|
Právě je 581 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116812402 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Pravda není relativní!
Vloženo Sobota, 27. duben 2002 @ 07:30:55 CEST Vložil: Bolek |
poslal Pisnicka Přemýšlení o víře
Veselím se z cesty tvých svědectví
více než ze všeho jmění.
O tvých ustanoveních přemýšlím,
na zřeteli mám tvé stezky.
Nařízení tvá jsou pro mne
potěšením,
nezapomínám na tvé slovo.
Žalm 119,14-16
O přemýšlení o Božím slovu čteme i na
mnoha jiných místech Bible. Přemítání o Božím slovu je zde popisováno
jako jedna z největších rozkoší. Stejným duchem je prodchnutý celý rabínský
judaismus. V středověkém židovstvu bylo vše podle možnosti podřízeno
studiu Tóry - Starého Zákona a rozhovorům o ní. Potřebu přemýšlení o
Božím slovu cítíme sami tváří v tvář často příliš zjednodušujícímu
chápání Božího slova u sekt, ale i u církví.
Naše snaha však naráží na zásadní problém.
Vědecké zkoumání se vždy zakládá na pozorování tohoto světa. Jak jsme
si ale už řekli, Bůh je od světa oddělen, je mimo tento svět, je nekonečně
jiný. Než se pokusíme o řešení tohoto problému, musíme si říci něco o
tom, co je vlastně věda.
Tedy, věda vždy zkoumá pouze jednotlivé problémy,
postupuje v jednotlivých postupných krocích. Aby bylo zkoumání vůbec možné,
věda se vždy při experimentu omezuje je na sledování několika faktorů, o
kterých se domnívá, že jsou podstatné. Je samozřejmě nemožné pojmout při
experimentu všechny vlivy, které působí na objekt, protože jejich počet se
blíží nekonečnu. Vždyť již samotná fyzická přítomnost vědce ovlivňuje
stav prostředí experimentu. Kromě toho, vědec začíná a vyhodnocuje
experiment již s určitými předpoklady, které však mohou být milné.
Nejasnějším příkladem toho, jak je možné zpochybnit předpoklady, které
považujeme za věčně dané a neměnné, je oprava do té doby nezpochybněné
newtonovské fyziky Einsteinovou teorií relativity. Proto je každá vědecká
teorie nakloněna opravám, přičemž nová pozorování ji většinou nevyvrátí
zcela, ale spíše poopraví. Shrnuto, věda se může dopátrat pravdy, avšak
vždy musí být připravena tuto pravdu zpřesňovat. Z dálky poznáme, že k
nám přichází člověk v sukni. Řekneme-li: "Blíží se k nám zřejmě
žena", je naše tvrzení pravdivé ohledně toho, že jde o člověka, se
znaky ženy. Toto tvrzení nelze později prohlásit za lež. Ukáže-li se, když
se člověk přiblíží, že to byl Skot, předešlé tvrzení není zcela popřeno,
ale zpřesněno.
Jak už jsme řekli, vědecké zkoumání Boha
naráží na to, že Bůh je mimo tento svět. Stvořil ho slovem, jednoduše řečeno,
během tvoření se ho nedotkl, z povrchu světa nemůžeme sejmout Boží
otisky prstů a tak třeba usoudit na velikost jeho rukou. Bůh nám ovšem nezůstal
skryt, promlouvá ke svému lidu Izraeli, k Mojžíšovi, k prorokům a králům
Izraele; Bůh je Ježíš Kristus, který chodil po zemi, mluvil a jednal. O
Bohu mluví Žalmy a Přísloví. O Bohu zpívají duchovní písně církve. Nížeji
si ukážeme, že toto jsou naše "experimenty" s Bohem, nyní však
ještě jeden zásadní problém.
Problém, nad kterým by se vědec
zastavil ještě dříve než nad absencí hmatatelných důkazů Boha v tomto
světě, je tento: Věda vždy zkoumá jednotlivé problémy, výseky, nikdy ne
celek. Nezkoumá celého člověka, ale zvlášť jeho nervový systém, zvlášť
jeho krevní systém, zvlášť třeba chování ve stresu. Samozřejmě že si
všímá i souvislostí například mezi krevním oběhem a psychickým stavem,
ale tento problém opět zkoumá odděleně od zkoumání samotného psychického
stavu a krevního běhu. Jako věda nemůže zkoumat člověka jako celek, i když
samozřejmě vědci, jako my všichni, vědí, že člověk je celek, znají ho
jako bytost, tak věda nemůže ani zkoumat Boha jako celek, ale jen jednotlivé
Boží vlastnosti.
Rozum, potažmo vědu, je třeba chápat jako nástroj;
podobně jako zrak je pro nás nástrojem vnímání, fyzická síla nástrojem
konání, tak je rozum nástrojem vyhodnocování vnímání a řídícím
stanovištěm konání. Tento nástroj však užíváme podle svého přesvědčení
- užíváme ho k tomu, co považujeme za dobré. Někdo k obohacení, někdo k
pronásledování druhých, někdo k léčení nemocí.
Protože jsme si ukázali, že nikdy nelze
zkoumat celek, ale jen výseče, užívejme rozumu ve věcech víry pouze ke
zkoumání smyslu jednotlivých Božích přikázání,
O tvých ustanoveních přemýšlím,
na zřeteli mám tvé stezky.
jak čteme v žalmu na začátku. Naším jediným
podkladem je Bible. Svá pozorování zpřesňujeme jen s určitými omezeními
oproti klasické vědě:
Zatím co když například zkoumáme fotosyntézu
u rostlin, většinou dokážeme zpřesnit naše pozorování tím, že prozkoumáme
chemický proces více do hloubky. U rostliny to není problém protože jde o
živý organizmus, tak složitý, že jde zkoumat téměř do nekonečna. Příkazy
Bible, to jsou ale věty. Větu lze rozložit na slova, u slov zkoumat jejich původ,
a význam v jiných jazycích, jejich výskyt v Bibli. Lze také hledat původ
tohoto příkazu v dobovém pozadí. Ale to je asi tak všechno. Za chvíli
narazíme na určité hranice, za kterými jsou už jen nepodložené dohady.
Navíc se tato metoda vůbec neosvědčila. Krom toho, takové zkoumání nám
vysvětluje pouze původ takového příkazu a jeho přibližný smysl v době
vzniku, ale nijak nám nepomáhá v tom, jak ho máme uposlechnout v běžném
životě.
Šťourání do hloubky jednotlivých příkazů
nemá smysl. Tyto příkazy jsou totiž jednoúčelové, směrované většinou
do celkem konkrétní situace, naprosto neohebné a nepřizpůsobitelné jiné
situaci. Nejsou to složité rostlinky, ale spíše navigační šipky. Onu
tolik nutnou opravu našeho chápání Božího příkazu je zase jiný Boží příkaz.
To jsou ony zdánlivé rozpory v Bibli. Jedno přikázání, jedna výpověď,
se kříží s druhým a ukazuje tak, kde jsou jeho hranice, jak dalece jej lze
rozvést. Tyto rozpory v pravou chvíli zarazí naše snahy hledat v textu
něco, co tam není a vedou nás k uvažování o pravém smyslu příkazu.
Teprve v tomto uvažování nám mohou být nápomocny vědy o dobovém pozadí
příkazu. Prvním svědkem však vždy musí být Písmo. To, že nás stále překvapuje
svými rozpory, nás vede ke stálému zpřesňování našeho chápání jeho příkazů.
O křesťanství tedy můžeme říci, že je vysoce vědecké. Nenabízíme
hotové pravdy, ale zpřesňování našich předpokladů.
Je k tomu třeba dodat určité zpřesnění.
Stejně jako věda nikdy nepopírala a nepopře tvrzení toho typu, že předměty
padají k zemi (základní svědectví o dějích), jenom k tomu dodává, že
se tomu tak děje v gravitačním poli planet atd., ani křesťanské rozjímání
nemůže popřít například vzkříšení, jen může vyjasňovat jeho smysl.
Hledáte-li v křesťanství jistotu a celé
pravdy, zkuste jiné náboženství. Náš Bůh po nás žádá pokoru - otevřenost
tomu, že se můžeme mýlit, že celá pravda je jen u Boha; žádá po nás
horlivost pro pravdu - každodenní nejistotu, zápas proti temnotě, který se
nemůže zastavit ani před našimi vlastními předsudky. Tato horlivost nás však
zároveň nutí k jasnému rozlišování pravdy a lži, velí nám již dobyté
pravdy hájit, naše vyznání je Pravda není relativní!
Pokud se ptáme po poznání Boha (nebo člověka)
jako celku, nejedná se už o vědecké poznání, věc rozumu, ale o fyzickou
zkušenost, věc srdce.
|
Re: Pravda není relativní! (Skóre: 1) Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Středa, 01. květen 2002 @ 21:17:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý den Písničko,
děkuji Ti za Tvůj názor na otázku co je to pravda a jaká je či může být pravda. Je tady toho napsáno hodně, tak opět budu jen občas něco glosovat .
"Naše snaha však naráží na zásadní problém. Vědecké zkoumání se vždy zakládá na pozorování tohoto světa. Jak jsme si ale už řekli, Bůh je od světa oddělen, je mimo tento svět, je nekonečně jiný. Než se pokusíme o řešení tohoto problému, musíme si říci něco o tom, co je vlastně věda."
Nevím, jak jsme si to už řekli, zřejmě jsem asi zrovna chyběl, ale přesto bych si nedovolil tak jistě tvrdit, že Bůh je od našeho světa nějak oddělen a nebo že je nekonečně jiný. To mi připadá jako velký odklon k poesii potažmo akademické debatě.
." Shrnuto, věda se může dopátrat pravdy, avšak vždy musí být připravena tuto pravdu zpřesňovat."
Tady souhlasím, věda se pravdy dopátrávává a občas se jí téměř dopátrá. A je vždy připravena své závěry opravit, pokud se k tomu objeví závažné důvody.
"Jak už jsme řekli, vědecké zkoumání Boha naráží na to, že Bůh je mimo tento svět. Stvořil ho slovem, jednoduše řečeno, během tvoření se ho nedotkl, z povrchu světa nemůžeme sejmout Boží otisky prstů a tak třeba usoudit na velikost jeho rukou. Bůh nám ovšem nezůstal skryt, promlouvá ke svému lidu Izraeli, k Mojžíšovi, k prorokům a králům Izraele; Bůh je Ježíš Kristus, který chodil po zemi, mluvil a jednal. O Bohu mluví Žalmy a Přísloví. O Bohu zpívají duchovní písně církve. Nížeji si ukážeme, že toto jsou naše "experimenty" s Bohem, nyní však ještě jeden zásadní problém."
Zásadní problémy nazrávají už tady. Já bych řekl, že vědecké zkoumání Boha, jak bylo naznačeno výše, zatím nepřipadá ani v úvahu. Je to tím, že Bůh se nám ani nezjevuje, ani jinak s námi nekomunikuje. Můžeme tedy zkoumat jedině svět, ve kterém žijeme, a o němž předpokládáme, že byl Bohem stvořen ( což opět nijak nesvědčí o tom, že by Bůh byl od našeho světa oddělen ). Z vlastností stvořeného usuzujeme na vlastnosti Stvořitelovi . To byla práce, úloha a občas zásluha všech "proroků", tedy teologů starověku, kteří se nám snažili Boha prostřednictvím svých "proroctví" přiblížit k našemu pochopení. Tento proces přirozeně pokračuje a dnešními "proroky" by měli být především vědci, třeba teologové. Zřejmě se však nesmějí příliš ztrácet, ztratit a zdržovat v tom, co už bylo taky "vyprorokováno".
"Problém, nad kterým by se vědec zastavil ještě dříve než nad absencí hmatatelných důkazů Boha v tomto světě, je tento: Věda vždy zkoumá jednotlivé problémy, výseky, nikdy ne celek. ..... Jako věda nemůže zkoumat člověka jako celek, i když samozřejmě vědci, jako my všichni, vědí, že člověk je celek, znají ho jako bytost, tak věda nemůže ani zkoumat Boha jako celek, ale jen jednotlivé Boží vlastnosti."
Věda se většinou dopracovává výsledky důmyslnými experimenty. Několik detailních experimentů pak dá v průmětu výsledek, který potvrdí zákony, které byly předpokládány pro celek. Člověk by tedy Boha nemohl zkoumat jako celek, s tím samozřejmě souhlasím ( stejně tak nemůže zkoumat vesmír jako celek ), ale dokáže si najít nějaký ten experiment, vrátka, která dokáže pootevřít a podívá se tak, obrazně řečeno, co je za nimi.
"Jako věda nemůže zkoumat člověka jako celek, i když samozřejmě vědci, jako my všichni, vědí, že člověk je celek, znají ho jako bytost, tak věda nemůže ani zkoumat Boha jako celek, ale jen jednotlivé Boží vlastnosti."
Souhlas, a věda se o to bezpochyby snaží.
"Protože jsme si ukázali, že nikdy nelze zkoumat celek, ale jen výseče, užívejme rozumu ve věcech víry pouze ke zkoumání smyslu jednotlivých Božích přikázání,"
A o to se právě snažíme. Především se snažíme zjistit, zda to, co je vydáváno za Boží přikázání, jsou skutečně Boží přikázání, či zda jsou to pouze zaznamenané výroky "Bohem inspirovaných" proroků, chcete-li, starověkých teologů či vědců. Naším prvním úkolem je tedy v co možná největším konsensu odsouhlasit božskost některých přikázání, která jsou nám předkládána jako Bohem inspirovaná nebo dokonce Bohem nadiktovaná.
"O Tvých ustanoveních přemýšlím,na zřeteli mám Tvé stezky." Souhlas.
"Naším jediným podkladem je Bible."
První "kámen úrazu" a bohužel i velký omyl. Jestliže se hned na začátku takto omezíme, čeho se to dopátráme.
"Příkazy Bible, to jsou ale věty. Větu lze rozložit na slova, u slov zkoumat jejich původ, a význam v jiných jazycích, jejich výskyt v Bibli. Lze také hledat původ tohoto příkazu v dobovém pozadí. Ale to je asi tak všechno. Za chvíli narazíme na určité hranice, za kterými jsou už jen nepodložené dohady. Navíc se tato metoda vůbec neosvědčila."
Tak s tím bych jistě mohl souhlasit.
"To jsou ony zdánlivé rozpory v Bibli. Jedno přikázání, jedna výpověď, se kříží s druhým a ukazuje tak, kde jsou jeho hranice, jak dalece jej lze rozvést. Tyto rozpory v pravou chvíli zarazí naše snahy hledat v textu něco, co tam není a vedou nás k uvažování o pravém smyslu příkazu. Teprve v tomto uvažování nám mohou být nápomocny vědy o dobovém pozadí příkazu. Prvním svědkem však vždy musí být Písmo. To, že nás stále překvapuje svými rozpory, nás vede ke stálému zpřesňování našeho chápání jeho příkazů. O křesťanství tedy můžeme říci, že je vysoce vědecké. Nenabízíme hotové pravdy, ale zpřesňování našich předpokladů."
To je tedy opravdu zvláštní výklad. Pro mne rozpory v bibli jen potvrzují, že ji psali lidé a to dokonce i někdy lidé Bohem určitě neinspirovaní. Je ovšem daleko důležitější , co je v bibli napsáno než jak je to napsáno. Jsou-li někde rozpory, žádný problém, u lidí je to zcela normální a pochopitelné, že dělají chyby.
Křesťanství samozřejmě zatím vysoce vědecké není, zvláště ne, pokud se chce opírat pouze o bibli, tedy o knihu, která byla sepsána v době, kdy o vědě dohromady nikdo ještě nic nevěděl.
"Vědecké křesťanství" je jistě pozoruhodný nápad, rád bych na tom též spolupracoval nebo se toho alespoň dožil.
"Je k tomu třeba dodat určité zpřesnění. Stejně jako věda nikdy nepopírala a nepopře tvrzení toho typu, že předměty padají k zemi (základní svědectví o dějích), jenom k tomu dodává, že se tomu tak děje v gravitačním poli planet atd., ani křesťanské rozjímání nemůže popřít například vzkříšení, jen může vyjasňovat jeho smysl."
Tady to trochu otáčíš. Věda se velmi perně dopracovávala k poznání , proč předměty padají k zemi, a jakž takž se k tomu dopracovala.
Naopak, křesťanské rozjímání může vzkříšení zpochybňovat a já se nijak nestydím za to, že jsem to tu už několikrát připomínal a nevidím na tom nic špatného ani zavrženíhodného. Může mi někdo předepisovat, jak mám křesťansky rozjímat a nebo mám právo rozjímat tak, jak mne k tomu můj rozum a mé poznání ( které mám darem od Boha ) vede? Vážení, to je základní problém, který si musíme všichni ujasnit. Je to určitě důležitější než dohady o tom, zda pravda je či není relativní.
"Hledáte-li v křesťanství jistotu a celé pravdy, zkuste jiné náboženství."
Velmi zvláštní doporučení. Mám to chápat tak, že hledat v křesťanství jistotu a celou pravdu se nedoporučuje? Že v takovém případě je lepší si rovnou hledat jiné náboženství?
Náš Bůh po nás žádá pokoru - otevřenost tomu, že se můžeme mýlit, že celá pravda je jen u Boha; žádá po nás horlivost pro pravdu - každodenní nejistotu, zápas proti temnotě, který se nemůže zastavit ani před našimi vlastními předsudky. Tato horlivost nás však zároveň nutí k jasnému rozlišování pravdy a lži, velí nám již dobyté pravdy hájit"
Vidíš, napsal jsem "náš Bůh" a bylo mi vyčteno, že se snažím ovlivnit čtenáře. No, zdá se že na Boha nemáme všichni stejné právo. Je ale pravda, že by odstavec měl spíše začínat takto:
"Křesťanský Bůh po nás žádá ....." ano pokoru, s tím mohu souhlasit, pokud jde o horlivost, tak už bych si dovolil polemizovat, horlivost totiž nezřídka vedla a vede k dost strašným koncům .... dtto pro horlivé rozlišování pravdy a lži. Co je pravda a co je lež totiž nebývá dost často evidentní a rádo se to často i plete a zaměňuje. Horlivost při tom může být jedině ke škodě všem. ... co je to dobytá pravda? Koho jsme to zase převálcovali? Pravda se nedobíjí, pravdy se dosahuje a musí být jasná a zřejmá všem nejlépe jako ranní Slunce.
"Naše vyznání je : Pravda není relativní! "
Pravda se nám tak trochu ztrácí jako voda v cedníku. Já už teď stejně ani nevím, jak jsem to vlastně s tou relativitou pravdy myslel. Možná tak, že každý má ty svoje pravdy a horlivě je hlava nehlava brání. Že tedy pravda je vždycky trochu zkreslená tím, kdo ji říká ( připomeň si svého bádajícího vědce ) .
Pokoj všem horlivcům přeje Pavel
|
|
|
|
|