Život církví: Křížová cesta zdravotníka v hospici
Vloženo Středa, 24. duben 2002 @ 20:01:05 CEST Vložil: Bolek |
Křížová
cesta zdravotníka v hospici
Pane
Ježíši, vím moc dobře, že v hospici nepracuji náhodou, ale žes mě
k této službě povolal ty sám. Nezasloužím si takovou velkou výsadu
- být ti celé dny tak blízko a bezprostředně se tě dotýkat svýma
rukama, které přece tolikrát zhřešily. Děkuji ti za důvěru a prosím,
odpusť mi všechny ty situace, kdy jsem ji zklamala.
1.
Ježíš je odsouzen na smrt
Pane
Ježíši, ty víš, jak je to těžké pro obě strany. Pro nemocného, má-li
vyslechnout od lékaře „ortel smrti“, i pro mě, když ten ortel musím
vyslovit nebo potvrdit. Říct pravdu a nevzít naději není snadné. Zvláště
když mám před sebou nešťastníka, který dosud Boží lásku nepoznal a
neví, že tys smrt jednou provždy přemohl. Bez Ducha svatého by to nešlo
vůbec. On ale vždycky přispěchá na pomoc, když ho člověk prosí. Díky
Pane Ježíši.
2.
Ježíš
na sebe bere kříž
Pane
Ježíši, tys svůj kříž přijal dobrovolně. Tak nějak si to zřejmě představuješ
i u mě. Denně ale vidím, že většina lidí reaguje jinak. A psychologové
nás dokonce učí, že je to tak normální. Nejprve šok, agrese, smlouvání,
deprese, někdy rezignace – a když to dobře dopadne, pak teprve ono přijetí
kříže. V hospici se snažíme nemocným i jejich blízkým pomoci
dopracovat se co nejdříve k onomu „fiat“ („staň se“). Jestli
na mě čeká podobný velký kříž, moc ráda bych ho přijala stejně jako
ty. Bez řečí a s plným vědomím velikosti a posvátnosti takového
úkolu. Jenže se vzpírám, i když jde o daleko menší kříže. Odpusť
Pane Ježíši a dej mi prosím sílu ke všemu, co ode mě chceš.
3.
Ježíš
padá poprvé pod křížem
Pane
Ježíši, i naši pacienti padají pod křížem. A někteří se za to stydí.
Zvláště lidé, kteří ještě nedávno cosi znamenali. Mnohým z nich
více než litování pomáhá tvůj příklad. Horší je to ovšem s těmi,
kteří tě dosud nepoznali. Jak jen jim to sdělit? Pomoz jim prosím, ať si
nezoufají, ať neuvažují o eutanázii nebo sebevraždě a mají odvahu jít
dál. Ať na své vlastní křížové cestě potkají, rozpoznají, a svobodně
přijmou tebe.
4.
Ježíš potkává svou Matku
Pane
Ježíši, vím od našich pacientů, že bolest milované osoby může člověka
bolet víc než jeho vlastní bolest. Jak asi muselo být tobě, když jsi
nemohl bolest své Matky zmírnit. Ty, který jsi nedávno uzdravoval nemocné
a křísil mrtvé. Ve snaze vyhnout se takovému druhu utrpení někdy naši
nemocní svým blízkým tají pravý stav věcí. A rodina nemocnému lže a
myslí si, že pro něj dělá to nejlepší. Říkají tomu milosrdná lež.
Jak mohou najít Pravdu s velkým „P“, když se topí ve lži a
nestojí ani o pravdu s malým „p“? Bylo by pohodlné nehasit, co mě
nepálí. Jenže mě to pálí. Než ale
lidi pochopí, že to s nimi myslím dobře, bývá to složité. S tebou
však na to nejsem sama. Díky Pane Ježíši.
5.
Šimon
pomáhá Ježíši nést kříž
Pane
Ježíši, Šimonova pomoc pro tebe jistě znamenala aspoň trochu úlevu.
Nebyla jsem u toho a nevím, zda a jak moc se vzpouzel, ale to taky není moje
věc. Důležité je, abych se takovým příležitostem nevyhýbala já.
Abych je viděla a nečekala, až mě někdo bude prosit, nebo nutit. Abych vždycky
v nemocném viděla tebe a přispěchala na pomoc s radostí a ne s kyselou
tváří. Aby ho moje pomoc nepokořovala. Aby neměl pocit, že obtěžuje.
Kdyby mi v tom někdy bránila třeba únava, připomeň se mi, Pane Ježíši.
6.
Veronika
podává Ježíši roušku
Pane
Ježíši, palliativní (úlevnou) medicínu, o kterou se snažíme v hospici,
možná někdo pokládá ve srovnání s tzv. vítěznou medicínou za něco
méněcenného. Já si to nemyslím a ty určitě taky ne. Naše předchůdkyně
Veronika ti podala roušku („pallium“). Dnešní „pallium“ má podobu
vysoce účinných léků proti bolesti, šikovných pomůcek pro nemocné –
a my je máme k dispozici. A máme ruce a můžeme pohladit. Máme úsměv
a můžeme povzbudit a potěšit. Díky Pane Ježíši, že máme našim
nemocným co nabídnout.
7.
Ježíš
padá podruhé pod křížem
Pane
Ježíši, kříž, který jsi nesl za nás, tě podruhé svou vahou srazil k zemi.
Pomoz prosím příbuzným našich pacientů, kteří pod tíhou kříže
padají. Dej sílu pozůstalým po našich zemřelých pacientech, neopouštěj
je, i když se někdy rouhají a vinu za bolest a smrt svalují na tebe. Je to
tím, že tě dosud nepoznali a nepřijali. Možná za to můžeme i my, kteří
se k tobě slovy hlásíme, ale svými skutky tě zrazujeme a tím druhé
pohoršujeme. Odpusť nám to Pane Ježíši.
8.
Ježíš mluví k plačícím ženám
Pane
Ježíši, s plačícími ženami se setkáváme denně i my. Právem od
nás očekávají slova útěchy a lásku. To je ale něco jiného než nezávazné
sladké fráze. V dnešním světě, tolik podobném Sodomě a Gomoře
není možné se vším souhlasit a všechno chválit. Někdy je souvislost
mezi hříchem a utrpením až příliš zřejmá. My tu ale nejsme proto,
abychom soudili, nýbrž sloužili a milovali. Pak si je, jak říkávala
Matka Tereza, budeš obracet sám. Naše moralizování by to mohlo jen
pokazit. Pane Ježíši, odpusť nám nedostatek lásky.
9.
Ježíš
padá pod křížem potřetí
Pane
Ježíši, ty víš, že pod křížem nepadají jen naši pacienti a jejich
blízcí, ale i já. Někdy je to zřejmě zkouška od tebe, zkoušíš moji věrnost.
Někdy si ale za to můžu sama. Třeba nedodržováním řádu. Moc práce, málo
spánku, odpočinku a taky modlitby. Když je jasná příčina, snadno se
najde lék. Většinou zabere rychle a já mohu znovu vstát a jít dál. I
když slibuji, že už to víckrát neudělám, zase se mi to stane. Taková
nepoučitelnost by se člověku mohla vymstít. Třeba na zdraví. Díky Pane
Ježíši, že máš se mnou trpělivost.
10.
Ježíš zbaven šatu
Pane
Ježíši, ani ty šaty ti nenechali. Oni. Ti zlí. Tak nějak by se mi to chtělo
říci. Mám-li být poctivá, musím si přiznat na tom i svůj podíl. Ty mi
ale nabízíš příležitost to aspoň zčásti vynahradit - úctou k tělu
svých pacientů. Tolik se v tom chybuje. Tolik zbytečného utrpení. Ošetřovatelství
není řemeslo, ale umění. Ovšem umění – to už je sféra Ducha svatého.
Dotknout se těla druhého člověka více, než je vhodné, je chyba.
Dotknout se ho méně, nepohladit, neobejmout – taky chyba. Ale s tvou
pomocí je vždycky možné správnou míru najít. Díky, Pane Ježíši.
11.
Ježíše
přibíjejí na kříž
Pane
Ježíši, takové hrozné hřeby. A do tak citlivého místa. A bez anestezie.
Za nás a pro nás. A nejde to vzít zpátky. Tím víc díky za možnost mírnit
bolesti našich pacientů. Díky za všechny ty moderní prostředky, které máme
k dispozici. To dřív nebylo. Možná ale bylo mezi lidmi více lásky.
Naplň nás proto svou láskou, ať ji můžeme rozdávat dál. Ke každé
tabletce, ke každé injekci taky trochu tvé lásky. Ať z nás nejsou
jen odborníci, jen rutinéři, ale především tvoji služebníci, tvoje královské
kněžstvo. Díky, Pane Ježíši.
12.
Ježíš
na kříži umírá
Pane
Ježíši, díky, že smím tak často stát pod tvým křížem, spolu s tvou
Matkou a malým hloučkem věrných. Kdykoliv doprovázíme umírajícího
pacienta, nějak intenzivněji si uvědomuji tvoji přítomnost. Někdy se nám
podaří pro nemocného udělat více, jindy méně. Nakonec to je ale vždycky
stejné. Bez tvé oběti na kříži, bez tvého milosrdenství bychom byli
ztraceni. Všichni. Ale tys na kříži zemřel „za nás a za všechny“.
Kdykoliv ta slova slyším při mši svaté, zaplaví mě vděčností a nadějí.
Díky, že mohu žít z této naděje.
13.
Ježíšovo tělo snímáno z kříže
Pane
Ježíši, s každým naším zemřelým pacientem si znovu připomínáme
tu chvíli, kdy několik přátel sňalo tvé tělo z kříže a položilo
ho do klína tvé Matce. Je to veliký dar, že jsme se dožili doby, kdy nám
už do naší práce nikdo nemluví. Že máme hospic, ve kterém se můžeme
s každým zemřelým důstojně a křesťansky rozloučit. Obléknout si
ho, beze strachu ze sankcí se u něho pomodlit a třeba i zazpívat. Vydávat
svědectví víry a předávat pozůstalým naději. Díky Pane Ježíši, že
nám k tomu dáváš sílu.
14.
Ježíšovo tělo uloženo do hrobu
Pane
Ježíši, nebýt Josefa z Arimathie, tak neměli tvé tělo ani kam
pochovat. Je o něm psáno, že byl tvým učedníkem, ale ze strachu před Židy
učedníkem tajným. Takových je mezi našimi pacienty taky dost. Báli se
minulého režimu, teď se zase ostýchají k tobě přihlásit. Možná
jsme je dost vřele nepozvali a nepřijali mezi sebe.
Odpusť, Pane Ježíši.
15.
Zmrtvýchvstání
Pane
Ježíši, z tvého zmrtvýchvstání čerpám sílu ke své práci.
Jinak bych to asi nemohla dělat. Někdy tomu vůbec nerozumím. Třeba když
musí zemřít mladý člověk, táta malých dětí. Ty ale od nás nežádáš,
abychom všemu rozuměli, všechno věděli. Ty od nás žádáš víru. Věřím,
že jsi třetího dne vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Nepochybuji
o tom, že nám tam chystáš místo, jak jsi přislíbil. Chci to i nadále
říkat našim nemocným a dělit se s nimi o největší dar, který od
tebe mám. O dar víry. Děkuji ti za něj, Pane Ježíši.
Pane
Ježíši, věřím, že Boží milosrdenství je nekonečné. Svěřuji mu všechny
naše nemocné i všechny naše zemřelé, jejich blízké, i svoje
spolupracovníky. Díky, žes nás svou smrtí na kříži vykoupil a že ti můžeme
sloužit v našich bližních beze strachu ze smrti a v naději na
život věčný. Amen.
|