Jak prakticky usiluješ vírou o to zůstávání?

Vždyť to zde již roky píši. Takže po lopatě...

Kristus umřel. Tím vstoupila v platnost Jeho závěť Nová smlouva - která nám plně převádí naše dědictví v Něm. Jsme Jeho dědicové. Po Jeho smrti je nyní vše, co je On, co má On a co On učinil - NAŠE.

A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni. 16Nebo kdež jest kšaft (=závěť) potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft (zůstavitele). 17Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil (Žd 9,15-17).

On sám je naším dědictvím. Proto nás Bůh přijal jako Krista. Dal nám víru, která Jeho vzkříšením znovuzrodila (1Pt 1,3) našeho mrtvého lidského ducha v nové stvoření s Boží přirozeností (2Pt 1,3-4), které již má od Boha kompletně vše, co potřebuje k životu a ke zbožnosti. Jsme jeden duch. Náš znovuzrozený lidský duch je sjednocen, srostlý s Duchem svatým (Ř 6,5).

V Duchu svatém v nás žije Kristus (Ga 2,20), starý člověk v nás již nežije (samozřejmě pokud setrváváme ve víře). Jsme chrámem Ducha svatého.

Všechny Kristovy svaté vlastnosti a ovoce (svatost, čistota, spravedlnost, bezhříšnost, Láska, radost pokoj, sebeovládání, dokonalost a dokonalost čistého svědomí a charakter atd.) jsou tedy skrze Ducha svatého naše. Tomu věřím a proto to také prožívám. Mám to. Jsem toho dědičným vlastníkem. Všech duchovních požehnání v nebeských věcech v Kristu (Ef 1).

Duch svatý je tak velká moc (Ef 1,18-19), která v nás účinkuje jako ochrana před hříchem, satanem a světem (samozřejmě pokud se světem necizoložíme - Jakub 1,27+4,4 - zájmem o dění na zemi - o zemské věci - Fil 3,18-19). Jen třeba zájem o politiku v nás vzbuzuje nenávist k oponentům a špatnou náladu a hněv. Další okruhy světských zájmů v nás působí nečistotu apod. Pokud totiž cizoložíme se světem a stojíme o zemské věci, je veškeré naše úsilí o zachování praktické víry k životu marné. Protože tím zarmucujeme a uhašujeme Ducha. Přitom bychom se neměli opíjet ani alkoholickým vínem, ani vínem ducha tohoto světa, ale měli bychom být naplněni Duchem (Ga 5,18).

V opačném případě si pouze hrajeme na tzv. křesťany a Boha máme jako VEDLEJŠÁK. To samozřejmě žádná pravá zbožnost není. Dle Jakuba.

No a tomu všemu věřím, to vše prožívám jako své dědictví v Kristu a v pokoji čekám, co ve mně Kristus bude působit za chtění a činění. A co uvidím, že mluví a činí, to budu též tak činit - v každé životní situaci od rána do večera a do noci každého dne. Pochopitelně s různou mírou dokonalosti...

Tak, jak to dělal sám Pán, či jeho apoštolové a jak to máme dělat i my:

Neboť bych nesměl mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, ku poslušenství pohanů, slovem i skutkem (Ř 15,18).

Ostatně, pokud máš Ducha - stačí v tom výše jmenovaném jednoduše Pána vyzkoušet a uvidíš sám. 

Tož tak.