Zemřel Ježíš, nebo Bůh?

Na kříži zemřel Ježíš, který je Bůh.

Nejsou dva: Ježíš A Bůh,

ale je jen jeden: Bůh, který se stal člověkem Ježíšem a je člověkem Ježíšem. A člověkem Ježíšem je Bůh, tzn. že Bůh stáním se člověkem nepřestal být Bohem.

Podle křesťanské víry v Ježíši nejsou dvě osoby: osoba člověka Ježíše a osoba Boha, ale osoba Boha se stala člověkem, Ježíšem, a je jen jedna jediná osoba a jen jeden jediný subjekt: subjekt Boží, osoba Boha, která ke své věčné přirozenosti Boží přivzala časnou přirozenost lidskou, aby ji učinila také věčnou díky své Boží přirozenosti, která je této osobě Boží trvale a věčně vlastní a primární.

Můžeme tedy směle říci:

na kříži zemřel Bůh, ovšem v tom, co je smrtelné, tedy v lidství,

ale nikoliv v tom, co je nesmrtelné, neboli v Božství.

Ale pokud se stal při vtělení člověkem, musel přijmout lidství se vším všudy, tedy i se smrtelností a se smrtí, jinak by se nestal zcela člověkem, ale jen něčím z člověka a tedy ne člověkem celým, jako takovým.

Tím se ale zároveň nezrušilo Božství Boha, které stále, i po vtělení, zůstalo totéž a stejné a nezměněné. A stejně tak se tím nezrušila ani nesmrtelnost Boha, vlastní jeho Božské přirozenosti.

Člověkem se tedy stal subjekt Boha, Bůh sám, osobně.

V Božství je tento jeden a jediný subjekt nesmrtelný,

ovšem v lidství, které přijal při početí v Marii, se stal dobrovolně smrtelným:

na kříži umírá Bůh, ovšem v lidství a lidským způsobem,

aby vzkříšením udělil svému lidství moc Božství a přemožením světa, satana a smrti učinil pomíjivé a smrtelné lidství nesmrtelným a nepomíjejícím.

Aby Bůh spasil lidství, lidskou přirozenost, stal se člověkem.

A aby se skutečně autenticky a opravdově stal člověkem, musel ji přijmout se vším, co je jí vlastní, tedy i se smrtelností.

Ale on ji poté obohatil tím, co je zase jemu věčně vlastní a lidské přirozenosti samé o sobě zase cizí: nesmrtelností a věčným životem atd.

Takže zemřel Bůh, ale v lidství.

Vstal z mrtvých Bůh, ale v lidství.

A nakonec přijal toto lidství do své slávy, do Božství, do kterého ho přijal už v okamžik početí lidské přirozenosti, jakou přijal z ženy Marie.

Bůh tedy zemřel, i když je nesmrtelný, protože přijal smrtelnou přirozenost.

A zemřel Ježíš, protože on je ten Bůh, který se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem.

A nesmrtelný zemřel v tom, co je smrtelné, aby smrtelné učinil svojí mocí nesmrtelným:

Bůh se stal časným, aby se časné stalo věčným.

Bůh se stal smrtelným, aby se smrtelné stalo nesmrtelným mocí navěky Nesmrtelného.

Nesmrtelný Bůh tedy umírá ve smrtelném, aby smrtelné učinil nesmrtelným,

protože v tom nesmrtelném, Božím, je stále týž a neměnný, nesmrtelný a Boží.

Můžeme tedy směle říci:

na kříži zemřel Bůh, ovšem v tom, co je smrtelné, tedy v lidství,

ale nikoliv v tom, co je nesmrtelné, neboli v Božství.

Ale pokud se stal při vtělení člověkem, musel přijmout lidství se vším všudy, tedy i se smrtelností a se smrtí, jinak by se nestal zcela člověkem, ale jen něčím z člověka a tedy ne člověkem celým, jako takovým.

Tím se ale zároveň nezrušilo Božství Boha, které stále, i po vtělení, zůstalo totéž a stejné a nezměněné. A stejně tak se tím nezrušila ani nesmrtelnost Boha, vlastní jeho Božské přirozenosti.

Člověkem se tedy stal subjekt Boha, Bůh sám, osobně.

V Božství je tento jeden a jediný subjekt nesmrtelný,

ovšem v lidství, které přijal při početí v Marii, se stal dobrovolně smrtelným:

na kříži umírá Bůh, ovšem v lidství a lidským způsobem,

aby vzkříšením udělil svému lidství moc Božství a přemožením světa, satana a smrti učinil pomíjivé a smrtelné lidství nesmrtelným a nepomíjejícím.

Aby Bůh spasil lidství, lidskou přirozenost, stal se člověkem.

A aby se skutečně autenticky a opravdově stal člověkem, musel ji přijmout se vším, co je jí vlastní, tedy i se smrtelností.

Ale on ji poté obohatil tím, co je zase jemu věčně vlastní a lidské přirozenosti samé o sobě zase cizí: nesmrtelností a věčným životem atd.

Takže zemřel Bůh, ale v lidství.

Vstal z mrtvých Bůh, ale v lidství.

A nakonec přijal toto lidství do své slávy, do Božství, do kterého ho přijal už v okamžik početí lidské přirozenosti, jakou přijal z ženy Marie.

Bůh tedy zemřel, i když je nesmrtelný, protože přijal smrtelnou přirozenost.

A zemřel Ježíš, protože on je ten Bůh, který se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem.

A nesmrtelný zemřel v tom, co je smrtelné, aby smrtelné učinil svojí mocí nesmrtelným:

Bůh se stal časným, aby se časné stalo věčným.

Bůh se stal smrtelným, aby se smrtelné stalo nesmrtelným mocí navěky Nesmrtelného.

Nesmrtelný Bůh tedy umírá ve smrtelném, aby smrtelné učinil nesmrtelným,

protože v tom nesmrtelném, Božím, je stále týž a neměnný, nesmrtelný a Boží.