Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vanda.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 16, článků celkem: 16976, komentáře < 7 dní: 323, komentářů celkem: 447649, adminů: 60, uživatelů: 5285  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 173 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Willy
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
125231565
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Co znamená LOGOS v Janově Prologu?
Vloženo Pondělí, 20. leden 2025 @ 01:06:29 CET Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal Nepřihlášený

Zastánci stoicismu nebo řeckého platonismu, jako třeba rosmano, se opírají o pohanská učení, že logos je pouhá myšlenka nebo úmysl. Ano, něco podobného tvrdí platonici a další pohanští myslitelé, kteří neznají poselství Bible a evangelia, podobně jako třeba zmíněný rosmano a jeho klony.

Apoštol Jan ale odkazuje primárně na něco jiného:
na Boží stvořitelské slovo "Na počátku" neboli v knize Genesis:

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. 
Ale nad vodami se vznášel Duch Boží.
I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy."


- proto tento úvod také Jan přímo cituje ve svém úvodu:

En arché - "Na počátku" (Gen 1, 1; J 1, 1)

Ovšem Jan odkazuje ještě na zazší počátek, než je samo stvoření v knize Genesis, protože zjevení Nové smlouvy učiněné v Ježíši Kristu jde ještě dál než zjevení Starého zákona (který je jen "stín věcí budoucích, ale skutečností je Kristus"), neboť jde až do nitra, do lůna Božího, tedy k tomu, co bylo "směrem k Bohu" - "pros ton Theon" (J 1, 1) neboli v Bohu samém. Jan tak ukazuje na počátek, který je počátkem i samotného stvoření, totiž na Boha, Stvořitele, na jeho vnitřní tajemství, na to, co bylo "u Boha" neboli v Bohu ("pros ton Theon").
A odhaluje, že na počátku, kterým je Bůh, bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh:
na jednu stranu ztotožňuje Slovo s Bohem ("to Slovo bylo Bůh"), ale zároveň zde činí rozlišení ("to Slovo bylo u Boha" - tedy bylo Slovo A Bůh, i když to Slovo je také Bůh) a ztotožňuje ho se slovem, kterým Bůh stvořil vše.
O jaké rozlišení jde, nám apoštol Jan ukazuje dále: Slovo, které je Bůh, je Syn Boha Otce. A tímto nestvořeným Slovem vše Bůh Otec tvoří a toto Slovo, které bylo na počátku u Boha neboli u Otce, se stává tělem neboli člověkem. A díky tomu můžeme spatřit jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, slávu, jakou měl dříve, než byl svět.

Toto Slovo, jak se o něm píše v Písmu, má jasný dvojí charakter: je Bůh a je osoba, a to osoba odlišná od osoby Otce, neboť ONO Slovo bylo na počátku, ONO Slovo bylo u Boha, ONO Slovo se stalo tělem a ONO přicházelo do světa, a my jsme spatřili JEHO slávu, jakou má od OTCE JEDNOROZENÝ SYN. Slovo je SYN a Slovo je BŮH - ne Otec, ani ne tvor, ale je BŮH a SYN, odlišný od Otce, který je také Bůh.

Primárním odkazem Jana je tedy odkaz na "Berešit" neboli na "Knihu počátků" - Genesis: Logos je stvořitelské slovo - Bůh netvoří z něčeho, ale z ničeho (ex nihilo) svým slovem, které je Bůh - tvoří svou božskou mocí. A Jan díky vyučení od samého Ježíše zpřesňuje a prohlubuje, že to stvořitelské Slovo je Bůh, Boží osoba, která se stává člověkem. Je to Slovo života, které bylo dosud skryto člověku jako odlišené od Otce a Ducha neboli obráceno "pros ton Theon" - bylo "směrem k Bohu" (J 1,1), ale "když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu" (právě proto Pavel zdůrazňuje "narozeného z ženy", protože si Bůh zvolil přijít k lidem lidským narozením - pokud by šlo o obyčejného člověka, neměl by Pavel důvod zdůrazňovat tak přirozenou věc, jakou je přirozené lidské narození, ale tímto narozením se narodil někdo, kdo byl již před tím narozením z ženy).

Toto Slovo, které je Syn - Ježíš Kristus ("A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme JEHO slávu (tj. slávu Slova), slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy"), je tedy nestvořené a stvořitelské Slovo, které je preexistentní, které je Bůh, které je odlišné od Otce, kterým Bůh Otec vše tvoří a které se z popudu Otce i z vlastního rozhodnutí stává člověkem.
Toto Slovo Písma tedy není žádnou neosobní myšlenkou Boha, ale Bohem samým: "to Slovo bylo Bůh"
není žádným předzvěděním nebo úmyslem, ale existujícím od věčnosti:
má slávu, dříve než byl svět, 
vystupuje, odkud předtím sestoupilo a kde bylo dříve, 
je dříve, než Abraham byl učiněn, 
je dříve než Jan Křtitel...
A také není něčím, ale někým:
ONO přichází do světa,
ONO přebývá mezi námi (kdyby bylo stvořeno, nepřebývalo by mezi námi, ale počalo by být mezi námi, ale ono přebývalo neboli se zabydlelo, to znamená, že bylo už dříve a přebývalo předtím jinne než mezi námi, ale poté "přebývalo mezi námi" - přišlo mezi nás a zabydlelo se (řecké eskenó - dosl. "rozbilo stan", ve smyslu: "začalo přebývyat") mezi námi, samo o sobě už tedy bylo dříve, ale u nás se toto již existující Slovo zabydlelo, poté co k nám přišlo),
ONO se stává tělem,
ONO je Syn,
ONO dosvědčuje Otce a vykládá ho.


Ono Slovo je totiž Bůh, je Stvořitel, je věčný Syn věčného Otce ve splečenství s věčným Duchem.

A v tomto se Písmo a Boží zjevení a křesťanská zvěst odlišuje od tehdejších pohanských nauk, jakými byli stoicismus, platonismus nebo gnosticismus, na jaké se naopak odvolává např. bloud rosmano ve své nekřesťanské víře, který namísto biblického učení propaguje tyto zmíněné pohanské nauky, které jsou protikladné ke křeťanské zvěsti v Písmu a Písmu cizí, protože si zamiloval více svoji lež a svůj lidský výmysl  než biblickou křesťanskou pravdu, kterou je, že Slovo je Bůh, který se stal člověkem, neboli věčný Syn věčného Otce, který se pro naši spásu vtělil ("stal tělem"). A tedy Slovo - Syn není nějaká myšlenka, ale Bůh sám, jak říká Písmo: "to Slovo bylo Bohem", a které se poté "stalo tělem" a my jsme "spatřili jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn" - spatřili jsme to, co měl už předtím, ale my to nemohli dříve spatřit, to jsme mohli až po vtělení a díky vtělení, až se jeho neviditelná sláva stala viditelnou i našemu tělesnému vidění díky jeho tělesnému vtělení. Tohle je pravda Božího zjevení a zvěsti evangelia. Ne různé platonismy a stoicismy a gnosticismy nevěrců, jako je např. rosmano, kteří chtějí zpochybnit, zamlžit, zakrýt a překroutit pravdy Božího evangelia. Ježíš Kristus je to Slovo a je ten Bůh, kterým je Slovo, a je ten člověk, kterým se Slovo stalo, když se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A kdo lže o Kristu, lže o  Bohu. Protože my víme, že Bůh "Ježíš Kristus přišel v těle", kdežto "do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle" a "kdo takto učí, je svůdce a antikrist". Protože víme, že o lidech se neříká, že přišli v těle, protože víme, že ti jsou počati i narozeni s tělem přirozeně a není potřeba to zdůrazňovat. Ale přijít v těle může ten, kdo před svým příchodem není tělem a němá tělo, i když již předtím existuje a je. Proto kdo popírá, že Ježíš Kristus je ten, který přišel v těle, neboli Bůh vtělený, je svůdce a antikrist, jako tehdejší doketé, kteří měli takový odpor k tělu a tak se báli Božího vtělení, že raději tvrdili, že Ježíš Kristus nemá tělo, ale jen zdání těla - ale přitom věděli, že on je božského, preexistentního, duchovního původu, ale odmítali tělo a to, že by se Bůh mohl vtělit, podobně jako to odmítají někteří místní heretici jako rosmano a spol. A proti těmto se Jan, Miláček Páně, jasně vymezuje, že ten, který je netělesný a předčasný, přišel v těle, neboť se vtělil neboli stal tělem, tj. člověkem, a kdo to popírá, je antikrist, protože "do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist".

A v těle přišel Logos, který je Bůh, který byl na počátku, skrze který bylo vše stvořeno a který se stal tělem a přebýval mezi námi, a my jsme spatřili jeho slávu, jakou má do Otce Syn, plný milosti a pravdy, jenž byl dříve, než byl svět a než byl Abraham učiněn, a který přišel shůry, kdežto my jsme zdola, a který se vrátil a vystoupil tam, kde byl dříve, kde byl u Boha, v lůně Otce a ve slávě Otcově: Logos - Slovo - věčný Syn Otce - Ježíš Kristus - spolu s Otcem a Duchem Bůh a Pán.


Slovem Janova Prologu tedy není žádná neosobní myšlenka nebo plán nebo předzvědění, ale někdo, kdo vše s Otcem tvoří a kdo se stává tělem a kdo je Bůh: Syn - Slovo - Ježíš Kristus.
Proto na něj platí vše to, co platí na Boha:

"V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, 
jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem."


A právě proto se máme Synu Božímu Ježíši Kristu klanět jako samému Bohu:

"aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."

Jak bylo prorokováno ve Starém zákoně o klanění se Hospodinovi, na což Pavel odkazoval a což i citoval:

"Kromě mne není jiného Boha! Mimo mne není Boha spravedlivého a Spasitele.
Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.
Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí.
Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřisáhne." (Iz)

- protože Logos - Slovo - Syn - Ježíš Kristus je Pán neboli Hospodin Bůh,
který je dříve, než byl svět, 
který vše tvoří, 
který se stává člověkem neboli tělem 
a díky tomu i Spasitelem všech:
Ježíš = Pán = JHVH.

Jemu se máme klanět, Synu stejně jako Otci
protože "Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce", 
protože Syn je Bůh, stejně jako Otec. 
A ctít jej neboli klanět se mu máme v tom třetím: v Duchu
protože "ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě."


Díky Písmu a apoštolům tedy víme, že Slovo je sám Bůh, Bůh Syn Boha Otce, zrozený dříve než byl svět, Syn, který je Slovo, jímž bylo stvořeno vše a vše má jím být i spaseno. Protože Syn - Slovo je Slovem Otce, který když ho vysloví, stane se, tak jako se stalo na počátku při stvoření a jako se děje nyní při spáse a vykoupení tímtéž jedním jediným Božím stvořitelským Slovem Boha Otce:

"Tak tomu bude s mým Slovem, které vychází z mých úst: 
Nevrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Iz 55)

A tím Slovem je Syn - Slovo, 
které bylo na počátku, 
skrze které bylo vše stvořeno, 
které se stalo tělem a přebývalo mezi námi,
a my jsme spatřili jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy,
který s Otcem JEDNO JEST a který je pravý Bůh a věčný život, protože je Slovo života od počátku, jaké se nám zjevilo, když se stalo tělem neboli jedním z nás - člověkem:

"Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem."

"Co znamená LOGOS v Janově Prologu?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Co znamená LOGOS v Janově Prologu? (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 20. leden 2025 @ 21:53:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jan 1.1
Trinitáři interpretují text tak, že Jan odkazuje na počátek stvoření Genesis a Jan nám říká, že Syn byl Bůh. 

1. Eisegeze Trinitáři vnucují textu svou doktrínu tím, že si představují osobu, kterou Ježíš stylizuje s titulem „Slovo“ a identifikuje ji jako Boha. Ale prostě to neříká, že Ježíš byl s Bohem, ani to neříká, že Ježíš byl Bůh. Navíc Jan 1:14 neříká, že se Ježíš stal tělem. Říká se, že Slovo se stalo tělem.

2. Pro stromy nevidím les Pro trinitáře a další je běžné předpokládat, že výklad Jana 1:1 zcela spočívá na gramatice Jana 1:1c, tedy na významu anarthroního podstatného jména theos. Tento přístup v podstatě ignoruje jakékoli další otázky, které je třeba si v souvislosti s tímto veršem položit. Existuje několik dalších otázek týkajících se tohoto verše, které trinitáři ignorují. 

3. Mýtický význam spojený se slovem klady. Jan 1:1b se obvykle překládá jako „to slovo bylo u Boha. Více než jedno řecké slovo je v anglických překladech přeloženo jako „s“. Řecké slovo je zde klady a obvykle se vztahuje na směrový pohyb „směrem“ k něčemu v pocit, že jedna věc je před druhou věcí. Někdy trinitáři naznačují, že řecká předložka pros se stativním slovesem, jak je tomu u Jana 1:1, nutně implikuje osobní vztah, který naznačuje, že Syn a Otec byli v nějakém vztahu. Vztah „tváří v tvář“ však do této běžné každodenní řecké předložky vkládá příliš mnoho, než může slovo nabídnout, a zatěžuje každodenní řeckou předložku doktrínou čtvrtého století. "prosopon pros prosopon", ale to není to, co řekl Jan. Řecké slovo pros se stativním slovesem jednoduše znamená, že jedna věc 'X' je pozičně před druhou věcí 'Y'. Například Starý zákon (LXX) několikrát říká, že slovo Boží přišlo od proroka X s odkazem na poselství od Boha, které k tomuto prorokovi přišlo. Jakmile k němu přišlo slovo Boží, mohli jsme říci slovo Boží bylo od proroka X. 

4. Definice theos v 1:1c.
Není neobvyklé, že trojiční laici se domnívají, že nám Jan říká, KDO bylo Slovo u Jana 1:1c. Předpokládají, že výraz „Slovo“ odkazuje na Ježíše, a pak také předpokládají, že slovo „Bůh“ znamená, že nám Jan říká, KDO Ježíš byl/je. Trinitární učenci a teologové však popírají, že by Jan naznačoval, KDO bylo Slovo (ačkoli tato skutečnost jim zřejmě nebrání v tom, aby citovali tento verš, aby se pokusili dokázat, že Ježíš je identita známá jako Bůh). Trinitární akademici spíše trvají na tom, že nám Jan říká, CO to Slovo bylo, a slovo „Bůh“ v podstatě znamená „božský“ nebo „božstvo“ v kvalitativním smyslu. Jinými slovy, definují slovo „Bůh“ (theos) jako kvalitativní podstatné jméno v adjektivním smyslu. Problém s touto interpretací je v tom, že Jan ve skutečnosti řekl: "a to slovo bylo pros ton theon a theos bylo to slovo." Nejde zde o to, zda je theos nebo logos predikátové podstatné jméno, ale o význam slova theos v 1:1c. I když Janův slovosled je „Bůh a Bůh“, očekává se, že přijmeme představu, že první výskyt slova „Bůh“ znamená „Otec“, ale druhý výskyt znamená pravý opak: „ne Otec“. Je vysoce nepravděpodobné, že by Jan spojil dva výskyty slova „Bůh“ spojkou „a“ a očekával, že by čtenáři předpokládali, že každý výskyt slova „Bůh“ má jiný, a dokonce opačný význam. και ο λογος ην προς τον θεον και θεος ην ο λογος a to slovo bylo pro Boha a Bůh bylo to slovo. Je rozumné předpokládat, že Jan by očekával, že jeho čtenáři budou předpokládat, že první instance theos znamená „Otec“, ale druhá instance znamená „ne Otec“? Je to extrémně přitažený návrh.

5. Slovo/logos. 
V novozákonních evangeliích se „Slovo“ vztahuje na hlásání evangelia Božího království skrze službu Ježíše Krista. Tuto skutečnost trojiční vykladači zcela ignorují. „Slovo Boží“ přišlo k Janu Křtiteli (Lukáš 3:2) a hlásal radostnou zvěst. Marek i Lukáš začínají svá evangelia odkazem na začátek dobré zprávy (Marek) a počátek služby Slova (Lukáš). A znovu, Jan otevírá svůj první dopis tím, že nám říká, že slyšeli 

Slovo života a to je poselství, které ve svém dopise oznamuje. Ježíš dodržel slovo svého Otce (8:55).

6. 1. Janova 1:1. zjevně odkazuje na stejné pojmy. Jan se zmiňuje o tom, „co“ viděli, „co“ slyšeli, „čeho“ se dotýkali rukama o „slovu života“. A pak Jan pokračuje v oznamování stejného slova svým čtenářům, slova, které slyšeli. Mělo by být docela zřejmé, že to slovo, o kterém je řeč, je totéž Slovo, které hlásal ono tělo Ježíš.

7. "Na začátku" 
Protože kniha Genesis začíná slovy „Na počátku“, trinitáři předpokládají, že Jan stanovuje časový rámec, kdy Slovo bylo u Boha a kdy Slovo bylo Bohem. Autoři Nového zákona však jasně vykreslují Ježíšův život, počínaje Janovým křtem, jako počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu a brzké zřízení Božího království. „Slovo Boží“ přišlo k Janu Křtiteli (Lukáš 3:2) a hlásal radostnou zvěst svědčící o světle, které přichází na svět (1:6). Marek podobně otevírá své evangelium slovy „počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu“. Lukáš otevírá své evangelium odkazem na počátek služby Slova a jeho úvodní výrok v Knize Skutků odkazuje na své evangelium jako na „vše, co Ježíš začal dělat a učit“. A ve svém prvním dopise Jan odkazuje na Slovo jako na to, co slyšeli od začátku. Nemálo učenců si navíc všimlo, že Janovo evangelium je o novém stvoření, protože běžně používá stvoření z Genesis. Nové Boží stvoření je skutečně smířením stvoření Genesis. Ježíšova služba je počátkem nového Božího stvoření.

8. Houtos a autos

Za předpokladu, že Jan 1:1 odkazuje na začátek stvoření Genesis, je Jan 1:3 obecně vykládán Trinitáři tak, že stvoření Genesis bylo stvořeno skrze Syna. Již na tomto základě jsou řecká slova houtos a autos překládána jako „on“ a „on“ ve verších 2 a 3. Tato osobní zájmena vedou čtenáře k domněnce, že slovo uvedené ve verši 1 je identifikováno jako osoba. To je způsobeno skutečností, že většina čtenářů nezná řeckou gramatiku a neuvědomuje si, že tato dvě řecká slova nefungují jako naše anglická slova „on“ a „on“. Používají se také k označení neživých předmětů. Slova houtos a autos jsou často překládána jako „on“ a „on“ ve verších 2 a 3 v překladech přeložených trinitáři. Tato dvě řecká slova však nejsou ekvivalentní našim anglickým slovům "He" a "Him." Tato dvě řecká slova fungují velmi podobně jako naše anglické slovo „This“. Slovo „toto“ používáme k označení osob i neživých předmětů, a tak tato dvě řecká slova fungují. Slovo houtos se v Novém zákoně běžně překládá jako „toto“. Slovo autos funguje stejným způsobem a běžně se překládá jako „to“. Obě tato slova odkazují zpět k tématu, o kterém se diskutuje. Pro ilustraci jsou přesně stejná slova použita v Janovi 6:60, kde Ježíš odkazuje na logos, který právě promluvil k Židům. Srovnejte Jana 1:1–3 s Janem 6:60: Na počátku bylo logos.... houtos bylo na počátku u Boha. Všechny věci se staly skrze autos a kromě autos nevznikla ani jedna věc, která vznikla. a το ουδε εν ο γεγονεν. Proto mnozí z jeho žáků, když slyšeli autos, řekli: „houtos je obtížné logos; kdo může slyšet autos?" πολλοι ουν ακουσαντες εκ των μαθητων αυτου ειπον σκληρος εστιν ςταγςο ςοςλαγςο ο του ακουειν. Laici jsou často dále zmateni skutečností, že řečtina je jazyk specifický pro pohlaví. V angličtině mají pohlaví pouze lidé, ale v řečtině mají pohlaví lidé i neživé předměty. Například mluvené logos je v řeckém jazyce gramaticky mužská věc. Mužská slova neznamenají, že je v dohledu muž. Když jedno ze dvou slov houtos a autos odkazuje zpět na sledovaný subjekt a sledovaným subjektem je osoba, je vhodné tato slova přeložit jako „on“ a „on“, protože tak mluvíme anglicky. Není to vhodné proto, že přesně to tato slova znamenají, ale tak bychom stejnou myšlenku vyjádřili v angličtině. A když je subjektem neživý předmět, musí být tato dvě slova přeložena jako toto a to. (This and it). 

Pokud nevíme, zda subjektem je osoba nebo neživý předmět, slova houtos a autos nám neřeknou, zda subjekt je nebo není osobou. Gramatika Jana 1:2-3 nám neříká, zda je člověk v dohledu nebo ne. Vše, co můžeme říci ve verši 2, je, že Slovo bylo na počátku u Boha. A vše, co můžeme říci ve verši 3, je, že všechny věci byly stvořeny prostřednictvím Slova zmíněného ve verši 1. Žádné z těchto dvou slov nám nemůže říci, že Slovo je osoba, ani nám nemohou říci, že Slovo není osobou. 

9. Bůh stvořený dvěma různými slovy? Víme, že Slovo, kterým Bůh stvořil všechny věci v Genesis, bylo Jeho mluvené Slovo. Trinitářský výklad Jana 1:1-3 zavádí nepochopitelný zmatek, kdy se máme domnívat, že Jan má na mysli počátek stvoření Genesis a Bůh stvořil všechny věci pomocí dvou různých Slov: (1) Svého mluveného Slova a ( 2) osoba zvaná Slovo. Zdejší zmatek Trinitářů je obzvláště zábavný, protože vidí verš 3 jako odkaz na akt stvoření Genesis. Písmo nám však říká, že stvoření Genesis bylo uskutečněno prostřednictvím Božího mluveného slova.
 
10. Světlo
Bezprostřední kontext říká, že Světlo svítí ve tmě. Jestliže Jan mluví o realitě při stvoření světa, pak Jan mluví o Genesis 1:2-3, kde byla temnota na tváři propasti a Bůh řekl: "Ať jsou světlem." A Trinitář uvízl ve své vlastní pošetilosti, protože toto Světlo bylo prvním z Božích stvoření. Jsme informováni, že toto Světlo je Otec v Janově prvním listě (1 Jan 1:5). Také vidíme, že světlo Otce bylo vyjádřeno skrze Jeho Mesiáše ve službě Ježíše, který byl vyjádřením Otce skrze slova, která řekl, a skutky, které konal. To naznačuje, že Jan nemá na mysli začátek stvoření Genesis, ale začátek Dobré zprávy o Království. A skutečně, ve verši 9 je nám okamžitě řečeno, že Světlo přicházelo na svět, když 

Jan o tom Světlu svědčil. Jan přišel oznámit pravé Světlo, které přichází na svět, protože to Světlo ještě nepřišlo na svět.

11. Slovo se stalo tělem 
Trinitáři se opět provinili tím, že přečetli svou doktrínu do textu týkajícího se tohoto verše. Verš 14 se obvykle vykládá tak, že Druhá osoba Trojice se stala lidskou bytostí, když sestoupila do lůna Marie. Samotný text však nic takového neříká. Boží slovo je něco, od čeho se očekává, že se naplní. Například Pavel řekl, že tajemství zbožnosti se projevilo v těle, což znamená, že lidská bytost z těla jménem Ježíš projevila zbožnost během své služby. Stejně tak „Slovo se stalo tělem“ odkazuje na skutečnost, že Slovo Otce se projevilo ve všech věcech, které tělo říkalo a dělalo. Slovo se stalo tělem, když Duch sestoupil na Ježíše a on začal chodit podle toho Slova, to jest Dobré zprávy o Království, které ho Bůh pomazal, aby hlásal. Analýza důkazů Biblická fakta ukazují, že Janova úvodní slova (1:1-5) odkazují na začátek evangelia Království a Slova hlásaného skrze službu Božího pomazaného, ​​Ježíše z Nazaretu. Slovo Jana 1:1 je Slovo hlásané skrze Ježíšovu službu. 

1. Počátek hlásaného slova 
V Novém zákoně je „Slovo“ výraz odkazující na hlásané Slovo Boží a je synonymem dobré zprávy. Ježíšova služba byla považována za počátek Slova, počátek evangelia. Marek a Lukáš otevírají svá evangelia podobným úvodním způsobem: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh Nakolik se mnozí zavázali sestavit zprávu o věcech, které jsme mezi námi vykonali, stejně jako nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova... Lukáš 1:1-2 Začátek dobré zprávy o Ježíši Kristu. Marek 1:1 Lukáš také otevírá Knihu Skutků tímto způsobem: První zprávu, kterou jsem napsal, Theophilos, o všem, co Ježíš začal dělat a učit, až do dne, kdy byl vzat nahoru... Skutky 1:1-2 Ježíšova služba, od jeho křtu u Jordánu až po jeho smrt a vzkříšení, byla považována za počátek Slova, počátek evangelia.

2. Janův první dopis
Jan otevírá svůj první dopis způsobem velmi podobným jeho evangeliu:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme hleděli a čeho jsme se dotýkali rukama, ohledně Slova života... 1 Jan 1:1

Slovo je něco, co slyšeli. Jan pak okamžitě pokračuje v oznamování toho Slova:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali rukama, ohledně Slova života – a život se projevil a my jsme viděli, svědčíme a oznamujeme vám věčný život, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli společenství s námi a naše společenství je vskutku s Otcem a jeho synem Ježíšem Kristem. Tyto věci píšeme, aby naše radost byla úplná. Toto je poselství, které jsme od Něho slyšeli a zvěstujeme vám... 1:1-5
Slovo, které slyšeli, je poselství, které Jan oznamuje. John ve svém dopise ještě více objasňuje, co má na mysli ve svém úvodním prohlášení. Slovo je něco, co jeho publikum slyšelo od začátku:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali rukama, o Slovu života.

Milovaní, nepíšu vám nový příkaz, ale starý příkaz, který jste měli od začátku. Starý příkaz je Slovo, které jste slyšeli. 2:7

Pokud jde o vás, ať ve vás přebývá to [Slovo*], které jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu a v Otci. 2:24
*Viz v.14

Toto je poselství, které jste slyšeli od začátku, že se máme navzájem milovat. 3:11
Janův list nám zcela jasně říká, co myslí svým jazykem v prvním verši svého dopisu a jeho evangelia. „Začátek“ je počátkem hlásané Dobré zprávy a „Slovo“ se vztahuje na toto hlásané Slovo.

Všimněte si také, že Slovo bylo něco, co viděli, čeho se dotkli rukama. Ježíš hlásal evangelium slovem i skutkem. Ztělesňoval Slovo Boží, vůli Boží. Toto tělo jménem Ježíš vždy dodržovalo své Boží a Otcovo Slovo. Vidět to tělo znamenalo vidět tajemství zbožnosti projevené v těle.

3. Jan 1:1-9 a Jan Křtitel

K Janu Křtiteli přišlo Boží slovo a on hlásal dobrou zprávu o Království.

Slovo Boží přišlo k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti a on přišel do celé oblasti kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů; jak je psáno v knize slov proroka Izajáše... Lukáš 3:2-4

Přišel Jan Křtitel a hlásal na judské poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. Neboť to je ten, o kterém mluví prorok Izajáš... Matouš 3:1-2

Počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu, Synu Božím. Jak je psáno v proroku Izajášovi... Jan Křtitel se zjevil na poušti a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů... Marek 1:1-4

Na počátku bylo Slovo... Přišel muž poslaný od Boha, jménem Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. Jan 1:1-7

4. ...a to Slovo byl Bůh

Je dost snadné pochopit, že hlásané Slovo bylo pro Boha (1:1b), ale co měl Jan na 

mysli, když řekl: "Slovo BYLO Bůh?" Ve verši 18 nám Jan jasně říká, co tím myslí.

... a to Slovo byl Bůh

jednorozeného v lůnu Otce prohlašuje*

*Řecký exēgeomai - rozvine, vysvětlí, vysvětlí, vyjádří. Viz Lukáš 24:35; Skutky 10:8; 15:12, 14; 21:19
Slovo hlásané skrze Ježíše bylo prohlášením samotného Boha Otce – „to Slovo bylo Bůh“. Boha nikdo nikdy neviděl, ale Jan nám říká, že Ježíš přišel, abychom porozuměli Otci a abychom poznali Otce, jediného pravého Boha (srov. 17,3; 1 Jan 5,20). Janova slova „to Slovo bylo Bůh“ odkazují na skutečnost, že Slovo hlásané Ježíšem nám zjevilo samotného Boha Otce.

Ačkoli Boha Otce nikdo nikdy neviděl, Ježíš učí své učedníky, že skutečně viděli Otce: "Kdo viděl mne, viděl Otce." Ježíš jim také hned vysvětlil, jak viděli Otce. Viděli Otce v Ježíšových slovech a skutcích, které Ježíš konal. Ježíš v Janově evangeliu mnohokrát dosvědčil, že jeho slova nebyla jeho vlastní, ale Otcova, který ho poslal. Stejně tak jeho skutky nebyly jeho vlastní, ale skutky Otce, které činil ve jménu svého Otce.

Vyhlášené Slovo není pouze vyslovením slovního poselství. Ježíš hlásal dobrou zprávu ve Slově a díle/skutku. Slovo Boží bylo všechno, co Bůh udělal skrze Ježíše, svého pomazaného.

Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal, abych hlásal dobrou zprávu chudým. mě poslal, abych oznámil propuštění zajatcům a navrácení zraku slepým, abych osvobodil utlačované, abych vyhlásil příznivý rok Páně. Lukáš 4:18

Ježíš Nazaretský, muž, kterého vám Bůh dosvědčil zázraky, divy a znameními, která Bůh skrze něj činil ve vašem středu. Skutky 2:22

Bůh pomazal Ježíše Nazaretského v Duchu svatém a mocí a jak chodil, činil dobro a uzdravoval všechny, kdo byli utlačováni ďáblem, neboť Bůh byl s ním. Skutky 10:38

Otec, který ve mně přebývá, koná skutky. Jan 14:10.

5. Janovy úvodní poznámky a světlo evangelia: Bůh Otec

V prvním verši Genesis čteme, že Bůh stvořil nebesa a zemi. Toto je úvodní prohlášení, protože to, co následuje, je popisem Boha, který stvořil nebesa a zemi. Pak bychom si měli položit otázku, zda je Jan 1:1-5 úvodním prohlášením podobným způsobem. V Genesis se říká: „Na počátku stvořil Bůh... tma byla na tváři propasti a Bůh řekl: ‚Buď světlo.‘“ V Janovi se říká: „Na počátku bylo Slovo. ..všechno se stalo skrze Slovo.... světlo zazářilo ve tmě."

Bůh Otec je Světlo. Jan Křtitel přišel svědčit o tomto Světle (1:7-8). Na svět přišlo pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka. Kdy přišlo Světlo na svět? Světlo přicházelo na svět, když Jan Křtitel začal hlásat Slovo. Protože Bůh Otec působil v Ježíši Jeho Pomazaném, byl úplným vyjádřením Otce, který je Světlo. Z toho důvodu mohl Ježíš říci: "Já jsem Světlo světa." Naproti tomu Jan Křtitel svědčil, že on nebyl tím Světlem. Spíše pouze svědčil o Světle. Jinými slovy, posláním Jana Křtitele bylo svědčit o Otcově světle, které přichází na svět. Posláním Ježíše Nazaretského bylo být tím Světlem – úplným vyjádřením samotného Otce – a činil to tak, že vždy dodržoval své Boží slovo a konal vůli svého Otce.

6. Slovo se stalo tělem a stalo se mezi námi (1:14)

Hebrejské slovo pro „dobrou zprávu“, bsr, je slovesným tvarem bsr, tělo (viz Jan 6:53-55,63). Šekina sláva Otce přebývala v těle jménem Ježíš. Sláva Boha Otce byla vidět v Ježíšových slovech a činech. V Janově evangeliu Ježíš činil znamení, která zjevovala Boží slávu.

Muž z těla jménem Ježíš byl ztělesněním Slova Božího, protože vždy poslouchal slovo svého Otce. JAK hlásal Slovo světu, byla poslušnost jeho Boží vůli.

7. Počátek Nového Stvoření

Existuje velmi dobrý důvod, proč Jan ve svém úvodním prohlášení používá jazyk Genesis. Nemálo komentátorů si všimlo, že Janovo evangelium využívá stvoření. Například, když se Ježíš chystal zemřít na kříži, řekl: „Je dokonáno“ v ozvěně Genesis 2:1. A když vzkříšený Ježíš vdechuje Ducha do svých učedníků u Jana 20:22, připomínáme si Genesis 2:7. Ježíš kráčející po vodě připomíná Ducha Božího vznášejícího se nad vodami stvoření Genesis. A opět, Světlo svítí do temnoty v popisu Genesis, stejně jako vidíme světlo Boží, jak září do temnot světa skrze Ježíšovu službu. V každém ohledu máme vidět působení Ducha Boha Otce v Ježíši, stejně jako vidíme činnost Ducha ve zprávě o stvoření v Genesis.

Nové stvoření je smířením stvoření Genesis. Pavel nám říká, že Bůh v Kristu smiřoval svět se sebou a ti v Kristu jsou v něm nová stvoření. Ve stejném ohledu stvořil Bůh znovu všechny věci na nebi i na zemi ve vzkříšeném Kristu tím, že v Kristu se sebou smířil všechno na nebi i na zemi (Kol 1,16-19). Z tohoto důvodu jsme my sami nová stvoření v Kristu, který je prvotinou, počátkem stvoření Božího.

8. Všechno se stalo skrze Slovo (1:3)

Pokud pečlivě zvážíme Jana 1:5, „Světlo svítí ve tmě“, je zjevně zřejmé, že tato slova odkazují na Ježíšovu službu (viz 3:19–21; 8:12; 9:5; 12: 35-36). Ve verši 4 také čteme, že život byl ve Slově a že život byl Světlem lidí. Zde by mělo být jasné, že Jan nemá na mysli akt stvoření Genesis. Pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka, právě přicházelo na svět (1:9).

S ohledem na tato fakta je zjevně zřejmé, že Jan 1:3 se nevztahuje na akt stvoření Genesis, ale na všechny věci, které se staly skrze hlásání Slova skrze Ježíšovu službu. Z tohoto důvodu Ježíš volal: „Dokonáno jest“ na kříži, právě když shledáváme, že Bůh dokončil všechna svá díla v aktu stvoření Genesis. Ježíšova služba byla počátkem nového stvoření Boha, nových nebes a země, kde náš vzkříšený Pán je prvotinou tohoto nového stvoření, počátkem stvoření Božího.

Závěr

Poctivé prozkoumání faktů nám ukazuje, že Slovo Jana 1:1 je Slovo hlásané skrze Ježíše v jeho službě a Slovo, které hlásal, bylo hlásáním samotného Boha Otce, „Slovo bylo Bůh“. Ten, kdo viděl Ježíše, viděl Otce podle toho, co Ježíš dělal. Bůh je život a Ježíš plně vyjádřil tento život slovy, která mluvil, a skutky, které konal. Bůh je Pravda a Ježíš tuto Pravdu plně vyjádřil ve všem, co řekl a udělal. Bůh je Světlo a Ježíš plně vyjádřil Otcovo světlo ve všech slovech, které mluvil a skutky, které konal ve jménu o svého Boha. Bůh je Láska a tělo jménem Ježíš plně vyjádřilo Otcovu lásku, mrtvé tělo visící na kříži za vaše i mé hříchy. Slovo Boží bylo něco, co tělo jménem Ježíš vždy zachovávalo. 

Slovo se stalo tělem, to znamená, že Bůh Otec se zjevil v těle, v těle jménem Ježíš. Ježíš přišel, abychom mohli poznat Otce a Ježíš plně vyjádřil Otce ve všech věcech, které dělal, protože vždy dodržoval Slovo svého Otce. Ježíšova slova a skutky nebyly jeho, ale Otcovy. Slovo, jak ho hlásal Ježíš... byl Bůh.



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy