolské. Ale proto jimi nejsou ani to nemohou dokázat, poněvadž nejsou apoštolské ani nežijí v míru ani nejsou nějakým způsobem ve společenství s apoštolskými církvemi.
Projdi si apoštolské církevní obce, u nichž dosud stojí křesla apoštolů na svých místech, u nichž se čtou původní listy apoštolů, zpřítomňující hlas i tvář toho kterého apoštola. Nejblíže je ti Achája? Máš tam Korint. Nejsi-li daleko od Makedonie, máš tam Filipské, máš tam Soluňské. Můžeš-li cestovat do Asie, máš tam Efez. Jestliže bydlíš v Itálii, máš tam Řím, pod jehož pravomoc patříme. Jak šťastná církev, které dali apoštolově celou nauku i se svou krví, kde si Petr připodobnil utrpení Pána, kde je Pavel oslaven smrtí Jana (Křtitele), odkud apoštol Jan, když byl ponořen do rozpáleného oleje a nic se mu nestalo, byl vyhoštěn na ostrov!
Je-li tomu tak, že pravda je na naší straně, a my se řídíme tím, co církev dostala od apoštolů, apoštolově od Krista a Kristus od Boha, vyvozujeme z toho, že nelze připustit, aby se heretici odvolávali na Písma. Jim i bez Písma dokážeme, že nejednají podle Písma. Jsou-li totiž heretiky, nemohou být křesťany, poněvadž - jak již jejich jméno naznačuje - nemají od Krista, co si podle své libosti vybrali. Ne tak křesťané. Ti si neosvojují žádné právo nad křesťanskými spisy.

A vy ostatní, co zde podle své vůle zaséváte a sklízíte? Je to můj majetek, mám jej odedávna, mám jej po předcích, jimž to patřilo. Já jsem dědic apoštolů. Jak střežili svůj odkaz, jak jej svěřili víře, jak přísahali, tak to zachovávám. Vás jistě vydědili a odřekli se vás jako cizinců, jako nepřátel!"

- jak aktuální svědectví! Svědectví o pravdivosti apoštolů, jimi založených církví a jejich primárně ústně hlásané tradice

Jinak Cizinec lže samozřejmě i v tom dalším, protože papež je tady od počátku, ustanoven samotným Kristem, očistec je tady také od počátku (stačí vypsat verše Písma nebo svědectví např. Cypriána z Kartága a dalších), odpustky logicky vyplývají ze skutečnosti očistce, který logicky vyplývá ze slov Písma, zpověď je ustanovena samotným Pánem, což je dosvědčeno i samotným Písmem, a tak se Cizinec povyšuje nad dar a slova samotného Pána, svátosti jsou založeny a nastoleny samotným Pánem, jak dokazuje Písmo i tradice, a Panna Maria, Matka Boha neboli "Matka mého Pána", kterou "budou blahoslavit všechny národy", je rovněž darem Božím, zjeveným Božím vtělením a dosvědčeným slovem Písma, které Cizinec ve své pyšné aroganci stále dokola popírá, převrací a pyšně se povyšuje nad ně, protože miluje více sebe sama a své vlastní slovo než slovo Pána a jeho apoštolů a učedníků a jeho církve, kteoru Kristus založil a vyzbrojil svojí mocí a pověřením.

Zajímavým také je, že se CIzinec se odkazuje na slova Addajova (neboli Tadeášova) a tvrdí, že jde o slova z 1. století, i když ten dokument je až ze 4.-5. století. Cizinec to neví? Nebo lže? Navíc se nejedná o žádný dokument církevní tradice, ale o apokryfní syrskou legendu. Ale i kdyby to bylo skutečně klidně z 1. stroletí (což není), dokazovalo by to jediné, tedy to co tvrdím: že k dokázáníí kánonu a apoštoůlslého původu NZ spisů není nic jiného k dispozici než církevní tradice: to ona je auorirotu a garantem a tu jako jediného svědka potřebuje i sám Cizinec. Tím potvrzuje nezbytnopst a autoritativnost církevní tradice, čímž paradocně potvrzuje má slova, i když se je snažil vyvrátit. Ale vyvrátil své nebiblické tvrzení "Sola Scriptura" a potvrdil křesťanský princip církevní a apoštolské tradice a pravdivost této tradice a autoritu církve a její tradice, která je jediným svědkem a garantem kánonu Písma. ;-)

Ale i o Písmu SZ nepíše pravdu, protože autoritou pro židy i apoštoly bylo sice Písmo SZ (Zákon a Proroci), ale Ježíš nepotvrzuje "Sola Scriptura", ale i spolu s Písmem i tradici a autoritu náboženských vůdců:

"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní."

Stejně jako tradici neboli ústní hlásáni potvrzuje i apoštol Pavel:

"Nuže tedy, bratøí, stùjte pevnì a držte se té tradice, kterou jsme vám odevzdali, a už ústně nebo dopisem."

Ne, "Sola Scriptura" nikdy nebyl ani křesťanský ani bilický pricnip. Křesťanský pricnip byl od začátku apoštolská nauka, apoštolské hlásání, které se předávalo v jejich autoritě nejprve ústně a pak jak ústně, tak zapsanými texty, tak jimi nastolenou praxí - to vše je apoštolská tradice, která je kánonem, nejen jejich pozdější texty samotné.

Pro apoštoly nemohnlo býr primárním Písmo, a to z jednoho jediného důvodu: protože primárním bylo ne slovo Písma, ale Slovo Otce, které se stalo tělem - to ono bylo kritériem výkladu SZ, to ono bylo kritériem pravdy hlásání apoštolů i jejich poizdějších textů, to ono bylo zdrojem jejich autority - tedy ne Sola Scriptura, ale Solus Christus, jehož předavateli byli apošotolové - bez nich by i Písmo SZ bylo k ničemu, protože klíčem k němu je Kristus TRADOVANÝ apoštoly. Proto církev nestojí na Písmu, ale na apoštolech (jak dolkazuje 12 zákl. kamenů Nového jeruzaléma se jmény apoštolů), protože apoštolové stojí ne na Písmu, ale na Kristu, protože Kristu stojí ne na Písmu, ale na Otci, který jej jako své Slovo odvěčně vyslovuje neboli plodí. A o tom svědčí apoštolská tradice, jejíž součástí, ale ne pramenem, je Písmo, které není kánonem samo o sobě (neboli Sola Scriptura), ale skrze kánon apoštolské víry, apoštolského hlásání a apoštolské autority.

To, že se někdo odvolává na autoritu Písma tedy ukazuje na to, že dotyčný ve skutečnosti uznává autoritu církve a její tradice, podobně, jako to má církev od svého počátku dodnes a konečně jak to učinil i Cizinec, když se kvůli kánonu odvolával na domnělé tvrzení církevní tradice, i když asi z nevědomsoti se odvolával na pozdní apokryfní legendu, budící dojem církevní tradice. V principu ale kánon bez církevní tradicei a autority nelze ani dokázat ani uplatnit ani mít.

Takže kod se odolává na Písmo a na jeho kánon, potvrzuje tím pravdivost a autoritativnost církve, jejímž je plodem, a tou je církev katolická, kterou založil sám Ježíš a která je tady od počátku, jak dokazuje už v 1. století např. Ignác Antiochijský, učedník apoštola Pavla:

"Buďte všichni jednotní s biskupem, jako Ježíš s Otcem a jako kněží s apoštoly. Mějte v úctě jáhny, jako máte v úctě Boží zákon. Kdo patříte k církvi, nečiňte nic bez biskupa. Nechť je za pravou eucharistii považována ta, kterou koná biskup a koho tím pověřil. Kde je biskup, tam ať je i lid, jako kde je Kristus, tam je i katolická církev. Bez svolení biskupa není dovoleno ani křtít ani konat hody lásky. Co on schválí, to je milé i Bohu a proto i pevné a jisté. "

;-)

	Hledej
	Je a svátek má Mariana. Vytvoření registrace