Teologie: Co je pravda?
Vloženo Sobota, 27. duben 2002 @ 07:39:19 CEST Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Pravda a poznání
Co je pravda?
Slovo pravda může mít několik významů. Ten
nejzákladnější, na kterém se shodnou snad všichni rozumní lidé, se týká
skutečnosti, která dokazuje sama sebe a je nezávislá na tom, jak ji chápeme
a jak ji vykládáme. Ať se nám to líbí nebo ne, pravda je něco, co
existuje naprosto nezávisle na naší vůli. Můžeme ji překrucovat jak
chceme, pravda zůstane pravdou.
Absolutní pravda
I když tento termín zní možná příliš filozoficky, je výstižný.
Znamená znalost všeho, celkový obraz. Z tohoto hlediska je možné chápat
pravdu jako něco, co nemůže pojmout žádný člověk, absolutní pravdu ví
jen Jehova. Bůh to ukázal Jobovi (Job
28:20-24).
Člověk musí pokorně uznat, že nemůže znát pravdu celou (1.Kor
13:9) a být ochoten své poznání měnit podle toho, co mu Jehova zjevuje.
Pravda je to, co se odkrývá, co se postupně chápe nebo zjevuje. C.T. Russell
napsal: "Jestliže někdo z vás najde něco lepšího, doufáme, že nám
to poví" (SV 1.12.1990, s.19). Je velké neštěstí, že existují mnozí
lidé, kteří pravdu nehledají, ale kteří ji hájí.
Relativní pravda: "Každý má svoji
pravdu"
V dnešní postmoderní době často používané rčení. Je to tvrzení
nepřesné a zavádějící. Spíše by se mělo říkat: "Každý má svůj
vlastní pohled na pravdu, své vlastní vysvětlení pravdy, které
ovšem nemusí být pravdivé". Protože člověk není schopen pojmout
absolutní pravdu, vytváří si dílčí obrazy, podle toho, co zná, co již
prozkoumal, co viděl, jakou měl zkušenost. Žádný člověk na zemi nemá
patent na pravdu, neomylnost a "přesné poznání".
Pravda jako zprostředkovaný obraz skutečnosti
V průběhu života musíme často měnit svůj obraz skutečnosti. Jinak vnímá
svět dítě, jinak dospívající, jinak dospělý. Stejně to platí i v křesťanství.
I zde jsou "nemluvňata" a dospělí, zralí křesťané (Heb
5:12-14). Když poznávají Bibli, otvírá se jim pohled na pravdu a skládají
si ze střípků jednotlivých textů svůj obraz skutečnosti. Už při samotném
čtení dochází ke zkreslení - vždyť kdo dokáže přesně vystihnout, co přesně
měl autor na mysli? Některé texty či biblické pasáže mohou mít více
variant výkladu. "Nemluvňata" si připouštějí variantu jednu a
mají sklony vidět věci černobíle. Největší nebezpečí vznikne, když se
omezené lidské poznání povýší na absolutní pravdu.
Biblické pojetí pravdy
Bible používá výraz pravda různým způsobem.
- Ježíš
Kristus
"Jsem cesta a pravda a život." (Jan
14:6) Nejpodstatnější a nejdůležitější bod této studie. Ježíš je
zosobněním pravdy, je i cílem. "V něm jsou pečlivě skryty všechny
poklady moudrosti a poznání" (Kol
2:3). "Protože Zákon byl dán prostřednictvím Mojžíše, nezasloužená
laskavost a pravda nastaly prostřednictvím Ježíše Krista." (Jan
1:17). To neznamená, že by stará smlouva nebyla pravdivá, ale Zákon byl
"stínem budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatou věcí"
(Heb 10:1),
to znamená, že Zákon nebyl úplným naplněním pravdy. Naplněním
pravdy se stal a stále zůstává Pán Ježíš, jeho osobnost, jeho výkupní
oběť, jeho učení a jeho cesta: "Kdo věří ve mne, nevěří jen ve
mne, ale také v toho, kdo mě poslal" (Jan
12:44).
-
Svatý duch
"Ale až přijde ten duch pravdy, uvede vás do celé pravdy... Ten mě
oslaví." (Jan
16:13; 1.Jana
5:6). Svatý duch byl seslán o letnicích v roce 33 (Sk
2). Tehdy uvedl své učedníky do "celé pravdy", do všeho, co
nutně potřebují Kristovi následovníci vědět, aby jej mohli následovat.
Apoštolé byli samotným Kristem skrze svatého ducha povoláni, aby založili
církev a zapsali Kristovo učení.
- Boží slovo
Celé písmo je naprosto pravdivé. (Jan
17:17; 2.Tim
3:16). Žel však neexistuje jen jeden výklad všeho, co je v něm
napsáno. Kdyby to bylo tak jednoduché, nepodařilo by se Satanovi rozdělit církev
a poštvávat jedny proti druhým. Jak píše apoštol Petr: "Jsou v nich
(v Pavlových spisech) však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení
a nestálí překrucují, jako také ostatní Písma, ke svému zničení"
(2.Pet 3:16).
Bible je napsána trojím způsobem: doslova, obrazně a prorocky. Některé
pravdy mohou mít mnohá uplatnění (zejména podobenství) a mnoho
vrstev významů (to se týká zejména Ježíšových podobenství, včetně
toho o věrném a rozvážném otroku). Jedině svatý duch může pomoci
rozeznat, jak je co v Bibli myšleno.
- Poselství záchrany
- dobrá zpráva
V Novém zákoně jsou často popisovány situace, kdy někdo "přijal
pravdu" a že ji tedy v jistém smylu "vlastní". O jakou pravdu
jde?
Pán Ježíš přislíbil, že pošle svatého ducha, "který jeho učedníky
uvede do celé pravdy". Skutky apoštolů ve druhé kapitole vyprávějí,
co se dělo, když se to stalo, když byl tento svatý duch vylit. Petr vydal
stručné svědectví o Ježíši Kristu a o jeho vykupující oběti. Potom
vyzval posluchače: "Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve
jménu Ježíše Krista". I jiná místa ve Skutcích ukazují, že zvěstování
dobré zprávy v dobách prvních učedníků bylo velice stručné.
Pavlovým a Silasovým věznitelům netrvalo moc dlouho, aby pochopili toto základní
poselství, protože čteme, že byli neprodleně pokřtěni, poté co k nim
mluvili Jehovovo slovo. Čeho se "pravda", kterou hlásali raní křesťané
týkala? Týkala se celého Písma? Bylo by to vůbec možné? To nebylo vyučování,
které trvá týdny, měsíce nebo roky. V té době nebyla sepsána žádná
kniha Nového zákona. Kdyby se toto poznání pravdy mělo týkat nějakého
přesného poznání souboru nauk a pravidel (tak, jak tomu bylo za staré
smlouvy), nemohli by být pohané, jako například Pavlův žalářník, pokřtěni
tak rychle. (Sk
16:30-33).
O obsahu své evangelizační činnosti nás nenechává Pavel na pochybách.
Korintskému sboru píše: "Rozhodl jsem se totiž
neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to přibitého na kůl." (1.Kor
2:2). Co se týče obsahu
"dobré zprávy", kterou tak horlivě zvěstovali raní křesťané,
je jasné, že jejím centrem byl vzkříšený Ježíš - Mesiáš , Pán a
Vykupitel, jemuž byla dána "veškerá moc na nebi i na zemi" (J
1:1,18; Mat
28:18).
V prvním listu Korinťanům, ve třinácté kapitole Pavel píše: "Máme
totiž částečné poznání a částečně prorokujeme, ale až přijde to, co
je úplné, bude odstraněno to, co je částečné. ...Nyní totiž vidíme
prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech, ale potom to bude tváří
v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám přesně, stejně
jako jsem přesně poznán". Nemyslím si, že by již přišlo "to,
co je úplné", a proto věřím tomu, že stav, kdy poznáváme částečně,
stále trvá. Nikde v Bibli se nedočteme, co všechno museli poznat pohané,
aby byli pokřtěni. Jedno je však jisté: museli poznat poselství záchrany
neboli plán záchrany, který kázal Petr ve Skutcích 2. "Teologie",
kterou hlásali apoštolé, určitě nemohla být složitá:
- "A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že
Otec poslal Syna, aby byl Zachráncem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je
Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu." (1.Jana
4:14,15)
- Čiňte
tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány (Sk
3:19)
- Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují
Krista, jako by skrze nás snažně prosil. Jako zástupci Krista prosíme: "Smiřte
se s Bohem." Toho, kdo neznal hřích, učinil hříchem za nás,
abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností. (2.
Kor 5:20,21)
- Žádný totiž nemůže položit jiný základ
než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus (1.
Kor 3:11)
- Bohu se zalíbilo dát mezi národy na vědomí,
jaké je slavné bohatství tohoto posvátného tajemství. Je to Kristus
ve spojení s vámi, naděje na jeho slávu. Je to on, koho veřejně
oznamujeme (Kol
1:27-28)
Nový zákon není psán jako zákoník, kde by
byly uvedeny paragrafy, vztahující se na to, co všechno člověk musí a co
nesmí. Záchrany není možné dojít poslušností starozákonního Zákona,
ani ničeho nového, co se mu podobá (Ef
2:8). A "nová smlouva" není nějaký "psaný zákoník",
"není založena na liteře, nýbrž na Duchu." (Srovnej 2.K
3:6 v PNS a EP.) Duch usvědčuje člověka z hříchu. Člověk tedy musí
poznat pravdu o tom, že je ztracen a že za něj Kristus položil život,
aby mohl žít navěky. Je to tedy pravda o sobě samém a pravda o Zachránci.
Záchrana je z víry v prolitou Kristovu krev. Kdo toto prožije, poznal
pravdu. Víra která zachraňuje, není jen uznání nějakého faktu, ale akt
vložení důvěry v Božího Syna.
Jak tedy mohl Pavel napsat, že "naše poznání je částečné?" Cožpak
nepřijal ducha, o kterém Pán slíbil, že uvede jeho učedníky do celé
pravdy? Pavel si byl určitě jist tím, že "má věčný život". To
určitě znamenalo, že musel činit pokání z hříchů, obrátit se, přijmout
Krista za svého Pána a rozhodnout se jej následovat, jinak by si tím nemohl
být tak jist. Jak by mohl pobízet ostatní, aby získali "přesné poznání
pravdy", kdyby je sám neměl? Logicky z toho vyplývá, že existuje určité
poznání, které člověk musí mít, aby mohl být pokřtěn a zachráněn.
Na druhé straně ovšem musí existovat nějaká pravda či poznání, které musíme
přijímat celý život, které však (jak píše Pavel) i zralí křesťané
mohou mít pouze částečné. Můžeme tedy říci, že Bible nám ukazuje na
poznání, které je nutné k záchraně člověka a poznání, které slouží
k duchovnímu růstu, když už člověk záchranu přijal. Je jen třeba si
uvědomit, že Bible používá výrazy pravda a přesné poznání různým
způsobem. A toto různé použití lze naštěstí zhodnotit za pomoci
konkordance a kontextu, ve kterém se dané výrazy vyskytují. Pamatujme:
"Poznání nadýmá, ale láska buduje" (1. Kor 8:2, PNS).
Otázka na zamyšlení: Co myslíme tím, když říkáme: "přijal jsem
pravdu"? Přijal jsem nějaký soubor nauk nebo živého Pána Ježíše
Krista?
Závěrečná myšlenku a moje přání nejlépe
vystihují slova apoštola Pavla:
" …klekám před Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí
za své jméno, aby vám podle bohatství své slávy dopřál, abyste byli zakořeněni
a pevně založeni, abyste byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká
je šířka a délka a výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje
poznání, abyste byli naplněni veškerou plností, kterou dává Bůh."
(Ef 3:14-19).
|