Apoštolská nauka byla dřív než Písmo.

Pokud VŠICHNI a OD POČÁTKU učí o křtu jako o svátosti znovuzrození, nebude to konspirace, ale učení apoštilů, navíc když to říká i Písmo. Písmo nespadlo z nebe a lkřesťanství nezačalo až z Písma, ale Písmo nám bylo předáno a chcováno těmi, kteří píšou o znovuzrozujícím křtu, a křesťanství začalo už od apoštolů, protože od Krista. ;-)

Apoštolové byli čisti pro to slovo, které je Duch a život, a přesto si museli nechat umýt nohy od Ježíše vodou, jinak by s ním nemohli mít podíl.

Ježíš na ně po vzkříšení dechl Ducha, a přesto museli čekat na zaslíbení shůry, aby mohli být pokřtěni Duchem a ohněm a aby obdrželi dar Přímluvce, který "ve vás bude" (tady je zajímavé, jak Ježíš v tomto verši rozlišuje: NYNÍ "U vás zůstává", ale POZDĚJI "VE vás bude").

Narození "z vody a Ducha" NIKDY a NIKDO nevysvětloval jinak než skrze křest a ve křtu. To nebude náhoda. ;-) 

Také je dobré sledovat, jako v Janových listech slovní spojení "narozen z Boha" neznamená vstupní znovuzrození, ale synovskou dokonalost učedníka: z Boha je ten, kdo koná dokonale jako Bůh  ne že by byl Bohem, ale je narozen z Boha neboli odráží Boží charakter ve svém konání, protože je jeho syn, podobně (ale ne stejně) jako když Ježíš říká: "Kdo vidí mne, vidí Otce".

Je potřeba jít po kontextu a brát celek.

A součástí toho celku je i to, co SZ předpovídal a zasliboval oholedně vody, která obnovuje a uzdravuje (Ez, Iz), o prameni, který vytryskne v onen den (Joel, Zach), jak očekávali židé jako znamení Mesiášova příchodu, a jakými předobrazy vykládali křesťané křestní ponoření (Duch nad propastnou tůní při stvoření, přechod Rudým mořem, pramen ze skály po doteku holí, potopa a Noe). Hodně z toho už je naznačeno v evangeliích, např. křest Kristův symbolizuje právě tento počátek, počátek nového stvoření, ponoření starého a vystoupení nového jako u potopy, sestoupení holubice jako počátek nového, očištěného a obnoveného stvoření a Krista zároveň jako hlavu tohoto nového stvoření, ke které jsme připojeni stejným ponořením do vody a dosednutím na nás téhož Ducha. Pokud někdo vytrhává z konextu množství podobných výrazů vykládá a překládá je vždy stejně a mimo kontext, zmýlí se.

Narodit se z Ježíšova slova je samozřejmě platné: on promlouvá slovo, které je Duch a život, probouzí nás jím k životu, když ho přijímáme a uvěříme v ně, jeho slovo nás přivádí k životu a "rodíme se z něho" nebo jsme jím "počínáni", ale přesto je tady ještě další skutečnost: narození "z vody a Ducha", které je naprosto zásadní: je to pečeť nového narození a přijetí za syny, je to ponoření do Krista ve jménu Trojice, je to napojení na Krista jako na Hlavu a připojení se k jeho Tělu, je to obnovení koupelí Ducha, je to "umoření" starého člověka a smytí hříchů, je to oblečení se do Krista, je to obnovení ducha, které obnovuje naše společenství s Bohem, ztarcené v ráji, a potom na nás dosedá Duch, který "u vás zůstává a ve vás bude". ;-)

Koneckonců skrze slovo se "rodíme" stále "dokud nebudeme dotvořeni v podobu Kristovu", jak píše Pavel, který nás "znovu v bolestech rodí". ;-)

"pak dále hovoří pouze o Duchu a vodu již nezmiňuje"

Ducha pak zmiňuje v protikladu k tělu a k tělesnému narození, navíc Duch je podstatou křestní vody, ne křestní voda podstatou Ducha. Zdůraznění Ducha oproti vodě neruší vodu, ale zdůrazňuje podstatu té skutečnosti a hlavně zdůrazňuje, že tělesné zůstává tělesným, pokud se tělesné nenarodí z Ducha. Jak se děje narození z Ducha, ale říká jasně: "z vody a Ducha".

"jsou synonymní výrazy"

Pokud ke γενναω přidává ανωθεν, zvýrazňuje tím narození "shůry" (ne znovu, jak to tělesně chápal Nikodém), které je protikladem k narození "zdola" neboli "ze země", "z těla" oproti narození "shůry", "z nebe", "z Ducha", tak jako Syn je "shůry", kdežto my jsme "zdola", jak říká jinde.

Ke kontextu výrazů viz můj komentář výše.

"Bůh je Svrchovaný a On sám určuje koho, kdy a kde svým Slovem a Duchem znovuzrodí."

- a protože je svrchovaný, svrchovaně určil, že člověk dochází obnovy ducha, neboli znovuzrození či narození z Ducha, "z vody a Ducha". A kdo je Greg, aby mu to nesvrchovaně určoval nebo ho napomínal? ;-)

Ježíš jasně řekl, že je JHVH:

Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM"

- proto ho chtěli ukamenovat. Jiný důvod k tomu neměli.

A taky řekl:

"Já jsem život"

"Já jsem pravda"

- což by nemohl říct nikdo jiný než Bůh 

;-)

Kde řekl tento výrok? Přesně tak jak je zde napsán?

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden 

jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible jsou trinitáři a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slova „Já jsem“ neučinila Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíte dívat a naslouchat mu, chcete-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Mt 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: "Jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: "Dříve než byl Abraham, jsem, který jsem." Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

“ Tento verš říká, že Abraham „viděl“ Den Kristův, který teologové normálně považují 

za den, kdy Kristus dobývá zemi a nastoluje své království. To by odpovídalo tomu, co o Abrahamovi říká kniha Židům: „Těšil se totiž na město se základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:10). Abraham hledal město, které je stále budoucí, ale Bible říká, že ho Abraham „viděl“. V jakém smyslu mohl Abraham vidět něco, co bylo budoucí? Abraham „viděl“ Kristův den, protože mu Bůh řekl, že přichází, a Abraham jej „viděl“ vírou. Ačkoli Abraham viděl Den Kristův vírou, tento den existoval v Boží mysli dávno před Abrahamem. V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil.

Je téměř jisté, že Židé zde Ježíše špatně pochopili, když řekl: „Jsem. Očividně ho špatně pochopili o pár veršů dříve, když říkali: „Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama“ (Jan 8:57)? Ježíš řekl, že Abraham viděl svůj den, neřekl, že viděl Abrahama, nebo že Abraham viděl jeho. Přesto ho Židé vykládají tak, že mluví o fyzickém vidění Abrahama. Nechápou, jak mohl Abraham vidět Ježíšův den, kdyby Ježíš tehdy fyzicky neexistoval. Ale vidět Ježíšův den znamená mít víru v přicházejícího Krále a království, znamená to vidět ho vírou (Židům 11:10). Takže po Ježíšově odvážném prohlášení zde v Janovi 8:58 je velmi pravděpodobné, že ho špatně pochopili, když řekl, že fyzicky existoval před Abrahamem, protože to si mysleli před jeho odpovědí a pak zvedli kameny na kámen. mu. Trinitáři použijí reakci Židů, aby řekli, že Ježíš musel prohlašovat, že je Bůh. To je však velmi nebezpečný způsob uvažování, protože nejenže byli Židé jedni z největších nepřátel Ježíše, kteří ho usmrtili, ale často špatně chápali Ježíšova slova v celé knize Jan (Jan 3:4; 6:41-42 atd.) a v bezprostředním kontextu (Jan 8:27, 43, 52); Takže používat reakci Židů na to, že pochopili, co Ježíš říkal, je nebezpečné.

Jan 8:12 a Jan 8:28 osvětlují Ježíšovo použití slova „egō eimi“ v Janovi 8:58. V Janovi 8:12, který celý tento dialog uvádí v 8. kapitole, Ježíš říká: „Jsem (egō eimi) světlo světa. Vidíte, Ježíš se nesnaží říci „Já jsem Bůh“, ale spíše „Já jsem světlo světa“. To je to, co Ježíš myslí použitím egō eimi. V Janovi 8:28 Ježíš říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (egō eimi). Že on je co? Co tvrdil, že je v kontextu? Světlo světa. V Janovi 8:58 Ježíš prohlašuje, že je světlem světa, které existovalo v Božím plánu dávno před Abrahamem (Gn 3:15), a které Abraham mohl vidět (Jan 8:56), ne fyzicky, ale vírou. (Žid. 11:10).

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden 

jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible jsou trinitáři a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slova „Já jsem“ neučinila Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíte dívat a naslouchat mu, chcete-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Mt 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: "Jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: "Dříve než byl Abraham, jsem, který jsem." Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

“ Tento verš říká, že Abraham „viděl“ Den Kristův, který teologové normálně považují 

za den, kdy Kristus dobývá zemi a nastoluje své království. To by odpovídalo tomu, co o Abrahamovi říká kniha Židům: „Těšil se totiž na město se základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:10). Abraham hledal město, které je stále budoucí, ale Bible říká, že ho Abraham „viděl“. V jakém smyslu mohl Abraham vidět něco, co bylo budoucí? Abraham „viděl“ Kristův den, protože mu Bůh řekl, že přichází, a Abraham jej „viděl“ vírou. Ačkoli Abraham viděl Den Kristův vírou, tento den existoval v Boží mysli dávno před Abrahamem. V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil.

Je téměř jisté, že Židé zde Ježíše špatně pochopili, když řekl: „Jsem. Očividně ho špatně pochopili o pár veršů dříve, když říkali: „Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama“ (Jan 8:57)? Ježíš řekl, že Abraham viděl svůj den, neřekl, že viděl Abrahama, nebo že Abraham viděl jeho. Přesto ho Židé vykládají tak, že mluví o fyzickém vidění Abrahama. Nechápou, jak mohl Abraham vidět Ježíšův den, kdyby Ježíš tehdy fyzicky neexistoval. Ale vidět Ježíšův den znamená mít víru v přicházejícího Krále a království, znamená to vidět ho vírou (Židům 11:10). Takže po Ježíšově odvážném prohlášení zde v Janovi 8:58 je velmi pravděpodobné, že ho špatně pochopili, když řekl, že fyzicky existoval před Abrahamem, protože to si mysleli před jeho odpovědí a pak zvedli kameny na kámen. mu. Trinitáři použijí reakci Židů, aby řekli, že Ježíš musel prohlašovat, že je Bůh. To je však velmi nebezpečný způsob uvažování, protože nejenže byli Židé jedni z největších nepřátel Ježíše, kteří ho usmrtili, ale často špatně chápali Ježíšova slova v celé knize Jan (Jan 3:4; 6:41-42 atd.) a v bezprostředním kontextu (Jan 8:27, 43, 52); Takže používat reakci Židů na to, že pochopili, co Ježíš říkal, je nebezpečné.

Jan 8:12 a Jan 8:28 osvětlují Ježíšovo použití slova „egō eimi“ v Janovi 8:58. V Janovi 8:12, který celý tento dialog uvádí v 8. kapitole, Ježíš říká: „Jsem (egō eimi) světlo světa. Vidíte, Ježíš se nesnaží říci „Já jsem Bůh“, ale spíše „Já jsem světlo světa“. To je to, co Ježíš myslí použitím egō eimi. V Janovi 8:28 Ježíš říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (egō eimi). Že on je co? Co tvrdil, že je v kontextu? Světlo světa. V Janovi 8:58 Ježíš prohlašuje, že je světlem světa, které existovalo v Božím plánu dávno před Abrahamem (Gn 3:15), a které Abraham mohl vidět (Jan 8:56), ne fyzicky, ale vírou. (Žid. 11:10).

Bůh zjevený Ježíšem je Otec, Syn a Duch Svatý. On sám to řekl. A slovo rosmanovo je oproti slovu Pána úplné nic. ;-)

;-)

Josefe,

Jeden Bůh stvořil člověka (jednoho) jako muže a ženu (jako dvě osoby schopné v lásce zplodit osobu třetí). V tomto se stal člověk obrazem Božím. 

Nic takového se už neříká třeba o andělech.

Bůh je tedy jeden, přesto nám byl zjeven jako společenství Otce se Synem (dvě božské osoby) charakterizované plodností lásky mezi Otcem a Synem - zplozují třetí duchovní osobu, Ducha svatého. Duch svatý je vzájemným darem lásky mezi Otcem a Synem, mezi Synem a Otcem.

Tyto vztahy nemůžeme my lidé plně pochopit, můžeme je jenom v pokoře přijmout jako zjevené pravdy o Bohu.

..." list Efezským, 1. kapitola, od 15. verše do konce, abys zjistil, o jakém Bohu je zde řeč"...

Bůh koná vždycky jako jeden Bůh - nelze jinak. Když koná Otec, je ve stejné jednotě přítomen Syn i Duch svatý. Když se Syn nechal přibít na kříž, byl na kříži přítomen i Otec i Duch svatý.

Platí, že žádná z božských osob (jak nám byly Kristem zjeveny) nemůže nic dělat samostatně jako osoba - vždycky koná Bůh jako společenství tří duchovních osob, které jsou v dokonalé jednotě svého chtění i činění.

Pokud by kterákoli z božských osob mohla udělat něco samostatně bez dalších dvou, už by se nejednalo o jednoho Boha, ale o tři různé "bohy".

Ale to už je zase hereze triteismu.