Život víry: Je církev církví Kristovou nebo církví Satana?
Vloženo Neděle, 21. říjen 2001 @ 18:05:04 CEST Vložil: Stepan |
Je
církev církví Kristovou nebo církví Satana?
Posledních
několik let pozoruji změny, které postihují jednak svět
okolo nás, ale také svět uvnitř církve. Změny, které jsou
velmi nápadné v sekulární oblasti není potřeba zvlášť
rozepisovat. Každý, kdo je alespoň trochu vnímavý, jistě
vidí značný odklon od morálky, dodržování morálních
zásad není normální. Odklon od morálky se týká všech
oblastí života. Zaměstnání, podnikání, partnerství,
manželství, výchova, úcta. Zdá se, jakoby poctivost byla
něčím, co se nenosí.
Křesťan,
který se rozhlédne po takto zpustošeném stavu morálky si
řekne: "Blízko je Pán.". Je mi však trochu úzko,
rozhlédnu-li se jako křesťan po stavu věrohodného života
víry v církvi. Co mohu vidět? Mohu vidět, jakým způsobem se
víra uplatňuje v životě bratří a sester. Výsledek tohoto
rozhlédnutí mne vede kzamyšlení.
Uvědomil jsem
si, jak dokáží křesťané dneška být loajální ke
hříchu. Vůbec nevadí, že něco zcizím, protože můj
zaměstnavatel mě stejně okrádá. Nevadí, že nejsem se svou
dívkou oddán, vždyť někteří žijí také tak. Nevadí, že
žiji ve smilstvu, protože se přeci milujeme. Nevadí, že se
doma chovám špatně, protože nikdo nemá právo vidět do
mého soukromí.
Všiml jsem si,
že tak, jako dokážeme být loajální k vlastnímu hříchu,
dokážeme být loajální ke hříchu bratra či sestry. Přece
nemohu toho bratra napomenout, potřebuje především naši
lásku. Nemůžu si dovolit napomenout bratra staršího, vždyť
toho tolik a s takovým úsilím udělal pro sbor, farnost či
církev. A kněz, kazatel či pastor, ten je služebník Boží a
ten dělá vždy jen a jen dobro.
Stává se, že
to co "vytvoří" křesťané v církvi, bývá
precedentní. Proč bych nemohl já, když to dělají jiní?
Tyto výtvory křesťanů se týkají všech oblastí života. Po
odkrytí slupky pokrytectví se mohou objevit zloději,
podvodníci, smilníci, neuctivci, lháři. Slupka pokrytectví
sice dokáže před křesťany mnoho skrýt, avšak pro mnoho
nevěřících je průhledná. Myslím, že zde je příčina
toho, proč církev neroste a proč nevěřící s námi často
nic nechtějí mít.
Jediná věc,
která mě uklidňuje, je skutečnost, že Pán Ježíš Kristus
přišel na zem, aby zemřel za hříchy lidí, kteří mu
uvěří.
Za koho to tedy
Pán Ježíš zemřel? Za obecenstvo na evangelizacích, na
mších nebo za souseda, nebo za prostituky na ulicích? Nejen.
Zemřel také za mne. Za moje hříchy. I za ty hříchy, které
jsem spáchal jako starší sboru, kněz, kazatel či farář a
které tak mistrně tajím (Mt 9,13). Je zde však velmi
důležitá podmínka pro očištění od hříchu. Musím se
vůči hříchu postavit a činit pokání (L 13,1-5). Jistěže
to není jednoduché, když vlastně o tom nikdo z lidí nic
neví. Bůh však ano.
A jak je to s
naší otázkou v záhlaví? Odpověď ponechávám na tobě,
milý čtenáři, stejně ji píšeš vlastním životem.
Tomáš
Černík
|