|
Právě je 576 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116820088 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Diakonie nebo podnik se sociálními službami?
Vloženo Úterý, 10. březen 2009 @ 22:47:01 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený
Služba bližnímu
v nouzi je jednou z charakteristik autentického křesťanství.
Patří k poslání křesťanů. Dokonce i Pán
Ježíš Kristus nazval samého sebe služebníkem
- diakonem. Od samého počátku křesťanství
byla služba vdova a chudým součástí života
křesťanské církve. Tato služba bližním měla
v dějinách křesťanství různé formy. V našich
poměrech došlo v době reálného socialismu k velké
mezeře: církev nemohla vykonávat žádnou
veřejnou sociálně diakonickou práci.
Po pádu
tohoto režimu se začaliz i zdejší křesťané ze všech
větších církví přirozeně angažovat v
sociální oblasti. Tak vzniklo více sociálních
služeb, zřízených církvemi nebo jejich
účelovými zařízeními, určených
pro různou klientelu: charitativní domy, pečovatelské
domy pro staré a jiné. Některé z nich se ve
svých názvech spojují - přímo nebo
nepřímo - s novozákonním slovem Diakonie. Ale
spojování některých křesťanských
sociálních projektů s novozákonní
diakonií je sporné. Zkusíme si osvětlit proč.
Diakonie v Nové
smlouvě
Křesťanská
církev se při svém vzniku setkávala s extrémní
chudobou obyvatel, kterou si dnes už jen těžko umíme
představit. Lidé žili v nesmírně těžkých a
primitivních poměrech. Hodnota lidského života či
uplatňování práva a spravedlnosti byla
minimální. Navíc kvetla agresivita všeho druhu
a války byly velmi časté. Podobně i zdravotní
stav obyvatelstva byl poznamenaný nemocemi a epidemiemi.
Terapie tehdejší doby se snad ani nedají nazvat
medicínou. Proto křesťanská láska v mladé
církve zcela přirozeně reagovala na tuto nouzi a běžnou
existenční hrozbu v daném prostředí. Tak
vznikala a doprovázela křesťanství v celých
jeho dějinách služba nuzným a nemocným. Jedním
z jejích vrcholů na půdě křesťanské kultury je
vznik institutu nemocnic, který na půdě jiných
náboženských systémů nevznikl. Pozorným
studiem diakonické služby v novozákonních
dobách můžeme zjistit některé charakteristiky
diakonie:
* Byla vykonávána osobně křesťany
* Křesťany ekonomicky zatěžovala a byla spojena s obětí
* Příjemci služeb byly zcela na okraji společnosti,
existenčně na ni odkázáni
* Příjemci služeb za tuto službu neplatili, nekupovali si
ji - dostávali ji zadarmo
Změna kontextu
diakonie
Důsledkem expanze
křesťanství a jeho vlivu na kulturní a sociální
život došlo za poslední dvě tisíciletí k
takovému rozvoji kontinentu, že Evropa, a s ní i naše
země, se stala jednou z nejbohatších oblastí. Tím
nastaly významné posuny ve schopnosti lidí
samostatně si za své nabyté prostředky zajistit
odpovídající zdravotní a sociální
péči. Kvalita života, právního a sociálního
státu vytvořily poměrně složitý, ale funkční
systém sociálního a zdravotního
zabezpečení. Z dějin není znám jiný
takový fungující systém. V našem státě
dnes tak ohrožené osoby jako před dvěma tisíci let
můžeme potkat jen velmi ojediněle. Naše země patří mezi
bohaté státy - odborníci umí přesně
zdokumentovat průměrný příjem na jednoho občana,
kvalitu bydlení, počet praček, způsob stravování.
Pro potřeby nemocných jsou k dispozici nemocnice a systém
veřejného zdravotnictví se všemi službami. O příjem
vdov a vdovců je postaráno prostřednictvím sociálního
pojištění a systému veřejných podpor. Podobně
se na potřeby sirotků v dětských domovech skládá
celá společnost prostřednictvím systému daní
a dávek.
Tento úspěch
kultury, vyrůstající z křesťanství, má
za následek, že seenormně snížil počet tzv. chudých
osob v tom smyslu, že by bez cizí pomoci byly ohroženy
jejich základní životní potřeby a hrozila jim
smrt hladem, zimou, nemocí a pod. Bezdomovcem a zcela na pomoc
jiných závislým se člověk stává
zpravidla vlastním zaviněním - upadnutím do
alkoholismu nebo jiné neřesti. Počty těchto osob klesají.
Stát a regionální instituce i pro tyto osoby
nabízejí a poskytují různou pomoc, nezávisle
na církvi. Staří a na obsluhu odkázáni
lidé si mohou ze svých našetřených zdrojů a
ze svých důchodů koupit péči v sociálních
zařízeních různé úrovně a kvality
podle vlastního výběru.
Na trhu nabídek
sociálních služeb jsou státní, církevní
a soukromé sociální služby. I pro ty nejchudší
je dostupná poměrně slušná péče - absolutně
nesrovnatelná s poměry v novozákonních časech.
To jsou všechno výhody tzv. sociálního státu,
který vznikl jako produkt naší křesťanské
humanistické kultury. Na trhu sociálních služeb
se svou nabídkou vstupují i církevní
sociální služby s konkrétními produkty,
určenými pro různé potřeby. Náklady na jejich
provoz jsou hrazeny ze státních sociálních
dávek pro klienty, ze státních dotací, z
úspor či příspěvků rodinných příslušníků
klientů. Při pohledu na sociální zařízení
provozovaných církvemi, zjišťujeme určité
charakteristické znaky:
*
Každodenní služby a přímý styk s klienty
provádí personál, který zpravidla nemá
nic do činění s danou církví ani s jejím
duchovním životem
* Církev, sbory ani jednotlivci tyto služby ekonomicky
nenesou, nepřispívají ve významné míře
(už ani nepoužijem silné slovo „obětují“) na
činnost těchto zařízení;
* Klienti, využívající služeb těchto
zařízení, za poskytnuté služby platí;
* Průměrné požadované poplatky od klientů jsou
vyšší než v obdobných státních
zařízeních, takže si je může dovolit jen
solventnejší ekonomická skupina;
* Zařízení vytvářejí větší či
menší zisk.
Obvyklý
argument na zdůraznění potřeby církví
provozovaných pečovatelských zařízení
pro staré osoby je tvrzení, že jimi poskytované
služby jsou kvalitnější než ve státních či
jiných soukromých zařízeních. Tato
kvalita však také stojí více peněz - na
zaplacení kvalitnějšího personálu se musí
více přispívat, proto jsou tyto služby dražší.
To má za následek, že si je může dovolit koupit jen
jistá ekonomicky dostatečně silná klientela.
Na základě
tohoto srovnání vzniká oprávněná
pochybnost, zda některá církevní sociální
zařízení naplňují novozákonní
význam diakonického zařízení, i když ve
svých názvech používají toto slovní
spojení. Proto vzniká otázka, zda je Diakonie
diakonií, nebo církevním podnikem v sociální
oblasti. V situaci ekonomicky prosperující a bohaté
společnosti s rozvinutými sociálními službami
stojíme v rámci teologického myšlení
před výzvou znovu promyslet a formulovat význam
některých biblických slov, např.. Diakonie, nuzný,
potřebný, pomoc, služba.
Musíme si znovu hlouběji
promyslet, kdy je Diakonia v pravém slova smyslu diakonií
v sociálním státě, kde má každý
zajištěn důchod (starobní, invalidní, vdovský
nebo jiný) od pojišťovny a sociální služby si
může koupit na úrovni své ekonomické síly.
Musíme kriticky vyhodnotit, zda je správné nebo
nesprávné, pokud církev svým jménem
podniká v oblasti poskytování sociálních
služeb. Musíme se ptát sami sebe, zda podporuje taková
tzv. křesťanská Diakonie, zaměřená primárně
na solventní klienty, veřejnou věrohodnost křesťanské
zvěsti církve.
V církvi, z
členů církve vzniklé družstvo, sdružení,
zájmová skupina
může a má směle
vstoupit na trh a držet se pravidel trhu.
Tím však zaniká
morální právo na organizování
sbírek při bohoslužbách
i pro dobrý a na
trhu služeb potřebný sociální podnik.
Pokud však církev
zjistí, co znamená konat v sociálním
státě novozákonní diakonii, už dnes máme
v církvi starších lidí, kteří byli
křesťany celý svůj produktivní život, a tedy
usilovně pracovaly a střídmě žili. Už nyní jsou
zde lidé, kteří pracují, ale myslí v
předstihu na své stáří a potřebu
pečovatelských služeb. Tito všichni mají finanční
zdroje. Dokonce, podle mého mínění, mají
povinnost - nejen přirozené morální právo
- aby si koupili a ze svých životních úspor
zajistili a připravili přiměřeně kvalitní zaopatření
na stáří či nemoc. Pokud budou tyto skupiny lidí
v církvi zmobilizovány, aby projevily svou přirozenou
podnikavost a zřídíly různé domy
pečovatelských služeb či jiných potřebných
sociálních služeb, kde si oni, případně i
jiní občané tyto služby mohou koupit, bude to znakem
zodpovědného přístupu ke svému životu, který
všichni přivítáme.
Sociální
pečovatelské služby pro koupěschopnou poptávku jsou
v naší kultuře předmětem běžného podnikání
i s jeho pravidly a atributy (cena, kvalita, konkurence, dostupnost
atd..). Já v Bibli nevidím doporučení pro
církev či sbor, aby podnikal v této oblasti. Ale v
církvi, z členů církve vzniklé družstvo,
sdružení, zájmová skupina může a má
směle vstoupit i na tento trh a držet se pravidel trhu. Tím
však zaniká morální právo na pořádání
sbírek na bohoslužbách i pro dobrý a na trhu
služeb potřebný sociální podnik, založený
některými členy církve - jinak by církev měla
sbírkami podporovat i jiné dobré a potřebné
podnikatelské aktivity, což nedělá a má pro to
dobré důvody.
Protože jsem
přesvědčen o trvalé platnosti starozákonního
přikázání, které nám nařizuje
pojmenovávat stav věcí co nejpřesněji, myslím
si, že spojování jména takových
kvalitních, potřebných, úspěšných a
někdy i profitujících podnikatelských zařízení
sociálních služeb úmyslně nebo z neznalosti s
novozákonním slovem diakonie není celkem
přiměřené.
Ondřej Garaj
Autor je ředitel
křesťanského sdružení Ježíš pro každého,
založil v Levicích se svými spolupracovníky
sociální projekt, který od roku 2003 poskytuje
pro nuzné denně teplé jídlo, distribuuje oděvy
a jiné. V loňském roce tyto aktivity předal
občanskému sdružení Místo v domě.
Přeloženo ze
slovenského webu www.mesacnikdialog.sk
|
Re: Diakonie nebo podnik se sociálními službami? (Skóre: 1) Vložil: EdPilgrim v Středa, 11. březen 2009 @ 00:41:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Autor článku je buď pohan, bezvěrec nebo komunista, nebo vyrůstal ve zvráceném prostředí. Představuje křesťanské principy v té nejodpudivější a nejegoističtější podobě. Církev není od toho aby podnikala, ale sloužila a zachraňovala lidi, kteří hynou duchovně. V dnešní době je velmi módní nahrazovat skutečné poslání křesťanů, jinými zástupnými aktivitami, které se dají snadno vyčíslit a zviditelnit. Místo toho aby se vedlo mladou generaci k tomu, aby především opětovala péči svých rodičů, tak pod různými argumenty a výmluvami, odkládají své rodiče jako za odměnu celoživotní péče a lásky, do starobinců a jiných kolektivních úschoven nepotřebných lidí a ještě to považují za bohumilou službu. Je to dobrá věc pro opuštěné lidi bez domova nebo smrtelně nemocné, vyžadující neustálou lékařskou péči. Ale penziony, patřící diakonii nebo charitě jsou doslova přeplněny lidmi z křesťanských rodin, které nikdo nechce nebo nepotřebuje. Strádání v kolektivním prostředí bez nejbližších milovaných je nepopsatelné. Povyšovat toto na přednost a navíc se ještě tímto chlubit, je přinejmenším skandální. A bylo by velmi užitečné aby se někdo z lidí, kteří takové věci propagují, nad touto skutečností zamyslel.
|
Re: Re: Diakonie nebo podnik se sociálními službami? (Skóre: 1) Vložil: Felix v Středa, 11. březen 2009 @ 08:59:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ten Váš komentář je úplně mimo mísu.
Nejdřív si přečtěte celý článek, popřemýšlejte o čem vlastně je, a pak napište nějaký smysluplnější komentář.
|
]
|
|
Re: Diakonie nebo podnik se sociálními službami? (Skóre: 1) Vložil: pirmin v Středa, 11. březen 2009 @ 08:53:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Very good! Konečně sem někdo poslal něco, co má hlavu i patu a co nemá za cíl někoho zvostudit. No vono to zvostuzeno bude, protože pilgrim není jediný tvor tohoto druhu, co chodí pít sem k bažinám. Ale taky jsou tady rozumný , kteří přijdou na to, o čem pan garaj mluví. |
|
|
Re: Diakonie nebo podnik se sociálními službami? (Skóre: 1) Vložil: amisrtep v Středa, 11. březen 2009 @ 12:09:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jůůůůj! Ten článek je dobrý, trefný a výstižný!
Vždyť se to shoduje i s Pavlovým: "Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu." "Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, jen jednou vdaná, známá dobrými skutky: jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle. " "Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám."
Amisrtep
|
|
|
|
|