 |
Právě je 250 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
120235206
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: AREOPAG
Vloženo Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 10:48:40 CEST Vložil: Tomas |
poslal rosmano
Zamýšlení a otázka pro křesťany ( pravé i nepravé i všelijaké jiné )
Proč apoštol Pavel, když promlouval na Areopagu v Aténách a vykládal v několika slovech tamějším pohanům křesťanské učení (Skutky 17, 22 - 34) o Bohu, nemluví nic o tom, že Bůh za nás zemřel, ani že Bůh sestoupil na zem, že se vtělil, vzal na sebe lidské tělo, což bývají stěžejní a základní ortodoxní informace o Bohu -
- ale mluví, že Bůh povolal člověka, muže, skrze kterého bude soudit svět, kterého k tomu určil. A všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.
Proč to ap. Pavel takto říkal ?
Neměl zrovna dobrý den ? Nebo je v tom něco jiného ?
Při zmínce o vzkříšení mrtvých se mu někteří posmívali. Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
Čemu tedy Dionýsios a Damaris uvěřili ? Byla jejich víra, jejich "uvěření", po takovém kázání dostačující ? |
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 13:55:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tvá první manipulace je už v tom, když píšeš, že "Bůh povolal člověka" - on nepovolal žádného již existujícícho člověka, ale určil (řec. ωρισεν), že právě tento muž (Ježíš Kristus) bude soudcem. Nesmíš ohýbat a měnit Písmo, pak ti z toho lezou různé nesmysly.
A proč se smáli vzkříšení, je jasné, protože pro Řeky bylo tělo pouhým hrobem duše, něčím vysoce negativním, a pravý život spočíval v osvobození z těla. Proto to bylo pro ně směšné, stejně jako pro ně bylo směšné, když jim křesťané hlásali, že Ježíš Kristus je Bůh, který se stal člověkjem. O tom sporu si můžeš přečíst např. v díle řeckého středoplatonika Plótina nebo jeho žáka Porfýria, abys věděl, že křesťané už tehdy hlásali Boha Ježíše, který se stal člověkem, což bylo přro Řeky neskousnutelné a proto se tomu vyhraňovali a vysmívali. Ty texty jsou dodnes zachovány, dají se sehnat. ;-) Mám ti z nich něco přeložit?
A ti zmínění uvěřili oproti Řekům v jednoho Boha, protože Řekové měli mnoho bohů; uvěřili ve stvořitele všeho, protože řecký demiurg tvořil už z existující, stvořené materie; a uvěřili v Ježíše Krista, jehož vzkříšení potvrzovalo jeho pravdivost a pravdivost jeho zvěsti; a uvěřili ve vzkříšení těla, které Řekové jako vše hmotné a tělesné zesměšňovali. ;-)
V každém případě uvěřili v preexistujícího Boha, který se v čase stal člověkem, aby padlou lidskou přirozenost navrátil zpět k Bohu a tak aby spasil každého člověka, jak píše apoštol Pavel třeba ve svém hymnu Filipanům:
"Ačkoliv přirozeností byl roven Bohu, přesto na své rovnosti Bohu nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil, přijal přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Adonai."
Takže pokud uvěřili Pavlovi, uvěřili právě tomuto, co on učil. ;-)
|
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 14:12:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zase píšeš bláboly mimo téma. Jinak to evidentně neumíš.
Bůh povolal k životu člověka. Nikde nepíši, že povolal již existujícího člověka, jak se snažíš manipulovat.
A příště k věci, nebo nepiš vůbec, když to neumíš. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 14:17:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kde je tam napsáno, že povolal člověka? Já tam jen čtu, že určil muže. ;-)
A k věci píšu, ale tobě chybí argumenty. A znalost řečtiny. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 02. srpen 2024 @ 08:28:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Josefe, proč takovému komentáři na výši říkáš "blábol"? Myslíš, že v tomto jednáš spravedlivě?
(1 Kor 1,20 ...) Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost. Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé.
My hlásáme tedy Krista - Boží moc a Boží moudrost.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 02. srpen 2024 @ 09:39:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando,
reagovat na každé nesmyslné vyjádření Lva Nikolajeviče by zabralo hodně času a prostoru. Je to zase klasický únik někde bokem, aby se diskuse zašmodrchala do nikam.
Není to adekvátní reakce k tématu článku. Apoštol Pavel nemluví Řekům na Areopagu nic o preexistujicím Bohu, který se stal člověkem.
A ten můj článek je o tom, PROČ takové obvyklé ortodoxní klišé ap. Pavel NEMLUVÍ.
Pavel jim nic neříká o " svém hymnu Filipanům".
který ovšem v podání Lva je zcela zfalšovaným překladem. A vrcholem podvodu jsou údajná slova "Ježíš Kristus je Adonai"
Takže ti, co na Areopagu uvěřili, žádnému (ani zfalšovanému) hymnu neuvěřili a nemohli uvěřit.
Zvěstování ap. Pavla je jasné a jasně vypovídající. Žádné trinitární spekulace nepřipouští.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 02. srpen 2024 @ 10:28:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Kristus = Boží moc a Boží moudrost.
Jak to, že tyto věci nevidíš?
Máš oči a nevidíš, máš uši a neslyšíš?
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 02. srpen 2024 @ 10:43:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
A Krista - tu Boží moc a Boží moudrost, zvěstoval Pavel Řekům na Areopagu následovně:
" 30 Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
Nezvěstoval to, co by si trinitáři přáli. Asi by Pavla za takové zvěstování vypískali a zakázali by mu příště mluvit :-)) |
]
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 02. srpen 2024 @ 11:10:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Chudáčku prolhaný... |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 11:24:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Být tebou, nedovolil bych si Pavla takto nazývat, to od tebe není hezké, nazývat ho chudáčkem prolhaným... ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 20:38:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Filipským 2:6-8
(6) Který, ačkoli existoval v podobě Boha, nepovažoval rovnost s Bohem za věc, kterou je třeba uchopit,
(7) ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka a stal se podobou lidí.
(8) Když byl nalezen jako muž, ponížil se tím, že se stal poslušným až k smrti, dokonce k smrti na kříži. (NASB)
1. Tyto verše ve Filipským jsou velmi důležité pro trinitární doktrínu (ačkoli také způsobily rozdělení mezi trinitáři) a je třeba se jimi důkladně zabývat. Do těchto dvou veršů je zabaleno několik argumentů a budeme se jimi zabývat bod po bodu. Za prvé, mnoho trinitářů tvrdí, že slovo
„forma“, což je řecké slovo morphe, odkazuje na Kristovu vnitřní přirozenost jako Boha. To je tak silně tvrzeno, že ve verši 6 má NIV „být ve své podstatě Bohem“. Nevěříme, že morfe odkazuje na „vnitřní esenciální přirozenost“, a uvedeme důkaz, že odkazuje na vnější formu. Různé lexikony mají protichůdné názory na definici morfe do takové míry, že si nemůžeme představit žádné jiné slovo definované lexikony tak protichůdnými způsoby. Uvedeme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, abychom ukázali rozdíly mezi nimi.
Vine's Lexicon má pod „formou“: „správně přirozenost nebo podstatu, nikoli abstraktně, ale jako skutečně existující v jednotlivci… nezahrnuje v sobě nic ‚náhodného‘ nebo oddělitelného, jako jsou
konkrétní způsoby projevu. Pomocí slovníků, jako je ten Vineův, trinitáři směle tvrdí, že „přírodou“, která je základem Ježíšova lidského těla, byl Bůh. Trinitářští učenci jako Vine kontrastní morfé, o kterém tvrdí, že se vztahuje k „vnitřní, esenciální přirozenosti“, se schématem (ve verši 8 a výše přeloženým „vzhledem“), o kterém tvrdí, že odkazuje na vnější vzhled. Připouštíme, že existuje mnoho trinitářských učenců, kteří napsali lexikální záznamy nebo články o řeckém slově morphe a došli k závěru, že Kristus musí být Bůh. Trinitář, který chce dokázat svůj názor, může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že tyto definice jsou zaujaté a chybné. Kromě toho jsme nenašli žádné netrinitářské učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitářských učenců, zatímco mnoho trinitárních zdrojů se shoduje na tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled a
ne na vnitřní povahu.
Studium jiných lexikonů (mnoho z nich trinitárních) poskytuje zcela jiný obrázek než Vineův lexikon. V Bullingerově kritickém lexikonu je morfe uvedena jednoslovná definice, „forma“. Odborný lexikon od Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morfem „formu, vnější vzhled, tvar“. Teologický slovník Nového zákona, vydaný Gerhardem Kittelem, má „formu, vnější vzhled“. Kittel také poznamenává, že morfe a schéma jsou často zaměnitelné. Robert Thayer má ve svém respektovaném lexikonu pod morfe „formu, kterou osoba nebo věc zasáhne vizi; vnější vzhled." Thayer říká, že Řekové říkali, že děti odrážejí vzhled (morfé) svých rodičů, což je něco, co si snadno všimneme v každé
kultuře. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morfe odkazovalo na to, co je vnitřní a podstatné, na rozdíl od toho, co je vnější a náhodné, ale říkají: „Mnozí tento rozdíl odmítají“.
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci se neshodnou na použití slova morphe ve Filipech. Když učenci nesouhlasí, a zvláště když se věří, že důvodem neshody je zaujatost v doktrinální otázce, je naprosto nezbytné provést co nejvíce originálního výzkumu. Skutečná definice morfe by měla být zřejmá, když zkontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, toto slovo bylo v řeckém světě běžné. Tvrdíme, že studium skutečných důkazů jasně odhaluje, že morfe se nevztahuje na Kristovo vnitřní esenciální bytí, ale spíše na vnější vzhled.
Ze světských spisů se dozvídáme, že Řekové používali morfé k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své formy (morfé), a zvláště poznamenává Afroditu, Demeter a Dionýsa jako tři, kteří tak učinili. Jde jednoznačně o změnu vzhledu, nikoli o přirozenost. Josephus, současník apoštolů, použil morfé k popisu tvaru soch (Bauerův lexikon).
Jiná použití morfe v Bibli podporují pozici, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Markovo evangelium má krátký odkaz na známý příběh z Lukáše 24:13-33 o tom, jak se Ježíš zjevil dvěma mužům na cestě do Emauz. Marek nám říká, že se Ježíš těmto
dvěma mužům zjevil „v jiné podobě (morfé)“, takže ho nepoznali (16:12). To je velmi jasné. Když se Ježíš zjevil dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou podstatu“. Měl prostě jiný vnější vzhled.
Další důkaz pro slovo morphe, na které se odkazuje vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z doby asi 250 př. Kr. Byl napsán kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (důsledek dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př. n. l. mluvilo řecky tolik Židů, že vznikl řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta. Septuaginta velmi ovlivnila Židy v době Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují
v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Kromě toho bylo v církvi v prvním století mnoho řecky mluvících Židů. Ve skutečnosti k prvnímu zaznamenanému kongregačnímu konfliktu došlo, když hebrejsky mluvící Židé projevili předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6:1).
Židé překládající Septuagintu použili morfe několikrát a vždy odkazovalo na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal po tváři a vstávaly mi chlupy na těle. Zastavilo se to, ale nedokázal jsem říct, co to bylo. Před mýma očima stála forma (morfé) a slyšel jsem tichý hlas (Job 4:15 a 16). Není pochyb o tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Izajáš má slovo morfe ve vztahu k umělým modlám: „Tesař měří čárou a dělá obrys fixou; zdrsňuje ho dláty a značí
kružítkem. Utváří ji do podoby (morfé) člověka, člověka v celé jeho slávě, aby mohl přebývat ve svatyni“ (Iz 44,13). Bylo by absurdní tvrdit, že morfe v tomto verši odkazovalo na „esenciální přirozenost“, jako by dřevěná řezba mohla mít „esenciální povahu“ člověka. Verš je jasný: idol má „vnější vzhled“ muže. Podle Daniela 3:19 poté, co se Šadrach, Méšach a Abednego odmítli poklonit Nabuchodonozorově obrazu, rozzuřil se a „tvar (morfé) jeho tváře“ se změnil. NASB říká, že se „výraz jeho tváře“ změnil. V jeho povaze se nic nezměnilo, ale přihlížející lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro další dokumentaci toho, že Židé používali morfo k označení vnějšího vzhledu, se podíváme na to, co je známé jako „apokryfy“, knihy napsané v době
Malachiáše a Matouše. „Apokryfy“ doslovně znamená „nejasný“ nebo „skrytý“ a většina protestantů tyto knihy právem nepřijímá jako součást pravého kánonu, ale jsou přijímány římskými katolíky a otištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je dán tím, že byly napsány v době těsně před sepsáním Nového zákona, byly v té době Židům známé a obsahují slovo morfe. V apokryfech se morfe používá stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuaginty, tedy jako vnější vzhled. Například v „Šalamounově moudrosti“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18:1). Studium morfe v apokryfech ukáže, že se vždy vztahovalo k vnější formě.
Důkazů je stále více. Morphe je kořenové
slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Ty přidávají další podporu myšlence, že morfe odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morfózu) zbožnosti (2 Tim 3:5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale navenek vypadali jako zbožní. Na hoře proměnění byl Kristus „proměněn“ (metamorphoomai) před apoštoly (Mt 17:2; Marek 9:2). Neviděli, jak Kristus dostal novou přirozenost, spíše viděli, jak se jeho vnější podoba hluboce mění. Podobně i my křesťané máme být „transformováni“ (metamorphoomai) obnovením své mysli k Písmu. Novou přirozenost nezískáme, když obnovujeme svou mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2. Petrův 1:4), ale dojde v nás ke změně, kterou my i ostatní můžeme hmatatelně zažít. Křesťané, kteří
se transformují z tělesných křesťanů se všemi viditelnými tělesnými aktivitami, které životní styl obnáší, na křesťany podobné Kristu, se mění takovým způsobem, že ostatní lidé mohou „vidět“ rozdíl. 2. Korintským 3:18 říká totéž, když říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorphoomai) k obrazu Krista. To, že budeme proměněni v „obraz“, nám ukazuje, že změna je něčím viditelným navenek.
Než uděláme závěr o „morfe“, chtěli bychom upozornit ještě na jednu věc. Pokud smyslem tohoto verše je říci, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříct? Bůh má samozřejmě „esenciální přirozenost“ Boha, tak proč by to někdo zmiňoval? Tento verš neříká „Ježíši, být Bohem“, ale spíše „být v podobě Boha“. Pavel
připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme uzavřít o morfe? Filipská církev se skládala z Židů a obrácených Řeků. Ze Septuaginty a dalších spisech byli Židé obeznámeni s morfem, které se týkalo vnějšího vzhledu, včetně podoby lidí a idolů. Pro Řeky to také odkazovalo na vnější vzhled, včetně měnícího se vnějšího vzhledu jejich bohů a podoby soch. Jediné další použití morfe v Novém zákoně mimo Filipským je v Markovi a tam se vztahuje k vnějšímu vzhledu. Také slova související s morphe jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled. Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morfe odkazuje na vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevu Boha natolik, že řekl: „Kdo
viděl mne, viděl Otce. Kristus vždy plnil Otcovu vůli a ve všech směrech dokonale zastupoval svého Otce. Schema, jak zdůrazňuje Kittel, může být synonymem pro morfe, ale klade větší důraz na vnější ozdoby než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je ve své podstatě přechodnější, jako je oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme. jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti máme vždy vnější podobu (morfé) lidských bytostí. Přesto existuje určitý smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti, rosteme a vyvíjíme se, pak dospíváme a stárneme. To je natolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají. Stejně jako my ostatní byl Kristus plně člověkem a měl vnější podobu (morfé) člověka. Protože však vždy plnil
Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „vzhled“ (morfé) Boha. Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Ve Filipským tedy může být schéma 2:8 synonymem pro morfe, nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl ve své podstatě přechodný. Znění Filipským 2:6-8 nám nepředstavuje Bohočlověka, se kterým se nikdo z nás nemůže ztotožnit. Představuje nám spíše muže, jako jsme my, který rostl a stárl, a přesto byl v každé myšlence a skutku tak zaměřen na Boha, že dokonale představoval Otce. 2. Poté, co řekl, že Kristus byl v podobě Boha, Filipským 2:6 dále říká, že Kristus „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by se mělo chápat“ (NIV). Tato věta je silným argumentem proti Trojici. Pokud by byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nedávalo
smysl říkat, že „nepochopil“ rovnost s Bohem, protože nikdo nepochopil rovnost se sebou samým. Pochválit někoho za to, že nehledá rovnost, má smysl jen tehdy, když si rovný není. Někteří trinitáři říkají: "No, neusiloval o rovnost s Otcem." To není to, co verš říká. Říká se, že Kristus nepochopil rovnost s Bohem, což činí tento verš nesmyslným, pokud by byl Bohem. 3. Úvod 7. verše obsahuje frázi, která způsobila vážné rozdělení mezi trinitáři. Říká: „Ale neudělal si žádnou pověst“ (KJV), „ale neudělal ze sebe nic“ (NIV), „ale vyprázdnil se“ (NASB, RSV, NRSV, New American Bible). Řecké slovo, o které se jedná, je kenos, což doslova znamená „vyprázdnit“. Po více než tisíc let, od církevních koncilů ve čtvrtém století až do století devatenáctého, bylo ortodoxní stanovisko církve, že Kristus byl plně Bohem a zároveň plně člověkem v jednom
těle. Tato doktrína je známá jako „dvojí přirozenost Krista“ a musí být podpořena nebiblickými slovy, jako je communicatio idiomatum, doslova „komunikace idiomu“. To se týká způsobu, jakým je Kristova „boží“ přirozenost sjednocena s „lidskou“ přirozeností Krista takovým způsobem, že jednání a podmínky člověka mohou být Bohem a jednání a podmínky Boha mohou být člověkem. Dr. Justo Gonzalez, odborník na dějiny křesťanské církve, poznamenává: „Božská a lidská přirozenost existují v jediné bytosti, i když to, jak to může být, je největší tajemství víry.“ [1] Biblická pravda není „nepochopitelné tajemství“. Ve skutečnosti Bůh touží po tom, abychom Ho a Jeho pravdu poznali (viz poznámky k Lukášovi 1:35). Nauka o dvojí přirozenosti Krista byla standardním vysvětlením Kristových zázraků, jako je rozmnožování potravy, poznávání myšlenek druhých,
kříšení mrtvých atd. Toto vysvětlení je zachováno navzdory skutečnosti, že proroci v Starý zákon také uměl tyto věci. Nauka o Kristově dvojí přirozenosti způsobila vážný problém, který dobře uvedl John Wren-Lewis: Až do druhé světové války nebyla nejběžnější vizí Ježíše jako člověka. Byl to Bůh v lidské podobě, plný nadpřirozených znalostí a zázračné moci, velmi podobný tomu měli být olympští bohové, když navštívili Zemi v přestrojení.“ [2] Naše zkušenost z mluvení s křesťany po celém světě potvrzuje to, co prohlásil Wren-Lewis: průměrný křesťan nemá pocit, že Kristus „byl učiněn jako jeho bratři v každém ohledu“ (Žd 2:17), ale místo toho cítí, že Kristus mohl udělat to, co udělal, protože byl zásadně jiný. Věříme, že učení o dvojí přirozenosti je nebiblické a okrádá moc lidem, kteří by se jinak snažili myslet a jednat jako Kristus. To uměle
odděluje lidi od Pána Ježíše. V polovině 19. století v Německu zahájil luteránský teolog Gottfried Thomasius to, co se nyní vyvinulo v „kenotickou teologii“. Toto uvažování vzešlo z některých velmi skutečných obav, které měli někteří trinitáři o teologii dvojí přírody. Za prvé, teologie dvojí přirozenosti neumožňovala vyjádřit Kristovo plné lidství. Za druhé, zdálo se, že to proměnilo Krista v aberaci: velmi Boha a zároveň velmi člověka. Za třetí, „pokud byl Ježíš vševědoucí Bůh i omezený člověk, pak měl dvě centra, a nebyl by tedy v zásadě jedním z nás“. Kenotická teologie (která se od té doby rozpadla na řadu variant) poskytla „řešení“ těchto problémů. Protože Filipským 2:7 říká, že Kristus se „vyprázdnil“, to, co musel „vyprázdnit“, byla jeho božská přirozenost, tj. někdy před svým vtělením Kristus souhlasil se „omezením sebe sama“ a sestoupil na zem
pouze jako člověk. Trojiční teologové mezi sebou ostře nesouhlasili ohledně kenotické teologie a někteří ortodoxní teologové dokonce nazývali její přívržence „kacíři“. Ústřední kritika kenotické teologie je: Za prvé, je stará jen o něco málo více než sto let a jednoduše to není historické postavení Církve. Za druhé, ortodoxní teologové říkají, že to není biblické a že Filipským 2:7 neznamená to, co říkají kenotičtí teologové. A za třetí, kenotická teologie nutí Boha ke změně – Bůh se stává člověkem – což ortodoxním trinitářům způsobuje dva problémy: Bůh se nemůže změnit a Bůh není člověk. Souhlasíme s kenotickými teology, kteří říkají, že teologie dvojí přirozenosti neumožňuje vyjádřit Kristovo lidství a že vytváří „bytost“, která je ve skutečnosti aberací a „v zásadě není jedním z nás“. Souhlasíme však také s ortodoxními
trinitáři, kteří zastávají biblický postoj, že Bůh není člověk a že se Bůh nemůže změnit. Tvrdíme, že je to trinitární doktrína, která způsobila tyto problémy, a že pro ně prostě neexistuje žádné řešení, dokud člověk zastává trojiční pozici. Tvrdíme, že skutečným řešením je uvědomit si, že existuje pouze jeden Pravý Bůh, Otec, a že Ježíš Kristus je „člověk pověřený Bohem“, který se nyní stal „Pánem i Kristem“ (Skutky 2:22 a 36 ). Potom je Kristus plně člověkem a je „jedním z nás“ a Bůh je Bůh a nikdy se nezměnil ani nebyl člověkem. 4. Zatímco se Trinitáři mezi sebou dohadovali o smyslu Filipským 2:6-8, stala se nešťastná věc – ztráta skutečného významu verše. Tento verš nemluví ani o tom, že by se Kristus vzdal svého „Božství“ při své inkarnaci, ani o tom, že by jeho Boží přirozenost byla ochotna „skrýt“, aby se jeho lidská přirozenost mohla jasně
projevit. Spíše to říká něco jiného. Písmo říká, že Kristus byl „obrazem Božím“ (2. Korintským 4:4) a sám Ježíš svědčil, že kdo viděl jeho, viděl Otce. Tvrzení, že Kristus byl ve „formě“ (vnějším vzhledu) Boha, jednoduše vyjadřuje tuto pravdu jiným způsobem. Na rozdíl od Adama, který pochopil, že je jako Bůh (Gn 3:5), se Kristus, poslední Adam, „vyprázdnil“ od veškeré své pověsti a věcí, které mu náleží jako pravé dítě krále. Žil stejným způsobem jako ostatní muži. Pokořil se Slovu a vůli Boží. Žil podle „Je psáno“ a podle přikázání svého Otce. Netrhal „na svůj roh“, ale místo toho se nazýval „synem člověka“, což v aramejském jazyce, kterým mluvil, znamenalo „člověk“. Důvěřoval Bohu a stal se poslušným, dokonce až k hrozné a hanebné smrti na kříži. Filipská církev si vedla dobře a podporovala Pavla, ale měla také problémy. Existovala
„sobecká ctižádostivost“ (1:15; 2:3) a „marná domýšlivost“ (2:3), hádky a nedostatek ohleduplnosti k druhým (2:4 a 14) a potřeba pokory, čistoty a bezúhonnosti ( 2:3 a 15). Pavel tedy napsal věřícím výzvu, aby „váš postoj byl stejný jako postoj Krista Ježíše“ (2:5). Potom ukázal, jak Kristus neuchopil rovnost s Bohem, ale byl zcela pokorný, a v důsledku toho ho Bůh „velmi vyvýšil“. Příklad Ježíše Krista je mocný. Nepotřebujeme zajistit, aby si nás lidé všimli nebo věděli, kdo jsme. Měli bychom jednoduše sloužit v poslušnosti a pokoře a měli bychom si být jisti, že nás Bůh za naše skutky jednoho dne odmění. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 21:28:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | V Písmu je:
"Ačkoliv měl Boží přirozenost, nelpěl na tom, že je roven Bohu"
a to bohatě stačí.;-)
To tvoje CtrlC+CtrlV jsem ani nečetl. Jsem přesvědčen, že ani ty ne. Protože neumíš číst, natož chápat čtené. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ačkoliv vypadal (vnější vzhled - morphe) jako Otec na této rovnosti nelpěl. To je celé. Pochopí to dokonce i dítě na základní škole. Nejedná se tedy o vnitřní rovnost s Bohem tedy být jako Bůh. Pouze stejný vzhled. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:08:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, že nevíš, co tam je. Neumíš totiž řecky. Tak mě nepoučuj, nedouku, když to neumíš ani přečíst. ;-)
Co je v řeckém originále, jsem ti napsal. Že se stavíš nad Písmo, kterému nerozumíš, je tvoje hanba. Já naopak poslouchám Písmo tak, jak je. A v Písmu je:
"ačkoliv měl Boží přirozenost, přesto na své rovnosti s Bohem nelpěl" - a řeč je o Ježíši Kristu, abychom měli takové smýšlení jako on, ne jako Otec, tupoune ;-)
Asi jsi ze Zvláštná školy, když nedokážeš pochopit to, co podle tebe pochopí dokonce i dítě na základní škole, kde se asi učí řeckou koiné, podle toho, co píšeš, patlale. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:40:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jediné co Ty víš je, že nic nevíš a jediné co umíš je odvádět řeč jinam. Typický ateisticko-katolický puberťák :). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:56:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, že nevíš, co tam je. Neumíš totiž řecky. Tak mě nepoučuj, nedouku, když to neumíš ani přečíst. ;-)
Co je v řeckém originále, jsem ti napsal. Že se stavíš nad Písmo, kterému nerozumíš, je tvoje hanba. Já naopak poslouchám Písmo tak, jak je. A v Písmu je:
"ačkoliv měl Boží přirozenost, přesto na své rovnosti s Bohem nelpěl"
- a řeč je o Ježíši Kristu, abychom měli takové smýšlení jako on, ne jako Otec, tupoune ;-)
Asi jsi ze Zvláštná školy, když nedokážeš pochopit to, co podle tebe pochopí dokonce i dítě na základní škole, kde se asi učí řeckou koiné, podle toho, co píšeš, patlale. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 23:01:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | V řectině je morphe tedy vnější vzhled. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 23:12:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jak vypadá "vnější podoba s Bohem", když Bůh je duch, ty chytráku? :-D Můžeš nám ji nakreslit, když je vnější? Kolik měří vnější podoba s Bohem na výšku a kolik na šířku? :-D A proč jsi vynechal další významy slova µορφη, to nám nesdělíš, "učenče"? ;-)
Ty seš zase tak dutej, až duníš až do Vladivostokou! ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 10:28:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty nevíš co je vnější vzhled? To mě překvapuje, že neznáš ani takovou základní věc. CEP Ekumenický překlad, 1979 Jan 14:9: "Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?"
Ježíš vzhledem vypadá stejně jako jediný Bůh Otec. To je ta vnější forma. Morphe znamená vnější formu tedy jen vzhled a neznamená vnitřní formu tzn.být Bůh.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 10:45:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Gn 5:1: Toto je záznam Adamova rodopisu. V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil ho v podobě Boží,
Gn 1:26: I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 11:06:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Adam, člověk - byl v podobě Boží.
Druhý Adam, Ježíš, také byl v podobě Boží.
" nepovažoval rovnost s Bohem za věc, kterou je třeba uchopit," (Filip 2,6)
Takový postoj měl Ježíš, druhý Adam. Na rozdíl od toho prvního. Ten rovnost s Bohem chtěl uchopit. Proto padl.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 11:28:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Adam nebyl V PODOBĚ BOŽÍ, ale byl STVOŘEN K OBRAZU BOHA. U Krista, preexistujícího Boha Syna je řecké morfé, které znamená PŘIROZENOST. Pokud se ale hovoří o člověku jako stvořeného k podobě Boha, není tam morfé, ale eikón. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je ten, že morfé zavádí totožnost přirozenosti, kdežto eikón je jen odrazem, nedokonalým znázorněním předlohy. Když jsi blbej a dutej a ještě k tomu nadutej, tak tohle porostě nevíš, protože ve vašem universalistickém "překladu" Písma, který zaměňuješ za Písmo samo, to není. A co tam není, to nedokážeš opsat, protože samostatně uvažovat nedokážeš a neumíš a tak nic nevíš, když neumíš ani řecky, ani hebrejsky. ;-) Bible totiž nebyla napsána česky, ignorante. ;-)
Takže Pavel tam píše:
"ačkoliv měl Boží přirozenost, nelpěl na své rovnosti s Bohem" - přesně to tam je. Pavel totiž věděl, že Ježíš je Bůh, který se stal člověkem a který jen díky tomu, že v jednotě osoby měl jak nativní Božskou přirozenost, tak přijatou lidskou přirozenost, mohl být PROSTŘEDNÍKEM MEZI BOHEM A LIDMI, protže byl v jedné osobě Bohem (od věků) i člověkem (od početí v Marii a narozením v čase).
Křesťané to ví, a tak poznávají jediného pravého Boha a toho, kterého Otec poslal, kdežto ty to odmítáš, a tak se vzpouzíš spáse skrze jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi: Bohem i člověkem Ježíšem Kristem. ;-)
PS - Mě nemusíš poučovat, co tam je: oproti tobě jsem schopen si to číst v originále a nemusím se spoléhat, co by mi kdejaký heretik nabulíkoval, jak to máš ty, když se řídíš vašimi heretickými universalistickými "překlady" nebo spíš bájemi, "znalče". ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 11:57:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Áaa, vocásek zase neumí číst :-)
Gn 5:1: Toto je záznam Adamova rodopisu. V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil ho v podobě Boží,
Morfé NEZNAMENÁ přirozenost. Znamená formu, podobu
Zase tu tlačíš trinitární lži a výmysly.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 13:14:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Já to tomu šášulovi vysvětluji stále, ale jeho nižší inteligence to zatím nepobrala :). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:23:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak mi vysvětli, znalče, to, co píšu o komentář níže: vysvětli mi rozdíl mezi eikón a morfé a mezi být učiněn k obrazu (epoiésen kata eikona) a být sám o sobě přirozenosti Boží (en morfé theú hyparchón). Budu se těšit na tvůj jazykový rozbor a biblický výklad na základě řeckého a hebrejského znění. Určitě bude vynikající a vyčerpávající! ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 15:57:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vždyť to říkám, že jsi blb, který si pořád myslí, že Bible byla napsaná v češtině. Kdybys nebyl blb, něco bys věděl. A kdybys něco věděl, věděl bys, že v Gen není žádné "v podobě" (en morfé), ale "podle obrazu" (hebr. bidmut, řec. kata eikona) a že je významový rozdíl mezi morfé a eikón. Což ty nevíš, protože jsi blb, který se ze své vyprázdněnosti jen prázdně nadouvá vlastní nadutostí. Stejně jako nevíš ani rozdíl mezi "BYL UČINĚN k podobě Boží" (řec. epoiésen, hebr. asah) v Gen a "BÝT SÁM O SOBĚ přirozenosti Boží" (řec. hyparchón) ve Flp. A protože to nevíš, pleteš kozy a vozy a myslíš, že si toho někdo druhý, znalý věci nevšimne. Ale všimne, protože jsi dutoň, který už zdaleka duní. ;-) A taky bys tudíž věděl, že o Kristu není ve Flp napsáno, že by byl stvořen "podle obrazu" (kata eikona), ale to, že "byl přirozenosti Boží" (en morfé theú hyparchón), ty dutáí hlavo. A taky bys věděl, že jeden z významů řeckého morfé je právě přirozenost nebo podstata, jak se můžeš dozvědět z jakéhokoliv slovníku novozákonní nebo antické řečtiny. Ale jak bys to zjistil, když jenom tupě opisuješ něco, čemu nerozumíš, a když neumíš ta řecká písmena ani přečíst, natož jim rozumět, ty prázdný dunící kove. ;-)
Takže můžeš citovat, jaké chceš české překlady, ale ničemu neporozumíš, kdežto já to překládám přímo z řečtiny, a tak můžu číst Bibli v originálním znění a mít porozumění přímo původnímu textu s jeho nuancemi, ty trapáku.
Takže zase jsi chtěl být za znalce a mistrovat druhého, ale opět jsi se ztrapnil a opět se ukázalo, že ničemu nerozumíš a podle toho taky tak dopadáš, ty prázdná nádobo, která duníš podle toho, co do tebe kdo z tvých spoluheretiků zabouchá. Ale vždy duníš dutě. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:13:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
No vidíš nafoukaný chlapečku :-))
A zase se ti nepovedlo dokázat Ježíši, že je lhář nebo pomýlený :-))) A ani nikdy se ti to nepodaří .. A nevíš a nikdy nebudeš vědět lépe než On, kdo je Jediný Pravý Bůh. :-))) Jednoduché, že ?
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali TEBE, JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:20:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A s tím, co jsem ti napsal výše, sisi už poradil, nebo jen potřebuješ odvést pozornost jinam? Je pravda, co tam píšu, nebo ne? A pokud ne, proč?
Dokážeš argumentovat, nebo jen odvádět pozornost jinam, když se dostaneš do ouzkých a do argumentační nouze? Ukaž, jaký jsi odborník na Písmo a jeho jazyky! Prostoru tady máš dost! Neboj, vydej svědectví pravdě půvpodního znění Písma! ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 17:06:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Proč bych si měl s tvými bláboly poradit ? :-)) Mně bohatě stačí vědět, že ap. Pavel ve Filipským 2, 6 NEPÍŠE o Ježíši Bohu, jak se zoufale snaží podsouvat trinitáři :-))
Ap. Pavel je velice konzistentní a neprotiřečí si. Stejně tak sám Ježíš. Stejně jako celá Bible.
1K 8:6: my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. 1Tm 2:5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, Ef 4:5: jeden Pán (Ježíš), jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.
Ř 16:27: jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.
1Tm 1:17: Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků. Amen. 1Tm 6:15: které svým časem ukáže blahoslavený a jediný Panovník, Král kralujících a Pán panujících. 16 On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.. J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 19:23:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jo jo, zase to tvoje odbíhání od tématu.
Tak zpátlky k tématu:
V Gen není žádné "v podobě" (en
morfé), ale "podle obrazu" (hebr. bidmut, řec. kata eikona) a je
významový rozdíl mezi morfé a eikón, podobně jako je rozdíl mezi "BYL UČINĚN k podobě Boží" (řec.
epoiésen, hebr. asah) v Gen a "BÝT SÁM O SOBĚ přirozenosti Boží" (řec.
hyparchón) ve Flp. A o Kristu není ve
Flp napsáno, že by byl stvořen "podle obrazu" (kata eikona), ale to, že
"byl přirozenosti Boží" (en morfé theú hyparchón). A
jeden z významů řeckého morfé je právě přirozenost
nebo podstata, jak se můžeš dozvědět z jakéhokoliv slovníku novozákonní
nebo antické řečtiny.
Takže asi tak ke tvým nebiblickým výmyslum a popírání jasněho (hebrejského a řeckého) slova Písma. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:05:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Filipským 2:6-8
(6) Který, ačkoli existoval v podobě Boha, nepovažoval rovnost s Bohem za věc, kterou je třeba uchopit,
(7) ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka a stal se podobou lidí.
(8) Když byl nalezen jako muž, ponížil se tím, že se stal poslušným až k smrti, dokonce k smrti na kříži. (NASB)
1. Tyto verše ve Filipským jsou velmi důležité pro trinitární doktrínu (ačkoli také způsobily rozdělení mezi trinitáři) a je třeba se jimi důkladně zabývat. Do těchto dvou veršů je zabaleno několik argumentů a budeme se jimi zabývat bod po bodu. Za prvé, mnoho trinitářů tvrdí, že slovo
„forma“, což je řecké slovo morphe, odkazuje na Kristovu vnitřní přirozenost jako Boha. To je tak silně tvrzeno, že ve verši 6 má NIV „být ve své podstatě Bohem“. Nevěříme, že morfe odkazuje na „vnitřní esenciální přirozenost“, a uvedeme důkaz, že odkazuje na vnější formu. Různé lexikony mají protichůdné názory na definici morfe do takové míry, že si nemůžeme představit žádné jiné slovo definované lexikony tak protichůdnými způsoby. Uvedeme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, abychom ukázali rozdíly mezi nimi.
Vine's Lexicon má pod „formou“: „správně přirozenost nebo podstatu, nikoli abstraktně, ale jako skutečně existující v jednotlivci… nezahrnuje v sobě nic ‚náhodného‘ nebo oddělitelného, jako jsou
konkrétní způsoby projevu. Pomocí slovníků, jako je ten Vineův, trinitáři směle tvrdí, že „přírodou“, která je základem Ježíšova lidského těla, byl Bůh. Trinitářští učenci jako Vine kontrastní morfé, o kterém tvrdí, že se vztahuje k „vnitřní, esenciální přirozenosti“, se schématem (ve verši 8 a výše přeloženým „vzhledem“), o kterém tvrdí, že odkazuje na vnější vzhled. Připouštíme, že existuje mnoho trinitářských učenců, kteří napsali lexikální záznamy nebo články o řeckém slově morphe a došli k závěru, že Kristus musí být Bůh. Trinitář, který chce dokázat svůj názor, může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že tyto definice jsou zaujaté a chybné. Kromě toho jsme nenašli žádné netrinitářské učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitářských učenců, zatímco mnoho trinitárních zdrojů se shoduje na tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled a
ne na vnitřní povahu.
Studium jiných lexikonů (mnoho z nich trinitárních) poskytuje zcela jiný obrázek než Vineův lexikon. V Bullingerově kritickém lexikonu je morfe uvedena jednoslovná definice, „forma“. Odborný lexikon od Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morfem „formu, vnější vzhled, tvar“. Teologický slovník Nového zákona, vydaný Gerhardem Kittelem, má „formu, vnější vzhled“. Kittel také poznamenává, že morfe a schéma jsou často zaměnitelné. Robert Thayer má ve svém respektovaném lexikonu pod morfe „formu, kterou osoba nebo věc zasáhne vizi; vnější vzhled." Thayer říká, že Řekové říkali, že děti odrážejí vzhled (morfé) svých rodičů, což je něco, co si snadno všimneme v každé
kultuře. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morfe odkazovalo na to, co je vnitřní a podstatné, na rozdíl od toho, co je vnější a náhodné, ale říkají: „Mnozí tento rozdíl odmítají“.
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci se neshodnou na použití slova morphe ve Filipech. Když učenci nesouhlasí, a zvláště když se věří, že důvodem neshody je zaujatost v doktrinální otázce, je naprosto nezbytné provést co nejvíce originálního výzkumu. Skutečná definice morfe by měla být zřejmá, když zkontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, toto slovo bylo v řeckém světě běžné. Tvrdíme, že studium skutečných důkazů jasně odhaluje, že morfe se nevztahuje na Kristovo vnitřní esenciální bytí, ale spíše na vnější vzhled.
Ze světských spisů se dozvídáme, že Řekové používali morfé k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své formy (morfé), a zvláště poznamenává Afroditu, Demeter a Dionýsa jako tři, kteří tak učinili. Jde jednoznačně o změnu vzhledu, nikoli o přirozenost. Josephus, současník apoštolů, použil morfé k popisu tvaru soch (Bauerův lexikon).
Jiná použití morfe v Bibli podporují pozici, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Markovo evangelium má krátký odkaz na známý příběh z Lukáše 24:13-33 o tom, jak se Ježíš zjevil dvěma mužům na cestě do Emauz. Marek nám říká, že se Ježíš těmto
dvěma mužům zjevil „v jiné podobě (morfé)“, takže ho nepoznali (16:12). To je velmi jasné. Když se Ježíš zjevil dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou podstatu“. Měl prostě jiný vnější vzhled.
Další důkaz pro slovo morphe, na které se odkazuje vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z doby asi 250 př. Kr. Byl napsán kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (důsledek dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př. n. l. mluvilo řecky tolik Židů, že vznikl řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta. Septuaginta velmi ovlivnila Židy v době Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují
v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Kromě toho bylo v církvi v prvním století mnoho řecky mluvících Židů. Ve skutečnosti k prvnímu zaznamenanému kongregačnímu konfliktu došlo, když hebrejsky mluvící Židé projevili předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6:1).
Židé překládající Septuagintu použili morfe několikrát a vždy odkazovalo na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal po tváři a vstávaly mi chlupy na těle. Zastavilo se to, ale nedokázal jsem říct, co to bylo. Před mýma očima stála forma (morfé) a slyšel jsem tichý hlas (Job 4:15 a 16). Není pochyb o tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Izajáš má slovo morfe ve vztahu k umělým modlám: „Tesař měří čárou a dělá obrys fixou; zdrsňuje ho dláty a značí
kružítkem. Utváří ji do podoby (morfé) člověka, člověka v celé jeho slávě, aby mohl přebývat ve svatyni“ (Iz 44,13). Bylo by absurdní tvrdit, že morfe v tomto verši odkazovalo na „esenciální přirozenost“, jako by dřevěná řezba mohla mít „esenciální povahu“ člověka. Verš je jasný: idol má „vnější vzhled“ muže. Podle Daniela 3:19 poté, co se Šadrach, Méšach a Abednego odmítli poklonit Nabuchodonozorově obrazu, rozzuřil se a „tvar (morfé) jeho tváře“ se změnil. NASB říká, že se „výraz jeho tváře“ změnil. V jeho povaze se nic nezměnilo, ale přihlížející lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro další dokumentaci toho, že Židé používali morfo k označení vnějšího vzhledu, se podíváme na to, co je známé jako „apokryfy“, knihy napsané v době
Malachiáše a Matouše. „Apokryfy“ doslovně znamená „nejasný“ nebo „skrytý“ a většina protestantů tyto knihy právem nepřijímá jako součást pravého kánonu, ale jsou přijímány římskými katolíky a otištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je dán tím, že byly napsány v době těsně před sepsáním Nového zákona, byly v té době Židům známé a obsahují slovo morfe. V apokryfech se morfe používá stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuaginty, tedy jako vnější vzhled. Například v „Šalamounově moudrosti“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18:1). Studium morfe v apokryfech ukáže, že se vždy vztahovalo k vnější formě.
Důkazů je stále více. Morphe je kořenové
slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Ty přidávají další podporu myšlence, že morfe odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morfózu) zbožnosti (2 Tim 3:5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale navenek vypadali jako zbožní. Na hoře proměnění byl Kristus „proměněn“ (metamorphoomai) před apoštoly (Mt 17:2; Marek 9:2). Neviděli, jak Kristus dostal novou přirozenost, spíše viděli, jak se jeho vnější podoba hluboce mění. Podobně i my křesťané máme být „transformováni“ (metamorphoomai) obnovením své mysli k Písmu. Novou přirozenost nezískáme, když obnovujeme svou mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2. Petrův 1:4), ale dojde v nás ke změně, kterou my i ostatní můžeme hmatatelně zažít. Křesťané, kteří
se transformují z tělesných křesťanů se všemi viditelnými tělesnými aktivitami, které životní styl obnáší, na křesťany podobné Kristu, se mění takovým způsobem, že ostatní lidé mohou „vidět“ rozdíl. 2. Korintským 3:18 říká totéž, když říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorphoomai) k obrazu Krista. To, že budeme proměněni v „obraz“, nám ukazuje, že změna je něčím viditelným navenek.
Než uděláme závěr o „morfe“, chtěli bychom upozornit ještě na jednu věc. Pokud smyslem tohoto verše je říci, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříct? Bůh má samozřejmě „esenciální přirozenost“ Boha, tak proč by to někdo zmiňoval? Tento verš neříká „Ježíši, být Bohem“, ale spíše „být v podobě Boha“. Pavel
připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme uzavřít o morfe? Filipská církev se skládala z Židů a obrácených Řeků. Ze Septuaginty a dalších spisech byli Židé obeznámeni s morfem, které se týkalo vnějšího vzhledu, včetně podoby lidí a idolů. Pro Řeky to také odkazovalo na vnější vzhled, včetně měnícího se vnějšího vzhledu jejich bohů a podoby soch. Jediné další použití morfe v Novém zákoně mimo Filipským je v Markovi a tam se vztahuje k vnějšímu vzhledu. Také slova související s morphe jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled. Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morfe odkazuje na vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevu Boha natolik, že řekl: „Kdo
viděl mne, viděl Otce. Kristus vždy plnil Otcovu vůli a ve všech směrech dokonale zastupoval svého Otce. Schema, jak zdůrazňuje Kittel, může být synonymem pro morfe, ale klade větší důraz na vnější ozdoby než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je ve své podstatě přechodnější, jako je oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme. jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti máme vždy vnější podobu (morfé) lidských bytostí. Přesto existuje určitý smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti, rosteme a vyvíjíme se, pak dospíváme a stárneme. To je natolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají. Stejně jako my ostatní byl Kristus plně člověkem a měl vnější podobu (morfé) člověka. Protože však vždy plnil
Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „vzhled“ (morfé) Boha. Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Ve Filipským tedy může být schéma 2:8 synonymem pro morfe, nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl ve své podstatě přechodný. Znění Filipským 2:6-8 nám nepředstavuje Bohočlověka, se kterým se nikdo z nás nemůže ztotožnit. Představuje nám spíše muže, jako jsme my, který rostl a stárl, a přesto byl v každé myšlence a skutku tak zaměřen na Boha, že dokonale představoval Otce. 2. Poté, co řekl, že Kristus byl v podobě Boha, Filipským 2:6 dále říká, že Kristus „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by se mělo chápat“ (NIV). Tato věta je silným argumentem proti Trojici. Pokud by byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nedávalo
smysl říkat, že „nepochopil“ rovnost s Bohem, protože nikdo nepochopil rovnost se sebou samým. Pochválit někoho za to, že nehledá rovnost, má smysl jen tehdy, když si rovný není. Někteří trinitáři říkají: "No, neusiloval o rovnost s Otcem." To není to, co verš říká. Říká se, že Kristus nepochopil rovnost s Bohem, což činí tento verš nesmyslným, pokud by byl Bohem. 3. Úvod 7. verše obsahuje frázi, která způsobila vážné rozdělení mezi trinitáři. Říká: „Ale neudělal si žádnou pověst“ (KJV), „ale neudělal ze sebe nic“ (NIV), „ale vyprázdnil se“ (NASB, RSV, NRSV, New American Bible). Řecké slovo, o které se jedná, je kenos, což doslova znamená „vyprázdnit“. Po více než tisíc let, od církevních koncilů ve čtvrtém století až do století devatenáctého, bylo ortodoxní stanovisko církve, že Kristus byl plně Bohem a zároveň plně člověkem v jednom
těle. Tato doktrína je známá jako „dvojí přirozenost Krista“ a musí být podpořena nebiblickými slovy, jako je communicatio idiomatum, doslova „komunikace idiomu“. To se týká způsobu, jakým je Kristova „boží“ přirozenost sjednocena s „lidskou“ přirozeností Krista takovým způsobem, že jednání a podmínky člověka mohou být Bohem a jednání a podmínky Boha mohou být člověkem. Dr. Justo Gonzalez, odborník na dějiny křesťanské církve, poznamenává: „Božská a lidská přirozenost existují v jediné bytosti, i když to, jak to může být, je největší tajemství víry.“ [1] Biblická pravda není „nepochopitelné tajemství“. Ve skutečnosti Bůh touží po tom, abychom Ho a Jeho pravdu poznali (viz poznámky k Lukášovi 1:35). Nauka o dvojí přirozenosti Krista byla standardním vysvětlením Kristových zázraků, jako je rozmnožování potravy, poznávání myšlenek druhých,
kříšení mrtvých atd. Toto vysvětlení je zachováno navzdory skutečnosti, že proroci v Starý zákon také uměl tyto věci. Nauka o Kristově dvojí přirozenosti způsobila vážný problém, který dobře uvedl John Wren-Lewis: Až do druhé světové války nebyla nejběžnější vizí Ježíše jako člověka. Byl to Bůh v lidské podobě, plný nadpřirozených znalostí a zázračné moci, velmi podobný tomu měli být olympští bohové, když navštívili Zemi v přestrojení.“ [2] Naše zkušenost z mluvení s křesťany po celém světě potvrzuje to, co prohlásil Wren-Lewis: průměrný křesťan nemá pocit, že Kristus „byl učiněn jako jeho bratři v každém ohledu“ (Žd 2:17), ale místo toho cítí, že Kristus mohl udělat to, co udělal, protože byl zásadně jiný. Věříme, že učení o dvojí přirozenosti je nebiblické a okrádá moc lidem, kteří by se jinak snažili myslet a jednat jako Kristus. To uměle
odděluje lidi od Pána Ježíše. V polovině 19. století v Německu zahájil luteránský teolog Gottfried Thomasius to, co se nyní vyvinulo v „kenotickou teologii“. Toto uvažování vzešlo z některých velmi skutečných obav, které měli někteří trinitáři o teologii dvojí přírody. Za prvé, teologie dvojí přirozenosti neumožňovala vyjádřit Kristovo plné lidství. Za druhé, zdálo se, že to proměnilo Krista v aberaci: velmi Boha a zároveň velmi člověka. Za třetí, „pokud byl Ježíš vševědoucí Bůh i omezený člověk, pak měl dvě centra, a nebyl by tedy v zásadě jedním z nás“. Kenotická teologie (která se od té doby rozpadla na řadu variant) poskytla „řešení“ těchto problémů. Protože Filipským 2:7 říká, že Kristus se „vyprázdnil“, to, co musel „vyprázdnit“, byla jeho božská přirozenost, tj. někdy před svým vtělením Kristus souhlasil se „omezením sebe sama“ a sestoupil na zem
pouze jako člověk. Trojiční teologové mezi sebou ostře nesouhlasili ohledně kenotické teologie a někteří ortodoxní teologové dokonce nazývali její přívržence „kacíři“. Ústřední kritika kenotické teologie je: Za prvé, je stará jen o něco málo více než sto let a jednoduše to není historické postavení Církve. Za druhé, ortodoxní teologové říkají, že to není biblické a že Filipským 2:7 neznamená to, co říkají kenotičtí teologové. A za třetí, kenotická teologie nutí Boha ke změně – Bůh se stává člověkem – což ortodoxním trinitářům způsobuje dva problémy: Bůh se nemůže změnit a Bůh není člověk. Souhlasíme s kenotickými teology, kteří říkají, že teologie dvojí přirozenosti neumožňuje vyjádřit Kristovo lidství a že vytváří „bytost“, která je ve skutečnosti aberací a „v zásadě není jedním z nás“. Souhlasíme však také s ortodoxními
trinitáři, kteří zastávají biblický postoj, že Bůh není člověk a že se Bůh nemůže změnit. Tvrdíme, že je to trinitární doktrína, která způsobila tyto problémy, a že pro ně prostě neexistuje žádné řešení, dokud člověk zastává trojiční pozici. Tvrdíme, že skutečným řešením je uvědomit si, že existuje pouze jeden Pravý Bůh, Otec, a že Ježíš Kristus je „člověk pověřený Bohem“, který se nyní stal „Pánem i Kristem“ (Skutky 2:22 a 36 ). Potom je Kristus plně člověkem a je „jedním z nás“ a Bůh je Bůh a nikdy se nezměnil ani nebyl člověkem. 4. Zatímco se Trinitáři mezi sebou dohadovali o smyslu Filipským 2:6-8, stala se nešťastná věc – ztráta skutečného významu verše. Tento verš nemluví ani o tom, že by se Kristus vzdal svého „Božství“ při své inkarnaci, ani o tom, že by jeho Boží přirozenost byla ochotna „skrýt“, aby se jeho lidská přirozenost mohla jasně
projevit. Spíše to říká něco jiného. Písmo říká, že Kristus byl „obrazem Božím“ (2. Korintským 4:4) a sám Ježíš svědčil, že kdo viděl jeho, viděl Otce. Tvrzení, že Kristus byl ve „formě“ (vnějším vzhledu) Boha, jednoduše vyjadřuje tuto pravdu jiným způsobem. Na rozdíl od Adama, který pochopil, že je jako Bůh (Gn 3:5), se Kristus, poslední Adam, „vyprázdnil“ od veškeré své pověsti a věcí, které mu náleží jako pravé dítě krále. Žil stejným způsobem jako ostatní muži. Pokořil se Slovu a vůli Boží. Žil podle „Je psáno“ a podle přikázání svého Otce. Netrhal „na svůj roh“, ale místo toho se nazýval „synem člověka“, což v aramejském jazyce, kterým mluvil, znamenalo „člověk“. Důvěřoval Bohu a stal se poslušným, dokonce až k hrozné a hanebné smrti na kříži. Filipská církev si vedla dobře a podporovala Pavla, ale měla také problémy. Existovala
„sobecká ctižádostivost“ (1:15; 2:3) a „marná domýšlivost“ (2:3), hádky a nedostatek ohleduplnosti k druhým (2:4 a 14) a potřeba pokory, čistoty a bezúhonnosti ( 2:3 a 15). Pavel tedy napsal věřícím výzvu, aby „váš postoj byl stejný jako postoj Krista Ježíše“ (2:5). Potom ukázal, jak Kristus neuchopil rovnost s Bohem, ale byl zcela pokorný, a v důsledku toho ho Bůh „velmi vyvýšil“. Příklad Ježíše Krista je mocný. Nepotřebujeme zajistit, aby si nás lidé všimli nebo věděli, kdo jsme. Měli bychom jednoduše sloužit v poslušnosti a pokoře a měli bychom si být jisti, že nás Bůh za naše skutky jednoho dne odmění. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:07:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Spamy nečtu, dutá hlavo. Když něčenu rozumíš, dokážeš to napsat ve třech větách. Ale ty to nedokážeš v žádné, protože ničemu nerozumíš. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:48:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nečteš nevíš bloudíš v bludech...
Fil. 2.6-8
ačkoli byl." Mnoho překladů překládá toto přítomné příčestí huparchō (#5225 ὑπάρχω) jako „ačkoli byl“, je vhodnější zachovat přítomný, spojitý aspekt příčestí. Prostý minulý čas, „ačkoli byl ve formě Boha“, by se dal chápat tak, že v nějakém pozdějším bodě přestal být ve formě Boha, což přítomné příčestí nesděluje.
"Boží zjev." Tento záznam se skutečně týká celé pasáže Fil. 2:6-8. Jedním z velkých účelů listu Filipským je povzbudit církev k jednotě a pokoře a ve skutečnosti lze jednoty dosáhnout pouze pokorou. (Pavlovu prosbu o jednotu vidíme ve Fil. 1:27 a 2:2 a vidíme jeho prosbu o pokoru ve Fil. 2:3). Poté, co lidem řekl, aby byli pokorní a dbali na zájmy druhých, dává příklad Ježíše a říká: „Mějte v sobě takové
smýšlení, jaké bylo také v Kristu Ježíši“ (Fil. 2:5). Ježíš byl v podobě Boha, to znamená, že jako Boží Syn měl božské postavení a autoritu, ale ponížil se a stal se služebníkem druhých. Podobně, bez ohledu na to, jaké je vaše postavení v církvi, ať už jste apoštol nebo máte vedoucí službu, jste povoláni k tomu, abyste se pokořili a sloužili, ne aby vám sloužili.
Tyto verše byly použity na podporu Trojice, ale nejsou. Ve skutečnosti způsobili rozdělení mezi trinitáři. Do těchto dvou veršů je zabaleno několik argumentů a budeme se jimi zabývat bod po bodu.
Za prvé, mnoho trinitářů tvrdí, že slovo „forma“, což je řecké slovo morphē, odkazuje na Kristovu vnitřní přirozenost jako Boha. To je tak silně prosazováno, že
ve Fil. 2.6 NIV má „být v samotné přirozenosti Boha“. Důkazy nepodporují, že morphē odkazuje na „vnitřní esenciální povahu“, a my uvedeme důkaz, že odkazuje na vnější formu. Různé lexikony mají protichůdné názory na definici morphē do takové míry, že si nemůžeme představit žádné jiné slovo definované lexikony tak protichůdnými způsoby. Uvedeme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, abychom ukázali rozdíly mezi nimi.
Vine's Lexicon má pod „formou“: „správně přirozenost nebo esenci, ne abstraktně, ale jako skutečně existující v jedinci… nezahrnuje v sobě nic ‚náhodného‘ nebo oddělitelného, jako jsou konkrétní způsoby projevu.“ A pomocí slovníků, jako je ten Vineův, trinitáři směle tvrdí, že „přirozeností “, která je základem Ježíšova lidského těla,
byl Bůh. Trinitární učenci jako Vine kontrastují morphē, o kterém tvrdí, že odkazuje na „vnitřní, esenciální přirozenost“, se schématem (ve Fil 2.8 a přeloženo jako „móda“), o kterém tvrdí, že se týká vnějšího vzhledu. Připouštíme, že existuje mnoho trinitářských učenců, kteří napsali lexikální záznamy nebo články o řeckém slově morphē a dospěli k závěru, že Kristus musí být Bůh. Trinitář, který chce dokázat svůj názor, může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že tyto definice jsou zaujaté a chybné. Kromě toho jsme nenašli žádné netrinitářské učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitářských učenců, zatímco mnoho trinitářských zdrojů se shoduje, že morphē odkazuje na vnější vzhled a ne na vnitřní povahu.
Studium jiných lexikonů (mnoho z nich trinitárních) poskytuje zcela jiný obrázek
než Vineův lexikon. E. W. Bullinger dává morphē jednoslovnou definici, „forma“.b Odborný lexikon Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morphē „forma, vnější vzhled, tvar.“c Gerard Kittel, TDNT, má "forma, vnější vzhled." Kittel také poznamenává, že morfé a schéma jsou často zaměnitelné. d Robert Thayer ve svém uznávaném lexikonu pod morfé rozumí „formu, kterou osoba nebo věc zasáhne vizi; vnější vzhled.“e Thayer říká, že Řekové říkali, že děti odrážejí vzhled (morphē) svých rodičů, což je něco, co si snadno všimneme v každé kultuře. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morphē odkazovalo na to, co je vnitřní a podstatné, na rozdíl od toho, co je vnější a náhodné, ale říkají: „Mnozí tento rozdíl odmítají“.
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci
nesouhlasí s používáním slova morphē u Filipských. Když učenci nesouhlasí, a zvláště když se věří, že důvodem neshody je zaujatost v doktrinální otázce, je naprosto nezbytné provést co nejvíce originálního výzkumu. Skutečná definice morphē by měla být zřejmá, když zkontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, toto slovo bylo v řeckém světě běžné. Tvrdíme, že studium skutečných důkazů jasně ukazuje, že morphē se nevztahuje na Kristovo vnitřní esenciální bytí, ale spíše na vnější vzhled.
Ze světských spisů se dozvídáme, že Řekové používali morphē k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své podoby (morphē), a zvláště poznamenává Afroditu, Demet
ehm, a Dionýsos jako tři, kteří to udělali. Jde jednoznačně o změnu vzhledu, nikoli o přirozenost. Josephus, současník apoštolů, použil morphē k popisu tvaru soch.f
Další použití morphē v Bibli podporují pozici, že morphē odkazuje na vnější vzhled. Markovo evangelium má krátký odkaz na známý příběh z Lukáše 24:13-33 o tom, jak se Ježíš zjevil dvěma mužům na cestě do Emauz. Marek nám říká, že Ježíš se těmto dvěma mužům zjevil „v jiné podobě (morphē)“, takže ho nepoznali (Marek 16:12). Ačkoli tato část Marka pravděpodobně nebyla původní, ukazuje, že lidé té doby používali slovo morphē k označení vnějšího vzhledu člověka. Je jasné, že když se Ježíš zjevil těm dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou podstatu“, měl prostě jiný vnější vzhled.
Více důkazů pro slovo morphē odkazující na vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z doby asi 250 př. Kr. Byl napsán kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (důsledek dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př. n. l. mluvilo řecky tolik Židů, že vznikl řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta. Septuaginta velmi ovlivnila Židy v době Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Kromě toho bylo v církvi v prvním století mnoho řecky mluvících Židů. Ve skutečnosti k prvnímu zaznamenanému kongregačnímu konfliktu došlo, když hebrejsky mluvící Židé projevili
předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6:1).
Židé překládající Septuagintu několikrát použili morphē a vždy odkazovalo na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal po tváři a vstávaly mi chlupy na těle. Zastavilo se to, ale nedokázal jsem říct, co to bylo. Před očima mi stála podoba (morphē) a slyšel jsem tichý hlas“ (Job 4:15-16). Není pochyb o tom, že morphē odkazuje na vnější vzhled. Izajáš má slovo morphē ve vztahu k umělým modlám: „Tesař měří čárou a dělá obrys fixou; zdrsňuje ho dláty a značí kružítkem. Utváří ji do podoby (morphē) člověka, člověka v celé jeho slávě, aby mohl přebývat ve svatyni“ (Iz 44,13). Bylo by absurdní tvrdit, že morphē v tomto verši odkazovalo na „podstatnou přirozenost“, jako by dřevěná řezba mohla mít „esenciální povahu“ člověka. Verš je
jasný: idol má „vnější vzhled“ muže. Podle Daniela 3:19 poté, co se Šadrach, Méšach a Abednego odmítli poklonit Nabuchodonozorově obrazu, rozzlobil se a „tvar (morfé) jeho tváře“ se změnil. NASB říká, že se „výraz jeho tváře“ změnil. V jeho povaze se nic nezměnilo, ale přihlížející lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro další dokumentaci toho, že Židé používali morphē k označení vnějšího vzhledu, se podíváme na to, co je známé jako „apokryfy“, knihy napsané v době Malachiáše a Matouše. „Apokryfy“ doslovně znamená „nejasný“ nebo „skrytý“ a většina protestantů tyto knihy právem nepřijímá jako součást pravého kánonu, ale jsou přijímány římskými katolíky a otištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je způsoben tím, že byly napsány v době těsně před sepsáním Nového zákona, v té
době je znali Židé a obsahují slovo morphē. V apokryfech se morphē používá stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuaginty, tedy jako vnější vzhled. Například v „Šalamounově moudrosti“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18:1). Studium morphē v apokryfech ukáže, že se vždy vztahovalo k vnější formě.
Důkazů je stále více. Morphē je kořenové slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Ty přidávají další podporu myšlence, že morphē odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morfózu) zbožnosti (2 Tim 3:5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale navenek vypadali jako zbožní. Na hoře proměnění byl Kristus „proměněn“
(metamorphoomai) před apoštoly (Mt 17:2; Marek 9:2). Neviděli, jak Kristus dostal novou přirozenost, spíše viděli, jak se jeho vnější podoba hluboce mění. Podobně i my křesťané máme být „transformováni“ (metamorphoomai) obnovením své mysli k Písmu. Novou přirozenost nezískáme, když obnovujeme svou mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2. Petrův 1:4), ale dojde v nás ke změně, kterou my i ostatní můžeme hmatatelně zažít. Křesťané, kteří se transformují z tělesných křesťanů, se všemi viditelnými činnostmi těla, které život styl znamená, být křesťany podobnými Kristu, změnit se takovým způsobem, že ostatní lidé mohou „vidět“ rozdíl. 2. Korintským 3:18 říká totéž, když říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorphoomai) k obrazu Krista. To, že budeme proměněni v „obraz“, nám
ukazuje, že změna je něco viditelného navenek.
Dalším důvodem, proč morphē v tomto kontextu neodkazuje na esenciální povahu Krista, je to, že pokud smyslem tohoto verše je říci, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříct? Pokud je Ježíš Bůh, řekněte to, neříkejte, že má „podstatnou Boží přirozenost“. Bůh má samozřejmě „esenciální přirozenost“ Boha, tak proč by to někdo zmiňoval? Tento verš neříká „Ježíši, byl Bohem“, ale spíše „byl v podobě Boha“. Pavel připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme uzavřít o morphē? Filipská církev se skládala z Židů a obrácených Řeků. Ze Septuaginty a jejich dalších spisů byli Židé obeznámeni s morphē odkazujícím na vnější vzhled,
včetně podoby lidí a idolů. Pro Řeky to také odkazovalo na vnější vzhled, včetně měnícího se vnějšího vzhledu jejich bohů a podoby soch. Jediné další použití morphē v Novém zákoně mimo Filipským je v Markovi a tam se vztahuje k vnějšímu vzhledu. Také slova související s morphē jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled. Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morphē odkazuje na vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevu Boha natolik, že řekl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Kristus vždy plnil Otcovu vůli a ve všech směrech dokonale zastupoval svého Otce.
Schema, jak zdůrazňuje Kittel, může být synonymem pro morphē, ale klade větší důraz na vnější ozdoby než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je ve své podstatě přechodnější, jako je
oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme. jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti máme vždy vnější podobu (morphē) lidských bytostí. Přesto existuje určitý smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti, rosteme a vyvíjíme se, pak dospíváme a stárneme. To je natolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají. Říkáme: „Páni, zhubla jsi“ nebo „Změnila jsi účes“ a poukazujeme i na drobné změny vzhledu.
Stejně jako my ostatní byl Kristus plně člověkem a měl vnější podobu (morphē) člověka. Protože však vždy plnil Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „vzhled“ (morphē) Boha. Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Ve
Filipským 2:6-8 tedy může být schéma synonymem pro morphē nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl ve své podstatě přechodný. Znění Filipským 2:6-8 nám nepředstavuje Bohočlověka, se kterým se nikdo z nás nemůže ztotožnit. Představuje nám spíše muže, jako jsme my, který rostl a zestárnul, přesto byl v každé myšlence a skutku tak zaměřen na Boha, že dokonale představoval Otce.
Dalším bodem, který bychom měli učinit, je, že bylo navrženo, že od fráze morphē theou (μορφῇ θεοῦ), tradičně „forma Boha“, je paralela s frází ve Fil. 2.7, morphēdoulou (μορφὴν δούλου), „forma otroka“, že překlad „forma boha“ je lepší než „forma Boha“. Zdá se však pravděpodobnější, že „forma Boha“ je správná, protože tato fráze se řídí
předložkou en („v“), což znamená, že podstatné jméno Theos nemusí mít před sebou určitý člen, aby bylo „Bůh“ a to platí zejména ve světle skutečnosti, že druhý Theos ve Fil. 2.6 jasně odkazuje na Boha a ne na „boha“. Řekli bychom „služebník“, protože podstatné jméno je jednotné, ale „Bůh“ je od přírody jednotného čísla, zatímco výraz „a Bůh“ nebo „bůh“ ve skutečnosti mate překlad. Také říkat „forma boha“ by postrádalo smysl tohoto verše, protože neříká, že Ježíš byl „bůh“, takže nepochopil rovnost s Bohem, ale spíše to říká, že byl ve vnější formě. Bůh (jeho činy, jeho autorita, jak bylo vysvětleno výše), přesto nepochopil rovnost s Bohem, svým Otcem.
"považována za rovnost s Bohem není něco, čeho by se mělo chápat." Poté, co řekl, že Kristus byl v podobě Boha,
Filipanům 2:6 dále říká, že Kristus „považoval za rovného Bohu, ne za něco, co by se dalo uchopit“. Přeloženo tímto způsobem je tato fráze silným argumentem proti Trojici. Pokud by byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nedávalo smysl říkat, že „neuchopil“ rovnost s Bohem, protože nikdo neuchopil rovnost se sebou samým. Pochválit někoho za to, že nehledá rovnost, má smysl jen tehdy, když si rovný není. Někteří trinitáři říkají: „No, byl nebo usilovat o rovnost s Otcem." To není to, co verš říká. Říká se, že Kristus neuchopil rovnost s Bohem, což činí tento verš nesmyslným, pokud by byl Bohem. Protože harpagmos nemá z řeckých zdrojů jasný význam, lidé jej definují podle své teologie. Takže například Hawthorne a Martin uvádějí některé příklady toho, jak teologové přemýšleli o harpagmu. Někteří teologové se domnívají, že to znamená
něco, co „ještě není vlastněno, ale žádoucí, věc, kterou je třeba uchopit, uchopit, jako Adam nebo Satan, každý svým vlastním způsobem, uchopit poté, co byl rovný Bohu.“g S tímto postojem souhlasíme. , ale předpokládá, že Ježíš nebyl Bůh. Trojiční teologové si spíše myslí, že harpagmos znamená něco, čeho je již dosaženo a čeho se máme držet. Pokud by tedy Ježíš byl Bůh, přirozeně by si chtěl tuto pozici udržet, ale místo toho se jí vzdal a záhadně se stal Bohočlověkem. Jiní trojiční teologové se domnívají, že se to týká „nečekaného“, „kusu štěstí“ nebo „šťastného nálezu.“ V takovém případě si Ježíš nemyslel, že být rovný Bohu je něco, co je třeba využít. Jiní teologové přebírají význam ze slovesa, které se nachází v 1. Tes. 4.17 a znamená „náhle uchvácen“ s odkazem na „vytržení“ církve. To vede k velmi nejasnému bodu ve Filipským 2.6,
jehož podstatou je, že Ježíš měl podobu Boha, ale nemyslel si, že bytí s Bohem bylo „vytržením“, něčím, co pro něj lze udělat, protože to bylo jeho pro začátek přirozenosti. Žádný duch ho nemohl přivést do tohoto stavu. Účelem ukázky výše uvedených výkladů je ukázat, že význam podstatného jména harpagmos není jasný. Místo toho teologové vnášejí do textu svou teologii a vysvětlují harpagmos z hlediska toho, co jim dává smysl vzhledem k tomu, co věří, že odpovídá rozsahu Písma. Nejčastějším způsobem překladu této fráze u trinitářů je však něco blízkého „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co je třeba uchopit“ (ESV, NASB, NAB, NET). Ačkoli to není špatný překlad, výraz „uchopený“ je natolik nejednoznačný, že jeden z jasných aspektů dotyčného slova, harpagmos (#725 ἁρπαγμός), může být přehlédnut. Ačkoli
přesný význam slova harpagmos není zřejmý, protože se jedná o hapax legomenon, to znamená, že se vyskytuje pouze zde v Novém zákoně a v řecké sekulární literatuře je poměrně vzácný, existuje aspekt tohoto slova, který je jasný v každém použití. Označuje něco, co člověk aktuálně nemá. Když pozorujeme jeho použití v mimobiblické řečtině, objeví se vzorec. Odkazuje na „zabavení majetku“ v Plutarchovi a „cenu, kterou je třeba uchopit“ na to, jak Petr pohlížel na svou blížící se smrt na kříži (citováno v Eusebiovi), a je sémanticky velmi blízké významu harpagmatu, který je použito 18krát v Septuagintě a znamená „kořist“ nebo „zkazit“.i Navíc sloveso s v podstatě stejným kořenem harpagē (# 724 ἁρπαγή) znamená „loupež“ nebo „plenění“.j Ve všech těchto použitích harpagmos a jeho blízcí sémantičtí sousedé se vztahují k
něčemu, co člověk ještě nevlastní, spíše se vztahuje k něčemu, co je odebráno, ukradeno nebo získáno. Když tedy trojiční překladatelé jednoduše použijí frázi „něco, co je třeba uchopit“, dalo by se to chápat tak, že to Ježíš již měl, ale když se „vyprázdnil“, jednoduše se vzdal své rovnosti s Bohem. Tím se však míjí význam toho slova. Vztahuje se k něčemu, co v současné době nevlastníme, a proto je nejlepší přeložit myšlenku jako „považovaná za rovnost s Bohem, nikoli za něco, za co je třeba se chopit“, což objasňuje, že Ježíš neměl rovnost s Bohem. Existuje další aspekt tohoto verše, který ještě více upevňuje biblické unitářské chápání. Nedávno Skip Moen, trinitář, poukázal na to, že „ne“ ve Filipským 2.6 se neshoduje se slovesem hēgeomai (#2233 ἡγέομαι; „myslet, uvažovat, uvažovat, počítat“), i když téměř všechny anglické
verze to tak mají, ale spíše to jde s podstatným jménem harpagmos. To znamená, že verš nečte: „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, čeho je třeba se chopit“ (NIV84), ale spíše by měl znít jako „považoval rovnost s Bohem za něco, za co je třeba se chopit“. Přeloženo to tímto způsobem objasňuje, že to není tak, že by Ježíš jednoduše neuvažoval o rovnosti s Bohem, ale že o tom uvažoval a myslel si, že to není něco, čeho by se měl uchopit. V tomto světle, jak píše Moen, „z toho vyplývá, že Ježíš viděl rovnost s Bohem jako něco nedosažitelného“. Moen pokračuje: „To znamená, že tento verš neříká, že se Ježíš vzdal rovnosti s Bohem dobrovolně, protože to nesloužilo cílům Mesiáše. Říká, že Ježíš nikdy neusiloval o to být rovný Bohu, protože rovnost s Bohem není možná.“k V tomto světle můžeme jasně vidět kontrast mezi
Satanem a Kristem (nebo Adamem a Kristem), protože zatímco Satan a Adam byli zaslepeni pýchou a toužili a chtěli být jako Bůh, Kristus zůstal pokorný a zachoval si jasné vědomí, že být rovný Bohu je zcela nedosažitelné a spokojil se s plněním záměru, který s ním Bůh měl, a s radostí plnil vůli Boží. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:01:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, protože čtu Písmo v originálním znění. Ale ty nevíš, protože ho nejsi schopen číst. Proto jen opisuješ, čemu ani sám nerozumíš, jinak bys to dokázal napsat v pár větách, třeba jako já nebo další lidé, kteří myslí vlastní hlavou. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:25:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nevíš, nečteš, nerozumíš a bloudíš :). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:32:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vím, čtu a rozumím, a proto vím, co se tam píše. Ale ty nevíš, protože neumíš řecky a proto ani nečteě, natož abys rozuměl. Proto jen opisuješ jak děti ze Slabikáře, aniž bys věděl co. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:53:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ačkoliv měl vnější podobu (morphe) s Bohem...
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:54:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jak vypadá "vnější podoba s Bohem", když Bůh je duch, ty chytráku? :-D A proč jsi vynechal další významy slova μορφη, "učenče"? ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 23:02:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | CEP Ekumenický překlad, 1979 Jan 14:9: "Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?" |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 23:13:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jak vypadá "vnější podoba s Bohem", když Bůh je duch, ty chytráku? :-D Můžeš nám ji nakreslit, když je vnější? Kolik měří vnější podoba s Bohem na výšku a kolik na šířku? :-D
A proč jsi vynechal další významy slova µορφη, to nám nesdělíš, "učenče"? ;-)
Ty seš zase tak dutej, až duníš až do Vladivostokou! ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 03. srpen 2024 @ 09:18:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, Bůh Otec je duch.
Pokud máme hovořit o podobnosti Syna s Otcem, tedy nelze hovořit o Ježíšově lidském těle (v tom podoben Otci není), ale o Duchu osoby Ježíše - o Duchu Syna, který je věčným Bohem.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 10:31:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ale můžeme hovořit o Ježíšově těle, které je podobné Bohu Otci duchu. Nikdo z nás neví jak jediný Bůh Otec vypadá, ale Ježíš to věděl a potvrdil, že vypadá jako On. A to stačí.
CEP Ekumenický překlad, 1979 Jan 14:9: "Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?" |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 11:29:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Adam nebyl V PODOBĚ BOŽÍ, ale byl STVOŘEN K OBRAZU BOHA. U Krista, preexistujícího Boha Syna je řecké morfé, které znamená PŘIROZENOST. Pokud se ale hovoří o člověku jako stvořeného k podobě Boha, není tam morfé, ale eikón. Rozdíl
mezi těmito dvěma pojmy je ten, že morfé zavádí totožnost přirozenosti,
kdežto eikón je jen odrazem, nedokonalým znázorněním předlohy. Když
jsi blbej a dutej a ještě k tomu nadutej, tak tohle porostě nevíš,
protože ve vašem universalistickém "překladu" Písma, který zaměňuješ za
Písmo samo, to není. A co tam není, to nedokážeš opsat, protože
samostatně uvažovat nedokážeš a neumíš a tak nic nevíš, když neumíš ani
řecky, ani hebrejsky. ;-) Bible totiž nebyla napsána česky, ignorante.
;-)
Takže Pavel tam píše:
"ačkoliv měl Boží přirozenost, nelpěl na své rovnosti s Bohem"
- přesně to tam je. Pavel totiž věděl, že Ježíš je Bůh, který se stal
člověkem a který jen díky tomu, že v jednotě osoby měl jak nativní
Božskou přirozenost, tak přijatou lidskou přirozenost, mohl být
PROSTŘEDNÍKEM MEZI BOHEM A LIDMI, protže byl v jedné osobě Bohem (od
věků) i člověkem (od početí v Marii a narozením v čase).
Křesťané
to ví, a tak poznávají jediného pravého Boha a toho, kterého Otec
poslal, kdežto ty to odmítáš, a tak se vzpouzíš spáse skrze jediného
prostředníka mezi Bohem a lidmi: Bohem i člověkem Ježíšem Kristem. ;-)
PS
- Mě nemusíš poučovat, co tam je: oproti tobě jsem schopen si to číst v
originále a nemusím se spoléhat, co by mi kdejaký heretik nabulíkoval,
jak to máš ty, když se řídíš vašimi heretickými universalistickými
"překlady" nebo spíš bájemi, "znalče". ;-) |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 13:17:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Dokud nepochopíš, že morfe je vnější forma, vzhled pak to nepochopíš nikdy a budeš stále dokola a dokolečka žvabit nesnysly. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 15:59:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já vím, že seš blbeček, kterej není schopnej vzít si aspoň jeden řeckej slovník, kde je jasně napsané, že morfé je i přirozenost nebo podstata., Protože ty nerozumíš ani českému textu, natož řeckému, ty vyprázdněná dutá hlavo. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:49:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Fil. 2.6-8
ačkoli byl." Mnoho překladů překládá toto přítomné příčestí huparchō (#5225 ὑπάρχω) jako „ačkoli byl“, je vhodnější zachovat přítomný, spojitý aspekt příčestí. Prostý minulý čas, „ačkoli byl ve formě Boha“, by se dal chápat tak, že v nějakém pozdějším bodě přestal být ve formě Boha, což přítomné příčestí nesděluje.
"Boží zjev." Tento záznam se skutečně týká celé pasáže Fil. 2:6-8. Jedním z velkých účelů listu Filipským je povzbudit církev k jednotě a pokoře a ve skutečnosti lze jednoty dosáhnout pouze pokorou. (Pavlovu prosbu o jednotu vidíme ve Fil. 1:27 a 2:2 a vidíme jeho prosbu o pokoru ve Fil. 2:3). Poté, co lidem řekl, aby byli pokorní a dbali na zájmy druhých, dává příklad Ježíše a říká: „Mějte v sobě takové
smýšlení, jaké bylo také v Kristu Ježíši“ (Fil. 2:5). Ježíš byl v podobě Boha, to znamená, že jako Boží Syn měl božské postavení a autoritu, ale ponížil se a stal se služebníkem druhých. Podobně, bez ohledu na to, jaké je vaše postavení v církvi, ať už jste apoštol nebo máte vedoucí službu, jste povoláni k tomu, abyste se pokořili a sloužili, ne aby vám sloužili.
Tyto verše byly použity na podporu Trojice, ale nejsou. Ve skutečnosti způsobili rozdělení mezi trinitáři. Do těchto dvou veršů je zabaleno několik argumentů a budeme se jimi zabývat bod po bodu.
Za prvé, mnoho trinitářů tvrdí, že slovo „forma“, což je řecké slovo morphē, odkazuje na Kristovu vnitřní přirozenost jako Boha. To je tak silně prosazováno, že
ve Fil. 2.6 NIV má „být v samotné přirozenosti Boha“. Důkazy nepodporují, že morphē odkazuje na „vnitřní esenciální povahu“, a my uvedeme důkaz, že odkazuje na vnější formu. Různé lexikony mají protichůdné názory na definici morphē do takové míry, že si nemůžeme představit žádné jiné slovo definované lexikony tak protichůdnými způsoby. Uvedeme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, abychom ukázali rozdíly mezi nimi.
Vine's Lexicon má pod „formou“: „správně přirozenost nebo esenci, ne abstraktně, ale jako skutečně existující v jedinci… nezahrnuje v sobě nic ‚náhodného‘ nebo oddělitelného, jako jsou konkrétní způsoby projevu.“ A pomocí slovníků, jako je ten Vineův, trinitáři směle tvrdí, že „přirozeností “, která je základem Ježíšova lidského těla,
byl Bůh. Trinitární učenci jako Vine kontrastují morphē, o kterém tvrdí, že odkazuje na „vnitřní, esenciální přirozenost“, se schématem (ve Fil 2.8 a přeloženo jako „móda“), o kterém tvrdí, že se týká vnějšího vzhledu. Připouštíme, že existuje mnoho trinitářských učenců, kteří napsali lexikální záznamy nebo články o řeckém slově morphē a dospěli k závěru, že Kristus musí být Bůh. Trinitář, který chce dokázat svůj názor, může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že tyto definice jsou zaujaté a chybné. Kromě toho jsme nenašli žádné netrinitářské učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitářských učenců, zatímco mnoho trinitářských zdrojů se shoduje, že morphē odkazuje na vnější vzhled a ne na vnitřní povahu.
Studium jiných lexikonů (mnoho z nich trinitárních) poskytuje zcela jiný obrázek
než Vineův lexikon. E. W. Bullinger dává morphē jednoslovnou definici, „forma“.b Odborný lexikon Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morphē „forma, vnější vzhled, tvar.“c Gerard Kittel, TDNT, má "forma, vnější vzhled." Kittel také poznamenává, že morfé a schéma jsou často zaměnitelné. d Robert Thayer ve svém uznávaném lexikonu pod morfé rozumí „formu, kterou osoba nebo věc zasáhne vizi; vnější vzhled.“e Thayer říká, že Řekové říkali, že děti odrážejí vzhled (morphē) svých rodičů, což je něco, co si snadno všimneme v každé kultuře. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morphē odkazovalo na to, co je vnitřní a podstatné, na rozdíl od toho, co je vnější a náhodné, ale říkají: „Mnozí tento rozdíl odmítají“.
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci
nesouhlasí s používáním slova morphē u Filipských. Když učenci nesouhlasí, a zvláště když se věří, že důvodem neshody je zaujatost v doktrinální otázce, je naprosto nezbytné provést co nejvíce originálního výzkumu. Skutečná definice morphē by měla být zřejmá, když zkontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, toto slovo bylo v řeckém světě běžné. Tvrdíme, že studium skutečných důkazů jasně ukazuje, že morphē se nevztahuje na Kristovo vnitřní esenciální bytí, ale spíše na vnější vzhled.
Ze světských spisů se dozvídáme, že Řekové používali morphē k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své podoby (morphē), a zvláště poznamenává Afroditu, Demet
ehm, a Dionýsos jako tři, kteří to udělali. Jde jednoznačně o změnu vzhledu, nikoli o přirozenost. Josephus, současník apoštolů, použil morphē k popisu tvaru soch.f
Další použití morphē v Bibli podporují pozici, že morphē odkazuje na vnější vzhled. Markovo evangelium má krátký odkaz na známý příběh z Lukáše 24:13-33 o tom, jak se Ježíš zjevil dvěma mužům na cestě do Emauz. Marek nám říká, že Ježíš se těmto dvěma mužům zjevil „v jiné podobě (morphē)“, takže ho nepoznali (Marek 16:12). Ačkoli tato část Marka pravděpodobně nebyla původní, ukazuje, že lidé té doby používali slovo morphē k označení vnějšího vzhledu člověka. Je jasné, že když se Ježíš zjevil těm dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou podstatu“, měl prostě jiný vnější vzhled.
Více důkazů pro slovo morphē odkazující na vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z doby asi 250 př. Kr. Byl napsán kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (důsledek dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př. n. l. mluvilo řecky tolik Židů, že vznikl řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta. Septuaginta velmi ovlivnila Židy v době Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Kromě toho bylo v církvi v prvním století mnoho řecky mluvících Židů. Ve skutečnosti k prvnímu zaznamenanému kongregačnímu konfliktu došlo, když hebrejsky mluvící Židé projevili
předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6:1).
Židé překládající Septuagintu několikrát použili morphē a vždy odkazovalo na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal po tváři a vstávaly mi chlupy na těle. Zastavilo se to, ale nedokázal jsem říct, co to bylo. Před očima mi stála podoba (morphē) a slyšel jsem tichý hlas“ (Job 4:15-16). Není pochyb o tom, že morphē odkazuje na vnější vzhled. Izajáš má slovo morphē ve vztahu k umělým modlám: „Tesař měří čárou a dělá obrys fixou; zdrsňuje ho dláty a značí kružítkem. Utváří ji do podoby (morphē) člověka, člověka v celé jeho slávě, aby mohl přebývat ve svatyni“ (Iz 44,13). Bylo by absurdní tvrdit, že morphē v tomto verši odkazovalo na „podstatnou přirozenost“, jako by dřevěná řezba mohla mít „esenciální povahu“ člověka. Verš je
jasný: idol má „vnější vzhled“ muže. Podle Daniela 3:19 poté, co se Šadrach, Méšach a Abednego odmítli poklonit Nabuchodonozorově obrazu, rozzlobil se a „tvar (morfé) jeho tváře“ se změnil. NASB říká, že se „výraz jeho tváře“ změnil. V jeho povaze se nic nezměnilo, ale přihlížející lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro další dokumentaci toho, že Židé používali morphē k označení vnějšího vzhledu, se podíváme na to, co je známé jako „apokryfy“, knihy napsané v době Malachiáše a Matouše. „Apokryfy“ doslovně znamená „nejasný“ nebo „skrytý“ a většina protestantů tyto knihy právem nepřijímá jako součást pravého kánonu, ale jsou přijímány římskými katolíky a otištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je způsoben tím, že byly napsány v době těsně před sepsáním Nového zákona, v té
době je znali Židé a obsahují slovo morphē. V apokryfech se morphē používá stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuaginty, tedy jako vnější vzhled. Například v „Šalamounově moudrosti“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18:1). Studium morphē v apokryfech ukáže, že se vždy vztahovalo k vnější formě.
Důkazů je stále více. Morphē je kořenové slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Ty přidávají další podporu myšlence, že morphē odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morfózu) zbožnosti (2 Tim 3:5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale navenek vypadali jako zbožní. Na hoře proměnění byl Kristus „proměněn“
(metamorphoomai) před apoštoly (Mt 17:2; Marek 9:2). Neviděli, jak Kristus dostal novou přirozenost, spíše viděli, jak se jeho vnější podoba hluboce mění. Podobně i my křesťané máme být „transformováni“ (metamorphoomai) obnovením své mysli k Písmu. Novou přirozenost nezískáme, když obnovujeme svou mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2. Petrův 1:4), ale dojde v nás ke změně, kterou my i ostatní můžeme hmatatelně zažít. Křesťané, kteří se transformují z tělesných křesťanů, se všemi viditelnými činnostmi těla, které život styl znamená, být křesťany podobnými Kristu, změnit se takovým způsobem, že ostatní lidé mohou „vidět“ rozdíl. 2. Korintským 3:18 říká totéž, když říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorphoomai) k obrazu Krista. To, že budeme proměněni v „obraz“, nám
ukazuje, že změna je něco viditelného navenek.
Dalším důvodem, proč morphē v tomto kontextu neodkazuje na esenciální povahu Krista, je to, že pokud smyslem tohoto verše je říci, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříct? Pokud je Ježíš Bůh, řekněte to, neříkejte, že má „podstatnou Boží přirozenost“. Bůh má samozřejmě „esenciální přirozenost“ Boha, tak proč by to někdo zmiňoval? Tento verš neříká „Ježíši, byl Bohem“, ale spíše „byl v podobě Boha“. Pavel připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme uzavřít o morphē? Filipská církev se skládala z Židů a obrácených Řeků. Ze Septuaginty a jejich dalších spisů byli Židé obeznámeni s morphē odkazujícím na vnější vzhled,
včetně podoby lidí a idolů. Pro Řeky to také odkazovalo na vnější vzhled, včetně měnícího se vnějšího vzhledu jejich bohů a podoby soch. Jediné další použití morphē v Novém zákoně mimo Filipským je v Markovi a tam se vztahuje k vnějšímu vzhledu. Také slova související s morphē jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled. Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morphē odkazuje na vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevu Boha natolik, že řekl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Kristus vždy plnil Otcovu vůli a ve všech směrech dokonale zastupoval svého Otce.
Schema, jak zdůrazňuje Kittel, může být synonymem pro morphē, ale klade větší důraz na vnější ozdoby než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je ve své podstatě přechodnější, jako je
oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme. jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti máme vždy vnější podobu (morphē) lidských bytostí. Přesto existuje určitý smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti, rosteme a vyvíjíme se, pak dospíváme a stárneme. To je natolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají. Říkáme: „Páni, zhubla jsi“ nebo „Změnila jsi účes“ a poukazujeme i na drobné změny vzhledu.
Stejně jako my ostatní byl Kristus plně člověkem a měl vnější podobu (morphē) člověka. Protože však vždy plnil Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „vzhled“ (morphē) Boha. Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Ve
Filipským 2:6-8 tedy může být schéma synonymem pro morphē nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl ve své podstatě přechodný. Znění Filipským 2:6-8 nám nepředstavuje Bohočlověka, se kterým se nikdo z nás nemůže ztotožnit. Představuje nám spíše muže, jako jsme my, který rostl a zestárnul, přesto byl v každé myšlence a skutku tak zaměřen na Boha, že dokonale představoval Otce.
Dalším bodem, který bychom měli učinit, je, že bylo navrženo, že od fráze morphē theou (μορφῇ θεοῦ), tradičně „forma Boha“, je paralela s frází ve Fil. 2.7, morphēdoulou (μορφὴν δούλου), „forma otroka“, že překlad „forma boha“ je lepší než „forma Boha“. Zdá se však pravděpodobnější, že „forma Boha“ je správná, protože tato fráze se řídí
předložkou en („v“), což znamená, že podstatné jméno Theos nemusí mít před sebou určitý člen, aby bylo „Bůh“ a to platí zejména ve světle skutečnosti, že druhý Theos ve Fil. 2.6 jasně odkazuje na Boha a ne na „boha“. Řekli bychom „služebník“, protože podstatné jméno je jednotné, ale „Bůh“ je od přírody jednotného čísla, zatímco výraz „a Bůh“ nebo „bůh“ ve skutečnosti mate překlad. Také říkat „forma boha“ by postrádalo smysl tohoto verše, protože neříká, že Ježíš byl „bůh“, takže nepochopil rovnost s Bohem, ale spíše to říká, že byl ve vnější formě. Bůh (jeho činy, jeho autorita, jak bylo vysvětleno výše), přesto nepochopil rovnost s Bohem, svým Otcem.
"považována za rovnost s Bohem není něco, čeho by se mělo chápat." Poté, co řekl, že Kristus byl v podobě Boha,
Filipanům 2:6 dále říká, že Kristus „považoval za rovného Bohu, ne za něco, co by se dalo uchopit“. Přeloženo tímto způsobem je tato fráze silným argumentem proti Trojici. Pokud by byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nedávalo smysl říkat, že „neuchopil“ rovnost s Bohem, protože nikdo neuchopil rovnost se sebou samým. Pochválit někoho za to, že nehledá rovnost, má smysl jen tehdy, když si rovný není. Někteří trinitáři říkají: „No, byl nebo usilovat o rovnost s Otcem." To není to, co verš říká. Říká se, že Kristus neuchopil rovnost s Bohem, což činí tento verš nesmyslným, pokud by byl Bohem. Protože harpagmos nemá z řeckých zdrojů jasný význam, lidé jej definují podle své teologie. Takže například Hawthorne a Martin uvádějí některé příklady toho, jak teologové přemýšleli o harpagmu. Někteří teologové se domnívají, že to znamená
něco, co „ještě není vlastněno, ale žádoucí, věc, kterou je třeba uchopit, uchopit, jako Adam nebo Satan, každý svým vlastním způsobem, uchopit poté, co byl rovný Bohu.“g S tímto postojem souhlasíme. , ale předpokládá, že Ježíš nebyl Bůh. Trojiční teologové si spíše myslí, že harpagmos znamená něco, čeho je již dosaženo a čeho se máme držet. Pokud by tedy Ježíš byl Bůh, přirozeně by si chtěl tuto pozici udržet, ale místo toho se jí vzdal a záhadně se stal Bohočlověkem. Jiní trojiční teologové se domnívají, že se to týká „nečekaného“, „kusu štěstí“ nebo „šťastného nálezu.“ V takovém případě si Ježíš nemyslel, že být rovný Bohu je něco, co je třeba využít. Jiní teologové přebírají význam ze slovesa, které se nachází v 1. Tes. 4.17 a znamená „náhle uchvácen“ s odkazem na „vytržení“ církve. To vede k velmi nejasnému bodu ve Filipským 2.6,
jehož podstatou je, že Ježíš měl podobu Boha, ale nemyslel si, že bytí s Bohem bylo „vytržením“, něčím, co pro něj lze udělat, protože to bylo jeho pro začátek přirozenosti. Žádný duch ho nemohl přivést do tohoto stavu. Účelem ukázky výše uvedených výkladů je ukázat, že význam podstatného jména harpagmos není jasný. Místo toho teologové vnášejí do textu svou teologii a vysvětlují harpagmos z hlediska toho, co jim dává smysl vzhledem k tomu, co věří, že odpovídá rozsahu Písma. Nejčastějším způsobem překladu této fráze u trinitářů je však něco blízkého „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co je třeba uchopit“ (ESV, NASB, NAB, NET). Ačkoli to není špatný překlad, výraz „uchopený“ je natolik nejednoznačný, že jeden z jasných aspektů dotyčného slova, harpagmos (#725 ἁρπαγμός), může být přehlédnut. Ačkoli
přesný význam slova harpagmos není zřejmý, protože se jedná o hapax legomenon, to znamená, že se vyskytuje pouze zde v Novém zákoně a v řecké sekulární literatuře je poměrně vzácný, existuje aspekt tohoto slova, který je jasný v každém použití. Označuje něco, co člověk aktuálně nemá. Když pozorujeme jeho použití v mimobiblické řečtině, objeví se vzorec. Odkazuje na „zabavení majetku“ v Plutarchovi a „cenu, kterou je třeba uchopit“ na to, jak Petr pohlížel na svou blížící se smrt na kříži (citováno v Eusebiovi), a je sémanticky velmi blízké významu harpagmatu, který je použito 18krát v Septuagintě a znamená „kořist“ nebo „zkazit“.i Navíc sloveso s v podstatě stejným kořenem harpagē (# 724 ἁρπαγή) znamená „loupež“ nebo „plenění“.j Ve všech těchto použitích harpagmos a jeho blízcí sémantičtí sousedé se vztahují k
něčemu, co člověk ještě nevlastní, spíše se vztahuje k něčemu, co je odebráno, ukradeno nebo získáno. Když tedy trojiční překladatelé jednoduše použijí frázi „něco, co je třeba uchopit“, dalo by se to chápat tak, že to Ježíš již měl, ale když se „vyprázdnil“, jednoduše se vzdal své rovnosti s Bohem. Tím se však míjí význam toho slova. Vztahuje se k něčemu, co v současné době nevlastníme, a proto je nejlepší přeložit myšlenku jako „považovaná za rovnost s Bohem, nikoli za něco, za co je třeba se chopit“, což objasňuje, že Ježíš neměl rovnost s Bohem. Existuje další aspekt tohoto verše, který ještě více upevňuje biblické unitářské chápání. Nedávno Skip Moen, trinitář, poukázal na to, že „ne“ ve Filipským 2.6 se neshoduje se slovesem hēgeomai (#2233 ἡγέομαι; „myslet, uvažovat, uvažovat, počítat“), i když téměř všechny anglické
verze to tak mají, ale spíše to jde s podstatným jménem harpagmos. To znamená, že verš nečte: „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, čeho je třeba se chopit“ (NIV84), ale spíše by měl znít jako „považoval rovnost s Bohem za něco, za co je třeba se chopit“. Přeloženo to tímto způsobem objasňuje, že to není tak, že by Ježíš jednoduše neuvažoval o rovnosti s Bohem, ale že o tom uvažoval a myslel si, že to není něco, čeho by se měl uchopit. V tomto světle, jak píše Moen, „z toho vyplývá, že Ježíš viděl rovnost s Bohem jako něco nedosažitelného“. Moen pokračuje: „To znamená, že tento verš neříká, že se Ježíš vzdal rovnosti s Bohem dobrovolně, protože to nesloužilo cílům Mesiáše. Říká, že Ježíš nikdy neusiloval o to být rovný Bohu, protože rovnost s Bohem není možná.“k V tomto světle můžeme jasně vidět kontrast mezi
Satanem a Kristem (nebo Adamem a Kristem), protože zatímco Satan a Adam byli zaslepeni pýchou a toužili a chtěli být jako Bůh, Kristus zůstal pokorný a zachoval si jasné vědomí, že být rovný Bohu je zcela nedosažitelné a spokojil se s plněním záměru, který s ním Bůh měl, a s radostí plnil vůli Boží. |
]
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:26:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nevíš, nečteš, nerozumíš a bloudíš.
Nepřečreš si to Ty, přečtou si to jiní. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 12:07:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Člověk vypadá jako andělé. Andělé bývají nazýváni bohy. Andělé mluví jménem Boha, jako by sám Bůh mluvil.
Proto k radě andělů Bůh říká: " I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, "
Když se někomu zjevil anděl, vždy vypadal jako člověk.
A to nejsou andělé stvořeni na podobu člověka, nýbrž člověk je stvořen na podobu andělů. Vnější podobu - morfé. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:02:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takže andělé jsou stvořitelé, když UČIŇME Bůh adresuje andělům?
Ty jsi ale blbec! :-D :-D :-D
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:38:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Andělé nejsou stvořitelé. Bůh stvořil vše sám. I člověka.
Iz 44:24: Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, a ten, který tě utvářel od lůna matky: Já jsem Hospodin, který činím všechno: Já sám roztahuji nebesa, kdo byl se mnou, když jsem rozprostíral zemi?
Andělé, tisíce andělů byli jediní v nebi kromě Boha, když Bůh stvářel svět.
A mluví k ním Bůh pouze v případě záměru stvořit člověka (při stvoření vesmíru, země, moře, zvířat, rostlin takto k ním nemluví, pouze v případě člověka) právě proto, že
"I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi."
pouze člověk je stvořen k obrazu a na podobu Boha i andělů. Člověk vypadá jako andělé.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 18:31:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty asi, tedy určitě, nerozumíš ani češtině: když se říká UČIŇME, je to podmět v plurálu, tedy jedná se o více subjektů činnosti. Pokud UČIŇME vztahuješ na anděly, děláš z nich stvořitele. Tak jednoduché to je. prostě plácáš nesmysly v rozporu s psaným slovem. ;-) Je to podobný nesmysl, jako kdybys řekl: "Já přijedu", ale myslel bys tím, že vás přjede třeba deset. JÁ znamená jeden subjekt činnosti, MY znamená subjekt plurální, tedy podmětem jsou všichni ti, kteří mají činit.
A navíc v Písmu je jasně napsáno, co znamená k "OBRAZU NAŠEMU" - přece: "K OBRAZU A PODOBĚ BOHA".
Takže opět jsi usvědčen z překrucování Písma, z dopsiování do Písma a z popírání Písma. U heretika tvého typu nic neobvyklého. ;-)
Kdyby to bylo. jalk by sis přál jako heretikl ty, znělo by to:
"UČINÍM člověka k obrazu vašemu", a to tam samozřjemě není. Je tam jasně: "I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." - z čehož vyplývá: Kdo řekl? Bůh. A tedy co je k "obrazu našemu"? K obrazu Boha. A kdo stvořil? Bůh.
Takže BŮH stvořil - aby člověk byl obrazem ne andělů, ale BOHA. A pokud jediný, kdo může stvořit, je půh, je jasné, že s pobídkou ke stvoření se může obracet jen na toho, kdo má jako Bůh moc tvořit: tedy Otec na další dvě osoby jediného Boiha. Tedy: jeden Bůh je společenstvím tří osob. Už SZ tedy zjevuje jednoho Boha a více osob jednoho Boha. ;-)
Tedy: BŮH říká, BŮH tvoří k OBRAZU BOHA a tvoří "v pliurálu" osob, což konecoknců dosvědčuje i plurál stvořených osob: ne jeden člověk, ale dva - muž a žena, schopní spolu počít a porodit toho třetího. Koneckonců jako v Trojici, tedy k obrazu Trojice. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:21:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Kdo řekl ? Bůh.
Ke komu hovořil Bůh ? K někomu mimo Boha, vně Boha. Ne k samému sobě. Bůh si ani ne-myká ani ne-oniká..
Kdo byl při stvoření s Bohem ? Zástupy nebeských andělů. Nikdo jiný. Že má člověk podobu jako mají andělé je bez pochyb.
Bůh nikdy nemluvil do svého ducha., který není žádným jiným Bohem nebo 2. osobou Boha mimo Boha, vně Boha. Je projevem toho stejného Jednoho Boha ve svém stvoření, Božím dechem, Stejně jako člověk nemluví se svým duchem, protože duch člověka není druhou osobou toho člověka, tak stejně Bůh nemluví se svým Duchem.
Jeden Bůh není společenstvím 3 osob. Bůh je jedna osoba. ECHAD hebrejsky. Což je víra Židů od počátku, kterou jasně Ježíš potvrzuje.
Mk 12:28: Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
29 Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán JEDINÝ jest‘ 30 a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. 31 Druhé je toto: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Není jiné přikázání větší než tato.“ 32 I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho 33 a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“
Co se týká stvoření člověka Pán Ježíš říká velmi zřetelně a jasně:
Mt 19:4: On jim odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘?
Mk 10:6: Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu.
Ježíš v tom neměl žádný úděl. Neví absolutně nic o tom, že by snad měl stvářet člověka. Neříká "já jsem stvořil člověka spolu s Bohem. A ještě s Duchem svatým...
Suma sumárum: Opět se ti nepovedlo dokázat Ježíši, že je lhář nebo pomýlený :-)) A NIKDY se ti to nepovede :-)
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:48:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ke komu hovořil Bůh? K těm, kdo jsou schopni stvoiřti člověka. Kdo jediný je schopen stvořit cokoliv? Jedině Bůh. Jak mohl Bůh hovořit sám k sobě? Protože Bůh je Trojice osob. ;-) Co dokazuje, že je Trojice osob? To jakého stvořil člověka ke svému obrazu a podobě. Jakého člověka? Jednoho člověka jako více osob, jako společenství tří osob: muže + ženy + jejich dítěte. Protože Bůh jasně řekl: "Bůh stvořil (JEDNOHO) člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho (JEDNOHO), aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu (jako DVĚ OSOBY) je stvořil" - stvořil tedy jednoho člověka jako dvě osoby určené zplodit třetí: "Ploďte a množte se a naplňte zemi". ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:58:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | OPĚT JSI NULOVÝ CHLAPEČKU
Trinitární bláboly a přání, nic víc.
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali TEBE, JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:05:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už zase máš chuť na chlapečky, chlíváku? To si zařiď jinde, já tvým choutkám nevyhovím, čuně. Zajdi si k psychiatrovi, pomůže ti
Ale k tématu - na tohle jsi zapomněl reagovat a odbíháš jinam, protože nemáš jak argumentovat:
|
]
DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:11:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Čus Július. Ty antikristovské bláboly nemusím pořád dokola poslouchat a číst ..
Bůh je JEDEN. JEDINÝ. ECHAD. ŽÁDNÁ TROJICE OSOB.
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:36:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to vyvrať argumenty, když to jsou bláboly:
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:54:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A těmi žvásty si myslíš, že zrušíš Ježíšova slova ? :-))) Nebuď naivní, chlapče :-)
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:24:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to vyvrať argumenty, když to jsou bláboly. Nebo to neumíš? Ty, takový "znalec Písma" a "jediného pravého křesťanství"? Pro "znalce pravdy", jako jsi ty, by to měla být brnkačka! ;-)
Ke komu hovořil Bůh? K těm, kdo jsou schopni stvoiřti člověka. Kdo jediný je schopen stvořit cokoliv? Jedině Bůh. Jak mohl Bůh hovořit sám k sobě? Protože Bůh je Trojice osob. ;-) Co dokazuje, že je Trojice osob? To jakého stvořil člověka ke svému obrazu a podobě. Jakého člověka? Jednoho člověka jako více osob, jako společenství tří osob: muže + ženy + jejich dítěte. Protože Bůh jasně řekl: "Bůh stvořil (JEDNOHO) člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho (JEDNOHO), aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu (jako DVĚ OSOBY) je stvořil" - stvořil tedy jednoho člověka jako dvě osoby určené zplodit třetí: "Ploďte a množte se a naplňte zemi". ;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:35:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Vyvrátit ? Neumíš ? :-)))
Velmi jednoduše . Takto:
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:42:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já jsem nepsal: přidávat další téma, ale vyvrátit to, co jsem napsal. Pokud to není pravda, co z toho není pravda a proč? Dokážeš to? ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 08:48:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Kdyby byl Rosmano schopen nezaujatě posuzovat tyto argumenty, mohl by dospět jenom k jednomu výsledku.
Ale on je zaujatý, uzavřený, zablokovaný svými utkvělými představami.
Máš, Tolstoji, moje uznání a respekt. Dokonalá argumentace!
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 18:36:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky, oko, nejsem hoden. Není to ale něco, co bych vymyslel já. Těmito tématy se zabývali už církevní otcové (něco pro zájemce je zde v článku Y. Congara o mateřství Ducha Svatého: https://salve.op.cz/archiv/zivot-ducha-12009 - lze to tam na konci stáhnout v pdf). Že je rodina nebo muž a žena obrazem Trojice, učí třeba Jan Pavel II. nebo papež František, ale i spousta dalších teologů (Scott Hahn, Marc Ouellet ad.) a zejména skvělou inspirací je teologie těla Jana Pavla II., který nastiňuje Boha i člověka jako společenství osob: je to součást učení církve, protože je to součást Božího Zjevení. A je to krásné, bude to zdrojem naší radosit v nebi. Skrze Syna se máme stát syny v Synu nebeského Otce, počati a narozeni skrze Ducha, což je nebeský model rodiny. :-)
Rosmano se sám rozhodl proti pravdě, proto s každou konfrontací s pravdou více a více zatvrzuje své srdce, podobně jako farizeové: viděli zázraky a mocné činy Ježíšovy, ale odmítli uznat jeho zjevení Boha, protože jim kazil jejich představu o Bohu: sami chtěli určovat, jaký má Bůh být, namísto aby měli otevřené srdce pro Boha, který překračuje naše představy a omezené poznání, a nechali se jím vést, obdarováni Duchem. A že je Bůh, dosvědčil Ježíš nejen slovy, ale i mocnými činy, takže neměli už žádnou výmluvu a dopouštěli se hříchu proti Duchu Svatému, který nedochází odpuštění a který spočívá v tom odmítat ze vzdoru něco evidentně Božího a nazývat to ďábelským. Něco podobmného dělá rosmano, když evidentní slovo Boží popírá, jen aby si zachoval SVOJI předtavu, a tak mu to zamezuje poznat Boha takového, jaký je, a mít účast na jeho Duchu, a ohrožuje to tak možnost spásy, protože kdo nemá život z Krista, nebude mít v sobě život. k Otci lze dojít jedině skrze Ježíše. Ale jakm, když někdo Ježíše odmítá a namísto něho staví sebe sama?
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 19:55:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/ Kdyby byl Rosmano schopen nezaujatě posuzovat tyto argumenty, mohl by dospět jenom k jednomu výsledku. /
Stando, měl bych dospět k výsledku jako vy, že Ježíš lhal nebo byl nepříčetný ? :-)
To mi přeješ ?? :-)
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
A není ti ani trochu divné, že Židé, jejichž jsou zaslíbení, smlouvy, Písmo, proroci, nikdy po dlouhé stovky let od začátku na takové fabulace nekapli ? Nikdy je nenapadlo odvozovat od stvoření muže a ženy a jejich rozmnožování Trojjediného Boha ? Vždy celé Písmo mluví o Bohu Jediném.. stvořiteli nebe i země, i všeho co je v nich. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 20:33:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Však právě proto přišel Ježíš, aby židům zjevil Boha, jaký je. Ale oni ho nepřijali, stejně jako ty. ;-)
Kdybys nebyl hloupý, věděl bys, že SZ je pouhým stínem a předobrazem naplnění v NZ a v Kristu. V SZ tedy nenajdeš plnost, tu najdeš až v Kristu: "Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí." Ale protože jsi hloupý a zatvrzelý, tak to nevidíš a ani nemůžeš vidět, protože to NECHCEŠ vidět. Ale vše je v Písmu: o Bohu vtěleném Ježtíši Kristu o daru Duch Svatého, který je osoba a o Bohu Trojjediném: Otci i Synu i Duchu. Tvá zatvrzelost je příčinou tvé volby lži. Ale osvobodí tě jenom pravda, ne tvá lež, kterou se stavíš proti Bohu. ;-)
Pokud se nenarodíš z Ducha, kterého nepřijímáš, protože nevěříš v Ježíše Krista, nemůžeš vstoupit do Božího království. Tam tělo a krev nemůže. Tam může jít jen ten, kdo má Ducha Otcova, který zjevuje tak jako Petrovi, že Ježíš je Syn Boha živého - jednorozený Syn, který jediný zná Otce a který jediný nám může Boha vyložit, což potvrzuje, že židé do té doby neznali Boha, jaký je - znali jen Boha, který je. A Boha můžeš poznat jedině skrze Boha neboli díky Bohu Duchu Svatému, kterého udílí Bůh Ježíš těm, kdo v něho uvěří. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 21:06:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Žádná taková domnělá revoluce - změna Boha Jediného na Trojjediného se v 1. století v dobách Ježíše a apoštolů v Izraeli NEKONALA. Kdybys nebyl blbý a tupý, tak bys to v Bibli viděl.
V žádné z knih NZ není o něčem takovém ani zmínka, ani čárka.
Apoštolové žádnou takovou kontroverzi a spory s věřícími i nevěřícími z Židů NEVEDLI. I když řešili spory daleko méně podstatné - obřízku věřících z pohanů, dodržování zákona, .... ale charakter, koncepci Boha, zda je v 1 osobě či ve 3 osobách ani náhodou. Něco takového nikomu ani na mysl nepřišlo.
Ježíš potvrzoval víru Židů v Jednoho Jediného Boha. Stejně tak apoštolové. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 21:40:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, žádná revoluce nebyla, bylo totiž Boží zjevení: Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha - jednoho Boha ve třech osobách, jak říká Písmo a jak proti Písmu popírá bezmocný rosmano. ;-) Pán totiž řekl: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", což věří křesťané už od Pána, už od prvního století, jak dokládají všichni křesťanští autoři už od 1. století, jak jsem to doložil - křesťané prostě věří už od začátku v Trojici, kterou popírají nanejvýš různí jehovisti a různí podobní rosmanové.
Písmo SZ i NZ, apoštolové, jejich nástupci, všichni vidí že: Otec je Bůh Syn je Logos, který byl Bůh a který se stal člověkem
Duch je rovný s Otcem i Synem, neboli je Bůh - to tvrdí Písmo. Rosmano tvrdí pravý opak. Kdo má pravdu? PÍSMO. ;-)
Kdybys nebyl blbý a tupý, tak bys to v Bibli viděl. ;-)
A už jssi našel odpověď, jak je možné, že čověk Ježíš o sobě říká, že je Bůh, když říká: "Já jsem život", "Já jsem pravda", "Dříve nežli ABraham byl učiněn JÁ JSEM"? Nenašel? Až ji najdeš, konečně uvidíš Boha. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 21:55:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jistě pohádkáři :-)))
Začni číst Písma NZ, abys se z těch pohádek dostal a nezůstal tupý jak pantok :-))) |
]
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 22:07:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ježíš o sobě neříká, že je Bůh, negramote.
Ježíš Jediným Pravým Bohem nazývá svého Boha a Otce, Boha Izraele, Boha Jahwe. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 22:35:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Přesně tak:
B21 Bible21, 2015, včetně DTK Mk 12:28-34: "Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“ Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“ Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat." |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 22:52:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pověz, chytrouši, proč? ;-)
|
]
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:51:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Napsal jsi to tak jasně, že to musí pochopit i dement :). |
]
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:28:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A Bůh řekl: „Učiňme lidstvo k obrazu našemu, podle naší podoby; a ať panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad dobytkem a nad celou zemí a nad každým plazem, který se plazí po zemi." Bible viz další překlady "Učiňme." Toto „učiňme“ je Bůh, který mluví ke své božské radě, což je rada duchovních bytostí, se kterými Bůh spolupracuje při vládnutí a řízení svého stvoření. Boží rada je důležitou, ale ne běžně chápanou částí Písma, takže si zaslouží nějaké vysvětlení.
Bůh je láska. Tento jednoduchý výrok vysvětluje, proč Bůh stvořil vesmír tak, jak to udělal, a osídlil jej jak duchovními, tak lidskými bytostmi. Bůh také dal těmto bytostem svobodnou vůli, aby s nimi mohl komunikovat a ony Mu mohly sloužit a jednat s Ním, protože se tak rozhodly z lásky. Když Bůh stvořil vesmír a později,
když stvořil lidstvo a poté církev, požádal o pomoc své stvořené bytosti, aby Mu pomohly řídit stvoření. Bůh nevládne nad svými stvořenými bytostmi jako tyran, každé rozhodnutí činí sám a přikazuje svému stvoření, aby splnilo jeho přání. Spíše s nimi Bůh pracuje a dovoluje jim, aby Mu pomáhali řídit Jeho vesmír. Důkazy pro to existují v celé Bibli.
Když například Bůh stvořil anděly a jiné duchovní bytosti, vytvořil mezi nimi různé kategorie a hierarchie, aby při práci se svým stvořením existoval řád. Vidíme to mnoha různými způsoby a na různých místech v Písmu. Například, když Bůh stvořil anděly, stvořil je s různými schopnostmi a v různých pozicích. Některé z nich učinil „archanděly“ (archangelos; #743 ἀρχάγγελος), což je slovo postavené z řecké předpony archi (náčelník; nejvyšší;
první) a slova angelos (posel; „anděl“). „Archanděl“ znamená „hlavní anděl“ nebo „vládnoucí anděl“ a křesťanský svět by mnohem lépe porozuměl strukturám autority duchovního světa, kdyby řecké slovo archangelos bylo přeloženo jako „vládnoucí anděl“ namísto přepisu jako „ archanděl."
Andělský svět má hierarchii, kde někteří andělé vládnou ostatním. Vládnoucí anděl Michael je v Danielovi 10.13 konkrétně nazýván jedním z „hlavních princů“ (nebo „prvních vládců“). Podobně se ve Zjevení 10.1 a 18.21 zmiňují „silní“ andělé, kteří jsou mocnější než ostatní. Nejen, že se andělé liší autoritou a mocí, existuje také více druhů duchovních bytostí než jen andělé, jako jsou cherubíni a serafové.
Také vidíme různé řady duchovních bytostí
ve verších, jako je Efezským 6.12, kde se říká, že křesťané zápasí proti „vládcům“ (archē), „autoritám“ (exousia) a „světovládcům“ (kosmokratōr), kteří jsou duchovními silami zla. Nejsou to jen různá slova k popisu stejných duchovních bytostí; tito představují různé úrovně autority a moci v duchovním světě. Podobně Koloským 1.16 zmiňuje „trůny“ (thronos), vrchnosti (kuriotēs), vládce (archē) a „autority“ (exousia), a to jsou různé pozice v Království Božím a Církvi.
Bůh vládne všem duchovním bytostem různých úrovní a sil a říká se jim „bohové“. Ve skutečnosti existuje mnoho „bohů“ (1. Korintským 8.5). Proto je Bůh nazýván Bohem „Nejvyšším“ (Gn 14.18) – protože je mnohem větší než všichni ostatní bohové. Ve skutečnosti je Bůh nazýván „Nejvyšším“ Bohem více než padesátkrát
ve Starém zákoně a devětkrát v Novém zákoně.
Když Bůh stvořil lidstvo, nadále dovoloval bytostem, které stvořil, aby pod ním vládly. Dal Adamovi a Evě vládu nad zvířaty (Gn 1.28) a odpovědnost za správu zahrady Eden (Gn 2.15). Později, jak se lidská populace na zemi zvyšovala, Bůh přikázal, aby byli ustanoveni vládci a soudci, aby mu pomohli vládnout (2M 18.21-23; Dt 16.18). I v budoucím mesiášském Království bude mít Bůh „podvládce“, kteří mu a Pánu Ježíši pomohou vládnout (Iz 1.26; Jer 3.15; 23.4; Ez 44.24; Mt 19.28; 1. Kor. 6.2; Samozřejmě, že největším příkladem toho, jak Bůh dovolil jedné ze svých bytostí vládnout, bylo, když dal svému jednorozenému Synu, Ježíši Kristu, „všechnu moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28.18) a postavil ho do svého vlastního
jako pravá ruka, „vysoce nad každé vládce, autoritu, moc a panství a každé jméno, které se jmenuje… a [Bůh] podřídil všechno pod jeho [Ježíšovi] nohy“ (Ef. 1.21- 22). Bůh učinil svého Syna Ježíše vládcem svého stvoření (Zj 3.14).
Když začala křesťanská církev, Bůh pokračoval ve svém vzoru získávání pomoci ze svého stvoření, aby vládl, a tak prostřednictvím Pána Ježíše Krista zřídil služby, aby vládl a vyzbrojoval Církev. Kristus dal vybavení služeb apoštolů, proroků, evangelistů, pastorů a učitelů, aby Mu pomohli spravovat Církev a „připravovat Boží lid na díla služby“ (Ef. 4.11-13 NIV84). Proto Pavel mluví o autoritě, kterou má od Pána jako apoštol, což je stejná autorita, jakou mají jiní povolaní vůdci od Pána (2. Korintským 10.8; 13 10; 1. Tes. 4.2; Titovi 2.15). Kromě
skutečnosti, že Bůh vládne duchovnímu světu prostřednictvím rady duchovních bytostí, stejně jako vládne zemi prostřednictvím pozemských vládců a církvi prostřednictvím jmenovaných služebníků, existují dobré biblické důkazy a některé mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, se kterými se radí. Bůh by samozřejmě nepotřeboval mít božskou radu, jistě je schopen dělat věci sám, ale mít takovou radu je v souladu s Jeho milující povahou a Jeho touhou spolupracovat s Jeho stvořením. Pokud jde o mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, s nimiž se radí, mnohé kultury uznaly, že existuje nějaký druh božské rady nebo „rady mezi bohy“. Internetová encyklopedie Wikipedia poznamenává: „Koncepce božského shromáždění (nebo rady) je doložena v
archaických sumerských, akkadských, starobabylonských, staroegyptských, babylonských, kanaánských, izraelských, keltských, starořeckých a starých římských a nordických panteony“ („Božská rada“, wikipedia.org/wiki/Divine_Council). Svědectví těchto kultur je důležité, protože starověké mýty v sobě často obsahují jádro pravdy. Zejména když souhlasí s Biblí v základních faktech, jako jsou starověké zprávy o potopě, tyto mýty dodávají na věrohodnosti tomu, co Bible říká, a ukazují, že v těchto starověkých kulturách působil Bůh a zjevoval jim sebe a svou pravdu a projevil svou lásku ke všemu lidstvu. Některé biblické důkazy o tom, že Bůh má vnitřní radu, se kterou spolupracuje, jsou velmi jasné. Žalm 89.7 zmiňuje Boží božskou radu a slovo „rada“ je přeloženo z hebrejského slova sōd (#05475 סוֹד), které označuje „radu, tajnou radu, důvěrnou radu,
okruh známých přátel, shromáždění“ a také někdy k výsledkům jednání božího koncilu. Jiné verše zmiňují božskou radu (sōd) Boha. Viz komentář k Jeremjášovi 23.18, 22 a Jobovi 15.8. Božská rada Boží se ukazuje s různým stupněm jasnosti v řadě veršů ve Starém zákoně. Zatímco Bůh dodává sílu k tomu, co dělá, pracuje v souladu se svým stvořením. Pokud jde o Genesis 1.26, „Učiňme člověka k obrazu svému“, mnoho trinitářů věří, že „Bůh“ spolupracoval s ostatními „Osobami“ v Trojici, když tvořil věci, a poukazují na Genesis 1.26 jako důkazní text pro jejich argumentaci. Mnoho vědců však uznává, že tento výklad je chybný. Nedávno Michael Heiser, trinitářský teolog, napsal: „technický výzkum hebrejské gramatiky a výkladu ukázal, že Trojice není koherentní vysvětlení. …Vidět Trojici v Gn 1.26 znamená číst Nový zákon zpět do Starého
zákona, něco, co není rozumná interpretační metoda…“a Ačkoli si někteří teologové myslí, že toto použití „nás“ v Genesis 1.26 by mohlo být množné číslo majestátu (nazývané také množné číslo důrazu), kde Bůh používá množné číslo „nás“, aby se zvětšil, v tomto případě tomu tak není. Hebrejští učenci poukazují na to, že neexistuje žádný jiný příklad mluvčího používajícího množné číslo, když se oslovuje jako ten, s kým se mluví. Více k věci je však práce nedávných hebrejských učenců, která ukazuje, že množné číslo majestátu se vztahuje na podstatná jména, ale ne na slovesa. „Množné číslo majestátu existuje u podstatných jmen… ale Gen. 1.26 není o podstatných jménech – jde o slovesné tvary.“ b V Genesis 1.26 je sloveso „udělat“ ve frázi „Udělejme“ množné číslo, a tak „nás“ není množné číslo majestátu; je to Bůh, kdo mluví k
ostatním o stvoření lidstva. Nejběžnější námitkou proti „nám“ v Genesis 1.26, která se týká andělů, je, že Písmo dosvědčuje, že Bůh stvořil lidstvo. Ale Bůh mohl snadno vést radu, se kterou se poradil, a poté vykonal práci, pro kterou se rozhodli. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že v Boží božské radě, stejně jako v mnoha radách a podnikových radách, členové neiniciují ani nejednají v takové míře, jako by podporovali a dávali podněty, a také se učili, co se dělá a proč. Zdá se, že toto je jistě závěr, který vyvozujeme z Daniela 4, kde se „rozkaz strážců“ také nazývá „rozkaz Nejvyššího“ (Dan. 4.17, 24. Viz komentář k Dan. 4.17) . Nový zákon nám také ukazuje, že Bůh spolupracuje s vůdci, aby vládli svému stvoření. Již jsme viděli, že dal „veškerou autoritu“ Ježíši Kristu a působí skrze něj, aby jmenoval a řídil vedoucí, kteří řídí křesťanskou církev.
Ačkoli Nový zákon nemá verše, které jsou tak jasné jako starozákonní verše o radě božského ducha, existují odkazy Nového zákona, které vyvozují, že existuje. Pokračování Nového zákona používá výraz „Nejvyšší“ nebo „Nejvyšší Bůh“, když odkazuje na pravého Boha (Marek 5.7; Lukáš 8.28; Skutky 7.48; 16.17; Židům 7.1), což naznačuje že pisatelé Nového zákona uznali, že kromě Něho existují i jiní „bohové“. Ačkoli mnoho křesťanů předpokládalo, že ostatní „bohové“ jsou démoni, není důvod předpokládat, že to tak musí být všichni, zvláště ve světle odkazů Starého zákona o božské radě bohů.
Existuje mnoho důkazů, že Bůh pracuje s vnitřní radou duchovních bytostí, aby řídil své stvoření. I když však Boží božská rada má v písmech rozsáhlou podporu, v Bibli se na ni příliš neklade. Přílišné
zdůrazňování Boží rady by ubíralo na cti, která náleží Bohu. Bůh je stále Stvořitel, Nejvyšší a Ten, kdo by měl získat slávu jak od ducha, tak od lidských bytostí.
Informace o Boží božské vnitřní radě jsou rozptýleny po celé Bibli. Například kromě Genesis 1.26 existuje několik dalších veršů, ve kterých Bůh používá „nás“ nebo říká „nech nás“. Patří mezi ně Genesis 3.22; 11.7; a Izajáš 6.8. Daniel 4 ukazuje, jak Bůh spolupracuje s radou „pozorovatelů“. Daniel 7.10 a 7 26 ukazují, že Bůh pracuje se skupinou duchovních soudců, aby soudil Antikrista, a je pravděpodobné, že tito soudci jsou stejní jako 24 starších ve Zjevení 4 4 a soudci ve Zjevení 20.4. Kromě setkání se svou vnitřní božskou radou se Bůh také někdy setkává s většími všeobecnými shromážděními duchovních bytostí. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:39:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To umím taky, podívej:
V. kapitola Dovršení zjevení Nejsvětější Trojice v Novém zákoně.
Pojednávat o zjevení tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého v Novém zákoně není
jednoduché. Obtíž spočívá v tom, že novozákonní spisy nepodávají
v každé jednotlivé výpovědi dovršený trinitární obraz Boha. Tvrzení, že
Nový zákon nezná trinitární dogma ve smyslu jedné Boží přirozenosti a
tří Božích osob, by nás proto nemělo překvapovat. Na novozákonní spisy
musíme spíše pohlížet jako na velkolepé svědectví o přechodu
od starozákonního obrazu Boha (a tomu odpovídajícího pojímání Božího
ducha, slova, moudrosti), k vyznání Boha Otce, Syna a Ducha svatého. I
v Novém zákoně tedy platí, že prožívaná víra v tajemství předchází
reflexivní a verbální uchopení vlastního obsahu této víry.
I v trinitologii platí (podobně jako
v christologii), že normou víry v Nejsvětější Trojici není jednotlivý
novozákonní výrok vytržený z celkového kontextu, nýbrž Nový zákon jako
celek. A to v souvislosti s vypovídací hodnotou Starého zákona.
Dále si musíme uvědomit, že plné poznání
Ježíše jako Krista jako Božího Syna se ale neodehrává primárně
na verbální rovině, nýbrž prostřednictvím životního příběhu Muže
z Nazareta. Máme-li před sebou schéma č. 1, pak by nám mělo být jasné,
že vtělená forma synovství představuje jak osobní identitu Ježíše
Krista, tak jeho celoživotní drama. Historickou postavu totiž nemůžeme
oddělovat od jejího životního příběhu. Zatímco první dimenze synovství
je převážně záležitostí vnitřního Mistrova života, druhá dimenze má
rozměr zjevení adresovaného nám. Na kříži se totiž v dějinách a v těle
dokonale vyjadřuje tajemství věčného Synova sebedarování Otci. A
také to, jakým Mesiášem Ježíš je, jakou spásu přinesl. A proto také
teprve v oné hodině se trhá chrámová opona (srov. Mt 27, 51 par.) a
otvírá se tak před námi přístup k pravému obrazu živého Boha.
V.1. Osoby Trojice se zjevují, oslavují navzájem
V teologických pojednáních o novozákonním zjevení
Boha Otce, Syna a Ducha svatého se podobně jako v christologii setkáváme
s velkým důrazem na skutečnost, že vtělený Syn zjevuje Otce. Nejedná se
o abstraktní vztah, neboť Syn zjevuje svého Otce celým svým životním
příběhem. Nedivme se proto, že Ježíš sám primárně nehlásal nějakou
trinitologii, nýbrž Boží království a naplňoval Otcův plán naší spásy.
Frekvence, s jakou Ježíš hovořil o Bohu
jako o Otci, a vyjevoval tak jeho jméno lidem, se nedá srovnat ani se
Starým zákonem, ani s dobovou praxí. Jeho „ Abba“ (srov. Mk 14, 36) v té době i pohoršovalo svou důvěrností.
Ježíš z Nazareta nezjevuje v první řadě
sebe, nýbrž celým svým životem zásadně ukazuje na Otce (srov. např. Jan
14, 9), oslavuje Otce (srov. Jan 17,4). Jestliže Syn zjevuje Otce a
klade ho jako svého Boha na první místo ve středu svého zájmu, pak
Hospodin - Otec klade do středu svého zájmu Syna, který je v jistém
smyslu jeho Bohem.
V Novém zákoně se ale také projevuje
skutečnost, že Syn zjevuje Ducha svatého. Duch svatý ale zjevuje také
Otce, tedy celou Trojici. O tom svědčí vrcholné vyjádření trinitárního
mystéria v Mt 28, 19, v němž se , jak uvidíme později, promítá hlubší
povelikonoční porozumění tomuto mystériu ze strany prvotní církve, které
se realizuje v Duchu, jenž uvádí učedníky do celé pravdy. (srov. Jan
16, 13. srov. 1 Kor 2, 10-11).
Tato skutečnost vzájemného zjevování a oslavování
osob Trojice v dějinách spásy výmluvným způsobem zjevuje vnitrobožské
vztahy. Žádná z osob není zaměřena na sebe, nýbrž důsledně je a působí
ve vztahu naprostého sebedarování a vyjití ze sebe směrem k druhému či
druhým dvěma. Platí-li tedy, že Bůh je láska ( srov. 1 Jan 4,8), pak to může být jedině Trojjediný.
V.2. Otec Ježíše Krista, definitivním způsobem zjevený jediný Bůh otců
Nejde pouze o to, že existuje jediný Bůh,
nýbrž také o to, že tento jediný Bůh Otec se definitivně zjevil
v Ježíši Kristu a v Duchu.
Celý nový zákon je nejen
christocentrický, protože Otec klade do středu svého zájmu vtěleného
Syna, ale také důsledně „teocentrický“, protože Syn a po jeho vzoru také
jeho učedníci kladou do středu svého zájmu důsledně jediného Boha Otce.
Veškerá primární iniciativa vychází z Otce, který posílá/daruje/vydává
svého Syna v Duchu svatém a vyvoluje jeho bratry (srov. Řím 8, 28-30). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:07:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A proč sem kopíruješ něco co se netýkš tématu o kterém mluvíme? Jsi padlý ma hlavu? |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:27:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To jsem ti udělal pro radost, ať se cítíš jao doma. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:24:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gen.1.26 studuj.
A Bůh řekl: „Učiňme lidstvo k obrazu našemu, podle naší podoby; a ať panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad dobytkem a nad celou zemí a nad každým plazem, který se plazí po zemi." Bible viz další překlady. "Učiňme." Toto „učiňme“ je Bůh, který mluví ke své božské radě, což je rada duchovních bytostí, se kterými Bůh spolupracuje při vládnutí a řízení svého stvoření. Boží rada je důležitou, ale ne běžně chápanou částí Písma, takže si zaslouží nějaké vysvětlení.
Bůh je láska. Tento jednoduchý výrok vysvětluje, proč Bůh stvořil vesmír tak, jak to udělal, a osídlil jej jak duchovními, tak lidskými bytostmi. Bůh také dal těmto bytostem svobodnou vůli, aby s nimi mohl komunikovat a ony Mu mohly sloužit a jednat s Ním, protože se tak rozhodly z lásky. Když Bůh stvořil vesmír a později, když stvořil lidstvo a poté církev, požádal o pomoc své stvořené bytosti, aby Mu pomohly řídit stvoření. Bůh nevládne nad svými stvořenými bytostmi jako tyran, každé rozhodnutí činí sám a přikazuje svému stvoření, aby splnilo jeho přání. Spíše s nimi Bůh pracuje a dovoluje jim, aby Mu pomáhali řídit Jeho vesmír. Důkazy pro to existují v celé Bibli.
Když například Bůh stvořil anděly a jiné duchovní bytosti, vytvořil mezi nimi různé kategorie a hierarchie, aby při práci se svým stvořením existoval řád. Vidíme to mnoha různými způsoby a na různých místech v Písmu. Například, když Bůh stvořil anděly, stvořil je s různými schopnostmi a v různých pozicích. Některé z nich učinil „archanděly“ (archangelos; #743 ἀρχάγγελος), což je slovo postavené z řecké předpony archi (náčelník; nejvyšší; první) a slova angelos (posel; „anděl“). „Archanděl“ znamená „hlavní anděl“ nebo „vládnoucí anděl“ a křesťanský svět by mnohem lépe porozuměl strukturám autority duchovního světa, kdyby řecké slovo archangelos bylo přeloženo jako „vládnoucí anděl“ namísto přepisu jako „ archanděl."
Andělský svět má hierarchii, kde někteří andělé vládnou ostatním. Vládnoucí anděl Michael je v Danielovi 10.13 konkrétně nazýván jedním z „hlavních princů“ (nebo „prvních vládců“). Podobně se ve Zjevení 10.1 a 18.21 zmiňují „silní“ andělé, kteří jsou mocnější než ostatní. Nejen, že se andělé liší autoritou a mocí, existuje také více druhů duchovních bytostí než jen andělé, jako jsou cherubíni a serafové.
Také vidíme různé řady duchovních bytostí ve verších, jako je Efezským 6.12, kde se říká, že křesťané zápasí proti „vládcům“ (archē), „autoritám“ (exousia) a „světovládcům“ (kosmokratōr), kteří jsou duchovními silami zla. Nejsou to jen různá slova k popisu stejných duchovních bytostí; tito představují různé úrovně autority a moci v duchovním světě. Podobně Koloským 1.16 zmiňuje „trůny“ (thronos), vrchnosti (kuriotēs), vládce (archē) a „autority“ (exousia), a to jsou různé pozice v Království Božím a Církvi.
Bůh vládne všem duchovním bytostem různých úrovní a sil a říká se jim „bohové“. Ve skutečnosti existuje mnoho „bohů“ (1. Korintským 8.5). Proto je Bůh nazýván Bohem „Nejvyšším“ (Gn 14.18) – protože je mnohem větší než všichni ostatní bohové. Ve skutečnosti je Bůh nazýván „Nejvyšším“ Bohem více než padesátkrát ve Starém zákoně a devětkrát v Novém zákoně.
Když Bůh stvořil lidstvo, nadále dovoloval bytostem, které stvořil, aby pod ním vládly. Dal Adamovi a Evě vládu nad zvířaty (Gn 1.28) a odpovědnost za správu zahrady Eden (Gn 2.15). Později, jak se lidská populace na zemi zvyšovala, Bůh přikázal, aby byli ustanoveni vládci a soudci, aby mu pomohli vládnout (2M 18.21-23; Dt 16.18). I v budoucím mesiášském Království bude mít Bůh „podvládce“, kteří mu a Pánu Ježíši pomohou vládnout (Iz 1.26; Jer 3.15; 23.4; Ez 44.24; Mt 19.28; 1. Kor. 6.2; Samozřejmě, že největším příkladem toho, jak Bůh dovolil jedné ze svých bytostí vládnout, bylo, když dal svému jednorozenému Synu, Ježíši Kristu, „všechnu moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28.18) a postavil ho do svého vlastního jako pravá ruka, „vysoce nad každé vládce, autoritu, moc a panství a každé jméno, které se jmenuje… a [Bůh] podřídil všechno pod jeho [Ježíšovi] nohy“ (Ef. 1.21- 22). Bůh učinil svého Syna Ježíše vládcem svého stvoření (Zj 3.14).
Když začala křesťanská církev, Bůh pokračoval ve svém vzoru získávání pomoci ze svého stvoření, aby vládl, a tak prostřednictvím Pána Ježíše Krista zřídil služby, aby vládl a vyzbrojoval Církev. Kristus dal vybavení služeb apoštolů, proroků, evangelistů, pastorů a učitelů, aby Mu pomohli spravovat Církev a „připravovat Boží lid na díla služby“ (Ef. 4.11-13 NIV84). Proto Pavel mluví o autoritě, kterou má od Pána jako apoštol, což je stejná autorita, jakou mají jiní povolaní vůdci od Pána (2. Korintským 10.8; 13 10; 1. Tes. 4.2; Titovi 2.15). Kromě skutečnosti, že Bůh vládne duchovnímu světu prostřednictvím rady duchovních bytostí, stejně jako vládne zemi prostřednictvím pozemských vládců a církvi prostřednictvím jmenovaných služebníků, existují dobré biblické důkazy a některé mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, se kterými se radí. Bůh by samozřejmě nepotřeboval mít božskou radu, jistě je schopen dělat věci sám, ale mít takovou radu je v souladu s Jeho milující povahou a Jeho touhou spolupracovat s Jeho stvořením. Pokud jde o mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, s nimiž se radí, mnohé kultury uznaly, že existuje nějaký druh božské rady nebo „rady mezi bohy“. Internetová encyklopedie Wikipedia poznamenává: „Koncepce božského shromáždění (nebo rady) je doložena v archaických sumerských, akkadských, starobabylonských, staroegyptských, babylonských, kanaánských, izraelských, keltských, starořeckých a starých římských a nordických panteony“ („Božská rada“, wikipedia.org/wiki/Divine_Council). Svědectví těchto kultur je důležité, protože starověké mýty v sobě často obsahují jádro pravdy. Zejména když souhlasí s Biblí v základních faktech, jako jsou starověké zprávy o potopě, tyto mýty dodávají na věrohodnosti tomu, co Bible říká, a ukazují, že v těchto starověkých kulturách působil Bůh a zjevoval jim sebe a svou pravdu a projevil svou lásku ke všemu lidstvu. Některé biblické důkazy o tom, že Bůh má vnitřní radu, se kterou spolupracuje, jsou velmi jasné. Žalm 89.7 zmiňuje Boží božskou radu a slovo „rada“ je přeloženo z hebrejského slova sōd (#05475 סוֹד), které označuje „radu, tajnou radu, důvěrnou radu, okruh známých přátel, shromáždění“ a také někdy k výsledkům jednání božího koncilu. Jiné verše zmiňují božskou radu (sōd) Boha. Viz komentář k Jeremjášovi 23.18, 22 a Jobovi 15.8. Božská rada Boží se ukazuje s různým stupněm jasnosti v řadě veršů ve Starém zákoně. Zatímco Bůh dodává sílu k tomu, co dělá, pracuje v souladu se svým stvořením. Pokud jde o Genesis 1.26, „Učiňme člověka k obrazu svému“, mnoho trinitářů věří, že „Bůh“ spolupracoval s ostatními „Osobami“ v Trojici, když tvořil věci, a poukazují na Genesis 1.26 jako důkazní text pro jejich argumentaci. Mnoho vědců však uznává, že tento výklad je chybný. Nedávno Michael Heiser, trinitářský teolog, napsal: „technický výzkum hebrejské gramatiky a výkladu ukázal, že Trojice není koherentní vysvětlení. …Vidět Trojici v Gn 1.26 znamená číst Nový zákon zpět do Starého
zákona, něco, co není rozumná interpretační metoda…“a Ačkoli si někteří teologové myslí, že toto použití „nás“ v Genesis 1.26 by mohlo být množné číslo majestátu (nazývané také množné číslo důrazu), kde Bůh používá množné číslo „nás“, aby se zvětšil, v tomto případě tomu tak není. Hebrejští učenci poukazují na to, že neexistuje žádný jiný příklad mluvčího používajícího množné číslo, když se oslovuje jako ten, s kým se mluví. Více k věci je však práce nedávných hebrejských učenců, která ukazuje, že množné číslo majestátu se vztahuje na podstatná jména, ale ne na slovesa. „Množné číslo majestátu existuje u podstatných jmen… ale Gen. 1.26 není o podstatných jménech – jde o slovesné tvary.“ b V Genesis 1.26 je sloveso „udělat“ ve frázi „Udělejme“ množné číslo, a tak „nás“ není množné číslo majestátu; je to Bůh, kdo mluví k
ostatním o stvoření lidstva. Nejběžnější námitkou proti „nám“ v Genesis 1.26, která se týká andělů, je, že Písmo dosvědčuje, že Bůh stvořil lidstvo. Ale Bůh mohl snadno vést radu, se kterou se poradil, a poté vykonal práci, pro kterou se rozhodli. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že v Boží božské radě, stejně jako v mnoha radách a podnikových radách, členové neiniciují ani nejednají v takové míře, jako by podporovali a dávali podněty, a také se učili, co se dělá a proč. Zdá se, že toto je jistě závěr, který vyvozujeme z Daniela 4, kde se „rozkaz strážců“ také nazývá „rozkaz Nejvyššího“ (Dan. 4.17, 24. Viz komentář k Dan. 4.17) . Nový zákon nám také ukazuje, že Bůh spolupracuje s vůdci, aby vládli svému stvoření. Již jsme viděli, že dal „veškerou autoritu“ Ježíši Kristu a působí skrze něj, aby jmenoval a řídil vedoucí, kteří řídí křesťanskou církev.
Ačkoli Nový zákon nemá verše, které jsou tak jasné jako starozákonní verše o radě božského ducha, existují odkazy Nového zákona, které vyvozují, že existuje. Pokračování Nového zákona používá výraz „Nejvyšší“ nebo „Nejvyšší Bůh“, když odkazuje na pravého Boha (Marek 5.7; Lukáš 8.28; Skutky 7.48; 16.17; Židům 7.1), což naznačuje že pisatelé Nového zákona uznali, že kromě Něho existují i jiní „bohové“. Ačkoli mnoho křesťanů předpokládalo, že ostatní „bohové“ jsou démoni, není důvod předpokládat, že to tak musí být všichni, zvláště ve světle odkazů Starého zákona o božské radě bohů.
Existuje mnoho důkazů, že Bůh pracuje s vnitřní radou duchovních bytostí, aby řídil své stvoření. I když však Boží božská rada má v písmech rozsáhlou podporu, v Bibli se na ni příliš neklade. Přílišné
zdůrazňování Boží rady by ubíralo na cti, která náleží Bohu. Bůh je stále Stvořitel, Nejvyšší a Ten, kdo by měl získat slávu jak od ducha, tak od lidských bytostí.
Informace o Boží božské vnitřní radě jsou rozptýleny po celé Bibli. Například kromě Genesis 1.26 existuje několik dalších veršů, ve kterých Bůh používá „nás“ nebo říká „nech nás“. Patří mezi ně Genesis 3.22; 11.7; a Izajáš 6.8. Daniel 4 ukazuje, jak Bůh spolupracuje s radou „pozorovatelů“. Daniel 7.10 a 7 26 ukazují, že Bůh pracuje se skupinou duchovních soudců, aby soudil Antikrista, a je pravděpodobné, že tito soudci jsou stejní jako 24 starších ve Zjevení 4 4 a soudci ve Zjevení 20.4. Kromě setkání se svou vnitřní božskou radou se Bůh také někdy setkává s většími všeobecnými shromážděními duchovních bytostí. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:39:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To umím taky, podívej:
11. díle nalistujeme v monografii stranu 190.
V. kapitola "Dovršení zjevení Nejsvětější Trojice v Novém zákoně"
V. 3. Synovo božství
V.3.1. Předvelikonoční projevy Ježíšova vědomí jeho vlastní identity
Věděl předvelikonoční Ježíš, že je Bůh,
anebo jsou novozákonní texty, které o tomto Ježíšově sebevědomí určitým
způsobem vypovídají, spíše výrazem povelikonoční víry prvotní křesťanské
komunity?
V první řadě je třeba si uvědomit, že nyní hovoříme o lidském vědomí Ježíše z Nazareta, nikoli o božském
vědění Syna, které je společné všem třem osobám Trojice. Dále je nutno
podtrhnout, že před Velikonocemi nemůžeme mluvit o dokonaném zjevení
Syna, tedy ani Trojice. Je to zjevení probíhající. Pravá osobní identita
Ježíše z Nazareta se totiž zjevuje v pointě jeho životního příběhu a nemůže být jasně zřetelná před naplněním celého dramatu (srov. Mk 15,37–39). Zároveň je třeba říct, že:
"Celé apoštolské hlásání se zakládá
na přesvědčení o Ježíšově vědomí, že je Synem, kterého Otec poslal. Bez
tohoto Ježíšova vědomí by pozbyla jakéhokoli smyslu nejen christologie,
ale i celá soteriologie." – MTK, Iam bis de christologia, dokument z 31. 5. 1986, č. 2.1.
Důležitou indikací je titul "Syn
člověka", který je pro předvelikonočního Ježíše typický. Evangelia ho
uvádějí velmi často. O čem tento titul vypovídá? Syn člověka pochází
shůry (srov. Dan 7,2–14), což by mohlo odkazovat na Ježíšův božský
původ. Zároveň je to označení pro člověka jako takového (srov. např. Žl
8,5 nebo Ez 2,1–8). V jednom druhu výpovědí o "Synu člověka" se jasně
hovoří o budoucím oslavení Syna člověka. Ježíš tedy věděl, kam jeho
veřejné působení směřuje a do čeho vyústí.
Ježíš ale v evangeliích nikdy neřekne "Já
jsem Mesiáš". Jedná se o takzvané mesiášské tajemství. Navzdory tomu je
po Velikonocích Ježíš označován především Mesiáš-Kristus.
Totéž platí o titulu "syn Boží", který
byl v Ježíšově době chápán jako titul královský, neboť jím byli
ve starozákonní době označováni davidovští panovníci.
Dalším projevem Ježíšova sebevědomí je
jeho postoj vůči zákonu, který vykládal originálně podle jeho ducha,
nikoli pouze podle litery (srov. např. Mk 1,22). Sám tvrdil, že nepřišel
zákon zrušit, nýbrž naplnit (srov. Mt 5,17), což se projevuje v horské
řeči v kontrapozici mezi: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům. /.../ Já
však pravím vám...".
Nesmíme opomenout ve výčtu projevů
Ježíšova vědomí jeho synovské identity výroky, kde říká "Já jsem", čímž
zřetelně naráží na Boží jméno z Ex 3,14. Tento typ výroků se objevuje
například v Markově evangeliu (srov. Mk 6,50: 14,62) a především
v Janově evangeliu (srov. Jan 6,20: a další).
V. 3. 2. Projevy víry prvotní církve v Ježíšovo božství
Jistě není náhodou, že víra prvotní
církve v Ježíšovo božství se projevuje opět v oblasti užívání
christologických titulů. Jestliže Ježíš sám se kupříkladu k titulu
"Mesiáš" a "Syn Boží" v době svého pozemského působení stavěl způsobem kroku popření,
čímž dával najevo transcendenci své identity a svého poslání vzhledem
k dobovým představám spojovaným s těmito tituly, pak povelikonoční
komunita začala spontánně aplikovat uvedené tituly způsobem
odpovídajícím kroku nejvyšší míry.
V evangeliích Ježíšova dětství (Mt 1–2,
Lk 1–2) se dozvídáme, že Ježíš se Mesiášem a Božím Synem nestal, ale že
jím od počátku své lidské existence prostě je. Funkcionální význam titulu (význam Ježíše pro nás)
se tak stává výpovědí o osobní identitě. Také titul "Slovo" v Jan
1,1–18) ukazuje na identifikaci mezi osobou a poselstvím. Ježíš je to,
co hlásá, a hlásá to, kým je. Dalším příkladem může být skutečnost, že
Ježíš sám hlásal Boží království, zatímco prvotní církev celkem
spontánně začala hlásat Ježíše jako Krista, Pána, Spasitele.
Narážkou na Ježíšův božský statut je
bezesporu titul Kyrios, jenž se nejhojněji vyskytuje v Pavlových listech
(275x). I když označení lidské postavy zmíněným titulem mohlo znamenat
také prosté konstatování nadřazeného vztahu vůči jiné osobě nebo osobám
z titulu vlastnictví nebo politické moci, existují texty, z nichž není
obtížné vyvozovat vysokou teologickou valenci výroku "Ježíš je Pán" .
V první řadě je to 1 Kor 12,3, kde se výslovně říká, že člověk není
schopen dospět k tomuto vyznání víry bez pomoci Ducha svatého. Toto
vyznání je tudíž něčím radikálně novým, ba neslýchaným, když k jeho
pronesení potřebuje člověk takovéto pomoci shůry, což poměrně zřetelně
ukazuje na Ježíšův božský statut.
Podobné poukazy na Ježíšovo božství jsou u označení Ježíš – jako "Ženich" nového Božího lidu – církve.
Stejně tak platí, že "Spasitel –
Vykupitel" Božího lidu je ve SZ Hospodin. Ježíš je označován jako ten,
kdo vykonává Boží plán spásy, ale také vyloženě jako "Spasitel".
Nebo jestliže je pravým "Pastýřem" Božího
lidu ve SZ Hospodin, pak označení Ježíše jako "Pastýře" opět můžeme
vnímat jako poukaz na Ježíšovo božství.
V Novém zákoně se setkáváme rovněž
s několika místy, kde je Ježíš výslovně označen za Boha. Například Jan
1,1, – avšak výraz "Theos" je bez členu.
Souhrnně lze říci, že novozákonní autoři
vyznávají víru v jediného Boha – Otce a současně mnoha různými opisnými
způsoby dávají najevo svou víru v Synovo božství. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 20:44:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | CEP77 Ekumenický překlad, 1979 (podle katolického a pravoslavného kánonu) Fil 2:10-11: "aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."
Žádný Adonai!
NEB Νέα Ελληνικά βιβλία, 1901 Φιλ 2:11: "και πασα γλωσσα να ομολογηση οτι ο Ιησους Χριστος ειναι Κυριος εις δοξαν Θεου Πατρος."
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 21:30:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hebrejské Adonaj se překládá vždy řeckým Kyrios, takže Kyrios Christos je Adonai. Kdyby nebyl, nikdo by se mu neklaněl. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 02. srpen 2024 @ 22:59:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | BHS-DHNT+ Biblia Hebraica Stuttgartensia (Strong's numbers + morphology codes; KJV versification) + Delitzsch's Hebrew New Testament with Vowels and Strong's Number (DHNT'85+) ילפ 2:11: "וְכָל־ לָשׁוֹן תּוֹדֶה כִּי אָדוֹן הוּא יֵשׁוּעַ הַמָּשִׁיחַ לִכְבוֹד אֱלֹהִים הָאָב׃"
i hebrejsky je tam opět Pán :). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 02. srpen 2024 @ 23:09:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kde "tam"? Ty jako myslíš, že Pavel napsal List Filipským v hebrejštiě? Ty seš fakt "dobrej expert"! :-D :-D :-D
Nechceš tady jěště uvést Nový zákon v inuitštiě a dokázat, že v originále nebyl Beránek Boží, ale Lachtan Boží? :-D :-D :-D
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 10:33:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ...Hebrejské Adonaj se překládá vždy řeckým Kyrios, takže Kyrios Christos je Adonai.
Dolož te svůj výmysl Pismem. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 11:30:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak si otevři hebrejskou Bibli a Septuagintu, trotle. Jako "znalec Písma" to jistě dokážeš srovnat, ne? ;-) Nebo to snad nedokážeš? :-D
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 13:18:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Napiš verš trotle jinak si vymýšlíš. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:07:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš toho plnej SZ. Pokud nejsi schopen ho číst ani v hebrejštině, ani v řečtině, tvůj problém.
Přitom bude stačit, když si najdeš hebrjeské Adonaj a podíváš se na to do Septuaginty, ne? U tebe jako vysoce vzdělaného biblisty je to přece brnkačka levou zadní! ;-) Nebo se chceš nechat zahanbit, že se neorientuješ v původních jazycích Bible? :-D
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 16:46:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ježíš samozřejmě není Adonaj.
Adonaj je Hospodin, Bůh Jahwe.
Ježíš je Adon, Adoni - lidský Pán.
Žalm 110,1: Ž 110:1: Davidův žalm. Výrok Hospodinův (Bůh Jahwe) mému pánu (Ježíš): Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 19:26:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | NIkdo jiný není hoden klanění než Adonaj - Ježíšovi se bude klanět každé koleno a vyznávat, že on je Pán - Kyrios - Adonaj. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:36:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ježíš není Adonaj. Ježíš je lidský Adon, Adoni. (Pán)
Bůh je jen JEDEN.
Sk 2:22: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, MUŽE dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 TOHOTO MUŽE, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. ..................... “ 29 „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. 30 Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; .................. 32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. 33 Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte. 34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ 36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, I P Á N E M I M E S I Á Š E M “
Bůh neučinil muže Ježíše Nazaretského, potomka z Davidových beder B O H E M.
NÝBRŽ P Á N E M A M E S I Á Š E M.
Pán nerovná se Bůh (Adonai), jak lživě tvrdí trinitáři.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:53:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Presně tak Bůh je Adonai a Ježíš Adoni. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:07:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš je Adonaj, protože je Bůh. Proto taky se mu pokloní každé koleno. Protože je Bůh. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 21:58:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kristus je Pán - Kyrios, protože se mu pokloní každé koleno. Kdyby nebyl Adonaj a Bůh, byla by to modlsoslužba. Ale není. Protože on je Kyrios - Adonaj - Pán.
Bůh je jeden: jedna Trojice tří osob jediiného Boha. ;-)
Písmo je toho plné. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:04:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Opět se ti nepovedlo dokázat Ježíši, že je lhářem či pomýleným :-)) A NIKDY se ti to nepovede, i kdybys tady kupil stovky lží... :-)
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Jsi obyčejný politováníhodný žabař, který si ve své pýše myslí, že lépe než Ježíš ví, kdo je JEDINÝM PRAVÝM BOHEM. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:09:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "ačkoliv byl Boží přirozenosti, přesto nelpěl na své rovnosti s Bohem" - to stačí k prokázání Ježíšova Božství
nebo třeba: "vše nese svým mocným slovem" - to stačí k prokázání Ježíšova Božství
nebo: "Dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM"" - i toto stačí k prokázání Ježíšova Božství
a tak dále, nýmandi ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:15:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Chlapče, poslouchej : ŽÁDNÁ TVÁ FALEŠNÁ DOMNĚNKA NESTAČÍ NA TO, ABYS VYVRÁTIL JEŽÍŠOVA SLOVA:
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Jsi obyčejný politováníhodný žabař, který si ve své pýše myslí, že lépe než Ježíš ví, kdo je JEDINÝM PRAVÝM BOHEM. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:29:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A přitom ví úplné ***** :). |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:47:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak když ty víš víc, tak nám napiš, jaký je rozdíl mezi aktivem, pasivem a mediim u řeckých sloves, aby se poznalo, kdo je podmětem činnosti a kdo pouze příjemcem činnosti jiného. A taky prosím, vysvětli nám rozdíl mezi řeckým eikón v Gen a morfé v Flp a mezi být učiněn (poió) a být sám o sobě (hyparchó).
Prosím také o sdělení, jak poznáme, co je podmět a co je předmět v řeckéí větě, pokud jsou obě substantiva v nominativu. A taky mi řekni, proč a kdy řecký genitiv překládáme jako český akuzativ. A potom prosím o vysvětlení, proč Ježíš o skutečnosti předcházející minulou skutečnost mluví v prézentu coby subjekt ve výroky: "Dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM". ;-)
Děkuji, pane docente! ;-)
Já totiž podle vás nic nevím, tak spoléhám na vaši erudici, znalost a vzdělanost, pane docente! ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:41:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Výborná příležitost, jak znovu dát prostor pravdě:
Syn sám o sobě říká, že je Bůh:
"Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM (Egó Eimi - JHVH)" "Já
a Otec JEDNO jsme". ... Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro
dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
"Já jsem ŽIVOT" (ne "já mám život", ale: "já JSEM ŽIVOT")
"jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě"
Apoštol Jan píše, že Ježíš je Bůh: "to
Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh, to Slovo se stalo tělem", "kdo v
ně věří, těm dal moc stát se Božími dětmi", neboli "narodit se z Boha" "A jsme v tom pravém Bohu, protože jsem v jeho Synu Ježíši Kristu - ON je ten pravý Bůh a věčný život" Tomáš ke Kristu: "můj Pán a můj Bůh" "Jednorozený Bůh, který přebývá v lůně Otcově" ;-)
Apoštolové
o tom příkazu vědéli, protože je v jejich spisu, a navíc to potvrzuje i
Justin i Irenej i praxe celé církve od počátku. Takže právě apoštolové
nám o něm řekli. Ale tobě ne, ty ani nevíš, proč by spisy NZ měly být
spisy apoštolů a slovem Božím, Ty tomu nevěříš, protože to nemáš ani jak
dokázat, že je to slovo Boží, Boží Písmo a kánon. ;-)
Ježíš
jasně mluví o rovnosti Otce i Syna i Ducha, když přikazuje křtít ve
jménu Otce i Syna i Ducha a klade je tím na roveň a přisuzuje všem třem
osobám božsakou moc rodit ve křtu k věčnému životu neboli "rodit z
Boha". A jakého Boha? Trojjediného: Otce i Syna i Ducha Svatého. ;-)
|
]
DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 22:57:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Konečně jsi prokázal, že v poznání JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA jsi daleko větší odborník než Ježíš Kristus !! :-))))
Gratuluji , politováníhodný žabaři ! |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:26:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslíš ten, který "dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM"? Jak si jako "znalec Písma" vysvětluješ, že zde Ježíš o sobě jako subjektu mluví v prézentu, když mluví o minulé skutečnosti? Poraď mi, osvětli mi to, ó velký imáme, který znáš taje biblickcýh jazyků! ;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:32:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To jsem zde už vysvětloval 30x. Dohledej si to, jestli tě to zajímá.
Ty si to při své genialitě určitě vysvětluješ tak, že Ježíš těmi slovy přiznal, že v té modlitbě k Bohu lhal... :-) J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Sobota, 03. srpen 2024 @ 23:45:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nevysvětloval ani jednou. Jestli jsi opět spamoval kopírovnáním nějakých blábolů, kterým sám nerozumíš, to nevím, protže spamy nečtu, ale ty sám jsi to nevysvětlil ani jednou, proč on mluví v prézentu v kontextu minulé skutečnosti. Polkud tomu rozumíš, jistě to zvládneš mně, nepoučenému a nevzdělanému, vysvětlit třemi větami. Děkuju předem! ;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:08:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nevíš nečteš nerozumíš bloudíš. Tvoje chyba. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:31:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Moje výhra. Protože spamy mají nulovou hodnotu. Ale to ty nevíš, protože neumíš nic než CtrlC a CtrlV. Samostatné myšlení je pro tebe terra incognita;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:10:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tvoje prohra a totální hloupost nic mezi tím. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:21:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak když já jsem hloupý a ty chytrý, vysvětli mi prosím, jaký je orzdíl mezi řeckým eikón v Gen a morfé ve Flp a mezi poió u Adama v Gen a hyparchó u Krista ve Flp. Chci vidět tvoji chytrost a výhru, "učenče"! ;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 22:25:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A proč bych to dělal?!? |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 22:46:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Právě že bys to neudělal, protože seš dutohlav! ;-)
|
]
|
|
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 14:09:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | | Pepo, Pepo, lhát se nemá a už vůbec ne na křesťanském portále. |
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 14:16:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Willy, Willy, a v čemže lžu ? |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 17:14:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
To je jednoduché Willy. Tak přestaň lhát. Obzvlášť na křesťanském portále. |
]
|
|
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 11:51:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Proč?
Typická otázka nevěřicího.
Nic si z toho nedělej, jednou i ty uvěříš.
Galatským 2, 19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji
už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve
víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. |
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 12:09:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Další, co neumí číst a reagovat k věci, k tématu :-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 12:36:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Při čtení Božího slova nestačí pouze umět číst.
Na rozdíl od apoštola Pavla, který měl víru, ty jsi svými slovy odhalil, že ji nemáš. Proto tě Kristus vyzývá, aby jsi mu začal věřit.
- Židům 11, 6 [www.biblenet.cz]Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 12:43:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Já vím leonete, že máš zalíbení mluvit z cesty anebo v jinotajích :-). V tom ses nijak nezměnil.
Tobě mohou rozumět jen "zasvěcení". Nezasvěceným neprozradíš, co myslíš k tématu, protože ty tajnosti jsou pouze pro zasvěcené... |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 12:57:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdybych ti něco prozradil, nebo jiným, zbavil bych vás radosti z Krista Ježíše.
Komu není dáno, nepochopí.
- Matouš 18, 3 [www.biblenet.cz]a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:01:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No, dobře....
A teď k věci :
"Proč apoštol Pavel, když promlouval na Areopagu v Aténách a vykládal v několika slovech tamějším pohanům křesťanské učení (Skutky 17, 22 - 34) o Bohu, nemluví nic o tom, že Bůh za nás zemřel, ani že Bůh sestoupil na zem, že se vtělil, vzal na sebe lidské tělo, což bývají stěžejní a základní ortodoxní informace o Bohu -
- ale mluví, že Bůh povolal člověka, muže, skrze kterého bude soudit svět, kterého k tomu určil. A všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.
Proč to ap. Pavel takto říkal ? " |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:25:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A říkal to apoštol Pavel nebo Kristus v něm? "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus." |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:31:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | K tomu si napiš svůj článek.
Tady je jiné téma:
"Proč apoštol Pavel, když promlouval na Areopagu v Aténách a vykládal v několika slovech tamějším pohanům křesťanské učení (Skutky 17, 22 - 34) o Bohu, nemluví nic o tom, že Bůh za nás zemřel, ani že Bůh sestoupil na zem, že se vtělil, vzal na sebe lidské tělo, což bývají stěžejní a základní ortodoxní informace o Bohu -
- ale mluví, že Bůh povolal člověka, muže, skrze kterého bude soudit svět, kterého k tomu určil. A všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.
Proč to ap. Pavel takto říkal ? " |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:32:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Protože tak jeho ústy promluvil Kristus.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:40:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Takže Kristus viděl správné, že se Atéňanům nemá mluvit nic o tom, že Bůh za nás zemřel, ani že Bůh sestoupil na zem, že se vtělil, vzal na sebe lidské tělo, což bývají stěžejní a základní ortodoxní (trinitární) informace o Bohu .
OK. Asi ano. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:51:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jako vždy se vyhýbáš souvislostem a proto kladeš chybnou otázku.
Sk 17,18 Rozmlouvali
s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co
nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás
chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o
Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. atd.....
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 14:02:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ano, správně.
Pavel s nimi mluvil o Ježíšovi a zmrtvýchvstání. Stejně tak na Areopagu. Nemluvil o Ježíši nic jiného, než toto:
30 Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
A já se ptám PROČ. Proč jim neřekl nic z toho, co je základním trinitárním učením ? Že Bůh sestoupil z nebe, vzal na sebe lidské tělo, ten Bůh v lidském těle za nás zemřel,.. ?
Takto to vypadá, jako by ap. Pavel byl takový LEONET, a mluvil s Atéňany v jinotajích, podstatné věci zamlčel... :-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Neděle, 04. srpen 2024 @ 14:14:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jestě jednou, nestačí pouze číst, ale i věřit a myslet.
Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. Pak
ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi
bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš.
Co ti na tom není jasné? Oni už slyšeli o Ježíšovi a zmrtvých vstání. Proč by to měl opakovat?
Pavel nemohl tušit, že se mnozí budou přidržovat jednotlivých výroků bez ohledu na souvislostí a vytvářet na tom základě sekty a tisíce rozličných učení.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 14:22:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Proč by to měl opakovat ? Vždyť to Pavel zopakoval :-)
Vše podstatné o Bohu jim řekl. A také vše podstatné o Ježíši.
Nemluvil akorát nic o vymyšlených trinitárních fabulacích a kudrlinkách.
Z jednoduchého důvodu - protože nevěřil v Boha Trojici. Nevěděl nic o vtělení, nevěděl nic o tom, že to Bůh za nás zemřel,... |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:24:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ö vtělení Pavel samozřejmě věděl, proto také napsal: "Ačkoliv byl Boží přirozenosti Bohu, a přece na své rovnosti s Bohem nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."
Nebo: "Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu"
Stejně jako o jehoi Božství: "Ačkoliv byl Boží přirozenosti Bohu, a přece na své rovnosti s Bohem nelpěl"
nebo: "v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem."
Stejně jako o Trojici: - mluví o Bohu Otci, mluví o Synu rovném Bohu, mluví o Duchu Boha, který se v nás jako osoba přimlouvá a k nám promlouvá. ;-)
|
]
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:31:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Otec je Bůh Ježíš je Bůh Duch je Bůh - a ti tři JEDNO jsou neboli jeden Bůh ve třech osobách neboli Trojice.
;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:08:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Pouze Bůh Otec je jediný Bůh. Kromě něj žádný jiný neexistuje, říká to sám Bůh Otec.
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 44:8: "Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 44:6: "Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 45:21: "Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 45:21: "Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mal 2:10: "Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců?"
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mar 12:28-32: "Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;" |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:23:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Otec je Bůh Ježíš je Bůh Duch je Bůh - a ti tři JEDNO jsou neboli jeden Bůh ve třech osobách neboli Trojice: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatéhho" neboli slovo Pána proti slovu nějakého mouly z Horní Dolní mikima. ;-)
;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:08:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Pouze Bůh Otec je jediný Bůh. Kromě něj žádný jiný neexistuje, říká to sám Bůh Otec.
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 44:8: "Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 44:6: "Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 45:21: "Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 45:21: "Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mal 2:10: "Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců?"
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mar 12:28-32: "Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;" |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 21:24:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Otec je Bůh Ježíš je Bůh Duch je Bůh -
a ti tři JEDNO jsou neboli jeden Bůh ve třech osobách neboli Trojice:
"ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatéhho" neboli slovo Pána proti slovu
nějakého mouly z Horní Dolní mikima. ;-)
;-)
|
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 22:34:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | B21 Bible21, 2015, včetně DTK
Mk 12:28-34: "Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“ Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“ Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat." |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pondělí, 05. srpen 2024 @ 22:52:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pověz, chytrouši, proč? ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:16:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už jsem ti jednou psal, co je v Písmu, ale přesto zde píšeš, co tam není:
nikde tam není, že povolal člověka, ale že určil, že právě tento muž (Ježíš Kristus) bude soudcem. Nesmíš ohýbat a měnit Písmo, pak ti z toho lezou různé nesmysly.
A že Bůh za nás zemřel a že Bůh sestoupil na zem a vtělil se a vzal na sebe lidské tělo říká Pavel jasně v Listu Filipským:
Ačkoli byl Boží přirozenosti, nelpěl na své rovnosti s Boheml, - to znamená dříve než přišel, byl Bůh
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. - neboli vtělil se a stal se člověkem, tedy něčím, čím předtím nebyl, i když byl už předtím, než se vtělil, protože se stal někdo, kdo tedy byl předtím ;-)
A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
- a ve svém lidství byl jako preexistujícící Bůh ukřižován ;-)
- a pak byl ve svém lidství vyvýšen a všichni se mu klaněli jako Bohu - Pánu - Adonajovi ;-)
Pokud řííkáš něco jiného, říkáš něco, co není v Písmu, ale jen ve tvojí hlavě, ale naopak popíráš to, co je evidnetně a výslovně v Písmu, ťunťo. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:25:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Takové falešné dezinterpretace a dezinformace Pavel naštěstí Atéňanům na Areopagu neříkal, takže měli šanci uvěřit ve správného Jediného Pravého Boha a Pána Ježíše Krista.
A obdržet tak věčný život. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:30:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není dezinterpretace, to jsou přímo Pavlova slova, takže víme, čemu věřil a co vyznával. A tak víme, že měl stejnou víru jako ostatní apoštolové, tedy že Ježíš je Bůh, který se stal člověkem, aby nás spasil a přivedl zpět do lůna Trojice. ;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 17:12:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, chlapečku :-))
Ze lží tě usvědčuje Ježíš Kristus :
J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. |
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 17:30:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hele, chlíváku, jestli máš zase chuť na chlapečky, zajdi si za psychiatričkou, ať s tím neotravješ cizí lidi. ;-)
"A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu - On je ten pravý Bůh a věčný život", "který nese věky svým mocným slovemm", který je Slovo, které je Bůh a skrze které bylo vše stvořeno; který je jednorozený Bůh v náruči Otce; který je život a vzkříšení; který dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM.
;-)
|
]
DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 17:49:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Odpal, nejsem zvědavý na tvé žvásty. |
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 17:55:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu - On je ten pravý Bůh a věčný život", "který nese věky svým mocným slovemm", který je Slovo, které je Bůh a skrze které bylo vše stvořeno; který je jednorozený Bůh v náruči Otce; který je život a vzkříšení; který dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM.
;-)
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 04. srpen 2024 @ 13:05:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ale to se ti leonete popletlo :-)
Já apoštolu Pavlovi věřím. Věřím, že je to tak jak říká Atéňanům na Areopagu.
Ptám se PROČ, abych nastavil zrcadlo vám, kteří věříte jinak než apoštol Pavel.
|
]
Re: AREOPAG (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:26:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty Pavlovi věříš? Takže věříš, že Syn je Bůh, když vše nese svým mocným slovem a skrze něho bylo vše stvořeno a bude se mu klanět každé koleno, protože je Boží přirozenosti a roven Bohu? Tak to palec hore! ;-)
|
]
]
Re: DNFTT (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Neděle, 04. srpen 2024 @ 15:32:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak může pouhý člověk Ježíš nést svým mocným slovem věky?
Ježíš má jednoduše opakovaně a všude božské atributy. Jak to? Protože je Bůh. ;-)
|
]
|
|
|
|
